Čeština/Psaní i/y: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Vyprázdnění stránky
m Editace uživatele „88.103.151.129“ vrácena do předchozího stavu, jehož autorem je „Pajast“.
Řádek 1:
Rozlišování ''i/y'' a ''í/ý'' patří k nemnoha historickým prvkům českého pravopisu. Toto rozlišení nemá v současné češtině (s výjimkou některých nářečí na severní Moravě a ve Slezsku) oporu ve výslovnosti, proto je třeba znát pravidla psaní těchto písmen. Pro účely pravopisu se české souhlásky (resp. jim odpovídající písmena) rozlišují na měkké, tvrdé a obojetné. V domácích slovech se po tvrdých souhláskách píše vždy „tvrdé“ ''y/ý'', po měkkých souhláskách vždy jen „měkké“ ''i/í''. Po obojetných souhláskách může následovat jak „měkké“ ''i/í'', „tvrdé“ ''y/ý''. Tato volba však není libovolná, ale řídí se určitými pravidly. Rozdělení souhlásek podle měkkosti/tvrdosti uvádí následující tabulka:
 
{| border="1" cellspacing="0" cellpadding="5"
|+ Měkké a tvrdé souhlásky v češtině
|-
! Měkké
| ž || š || č || ř || c || j || ď || ť || ň
|-
! Obojetné
| b || f || l || m || p || s || v || z ||  
|-
! Tvrdé
| h || ch || k || r || d || t || n ||   ||  
|}
 
;Příklady:
:'''ži'''vot, '''ši'''ška, '''čí'''st, '''ří'''kat, '''ci'''bule, '''ji'''ný (''ď, ť, ň'' viz dále)
:'''bí'''t, '''bý'''t; bí'''lí''', bí'''lý'''; '''mí'''t, '''mý'''t; '''pi'''l, '''py'''l; '''sí'''ra, '''sý'''r; '''ví'''r, '''vý'''r; '''zí'''vat, na'''zý'''vat
:'''hý'''bat, '''chy'''bět, '''ky'''selý, '''rý'''č (d, t, n viz dále)
 
Toto rozdělení má vliv nejen na pravopis, ale i na skloňování a časování. U skloňování proto rozlišujeme měkké a tvrdé vzory. Těmito vzory se řídí psaní ''i/y'' a ''í/ý'' v koncovkách. Pro psaní těchto samohlásek po obojetných souhláskách v kořenech, předponách a příponách existuje seznam [[Čeština/Vyjmenovaná slova|vyjmenovaných slov]], v nichž – a ve slovech od nich odvozených – se píše ''y/ý''. V ostatních případech píšeme ''i/í''.
 
==Skupiny di, ti, ni × dy, ty, ny==
Výjimkou z výše uvedeného pravidla jsou tvrdé souhlásky ''d, t, n'', po nichž je možné psát i „měkké“ ''i/í''. V tom případě se však mění výslovnost a stejně jako před [[Čeština/Písmeno ě|písmenem ě]] se čtou „měkce“. Skupiny vyslovované [ďi, ťi, ňi] a [ďí, ťí, ňí] píšeme ''vždy'' '''di, ti, ni''' a '''dí, tí, ní''':
:'''di'''vadlo [ďivadlo], '''dí'''tě [ďíťe]
:'''ti'''síc [ťisíc], '''tí'''ha [ťíha]
:'''ni'''c [ňic], ne'''ní''' [neňí]
 
Naopak „tvrdé“ y/ý naznačuje „tvrdou“ výslovnost [d, t, n]:
:hra'''dy''', '''dý'''chat
:plo'''ty''', '''tý'''rat
:brá'''ny''', ra'''ný'''
 
{{Pozn|V přejatých slovech však respektujeme původní výslovnost skupin ''di, ti, ni'', která je zpravidla tvrdá: '''di'''ktát [dyktát], avia'''ti'''k [avijatyk].}}
 
==Příčestí==
Příčestí jsou slovesné tvary, které jsou formálně shodné se jmennými tvary [[Čeština/Přídavná jména|přídavných jmen]]. Používají se při tvoření [[Čeština/Minulý čas|minulého času]] (příčestí minulé) a [[Čeština/Trpný rod|trpného rodu]] (příčestí trpné). Příčestí vždy musí mít tvar odpovídající [[Čeština/Jmenný rod|rodu]] podmětu. V jednotném čísle nám obvykle volba náležitého tvaru nečiní potíže (pán še'''l''', paní š'''la''', dítě š'''lo'''). Problémy nastávají v množném čísle, pokud máme rozhodnout, zda napsat ''-li'', nebo ''-ly'', neboť výslovnost je v obou případech stejná. V tomto případě platí:
* Zakončení ''-li'' má rod ''mužský životný'': muži š'''li''', psi štěka'''li'''.
* Zakončení ''-ly'' má rod ''mužský neživotný'' a rod ''ženský'': autobusy je'''ly''', ženy š'''ly''', stromy rost'''ly''' (jsou sice živé, ale mluvnicky neživotné).
 
{{Pozn|Střední rod nemá zakončení ''-ly'' (ani ''-li''), ale ''-la'': auta by'''la'''!}}
 
U příčestí trpného pravidlo platí obdobně s tím, že se liší výslovnost (viz výše):
: muži byli bi'''ti''', ženy byly bi'''ty'''
: chlapci byli zkouše'''ni''', dívky byly zkouše'''ny'''
 
;Zvláštní případy
Některá slova, např. ''panáci, strašáci, sněhuláci'', mohou mít životné tvary, i když označují neživé věci. Příčestí minulé i trpné má v tom případě měkké zakončení: sněhuláci roztáli.
 
Je-li ve větě podmětem slovo ''dni'' (nebo ''dnové''), má příčestí tvrdé zakončení, jako kdyby byl tvar ''dny'': jeho dnové se krátily, na Vánoce byly dni/dny krátké.
 
''Děti'' jsou rodu ženského, ačkoliv dítě je rodu středního: děti byly zkoušeny.
 
V některých případech je též možné aplikovat ''shodu podle smyslu'':
:Skupina dobrovolníků přišla na brigádu, aby pomohl'''i''' (ti dobrovolníci) odklidit následky požáru. ''Nebo:'' Skupina dobrovolníků přišla na brigádu, aby pomohl'''a''' odklidit následky požáru.
 
===Vícenásobný podmět===
Je-li ve větě podmět složený z podstatných jmen různých rodů, uplatní se v přísudku shoda podle následující priority:
 
:rod mužský životný (-li, -ni, -ti) > rod mužský neživotný + rod ženský (-ly, -ny, -ty) > rod střední (-la, -na, -ta)
 
;Příklady:
:Žena a dítě by'''ly'''.
:'''Muž''' a žena byli. '''Muži''' a ženy by'''li'''.
 
Obdobně to platí, jsou-li podmětem zájmena ''my'' a ''vy'' (shoda podle smyslu):
:my jsme by'''li''' (''my = muži'' nebo ''my = muži a ženy'')
:my jsme by'''ly''' (''my = ženy'')
 
;Výjimky
Pokud jsou podmětem dvě nebo více podstatných jmen středního rodu v jednotném čísle, má příčestí zakončení ženského rodu:
:Norsko a Švédsko v 19. století tvoři'''ly''' personální unii.
 
Výše uvedené pravidlo o přednosti rodů lze v podstatě aplikovat kdykoliv, v některých případech však Pravidla českého pravopisu připouštějí více možností:
:Na oslavu přišl'''y/i''' ženy i muži. (Přísudek slojí před podmětem, kde na prvním místě je podstatné jméno ženského rodu.)
:Na exkurzi vyrazil'''y/i''' žákyně se svými učiteli.
:Žákyně se svými učiteli jel'''i/y''' na výlet. ''Ale:'' Žákyně a jejich učitelé jel'''i''' na výlet.
:Přišl'''a/i''' Jana se svým přítelem.
 
==Tvrdé y po c==
Přestože je ''c'' měkká souhláska, existuje v domácích slovech jedna výjimka, kdy se píše ''y'': v množném čísle (1. a 4. pád) převážně hovorových slov zakončených ''-c'', která se skloňují podle vzoru ''hrad'', např. puncy, tácy, kecy, placy.
 
{{Pozn|Ovšem při skloňování tvarů slov zakončených ''-ca'' (vzor ''předseda'' a ''žena'') a také ''-ča, -ša, -ža, -ja, -ďa, -ťa'' a ''-ňa'' se píše ''i'', např. Ľubici, Nohavici, Máši, Stáni, Vládi, Káji apod.}}
 
==Přejatá slova==
Výše uvedená pravidla platí pro slova domácího původu, případně zdomácnělá již v dávné době (např. rytíř). U cizích slov však obvykle respektujeme pravopis původního jazyka, např. h'''i'''stor'''i'''e, arch'''i'''v, k'''i'''lometr, tr'''i'''buna; c'''y'''klist'''i'''ka. Skupiny ''di, ti, ni'' se obvykle čtou tvrdě, [dy, ty, ny] (viz výše).
 
Koncovky při skloňování a časování se však řídí stejnými pravidly jako u slov domácích.
 
[[Kategorie:Čeština|Psaní i/y]]