Linux:Přehled základních příkazů: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Hledání souborů podle vzorků a vlastností: překlep |
zbytečné užití velké části článku jako příklad, když jsou to často výkladové pasáže, wikitable, úroveň nadpisů, ale chce to ještě hodně úprav, užití wikisyntaxe je v článku nejednotné a nesystematické |
||
Řádek 12:
==Čtení dokumentace==
{|
| <code>[[Linux:apropos|apropos]] || prohledává u manuálových stránek sekce název (NAME) a popis (DESCRIPTION) || součást instalačního balíku '''man-db'''
|-
Řádek 23:
|}
==Analýza souborů==
{| class="wikitable"
| <code>[[Linux:file|file]]</code> || Utilita, která podle tzv. ''magického čísla'' identifikuje soubor || samostatný instalační balík '''file'''
|-
|
|-
| <code>[[Linux:md5sum|md5sum]]</code> || Utilita pro výpočet kontrolního součtu pro ověření identity souboru || součást instalačního balíku '''coreutils'''
|}
'''file''' – utilita pro identifikaci souborů. Využívá pro to soubor vzorků <code>/etc/magic.mime</code>
{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:file|file]] -s /dev/sda
Řádek 43 ⟶ 38:
}}
'''wc''' (zkratka z anglického ''word count'' = počet slov) – přečte buď standardní vstup nebo seznam souborů a pak generuje výstup, který obsahuje: počet znaků, počet slov, a počet řádků. V případě, že je v seznamu, nebo na vstupu více souborů, vypíše statistiku pro jednotlivé soubory + celkový souhrn.
{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:wc|wc]] ideas.txt excerpt.txt
Řádek 64 ⟶ 58:
}}
'''md5sum''' – utilita počítající a ověřující 128-bitové MD5 hashe. MD5 hash (neboli ''kontrolní součet'') funguje jako kompaktní digitální otisk prstu souboru. Je velmi nepravděpodobné, že by se vyskytly dva neidentické soubory, které by měly stejný md5 hash (funkce MD5 sice byla již kryptograficky prolomena,viz [http://cryptography.hyperlink.cz/MD5_collisions.html], přesto je velmi málo nepravděpodobné, že by se v systému objevily dva soubory se stejným kontrolním součtem.
Při jakékoliv změně souboru se mění i kontrolní součet, proto se [[Linux:md5sum|md5sum]] používá ke kontrole integrity souboru, např. po jeho přenesení po síti, pro ověření zda nebyl poškozen.
Řádek 81 ⟶ 74:
}}
Použití kontrolního součtu pro ověření shody u řetězce znaků (
{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:md5sum|md5sum]]
textovyretezec1f129c42de5e4f043cbd88ff6360486f -
}}
==Utility pro práci se soubory==
'''Pozn.:''' Tento přehled obsahuje také příkazy pro práci s adresáři, symbolickými
{|
| <code>[[Linux:cd|cd]] || změní aktuální pracovní adresář || interní příkaz [[Bash|shellu]]
|-
Řádek 132 ⟶ 124:
|}
===Procházení adresářů===
'''cd''' –
'''cd''' (z angl. '''''C'''hange '''D'''irectory'' ) je základní příkaz pro procházení mezi adresáři. Spolu s [[Linux:ls|ls]] je jedním z nejpoužívanějších příkazů.
* Bez parametrů hodí uživatele automaticky do jeho domovského adresáře nastaveného v souboru <code>/etc/passwd</code>
* Cestu mu lze předat jako absolutní (tj. od kořene
* Znak '''~''' (
* Jsou-li před lomítkem dvě tečky, pak to znamená, že se má začít o úroveň výš a pokračovat tam. Jedna tečka zastupuje aktuální pozici.
Viz příklad:{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:cd|pwd]]
Řádek 166 ⟶ 158:
/home/user/podadresar}}
'''chroot''' (z angl. '''''C'''hange '''ROOT''''' – ''změnit kořen'') je příkaz, kterým spustíte novou instanci shellu, která bude mít nastaven jako kořen adresář předaný příkazu [[Linux:chroot|chroot]]. Využívá se toho především při instalaci na nový disk, pro vytvoření odděleného prostředí.
===Použití příkazů pro práci s adresáři===
'''mkdir''' (z angl. '''''M'''a'''K'''e '''DIR'''ectories'') vytvoří adresář (nebo adresáře), pokud již ovšem neexistují. K příkazu lze přidat další parametry:
*'''-m''' nebo '''--mode=MODE''' – nastaví přístupová práva (podobně jako příkaz chmod)
*'''-p''' nebo '''--parents''' – vytvoří rodičovské adresáře
*'''-v''' nebo '''--verbose''' – vypíše hlášku pro každý vytvořený adresář
{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:mkdir|mkdir]] -p -v -m 755 Nový/adresář}}
Výsledkem příkazu bude vytvoření adresáře s názvem <code>Nový</code> ve kterém bude další adresář s názvem <code>adresář</code>
'''ls''' je základní utilita pro výpis obsahu adresáře. Nejčastěji používané parametry, které lze vzájemně kombinovat:
Řádek 188 ⟶ 176:
*'''-r''' výpis je proveden v obráceném pořadí
{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:mkdir|mkdir]] -ali test*.txt
297845 -rw-r--r-- 2 want users 1086 1.
297845 -rw-r--r-- 2 want users 1086 1.
1908844 lrwxrwxrwx 1 want users 19 24.
Příkaz vypsal všechny souboru vyhovující vzorku <code>test*.txt</code>, tj. začínají řetězcem "test" a končící řetězcem "txt". Podle čísla i-nodu můžeme vidět že názvy souborů test.txt a test_hardlink.txt odkazují na jeden a týž soubor, zatímco test_symlink.txt je odkazem. (O symlincích a hardlincích viz odstavec [[#Pevné a symbolické odkazy v linuxu|Pevné a symbolické odkazy v linuxu]]
'''dir''' je pouhým synonymem příkazu [[Linux:ls|ls]]. Poněkud jsem nepochopil jeho existenci v systému, neboť jde o týž binární soubor, ovšem pod jiným názvem. Logické by mi přišlo, kdyby byl nalinkován tento binární soubor pevný odkazem.
'''tree''' je utilita pro vypsání adresářového stromu. Bez parametrů vypíše adresářovou strukturu počínaje aktuálním adresářem.
Řádek 201 ⟶ 187:
Parametr "-H" určuje, že výstup má být naformátován jako HTML stránka. Přesměrováním do souboru tedy vznikne HTML stránka, u které lze klikat na názvy adresářů a souborů. Je-li přidán parametr "-D" je do výstupu zahrnuto také datum poslední modifikace.
Dříve se tato utilita využívala k vygenerování indexové stránky u webových adresářů s uloženými soubory. Dnes však, pokud má váš server povoleno vylistování adresářů, to již není nutné.
===Použití zásobníku zapamatovaných adresářů===
{{Výpis|1=
Řádek 227 ⟶ 212:
}}
'''dirs'''
{{Výpis|{{Linux:user}}[[Linux:dirs|dirs]] +1}}
Řádek 248 ⟶ 233:
Příkaz s volbou "+1" uvedený v příkladu odstraní n-tou položku ze zásobníku (v uvedeném příkladu druhou v pořadí). Pracovní adresář se přitom nemění. Je-li příkaz zadán pořadového čísla položky, nebo s pořadovým číslem "0", tak se ze zásobníku odstraní aktuální adresář, a aktivním pracovním adresářem se stane ten, co byl pozici "1". Rovněž u tohoto příkazu lze pro změnu pořadí položek v zásobníku použít opačného znaménka.
===Kopírování, přesun a mazání souborů===
'''cp'''
* Je-li cílem již existující soubor, tak [[Linux:cp|cp]] přepíše jeho obsah
* Je-li cílem adresář, tak [[Linux:cp|cp]] vloží kopii do něj, pod stejným názvem, jaký měl původní soubor.
{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:cp|cp]] original kopie}}
Defaultně [[Linux:cp|cp]] kopíruje pouze soubory, nikoliv adresáře. Toto chování však lze potlačit přidáním volby '''-r''', která aktivuje [[Linux:Slovník#rekurzivní|rekurzivní]] kopírování
{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:cp|cp]] -r adresar kopie_adresare}}
'''rm'''
Chceme-li však smazat adresář, použijeme příkaz '''rmdir'''. Ten vyžaduje, aby byl odstraňovaný adresář prázný, tj. nesmí obsahovat žádné další soubory ani adresáře. Je to jakási pojistka, abychom něco nemohli smazat neúmyslně.
Za normálních okolností se příkazem [[Linux:rm|rm]] pouze odstraní záznam o souboru. Kdežto utilita [[Linux:shred|shred]] přepíše samými nulami také prostor v němž byl uložen obsah souboru.
===Pevné a symbolické odkazy v
Odkazy (lze se setkat také s anglickým výrazem '''link''') jsou v unixových systémech dvojí povahy: pevné a symbolické.
:Jinak také '''tvrdé''',
; Symbolické odkazy (symlinky)
:Používají se mnohem častěji. Na rozdíl od odkazů pevných je lze aplikovat i na adresáře a soubory, a to i na jiné fyzické datové svazky. Symbolické odkazy totiž nejsou pouhým přidáním dalšího jména souboru, ale speciální soubory, které mají v datovém prostoru uloženo kam mají směřovat. Při jejich vytváření se nijak nekontroluje existence a dostupnost cílového objektu.
'''Důležité poznámky:'''
* Pevné odkazy lze vytvářet pouze v rámci jednoho fyzického diskového oddílu.
* Nově vytvořený odkaz náleží stejnému uživateli co vlastní původní soubor, bez ohledu na to, kdo link vytvořil.
* Nelze vytvořit pevný odkaz na adresář.
* Pozor na adresování z adresáře připojeného symbolickým linkem. Příkaz <code>ls ../</code> nevypíše obsah adresáře v něm se nalézá symbolický link, ale adresáře v němž se nalézá přilinkovaný adresář.
'''ln''' – obslužný program pro vytvoření odkazu, příkaz je součástí balíku coreutils.
ln [options] existing-file new-link
Řádek 293 ⟶ 270:
'''Souhrnné informace'''
Obslužný program '''ln''' vytváří implicitně
První formát příkazu '''ln''' můžete použít k vytvoření odkazu mezi existujícím jménem souboru a novým jménem. Druhý formát můžete použít k vytvoření odkazů existujících souborů do různých adresářů. Nové odkazy budou mít stejná jednoduchá jména jako původní soubory, ale budou mít jiná plná jména (tj. jména včetně cesty).
Obslužný program '''ln''' můžete také použít k vytvoření symbolických odkazů. Na rozdíl od pevného odkazu může symbolický odkaz existovat v jiném souborovém systému. Také platí, že symbolický odkaz může spojovat soubor s adresářem.
Řádek 304 ⟶ 281:
'''Volby'''
* '''-backup (-b)'''
* '''-force (-f)''' – normálně platí, že program ln nevytváří nový odkaz, pokud již nějaký odkaz '''new-link''' existuje; po zadání volby '''-f''' se odkaz '''new-link''' před vytvořením nového odkazu zruší; když se navíc použije volba '''-backup''', pak se před zrušením odkaz '''new-link''' zálohuje.
* '''-
* '''-symbolic (-s)''' – po zadání této volby se vytvoří symbolický odkaz; když volbu '''-s''' použijete, pak argumenty '''existing-file''' a '''new-file''' mohou obsahovat jména adresářů a navíc mohou být v různých souborových systémech.
'''Příklady'''
Řádek 350 ⟶ 324:
Symbolické odkazy můžete používat bez ohledu na souborový systém a také je můžete používat pro adresáře. Když použijete příkaz '''ls -l''' a v adresáři existuje symbolický odkaz, pak se o něm zobrazí informace. Obslužný program '''ln''' zobrazí za jménem odkazu znaky -> a za nimi zobrazí jméno odkazovaného souboru.
'''link'''
'''readlink'''
Řádek 364 ⟶ 338:
'''touch''' [''volby''] ''file-list''
Obslužný program aktualizuje čas poslední modifikace souboru. Čas můžete specifikovat v příkazovém řádku. Nejčastěji se program '''touch''' používá ve spojení s programem '''make'''.
Argument ''file-list'' obsahuje seznam jmen souborů, pro které se má nastavit čas poslední modifikace.
'''Volby:'''
* Jestliže se nezadá volba '''-c''', vytvoří program '''touch''' ty soubory uvedené v seznamu ''file-list'', které neexistují. Pokud se program '''touch''' pustí bez voleb '''-d''' nebo '''-t''', použije se aktuální datum a čas.
*'''--date''' ''datestring'' nebo '''-d''' ''datestring''
*'''--no-create''' nebo '''-c'''
*'''-t''' ''nnddhhmm[cc[yy]][.ss]''
*'''-time==atime''' nebo '''-time=access''' nebo '''-a'''
*'''-time==mtime''' nebo '''-time=modify''' nebo '''-a'''
===Příkazy pro práci se speciálními soubory===
'''mkfifo''' je utilita, kterou se vytváří speciální typ souboru – tzv. pojmenovaná roura (FIFO, zkratka z angl. '''''F'''irst '''I'''n – '''F'''irst '''O'''ut'')
'''
Každý uzlový bod zařízení v linuxovém systému je adresován tzv. hlavním (''major'') a vedlejším (''minor'') číslem. Tato čísla souvisí s identifikací zařízení jádrem. Jádro má číslovanou sadu řadičů (''controller'') a ty zastupují jednotlivé hardwarové sběrnice nebo virtuální zařízení. Hlavní číslo (''major number'') je číslo řadiče, na kterém je „zavěšeno“ hardwarové zařízení. Vesměs je to dáno jeho typem, např. disky mají hlavní číslo 8, kdežto CD či DVD mechaniky 21 atd. Vedlejší číslo (''minor number'') pak určuje pořadové číslo zařízení. Další příklady najdete v kapitole [[Linux:Adresářová struktura#Adresář /dev|Adresářová struktura]].
Informace o hlavních a vedlejších číslech zařízení můžete najít ve zdrojovém kódu linuxového jádra, máte-li je nainstalováno včetně dokumentace. A to v souboru <code>/usr/src/linux/Documentation/devices.txt</code> (v případě, že ve vaší instalaci ukazuje symbolický odkaz ''/usr/src/linux'' na adresář se zdrojovým kódem jádra).
===Čtení a úprava obsahu souborů===
{|
| <code>[[Linux:more|more]]</code> || || rowspan="2" | Prohlížení obsahu souborů || součást instalačního balíku '''util-linux'''
|-
Řádek 468 ⟶ 423:
|}
==Příkazy informačního charakteru==
{|
| <code>[[Linux:df|df]]</code> || vypisuje celkové volné místo na disku (blokovém zařízení) || součást instalačního balíku '''coreutils'''
|-
Řádek 486 ⟶ 441:
|}
===Příkazy pro zjišťování množství obsazeného prostoru===
Příkaz '''du''' oznamuje diskovou kapacitu alokovanou soubory, adresáři a podobně.
Řádek 515 ⟶ 468:
*'''-S''' nebo '''--separate-dirs'''
: Vypočte a oznámí se velikost každého adresáře a podadresáře zvlášť.
Příkazem '''df''' zjišťujeme obsazenou a volnou diskovou kapacitu na jednotlivých fyzických systémech souborů.
Řádek 551 ⟶ 503:
Jdou i kombinace df –aT atd.
==Příkazy pro správu přístupových práv==
{|
| <code>[[Linux:chgrp|chgrp]]</code> || změní vyjmenovaným souborům skupinu vlastníků || součást instalačního balíku '''coreutils'''
|-
Řádek 563 ⟶ 514:
|}
==Nástroje pro archivaci==
'''Pozn.:''' Archivační nástroje v linuxu na rozdíl od těch které se obvykle používají v MS Windows, nemusí nutně provádět také kompresi. Proto je tabulka rozdělena.
{|
|+ '''[[Linux:Nástroje pro archivaci|Archivační nástroje]]'''
| <code>[[Linux:afio|afio]]</code> || archívy kompatibilní se [[Linux:cpio|cpio]] přenositelné mezi unixovými systémy
Řádek 580 ⟶ 531:
|}
{| class="wikitable"
|+ '''[[Linux:Kompresní utility|Kompresní nástroje]]'''
| <code>[[Linux:arj|arj]]</code> ||
Řádek 600 ⟶ 550:
|}
==Vyhledávání==
Pro vyhledávání se v Linuxu používají především dvě důležité aplikace [[Linux:find|find]] a [[Linux:grep|grep]]. Každá z nich plní svou specifickou funkci a jejich vzájemnou kombinací lze dosáhnout opravdu efektivních výsledků.
Řádek 606 ⟶ 556:
Kromě nich lze také použít při hledání i některé pomocné utility jako jsou [[Linux:locate|locate]], [[Linux:whereis|whereis]] nebo [[Linux:which|which]]
{|
| <code>[[Linux:find|find]]</code> || prohledává adresářovou strukturu a výstup filtruje prostřednictvím vzorků || součást instalačního balíku '''findutils'''
|-
Řádek 618 ⟶ 568:
|}
===Hledání souborů podle vzorků a vlastností===
{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:find|find]]}}
Příkaz bez parametrů vypíše seznam všech souborů a adresářů v aktuálním adresáři, a to rekurzívně
{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:find|find]] /etc}}
Prvním, nepovinným parametrem je výchozí adresář pro prohledávání. V následujících příkladu, kdy má [[Linux:find|find]] za úkol najít soubor s názvem <code>soubor.txt</code> jej vynechám. Bude se tedy prohledávat pouze adresář ve kterém právě jsem. Pokud [[Linux:find|find]] soubor najde, pak k němu vypíše plnou cestu. Pokud ne, nevypíše nic.
Řádek 628 ⟶ 578:
V následujícím příkladu má za úkol vypsat všechny soubory, jejichž název končí ''txt''. Povšimněte si, že hledaný vzorek je uzavřen do uvozovek, a znak hvězdičky ('''*''') umožňuje tzv. "globbing", tj. že vzorku vyhoví <u>všechny</u> názvy které na řetězec ''txt'' končí.
{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:find|find]] -name "*txt"}}
Vyhledání jen souborů typu adresář
{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:find|find]] -type d}}
A nyní moje oblíbené použití. Jak už bylo zmíněno, s nalezenými soubory je možno pracovat dále tak, že jsou předhozeny nějakému jinému příkazu. V našem případě jsou všechny soubory typu soubor (''file'') s plnou cestou předány (přes dvojici složených závorek) k dalšímu zpracování příkazu [[Linux:chmod|chmod]], který jim nastaví práva na 664. Příkaz je nutné ukončit středníkem, který musí být "escapován" obráceným lomítkem (jinak by se jej pokoušel brát jako součást vloženého příkazu). A složené závorky je vhodné uzavřít do jednoduchých uvozovek, pro případ, že by se mezi nalezenými vzorky vyskytly některé s mezerou. Během akce se pak postupně nahrazují výsledky hledání.
Řádek 635 ⟶ 585:
Na závěr ve stručnosti ještě několik nejčastějších příkladů použití:
{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:find|find]] -name "*~" -exec [[Linux:rm|rm]] -i '{}' \;}}
Smaže záložní kopie,
{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:find|find]] -type f -exec [[Linux:fgrep|fgrep]] -Hn kolo '{}' \;}}
Vyhledá "kolo" v obsahu všech souborů v aktualním adresáři a výsledek vytiskne ve formátu: cesta_k_souboru:cislo_radky:nalezeny_retezec
Řádek 641 ⟶ 591:
Projede adresář ''zalohy'' a smaže tam všechny soubory (type -f), které jsou staré víc než 29 dní.
'''locate''' funguje podobně jako [[Linux:find|find]] ovšem pracuje mnohem rychleji, protože neprohledává souborový systém, ale databázi. Tu je ovšem třeba udržovat aktuální. Aktualizaci databáze pro [[Linux:locate|locate]] však smí spouštět pouze superuživatel (''root''). Abyste nebylo nutné provádět aktualizaci ručně, lze využít [[Linux:cron|cron]], nebo – pokud počítač vypínáte – [[Linux:anacron|anacron]].
{{Výpis|1={{Linux:root}}[[Linux:updatedb|updatedb]]}}
{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:locate|locate]] mdadm.conf
Řádek 651 ⟶ 600:
/var/lib/dpkg/info/mdadm.config
/var/lib/mdadm/mdadm.conf-generated}}
'''whereis''' prohledává cesty se spustitelnými soubory, zdrojové soubory a manuálové stránky. Viz příklad:
Řádek 657 ⟶ 605:
find: /usr/bin/find /usr/X11R6/bin/find /usr/bin/X11/find /usr/share/man/man1/find.1.gz}}
První tři údaje ve výpisu jsou odkazy spustitelné (binární) soubory, zatímco ten poslední je na manuálovou stránku.
'''which''' prohledává pouze cesty se spustitelnými soubory. Když zjistí, že příkaz volá samostatnou utilitu zobrazí její plnou cestu:
Řádek 670 ⟶ 617:
/usr/bin/whereis
/usr/bin/X11/whereis}}
===Vyhledávání vzorků v souborech===
===Vyhledávání uživatelů===
===Vyhledávání v instalačních balíčcích===
==Informativní příkazy==
{|
| <code>[[Linux:fuser|fuser]]</code> || Identifikuje běžící procesy které se souborem či soketem právě pracují. Užitečné, když nejde odpojit disk z důvodu, že ho používá nějaký program, a vy nevíte který. || samostatný instalační balík '''psmisc'''
|-
Řádek 689 ⟶ 634:
|}
{{Výpis|1={{Linux:root}}[[Linux:fuser|fuser]] -c /dev/sda1
/dev/sda2: 7369
Řádek 695 ⟶ 640:
root 7369 6690 0 18:15 pts/2 00:00:00 tail -f /var/log/messages
}}
'''lsof'''
{{Výpis|1={{Linux:root}}[[Linux:lsof|lsof]] /dev/sda1
COMMAND PID USER FD TYPE DEVICE SIZE/OFF NODE NAME
tail 7369 root 1w REG 8,2 853 12 /boot/test
}}
==Uživatelé a jejich procesy==
{|
| <code>[[Linux:who|who]] || vypisuje přihlášené uživatele || součást instalačního balíku '''coreutils'''
|-
Řádek 716 ⟶ 660:
|}
<small>{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:who|who]]
root tty1 2009-05-06 09:54
Řádek 735 ⟶ 679:
pts/2 2009-05-06 13:36 0 id=/2 signál=0 návkód=0
user + pts/7 2009-05-06 16:18 . 4370 (stroj.domena.cz)}}</small>
Z ukázkového výpisu můžete vyčíst, že v okamžiku spuštění příkazu byl do systému kromě uživatele ''user'', který byl přihlášen na grafické konzoli (typicky
Mezi tím, než byl spuštěn příkaz s parametrem '''-a''' se do systému přihlásil pod uživatelem ''user'' také ještě někdo jiný ze vzdáleného stroje ''stroj.domena.cz''. Údaj "6:15" u konzole <code>tty1</code> udává, že už je tomu víc jak šest hodin co na této konzoli ''root'' vyvíjel nějakou aktivitu.
'''w'''
<small>{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:w|w]]
09:56:40 up 1:53, 2 users, load average: 0,38, 0,40, 0,38
Řádek 747 ⟶ 691:
}}</small>
Také příkaz '''finger''' lze při spuštění bez parametrů použít pro detekci přihlášených uživatelů, ale oproti [[Linux:who|who]] a [[Linux:w|w]] vypíše při volbě '''-l''' také obsah níže uvedených souborů (
* <code>~/.plan</code>
* <code>~/.project</code>
* <code>~/.pgpkey</code>
* <code>~/.forward</code>
Kromě nich, také kontroluje čas posledního přístupu uživatele k souboru s jeho lokálními maily (cesta k těmto souborům je obsahem systémové proměnné <code>MAIL</code> (jaké máte systémové proměnné zjistíte příkazem [[Linux:env|env]]).
<small>{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:finger|finger]] -l
Řádek 762 ⟶ 706:
}}</small>
'''su'''
<small>{{Výpis|1={{Linux:user}}[[Linux:su|su]] -c "ls /root"
Heslo:
celkem 21
drwxr-xr-x 3 root root 128 6.
drwxr-xr-x 24 root root 656 4.
-rw------- 1 root root 13486 6.
-rw------- 1 root root 1024 21.
drwx------ 2 root root 208 25.
}}</small>
'''sudo''' funguje podobně jako [[Linux:su|su]], Ovšem umožňuje mnohem sofistikovanější použití. Jak napovídá jeho název (
Co kdo může spouštět se nastavuje v souboru <code>/etc/sudoers</code>. '''Oproti [[Linux:su|su]] po vás bude chtít [[Linux:sudo|sudo]] vaše uživatelské heslo, nikoliv heslo uživatele pod kterým má být proces spuštěn.''' [[Linux:sudo|sudo]] má také defaultně nastaven určitý interval, během kterého můžete tento příkaz používat, aniž by bylo nutné znovu heslo zadávat. Některé distribuce (např. Ubuntu) tímto příkazem obcházejí nezbytnost existence superuživatelského účtu.
Řádek 781 ⟶ 725:
[sudo] password for user:
celkem 21
drwxr-xr-x 3 root root 128 6.
drwxr-xr-x 24 root root 656 4.
-rw------- 1 root root 13486 6.
-rw------- 1 root root 1024 21.
drwx------ 2 root root 208 25.
}}</small>
==Systémové informace==
{|
| <code>[[Linux:whoami|whoami]] || výpis uživatelského jména asociovaného s aktuálním efektivním ID || součást instalačního balíku '''coreutils'''
|-
Řádek 816 ⟶ 758:
|}
==Správa procesů==
{|
| <code>[[Linux:nohup|nohup]] || spuštění příkazu tak, aby mohl pokračovat i po odhlášení uživatele || součást instalačního balíku '''coreutils'''
|-
Řádek 832 ⟶ 774:
|}
'''kill''' prostřednictvím různých signálů ukončí nebo změní stav jednoho nebo více procesů. Samotný příkaz kill má jako implicitní signál číslo 15, tedy signál ukončující označený proces (procesy). Můžeme však pomocí volby nastavit jiný signál a daný proces tak například jen zastavit. Při zadávání příkazu kill je podmíněno, aby cílový proces byl spuštěn uživatelem, který se snaží kill použít, výjimkou (ostatně jako vždy) je administrátor. Po provedení příkazu kill zobrazí program kill příslušné hlášení.
Zadáme-li příkaz ''kill -l'', pak nám terminál vypíše všechny signály, které můžeme použít s uvedením jejich čísla a funkce (např: 1) SIGHUP, 3) SIGQUIT, 9) SIGKILL, 15) SIGTERM
Argumenty, které zde používáme, jsou čísla procesů, které chceme pomocí programu kill ovlivnit. Tyto PID můžeme zjistit například pomocí obslužného programu PS. Tyto argumenty pak v příkazu kill udáváme za volbu. Např: ''kill -9 1265'' vyšle signál SIGKILL, který proces s číslem PID 1265 usmrtí (bezpodmínečně ukončí), takto ukončený proces nemá šanci ani uložit svá data.
Budeme-li chtít rychle ukončit všechny procesy a odhlásit se, pak stačí zadat příkaz <code>kill -9 0</code> (ukončí rodiče rodičů a tím i všechny potomky).
==Příkazy pro práci s jádrem==
{|
| <code> [[Linux:depmod|depmod]]</code> || výpis závislostí modulu || součást instalačního balíku '''module-init-tools'''
|-
Řádek 863 ⟶ 800:
{{Pozn|Příklady použití těchto příkazů naleznete v kapitole [[Moduly linuxového jádra]]}}
==Různé==
{|
| <code>[[Linux:dircolors|dircolors]]</code> || vypíše příkaz, kterým lze nastavit proměnnou prostředí LS_COLOR || součást instalačního balíku '''coreutils'''
|-
|