Čeština/Psaní i/y: Porovnání verzí

Rozlišování ''i/y'' a ''í/ý'' patří k nemnoha historickým prvkům českého pravopisu. Toto rozlišení nemá v současné češtině (s výjimkou některých nářečí na severní Moravě a ve Slezsku) oporu ve výslovnosti, proto je třeba znát pravidla psaní těchto písmen. Pro účely pravopisu se české souhlásky (resp. jim odpovídající písmena) rozlišují na měkké, tvrdé a obojetné. V domácích slovech se po tvrdých souhláskách píše vždy „tvrdé“ ''y/ý'', po měkkých souhláskách vždy jen „měkké“ ''i/í''. Po obojetných souhláskách může následovat jak „měkké“ ''i/í'', „tvrdé“ ''y/ý''. Tato volba však není libovolná, ale řídí se určitými pravidly. Rozdělení souhlásek podle měkkosti/tvrdosti uvádí následující tabulka:

 

|-

! Měkké