Linux:Adresářová struktura: Porovnání verzí

* V operačních systémech unixového typu je jen jedna velká stromová struktura začínající v kořenovém adresáři, Linux/Unix rozlišuje velká a malá písmena (standardně se u názvů souborů i adresářů používají malá písmena), jména souborů jsou dlouhá max. 255 znaků (ext2 fs), v názvu souboru se nesmí vyskytnout znak NUL (binární nula) a znak lomítko "/", celé jméno souboru včetně cesty je dlouhé max. 4 kB, a k oddělování adresářů a souborů používá normální lomítko "/".

* Soubory začínající tečkou "." jsou skryté a nevidíme je pokud je extra nevyžádáme (přepínač "-a" u přikazu ls ap.)

 

== Souborové systémy ==

== Důležité soubory a/nebo adresáře ==

=== Adresář /etc ===

| /X11 || Konfigurace X window systému, font serveru a správců přihlášení pro grafický mód

|-

; <code>/dev/null</code> : "Nulové" zařízení, je druh "kontejneru na odpadky" ("trash") zařízení, malá černá díra - co do něj zapíšeme už nikdy nedostaneme zpět a je to bezedné. Jakýkoliv zápis do něj je úspěšný a jakékoliv čtení z něj vrátí stav "dosažen konec souboru". Velice užitečná věc pro potlačení nežádoucích výpisů na obrazovku z některých programů, zvlášť ve scriptech pomocí přesměrování standardního výstupu nebo chybového výstupu do tohoto zařízení. Nebo k vymazání obsahu souboru a přitom zachování všech jeho přístupových (vlastnictví+práva) atributů (!). Příklady:

 

$ modprobe ipsec 2>&1 /dev/null# potlač chybový výstup který při zavádění modulu vznikne

$ cat /dev/null > /var/log/messages# "vyprázdni" systémový log a nezměň práva souboru

 

; <code>/dev/zero</code> : Je podobné <code>/dev/null</code>. Na vstupu se chová stejně, ale čtení z "<code>/dev/zero</code>" vrátí znak(y) \0 (binární nula). Proto se <code>/dev/zero</code> často užívá k vytvoření prázdných souborů:

 

dd if=/dev/zero of=~/mujfajl bs=1k count=100# vytvoř 100kB soubor v mém domácím adresáři, plný nul

 

; <code>/dev/full</code> : Simuluje zaplněné zařízení. Zápis do "<code>/dev/full</code>" skončí chybou. Užitečné pro testování chování aplikací na zaplněném zařízení:

 

$ cp test-file /dev/full

cp: writing `/dev/full': Na zařízení není volné místo

 

; <code>/dev/stdin</code>, <code>/dev/stdout</code> a <code>/dev/stderr</code> : Jsou zařízení standardního vstpu, výstupu a chybového výstupu. Jsou užitečné u programů, které požadují na příkazové řádce specifikaci(e) vstupnícho a/nebo výstupního souboru a my bychom je potřebovali zařadit spíše jako filtr, tzn. chceme, aby vstup byl ze stdin a/nebo výstup na stdout. Např. program dumb_program, vyžadující na příkazové řádce specifikaci nejprve vstupního a pak výstupního souboru můžeme zařadit jako filtr do roury takto:

 

$ cat '''file''' | dumb_program '''/dev/stdin /dev/stdout''' | sort

 

; <code>/dev/random</code> a <code>/dev/urandom</code> : Jsou zařízení, která generují "náhodná" data. "<code>/dev/random</code>" je kvalitnější než "<code>/dev/urandom</code>". Generace náhodných znaků v "<code>/dev/random</code>" je založena na "šumu prostředí", který je nedefinovatelný. V systému jsou pouze omezené zdroje tohoto náhodného šumu, proto je zařízení "<code>/dev/random</code>" pomalé a může se pozastavit a vyčkat až nasbírá další data. "<code>/dev/urandom<code>" užívá stejné zdroje šumu jako "/dev/random", ale generuje pseudonáhodná data pokud náhodná data nejsou k dispozici. Tzn. je rychlejší, ale méně přesné.

Je virtuální souborový systém (typ, zadávaný např. v povelu "mount", je "proc"), standardně připojovaný do bodu "<code>/proc</code>". Používá se k nastavování a čtení hodnot jednotlivých parametrů jádra i běžících procesů. Hodnoty a stavy jsou uchovávány v jednotlivých souborech, ale ve FS existují pro čitelnost a orientaci i adresáře. Ty základní přímo v "<code>/proc</code>":

 

| <code>/číselné</code> || hodnoty a stavy jednotlivých aktivních procesů. Název adresáře je PID (Program ID) číslo příslušného procesu.

|-

 

Adresář <code>/sys</code> se dělí na další podadresáře podle kategorie příslušných parametrů (dev, fs, kernel, net, vm aj.) Změnou hodnot v příslušných souborech můžeme měnit nastavení a chování systému. Např:

$ cat /proc/sys/net/ipv4/ip_forward# Je stroj koncový nód (0) nebo router (1) ?

0

$ echo "1" > /proc/sys/net/ipv4/ip_forward# povol routing IPv4 paketů

</pre>

&nbsp;*) Kdo najde chybu? (kdo ne - viz konec článku)

 

=== Význam přístupových bitů ===

! Druh bitu || Obyčejný soubor || Adresář

|-