Valticko/Liechtensteinská panství/Valtice: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Lubos33 (diskuse | příspěvky)
m Odlinkování letopočtů
Řádek 23:
: V polovině 9. století po porážce [[w:Avaři|Ava]]rů [[w:Karel Veliký|Karlem Veliký]]m se vytvářela dnešní [[w:Morava|Morava]]. ''(E. Klanicová 1991)''
 
: [[w:Východní marka|Východní marka]] byla divokými [[w:MaďařiMaďar]]y kolem roku [[900]] dobyta a vypleněna. Pro naši zemi přišly šťastné časy, když německý císař [[w:Otto I.|Otto I.]] ''(Veliký)'' ([[912]]-[[973]]) u [[w:Augsburg|Augsburg]]u ''(Augšpurk, Aušpurk) (na jihozápadě [[w:Bavorko|Bavork]]a)'' ozbrojenou mocí [[w:Maďaři|Maďa]]ry vyhnal a [[w:Východní marka|Východní mark]]u opět sestavil. Velký císař propůjčil zemi [[w:Bavorsko|bavorsk]]ému rodu [[w:Babenberg|Babenberg]]ů (předchůdců [[w:Habsburg|Habsbur]]ků v [[w:Rakousko|Rakousk]]u) a velký pruh země dostal [[w:Bavorsko|bavor]]ský [[w:šlechtic|šlechtic]], [[w:biskup|biskup]]ové a [[w:klášter|klášter]]y, kteří zaručí, jak zemi pustou s [[w:Němci|něm]]eckými přistěhovalci učiní ornou. To platilo a také země, která je jen jednou čtvrtinu [[w:Vídeňský les|Vídeňského les]]a, zvětšují se stálé sváry proti [[w:Uhry|Uhr]]ám. V tomto úsilí byli [[w:Babenberkové|Babenber]]ští zejména [[w:císař|císař]]em [[w:Jindřich|Jindřich]]em ''(Heinrich)'' III. ''([[1017]]-[[1056]])''a jeho mocnou říší podporováni; [[w:císař|císař]] měl totiž v úmyslu, až vrchnost a [[w:Německá říše|Německá říše]] bude bohatá, podnikne opět válečné tažení proti [[w:Uhry|Uhr]]ám za pomoci [[w:Babenberg|Babenberg]]ů. 10/4
 
:Když také ještě smrtí [[w:Štěpán|Štěpán]]a ''(I.)'' Svatého ''(vládl [[977]]-[[1038]]) nynější záměr není výhodný, nemůže [[w:Německo|němec]]ký [[w:císař|císař]] žádné stálé úspěchy docílit. Zajisté dokázalo to [[w:rytíř|rytíř]]ské umění [[w:markrabě|markrabě]]te [[w:Adalbert|Adalbert]]a ''(Vojtěcha) ([[w:Babenberg|Babenber]]ského) (vládl [[1018]]-[[1055]])'' [[w:Vítězný|Vítězn]]ého, aby zemské hranice tvořila [[w:řeka|řeka]] [[w:Morava|Morava]] a [[w:Leitha|Leitha]] ''([[w:Litava|Litava]], přítok [[w:Dunaj|Dunaj]]e tvoří [[w:Uhersko|uhersk]]ou hranici)'', čímž náš těsný domov byl součástí [[w:Východní marka|Východní mark]]y ([[1043]]). Toto znovu získané území darováno rovněž na [[w:Bavorsko|bavorsk]]é, duchovní a světské, velké a bohaté; krajina v okolí [[w:Valtice|Valtic]] přešla na [[w:hrabě|hrabě]]te [[w:Richwin|Richwin]]a, jeho držba obsahovala pruh země od osady [[w:Kettlasbrunn|Kettlasbrunn]] ''(jižně od [[w:Wilfersdorf|Wilfersdorf]]u)'', [[w:Böhmischkrut|Böhmischkrut]] ''(nyní [[w:Großkrut|Großkrut]])'' a [[w:Herrnbaumgarten|Herrnbaumgarten]] až do [[w:Břeclav|Břeclav]]i. 10/4
 
===== Dějiny 11. století =====
:
: Když se hrabě zúčastnil spiknutí německých knížat proti císaři, byl dán do klatby, v letech [[1055]] a [[1056]] Richwinův majetek dán vrchním klášterem [[w:Pasov|Pasov]] ''(Passau)'' lénem. [[w:Bavorsko|Bavorsk]]ý nájemný rolník táhl nyní do našeho kraje, kde v každém případě chudobné chatrče vypálil, lesy vymýtil a přeměnil půdu na úrodnou plodnou zem. Vystavěli dřevěný kostelíček, pevné příbytky a fojtství k obraně proti nepřátelským [[w:Morava|morav]]ským a [[w:uhry|uher]]ských sousedům. Je pravděpodobné, že přistěhovalci nové sídliště pojmenovali podle [[w:Bavorsko|bavorsk]]ého domova. ([[w:Feldsberg|Feldsberg]] je vesnice u [[w:Pasov|Pasov]]a.) Brzy se usídlili také řemeslníci a ochranná hradba obklopovala jednoduché příbytky lidí. Osada se jevila jako místo naděje, kterou měl lid ospravedlňovat ve svůj úspěch; snad příliš vysoko stavěli své požadavky na obranu před válkou. 10/5
:
:
Řádek 38:
:*Protože historická data týkající se Valtic v lecčem nabízejí zajímavosti, doposud se s nimi velmi málo naprosto správně nakládá a proto se vyjadřuje vyžadující omluva. 6/
 
:V roce [[1192]] směnil biskup [[w:Wolfker|Wolfker]] ''(+[[1218]])'' z [[w:Pasov|Pasov]]a ''(Passau)'' zámek a panství [[w:Valtice|Valtice]] ''(Feldsberg)'' na stolníka [[w:Wichard|Wichard]]a ze [[w:Seefeld|Seefeld]]u za jmění v Gnas *), jehož poloha nám není známa. 10/5
:*Pro nějaké majetky ležící v Gnas, nikoliv v Gars, jak ve svém spise nazývá Weikern. 6/
 
: V následujícím roce potvrdil "Staufenkaiser" [[w:Heinrich|Heinrich]] VI. ''([[1165]]-[[1197]])'' na říšském sněmu v [[w:Řezno|Řezn]]ě ''(Regensburg)'', na kterém také vévoda [[w:Heinrich|Heinrich]] ''(II. [[1114]]-[[1177]]) [[w:Jasomirgott|Jasomirgott]] a následně [[w:Richard|Richard]] Löwenherz ''(I., [[w:Lví srdce|Lví srdce]]) ([[1157]]-[[1199]])'' císaři smlouvu ztvrdil. Toto je první listina, ve které je nazýváno naše město ([[1193]]). Když vlastnictví Valtic přešlo do jiných rukou, tedy zůstalo přece jen, v církevním vztahu podřízeno biskupství [[w:Pasov|Pasov]]skému; až do roku [[1783]] téměř celá země [[w:Rakousko|Rakousk]]a byla podřízena nejvyššímu klášteru, jejichž diecéze rozdělil císař [[w:Josef II.|Josef II.]] pod biskupy z Vídně a [[w:St.Pölten|St.Pölten]]. 10/5
 
: Stejně jaký byl duchovní život německých císařů, tak také byl uvážlivý pozemský život šlechticů pocházejících z Rakouska. [[w:Seefeld|Seefeld]]ové patřili k [[w:Bavorskobavorsk]]ým rodům. Můžeme se domnívat, že ve 12. století sídlili na Pulka, a že první z jejich rodu Kadolt zřídil hrad na [[w:Seefeld-Kadolz|Seefeld-Kadolz]]u ''(v okr.Hollabrun)''. 10/5
Řádek 48:
===== Dějiny 13. století - vláda Seefeldů =====
 
:Jeden syn, Wichard ''(+[[1221]])'', zřídil své sídlo na [[w:Valtice|Valtic]]ích a nadále vedl rod přídomkem "Páni z Valtic". Protože vykonával vlivný úřad stolníka (jako takový měl řídit hospodárnost domácnosti u dvora vévody), nazývali ho ve středověku latinsky "Dampieri de Veldesperch" (stolník z Valtic). 10/6
 
: Když kolem roku [[1221]] Wichard skonal, následoval jeho syn Kadolt ''(+[[1244]])'', stejně jako jeho otec oddaný společník slavného babenbergského vévodu [[w:Leopold VI.|Leopolda VI.]] ''([[1176]]-|1280)'' Přece jen když v roce [[1230]] mladý nezkušený vévoda [[w:Friedrich|Friedrich]] ''(Bedřich)'' svárlivé panování ve [[w:Východní marka|Východní marce]] choval, bylo pro zemskou šlechtu obtížné panovníkovi věrnost zachovat; zatím co markrabě podporoval rozkvět měst poskytoval privilegia, podváděli panovníka a mocné šlechtické rody a tvrdě se bránili, a titíž opakovaně pohledávky neuhrazovali. Takto také Kadolt z [[w:Valtic|Valtic]] opakovaně své názory vůči [[w:Friedrich|Friedrich]]u (Bedřichovi) II. ''([[1194]]-[[1250]])'' změnil, když se 1237 císař [[w:Friedrich|Friedrich]] (Bedřich) II. objevil ve [[w:Vídeň|Víd]]ni, vévodu zavrhl a [[w:Vídeň|Vídeň]] povznesl, objevil se také Kadolt u okázalého dvora. Usmířil se opět s tím bojovným [[w:Babenberg|Babenberg]]em a zemřel kolem roku [[1244]]. 10/6
 
: Od nynějška se píše držitel [[w:Valtice|Valtic]] -- bez pochybností, jenom jedna linie rodu [[w:Seefeld]]ů -- stolníku z [[w:Valtice|Valtic]] ''(Dapieri de Veldsberg)''. -- Bude tedy Wichard, stolník z [[w:Valtice|Valtic]], patrně identický s tím shora zmíněným Wichardem ze Seefeldu, nazývaným v letech [[1197]]-[[1219]]. Jeho dva synové byli Kadolt ''(také Katold)'' ([[1208]]-[[1241]]) a Wichard mladší, ukázali se pouze v letech [[1208]] a [[1209]]. 6/
:
:
===== Dějiny 13. století - návštěvy Ulricha z Lichtensteina =====
 
:V kulturních dějinách té doby budí zájem návštěva rytíře a pěvce lásky [[w:Ulrich|Ulrich]]a ''(Oldřicha ([[1200]]-[[1274]])'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]a ve [[w:Valtice|Valtic]]ích. Tento se narodil kolem přelomu 13. století pravděpodobně na kmenovém hradě jeho urozeného rodu ''(hrad [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] u [[w:Judenburg|Judenburg]]u ve [[w:Štýrsko|Štýrsk]]u)''. Svůj životní osud vypravuje ve své básni "Služba Paní". Již jako dvanáctiletý chlapec si zvolil život hezké vysoce urozené paní s nadšením oproti panošské službě, kdy při jídle své bílé ruce ukrýval. Byl pasován na rytíře, věnoval se však službám jeho "Paní" přesto, že láska nebyla opětována. Když mu vysvětlila, že jeho ústa jsou příliš ošklivá, jezdil do [[w:Graz|Graz]]u ''([[w:Štýrský Hradec|Štýrský Hrade]]c'') a nechal si své rty oříznout a po operačním zákroku ležel nemocný po celých 7 týdnů. Ve službě zbožňování táhl od rytířského turnaje k turnaji a posílal "JÍ" po svém panoši vzkazy v písních. 10/6
 
: Kadolt ([[1227]]) se denně projevuje jako člověk dobrodružný, než celá nádhera tehdejších rytířských mravů, vytváří obraz rozvinutého průvodu, jak nedostižný hrdina a pěvec [[w:Ulrich|Ulrich]] ''(Oldřich)'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u -- zbožňovaná paní jemného srdce s laskavostí; převlečený jako královna Venus ''(Venuše)'', která osladí lásku bohyně, s velkým průvodem do 29 dnů od [[w:Benátky|Benátek]] ''(Venedig)'' ke břehům [[w:Dyje|Dyje]] ''(Thana, Thaya)''; všichni rytíři z Lamparten, Friaul, Korutan, Steiner, Rakouska a Čech jsou spřízněni a zdraví a posílají pozdravy ve službách lásky a vyzývají k veselému zápasu. Který rytíř proti paní Královně kopí ve dví zapíchne, jeho odměnou je nádherný zlatý prstýnek ''(gulden Fingerlein)''. -- Je to zajímavé setkání za okolnosti, že [[w:Oldřich|Oldřich]] ''(Ulrich)'' rytířský proud rovnou zde ve [[w:Valtice|Valtic]]ích ukončí, když do jeho domu po staletí potomci jeho rozvinuli v tak bohatou zvyklost. Byl to 28. den Venušiny jízdy, když [[w:Oldřich|Oldřich]] (''Ulrich)'' v doprovodu se dvěma sty rytíři přes [[w:Mistelbach|Mistelbach]] cestou do [[w:Valtice|Valtic]] táhl. Katold z [[w:Valtice|Valtic]] jako jezdec na koni se čtyřiceti rytíři vyjel naproti, přívětivě přijíždějící uvítal a pozval k ubytování. O průběhu sám [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] vyprávěl následující. 6/
:
:
Řádek 84:
: "Rozloučil jsem se s velectěným, dobrosrdečným člověkem a jeho Paní a odjel do svého příbytku, poslal prstýnky rytířům, těch bylo dvacet tři - dvacet čtyři, protože já jsem měl tu tolik kopí." 6/
 
: Snad vyslechla žena písničky [[w:Ulrich|Ulricha]] (''Oldřicha ([[1200]]-[[1274]])'', stále jej odmítala a dokonce i to, kdyby se kvůli ní v rytířském turnaji poranil ruku. Když toto [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] postřehl, nechal si prst useknout, položil ho na knížečku, kterou dal vyvázat do zeleného sametu a opatřit kováním a poslal to s jednou básní uctívané. Tato žena, jejíž jméno zamlčí, na její počest se rozhodl pro prapodivné cesty jako paní Venuše. 10/7
 
: Pod záminkou poutníka cestoval do [[w:Řím|Řím]]a a města [[w:Benátky|Benát]]ek, nakoupil tam nádherné ženské oblečení a vzniklo 12 zbrojnošů. Třicet dnů před odjezdem [[w:Ulrich|Ulrich]]a z [[w:Benátky|Benát]ek poslal předem jízdního posla oznámit, že rytíři do [[w:Korutany|Korutan]], [[w:Štýrsko|Štýrsk]]a a [[w:Rakousko|Rakousk]]a i do [[w:Čechy|Čech]] míří, že milenky lásky mohou stoupat a táhnout po uvedení cestě. Každý rytíř, který v Tjoste ovládá kopí, obdrží čarovný kruh, který zaručí, koho má porazit, snad se má žena na počet před kruhem sklonit; jsem ale rytíře Paní Venuše, tak všichni obdrželi koně, které sebou přivezli. Všude bylo poselství posíláno s radostí a nadšením také přijímáno. 10/7
 
: Kolem 25. dubna vyráží [[w:Ulrich|Ulrich]] ''(Oldřich ([[1200]]-[[1274]])'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u na cestu pod velký sběhem lidí jeho obyvatelstva. Průvod vedl jeho maršál a kuchař, potom následovala sněhobílá korouhev se dvěma trubači na koních, pak tři koně s růžemi, které sbírají tři chlapci, a tři koně se stříbřitě bílými sedly, se štíty bílými a rytíři v přilbicích, doprovázeni třemi panoši. Na to průvod uzavírá jeden flétnista, tři čeledíni, z nichž každý nese tři kopí, dvě děvečky v bílých šatech a dva houslisté, kteří vesele hrají do pochodu. Konečně následuje Paní Venuše sama v bílém sametovém plášti a s bílým, perletí vyzdobeným kloboukem. Dva dlouhé hnědé copy, bohatě propletenými s perlami, sahaly až do opasku. Na rukou měla rukavice z hedvábím pokryté, nikdo nesměl celou cestu vidět na ruce či tváře. Všemi byl průvod slavnostně přijímán a četnými oštěpy povzbuzován. Kolem 21. května se [[w:Ulrich|Ulrich]] ''(Oldřich)'' objevil ve [[w:Valtice|Valtic]]ích. Zastávku v tomhle městě popisuje v "Vrouwen Dienest" s následujícími verši: 10/7
 
: 21. května pátek ''(Verše jsou psány ve staroněmčině i s latinskými výrazy - neumím přeložit)'' 10/8
 
: Hojná kopí propichovala pláň klání, potom odložil [[w:Ulrich|Ulrich]] ''(Oldřich ([[1200]]-[[1274]])'' své zbraně a cestoval s panošem do [[w:Vídeň|Víd]]ně, když neměl být poznán. Rytířové ale táhli do [[w:Valtice|Valtic]] a přijímali pohostinnost Kadolta ''([[w:Seefeld|Seefeld]])'' znovu i opakovanou. ''(Následují opět mnou nepřeložitelné verše ze soboty 23 května.'') 10/19
 
: Celá cesta stála [[w:Ulrich|Ulrich]]a ''(Oldřich ([[1200]]-[[1274]]) nesmírnou částku peněz, když měl 271 zlatých prstenů na rozdávání. Když ale paní jeho srdce prstýnek měla, pátrala po něm, poněvadž odhadla jeho nevěru, Ulrich ''(Oldřich)'' jedoucí na koni zarmoucený k jeho manželce, která ho sice měla ráda, ale od jeho dobrodružství neuměla udržet. "Paní" mu však znovu dopřávala jeho umění, předtím ho nechávala stát dva dny jako žebráka mezi malomocnými, až mu povolila, aby k němu byly jiné dámy, které do pokoje se domáhaly, kde mu řekla, že všechna jeho tužba snad je zadarmo. Nyní teprve Ulrich ''(Oldřich)'' nepřipustil jeho zbožňování. Celá jeho básnická tvorba nás uvádí do hlubokého pohledu rytířského života tehdejších časů; to šlo proti úpadku, již obžalovaného Ulricha ''(Oldřicha)''. Jestliže on sám sice nemůže být vzorem šlechtice a rytíře, musí ho doba považovat jako za idealisty, jehož povaha zůstala čistá od neřestí té doby. V mužném věku vykonal pro vlast dobré služby a zemřel jako letitý, kolem roku 1274. 10/20
:
:
===== Dějiny 13. století - konec vlády Seefeldů =====
:
: Mimo Kadolda a Wicharda z [[w:Valtice|Valtic]] jmenujeme ještě tenkrát nás týkající se listiny, a sice [[1217]] Heinrich ''(Jindřich)'', a [[1256]] nějaký Alexander *) stolník z [[w:Valtice|Valtic]] ''(Velsperg)''. 6/
:*Snad z písařského omylu je asi Alexander zapsán namísto [[w:Albero|Alber]]a. 6/
 
: Posledním stolníkem z [[w:Valtice|Valtic]] byl syn Kadolta, [[w:Albero|Albero]], ozdoba jeho rodu. Stál při mocném českém králi [[w:Otakar|Otakar]]u ''(Ottokar)'', ten se zmocnil [[1251]] [[w:Rakousko|rakousk]]ých zemí a požíval vysokou vážnost. Při poradenské činnosti v nejdůležitějších záležitostech byl jeho hlas slyšen až do jeho rozhodnutí. 10/20
 
:[[w:Albero|Albero]] nechal [[1269]] postavit klášter pro dominikány na [[w:Minnebach|Minnebachu]] ''(Imbach)'' ''(severozápadně od [[w:Krems|Kremže]])'' v romantickém kremžském údolí z materiálu bouraného hradu Minnebach. Klášter byl za císaře [[w:Josef II.|Josefa II.]] ''([[1741]]-[[1790]])'' zrušený; z doby Albera pochází Kateřinská kaple, jedna z nejpěknějších gotických staveb v [[w:Rakousko|Rakousk]]u, je ještě zachovaná ''([[1912]])''. Brzy po založení ''([[1270]])'' zemřel poslední vládce [[w:Valtice|Valtic]] z rodu [[w:Seefeld|Seefeld]]ů a byl nejspíše pohřben v [[w:Imbach|Imbach]]u. Zanechal velké dědictví svým šesti dcerám, které se provdaly za syny ze vznešených rodin země, a to:
 
::: [[w:Alheid|Alheid]] von [[w:Seefeld|Seefeld]]. ''(Jejím manželem se stal [[w:Heinrich IV. von Kuenring|Heinrich IV. von Kuenring]], někdy také Chuering – rod ze Saska a Porýní)''.
Řádek 123:
===== Dějiny 13. století - vláda Kuenringů =====
 
: Dnes ''(1840)'' dávno zmizelá ves [[w:Kogelbrunn|Kogelbrunn]], kvůli svému překrásnému výhledu ležela hodně navštěvované "Hermanskogel" u Vídně ležící byla dlouhý čas v jeho vlastnictví a on se proto [[1256]] přirovnával ke klášteru [[w:Klosterneuburg|Klosterneuburg]]skému a sám je nazývá: "Dapifer Austriae et Advocatus de Velsperch" *) - [[1264]] do [[1266]] jeví se vlastnosti zemských soudců (judex provincialis). 6/
:* Všechno léno, jaké stolník z [[w:Valtice|Valtic]] od pasovského biskupství měl, stává se takto pojmenované: "Media villa in Chatzlinsdorf, sita in parochia Velsperch. Media villa in Reibensdorf, sita in parochia Gawatsch. Quarta pars villae in Harantsdorf, in eadem parochia Gavatsch. Item deciman in Geltseins in parochia Veltsperch sita. Item deciman vinj in Veltsperch, fere de centum vineis excepta parte plebani. Item unacum domino Hanrico de Seveld deciman in Ladendorf." Na starém mapování [[w:valtice|valtic]]kého okolí jsou tyto přínosy nezajímavé. 6/
 
Řádek 129:
 
: Ve věcech prospívající ženám a unavený životem trpěl a hledal útočiště nabízející se bohabojnou službou dominikánskému klášteru u Imbachu ''(tehdy Minnenbach)'' v romantickém kremžském údolí mezi zámky Rechberg a Genstenberg *). 6/
:* [[1783]] byl Imbach zrušen a zříceniny kláštera poskytovaly bolestivý a žalostný snímek. Ve vzájemném vztahu postaven velmi zajímavý kostel, krásná památka staroněmeckého umění a zachován v klenbě presbytáře nápis: ::"Zakladatel chrámu božího a klášteru pro naše svobodné ženy u Minnebachu, Albertus Feldberg, stolník Rakouský, Gisela jeho manželka. [[1269]]." jistě hezká vzpomínka na toho zbožného zakladatele. /6
 
: Dne 1. května 1269 byla listina sepsána na hradě Valtice. Alberova matka, Agnes zvětšuje nadaci jejího syna každoročně nedaleko Valtic ležící obci Garsenthal ''(Garschönthal - dnes městská část Valtic - Úvaly)''. Sám Albero si neuvědomil, jak jeho nadace je prospěšná - než ještě první zárodky prospívali, přecházel na druhou stranu. 6/
 
: Několik měsíců po podepsání smlouvy -- dne 5. července [[1269]], již truchlící Alberova vdova, sama blízko smrti, upevňuje nadaci, kterou zřídili milovaní manželé *). 6/
:* To datum "29. Bde. II. Abth. Monumenta boica", upravuje listinu, ve které "Albero de Veltsperch" ještě 12. března [[1270]] je nazvaný chmurným, je v podkladech ve Chmeľs historických badatelů, "p. 550, aus dem k. k. g. H. H. u. St. Archive" editují hospodářské spisy, nad nimiž jsme pak někdy v rozpacích. 6/
 
: Tím [[1269]] zesnulým Alberem byl rodový stolník z Valtic -- např. [[1359]] uvedený Hanns z Valtic, tak jako [[1368]] ještě objevený ve vídeňských městských spisech Rampolt z Valtic ''(Veldsperg)'' a jeho bratr byl Leutold, aniž z větve Valtické by byl v příbuzenském vztahu, bezpochyby jenom byl natýván od svého rodiště. 6/
 
: Naproti tomu dcery -- od Alheidis a Jindřicha ''(Heinricha)'' IV. z Chuenringu ([[1252]]-[[1287]]) -- Anežka ''(Agnes)'', jejíž starší bratr Leutold z Chuenringu ([[1244]]-[[1312]]) -- Alžběta ''(Elisabeth)'' [[1282]] Oldřicha ''(Ulricha)'' IV. z Kapellen -- Jutta ''(nebo Tuta)'' ([[1279]]-[[1282]]) Jindřicha z Obřan ''(Obrzan Obersezze, Obersaesse)'', předek slavného českého krále [[Jana z Poděbrad]] -- Margareta od Oldřicha ''(Ulricha)'' II. z Pillichsdorfu ([[1224]]-[[1301]]) -- Dietmud ([[1281]]-[[1289]]) od Hartneida ze Stadeck -- jedna ze sedmi byla konečně provdána na Winkelberg -- jeho vážený šlechtický zámožný rod s velkým příbuzenstvem byl ale pozůstalostmi rozdroben. 6/
 
: Adéla ''(Adelheid, Alhaidis)'' měla svému manželu Chueringu Jindřichovi ''(Heinrich)'' dát věnem veliký díl Valtic. Jindřich ale řešil budoucí díl jeho švagrové Alžběty ''Elisabeth)'' a získat moc panování, a psal si později, jak pod jeho tlakem obhajoval slavné rodové jméno jako Jindřich z Valtic. Tak bylo panství Valtice pro mocnou a váženou větev z Chuenringů získáno, nikoliv ale úřad stolníka z Valtic, který král Otakar propůjčil [[1276]] Alberu z Puchheimu i s příslušenstvím a s platností do jeho místa. 6/
 
: Jindřich ''(Heinrich)'' z Chueringů, první držitel Valtic, z toho rodného domu, exceloval s mnoho osvědčenou chrabrostí (pročež byl také nazýván železný), ne menší než zbožnost a bohabojnost, -- sjednal nadaci snad dávno uzavřenou k Minoritskému klášteru ve Valticích, byl to důkaz dostatečně přesvědčivý. Lidé vidí, když je někdo nezpůsobný nebo nezbedný, jak tehdy říkal: "buď vychovaný pro blaho Valtic!" 6/
 
: Jeho žena Adéla ''(Adelheid)'' zemřela [[1282]]. Již v následujícím roce se Jindřich oženil s Kateřinou hraběnkou z Neuhaus. Obě manželství byla bezdětná, zemřel 1. února [[1287]] na svém zámku ''(snad hradu)'' Feldsberg, všeobecně oželený. Je pohřben ale ve Zwetlu, kde ještě za svého života vystavěl rodinnou hrobku pro své předky. 6/
 
: Alheid ''(+[[1288]] z rodu [[w:Seefeld|Seefeld]]ů)'' a Heinrich ''(Jindřich)'' IV. ze starého rodu silných [[w:Kuenring|Kuenrin]]ů zvolili [[w:Valtice|Valtice]] za své rodinné sídlo. Kvůli jeho statečnosti současnící na něj žárlili. Kvůli své zbožnosti založili ve [[w:Valtice|Valtic]]ích klášter minoritů, který však dávno zmizel. 10/21
:
:
====== Bitva na Moravském poli 1278 ======
 
: Za časů Heinricha ''(Jindřicha)'' došlo k závažné události. Německý král Rudolf ''(I. [[w:Habsburg|Habsbur]]ský ([[1218]]-1291)'' měl od Otakara z Čech ''([[1233]]-[[1278]])'' požadovat rakouskou zemi; pak nemohli se dohodnout a chopili se znovu zbraní. V pátek 26. srpna [[1278]] došlo k osudnému boji na [[w:Moravské pole|Moravském poli]] mezi Dürnkruty ''(Suché Krůty)'' a [[w:Jedenspeigen|Jedenspeigen]]. Obtížné byly pro Rudolfa válečné prostředky pro spravedlivou válku a velký strach před vítězstvím českého krále; bitva kolísala dlouho sem a tam, stoletá korouhev rakouská Ottovi ''(II. [[1269]]-[[1270]] znám)'' von [[w:Haslau|Haslau]] vypadla, ale rychle se jí zmocnil Heinrich ''(Jindřich)'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]a. Sám Rudolf byl s koně sražený, někdo ho znovu na koně vysadil. Konečně vyrazilo těžké německé jezdectvo a zadní voj nemohl ubránit unavené české vojsko, prchali a zlatý král klesl k zemi, probodnutý mečem rakouského rytíře. Heinrich ''(Jindřich)'' z Valtic udatně bojoval po bohu Rudolfově a přivedl lenního pána na zámek [[w:Valtice|Valtice]]. Odtud se datuje zpráva o bitvě od dóžete [[w:Eontarino|Eontarino]] z [[w:Benátky|Benát]]ek ''(Venedig)''. Po několikadenním odpočinku se Rudolfovo vojsko posunulo na Moravu a podrobilo si zemi. Král takto získal záruku na platbu válečných náhrad. 10/21
 
: [[w:Valtice|Valtice]] ale tuto dobu ochraňují v drahých vzpomínkách. Rudolf [[w:Habsburg|Habsbur]]ský totiž tábořil před bitvou na Moravském poli, ve které král Otakar ztratil život, a z Valtic podal zprávu (27. srpna [[1278]]), kdy benátský vévoda Jakub [[w:Cantano|Cantano]] zvítězil nad Otakarem. 6/
:
:
Řádek 160:
: Jindřich si utvrdil moc nad [[w:Valtice|Valtice]]mi, dědit měl jeho starší bratr Leutold z [[w:Kuenring|Kuenring]]u ''(také Chuenring)'', jak bylo řečeno ožení se s Anežkou, dcerou posledního stolníka z Valtic. Také rytířský a bohabojný jako Jindřich, i on založil klášter Klarisek u [[w:Dürnstein|Dürnstein]]u. Jeho dobročinnost a laskavost -- jedna ctnost jako jeho vrstevník, ne bez narážky, na svou tuto vlastnost takřka již oznámí jméno ''(Leutold)'' jemu velebí -- má uchránit nás podle kroniky [[w:Zwettl|Zwettl]]u: Jednou cestoval z neznámého důvodu ze [[w:Štýrsko|Štýrsk]]a do [[w:Rakousko|Rakousk]]a. S peřím a hedvábím vystrojená Anežka vedle něho v nádherném voze, obklopeni gardou s 30 vojáky. Tu viděl, jak zubožený člověk podpírá v kotlině své dvě malé děti a namáhavě v potu je táhl přes nějakou bažinu. Lutold říká manželce: "Dobře si stojíme a máme bohaté hospodářství v [[w:Rakousko|Rakousk]]u i [[w:Štýrsko|Štýrsk]]u. Nechej nás ale v tom vděčném božím spojení kořit se, pýchu nenajdeme v žádném v souboji. Byli bychom snad ještě titíž -- jak ho máme klamat, tak bídné měla by nás Prozřetelnost, jak nízcí tito ubožáci zde jsou!?" -- Přes takové rozjímání mísili se všichni přítomní -- zuboženou táhnoucí se rodinu zámožný obdaroval penězi i šaty, a dále do většího vozu naložil. 6/
 
: V roce [[1283]] dostali Rakušané v synovi Rudolfa ''(I. +[[1288]])'' [[w:Habsburg|Habsbur]]ského, Albrechtovi, prvního vévody rodu, který ještě dnes ''(1912)'' vládne v [[w:Rakousko|Rakousk]]u, Heinricha ''(Jindřicha)'' z Valtic, jehož první manželství a Alheidou a druhé s Katharinou ''(Kateřinou)'' z [[w:Neuhaus|Neuhaus]] zůstalo bezdětné, zemřel [[1286]] a byl pravděpodobně ve [[w:Zwettl|Zwettl]]u, k věčnému klidu pochován. Přísnost Heinricha ''(Jindřicha)'' z [[w:Kuenring|Kuenring]]u-Valtic byla příznačná a měla velký vliv na jeho dvůr, kde dbali na disciplinu i mravy. Ještě dlouho nevzdělaný lid říkal, "snad byl vychován ve [[w:Valtice|Valtic]]ích". 10/22
 
: Dne 1. září [[1299]] zemřela první manželka Anežka ''(Agnes)'' a řešil (před 27. listopadem 1299) od svého švagra Ulricha von Walsee a jeho paní domu Dietmuth, těch podílů na zámku [[w:Valtice|Valtice]] a ostatní jmění s výhradami, že snad má jim tato část po Leutoldově smrti připadnout do Vánoc 1300 v 60. letech svého života pod vlivem K. Albrechta I. S Agnes hraběnkou von [[w:Ahsperg|Ahsperg]], zrozené z královské krve ze Švábska, vévoda von [[w:Meransperwandt|Meransperwandt]], uvést v soulad, ačkoliv chybný, dokonce vydaný i pro hraběnku [[w:Habsburk|Habsbur]]skou. Leutold zemřel 18. června [[1312]] jako dvaasedmdesátiletý kmet. Jen velmi nejistých duelů bylo nad hlavu -- ještě velmi problematické -- spiknutí rakouské zemské šlechty označované proti Albrechtu I. (od [[1292]]), jako poslední jsou kromě jiného zámku také prý [[w:Valtice|Valtice]] značně poničeny. 6/
 
: Adéla ''(Adelheid, Alhaidis)'' měla svému manželu [[w:Chuering|Chuering]]u Jindřichovi ''(Heinrich)'' dát věnem veliký díl [[w:Valtice|Valtic]]. Jindřich ale řešil budoucí díl jeho švagrové Alžběty ''(Elisabeth)'' a získat moc panování, a psal si později, jak pod jeho tlakem obhajoval slavné rodové jméno jako Jindřich z [[w:Valtice|Valtic]]. Tak bylo panství [[w:Valtice|Valtice]] pro mocnou a váženou větev z [[w:Chuering|Chuering]]ů získáno, nikoliv ale úřad stolníka z [[w:Valtice|Valtic]], který král Otakar propůjčil [[1276]] Alberu z [[w:Puchheim|Puchheim]]u i s příslušenstvím a s platností do jeho místa. 6/
 
: Heinrich ''(Jindřich)'' z [[w:Kuenring|Kuenring]]u ''(Chueringů)'', první držitel [[w:Valtice|Valtic]], z toho rodného domu, exceloval s mnoho osvědčenou chrabrostí (pročež byl také nazýván železný), ne menší než zbožnost a bohabojnost, -- sjednal nadaci snad dávno uzavřenou k [[w:Minoritský klášter|Minoritskému klášter]]u ve [[w:Valtice|Valtic]]ích, byl to důkaz dostatečně přesvědčivý. Lidé vidí, když je někdo nezpůsobný nebo nezbedný, jak tehdy říkal: "buď vychovaný pro blaho [[w:Valtice|Valtic]]!" 6/
 
: Rakouský dům [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ů, jehož kmenovým hradem je [[w:Liechtenstein|Liechtenstein] u Mödlingu, nastupuje uprostřed 13. století s Heinrichem ''(Jindřichem)'' I. do historie naší země. Otakar ([[1233]]-[[1278]]), který si chtěl rakouského šlechtice získat na svou stranu, když se zmocnil [[w:Rakousko|Rakousk]]a a [[w:Štýrsko|Štýrsk]]a, propůjčil Heinrichovi ''(Jindřichovi)'' panství [[w:Mikulov|Mikulov]], kam si přenesl své sídlo. Jakou hodnotu si [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] u Otakara vyvolil, shledáme z listiny, ve které Český král věrnému a milovanému [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ovi, od kterého získal četné zásluhy u jeho rodu, když králi hrozilo nebezpečí života i ztráty majetku. 10/24
 
: Jeho ''(Heinricha)'' synové Friedrich ''(Bedřich)'' a Heinrich ''(Jindřich)'' II. však nastoupili na stranu Rudolfa ''(I. [[1218]]-[[1291]])'' [[w:Habsbursk|Habsbursk]]ého a bojovali s velkou statečností v bitvě na krutém poli, ve kterém zápolilo vojsko [[w:Habsbursk|Habsbursk]]ů o svou vládu. 10/24
:
:
Řádek 176:
=====Dějiny 14. století=====
 
: Lutold, starší bratr Heinricha ''(Jindřicha)'' přes svou manželku Agnes ''(Anežku)'' měl jednu část [[w:Valtice|Valtic]], nyní ji o další šestinu zvětšil, takže vlastnil polovinu panství [[w:Valtice|Valtice]]. Mnohá vyšší šlechta [[w:Rakousko|Rakousk]]a se bouřila proti novému vévodovi Albrechtovi I. ''([[1255]]-[[1308]]) [[w:Habsbursk|Habsbur]]ský)''. Zbytečně vedli žaloby na to, že zemský kníže práv nedbá, že peníze do svého rodu zasílá a přináší sebou švábskou šlechtu a domorodce upřednostňuje. Stávky se nezdařily, Leutold ''(+[[1312]])'' z [[w:Kuenring|Kuenring]]u s ozbrojenou mocí byl potlačen, pozbyl své nejlepší statky, také [[w:Valtice|Valtice]] musel zůstavit k pokutě na 5 roků na Albrechta. Letold, který [[1312]] zemřel a ve [[w:Zwettl|Zwettl]]u byl také pochován. 10/22
: Leutoldovým odchodem následoval skrytý boj a vnější zmatky. Dobrodružný král Jan z Čech, ve svazku povstal proti svému bratru vévodovi Ottovi, s úsměvem vtrhla jízda s 2300 koňmi do [[w:Rakousko|Rakousk]]a a za [[w:Dunaj|Dunaj]]em zůstala jen spoušť. Mimo čtyřiceti opevněných míst také [[w:Valtice|Valtice]] padly do jeho rukou. Ještě však v témže roce, nikoliv však bez nesnází, byla uskutečněna mírová jednání, kdy Jan smluvil podmínky, za jakých by se mohl do [[w:Rakousko|Rakousk]]a vracet. Když se Jan po osmi letech [[1336]] opět vřítil do[[w:Rakousko|Rakousk]]a, celou zemi až k [[w:Dunaj|Dunaj]]i zpustošil, podruhé vpadl také do [[w:Valtice|Valtic]] a na jeho rukách zůstala jizva. Velevážený rakouský ministr Albero von [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]], vlastník části [[w:Valtice|Valtic]] a také [[w:Břeclav|Břeclav]]i byl v březnu [[1336]] zajat -- konečně před 9. říjnem téhož roku u [[w:Ens|Ens]] král Jan skončil, s rakouským vévodou sjednal, že věrný Albero von [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]] bude na budoucích Martinských slavnostech v [[w:Břeclav|Břeclav]]i králem zase vydán. -- Podle toho mohlo nepochybně probíhat vyrovnání. 6/
 
: Jeho majetky zdědili synové Johann ''(Jan)'' a Leutold II., který podíl na [[w:Valtice|Valtic]]ích [[1347]] prodal [[w:Potendorf|Potendorf]]ům. Tento rod vlastnil vesnici [[w:Potendorf|Potendorf]] ležící u [[w:Valtice|Valtic]], kterou pravděpodobně [[1486]] zničili Uhrové.10/22
 
: Jak bylo řečeno několikrát rozdělené vlastnictví [[w:Valtice|Valtic]], měly se po úmrtí Leutolda z [[w:Kuenring|Kuenring]]u ''(Chuenringu)'' (+[[1312]]) rody [[w:Puchheim|Puchheim]]ů a [[w:Pottendorf|Pottendorf]]ů dostat do prudkých rozepří spontánně a po těch konečných řešeních velké části dílu Valtic po Leutoldovi jeho synům (Janu a Leutoldu mladšímu) [[1347]] nepřistoupili na nároky [[w:Pottendorf|Pottendorf]]ských. Jedna šestina panství [[w:Valtice|Valtice]] již však z Albera, posledního stolníka z [[w:Valtice|Valtic]], zemřel ([[1269]]), převod na mocné [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]]y se zdařil, a došlo po smrti Friedricha ''(Bedřicha)'' z [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]]u (+[[1387]]) dědictvím na Alžbětu ''(Elisabeth)'' z [[w:Puchheim|Puchheim]]u, Janu ''(Johann)'' z [[w:Puchheim|Puchheim]]u a Sophie ''(Žofii)'' z [[w:Kapellen|Kapellen]] dcery Johanna ''(Jana)'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]a, Albrecht III. ([[1349]]-[[1395]]) slavný vrchní správce statku si ji vzal a její část [[w:Valtice|Valtic]] dostal. Na úplné vlastnictví [[w:Valtice|Valtic]] zdála se cesta tehdy ne zcela zavřená, neboť ještě [[1395]] zastavených Johann ''(Janu)'' von [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] Wulfingu z [[w:Haslau|Haslau]] "Jeho část na místo k Velsperchu a na nejlepší k Velsperchu". Od té doby -- to jsou teď půl století -- zůstal hrad a město [[w:Valtice|Valtic]]e v nepřetržité držbě veleváženého mocného rodu [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ů. 6/
 
: [[w:Rakousko|Rakousk]]ý dům [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ů, jehož kmenovým hradem je [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] u [[w:Mödling|Mödling]]u, nastupuje uprostřed 13. století s Heinrichem ''(Jindřichem)'' I. do historie naší země. Otakar ''([[1233]]-[[1278]])'', který si chtěl [[w:Rakousko|rakousk]]ého šlechtice získat na svou stranu, když se zmocnil [[w:Rakousko|Rakousk]]a a [[w:Štýrsko|Štýrsk]]a, propůjčil Heinrichovi ''(Jindřichovi)'' panství [[w:Mikulov|Mikulov]], kam si on přenesl své sídlo. Jakou hodnotu si [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] u Otakara vyvolil, shledáme z listiny, ve které Český král věrnému a milovanému [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ovi, od kterého získal četné zásluhy u jeho rodu, když králi hrozilo nebezpečí života i ztráty majetku. 10/24
 
: Jeho ''(Heinricha)'' synové Friedrich ''(Bedřich)'' a Heinrich ''(Jindřich)'' II. však nastoupili na stranu Rudolfa ''(I. [[1218]]-[[1291]])'' [[w:Habsburk|Habsbur]]ského a bojovali s velkou statečností v bitvě na krutém poli, ve kterém zápolilo vojsko [[w:Habsburk|Habsburk]]ů o svou vládu. 10/24
 
: Heinricha ''(Jindřicha)'' II. následoval jeho syn Hartneid II. Bojovali na straně rakouského vévody proti Janu z Čech a potom se postavili na stranu lenního pána, což způsobilo, že na své moravské hranici ležící statky byly rakouskými vojsky strašně zpustošeny. 10/25
 
:Jan ''(Johann)'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u, velmi slavný hofmistr, byl na nejvyšší úrovni jeho vystupování silou moci a v H. Albertově celkové přízni nebyl vedle něho tím druhým. Než také vrtošivý a napůl potřeštěný český král Václav měl protěžovat jeho svou přízní, kterou jinému nikdy nedal. Také poskytl a vzdával jeho čest, majetek a moc, a tak se [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] dostal do povážlivé alternativy, v níž se s nečekaným pádem ze své úrovně, dostal a uviděl velmi rychle svou volbu. Albrecht svou zaujatostí těžce nad ztrátami pyká, dobrovolně se velké části vzdává. Nikoliv méně než dvacet zámků, celé jeho držení u jižního břehu [[w:Dunaj|Dunaj]]e, musel také postoupit také sněmovnu vévodů. Zůstalo mu pouze několik zámků u levého břehu [[w:Dunaj|Dunaj]]e protože ve [[w:Valtice|Valtic]]ích se dostal do tvrdého osudu vnucené směny. Přestárlý kmet, ze tří manželství bezdětný, zemřel ([[1399]]). 6/
 
:Jeho třetí manželka, Alžběta ''(Elisabeth)'', která mu přinesla Valtice, přečkala ho a vzala si šlechtice Johanna [[w:Stubenberg|Stubenberg]]a. Po svatbě však nastaly dlouholeté prudké sváry a souboje mezi rody [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ským a [[w:Stubenberg|Stubenber]]ským a nejdříve se řešily intervencemi u zemských knížat. 6/
Řádek 197:
====== Držitelé Valtic ve 14.století ======
:
:Podíl Elsbeth ''(roz. [[w:Seefeld|Seefeld]] 1270-známa, 1. manžel Pán z [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]], 2. manžel Ulrich II. von [[w:Pilichsdorf|Pilichsdorf]])'' , dcery Albera z [[w:Valtice|Valtic]] ''(Seefeld +1270-poslední stolník, syn Kadolta)'', převedla podíl na svého manžela z rodu [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]]ů ''(hrad v údolí [[w:Helensthal|Helensthal]])'' tím se zvětšil tak, že v této době město bylo v držení dvou rodin, [[w:Kuenring|Kuenring]]ů a [[w:Potendorf|Potendorf]]ů na jedné straně a [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]]ů na straně druhé. Zvláštností v dějinách [[w:Valtice|Valtic]] je, že vnuk zmíněného [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]]a, Albero II. opakovaně došel k bojům mezi rakouským vévodou Albrechtem II. a výbojným králem Janem z Čech. Beztoho v roce [[1331]] na [[w:Morava|morav]]ské hranici stála silná vojska, protože v zimním období bylo válčení nemožné, omezovali se na pustošení vesnic a měst. Znovu propukla válka, když [[1335]] po smrti posledního vévody z [[w:Korutany|Korutan]] ''(Kärnten)'' německý císař propůjčil zemi [[w:Habsburk|Habsburk]]ům. Dvakrát připadly [[w:Valtice|Valtic]]e násilně českému králi. Albero von [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]], který se nedávno zmocnil [[w:Břeclav|Břeclav]]i pro [[w:Rakousko|rakousk]]ého vévody a byl zajat, mezitím [[w:Valtice|Valtice]] od března až do zimy zůstaly v rukou nepřítele a těžce trpěly loupežemi a drancováním českého vojska. Mír uzavřený v [[w:Enns|Enns]] ''(město v Horním [[w:Rakousko|Rakousk]]u)'' konečně osvobodil zemi ze strašného pustošení, [[w:Břeclav|Břeclav]] byla opět předána králi Janu, a samotný [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]] strádal ještě dlouho v nepřátelském zajetí. Po jeho ''(Alberově)'' smrti ''([[1354]])'' převzal dědictví jeho syn Heinrich (Jindřich) I. von [[w:Rauhenstein|Rauhenstein], který zemřel ''([[1386]])'' jako bezdětný. Své nároky začaly uplatňovat sestřenice Elsbeth a Agnes ''(Anežka)''. První ''(Elsbeth)'' byla provdána za šlechtice z rodu [[w:Puchheim|Puchheim]]u, mocného rodu, kterému byla propůjčena hodnost stolníka z [[w:Valtice|Valtic]]. Anežka ''(Agnes)'' byla manželkou [[w:Potendorf|Potendorf]]a. Na závěr připomínám, že údaje ohledně držitelů [[w:Valtice|Valtic]] v patnácti stoletích jsou tak zamotané, že si nemohu činit nárok na úplnou přesnost ''(Karl Höß, 1912)''. 10/23
 
: Od početných dětí Hartneida z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]a nabyl Johann ''(Jan)'' I. ''(+[[1398]])'' vysokou důležitost. Mezi mírumilovným vévodou a jeho válku milujícím bratrem Leopoldem došlo opakovaně k dělení země, při čemž mocní [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ové spoluúčinkovali jako smírčí soudci. Ale rozepře i mezi vévodou a jednotlivými šlechtici a rozepře mezi nimi navzájem řešil na vyžádání Johann ''(+[[1398]])'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u. S materiálními problémy [[w:Rakousko|Rakousk]]a to tehdy nebylo nejlepší; finanční situace kvůli válkám Leopolda (zejména proti Benátkám), přes velké dluhy usedlým [[w:Židé|Žid]]ům, byla žalostná. 10/25
 
: Do finanční komise k regulaci peněžnictví [[w:Rakousko|Rakousk]]a, byl také přizván hofmistr. Tato pětičlenná komise obdržela pravomoc po čtyři roky vybírat všechny daně, na vévodu přidělila ročně 1700 pfundů vídeňských feniků; přebytek byl určen na úhradu zemského dluhu. Často musel Johann ''(Jan)'' ''(+[[1398]])'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u vévodovi vypomoci zálohami, proto hofmistru byly převáděny četné statky jako lenní poplatky. Vyrovnávat museli menší početné, které pak vykupoval Johann ''(+[[1398]])'' pro svůj dům. 10/25
 
: [[1371]] propůjčil Johannu ''(+[[1398]])'' z L. Albrecht III. vesnici [[w:Potendorf|Potendorf]] u [[w:Valtice|Valtic]] a v roce [[1391]] koupil od Friedricha von [[w:Potendorf|Potendorf]] jeho podíl na městě a pevnosti [[w:Valtice|Valtic]]e; další různá léna: rozsudky pod šibenicí s desátky, houštiny zvané [[w:Theim|Theim]] ''(dnes Boří les)'', různá práva a podíly v okolí, kolem 11.037 pfundů 60 feniků. 10/25
 
====== Nastupují Liechtensteinové ======
Řádek 211:
: U vévodova rozsáhlého majetku a jeho veliké moci nemohl chybět také mocný hofmistr, bez závisti, který by mohl vévodovi radit, jako [[w:Liechteinstein|Liechteinstein]] mohl moc zneužít. Obviněný ze spolčení v tajných spolcích je dokonce král Václav z Čech. 10/26
 
: V roce [[1394]] došlo k pohromě. Hans byl předvolán do [[w:Gmund|Gmund]]u ''(město v Dol. Rakousku)'', mimo většiny členů jeho rodiny uvězněný, mezitím vévoda se zmocnil jeho majetků. [[w:Leichtenstein|Leichtenstein]] se musel podrobit soudu vévody, že utrpěl újmu na nejvýraznějších statcích v [[w:Rakousko|Rakousk]]u; také kmenový zámek [[w:Leichtenstein|Leichtenstein]] ztratil. Ve velkém vlastnictví zůstali jen [[w:Mistelbach|Mistelbach]], [[w:Ulrichskirchen|Ulrichskirchen]], Feldsberg ''([[w:Valtice|Valtice]])'', [[w:Rabensburg|Rabensburg]], [[w:Ringelsdorf|Ringelsdorf]] ''(obce ve [[w:Weinviertel|Weinviertel]])'' a některé další statky. Důkazy viny Johanna ''(Jana)'' nemohli dějepisci uvádět, toliko nepřízeň vévody bude jako důvod uváděn krutý trest. V roce pádu [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]a zemřel vévoda a krátce na to Johann ''(Jan)'' sám ''(+[[1398]])''. 10/26
 
: Několik let před svou smrtí Johann ''(Jan +[[1398]])'' započal přestavovat prastarou kapli sv. Panny na nábřeží ve Vídni na velkolepý gotický kostel [w:Rakousko|[Rakousk]]ý. Přijal patronát na kostel a rozhodl o pohřebišti zde pro svou rodinu. 10/26
 
: Protože Johann ''(Jan +[[1398]])'' neměl žádného syna, přešlo dědictví na příbuzné. ''(Matthias I., Johann II., Heinrich V. a Hartneid V.)'' Jejich úlohou bylo nejprve zachovat držbu [[w:Valtice|Valtic]], vdova po hofmistrovi se provdala za Johanna von [[w:Stubenberg|Stubenberg]] a učinila mnohé významné požadavky na dům [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ský. 10/27
 
: Elisabeth ''(Alžběta)'' objasnila, že 800 Pfundů jako její dar na [[w:Stubenberg|Stubenberg]]era jako záruku na město [[w:Valtice|Valtice]] a požadovala nejen spoluvlastnictví na vládě a zámku toho místa, ale i podíl na ostatních statcích. Po mnohých zápasech a rozhodování byl konečně boj vyřešen, že [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ové připravili objasnění, kvůli platbě sumy 1700 Pfundů vídeňských feniků a nároky Elisabeth ''(Alžběty)'' byly uspokojené ''(1406)''. 10/27
Řádek 231:
: Většinou loupežníci uprchli na [[w:Morava|Morav]]u, avšak odtud je vraceli eskortou do [[w:Rakousko|Rakousk]]a, nebo je vrátili do [[w:Znojmo|Znojm]]a. 10/28
 
:Houf šestitýdenních obléhatelů vévody Albrechta IV. ''(Habsburského ([[1377]]-[[1404]])'' a uherského krále Zigmunda ''(Siegmund)'' nemohlo město přijmout, oba byli zapomenuti a Albrecht zemřel ([[1404]]). Také ani jeho syn Albrecht V. ''(Habsburský [[1397]]-[[1439]])'' se nemohl s loupežníky vypořádat. 10/28
 
:Janova síla byla ve třech synovcích, Matouš ''(Matthäus)'', Jan ''(Johann)'' a Jindřich ''(Heinrich)'' ''(IV. toho jména ve svém rodu)'', dědicích. -- Posledně zmíněný, vévoda Leopold Rakouský, vrchní hofmistr u krále Václava jako nejvyšší, zemřel [[1418]] v držení ve [[w:Valtice|Valtic]]ích. -- Následoval jeho syn Jiří ''(Georg)'' IV. (+[[1444]]), který musel zažít roje česko-moravských husitů, když podpálili [[w:Valtice|Valtice]] [[1426]], zatím co vévoda Albrecht byl zaměstnán marnou ochranou při obléhání Břeclavi. 6/
 
: Vojsko moravského rytíře Sokola, zvaného Scheckel řádilo proti bezbranným rolníkům jako divá zvěř, vesnice byly vydrancovány, vypáleny a obyvatelstvo vsazeno do vězení. Rakouské vojsko se neodvážilo do města [[w:Laa an der Tahya|Laa]], nakonec muselo přivřít oči před loupeživými rytíři a doslova uzavřít mír proti uložení kauce 23.000 dukátů markraběte Jošta ''(Jobst)'' z [[w:Morava|Morav]]y, který rozhodně lupiče podporoval a město vykoupil. 10/28
 
: [[w:Valtice|Valtice]] mezi husitskými válkami méně trpěly. Rozmanité potíže v kostele měla kázání plamenného kazatele betlémské kaple v [[w:Praha|Pra]]ze [[w:Jan Hus|Jana Hus]]a ''([[1369]]-[[1415]])'', započalo různé uspořádání v náboženském vyznání. Mířil slovem i písmem proti panování papeže, proti bohatství církve; své stoupence přijímal jeho svatou večeři v podobě chleba a vína, tak Krista vzýval, a bibli považoval za jediný zdroj víry. Koncil v [[w:Kostnice|Kostnic]]i ''(Constanz na jihozápadě Německa u Bodamského jezera)'', na kterém se měl [[w:Jan Hus|Jana Hus]] ''([[1369]]-[[1415]])'' ospravedlnit, odsoudil jeho učení a rozsudek zněl trest upálením ([[1415]]). 10/28
 
: Následkem smrti [[w:Jan Hus|Jana Hus]]a ''([[1369]]-[[1415]])'', došlo k velkému rozhořčení v [[w:Čechy|Čech]]ách; vzrůstalo ještě větší, když po smrti krále [[w:Václav|Václav]]a jehož bratr, císař Zikmund ''(Sigismund) ([[1368]]-[[1437]])'' husitům zavinil smrt jejich učitele a v [[w:Čechy|Čech]]ách nastartovaly nepokoje. Se zbraněmi v rukou postavili se mu v nenávisti proti starému náboženství a proti [[w:Němci|Němc]]ům shromážděný dav pod vedením nemilosrdného ''(Jana ([[1360]]-[[1424]])'' [[w:Žižka|Žižk]]y z Trocnova ''(a Kalicha)'' proti rytířům německého kříže, které Zikmund ''(Sigismund)'' do [[w:Čechy|Čech]] vedl, utrpěl však hanebnou porážku. Vedle nacionálního a náboženského fanatismu vedl [[w:Žižka|Žižka]] svým vojenským uměním. Jeho rolníci měli často jen cepy, část s ručnicemi i s dělem, tehdy jen velmi vzácnou zbraní. Vozová hradba tvořila ochranu vojska při pochodu i v táboře a byla bludištěm, aby mezitím se přetvořila k boji, zmátla nepřítele a žádná záchrana se nenašla. S neslýchanou krutostí postupovali husité proti obyvatelům dobytého města. 10/29
 
: Vévoda Rakouský Albrecht V. ''(Habsburský [[1397]]-[[1439]])'' , měl sňatkem se sestrou Zikmunda ''(Sigismund) (Jagelonský ([[1368]]-[[1437]])'', Alžbětou, vyhlídku koruny Uherské i Čech. S velkým vojskem přispíval svému tchánu v boji proti husitům, což nejen stálo strašnou oběť země a velké oběti majetkové, ale také Češi drancovali [[w:Dolní Rakousko|Dolní Rakousko]]. Albrecht vzal od klášterů a měst půjčku ve výši 60.000 dukátů, všichni muži od 16 do 70 let byli povinni k vojenské službě, na vinohrady položeny daně. 10/29
 
: Strašný nepřítel v naší zemi. Přes [[w:Podivín|Podivín]] ''(Kostel)'', [[w:Podivín|Lednici]] ''(Eisgrub)'', [[w:Nejdek|Nejdek]] ''(Neudeck)'', [[w:Bulhary|Bulhary]] ''(Pulgram)'' a [[w:Mikulov|Mikulov]] ''(Nikolsburg)'' táhly české houfy do [[w:Valtice|Valtic]]. Vztek dopadl na husity, když majitel panství [[w:Hartneid V.|Hartneid V.]] z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]a, slavný udatností po boku císaře, stál proti soupeři se statečnou obranou [[w:Špilberk|Špilberk]]u v [[w:Brno|Brn]]ě a velkou službu tam prokázal. 10/30
 
: Po patnácti letech trvání strašné války, která konečně končí a zkrocení husité uzavřeli s císařem i církví mír a je dovoleno užívání v podobojí a udělány některé ústupky ([[1436]]). 10/30
: Jen rok se císař těšil z vlády nad zpustošenými [[w:Čechy|Čech]]ami, pak zemřel ''([[1437]])'' a zanechal [[w:Čechy|Čechy]] a [[w:Uhersko|Uhersko]] [[w:Albrechtovi V.|Albrechtovi V.]] ''([[w:Habsburg|Habsburg]], [[1397]]-[[1439]])'', který byl také korunován německým císařem. 10/30
 
: Když tento přísný, ale spravedlivý kníže [[1439]] zemřel, začala se říše zaplétat vstříc novým zmatkům; teprve po 4 měsících po jeho smrti se stal dědicem trůnu Ladislav ''(Ladislaus, zvaný Pohrobek z rodu Habsburgů ([[1440]]-[[1457]])''. Boje, které vzplanuly nyní kolem vlády společných zemí, byly ještě prudší, když Ladislav, ještě v nejkrásnějším mládí zemřel. 10/30
 
: V [[w:Čechy|Čech]]ách vládl mazaný Jiří ''(Georg)'' ([[1458]]-[[1471]])'' z [[w:Poděbrad|Poděbrad]], v [[w:Uhry|Uhr]]ách se na trůn tlačil velice nadaný Matyáš ''([[1443]]-[[1490]])'' Korvín ''(Matthias Corvinus)'', v [[w:Rakousko|Rakousk]]u ležícím v úhoru, ale mezi ''(vévodou)'' Fridrichem ''(Bedřichem)'' III. ''([[1415]]-[[1493]])'' a jeho ambiciózním bratrem ''(vévodou)'' Albrechtem ''(VI. [[1418]]-[[1463]])'', oba ze štýrské větve [[w:Habsburg|Habsburg]]ů, vznikaly stálé spory a roztrpčené boje kolem majetku této hezké země. 10/30
 
: Tyto sváry byly pro českého krále vítány a opětovně se uchopil rozhodovat; stal se "pomocníkem" a "rozhodčím" v rakouských poměrech. Jeho [[w:Čechy|česko]]-[[w:Morava|morav]]ská vojska vnikla do země a pustošila ji, peněžní odškodnění válek musel hradit císař. Při zpáteční cestě vojsk do svých zemí byly [[w:Valtice|Valtice]] jejich shromaždištěm, jehož se účastnil i český král, a město lehlo popelem, žádný dům nebyl uchráněn ''([[1458]])''. 10/30
 
: Johann ''(Jan)'' V. a Heinrich ''(Jindřich)'' VII. z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u shromažďovali rychle vojsko, pronikli na [[w:Morava|Morav]]u s vojskem čítající 800 vojáků a obléhali a dobyli zámek [[w:Drnholec|Drnholec]] ''(Dürnholz)'' a zmocnili se 300 vozů. 10/30
Řádek 259:
: Když po smrti Alberta VI. se Friedrich stal nepopíratelně držitelem [[w:Dolní Rakousko|Dolního Rakousk]]a, doufalo se, že konečně přišel mír pro tuto zemi. Sám císař neměl energii, aby zemi od lupičů ochránil, propustil žoldnéře a zjednal mír. 10/31
 
: Ještě žalostnější byly poměry kvůli válce panovníka proti [[w:uhersko|uhersk]]ému králi Matyáši. Nejdříve chtěl uplatnit dědické právo na [[w:Uhry|Uhry]], později toužil po smrti Jiřího ''([[1458]]-[[1471]])'' z [[w:Poděbrad|Poděbrad]] po držení [[w:Čechy|Čech]]. 10/31
 
: [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ové, jmenovitě bratři Heinrich VII. a Christoph III., uzavřeli hned s početnými jinými šlechtici [[w:Rakousko|Rakousk]]a společně a obrátili se na krále [[w:Uhry|Uh]]er, ve kterém očekávali uspořádání poměrů. Marně varovali císaře před paktováním se s Matyášem a s jejich vážným pokračováním, dokonce na papežskou klatbu nic neúčinkovalo. Šlechta poslala císaři zamítavý dopis, že nebude svá vojska zatahovat do pole proti ''(vévodovi)'' Friedrichovi (Bedřichovi) III. ''([[1415]]-[[1493]])'' 10/31
 
: Když byl v roce [[1477]] uzavřen mír, smířili se také [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ové s císařem, také v dalších válkách proti [[w:Uhry|Uhr]]ám podporovali vojskem a půjčkou. Když císař válečné náhrady neplatil, pozvedli se proti němu potřetí. 10/31
 
: [[w:Vídeň|Vídeň]] byla po jednoletém hrdinném obléhání proti [[w:Uhry|Uhr]]ům ubráněna, ale nepřátelé se shromažďovali k dobývání [[W:Dolní Rakousko|Dolního Rakouska]]. 10/31
 
: [[w:Laa|Laa]] an der Taya ''(Láva)'' vzdorovala nepřátelům delší čas, [[w:Valtice|Valtice]] a [[w:Zistersdorf|Zistersdorf]] ''(Čistějov)'' se podrobili brzy. Snad tato města nebyla obranyschopná. Nyní nezbývalo Christophu ''(Kryštofu)'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u nic jiného, než podmanit se. Matyáš ''([[1443]]-[[1490]])'' Korvín ''(Mathias Corvinus)'', nyní pán naší země, propůjčil silnému šlechtici důležitou úctu zemského maršála. 10/31
 
: ''(V letech [[1481]] - [[1490]] ovládal [[w:Dolní Rakousko|Dolní Rakousko]] [[w:Matyáš Korvín|Matyáš Korvín]] ([[1443]]-[[1490]]). /Městské muzeum Valtice/)''
 
: Když [[w:Uhry|uher]]ský král v pohnuté [[w:Vídeň|Víd]]ni zemřel a císař zase do jeho země vytáhl, upadl ovšem Christoph ''(Kryštof)'' v nemilost. Ne na příliš dlouhou dobu se smiřoval a dostal od knížete opět zpět hodnost zemského maršála, proto se Christoph ''(Kryštof)'' III. ukázal být vděčným, což dokázal ozbrojenou mocí [[w:Uhry|uher]]ské loupežníky vojensky zmařil. 10/31
 
: Roku [[1506]] [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] ''(Kryštof)'' letitý zemřel, byl pochován v [[w:Mikulov|Mikulov]]ě. Již před dvěma lety měli příbuzní dědictví uzavřené. Jeho ''(Kryštofa)'' potomci vytvořili mikulovskou linii, dědicové jeho bratra Jindřicha VII. štýrské větve a děti mladšího bratra Jiřího V., vytvořili valtickou linii, ze které se rod [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ů po další dobu rozmnožoval. 10/32
 
:Jiřího ''(Georgs)'' stejnojmenný syn Jiří V., stal se zakladatelem valtické linie rodu a praotec dnešních knížat z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u. 6/
 
: Než skončila žhnoucí válka zatahovaná do [[w:Rakousko|Rakousk]]a českým králem Jiřím z [[w:Poděbrad|Poděbrad]] [[1458]] dlouho dojednávaným mírem, Valtice byly zpustošeny takovým způsobem, že jediný dům nebyl ušetřen -- bratři Jiří ''(Georg)'', Jan ''(Johann)'' a Jindřich ''(Heinrich)'' pustili se do odvážné odvety a krátce na to vpadli na [[w:Morava|Morav]]u a ohněm a mečem všechno zpustošili a vyrabovali. 6/
 
:Jiří ''(Georg)'' V. zemřel [[1484]] a byl pochován ve farním kostele ve Valticích. 6/
:
:
Řádek 288:
====== Protestantismus ======
 
: Opakovaná kostelní shromáždění nemohla cíleně odstraňovat jisté nabourané nesprávnosti v katolické církvi. To pokleslo ve víře lidí, které touží po reformních stavech také v [[w:Rakousko|Rakousk]]u a padlo to na úrodnou půdu. Lutherovo učení ''(Martin Luther ([[1483]]-[[1546]])-německý reformátor)'' našlo přístup do naší země proto, protože to tenkrát umožnil vnější obraz církevní rozháranosti a mimořádná podpora nového církevního učení. Biskupové z [[w:Passau|Passau]] ''([[w:Pasov|Pasov]]a, města na jihu [[w:Bavorsko|Bavorsk]]a u hranic [[w:Rakousko|Rakousk]]a)'', [[w:Videň|Vidně]], [[w:Salzburg|Salzburg]]u ''(Solnohradu, hlavní město spolkové země [[w:Rakousko|Rakousk]]a)'', [[w:Wiener-Neustadt|Wr.-Neustadt]] ''([[w:Vídeňské Nové Město|Vídeňské Nové Město]])'' a [[w:Raab|Raab]]u částí jejich diecézí v [[w:Dolní Rakousko|Dolním Rakousk]]u opakovaně rozpory s některými vlastnickými právy mezi nimi neřešili. Nízké duchovenstvo bylo chudé a utlačované a přijímalo mnohdy nové učení; částečně se domnívali, že pojednávají pouze kolem reforem v rámci církve, částečně byli k přestupům i nuceni. Nižší šlechta hleděla plná dychtivosti na majetek církve, vyšší šlechta lpěla, již z opozice k zemskému knížeti, k evangelickému učení. Po vynálezu knihtisku mohli měšťané číst bibli, knihy, a bezděčně porovnávali mezi situací v církvi a v době apoštolů; ale také letmo šíření novátorství a požadovali pád starého učení víry. ''(10/34)'' Rolníci očekávali nejen evangelickou volnost, ale i osvobození od drobné práce pro statkáře. Kromě luteránského učení našly se také sekty habánů, kteří neschvalovali křest dětí a bezpodílové spoluvlastnictví manželů a kázali vstup do velikonoční říše. Zejména učený biskup, [[w:Balthaser Hubmeyer|Balthaser Hubmeyer]] ''(+[[1528]])'' z [[w:Mikulov|Mikulov]]a, tyto sekty na kázáních a písemně staré učení potíral. 10/35
 
:* [[1528]]
 
: [[w:Leonhard I.|Leonhard I.]] a jeho synovec [[w:Jan VII.|Jan VII.]] ''(Johann VII. ?)'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u ochraňovali přívržence toho muže, který z [[w:Morava|Morav]]y a [[w:Rakousko|Rakousk]]a do [[w:Mikulov|Mikulov]]a táhl. Císař vyžádal jeho vydání a v roce [[1528]] byl jako kacíř ve [[w:Vídeň|Víd]]ni upálený, o několik dnů později jeho žena, která jeho statečnosti napomáhala, v [[w:Dunaj|Dunaj]]i utopena. Zveřejněním tohoto procesu byli také občané našeho města s novým učením seznámeni. 10/35
 
:* [[1540]]
 
: Už [[w:Hartmann I.|Hartmann I.]] z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u se jevil, a také byl přívrženec reformace, jeho syn ''(Georg)'' [[w:Jiří Hartmann I.|Jiří Hartmann I.]], [[1540]] nastoupil vládu, byl pokládán za prvního z jeho rodu, který veřejně luteránství přiznal a to také u svých tetiček hledal. 10/35
 
:* [[1543]]
 
: Farní dvůr vyhořel během českých válek od [[1543]].
 
:* [[1544]]
: Arcivévoda [[w:Ferdinand I.|Ferdinand I.]] ''([[1503]]-[[1564]] [[w:Habsburg|Habsburg]])'' chtěl udělat katolické náboženství tak odolné, proto o reformu církve, duchovenstva a klášterů usiloval. Kolem panujících poměrů musí se přesně znát a nalézat, nedostatky okamžitě blokovat, zařizuje opět církev vizitaci, od které se dějiny našeho města v roce [[1544]] jsou odvíjeny. V šesti vozech jeli císařští kontroloři, kanovník od sv. Štěpána ''(chrám ve [[w:Vídeň|Víd]]ni)'', Michael Kifringer a Christoph Polt, doprovázeni zapisovateli od kláštera ke klášteru, od fary k faře, pomalu určovali způsobilost úřadu. Měli za úkol ověřit, kteří kněží setrvají, napomenou a určí chování pro další život. Komise měla dále kontrolovat bohoslužby, příjmy a vlastnictví kostelů, zátěž fary a školy a referovat o stavebním stavu kostelů. ''(10/35)'' Věnovali zvláštní pozornost na změny ve všech vztazích trvajících po několika posledních let. Vizionáři vyplnili dva silné fóliové svazky poznámkami. Ohledně fary ve [[w:Valtice|Valtic]]ích napsali: "farář a děkan Ulrich Mutzlich měl dříve jen čtyři učitele. Bohoslužby, dříve konány každodenně a zároveň úřad a požehnání, taktéž v týdnu, některé zpívané, přichází vykonávat podle starého způsobu a to pokud je jediným člověk přítomen. Úředník „Corporis Christi“, jehož roční příjem činí 32 Pfundů , každý čtvrtek bylo zpíváno, lenním pánem je ''(Georg)'' [[w:Jiří Hartmann|Jiří Hartmann]] z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u je přistěhovaný. 10/36
 
: Farní kostel je špatnou stavbou. Benefiční právo [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ů spravuje měšťan jménem Rauscher. Vyšetřování celkové vizitace roku [[1544]] se projevilo žalostnými výsledky. Mnoho kostelů se rozpadalo, které nebyly obsazeny farářem, které měl přistěhovaný lenní pán ve vlastnictví. Daně byly od kostelů vybrány, ale na stát neodvedeny, takže po smrti faráře často zůstalo na 1000 fl. daňových zbytků váznoucích na kostele. Svátosti byly častokrát udělovány, duchovenstvo bylo zchudlé, mnoho prostorů bylo mnohdy zapůjčeno dětem, příjmy špatné, mezitím farní úřad vedl špatný kaplan, školy byly rovněž špatné atd. Navzdory dobré vůli nemohl arcivévoda [[w:Ferdinand|Ferdinand]] ''(I.)'' ''([[1503]]-[[1564]])'' [[w:Habsburg|Habsburg]] odpomoci. 10/36
 
:* [[1550]]
 
: Nástupce faráře Muttlicha z [w:Valtice|Valtic]] byl [[1550]] instalován farář z Ober-[[w:Wilfersdorf|Wilfersdorf]]u, Christoph Nusser. 10/36
 
:* [[1562]]
 
: V roce [[1562]] zemřel Georg ''(Jiří)'' Hartmann ''(I. [[1513]]-[[1562]]) a byl stejně jako jeho otec pohřben ve farním kostele. Také jeho syn [[w:Hartmann II.|Hartmann II.]] byl horlivý průkopník protestantské víry a [[w:Valtice|Valtice]] pod hradem byly protestantské, tedy nebylo možné, aby katolický farář mohl zůstat ve [[w:Valtice|Valtic]]ích. 10/36
 
:* [[1566]]
 
: Katolický farář oplakával u zástupce [[w:Pasov|pasov]]ského biskupa, kterým byl oficiál Zadesius, jenž sídlil v chrámu “Maria Stiegen" ve [[w:Vídeň|Víd]]ni, že [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] z fary ho [[1566]] vyhání a prosil o pomoc, ten však pomoci nemohl 10/36
 
: Ve stejném roce nastoupil jako protestantský farář do Valtic, Joachym ''(Johann)'' [[w:Magdeburgius|Magdeburgius]] (+[[1575]]), muž, který sehrál významnou roli v době tehdejších náboženských zmatcích. Byl v roce [[1525]] zavřený jako rodák pruského státu, když vedl jako kazatel neklidný život. Jako protestant musel [[w:Braunschweig|Braunschweig]] ''(město v [[w:Dolní Sasku|Dolním Sasku]] – [[w:Niedersachsen|Niedersachsen]]) opustit; do [[w:Hamburk|Hamburk]]u ''(město, kde pak působil jako kazatel, byl navzdory jeho pilnosti a věrnosti bez uvedení důvodů propuštěn). V roce [[1564]] doporučil [[w:Magdeburgius|Magdeburgius]]e jako kněze proslulý císařský polní hejtman Hans Ruber, jehož císařský pluk ležel před Raabem. Protože Ruber v [[w:Dolní Rakousko|Dolním Rakousk]]u vlastnil místo Grafenwert ''(nyní [[w:Grafenwört|Grafenwört]], město u [[w:Wagram|Wagram]]u v [[w:Rakousko|Rakousk]]u), tak učil [[w:Magdeburgius|Magdeburgius]]e také v tomto místě lokalizovat [[w:Dolní Rakousko|Dolní Rakousko]]. V závěru jeho díla ve [[w:Grafenwert|Grafenwert]]u "Konfese anebo náboženské vyznání víry několika evangelických kazatelů v Rakousku" doporučil nynějšího faráře do [[w:Valtice|Valtic]].
 
:* [[1567]]
 
: Magdeburgius rozhodně svůj úřad nezastával dlouho, neboť jeho další kniha se objevila [[1567]] v [[w:Grafenwert|Grafenwert]]u, kde již měl delší čas své sídlo; ale i zde byl propuštěn a pokoušel najít své štěstí jinde. [[w:Magdeburgius|Magdeburgius]] byl totiž snaživý stoupenec učitele [[w:Flaccius|Flacc]]ia*) a měl ji rozšířit také v [[w:Rakousko|Rakousk]]u, čímž protestantské země byly rozptýleny do všech stran, což působilo obapolně, čímž se připravoval zánik evangelického učení v naší zemi.
:* [[w:Flaccius|Flaccius]] byl protestantský bohoslovec. Jakožto profesor ve [[w:Wittenberg|Wittenberg]]u ''(německé město v [[w:Sachsen-Anhalt|Sachsen-Anhalt]] / Sasko-Anhaltsko)'' a později v [[w:Jena|Jen]]ě zápasí s útrpností s proti reformám [[w:Luther|Luther]]a, [[w:Melanchthon|Melanchthon]]a ''Philipp Melanchthon ([[1497]]-[[1560]])-německý protestantský duchovní'' a zastává se extrémního učení. Když ho propustí, umírá ''([[w:Melanchthon|Magdeburgius]], Johann)'' [[1575]] v [[w:Glende|Glende]] u [[w:Frankfurt|Frankfurt]]u nad Mohanem ''(v [[w:Hesensko|Hesensk]]u)'' 10/37
 
:* [[1568]]
:Když císař [[w:Maximilian II.|Maximilian II.]] rakouským stavům v roce [[1568]] stanovil, aby na jejich zámcích a území nastala, dejme tomu naprostá svoboda vyznání, byly [[w:Valtice|Valtice]] jako první obec, jejíž vládce a obyvatelé se veřejně vyznávali k novému učení. 6/
 
:* [[1569]]
 
: ''(Narodil se [[w:Karel|Karel]], budoucí 1. kníže rodu [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ského.)'' Jako jeho děd [[w:Jan|Jan]] ''(Johann [[1517]]-[[1559]])'', mocný hofmistr, také [[w:Karel|Karel]] ''(Karl [[1569]]-[[1627]])'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u pak svou silnou rukou také zasáhl do historie naší bohaté říše. Jeho hlavním smyslem bylo řízení svého domova v našem zájmu, to se sleduje po celý jeho život. [[w:Karel|Karel]] se narodil v roce [[1569]] a byl vychován v proslulé škole [[w:moravští bratři|moravských bratří]] v [[w:Ivančice|Ivančic]]ích ''(Eibenschits)'' v evangelické víře. Procestoval Švýcarsko a Francii, aby si rozšířil okruh svých vědomostí. 10/43
 
:* [[1571]]
 
: Přestože [[w:Rakousko|rakousk]]ý panovník původně protestantské učení nevytvářel, byla přece jen trpěna, protože kvůli neustálým tureckým výpadům se musíme mít na pozoru. Nejdříve v roce [[1571]] poskytoval císař [[w:Maximilian II.|Maximilian II.]] ''([[w:Habsburg|Habsburg]] ([[1527]]-[[1576]])'', který ve své mládí sám k luteránství se skláněl, pány rytíře, jakož i podané volné náboženství podle Augsburského, ale jenom na jejich zámcích v poddaných městech a trzích a na všech patronátech podřízených církvi. 10/38
 
:* [[1577]]
 
: V těch letech posadil [[w:Hartmann II.|Hartmann II.]] z [[w:Liechtenstin|Liechtenstin]]u do [[w:Valtice|Valtic]] Johannese Judera, jako luteránského kazatele, v roce [[1577]] Balthasara Grave. ''(10/39)''
 
:* [[1578]]
: Když Johannes Juder [[1578]] zemřel, následoval ho Bresnicer jako protestantský kazatel v našem městě. Byl to velmi zdatný bohoslovec. Pocházel z [[w:Rottbus|Rottbus]] v [[w:Nieder-Laufitz|Nieder-Laufitz]] ''([[w:Dolní Lužice|Dolní Lužice]])'' a byl [[1546]] jako superintendant přidělen do místa [[w:Altenburg|Altenburg]] v [[w:Sasko|Sask]]u. Protože ale podepsal deklaraci, jako několik sporných bodů prosazoval v evangelické církvi, byl kromě 27 jiných kazatelů propuštěn, a přešel do [[w:Švábsko|Švábsk]]a vykonával dále úřad. Byl sice po nějaký čas znovu docílil svou vážnost, avšak jeho místo opět vesele vysvětluje, jak bludné učení [[w:Flaccius|Flacci]]a slovem promlouval a proto na svých pracovištích propadal v rozepřích. Nyní Bresnicer táhl do [[w:Valtice|Valtic]] kdež ve svém stáří měl dokázat, že z bojovného muže se stal také klidný muž, ve všech náboženských hašteřících se může odvrátit. Byl z římské církve "Aucroes Dammnatos promae classis", zařazený jako spisovatel, který byl pro bludné učení zavržený. 10/39
 
:* [[1580]]
 
: V roce [[1580]] [[w:Hartmann|Hartmann II.]] z [[w:Liechtenstin|Liechtenstin]]u povolal do [[w:Valtice|Valtic]] Alexandra Bresnicera ''(+[[1581]])'' jako jáhna. ''10/39''
 
: Přestože protestantské učení v [[w:Dolním Rakousko|Dolním Rakousk]]u se tak velmi rozšířilo, že na 30 evangelíků připadal jen jeden katolík, nebylo to v žádném případě náboženskými vztahy protestantské víry. Každý statkář, každý pastor se bezmála vymkli k jinému úsudku. Dvorní rada Eder mohl právem metat stánky a návnady do tváře, že oni z Augsburské konfese, z koncese [[w:Max II.|Maxe II.]], jsou odchýleni. Kolem tohoto obvinění vyvracet situaci v nové teorii v zemi k nápravě, pořádány další vizitace protestantských kostelů v [[w:Dolním Rakousko|Dolním Rakousk]]u. Povolán bohoslovec Backmeister z Roztoku ''(v Mecklenbursku - Předním Pomořansku)'' ''(Rostock in [[w:Mecklenburg - Vorpommern|Mecklenburg - Vorpommern]])'', aby přišel do [[w:Dolního Rakousko|[Dolního Rakousk]]a. Když vévoda z Meklenburské ''([[w:Mecklenburg|Mecklenburg]])'' univerzity a také poradní sbor města, dali souhlas, aby jejich nejlepší kazatel mohl být poslán, nastoupil pak učenec svou cestu do [[w:Rakousko|Rakousk]]a. Dne 13. února [[1580]] nastoupil v [[w:Horn|Horn]]u ''(v [[w:Dolním Rakousko|Dolním Rakousk]]u-[[w:Waldviertel|Waldviertel]])''. Bylo rozhodnuto, který kazatel a na kterou část bude povolán, v jeho náboženských věcech, jenž [[w:Backmeister|Backmeister]] z augsburského vyznání, bibli a k tomu měl sestavený luteránský katechismus, nechával podepisovat, a další podpis na tajné prohlášení, jaký nepříjemný spor skrze dědičného hříchu, bludné učení [[w:Flaccius|Flacci]]a měl vyvolávat, měl urovnávat a vybízet pastory k příslibu, jejich poslušnosti superintendantovi. Kromě osobních dat, které učení, chování, jaké přání a potíže má kazatel, ale také kontrolovat školní poměry. ''10/39''
 
: Když evangelické zemské stavy sledovali usnesení zemského sněmu z roku [[1579]], zákon pomohl k oslabení odpůrců a podle něho případně obvinit. Úmyslně sem byl z [[w:Meklenbursko|Meklenbursk]]a povolán učený Lukas [[w:Bakmeister|Bakmeister]], který zasvětil doktora, faráře a profesory k služebníkům náboženství a přísně dohlížel jak se oblékají -- poněvadž když superintendant Dr. [[w:Bakmeister|Bakmeister]] a kontrolor stáli včele. Zjišťováno, že veškeré evangelické faráře mají jen [[w:Valtice|Valtice]] a [[w:Grossenzersdorf|Grossenzersdorf]] a první majitel města [[w:Hartmann|Hartmann]] z [[w:Liechtentein|Liechtentein]]a stál v čele jako ředitel vyšetřovací komise, jakou ve [[w:Valtice|Valtic]]ích během funkce od 12. do 18. září [[1580]] vyslechli uvědomělost dvaceti evangelických farářů. U této příležitosti byl také farář Niklas Becher von Wolffersdorf dnem 14. září přeložen jako kazatel do kostela ve Valticích k šíření evangelického učení. 6/
 
: Ve čtvrti mezi Manhartsbergskými písčinami, částečně posledním místem vizitací [[w:Valtice|Valtic]], dílem k [[w:Enzersdorf|Enzersdorf]]u ''(místo v [[w:Dolní Rakousko|Dolním Rakousk]]u mezi [[w:Laa|Laa]] a [[w:Hollabrunn|Hollabrunn]]em) a údolím u horního [[w:Hollabrunn|Hollabrunn]]u. Jako zástupci stavů při vizitacích byli jmenováni [[w:Hartmann II.|Hartmann II.]] ''([[1544]]-[[1585]])'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u a Wolf Christoph z [[w:Enzersdorf|Enzersdorf]]u. V [[w:Rodaun|Rodaun]] ''(místo je nyní součást [[w:Vídeň|Víd]]ně) naznačoval Backmeister Pánu z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u, že kontroloři přijdou do [[w:Valtice|Valtic]] mezi 12. a 13. září a současně poslal kopii pro Pána a zemský lid, ve kterém se sděluje a dávají dispozice, že se kontroly objeví v různých dnech u jednotlivých kazatelů. Wolf Christoph navrhll, aby pro velké vzdálenosti míst od [[w:Valtice|Valtic]] kazatele předvolali do [[w:Enzersdorf|Enzersdorf]]u, kteří jsou blíže a z [[w:Moravské pole|Moravského pole]] zase předvolat do [[w:Valtice|Valtic]]. Backmeister ''(Dr. Lukas-náboženský poradce)'' s tímto návrhem souhlasil. V pondělí 12. září přijel teolog do [[w:Valtice|Valtic]] a druhého dne provedl kontrolu. Potom [[w:Hartmann II.|Hartmann II.]] ''([[1544]]-[[1585]])'' jako první ředitel komise, podrobil kazatele a úředníky vyšetřování a připomněl náležitou skromnost. V první den přišli: Martinus na [[w:Dobermannsdorf|Dobermannsdorf]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u okr. [[w:Gänserndorf|Gänserndorf]])'', Christophorus Merkel z [[w:Lednice|Lednice]], Balthasar Senkenberg z [[w:Hauskirchen|Hauskirchen]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u okr. [[w:Gänserndorf|Gänserndorf]]), Thomas Diestelmeyer z [[w:Altlichtenwarth|Alt-Lichtenwart]]u ''([[w:Altlichtenwarth|Altlichtenwarth]], ''(obec [[w:Altlichtenwarth|Altlichtenwarth]]u, okr. [[w:Mistelbach|Mistelbach]])'', Othmarus Schilheider na [[w:Bernhardsthal|Bernhardsthal]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u, okr. [[w:Mistelbach|Mistelbach]])'', Nikolaus Becher z [[w:Wilfersdorf|Wilfersdorf]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u, okr. [[w:Ganserndorf|Ganserndorf]]) a Balthasar Grave, jáhen z [[w:Valtice|Valtic]]. Z jeho údajů vyplývá: narodil se [[1551]] na [[w:Rohlitz|Rohlitz]] u [[w:Meißen|Meißen]] ''(Míšeň, město v [[w:Sasko|Sask]]u)'', studoval krátkou dobu v [[w:Lipsko|Lipsk]]u ''([[w:LeipzigLeipzig]], město v [[w:Sasko|Sask]]u)'' většinou ale samostudiem. Když ho potom předchozí pastor z [[w:Valtice|Valtic]], Ioann Judice, [[1577]] povolal k jáhenské službě, ordinoval u Josua Opitia ve [[w:Vídeň|Víd]]ni při protestantském kázání. Jeho boj kvůli pozemskému hříchu nezahájil. V kostele ve [[w:Valtice|Valtic]]ích byla [[w:Rakousko|rakousk]]á agenda (pro protestantskou církev schválena císařem Maxem II. (1527-1576) sbírka církevních potřeb) a byly používané ve všech obřadech. Školomet ''(učitel)'' se jmenoval Paulus Hartvogel a měl při sobě 50 chlapců. Protože jáhen s pastorem jménem Alexio Bresnicerius, který byl členem sboru se v mnohém shodoval, a o druhých věcech se zbytečně neobtěžoval. ''(10/40)'' Všichni předvolaní kazatelé z prvního dne byli ve služebním poměru u Pána z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u. Když přezkoušení provedli, ke spokojenosti všech, byli napomenuti k svědomitému vedení úřadu. Když byli pastoři přezkoumáni, bylo jim předloženo prohlášení k podpisu, jen Wolffius si vyprosil čas na rozmyšlenou do 21. září, v čemž mu bylo vyhověno. Dne 14. září byl Nikolaus Becher z Wilfersdorfu ve farním kostele ve Valticích od doktora Backmeistera v přítomnosti jiných kazatelů ordinováno kladení rukou a nábožná modlitba ke kazateli, načež mu byl vystaven písemný závazek, kterým se zavazuje k vedení jeho úřadu. 10/41
 
: Dne 15. září objevil se před komisí Jakobus Feuchtinger ze [[w:Stützenhofen|Stützenhofen]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u, okr. [[w:Mistelbach|Mistelbach]])'' , Leonardus Hasenmüller z [[w:Kirchstetten|Kirchstetten]] ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u, okr. [[w:Mistelbach|Mistelbach]])'', Johannes Slezský ''(Schleesisch)'' na [[w:Lanžhot|Lanžhot]]u ''(Landshut)'', následující den Wolfgang Vierecki z [[w:Ober-Sulz|Ober-Sulz]] ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u, [[w:Weinviertel]], okr. [[w:Ganserndorf|Ganserndorf]])'', Rupertus Artzhofer z [[w:Ebenthal|Ebenthal]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u, okr. [[w:Ganserndorf|Ganserndorf]], Kilian Meixner na [[w:Katzelsdorf|Katzelsdorf]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol.Rakousk]]u okr.[[w:Mistelbach|Mistelbach]]) a Johannes Weiß z [[w:Herrnbaumgarten|Herrnbaumgarten]]u ''(obec v [[w:Dol.Rakousko|Dol.Rakousk]]u, [[w:Weinviertel|Weinviertel]], okr.[[w:Mistelbach|Mistelbach]])''. Potom ještě 14. září dopoledne byl vyslýchán Martinus Turka z místa a komise navštívila školní vyučování ve Valticích a také přezkoušela chlapce. Málo se učila latinská gramatika, většina byla v četbě a psaní do německého jazyka seznámena. 10/41
 
: Druhého dne, v neděli, chtěla komise cestovat do [[w:Enzersdor|Enzersdor]]fu (místo v [[w:Dol.Rakousko|Dol.Rakousk]]u mezi [[w:Laa|Laa]] a [[w:Hollabrunn|Hollabrunn]]em) a pokračovat v činnosti. Jelikož ale večer předtím nějaký kazatel přišel před komisi. Wolf z [[w:Enzersdorf|Enzersdorf]]u a kazatel Reuter a Stockius odcestovali do [[w:Enzersdorf|Enzersdorf]]u, aby pastor, který byl na pondělí objednán, nemusel čekat. Hartmann ''(II. ([[1544]]-[[1585]])'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u, Bäckermeister a Bresnicer chtěli ještě vyslechnout zbývající. ''(10/41)'' Byl to Kaspar Vietor z [[w:Kagran|Kagran]]u ''(místo je nyní součástí [[w:Vídeň|Víd]]ně)'', Johann Hasenzahl z [[w:Ragendorf|Ragendorf]]u a Georg Österreich ze Dvora. Nemá žádnou bibli, kterou měl, zapůjčil mu statkář, nejednou z malého luteránského katechismu musel dávat odpověď, proto také napomínaný nebyl, snaživě studoval, aby kvůli hrstce ječmene a chleba je vědění služebníka církve. Hartmann ''(II. ([[1544]]-[[1585]])'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u k tomu dodal: "Když chcete učit jiné, musíte vědět víc, než co nám říkáte." Tím vyšetřování skončilo. Z toho vyšlo najevo, že protestantské učení v našem kraji je velmi rozšířené; protože [[e:děkanát|děkanát]] je ve výšinách, ten ale k [[w:Valtice|Valtic]]ím patří, olemovány 30 místy a 18 celými protestantskými obcemi. Mnoho lokalit v B. U. M. B. ''(dřívější vyšší správní jednotka v Dolním Rakousku)'' napočítáno, 60 evangelických kazatelů, je sice dost dobré školství a mnoho pastorů vede jejich úřad, jeho vědomosti, často však byl bídný stav kostelů těch kazatelů. Spor o dědičný hřích zde způsobil největší nepořádek, více než 10 „flaccionářů“ bojovalo se vznětlivostí pro jejich názor a vizitace zjišťuje, že kacířství je zničeno. Až stavy schválí, bude pastor Bresnicer z [[w:Valtice|Valtic]] seniorem a kazatelé jeho B. U. M. B. jmenováni a jemu přiděleni čtyři subsenioři. Toto jemu nabídnuté místo odmítne a odcestuje zpět do [[w:Rostok|Rostok]]u. Protestanti uposlechnou jeho rady a měli vhodnou příležitost, jejich učení upevnit a něco nezmeškat. 10/42
 
: Bresnicerovi přálo počasí, Jiří Hirscher z Bistritz v [[w:Sedmihradsko|Sedmihradsk]]u ''(Siebenbürgen)'' přišel jako pastor do [[w:Valtice|Valtic]] a po jeho smrti ''(1595)'', Andreas Beringer z [[w:Herrenberg|Herrenberg]]u ''(město v [[w:Bádensko-Württembersko|Bádensku-Württembersk]]u)'' odešel do [[w:Württembergsko|Württemberg]]u ''(také Würtemberg, bývalé německé vévodství)''. 10/42
 
:* [[1585]]
 
: Do své smrti vládl [[w:Hartmann II.|Hartmann II.]] ''(1544-1585)'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u, který je pochován v [[w:Lednice|Lednic]]i, jeho bratr [[w:Johann Septimius|Johann Septimius]] ''(Jan Septimus [[1558]]-[[1595]])'', který rovněž vyznával evangelickou víru, když nesl léno domu [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ského ''(1585)''. 10/42
 
:* [[1597]]
 
: V roce [[1597]] založil Karel ve [[w:Valtice|Valtic]]ích evangelickou zemskou školu, gymnázium, které od stavů dostávalo roční podporu 500 guldenů. Předměty, které se učily: latina, řecký jazyk, bible, hudba, dějiny, potom Němčina a stylistika, které se věnovala zvláštní péče. 10/43
 
: Když se Karel z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u [[1599]] přiklonil na katolickou víru, byla také škola katolická. Karel pak pořádal stavy, aby též na školu přispívali, toto pečlivě v každém případě sledoval. Ještě v roce [[1604]] je zemská škola ve [[w:Valtice|Valtic]]ích zmiňována, potom se stopy ztrácejí. 10/43
:
====== Nastupuje Karel I. ======
:
:* [[1599]]
 
: Dědictví převzal Karel ''([[w:Karl I.|Karl I.]] [[1569]]-[[1627]])'', nejstarší syn [[w:Hartmann II.|Hartmanna II.]] ''([[1544]]-[[1585]])'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u, který zpočátku rovněž byl oddán luteránství. Jako protestantské stavy i měšťané všeobecně podporovali vyšší školství a zakládali četné školy, stejný vliv měl také Karel. 10/43
 
: Po smrti svého strýce stal se [[w:Karel|Karel]] nositelem léna svého rodu a přešel v roce [[1599]], i se svými bratry [[w:Maxmilián|Maxmilián]]em ''(Maximilian)'' a [[w:Gundakar|Gundakar]]em pod vlivem kardinála - [[w:biskup|biskup]]a [[w:Olomouc|olomouc]]kého, [[w:František|Františ]]ka ''(Franze [[1570]]-[[1636]])'' z [[w:Dietrichstein|Dietrichstein]]u, ke katolické víře. Jako vzácnou událost se projevil úmyslem postavení kostela, čímž docílil děkovné dopisy [[w:papež|papež]]e [[w:Klement|Klement]]a VII. ''(Clemens [[1378]]-[[1394]])''. Karlovi za tento skutek. 10/44
:
: V roce [[1600]] musel Beringer, poslední protestantský kazatel [[w:Valtice|Valtice]], naše město opustila a do příštích let dne 26. září byl instalován jako katolický duchovní ve [[w:Valtice|Valtic]]ích Dr. Christoph Andreas Fischer. Protože ale [[w:Karel|Karel]] nepoužil násilná opatření, zůstala tedy větší část [[w:Valtice|valtic]]kých občanů nadále v náboženství evangelickém. 10/43
:
: Podle zásady "Cujus regio, illius religio" ''(Koho země, jeho víra)'' usiluje také [[w:Karel|Karel]] ''(Karl I. [[1569]]-[[1627]])'', z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u, když katolické učení, také své majetky zase vláda přináší. 10/43
:
:
Řádek 389:
===== Dějiny 17. století =====
 
:* [[1604]]
 
: Také [[w:císař Rudolf II.|císař Rudolf II.]] ''(Habsburg [[1552]]-[[1612]])'' ocenil [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]a a povolal ho jako plukovníka - hofmistra do [[w:Praha|Prah]]y. Když získal tak vlivné postavení, přinášelo to také mnohé nepříjemnosti. Karel musel v Praze řídit veliký dvůr a musel pak od císaře snášet také různá podezření. Bylo dobře, že ho panovník jmenoval [[w:místodržitel|místodržitel]]em [[w:Morava|Morav]]y v roce [[1604]], čímž byl zajisté povolán do určitě zodpovědného postavení. V [[w:Uhry|Uhr]]ách byl bohatý a vážený velmož, [[w:Stephan Bocskay|Stephan Bocskay]] ''(Štěpán Bočkaj)'', který zvedal praporec vzpoury proti knížecí zemi. Jeho vojsko pronikalo na [[w:Morava|Morav]]u a pustošilo strašným způsobem tuto zemi a sousední části [[w:Dolní Rakousko|Dolního Rakousk]]a. Pole byla rozšlapána, vinohrady zpustošeny, některé domy přestály zruinování, mnoho obyvatel uteklo, nebo bylo nepřáteli ubito. 10/44
 
:* [[1605]]
 
: Také [[w:Valtice|Valtice]] byly v roce [[1605]] [[w:Bockay|Bockay]]ovými vojsky obléhány, avšak marně; obyvatelé okolních vesnic však museli snášet kruté útrapy, stovky jich bylo zavražděno, nebo jako zajatci odvezeno. Moravské stavy jmenovaly [[w:Karel|Karla]] ''([[1569]]-[[1627]])'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u velitelem branné moci a soustřeďovali vojska a odvážně pronikali do [[w:Uhry|Uher]], kde však nemohli dosáhnout trvalé úspěchy. 10/44
 
: Pro náš malý domov dosáhl Karel ''(I. [[1569]]-[[1627]])'' významu tím, že v roce [[1605]] povolal do Valtic [[w:milosrdní bratří|milosrdné bratry]]. 10/47
 
:* [[1606]]
 
: Dalekosáhlý význam pro dům [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ů měla dědická dohoda, kterou [[Karel]] ''([[1569]]-[[1627]])'' v roce [[1606]] uzavřel se svými bratry. Majetky [[w:Valtice|Valtice]] ''(Feldsberg)'', [[w:Herrnbaumgarten|Baumgarten]], [[w:Rabensburg|Rabensburg]], [[w:Hohenau|Hohenau]], [[w:Mistelbach|Mistelbach]], [[w:Lednice|Lednice]] ''(Eisgrub)'', [[w:Plumlov|Plumlov]] ''(Plumenau)'' a [[w:Prostějov|Prostějov]] ''(Proßnitz)'' stávají se [[w:fideikomis|fideikomis]]ním jměním, které, ač oddělené, nelze prodat. Hlavou rodiny neměl být v budoucnu nejstarší, ale prvorozený v linii prvorozeného, který v osmnácti letech by byl dospělý, jinak opatrovnictví mělo být vedeno přes mladší sourozence. Následnictví postupuje od mužského dědice Karla přes Maxmiliána a Gundakara, aby nemohl rod vymřít. 10/45
 
:* [[1608]]
 
: [[w:Valtice|Valtice]] připadly karolínskému zakladateli [[w:Karel|Karl]]ovi pro jeho nádherné neméně velké činy v poli, pro jeho chytrá osvědčená rozhodnutí v říšských záležitostech a [[1608]] nabyl dům důležitost pro jeho knížecí důstojnost. 6/
 
: V té době nejvyšším nebezpečím pro říši --- pak také následovalo rakouské postavení vyjádřené svobodu vyznání, přikloněním k nepřátelům --- byl to císařův bratr, arcivévoda [[w:Matyáš|Matyáš]] ''([[w:Matthias Habsburg|Matthias Habsburg]] [[1557]]-[[1619]])'', pak nečinnost jednání císaře. 10/44
 
: ''(Dne 25. června [[1608]] v Libni mezi [[w:Rudolf II.|Rudolfem II.]] a jeho bratrem [[w:arcikníže|arcikníže]]tem [[w:Matyáš|Matyáš]]em uzavřen mír. Stalo se tak v zámečku Elišky Hofmannové z Grünbühelu, manželky Ferdinanda Hofmanna, kterého [[w:císař|císař]] propustil z dvorské komory.)''
 
: Uzavřením míru [[w:císař|císař]] [[w:Rudolf II.|Rudolf II.]] odstoupil [[w:Matyáš|Matyáš]]ovi [[w:Uhry|Uhry]], [[w:Rakousko|Rakousy]] a [[w:Morava|Morav]]u. [[w:Karel I.|Karel I.]] z Liechtensteinu, který v těchto těžkých dobách [[1608]] za věrnost [[w:Matyáš|Matyáš]]ovi, kladl požadavek na udělení hodnosti knížete a tím by požíval mezi pány z [[w:Rakousko|Rakousk]]a první postavení. 10/44
 
:* [[1613]]
 
: Ozbrojená moc domu byla ještě povznesená, když nástupce Rudolfa na německý trůn, [[w:Matyáš I.|Matyáš I.]] ''(Matthias [[1557]]-[[1619]])'' knížeti Karlovi propůjčil v roce [[1613]] vévodství [[w:Opava|opavské]] ''(Troppau)''. Kdyby šlechta odepřela holdování, zůstal by Karel skutečným vlastníkem země. 10/45
 
:* [[1618]]
 
: [[w:Třicetiletá válka|Třicetiletá válka]] ''([[1618]]-[[1648]])'' začala pro náš domov jako doba těžká. [[w:Gabor Bethlen|Gabor Bethlen]] ''([[1580]]-[[1629]])'' opětovně překročil [[w:Rakousko|rakousk]]ou hranici, přišel do [[w:Mikulov|Mikulov]]a a zpustošil obzvláště [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ská panství. Odbojní [[w:Čechové|Čechové]] a [[w:Moravané|Moravané]] obléhali [[w:Mikulov|Mikulov]]; bylo však mladým a bujným generálem [[w:Dampierre|Dampierre]]m mezi [[w:Strachotín|Strachotín]]em ''(Tracht)'' a [[w:Věstonice|Věstonice]]mi ''(Wisternitz)'' po sedmihodinové bitvě rozhodnuto, načež vítěz táhl k [[w:Břeclav|Břeclav]]i, zmocnil se jí a posádku se 300 muži zničil. Prostředí obou míst od císařského vojska trpělo stejně, jako od nepřátel, byl to srozumitelný důsledek tehdejšího způsobu vedení válek. 10/46
 
:* [[1619]]
 
: V roce [[1619]] zemřel císař a zanechal rozháranou zemi svému striktně katolickému dědici [[w:Ferdinand II.|Ferdinandu II.]] ''(Štýrský [[1578]]-[[1637]])'' ze štýrské větve rodu. Evangelické stavy [[w:Rakousko|Rakousk]]a odepřeli hold, které Čechy projevili kurfiřtu [[w:Friedrich von Falz|Friedrichovi von Falz]] ''(Bedřichovi z Falce)'', který se stal králem ''(zvaný: Zimní král, vládl [[1619]]-[[1620]])''. 10/45
 
: ''(Na jaře [[1619]] vtrhl Matyáš z [[w:Thurn|Thurn]]u na Moravu a když Rakouští protestanti vypověděli poslušnost [[w:Thurn|Thurn]] stanul před [[w:Vídeň|Víd]]ní, ale brány se neotevřely, [[w:císař|Císař]]ský velitel [[w:Buquay|Buquay]] získal převahu.)''
 
: Do [[w:Dolní Rakousko|Dolního Rakousk]]a vnikla vojska [[w:Sedmihradsko|sedmihradsk]]ého Gabora ''(Gabriel [[1580]]-[[1629]])'' [[w:Bethlen|Bethlen]]a, měli se [[w:Rakousko|rakousk]]é stavy připojit ke [[w:kníže|kníže]]ti z [[w:Uhry|Uher]] proti [[w:Vídeň|Víd]]ni. 10/45
 
:* [[1620]]
 
: Teprve po bitvě na [[w:Bílá hoře|Bílé hora]], když protestantské stavy byly poraženy, vzdával se hold zeměpánu. 10/45
 
: Zatímco nově vyvolený český král po bitvě na [[w:Bílá hora|Bílé hoře]], které se Karel (I. [[1569]]-[[1627]]) i [[w:Maxmilián z Liechtensteinu|Maxmilián z Liechtenstein]]u úspěšně zúčastnili, byli však přinuceni k útěku. [[w:Ferdinand II.|Ferdinand II.]] ''(Štýrský [[1578]]-[[1637]])'' vítězil na všech stranách; jenom [[w:Gabor Bethlen|Gabor Bethlen]] ''(1580-1629)'' vystačil s jednáním v [[w:Mikulov|Mikulov]]ě. 10/46
: Karel ''(I. [[1569]]-[[1627]])'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u byl císařem přidělený k vojskům, kvůli vyřizování civilních záležitostí na bojištích; po bitvě na [[w:Bílá hora|Bílé hoře]] vedl věci v [[w:Čechy|Čech]]ách a později byl jmenován [[w:místodržící|místodržící]]m země. Za své zásluhy obdržel [[w:Řád Zlatého rouna|Řád Zlatého rouna]]. 10/46
: Jeho ''(Karla I.)'' postavení bylo krajně obtížné, poněvadž mezi jeho názory a názory císaře byly hluboké protiklady. Karel ''(I. [[1569]]-[[1627]])'' chtěl divochy za povstání nechat bez překážky přizpůsobit se na jejich protestantkou víru; císař ale žádal přísné potrestání a vykázání kacířů. Poněvadž císař knížete přes jeho žádosti úřadu nezbavil, usiloval Karel alespoň co možná mírnost a skutečně se mu podařilo, mnohé odsouzence od smrti ještě zachránit. 10/46
 
:* [[1623]]
: [[w:Valtice|Valtice]] za jeho vlády [[1623]] shromažďuje vojsko [[w:Sedmihradsko|sedmihradsk]]ého knížete a [[w:Uhersko|uhersk]]ého místokrále [[w:Gabriel Bethlen|Gabriela Bethlen]]a k tvrdému zásahu. 6/
 
:* [[1627]]
 
: Poslední rok svého života byl Karel ''(I. [[1569]]-[[1627]])'' často roztrpčený: císařské vojsko pustošilo také jeho statky, katolíci mu nemohli prominout jeho tolerantní chování vůči evangelíkům, předhazovali sobeckost, poněvadž mnohé statky protestantů na nemocné převáděl, ovšem také kupoval. Četné statky mu také propůjčoval císař, jako [[w:vévodství Krnovské|vévodství Krnovské]] ''(Jägerndorf)'', kde jako dříve v [[w:Opava|Opav]]ě ''(Troppau)'' ponechával regionální volnost; značné statky získával také prostřednictvím své manželky [[w:Anna Marie z Boskovic|Anny Marie z Boskovic]]. 10/46
: Potom Karel ''(I. *1569)'' opakovaně se léčil v [[w:Karlovy Vary|Karlových Var]]ech ''(Karlsbad)'' následky své vyčerpávající práce a zemřel [[1627]] ve věku 58 let a byl pochován, v hrobce založené jeho bratrem Maxmiliánem, ve [[w:Vranov u Brna|Vranově u Brna]] ležícím poutním místě. 10/47
 
: Karel svému synovi a následníkovi [[w:Karel Eusebius|Karlu Eusebi]]ovi ''(Karl Euseb)'', který vedl rod [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ů.
Řádek 453:
====== Nastupuje Karel Eusebius ======
 
: Stejně jako jeho otec Karel ''(Karl I. [[1569]]-[[1627]])'' měl také tento kníže veliký význam pro naše město. I když císař [[w:Ferdinand II.|Ferdinand II.]] ''([[w:Habsburg|Habsburg]] Štýrský [[1578]]-[[1637]])'', šestnáctiletý mladík, byl podle jeho otce plnoletý a převzal prozatímně vládu nad [[w:říše|říš]]í, nad [[w:panství|panství]]m jeho strýc [[w:Maxmilián|Maxmilián]] ''([[1578]]-[[1643]])'', mezitím [[w:Karel Eusebius|Karel Eusebius]] ''(1611-1684)'' se vzdělával cestováním. [[w:Maxmilián|Maxmilián]] ''([[1578]]-[[1643]])'', v bojích proti buřičským protestantským stavům a [[w:Turci|Tur]]kům získával zásluhy, byl načichnutý [[w:katolík|katolík]]. Jakkoliv ještě stará [[w:evangelická víra|evangelická víra]] zůstávala nad [[w:Valtice|valtic]]kými, obecní církevní poradní sbor podával písemnou stížnost na faráře Niklase Hartmanna. Uváděli, že žádné kázání nekoná a děti nevyučuje, jeho bohoslužby jsou nedbale konány, neposlouchá svatou církev; naopak nabádá k čilému obchodu se sudovým vínem do [[w:Čechy|Čech]]. Psaná stížnost je uzavřena slovy: "Faráře hněvá nové, ještě slabé katolické křesťanství však stoupající, lituje luteránské svátosti podle [[w:Kristus|Krist]]ova rozkazu, jaké v katolickém učení nejsou." :10/64
 
: [[w:Maxmilián|Maxmilián]] ''([[1578]]-[[1643]])'', koupil početné výtisky knihy [[w:kardinál Dietrichstein|kardinála Dietrichstein]]a ''(Franz [[1570]]-[[1636]])'' "Stručná zpráva některých artikulí katolického učení" [[w:Vídeň|Vídeň]], [[1628]])'', dal je rozdávat, z kazatelny předčítal a potom zkoušel přítomné. Jakmile někdo knihu neznal, musel jít do psí boudy. 10/65
 
: V roce [[1632]] převzal [[w:kníže|kníže]] [[w:Karel Eusebius|Carolus Eusebius]] ''([[1611]]-[[1684]])'' vládu nad [[w:panství|panství]]m. Jeho snahou bylo pozvednout zářivě dům, jak to poznal na v [[w:Paříž|Paříž]]i na dvoře [[w:Ludvík XIII.|Ludvíka XIII.]] ''([[w:Bourbon|Bourbon]] [[1601]]-[[1643]])''. Tak chtěl napodobit svou [[w:rezidence|rezidenc]]i, za kterou zvolil [[w:Valtice|Valtice]]. Nejprve vytvářel z mohutného městského hradu nádherný [[w:zámek|zámek]] ve stylu vládnoucího [[w:baroko|barok]]a ([[1640]]). 10/65
 
: Šťastný život se rozvinul v době knížete [[w:Karel Eusebius|Caroluse Eusebia]] ([[1611]]-[[1684]]) ve [[w:Valtice|Valtic]]ích; neboť [[w:kníže|kníže]] rozuměl umění, chápal jeho rozmnožování pro rod a bohatství mu bylo prostředkem. Jeho dobro však mělo hrůzu v [[w:třicetileté války|třicetiletých válk]]ách, které musel snášet; plochy bojišť byly neobdělány, vypalovány vesnice, obyvatelstvo prchalo. S největší pečlivostí se snažil [[w:Karel Eusebius|Karel Eusebius]] škody té doby zahojit. 10/66
 
: Zavedl řádné účetnictví a hospodářské kolegium, jaké k [[w:Valtice|Valtic]]ím, jeho sídle se mělo starat za regulované vedení správy celého panství, které rozšířil koupí panství [[w:Břeclav|břeclav]]ského, které již kdysi k domu [[w:Liechenstein|Liechenstein]]skému patřilo, za 250.000 zlatých a díky získání menších statků rozmnožil své jmění. 10/67
 
:* [[1639]]
 
: Vévoda z [[w:Opava|Opav]]y ''(Troppau)'' a [[w:Krnov|Krnov]]a ''(Jägerndorf)'' [[1639]]-[[1641]] vrchní hejtman obojího [[w:Slezsko|Slezsk]]a, měl vyhrazeno dovést do života velká a pěkná rozhodnutí svého otce. Měl svou dozajista vyhraněnou zálibu ve [[w:Valtice|Valtic]]ích; byl tady častokrát a velmi rád, povzbuzován velkými částmi vystavěného skvostného zámku *) , hezkého farního kostela, zakládal zahrady, překrásné lesy se smrky a jedlovým dřevem, od [[w:Morava|moravsk]]ého panstva sem dal přeložit. /6
:*Kolem [[1640]] stavěný zámek má [[1672]] zmapovat v [[w:Dolní Rakousko|Dolních Rakous]]ích trudný [[w:Vischer|Vischer]] ve svých ilustracích. Zámek [[w:Valtice|Valtice]] ("Feldspurg") je odborně zobrazený v jeho nynější podobě. Přece jen rukodělná práce v těch dnech je obdivována. Kde dnes je zámecký most, dvě postranní křídla, foyer zámku vytváří dvoupodlažní, ve frontě 14 oken široký palác, ve velkých portálech a dvou čtyřúhelníkových věží. Vzadu ale přečnívá hlavní budovu staré čtvercové kvadratury bez střechy, ještě jeden značný pozůstatek starého hradu Valtice, od čehož nyní i ta poslední stopa zmizela. 6/
:: Úspěšně přestavěný [[w:františkáni|františkán]]ský [[w:klášter|klášter]] ve staroněmeckém architektonickém slohu, samostatný kostel snaživý Placidus [[w:Herzog|Herzog]] ve svém [[1740]] vydaném "Cosmographia Franziscana" měl vložený jeden snímek. Také zámek [[w:Valtice|Valtice]], jehož hlavní fasáda je prezentována [[1718]] zveřejněným obrazem. 6/
 
: Tenkrát vládl ve [[w:Valtice|Valtic]]ích čilý ruch, jaký se sotva ještě někdy ukáže. Početná šlechta, vévodové a knížata nalezla zde pozemskou radost a veselí, zejména se vyžívali při lovu a rybářství. Již tehdy byl sbor knížecího domu mušketýrů (ze kterého se později vytvořila stráž granátníků) organizován, jako zámecká stráž proti švédským útokům. [[w:Valtický zámek|Valtický zámek]] tenkrát také uchránil velmi bohatou sbírku zbraní. Známé jsou dopisy *) knížete [[w:Karel Eusebius|Karla Eusebia]], jak při přibližujícím se švédském nebezpečí ([[1644]]-[[1645]]) psal svému chovateli do [[w:Ruda nad Moravou|Rudy nad Moravou]] ''(Eisenberg)'', kterému nastiňuje jeho postup při jednání s nepřítelem a jmenovitě, alespoň dvakrát týdně informuje o záměrech nepřítele, na kterého jsou domácí mušketýři ze všech knížecích zámků připraveni i ke službě císaři, a na umístění pevných a také hustých překážek v průsmycích, aby "ani jediná kočka, tím více člověk mohl přes ně proniknout." 6/
:* Viz: Hormahrs hist. Taschenb. [[1829]]. 6/
 
====== Doba švédských válek ======
Řádek 482:
: Přiblížil-li se nepřítel všechny vzácnosti byly ukryty, mnoho obyvatel uteklo do lesů a hor. Vojáci je však vyčenichali a pod hrozbami mučení úkryty byly prozrazeny. Probodávali jim ruce, strkali lidi do pekařských pecí, nalévali jim vodu do úst, vytahovali jazyk koňskými žíněmi. Před jejich odchodem zakládali nepřátelé požáry. Tak často nastával všeobecný hlad! Mnoho lidí potom onemocnělo a umíralo. Mezi blahobytem a bídou plynul život válečníka a stávala se z něj zvěř. Z uprchlých vojáků se tvořily nebezpečné lupičské bandy. 10/56
 
:* [[1641]]
 
: V roce [[1641]] královna Kristýna ''(Christine I. [[1626]]-[[1689]])'' ze Švédska jmenovala nadaného geniálního žáka Gustava Adolfa ''(II. [[1594]]-[[1632]]), Leonharda [[Torstenson|Torstenson]]a ''([[1603]]-[[1651]])'', vrchním velitelem [[Švédsko|švédsk]]ého vojska. 10/56
 
: Ačkoliv [[Torstenson|Torstenson]] trpěl dnou a většinou byl nošen na nosítkách, jeho umění s rychlostí přesunů ve válečných taženích a pohyblivosti v jeho bitevních plánech budili úžas. 10/57
 
:* [[1645]]
 
: Tento bouřlivý a rychlý protivník [[Rakousko|Rakousk]]a uštědřil dne 6. března [[1645]] u Jankau ''(?)'' v [[Čechy|Čech]]ách císařskému vojsku drtivou porážku, a pak se [[Švédsko|švédsk]]ými vojsky pronikl na [[Morava|Morav]]u. 10/57
 
: Zmocnil se [[Jihlava|Jihlav]]y ''(Iglau)'', [[Olomouc|Olomouc]]e ''(Olmütz)'' a [[Znojmo|Znojm]]a ''(Znaim)'' a již 15. března stál jako první z nepřátelských vojsk v [[Retz|Retz]]u ''(v Dolní Rakousko|Dol. Rakousku)''. 10/57
 
: Několik dní předtím byl přijat [[Lennart Torstenson|Lennart Torstenson]] ''([[1603]]-[[1651]])'' na radě města [[Valtice|Valtic]]: "Královský vyslanec [[Švédsko|Švédsk]]a, spojenec Říšské rady generál a polní maršál v [[Německo|Německ]]u, také generální guvernér [[Pomořansko|Pomořansk]]a ''(Pommern)'' Lihardt [[Torstenson|Torstenson]] z Rodsta, Forstenna a Ratzilch. 10/57
 
: Jezdecký pluk se zmocnil panství [[Břeclav|Břeclav]] ''(Lundtenburg)'' a [[Valtice|Valtice]] ''(Veldtsperg)'' obsadil k ležení....... Psáno v [[Moravské Budějovice|Moravských Budějovic]]ích 11. března [[1645]]. Linnardt [[Torstenson|Torstenson]]." 10/57
 
: Vojsko [[Torstenson|Torstenson]]ovo zaplavilo nyní severně od [[Dunaj|Dunaj]]e polovinu [[Dolní Rakousko|Dolního Rakousk]]a. Dokonce táhl s hlavními částmi svých vojsk po dobytí [[Krems|Krems]]e ''(Kremže)'' proti [[Vídeň|Víd]]ni a ohrožoval ji. Setkal se však se silnou obranou předmostí. [[Vídeň|Vídeň]] byla jeho největším hazardem. Když se ukázal vůdce [[Uhersko|uhersk]]ých rebelů Georg ''(I. [[1591]]-[[1648]])'' [[Rákóczy|Rákóczy]] se svými pomocnými oddíly, musel [[Torstenson|Torstenson]] obléhání města po 14 dnech vzdát. Ještě tentýž den se objevil v [[Mistelbach|Mistelbach]]u ''(v okolí valtickém)''. 10/57
 
: [[Valtice|Valtice]], které získal jako první cíl, si již vojevůdce nevšímal, a v dopise ze 4. dubna [[1645]] poslaného z [[Hohen Ruepperstorff|Hohen Ruepperstorff]]u ohlašoval další cíle. 10/58
 
: Nicméně se v roce [[1645]] [[Valtice|Valtice]] dostaly pod [[Švédové|Švéd]]y za [[Torstensohn[Torstensohn]]a ''(Tortesthon)'', ale museli se dokázat chovat jako zajatci. 6/
 
: Když [[Valtice|Valtice]] byly ještě částečně obsazené císařským vojskem, musely opět rychle podlehnout [[Švédové|Švéd]]ům. Nejdříve padl [[Zistersdorf|Zistersdorf]], pak se zmocnili [[Láva|Laa]] a jedinečným husarským kouskem přepadli [[Falkenstein|Falkenstein]], ukořistili hodně děl, po prudkém ostřelování nepřátelům otevřel brány [[Mikulov|Mikulov]] ''(Nikolsburg)'' a také obsadili horský zámek [[Staatz|Staatz]]. 10/59
 
: Dne 27. dubna vyráží [[Torstenson|Torstenson]] se svými vojsky z [[Mistebach|Mistebach]]u a svůj hlavní stan zřizuje v [[Hohenau|Hohenau]]. Po odvážném odporu padl zámek [[Rabensburg|Rabensburg]], který kníže Maxmilián ''([[1578]]-[[1643]])'' z [[Liechtenstein|Liechtenstein]]u nechal předtím nově opevnit. 10/59
 
: Ačkoliv [[Torstenson|Torstenson]] nyní se svým hlavním vojskem spěchal na [[Morava|Morav]]u, obléhat [[Brno|Brno]], zůstaly ale [[Švédsko|švédsk]]é posádky v dobytých městech. 10/59
Řádek 514:
: [[Altlichtenwarth|Alt-Lichtenwarth]] a [[Hausbrunn|Hausbrunn]] ''(v okr. [[Mistelbach|Mistelbach]]) byly obzvláště vypáleny a tvrdě mečem postiženy, v prvním 309 a v druhém 238 osob bylo zavražděno. 10/59
 
: Mezitím [[Rákóczy|Rákóczy]] ''(Georg I. [[1591]]-[[1648]])'' spolu s [[Torstenson|Torstenson]]em v [[Lednice|Lednic]]i ''(Eisgrub)'' si vojevůdci vyjasnili své důvody a přiměli císaře uzavřít mír. 10/59
 
: Po několikatýdenním neúspěšném obléhání [[Brno|Brn]]a se [[Torstenson|Torstenson]] stahuje od města, jehož obyvatelé se udatně ubránili. 10/59
Řádek 520:
: [[Torstenson|Torstenson]] se dal na svou cestu opět do [[Rakousko|Rakousk]]a a chtěl se hrozně pomstít za své nepovedené obléhání hlavního města [[Morava|Morav]]y. 10/59
 
: [[Valtice|Valtice]] ''(Felsberg)'' byly znovu [[Švédové|Švéd]]y obsazeny posádkou z [[Falkenstein|Falkenstein]]u, kam také byli povoláni soudce a úředníci panství [[Valtice|Valtic]], kvůli vyjednávání kolem vymáhání kontribucí (15. září [[1645]]). 10/59
 
: Tentokrát se také štěstí spojilo s prapory [[Švédsko|švédsk]]é armády; neboť [[Torstenson|Torstenson]] nemohl přes [[Dunaj|Dunaj]] a musel se stáhnout z obavy nedostatku potravin, díky císařskému vojsku byl odříznutý a při své nemoci a vyčerpaných vojácích se musel přesunout do [[Čechy|Čech]] k přezimování. 10/59
 
:* [[1646]]
 
: Od [[Brno|brn]]ěnské osudové porážky byl [[Torstenson|Torstenson]] nepopsatelný. Nemocný jako vždy, nesnášel uraženou ctižádost. Že s tím protivným [[Rakousko|Rakousk]]em on, ne a ne skočit, vrchní velení bylo nízké úrovně, udatné válečníky ale bezohledný [[Wrangel|Wrangel]] ''(Carl Gustav [[1613]]-[[1676]])'' přijal. 10/60
 
: Snad ještě na jaře [[1646]] byla [[Švédsko|švédsk]]á vojska v [[Rakousko|Rakousk]]u měla ale ještě mnohá místa hodně trpět, jako například [[Mistelbach|Mistelbach]] a [[Poysdorf|Poysdorf]] ''(Poisdorf)'', která byli od nepřátel vypleněna; císařští postupovali vpřed. 10/60
 
: Obránce [[Brno|Brn]]a, Ludwig ''([[1608]]-[[1683]])'' de [[Souches|Souches]] a statečný a rozhodný polní zbrojmistr [[Puchheim|Puchheim]] odolávali a tlačili poznenáhlu nepřítele ze země. 10/60
 
: Dne 12. dubna byl [[Mikulov|Mikulov]] obsazen, dne 22. srpna odevzdali [[Švédové|Švédové]] [[Rabensburg|Rabensburg]], jehož posádka stejně jako z [[Falkenstein|Falkenstein]]u volně odešla. [[Staatz|Staatz]] ''(v okr. [[Mistelbach|Mistelbach]])'' opustili nepřátelé v noci. 10/60
Řádek 536:
: Koncem srpna všichni [[Švédové|Švédové]] z [[Dolní Rakousko|Dolního Rakousk]]a zmizeli. 10/60
 
:* [[1648]]
 
: Konečně 24. října [[1648]] byl po čtyřletém vyjednávání uzavřen [[Westfálský mír|Westfálský mír]], kterým skončila [[třicetiletá válka|třicetiletá válka]] a země osvobozena od těžkých útrap. 10/64
 
: Nás domov stejně jako všechna místa, kam dohlédla válka, těžce utrpěl: Nikoliv škody utrpěné na penězích a majetku, ale také mor si vyžádal četné oběti a ještě po desetiletích bylo mnoho domů pustých, když ale smrt obyvatel zapříčinila jejich zpustnutí. 10/64
 
:* [[1684]]
 
: Kníže Karel Eusebius zemřel [[1684]]. 6/
 
: Jeho ''(Karla Eusebia)'' syn, [[Jan Adam Ondřej|Jan Adam Ondřej]] ''(Johann Adam Andreas)'', zakladatel vídeňského předměstí [[Lichtenthal|Lichtenthal]] s jeho estetickým vkusem, malířskou galerii v [[Roßau|Roßau]]. 6/
 
:* [[1692]]
 
: [[františkáni|Františkán]]ský [[klášter|klášter]] ve [[Valtice|Valtic]]ích, který se řádovým bratřím měnil v trosky, nechal opět z ruin vstát v roce [[1692]] pod jeho velkomyslnou dotací se znovu obnovilo řádové shromáždění. Přežil své oba syny a sám [[1712]] zemřel a tím [[karolínská větev|karolínská větev]] rodu vymřela. 6/
 
=====Dějiny 18. století =====
 
: Kníže Antonín Florián ''(+[[1721]]) (Anton Florian)'', rytíř [[w:Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]], kníže zu Piombino a Grand ze [[w:Španělsko|Španělsk]]a, zdědil držbu karolínského a gundakerského [[w:majorát|majorát]]u. Byl velvyslanec v [[w:Řím|Řím]]ě a [[w:Londýn|Londýn]]ě, tajný rada [[w:Karel VI.|Karla VI.]] a jeho průvodce do [[w:Španělsko|Španělsk]]a, který v každé změně osudu vždy setrval věrný svému císařskému pánovi. 6/
 
:* [[1714]]
 
: Když v roce [[1714]] řádila na [[w:Morava|Morav]]ě morová nákaza, uchvátila i ve [[w:Valtice|Valtic]]ích početné oběti, choval se k poddaným upřímněji než jeho otec. 6/
 
:* [[1721]]
 
: Následoval syn Antonína Floriana ''(+1721)'' - kníže Josef Jan Adam ''(+[[1732)]]) (Joseph Johann Adam)'', římsko císařský majestátní komoří, ztratil svou druhou manželku Marii Annu, rozenou hraběnku z [[w:Thun|Thun]]u dne 23. února [[1716]], která teprve po desetidenním manželství ve Valticích zemřela na pravé neštovice. 6/
 
:* [[1732]]
 
: Následníkem Antonína Floriana ''(+[[1721]])'' byl jeho syn Jan Nepomuk Karel ''(+[[1748]]) (Johann Nep. Karl)'', který již ve svých devíti letech života se stal vládcem rodu. Zemřel jako třiadvacetiletý mladík. 6/
 
:* [[1742]]
 
: Když ale [[w:Rakousko|rakousk]]é vojsko zase proniklo vpřed, museli [[w:PruskoPru]]šáci dne 28. března [[w:Retz|Retz]] a brzy také [[w:Morava|Morav]]u vyklidit, jehož obyvatelé nepřátelské držení protivníků soužili, každý tábor byl dobře ukryt a zabezpečen. [[w:Berlínský mír|Berlínským mír]]em ''([[1742]])'', ve kterém větší části [[w:Slezsko|Slezsk]]a [[w:Prusko|Prus]]ům se musela odstoupit, ale země byla osvobozena od nebezpečného protivníka. 10/78
 
:* [[1748]]
 
: Zvláštním ziskem pro naši vlast v této těžké době byl [[w:kníže|kníže]] [[w:Josef Václav|Josef Václav]] ''(Wenzel [[1696]]-[[1772]]) z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]a, který v roce [[1748]] převzal rodové panství ''(Majorát)''. Poté byl poslán působit do [[w:Berlín|Berlín]]a, kde se spřátelil s korunním princem Friedrichem ''([[1712]]-[[1786]])'', svého pozdějšího protivníka získal, se stejným postojem byl vyslán do [[w:Paříž|Paříž]]e. Když se válka proti [[w:Marie Terezie|Marii Terezi]]i ''(Maria Theresia [[1717]]-[[1780]], vládla [[1741]]-[[1780]])'' připravovala, pospíchal k vojskům a získal je proti [[w:Prusko|Prusk]]u a [[w:Francie|Franci]]i jako opěvovaný vojevůdce. Dokázal, že jeho velkým učitelem byl vznešený princ Eugen ''(Savojský [[1631]]-[[1736]])''. 10/78
 
: Jeho velkou zásluhou bylo vytvoření výtečného [[w:Rakousko|rakousk]]ého dělostřelectva, což dosud žijící Friedrich ''(Bedřich [[1712]]-[[1786]])'' Veliký musel ocenit. 10/78
 
: Na své vlastní náklady povolal cizí důstojníky, nechal příslušné práce přeložit do němčiny a rozdělil je mezi důstojníky, cvičil mužstvo v jistotě střelby a občasně nejlepší střelce odměňoval prémiemi. Dokázal vytvořit [[w:bohatá sbírka děl|bohatou sbírku děl]] na [[w:zámek|zám]]ku [[w:Valtice|Valtice]], velmi se kníže zabýval zlepšováním stávajících děl. 10/78
 
:* [[1772]]
 
: Po smrti [[w:kníže|kníže]]te Václava ''(Wenzel [[1696]]-[[1772]])'' založili jeho oba nástupci, František Josef ''(Franz Josef [[1726]]-[[1781]])'' a Karel ''([[1724]]-1[[748]])'', jehož je ještě dnes kvetoucí linie knížecího domu [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ů, kteří Františkova ''(Franzische)'' a Karlova či Kroměřížskou (1772). 10/78
 
: [[w:kníže|Kníže]] Franz Josef (Franz Josef 1726-1781) a [[w:kníže|kníže]] Karel ''([[1724]]-[[1748]])'' byli v nejrůznějších bitvách věrni jako odnože svého velkého strýce. První se oženil s Leopoldinou ze Šternberka ''([[1733]]-[[1809]])'', druhý s Eleonorou ''([[1764]]-[[1812]])'' z [[w:kníže|kníže]]cího rodu [[w:Öttingen|Öttingen]]. Jejich sestra Leopoldine se provdala za [[w:hrabě|hrabě]]te Kaunitz ''(Václav Antonín hrabě z [[w:Kounic|Kounic]] [[1711]]-[[1794]])''. 10/78
 
: [[w:kněžnaKněžna]] Leopoldine z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]a ''([[1754]]-[[1823]])'' vedla ve [[w:Vídeň|Víd]]ni zářivý pohostinný dům. Oni a obě sestry Eleonora a Leopoldine z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]a, [[w:kněžna|kněžna]] Clary a [[w:Kinsky|Kinsky]] vytvořili jednu společnost a druhou manželku císaře Josefa II. ''([[1741]]-[[1790]])'' po jeho smrti, s oblibou navštěvovali. 10/79
 
: Zejména zaujala Eleonora z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]a, dřívější dvorní dáma [[w:Marie Terezie|Marie Terezie]] ''(Maria Theresia [[1717]]-[[1780]])'', v jejím duchu své půvaby na povzbuzení císaře; on uzavřel vroucí přátelství s ní a byl s kněžnou v čilé korespondenci, ačkoli na názory obou na politické a náboženské stránky nebral zřetel. 10/79
 
: V létě byly pak často pořádány veselé slavnosti ve [[w:Valtice|Valtic]]ích a [[w:Lednice|Lednic]]i a alespoň jedenkrát v roce nezapomenutelný [[w:císař|císař]] navštívil tato místa. 10/79
 
: [[w:Kníže|Kníže]] František Josef I. ''([[1726]]-[[1781]])'' provdal svou dceru Leopoldine s korunním princem Karl ''([[1744]]-[[1836]])'' von [[w:Hessen|Hessen]]; současně byla ve [[w:Valtice|Valtic]]ích uspořádána velká nádherná svatební slavnost. 10/79
 
: [[w:Kníže|Kníže]] [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] měl odedávna cit pro umění, přiměl knížete Františka Josefa I. ''(1726-1726)'' k tomu, že od [[w:baron|baron]]a Gundela odkoupil hodnotnou [[w:sbírka mědirytin|sbírku mědirytin]] a do [[w:Valtice|Valtic]] ji přinesl. 10/79
 
: Následoval Alois Josef starší syn Josefa Václava ''(+[[1772]])'' , který miloval léto ve [[w:Valtice|Valtic]]ích a [[w:Lednice|Lednic]]i. Pod jeho vládou slavily [[w:Valtice|Valtice]] znovu novou dobu rozkvětu, třpytu a veselí, jako vznikaly a bývaly za časů knížete Karla Eusebia. Udržoval zde vlastní komorní orchestr s vynikajícími hudebními umělci, a také pro jeho gardu a sbor granátníků *) vytvořil vlastní kapelu. 6/
:* Knížecí osobní stráž sestávala z 12 mužů, sbor granátníků z rotmistra, 1 ''(Fourier ?)'', 5 desátníků a 4 hráči. Kníže Jan [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] zřídil tato tělesa a svoji gardu vytvořil hned v začátku jeho vlády, sbor granátníků zřídil ale až později. 6/
 
:* [[1781]]
 
: Roku [[1781]] [[w:kníže|kníže]] zemřel a zanechal své [[w:panství|panství]] velmi vzdělanému, uměnímilovnému a dobrotinci Aloisi I. Josefovi ''([[1759]]-[[1805]])'', příteli zahradních a lesních kultur. 10/79
 
: V době vlády knížete Carolus Eusebia ''(Karel Eusebius [[1611]]-[[1684]])'' život ve [[w:Valtice|Valtic]]ích se vzkřísil; hojná návštěvnost se pozdvihla, pěkné hony v [[w:Boří les|Bořím les]]e, v částech udržovaných, anebo pořádání koncertů se znamenitou [[w:zámecká kapela|zámeckou kapel]]ou, nebo v [[w:knížecím divadlo|knížecím divadl]]e ve [[w:Valtice|Valtic]]ích, které Alois I. ''([[1759]]-[[1805]])'' postavil a vybavil kulisami a nádhernou šatnou, ve kterém každoročně po dobu tří měsíců uváděla [[w:vídeňská herecká společnost|vídeňská herecká společnost]] nejrůznější hry. 10/79
 
:* [[1790]]
 
: V říjnu [[1790]] následník Josef II. ''([[1711]]-[[1794)]])'', [[w:císař|císař]]e Leopolda II. ''([[1747]]-[[1792]])'' se svým dvorním doprovodem cestou z [[w:Čechy|Čech]] do [[w:Vídeň|Víd]]ně přes [[w:Mikulov|Mikulov]] a [[w:Valtice|Valtice]], kde ho panující [[w:kníže|kníže]] pozdravil. [[w:Valtice|Valtic]]ké zasáhla pečlivá příprava ohledně svátečního přijetí panstva. Ulice byly vyspravené, náměstí urovnáno, všechno v úzkostlivé čistotě vyšňořené. 10/79
 
: Zahradníci museli dodat ohromné množství zeleninových výrobků, řezník musel zaopatřit maso pro 1000 hostů. 10/80
Řádek 613:
: Osvětlení města podle umění, nádvoří mělo zářit vlastenectvím, kterým obyvatelé našeho města stále žili k naplnění slov přineslo. 10/80
 
: Roku [[1790]] kníže zde nechal vystavět půvabné divadlo s výbornou garderobou, do kterého zval dobře zaplacenou divadelní společnost. Vstup do divadla byl pro každého bezplatný. Dekorace bývaly mistrně řemeslnicky provedené, orchestr zastávala komorní kapela. -- Také nechyběla štvanice pro radost a veselí. Věhlasný hon a lov u [[w:kaple sv.Huberta|Huberta]] byl hojně navštěvovaný. 6/
 
===== Dějiny 19. století =====
 
* [[1805]]
 
: [[w:Kníže|Kníže]] Alois I. Josef ''([[1759]]-[[1805]])'' zažil ještě první roky [[w:Francouzské války|Francouzských vál]]ek a zemřel po bezdětném manželství v nekrásnějším mužném věku ([[1805]]). 10/80
 
====== Nastupuje Jan I. Josef ''(1760-1836)'' ======
Řádek 625:
: [[w:Kníže Alois|Kníže Alois]] zemřel bezdětný. Jeho následníkem se stal jeho bratr [[w:Jan I. Josef|Jan I. Josef]]. Nesmlouvavý usmívající se znamenitý žák ve válečnictví, ve kterém byl nedostižným mistrným jezdcem na koni, pod jehož nohama padlo dvacet tři zastřelených nebo těžce raněných koní -- vysoce oslavovaný bohatýr od [[w:Heiderheim|Heiderheim]]u, [[w:Würzburg|Würzburg]]u, [[w:Trebio|Trebi]]a, [[w:Novi|Novi]], u [[w:Aspern|Aspern]] a [[w:Wagram|Wagram]]u -- ale také nezapomenutelný milovník přírody a velkomyslný šlechtitel, podrážděný okolím [[w:Vídeň|Víd]]ně. 6/
 
: Protože [[w:kníže Jan I.|kníže Jan I.]] ''(Johann I. Josef [[1760]]-[[1836]])'' má hlavní význam pro válečnou a vojenskou historii [[w:Rakousko|Rakousk]]a, také město [[w:Valtice|Valtice]] mu skládá dík, můžeme z jeho životopisu zde také mnoho uvést. Již jako mladý získal za [[w:turecké války|tureckých vál]]ek pod [[w:císař Josef II.|císařem Josefem II.]] ''(1741-1790)'' za odvahu vyznamenání "Kříž Marie Terezie". Ve válce proti [[w:Napoleon|Napoleon]]ovi ''([[w:Bonaparte|Bonaparte]] 1769-1821)'' projevil se jako odvážný jezdec a ve vojsku [[w:arcivévoda|arcivévod]]y [[w:Karel|Kar]]la ''([[w:Habsburg|Habsburg]] 1771-1847)'', opakovaně se svým jezdectvem v bitvách rozhodoval. Z urputných bitev vycházel nezraněný a byl brzy obdivován jako zářivý hrdina. 10/83
 
: I když v době vypuknutí války v roce [[1805]] byl nemocen a ležel ve [[w:Valtice|Valtic]]ích, splnil přece volání k nástupu do zbraně, nemohl však neštěstí u [[w:Slavkov|Slavkov]]a zabránit. Za jeho podíl na mírovém jednání z vděčnosti obdržel od [[w:císař|císař]]e [[w:František II.|Františka II.]] ''(Franz [[1768]]-[[1835]])'' Řád zlaté trubky a byl velitelem Dolního a Horního [[w:Rakousko|Rakousk]]a povýšen do hodnosti generála jezdectva. 10/83
 
* [[1809]]
 
: Roku [[1809]] šel opět nemocný znovu do války a skvělý výsledek bitvy u [[Aspern]] byl z největší části připisován jemu s jeho jezdectvem. Pod jeho tělem pět koní bylo zastřeleno; přesto kníže, odvážný jezdec bojoval mezi přívalem kulí, zůstal nezraněný. Po nešťastných bitvách a porážkách, pak vedl mírová jednání. Když také mírová jednání někdy nebyla podle přání [[w:císař|císař]]e, tak musel uvažovat, že [[w:Napoleon|Napoleon]] ''([[w:Bonaparte|Bonaparte]] [[1769]]-[[1821]])'', který [[w:Jan I.|Janu I.]] ''(Johannu I. [[1760]]-[[1836]]) nejvyšší úctu prokazoval, mírnil své podmínky. 10/84
 
: Po těchto válečných letech ''([[1809]])'' vrátil se [[w:kníže|kníže]] na své statky zpět a věnoval se jejich správě s maximální horlivostí. Zejména podporoval stavitelství tím, že na svých državách nechal stavět budovy a sice podle vkusu té doby, dokonalým nadchnutím k [[w:empír|empír]]u ''(druhá fáze klasicismu)''. Sledoval, aby také účel, kvůli zubožení [[w:francouzské války|francouzskými válk]]ami, nabízel výhodné zaměstnání. Po dobu své vlády vytvořil stavby, které okrašlují okolí [[w:Valtice|Valtic]]. 10/84
 
: Nedaleko [[w:Tří Grácie|Tří Gráci]]í nechal postavit roku [[1809]] statek [[w:Nový dvůr|Nový dvůr]]. 10/87
 
* [[1810]]
 
: V letech [[1810]]-[[1812]] postaven [[w:Dianin chrám|Dianin chrám]] u [[w:rybník|rybník]]u [[w:Rendez-vous|Rendez-vous]]. 10/86
 
* [[1816]]
 
: Na břehu [[w:Prostřední rybník|Prostředního rybník]]a byl roku [[1816]] postaven salet - původně zamýšlená hájenka - [[w:Rybniční zámeček|Rybniční zámeček]]. 10/88
 
* [[1817]]
 
: Na rybníkem postaven [[1817]] [[w:Apollonův chrám|Apollonův chrám]] ''(Apollotempel)'' 10/87
 
: V letech [[1817]]-[[1823]] vznikl vyhlídkový pavilon [[w:Kolonáda|Kolonáda]] na Homoli, podobný [[w:Gloriet|Gloriet]]tu v [[w:Schönbrun|Schönbrun]]nu. 10/84
 
* [[1826]]
 
: Ve vesnici osídlené [[w:Chorváti|Chorvát]]y postavil u [[w:Hlohovec|Hlohovec]]kého [[w:rybník|rybník]]a přesně na hranici mezi katastry [[w:Lednice|Lednice]] a [[w:Hlohovec|Hlohovec]], tedy mezi [[Mw:Morava|Morav]]ou a [[w:Dolní Rakousko|Dolním Rakousk]]em nechal [[w:kníže Jan I. Josef|kníže Jan I. Josef]] postavit v letech [[1826]]-[[1827]] [[w:Hraniční zámeček|Hraniční zámeček]]. 10/88
 
* [[1828]]
 
: V roce [[1828]] byl vybudován objekt se sousoším [[w:Tři Grácie|Tři Grácie]] ''(Zirkus der Grazien)''. 10/86
 
* [[1836]]
 
: Mnoho investic všem přátelům, člověk s uměním srostlý, přirozený, zanechal po sobě velmi vzácné dědictví. Pokud jmenujeme co udělal, zkrášlil, je to krajina u [[w:Valtice|Valtic]] a [[w:Lednice|Lednice]], jak utíká čas těmito stránky nelze vše vylíčit. 6/
: [[w:kníže Jan I.|Kníže Jan I.]] ''([[w:Johann I. Josef|Johann I. Josef]])'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u, který okolí [[w:Valtice|Valtic]] vyzdobil pěknými stavbami zemřel v roce [[1836]]. 10/89
 
====== Nastupuje kníže Alois II. Josef ''(1796-1858)'' ======
 
* [[1837]]
 
: V roce [[1837]] k[[níže Alois II.]] ''([[1796]]-[[1858]])'' slavnostně přijel do [[w:město|měst]]a, obyvateli slavnostně vyzdobeného, kteří na jeho počest vyzdobili triumfální [[w:brána|brán]]u. Zároveň i myslivci radostně vzdali hold [[w:kníže|kníže]]ti. Rozsáhlý [[w:Boří les|Theimský les]] ''([[w:Boří les|Boří les]])'' hučící ve stromoví, pochválí se [[w:kníže|kníže]]ti, s [[w:Aloisem I.|Aloisem I.]] ''(Josef [[1759]]-[[1805]])'' něžnou, v [[w:gotika|goti]]ckém slohu postavenou [[Hubertovu kapl]]í. 10/89
 
: Nyní ''(1840)'' panující kníže Alois Josef, vládce rodu z a k [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u, toho rodu nezvykle vzácných vlastností, podle příkladu svého ctěného otce, všem [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]ům vrozená velkomyslnost, vznešenost - vlastnosti rodem vypěstovanými, staví a buduje to, co jeho otec stvořil anebo začal. Jeho nové budovy a investice proto nesou razítko velkoleposti, jakékoliv malicherné laškování a pohrdání s vytříbenou příchutí. V rovinné krajině ležící park od [[w:Lednice|Lednice]] poskytuje ve spojení s vybudovanými stavbami a jinými panskými statky těchto knížat toho nezvratné důkazy. 6/
Řádek 674:
: Několik let před svou smrtí založil kníže [[w:Neugebäude|Neugebäude]] [[w:ženský klášter|ženský klášter]], neměl však dlouhé trvání. 10/92
: V roce [[1858]] kníže [[w:Alois II. Josef|Alois II. Josef]] ''([[1796]]-[[1858]])'' zavřel své oči. 10/92
: Velectěný v životě, zemřel dne 20. dubna [[1836]] v 76 letech života ve všeobecném žalu. Odpočívá v knížecí rodinné hrobce ve Vranově na Moravě ''(u Brna)''. 6/
 
====== Vláda císaře Františka Josefa I. ''(1830-1916)'' ======
 
* [[1848]]
 
: Dne 2. prosince [[1848]] náš [[w:císař|císař]] [[František Josef I.|František Josef I.]] ''([[w:Franz Josef I.|Franz Josef I.]] [[w:Habsburg|Habsburg]]-Lotrink [[1830]]-[[1916]])'' nasedl na trůn po svém otci jako mladistvý [[w:panovník|panovník]], aniž by předvídal změny, jaké během doby své vlády dosavadní poměry celého veřejného života se změní. První reformou v nové době bylo dokončení [[w:zrušení roboty|zrušování roboty]], již započal [[w:císař|císař]] [[w:Ferdinand I.Ferdinand I.]] ''(Dobrotivý, [[w:Habsburg|Habsburg]]-Lotrink [[1773]]-[[1875]])''. 10/92
 
* [[1853]]
 
: Občany města [[w:ValticeValtic]] vzrušovala příhoda týkající se milovaného císařského domu. Když v roce [[1853]] došlo k nezdařenému hanebnému atentátu na uctívaného [[w:panovník|panovník]]a, obecní zastupitelství projevilo na úroveň trůnu nezměrnou oddanost a věrnost, za což místodržící [[w:Jeho Veličenstvo|Jeho Veličenstv]]a projevil poděkování. S radostí uvítali obyvatelé našeho města sňatek [[w:Františka Josefa I.|Františka Josefa I.]] s hezkou princeznou [[w:Bavorsko|Bavorsko]]u ''([[w:Elizabeth von Bayern|Elizabeth von Bayern]] [[1837]]-[[1898]] zvanou Sisi)'' a narození dědice trůnu. 10/93
 
* [[1879]]
 
: U příležitosti stříbrné svatby [[w:císař|císař]]ské dvojice ([[1879]]) a svatby [[w:korunní princ|korunního princ]]e ([[1881]]) vzdávali občané, dobří vlastenci a [[w:Rakušané|Rakušané]] projev úcty [[w:panovník|panovn]]ickému rodu. Brali také i podíl účasti na neštěstí, jaký osud přisoudil velectěnému [[w:mocnář|mocnář]]i: smrt nástupce trůnu v roce [[1889]] a smutný konec [[w:císař]]ovny [[w:Elisabeth|Elisabeth]] ''(von [[w:Bavorsko|Bayern]] [[1837]]-[[1898]] zvaná Sisi)'' v roce [[1898]]. Smuteční prapory zavlály na domech měšťanů a provedena zádušní mše pořádaná obyvateli našeho města jako projev bolesti nad skonem [[w:korunní princ|korunního princ]]e a nešťastné matky země. 10/95
 
====== Nastupuje kníže Johann II. ''(1840-1929)'' ======
 
* [[1858]]
 
: Snad málo osobností v dějinách našeho městečka si zasluhuje navždy upomínku obyvatel jako současný [[w:kníže|kníže]] [[w:Johann II.|Johann II.]] ''([[1840]]-[[1929]], vládl [[1858]]-[[1929]])'' Není možné v několika řádcích zobrazit tvůrčí činnost toho šlechetného muže, protože nemůžeme najít místo ani pro to nejdůležitější. 10/96
 
: [[w:Kníže|Kníže]] [[w:Johann II.|Johann II.]] se narodil 5. října [[1840]], převzal jako osmnáctiletý mladík po smrti svého otce vládu nad rozlehlými statky svého rodu. Se zalíbením pokládal [[w:Valtice|Valtice]] a [[w:Lednice|Lednic]]i jako perly mezi statky [[w:kníže|kníže]]cího rodu. 10/96
 
* [[1873]]
 
: Všichni podnikající v obecním společenství děkují vládnoucímu [[w:kníže|kníže]]ti za jeho účinnou pomoc. V roce [[1873]] byla založena ve [[w:Valtice|Valtic]]ích [[w:Rolnicko ovocnářsko vinařská škola|Rolnicko ovocnářsko vinařská škola]] za podpory Ministerstva zemědělství a zemského sněmu [[w:Dolní Rakousko|Dolního Rakousk]]a a zemědělských okresních spolků, podporovala také [[w:Jeho Jasnost|Jeho Jasnost]] výstavbu tohoto ústavu. 10/97
 
: Stejně tak [[w:kníže|kníže]] opakovaně podporoval výstavy v našem [[w:město|měst]]ě, které zemědělské spolky [[w:okresokres]]u ve [[w:Valtice|Valtic]]ích pořádali, jako sdružení v letošním roce padesátileté výročí jejich trvání nejhezčí výstavou ve [[w:Valtice|Valtic]]ích oslavíïli. 10/97
 
* [[1875]]
 
: Zvláštní péči [[w:kníže|kníže]] věnoval škole ve [[w:Valtice|Valtic]]ích. Když se ukázalo, že v [[w:kníže|kníže]]cí budově umístěná [[w:škola|škola]] již zákonům nevyhovuje, usnesla se obecní rada dne 4. května [[1875]] podat prosbu na [[w:Jeho Jasnost|Jeho Jasnost]], že podle zákona je potřebné zřídit školu pro šestiletou výchovu, zač by se [[w:obec|obec]] mohla zavázat, že knížeti na dvacet let ponechá honební právo. Této žádosti bylo vyhověno a v roce [[1877]] byla nová školní budova slavnostně vysvěcena. 10/97
 
* [[1885]]
 
: Roku [[1885]] otevřena lidová [[w:mateřská škola|mateřská školka]], ve které vychovávala naše nejmenší v předškolním věku a užitečně je zaměstnávala, mohlo se to uskutečnit po znamenitém milodaru 10 000 zlatých, který poskytla [[w:Jeho Jasnost|Jeho Jasnost]]. Je samozřejmostí, že [[w:kníže|kníže]] [[w:Johann II.|Johann II.]] ''([[1840]]-[[1929]])'', příznivec umění je jako málokteří v [[w:Rakousko|Rakousk]]u, také zkrášloval svůj majetek a město dozíralo na přistěhovalce. 10/97
 
: Velkým plánem byly domy za [[w:zámek|zám]]kem v Barvířské ulici, které stejně nebyly ozdobou [[w:Valtice|Valtic]], vykoupit, zbourat a získanou půdu vytěžit a proměnit na [[w:zámecká zahrada|zahrad]]u, která se znamenitě hodí pro nynější [[w:zámek|zámek]]. 10/97
Řádek 721:
: Valtický [[w:farní kostel|farní kostel]] nechala [[w:Jeho Jasnost|Jeho Jasnost]] se značnými náklady v pečlivě slohové čistotě restaurovat. 10/98
 
: Také [[w:Dianin chrám|Dianin chrám]] ''([[1810]]-[[1812]])'' v [[w:Boří les|Bořím les]]e byl podroben důkladné renovaci. 10/98
 
: Co vládnoucí kníže udělal pro [[w:řád milosrdných bratří|řád milosrdných bratří]], zmínil jsem se již v předchozích odstavcích, pokud mimo již uvedeného pro vývoj města vykonal, mělo by být v dalším textu kapitol objasněno. 10/98
 
* [[1898]]
 
: Když [[w:Jeho Jasnost|Jeho Jasnost]], jehož dobročinnost je bezmezná, v roce [[1898]] jeho čtyřicáté výročí vládnutí a dva roky nato 60. narozeniny pak oslavil, také městské zastupitelstvo vyslovilo přání, aby [[w:kníže|kníže]] [[w:Johann II.|Johann II.]] ''([[1840]]-[[1929]]'' ještě po mnoho let v jeho blahodárné působnosti ještě pokračoval. 10/98
 
===== Dějiny 20.století =====
 
:* [[1996]]
 
: ''(Zápisem ze dne 7. prosince [[1996]] byla okolní krajina zapsána do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví (OSN) Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu UNESCO (United Nations Educational Scientific and Cultural Organisation jako "Lednicko-Valtický areál").''
 
== Valticko/obce ==
Řádek 756:
:''(lidově Bišovár nebo Lohovec)'' Už ve 13. století [[w:Hlohovec|Hlohovec]] vznikl jako ves kolonizační, založená biskupstvím [[w:Passau|Passau]] ''(Pasov)''. Původní název obce [[w:Hlohovec|Bischofswarth]] znamená biskupská stráž. 3/
 
: Roku [[1570]] se do obce přistěhovali [[w:Charváté|Charváté]], uprchlí z vlasti v období [[w:Turecko|tureck]]é expanze. Ti se později počeštili. ''(Adolf Turek 1937)''
 
:Katastrem obce vedla původní [[w:Morava|morav]]sko-[[w:Rakousko|rakousk]]á hranice. K [[w:Valtice|valtic]]kému panství obec patřila až do zániku patrimoniální správy v roce [[1848]]. Od roku [[1850]] přináležela k soudnímu okresu [[w:Valtice|valtic]]kému a politickému okresu [[w:Poysdorf|Poysdorf]] ''(lidově Pušdorf)''. V letech [[1855]]-[[1868]] náležel [[w:Hlohovec|Hlohovec]] k [[w:Valtice|Valtic]]ím a v letech [[1868]]-[[1920]] zase k politickému okresu [[w:Mistelbach|Mistelbach]] a soudnímu okresu [[w:Valtice|Valtice]] a od roku [[1920]] k soudnímu okresu [[w:Břeclav|břeclav]]skému. Po 8. říjnu [[1938]] ves přičleněna k [[w:Mikulov|mikulov]]skému landrátu v Dolnodunajské župě. Po osvobození 21. dubna [[1945]] připadl [[w:Hlohovec|Hlohovec]] opět k politickému okresu [[w:Hodonín|Hodonín]] a soudnímu okresu [[w:Břeclav|Břeclav]] a od vzniku [[w:Břeclav|břeclav]]ského okresu v roce [[1949]] je jeho součástí dodnes. 3/
 
==== Charvátská Nová Ves ''(Oberthemenau)'' ====
Řádek 766:
==== Katzelsdorf ====
 
: Koncem monarchie [[1918]] bylo pohraničí [[w:Dolní Rakousko|Dolního Rakousk]]a, současně ale i velkým a zalidněným územím spolkové republiky. Nově vzniklé [[w:Československo|Československo]] požadovalo odstoupení [[w:Dolní Rakousko|dolnorakousk]]é oblasti a podle smlouvy ze [[w:Saint-Germain|Saint-Germain]] je získalo. Město [[w:Valtice|Valtice]] ''(Feldsberg)'', kde se nacházela [[w:Dolní Rakousko|dolnorakousk]]á vinařsko ovocnická škola, muselo odejít, jakož i obce [[w:Úvaly|Úvaly]] ''(Garschönthal)'', [[w:Charvátská Nová Ves|Charvátská Nová Ves]], [[w:Poštorná|Poštorná]] ''(Ober- Unterthemenau)'' a [[w:Hlohovec|Hlohovec]] ''(Bischofswarth)''. Vyjednávání o konečném průběhu hranic trvalo až do roku [[1925]]. Přitom ztratil [[w:Katzelsdorf|Katzelsdorf]] 268 ha ve [[w:Valtice|Valtic]]ích, [[w:Reintal|Reintal]] 607 ha v [[w:Poštorná|Poštorn]]é ''(část polesí [[w:Boří les|Bořího les]]a)'', [[w:Bernhardsthal|Bernhardsthal]] 539 ha v [[w:Břeclav|Břeclav]]i ''(Lundenburg)'' a 34 ha v [[w:Poštorná|Poštorn]]é ''(Unterthemenau)''. ''(Výtah z Bezirkblatt Nr.37, 12.9.2007.)''
 
==== Königsbrunn - pustý ====
Řádek 776:
==== Pottendorf ''(také Potendorf)'' - pustý ====
: Pottendorf, ves ležící u Valtic byla pravděpodobně [[1486]] zničena Uhry. Kde vesnice ležela, není známé. 10/22
:
: Kde vesnice [[w:Potendorf|Potendorf]] ležela, není známé; neboť v těch válečných dobách mnoho vesnic se stalo útočištěm rabujících vojsk, krádeže, vypalování, potom obyvatelé zpustošené vesnice opouštěli zničený domov a často odešli a jinde se pak usazovali. 10/22
 
: Připomínám, že v roce [[1802]] při stavění ohradní zdi [[w:Obora|Obor]]y nalézaly se hroty kopí, části zbraní, koule a stříbrné peníze, které svědčily o dřívějším osídlení tohoto prostoru. I vesnice [[w:Allach|Allach]] u [[w:Alachův rybník|Alachova rybník]]u se stala obětí nepřátel a zanikla. 10/22,25
 
==== Rabensburg ''(Ranšpurk)'' ====
Řádek 801:
:V 18. století byly pozemky panství obdělávány u pěti dvorů: valtického, [[w:Herrnbaumgarten|herrnbaumgartnerského]], [[w:Schrattenberg|schrattenberského]], [[w:Reinthal|reinthalského]] a u Nového dvora. 1/
 
:Na panství v roce [[1790]] bylo napočteno 839 koní a 136 volů; z toho je zřejmé, že potahy většinou obstarávali robotníci. 1/
 
:Roku [[1863]] byla provedena u velkostatku důkladná reorganizace hospodářství; upuštěno od trojpolního hospodářského systému a zavedeno hospodářství střídavé. Tehdy již také klesl počet ovcí na 2.530 kusů; hospodářských koní bylo 18, koně pro kočáry 4, nově přibylo 8 párů volů, hovězího dobytka originální bernské rasy byly 104 kusy. 1/
 
:V 19. století a počátkem 20. století bývaly některé dvory, zejména dvůr [[w:Herrnsbaumgarten]], pronajímány. 1/
 
:V roce [[1903]] otiskl Kraetzel ve svém schematismu lichtenštejnských statků tyto údaje o valtickém velkostatku: celkový rozsah 5.620,43 ha, půda polního hospodářství 2.390,68 ha tj. 4.154,35 jiter, půda lesního hospodářství 3.229,75 ha, tj. 5.612,42 jiter. 1/
 
:Roku 1908 byla pode Tittlova schematismu ''(Schematismus und Statistik des Grossgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- u. Oberösterrech u. im Herzogtume Steiermark. Praha 1908.)'' dolnorakouských, hornorakouských a štýrských velkostatků takto rozdělena držebnostní plocha valtického velkostatku v [[hektar]]ech: pole 1.436,30, louky 373,50, zahrady 34,75, vinice 23,60, pastviny 152,09, lesy 3.486,15, vody 552,19, neproduktivní půda 73,31, kamenné hony a štěrkoviště 2,50, stavební plocha 17,98; celkem 6.152,37 ha, Valtická správa obhospodařovala tehdy od lednického velkostatku 498,40 ha a od spojených lichtenštejnských velkostatků Břeclav-[[w:Rabensburg|Rabensnburg]] ''(Ranšpurk)'' v Dol. [[Rakous]]ích 41,73 ha. Naproti tomu bylo zase 29,38 ha postoupeno na obdělávání [[w:Břeclav|břeclavsko]]-[[w:Rabensburg|rabensburského]] velkostatku. 1/
Řádek 813:
:Vznik ČSR a připojení [[Valtick]]a k ČSR vyvolaly určité reformy v lichtenštejnské správní organizaci. Jednou z nich bylo rozdělení dosud spojených velkostatků [[:Břeclav|Břeclav]]-[[w:Rabensburg|Rabensburg]] ''(Ranšpurk)'' a přidružení [[břeclav]]ského velkostatku k valtickému a [[lednic]]kému v roce 1920.1/
 
:Do 1. pozemkové reformy byly pojaty společně ještě spojené velkostatky [[Valtice]]-[[Lednice]]. Soupisová jejich výměra, pochopitelně bez půdy valtického velkostatku, zůstavší za hranicemi v [[Rakousk]]u, činila 7.369,27 ha veškeré půdy; na zemědělskou půdu připadalo 2.544,25 ham na lesní hospodářství 5.737,22 ha. ''(Uvádí dr. ing. [[Jan Voženílek]]. Předběžné výsledky československé pozemkovém reformy. Země Česká a Moravsko-slezská. Praha [[1930]].)'' Jako jinde nesplnila ani zde prvá pozemková reforma naděje v ni kladené. ''(Naříká na to i dílko Valtice a okolí, uspořádané Jakubem [[Fintajsl]]em a vyšlé ve Valticích r. 1930.)'' Dokladem toho může být několik údajů o rozsahu hospodářství velkostatků [[Valtice]]-[[Lednice]] v roce [[1933]]. U zbylých dvorů zůstaly ještě velké výměry půdy, u ''valtického dvora'' 406,5854 ha, u ''Bořího dvora'' 550,3384 ha a u ''Nového dvora'' 329,6625 ha. ''Rybniční hospodářství'' mělo 652,8764 ha, ''vinařství'' 34,3281 ha. Také plochy ''voluptuáře'', celkem neproduktivní a určené zábavě a potěšení vlastníka, vykazující čísla: u valtického zámku 45,1193 ha, při zahradním ředitelství v Lednici 123,2127 ha a 4,4109 ha stavebního voluptuáře. 1/
 
:V 30. letech zůstaly v obhospodařování dvory [[Boří]], [[Nový]] a [[Valtice]]. Fond dokumentuje zavádění strojů v hospodářství velkostatku, zejména parních mlátiček ''(správně "oraček")'' , dále umělých hnojiv, nákup travních semen z Erfurtu, dovoz smrkových semen z [[lichtenštejn]]ských Nových Zámků u Litovle, starosti s regulací [[Dyje]], hospodářský styk s lichtenštejnskými železářskými podniky v [[Adamov]]ě a [[Aloisov]]ě, pěstování cukrovky, jetele, prodej mléka do Vídně a do [[Brn]]a i nadšený zájem o myslivost. K poznání hospodářského provozu v 2. pol. 19. století poslouží knihy hospodářských konferencí. 1/
Řádek 833:
==== Nový dvůr ====
 
: [[w:Nový dvůr|Nový dvůr]] byl určen pro chov obcí. Roku [[1790]] měl novodvorský ovčí dvůr stav 1420 ovcí. 1/
 
: [[w:Nový dvůr|Nový dvůr]] byl r. [[1809]] renovován a proslul pak pěstěním merinských i anglických ovcí a později koní. 1/
 
: Zvláštní zálibou knížete bylo zvelebování chovu koní a mnohé korunované hlavy té doby hleděli s hrdostí na šlechtice koní, kterým je [[w:Karel Eusebius|Karel Eusebius]] ''([[1611]]-[[1684]])'' obdaroval. [[w:Kníže|Kníže]] zakoupil několik domů kvůli vytvoření velkého dvora. 10/67
 
==== Reinthalský dvůr ====
 
Roku [[1790]] měl [[reinthal]]ský ovčí dvůr stav 1286 ovcí. 1/
 
 
==== Schrattenberský dvůr ====
 
:Roku [[1790]] měl [[schattenber]]ský dvůr stav 32 hovězího dobytka. 1/
 
:V polovici [[19. století]] byl likvidován dvůr [[schrattenber]]ský. 1/
Řádek 852:
==== Valtický dvůr ====
 
:Roku [[1790]] měl valtický dvůr 23 koní, 31 hovězího dobytka a zvláštní valtický ovčí dvůr měl stav 1292 ovcí. 1/
 
:Ve vrchnostenském dvoře ''(Meierhof)'' chovají užitečný hovězí dobytek a drahé ovce. 6/
Řádek 858:
==== Vinařství ====
 
:Vinařství nebyla věnována v [[18. století]] taková pozornost, jaká se obrátila k valtickému vinařství později, zejména za ČSR. V 18. století bylo - ve srovnání s jinými rakouskými víny - považováno valtické víno jenom za středně dobré. Reorganisace hospodářství v r. [[1863]] se orientovala hodně i na vinařství, protože značně poklesl průměrný čistý výnos z vinic. Počátkem 20. století byla taková produkce vína, že ročně bylo možno prodat 800 hl. 1/
:
:
Řádek 869:
 
==== Ebenfeld (pustá) ====
: ''V roce [[1470]] koupili již pustou ves u Pernitálu/Bernhardsthalu Liechtensteinové.''
 
==== Falkenstein ====
Řádek 875:
===== Zřícenina hradu =====
 
: Mezi nejnavštěvovanější ''(1840)'' místa mezi [[w:Mikulov|Mikulov]]em a [[w:Valtice|Valtice]]mi je také zřícenina [[hrad]]u [[w:Falkenstein|Falkenstein]]. Ještě zde stojí část okružních zdí věže a další bezvýznamné místnosti. Přece je to pěkný obraz, který v roce [[1672]] [[w:Vischer|Vischer]] ''(z Erlachu)'' zhotovil a uložil v něm obraz dnes již nevidoucí; 6/
 
: ''(Historie [[w:hrad|hrad]]u [[W:Falkenstein|Falkenstein]] začíná v polovině 11. století, kdy [[W:hrad|hrad]] nechal postavit jako hraniční pevnost [[W:císař Heinrich III.|císař Heinrich III.]] (Jindřich)''.
Řádek 881:
:[[w:Valchenstein|Valchenstein]]ové přicházejí sice již ve 12. Století, ale není známo, zda by se v té době ubírali na [[w:Falkenstein|Falkenstein]] ve [[w:Mühlviertel|Mühlviertel]]u. 6/
 
: Jeden [[w:Falkenstein|Falkenstein]] zaznamenán, že na [[w:Moravské pole|Moravském poli]] bojoval 26. srpna [[1278]] po boku [[w:Heinrich]]a ''(Jindřich)'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]a, kdy [[w:Rudolf|Rudolf]] nad [[w:Otakar|Ottokar]]em zvítězil. 6/
 
: ''([[w:Falkenstein|Falkenstein]] je důležitou vinnou oblastí mezi [[w:Vídeň|Víd]]ní a [[w:Brno|Brn]]em. Vinné právo je známo již z roku 1309.)''
 
: Při držení hradu se [[1439]] objevil [[w:Eiting|Eiting]], [[1520]] Fünfkircher, [[1626]] Frautsone a po něm přišel baron ''(Johan Christoph ?)'' von Bartenstein ''([[1689]]-1767)'', rakouský státník. 6/
 
: ''([[w:Hrad|Hrad]] byl z počátku [[w:léno|lén]]em a zástavou [[w:panství|panství]] a od [[1571]] přešel do soukromého majetku.)''
 
: V době [[w:třicetileté války|třicetiletých válek]] v roce [[1645]] [[w:Švédsko|švédsk]]á vojska, jichž velitelem byl [[w:vojevůdce|vojevůdce]] [[w:generál|generál]] a [[w:polní maršál|polní maršál]] [[w:Lennart Torstenson|Lennart Torstenson]] ''([[1603]]-[[1651]])'' hrad dobyla a trvale ležela posádkou na [[w:Falkenstein|Falkenstein]]u. Dne 15. září [[1645]] byli tam povolání soudce a úředníci panství [[w:Valtice|Valtice]] ''(Feldsberg)'', kvůli vyjednávání kolem vymáhání [[w:kontribuce|kontribuc]]í, které nebyly placeny. 10/59
 
: Stejnojmenný městys, který má ''(r. [[1840]])'' 186 pravidelně postavených domů s 1000 obyvateli, obsahuje ještě rozsáhlejší stopy většího rozmachu. U vstupu do [[w:kostel|kostel]]a, vystavěného [[1760]], je [[w:socha|socha]] Spasitele v životní velikosti a 12 apoštolů vyzdobených, stojí na [[w:hřbitov|hřbitov]]ě, u jeho vchodu je rodinná hrobka svobodných Pánů z [[w:Bartenstein|Bartenstein]]u (vlastně v této obci nejstarší podzemním kostel). 6/
 
: Na návrších kolem [[w:Falkenstein|Falkenstein]]u na [[w:Rosenberge|Rosenberge]], pěstuje se výtečné víno. [[w:Dornberg|Dornberg]], na jehož vrcholu je pěkná kamenná terasa, z níž jsou krajně malebné vyhlídky zvláště na [[w:Mikulov|Mikulov]] a [[w:Pálavské vrchy|Pálavské vrchy]]. 6/
 
: ''(Současným [[2009]] vlastníkem je Georg Thurn Vrints.)''
 
===== Národní park Leiser Berge =====
 
: ''(Po rozsáhlých sanačních opatřeních a neustálého archeologického zkoumání Spolkovým památkovým úřadem je zřícenina hradu [[w:Falkenstein|Falkenstein]] od [[1992]] pro návštěvníky otevřena. : Přírodní park [[w:Leiser Berge|Leiser Berge]]. Okolní krajina je vytvářena lidmi.)''
 
: ''([[w:Falkenstein|Falkenstein]] patří svým nápadným vápencovým výběžkem a jeho botanickými zvláštnostmi k národnímu parku [[w:Leiser Berge|Leiser Berge]].)''
Řádek 942:
 
==== Pernitál (Bernhardsthal) ====
: ''V roce [[1470]] kupují Liechtensteinové obec Pernitál/Bernhardsthal se zámkem a rybníkem (i s pustou vesnicí "Ebenfeld".''
 
==== Poysbrunn ====
Řádek 955:
: ''([[w:Babenberkové|Babenberkové]] by mohli být prvními, kteří tuto oblast systematicky osídlili. Také vybudování [[w:hrad|hrad]]u spadá do doby kolem 11. a 12. století.)''
 
: ''(V roce [[1072]] byl [[w:Staatz|Staatz]] ''(w:Stožec|Stožec)'' či Stoz již znám.)''
 
: ''([[w:Rudolf Habsburg|Rudolf Habsbur]]ský propůjčil Stephanu von [[w:Maissau|Maissau]], tehdejšímu vrchnímu rakouskému hejtmanovi, který se pak nazýval pán ze [[w:Staatz|Staatz]]u (Stožec). Jako symbol stál uprostřed tržiště pranýř.)''
Řádek 961:
: ''(Velmi stará [[w:fara|fara]] byla ve 2. polovině 13. století [[w:děkanát|děkanát]]em, který měl 162 far a sahal až k [[w:Dunaj|Dunaj]]i.)''
 
: ''(Ve 14. a 15. století byl [[w:Staatz|Staatz]] (Stožec) několikrát nazývaný městem. V kupní listině z [[1378]] můžeme "....polovina našeho města.... číst.)''
 
: ''V době třicetiletých válek byl hrad [[w:Staatz|Staatz]] ''(Stožec)'' 24. dubna [[1645]] lstí dobyt [[w:Švédsko|Švédsk]]ými vojsky. Také [[w:Wultendorf|Wultendorf]]ský [[w:kostel|kostel]], [[w:Staatz|Staatz]]erský [[w:fara|far]]ní dvůr a osada [[w:Staatz|Staatz]] (Stožec), [[w:Kautendorf|Kautendorf]], [[w:Enzersdorf|Enzersdorf]], [[wWaltersdorf|Waltersdorf]] a [[w:Ernsdorf|Ernsdorf]] se přeměnili v suť a popel. Pole a vinohrady byly zpustošené.)''
 
: ''(Potom [[w:držitel|držitel]]é [[w:Breuner|Breuner]], později [[w:Colloredo|Colloredo]], postavili či přestavěli na úpatí kopce [[w:zámek|zámek]].)''
 
: ''([[1742]] zde byli [[w:Prusové|Prusové]], [[1809]] [[w:Francouzi|Francouzi]], [[1866]] opět [[w:Prusové|Prusové]].)''
 
: ''(Mezi známými [[w:farář|farář]]i byl také [[w:hrabě|hrabě]] [[w:Hieronymus Colloredo-Mannsfeld|Hieronymus Colloredo-Mannsfeld]], syn majitele [[w:panství|panství]]. Jeho [[w:fara|fara]] byla tehdy povýšena na [[w:proboštství|proboštství]]. [[w:Insignie|Insignie]] [[w:probošt|probošt]]a, infule (mytra) a hůl, prsten a řetěz byly dlouho nošeny. [[w:Colloredo|Colloredo]] byl [[1772]] posledním [[w:kníže|kníže]]cím [[w:biskup|biskup]]em v [[w:Salzburg|Salzburg]]u (w:Solnohrad|Solnohrad).)''
: ''(Od [[1782]] je [[w:Staatz|Staatz]] ([[w:Stožec|Stožec]]) [[w:městys|městys]]em.)''
 
: ''(Obzvlášť nápadná [[w:kostel|kostel]]ní věž, původní a mohutná. Varhany gotického [[w:kostel|kostel]]a v roce [[1795]] postavil [[w:Znojmo|znoj]]emský stavitel varhan [[w:Josef Silbebauer|Josef Silbebauer]]. Ochromující je starobylý sklepní masiv opěvovaný obyvateli i návštěvníky.)''
 
: ''(Starý [[w:kostel|kostel]] se zřítil, proto v letech [[1907]]-[[1908]] vybudován [[w:kostel|kostel]] nový, neogotický-novorománský s byzantskými dekory.)''
 
: ''([[w:Probošt|Probošt]]ská věž je nejstarší stavbou ve [[w:Staatz|Staatz]]u ([[w:Stožec|Stožec]]).)''
Řádek 993:
: ''([[w:Waltersdorf|Waltersdorf]] - odtud můžeme v překrásné lesní krajině přijít k lesní hospůdce v [[w:Mistelbach|Mistelbach]]u.)''
 
: ''([[w:Staatz|Staatz]] od roku [[1966]] se svými šesti katastrálními obcemi vzkvétá.)''
==== Stillfried an der March ====
Řádek 1 013:
: ''(V dávnověku vítr přinášel spraše, S¨stlačoval je na návrší. Dnes se na slunných stráních zabydlelo víno. Po staletích má krajina jeho tvář.)''
 
: ''([[1137]] [[w:Klášter|klášter]] [[w:Zwettl|Zwettl]] ([[w:SvětláSvětlá]]) založil Hademar II. [[w:Kuenring|Kuenring]]. [[w:Cisterciáni|Cisterciáni]] z [[w:opatství|opatství]] [[w:Heiligenkreuz|Heiligenkreuz]] pod jeho ochranou nově založili [[w:konvent|konvent]]. Velmi rychle se [[w:klášter|klášter]] stal duchovním a kulturně uměleckým střediskem [[w:Lesní čtvrť|Lesní čtvr]]tě ([[w:Waldviertel|Waldviertel]]). Románský [[w:klášter|klášter]] se počítá mezi zajímavé impozantní stavby regionu.)''
 
: ''(Kdo se v tomto regionu zajímá o dějiny, kulturu a hospodářský rozvoj pochopí, jakou má [[w:klášter|klášter]] [[w:Zwettl|Zwettl]] ([[w:Světlá|Světlá]]) důležitost.)''
Řádek 1 019:
: ''([[w:Gobelsburg|Gobelsburg]] - vinařský [[w:zámek|zámek]]. Kdysi zde sídlili [[w:Kuenring|Kuenring]]ové.)''
 
: ''(Jejich ([[w:Kuenring|Kuenring]]ů) předek se jmenoval Azzo von [[w:Gobatsburg|Gobatsburg]]. Jeho potomek založil [[w:klášter|klášter]] ve [[w:Zwettl|Zwettl]]u ([[w:Světlá|Světlá]]) a odkázal mu mezi jinými polnosti a vinohrady kolem [[w:Gobelsberg|Gobelsberg]]u. Tak je zde, od [[1138]] provozováno vinařství a zemědělství.)''
 
: ''(Vinařství má u [[w:Zwettl|Zwettl]]erských mnichů tradici. Již [[1138]] bylo zde posvěcen základ prvních vinohradů. To je zázračné víno, které vinice [[w:klášter|klášter]]a [[w:Zwettl|Zwettl]] ([[w:SvětláSvětlá]]) očekává.)''
 
: ''(Dřívější renesanční [[w:zámek|zámek]] [[w:Gobelsberg|Gobelsberg]] [[1740]] Josef [[w:Munggenast|Munggenast]] barokně přestavěl.)''
 
: ''(Kdo za života tento kraj chce objevit, měl by to udělat pěšky. Kolem [[w:zámek|zám]]ku [[w:Gobelsberg|Gobelsberg]] vede první [[w:Rakouskorakousk]]á turisticky značená cesta. Tento Marteln z roku [[1747]], kříž u cesty, symbolický památník může mnoho vyprávět: od velkých i malých tragedií, od podivných příběhů. Dává pohled na lidovou pobožnost a lidovou kulturu, které jsou nám nezvyklé a cizí. Toto putování mnohé objasní.)''
: ''(Směje se slunce, posaďte se v dojemném [[w:zámek|záme]]ckém dvoře. Sestupte dolů k vínu. Ve sklepech z dob [[w:Kuenring|Kuenring]]ů leží naše víno.)''
Řádek 1 035:
=== Panství Vaduz ===
 
: [[w:Kníže|Kníže]] [[Jan Adam Ondřej]] ''(Johann Adam Andreas [[1657]]-[[1712]])'' získal [[w:panství Vaduz|panství Vaduz]] a ''(hrabství)'' [[w:Schellenberg|Schellenberg]] pro svůj rod, který pod jeho nástupcem, knížetem [[w:Antonín Florián|Antonínem Floriánem]] ''(Anton Florian [[1656]]-[[1721]])'', který s podporou [[w:císař Karel VI.|císaře Karla VI.]] proměnil v [[w:knížectví|knížectví]]. 10/70
 
=== Hrabství Schellenberg ===
 
: [[w:Karel Eusebius|Karla Eusebia]] ''([[1611]]-[[1684]])'' Mimoto plánoval, že ''([[w:hrabství|hrabství]])'' [[w:Schellenberg|Schellenberg]] promění na znamenitou [[w:pevnost|pevnost]]. Tato záliba stála ho těžké peníze a jeho syn [[w:Jan Adam Ondřej|Jan Adam Ondřej]] ''(Andreas [[1657]]-[[1712]])'', který se na tomto díle s otcem podílel, musel svobodný pán [[w:Schellenberg|Schellenberg]] po smrti [[w:kníže|kníže]]te značně snížit cenu. 10/67
 
== Odkazy ==