Dějiny Korolup/Školství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění a formální opravy |
|||
Řádek 1:
První počátky školní výuky v obci jsou spojeny s vysloužilými vojáky, kteří docházeli z Bítova nebo Vratěnína a vyučovali po domech. Uherčické panství, jehož součástí byly i Korolupy, přešlo roku 1563 do rukou luteránského Wolfganga Štrejna ze [[W:Schwarzenau|Švarcenavy]] a roku 1576 odkoupil od Ludmily z [[W:Bítovští z Lichtenburka|Lichtenburka]] i panství Bítovské. Pod bítovskou farnost spadaly vesnice: Chvalatice, Oslnovice, Vysočany, Zblovice a Korolupy (Chrlopy). Od roku 1560 začal v domě čp. 71 kázat a vyučovat [[W:protestantismus|protestanský pastor]] Jan Konečný. Proto také místní obyvatelstvo nazývalo stavení "kainzovna", což byl zkomolený český název vycházející z německého die Kanzel (které tak označovalo místo pro kázání či přeneseně učitelskou katedru) a bavorského dialektu místního německy mluvícího obyvatelstva.<ref name="kronika">Kronika obce Korolupy, Státní okresní archiv Znojmo</ref> Za Fridricha [[W:Jankovští z Vlašimi|Jankovského z Vlašimi]] (1612 koupil hrad od syna Hanuše Wolfarta Štrejna ze [[W:Schwarzenau|Švarcenavy]]) docházelo sice od roku 1624 na rozkaz kardinála Dietrichštejna k postupnému vyhánění nekatolických kazatelů z Bítovska, ale k rekatolizaci bítovské fary vlastně došlo už po smrti pastora Jana Konečného roku 1621. Vzhledem k nedostatku katolických farářů spravovali dosazení františkáni nebo jezuité i více farností. Na postu správce bítovské a štítarské farnosti se připomíná roku 1630 katolický farář Jan Zagrabinus. Z řad znojemských františkánů pocházel také před rokem 1650 bítovský farář Matouš Bendzik. Řádného katolického faráře [[w:Diecézní kurie|konsistoř]] na Bítově investovala až roku 1653.<ref name="SIXTUS">Sixtus Bolom-Kotari: Hrad Bítov a jeho panství za vlády rodu Jankovských z Vlašimi (1612-1755), Magisterská diplomová práce, Brno 2006</ref>
Ve 2. polovině 17. století, před přijetím tereziánské školské reformy, působilo na jihozápadní Moravě devatenáct škol. Ve Vratěníně se farní škola pod patronací premonstrátského kláštera v Gerasu připomíná v roce 1662 a v Lubnici po stavbě nového kostela sv. Jiří v roce 1726, kdy byla lubnická farnost od vratěnínské oddělena. Na obou farních školách se vyučovalo německy.<ref name="SIXTUS" /> Také škola v Bítově byla zřízena při místní faře. Pro zničení farní dokumentace během dvou požárů sice její přesné datum založení nelze stanovit, ale koncem 17. století si obec Bítov vydržovala jednoho učitele. Vyučovacím jazykem byla čeština a pro německy mluvící žáky fungovala jedna třída s německým vyučovacím jazykem. Hodiny náboženství probíhaly pouze v češtině. K Bítovu byly přiškoleny německé osady Chvalatice a Korolupy a české Oslnovice, Vysočany, Zblovice a Nové Dvory. Učitel dostával od obce 8 měřic žita, 7 měřic ječmene, 7 mírek prosné kaše, od hradních pánů 11 zlatých a 40 krejcarů, za zpěv o velikonočním týdnu obdržel od faráře 30 krejcarů, za pohřeb 10 grošů, za křest 1 groš. Školné
Výuka na farních školách v 1. polovině 17. století sestávala ze základů aritmetiky, hudby, českého nebo německého jazyka, katechismu v českém či v německém jazyce a ze základů latinského jazyka. Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích z 6. prosince roku 1774 stanovil i výuku na triviální škole v Korolupech. Mimo náboženství a hodiny zpěvu se žáci učili triviu – čtení, psaní, počítání. Ve větších městech se mohli na hlavních školách naučit mimo trivia, zpěvu a náboženství také základům latiny, psaní dopisů, kreslení, zeměměřictví, vedení domácího hospodářství, dějepisu a zeměpisu. Zimní kurz na venkovských školách se konal od 1. prosince do konce března a letní kurz začínal pondělkem po první neděli velikonoční až do konce září. Návštěva škol nebývala kvůli využívání dětské práce velká a pracující žáci od devíti do dvanácti let byli proto osvobozeni od školní docházky.
Povinná školní docházka začínala podle zákona z roku 1869 v 6 letech a trvala po dobu 8 let jak pro chlapce tak i pro dívky. Novela říšského zákona z roku 1883 přinesla z povinné školní docházky možnost úlev. Základní školství se dělilo na 2 stupně: školu obecnou a školu občanskou (měšťanskou). Obecné školy navštěvovaly děti v prvních pěti letech školní docházky (6–11 let) a v dalších třech letech děti, které nepokračovaly ve studiu na školách občanských nebo středních. Na obecných školách vyučoval třídu zpravidla jeden učitel. Náboženství, ruční práce nebo nepovinný předmět (čeština) měl na starosti zvláštní učitel. Výuku náboženství zastávali v obcích místní faráři.▼
▲Povinná školní docházka začínala podle říšského školského zákona z roku 1869 v 6 letech a trvala po dobu 8 let jak pro chlapce tak i pro dívky. Novela říšského zákona z roku 1883 přinesla z povinné školní docházky možnost úlev. Základní školství se dělilo na 2 stupně: školu obecnou a školu občanskou (měšťanskou). Obecné školy navštěvovaly děti v prvních pěti letech školní docházky (6–11 let) a v dalších třech letech děti, které nepokračovaly ve studiu na školách občanských nebo středních. Na obecných školách vyučoval třídu zpravidla jeden učitel. Náboženství, ruční práce nebo nepovinný předmět (čeština) měl na starosti zvláštní učitel. Výuku náboženství zastávali v obcích místní faráři.
Vznik čs. státu znamenal osamostatnění i v oblasti školství. K pronikavějším změnám ale hned nedošlo a školní zákonodárství nový stát přejal z dob Rakouska-Uherska.<ref>Zákon ze dne 14. května 1869, č. 62 ř. z., změněný zákonem (novelou) z 2. května 1883, č. 53 ř. z.</ref> V roce 1919 vstoupil v platnost zákon o menšinových školách ze dne 3. 4. 1919<ref>Zákon ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z., změněný zákonem z 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z.</ref>, na jehož základě byly ve smíšených oblastech otvírány státní menšinové školy. Dále platily nové normy o právních poměrech učitelstva a o správě školství.<ref>Stručný informační přehled o školství národním, středním a odborném. In: Věstník ministerstva školství a národní osvěty (MŠANO), ročník VI. (1924), sešit 5, s. 248.</ref>. Vliv církve na školách zaznamenal značné omezení. Učitelé se nemuseli účastnit dozoru při bohoslužbách a jejich náboženské vyznání již neovlivňovalo jejich umístění.<ref>Zákon ze dne 10. dubna 1919, jímž se mění § 48. říšského zákona o školách obecných (Sbírky zákonů a nařízení č. 204) In: Věstník MŠANO, ročník I. (1918-1919), sešit 5, s. 81.</ref> Výjimku tvořili učitelé náboženství. Ženské učitelské povolání bylo s mužským zrovnoprávněno a celibát učitelek byl zrušen. Změnu pocítily i dívky, kterým se otevřely lepší studijní možnosti.
Řádek 18 ⟶ 20:
== Německá škola obecná ==
Finanční situace obce nebyla po požáru jednoduchá a školní prostory musely být pravděpodobně nadále nevyhovující (
Nevyhovující školní prostory znovu konstatoval i c. k. okresní školní inspektor Papoušek, takže obec přikročila konečně ke konci roku 1890 na východních obecních pastvinách mezi obcí a panským dvorem k výstavbě nové školy. Dne 8. listopadu 1891 proběhlo za velké slávy její vysvěcení a o několik dní později i kolaudace. Škola fungovala nejprve jako jednotřídní (později se dvěma třídami). Prvním učitelem byl jmenován pan Weinzettel. Na škole se vystřídali Matheus Poppinger (nar. 1759 v Dolním Rakousku v obci Schweinburg u Japons), Leopold Scherer (nar. 1807 ve [[w:Chvalatice|Chvalaticích]]), Konrad Horny (nar. 1857), Franz Pinicka (nar. 1855 v [[w:Místek|Místku]]), Arnošt (Ernst) Körner (nar. 1866 v [[w:Rokle (okres Chomutov)|Rokli]]) a Felix Balzer.
|