Dějiny Korolup/Školství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Externí odkazy: další německé dětské knihy s vyobrazením a popisem |
→ABC Buch - slabikář: gramatika a spisovná němčina, české slabikáře, zdroje |
||
Řádek 55:
Citace: ''Zkušenost ukazuje, že se často české menšinové školy zřizují pro několik českých dětí, zatím co nelze dosáhnouti, aby byla zřízena německá menšinová škola, i když jsou pro to předpoklady. Tak poměry naléhavě vyžadují, aby byla zřízena jednotřídní německá menšinová škola v Uherčicích v okrese jemnickém. Až do převratu měla obec uherčická dvoutřídní německou obecnou školu. V r. 1918 byla tato škola Němcům odňata, zavedlo se české vyučování, zatím co německé děti musili docházeti do německé školy do Vratěnína. Vratěnín jest od Uherčic vzdálen 3 km. V Uherčicích jest úhrnem 128 německých obyvatelů. Z německých školních dětí dochází nyní 12 do Vratěnína a jedno dítě do německé školy do Korolup. Mimo to 5 dětí německé národnosti dochází do české školy v Uherčicích. Pro německou školu v Uherčicích jest tedy 18 dětí. Německé obyvatelstvo jest ochotno k největším obětím, aby umožnilo zříditi německou školu, a také by se zavázalo poskytnouti k tomu místnost. Mnoho dětí chudých rodičů, které nemají dobré obuvi a šatstva, nemůže vůbec docházeti do školy, jiné zase často onemocní, poněvadž i jejich výživa jest nedostačitelná. Děti nedostanou často celý den teplého jídla. Při nestranném vyšetřování stavu věci musila by uznati každá komise, že zde jest naléhavě zapotřebí nejrychlejší nápravy. Jako opačný příklad uvádíme: V sousední obci Vratěníně jest česká škola, kam dochází 12 dětí a mateřská škola, kam docházejí 2 děti. Naopak pro 18 dětí není vůbec školy. V Korolupech dochází do české menšinové školy 9 dětí, ve Stálkách 7 a ve Starém Petříně 9 dětí (z nich 2 německé). Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty: Jste ochoten dáti co nejdříve vyšetřiti školní poměry v Uherčicích a přikázati, aby v této obci byla ihned zřízena německá menšinová škola?''[http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/t2133_01.htm]
== ABC,
[[File:Antesperg ABC.jpg|náhled|Slabikář „Das Josephinische Erzherzögliche A.B.C. Oder Nambenbüchlein” od Johanna Balthasara Antesperga z Dolního Bavorska byl sepsán v německém spisovném jazyce pro mladého Josefa II. (1741)]]
[[File:Johann Christoph Gottsched.jpg|náhled|Johann Christoph Gottsched - autor německé gramatiky a spisovné němčiny v 18. století.]]
Vzhledem k tomu, že na bítovské faře pře bitvou na Bílé hoře sídlili [[w:Jednota bratrská|čeští bratři]] a protestanté a škola byla nadále česká (později [[w:Utrakvismus|utrakvistická]]), dá se předpokládat, že se na farní škole vyučovalo podle [[w:Jan Amos Komenský|Komenského]] [[w:Orbis pictus|Orbis pictus]]. S novým tereziánským školským zákonem vyšel v roce 1774 také nový slabikář [[W:Johann Ignaz Felbiger|Johanna Ignaze Felbigera]] '''ABC- Namenbüchlein zum Gebrauche der Schulen in den kaiserlich-königlichen Staaten''' (Slabikář pro školní potřebu císařsko-královských států), který císařovna Marie Theresie jako jediný pro výuku čtení v rakousko-uherských školách povolila a vycházel ve velkých nákladech až do roku 1851. Slabikář neobsahoval z pedagogických a metodických důvodů žádné ilustrace. V roce 1817 vyšel slabikář pro venkovské školy '''Nahmenbüchlein zum Gebrauch der Landschulen in den kaiserl. königl. Staaten''' (Innsbruck: Wagner 1817). Pro privátní výuku svého nejstaršího syna (císař Josef II.) upřednostňovala ale bohatě ilustrovaný slabikář '''Das Josephinische Erzherzogliche A.B.C. oder Namenbüchlein''' (Josefínský markraběcí slabikář) autora Johanna Balthasara von Antesperg. Přibližně kolem roku 1810 se začínají v monarchii objevovat ilustrované slabikáře pro privátní výuku: „Bilder ABC Buch für gute Kinder” (Wien: Löschenkohl 1805), „Neues Bilder ABC oder deutsches Lesebuch für die Jugend” (Wien und Prag bey Franz Haas 1809), „ABC und Lesebuch nach einer einfacheren und schneller zum Zweck führenden Methode” (Wien: H. F. Müller 1819), „Kleines Bilder-Buch für gute Kinder, welche gern in kurzer Zeit buchstabieren und lesen lernen wollen” (Wien: H. F. Müller. Ca. 1821), „Neues ABC-Buch mit 24 sinnvollen und lehrreichen Bildern für gute Kinder” (Wien: Heinrich Friedrich Müller. 1820), „Wiener Bilder-ABC-Buch für brave und fleißige Kinder” (Wien: R. von Waldheim’s xylographische Anstalt. o.J, 1850).▼
Pro výuku čtení a latiny se používaly ve středověku abecedáře (Abecedarium). První slabikáře obsahovaly jednoduché texty, základy náboženství a básně. Prostějovský tiskař Jan Günter vydal v roce 1547 knížku s titulem '''Slabikář český a jiných náboženství počátkové, kterýmžto věcem dítky křesťanské hned z mladosti učeny býti mají''', na které spolupracoval i biskup Jednoty bratrské Jan Blahoslav a obsahoval svaté obrázky, českou abecedu, Husovu abecedu, motlitby, písně a desatero. Jan Blahoslav je také autorem názvu slabikář. Žáci se tehdy učili písmena formou slabik. Autoři metodické příručky pro nácvik čtení, psaní, počítání a gramatiky '''Insagogicon''' (Beneš Optát s Petrem Gzelem) a '''Slabikáře český a jiných náboženství počátkové''' se při jejich tvorbě inspirovali v Německu.
Vzhledem k tomu, že na bítovské faře před bitvou na Bílé hoře sídlili [[w:Jednota bratrská|čeští bratři]] a protestanté a škola byla nadále česká (později [[w:Utrakvismus|utrakvistická]]), dá se předpokládat, že se na farní škole vyučovalo podle [[w:Jan Amos Komenský|Komenského]] [[w:Orbis pictus|Orbis pictus]] (1658). Jan Amos Komenský od slabikování upustil a děti četly písmena podle výslovnosti. Didaktický spis Schola ludus (Škola hrou) obsahoval písmena s obrázky zvířat, jejichž hlasy se podobaly zvuku písmene. Během rekatolizace obsahovaly jezuitské slabikáře jako třeba „Slabikář latinský a český” (1716), „Slabikář sv. Jana Nepomuckého” (1762), „Český slabikář sv. Anny, matky Panny Marie” (1773) modlitby, desatero, evangelia, požehnání, děkování, přísloví i písně. K nácviku čtení se používaly také lístkové abecedy a lístkové slabikáře. Jednalo se o dřevěné tabulky s držadlem, na které se připevňovaly listy slabikáře. Lidově se jim říkalo kohoutkové, jelikož na nich byl vyobrazen kohout jako symbol síly.
S novým tereziánským školským zákonem vyšel v roce 1774 také nový slabikář [[W:Johann Ignaz Felbiger|Johanna Ignaze Felbigera]] '''ABC- Namenbüchlein zum Gebrauche der Schulen in den kaiserlich-königlichen Staaten''' (Slabikář pro školní potřebu císařsko-královských států), který císařovna Marie Theresie jako jediný pro výuku čtení v rakousko-uherských školách povolila a vycházel ve velkých nákladech až do roku 1851. V roce 1775 byl vydán v českém jazyce. Slabikář neobsahoval z pedagogických a metodických důvodů žádné ilustrace. I když jisté hledisko zde hrála i finanční otázka. V roce 1817 vyšel slabikář pro venkovské školy '''Nahmenbüchlein zum Gebrauch der Landschulen in den kaiserl. königl. Staaten''' (Innsbruck: Wagner 1817).
▲
Johann Balthasar von Antesperg vydal v roce 1747 německou gramatiku „Die kayserliche Grammatik, oder Kunst, die deutsche Sprache recht zu reden, und ohne Fehler zu schreiben” (Císařská gramatika nebo také jak správně německy hovořit a psát bez chyb) a o rok později Johann Christoph Gottsched „Grundlegung einer deutschen Sprachkunst” (Základy německého jazykového umění). Johann Siegmund Popowitsch vycházel ve své gramatice pro rakouské školství roku 1754 tak jako Antesperg z hornoněmecké němčiny tzv. jezuitské (Die nothwendigsten Anfangsgründe der Teutschen Sprachkunst). Císařovna Marie Marie Terezie se nakonec rozhodla v roce 1774 pro Gottschedovu gramatiku. Josef II. ji pak normativně zavedl i pro úředníky. Tato byla také na německých školách vyučována.<ref>Eric Achermann: Johann Christoph Gottsched (1700-1766). Philosophie, Poetik und Wissenschaft, Berlin 2014</ref>
Český „Slabikář pro školy obecné” autorů Adolfa Frumara a Jana Jursy z roku 1897 ilustroval Mikoláš Aleš. Na české menšinové škole se žáci učili číst už z prvorepublikového slabikáře „Poupata – čítanka malých” od Josefa Kožíška s ilustracemi Aloise Mudruňky, který vyšel poprvé v roce 1913 (páté vydání ilustrovala Marie Fischerová-Kvěchová). V roce 1919 vydal Kožíšek s přítelem Josefem Tůmou první dva díly čítanky „Ráno” pro II. a III. třídu škol obecných a ve vydání čítanek „Rána” pokračoval později až do osmé třídy škol obecných. V roce 1931 se objevil Kubálkův slabikář pro městské školy, v roce 1924 pro venkovské školy Kožíškova „Studánka” a v roce 1933 vydalo Státní nakladatelství první čítanku pro československé školy obecné „Sluníčko” od autorů Bohumila Tožičky, Jana Nováka a Josefa Korejse.
== Měšťanské, pokračovací a střední školy ==
| |||