Dějiny Korolup/Hilfspolizeitruppen: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
úpravy kapitol
úpravy textu
Řádek 1:
 
NaPo základěpřipojení obce k Třetí říši se podle zákona z 23. listopadu 1938 se stal sbor dobrovolných hasičů po připojení obce k Třetí říši součástí technickéTechnické pomocné policie (HilfspolizeitruppeHilfspolizeitruppen). aNěmecký starostahasičský Franzsvaz Baldreich„Deutsche tímtoReichsverband zastávalfür poziciFeuerwehr- nejvyššíhound policejníhoRettungswesen” orgánuse sídlem v obciPraze byl zrušen. Činnost hasičů měla nyní probíhat v souladusoučinnosti s organizací NSDAP a představitelůs představiteli obce. Starosta Korolup Franz Baldreich tímto zastával pozici nejvyššího policejního orgánu v obci. Ve službě a mimo službu hasiči zdravili pozdravem "Heil Hitler", přičemž se tak mělo dít důstojným způsobem s předpaženou rukou. NSDAP také určila dobrovolným hasičům určila povinnost nošení svrchovaného odznaku a s tím související rozety. SpolečnéNošení oslavypásky vese spoluprácisvastikou snebylo NShasičům Volkswohlfahrtpovoleno. seHasičské uskutečňovalyautomobily mohli hasiči používat pouze v rámcipřípadě strukturypožáru NSDAPnebo jiné katastrofy. Stranické formace NSDAP je mohly použít na základě žádosti, kterou podávaly u starosty obce.
 
Co se týče hasičské techniky, znamenalo připojení k Třetí říši značný pokrok. Došlo ke sjednocení celého vozového parku, motorových stříkaček, hadic a spojek a nejmodernější technika se postupně dostala až do těch nejmenších obcí. I přes veškeré požadavky Třetí říše na odchod hasičů do války se v místech protiletadlové obrany II. a III. řádu (v malých městech, městysech a obcích) nacházelo dost mužů, co se snažili plnit službu požární ochrany ve starém duchu. Přes den pracovali v zemědělství, ve zbrojním průmyslu či obchodu a při večerních nebo nočních náletech, požárech nebo jiné katastrofě zasahovali bez řečí a velkého povyku kolem.
Německý hasičský svaz „Deutsche Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen” se sídlem v Praze byl zrušen a novým orgánem se stala říšská župa Reichsgau Niederdonau. Dosavadní hasičské okresy nahradily zemské okresy (Landkreis) - Amstetten, Baden, Bruck an der Leitha, Eisenstadt, Gänserndorf, Gmünd, Hollabrunn, Horn, Korneuburg, Krems, Lilienfeld, Melk, Mistelbach an der Zaya, Neubistritz (Nová Bystřice), Neunkirchen (Niederdonau), Nikolsburg (Mikulov), Oberpullendorf, Sankt Pölten, Scheibbs, Tulln, Waidhofen an der Thaya, Wiener Neustadt, Znaim (Znojmo) a Zwettl.
 
PředV koncemposledních dnech druhé světové války přijali hasiči příkaz dostat před postupující Rudou armádou příkaz dostat veškeré vybavení a vozový park do bezpečí. S technikou odjížděli jenom muži, jejich rodiny nesměly cestovat v žádném případě na vozech a tak často docházelo v chaosu končící války k dlouhodobému odloučení. Hodně zařízení se také během posledních dníválečných válkydnů a po válce rozkradlo. Kradla Rudá armáda, ale i váleční zajatci, nuceně nasazení dělníci na práci a vězňové z koncentračních táborů, kteří se snažili všemožně dostat domů.<ref name="Retrospekce">Retrospekce historie hasičů v době druhé světové války je zpracována na základě odborné literatury, dobových hlášení, dotazníků a jiného dochovaného písemného materiálu nadřízených orgánů. Využity byly i kroniky obcí v Dolním Rakousku.</ref><ref name="FINDBUCH">www.findbuch.at, Niederdonau NSDAP und staatliche Verwaltung</ref><ref name="">Brandschutz unter autoritären Regimes, 12. Tagung der Internationalen Arbeitsgemeinschaft für Feuerwehr- und Brandschutzgeschichte mit Sitz in Pribyslav vom 6. bis zum 8. Oktober 2004 in Fulda, Hessen, Deutschland, Schinnerl, A. Feuerwehrliche Dienstbefehle während der NS-Zeit im Reichsgau Salzburg S. 169-199 Salzburg</ref><ref name="LUFTSCHUTZ">Andreas Linhardt, Feuerwehr im Luftschutz 1926-1945. Die Umstrukturierung des öffentlichen Feuerlöschwesens in Deutschland unter Gesichtspunkten des zivilen Luftschutzes (Bericht Nr. 19 der Deutschen Brandschutzgeschichte der Vereinigung zur Förderung des Deutschen Brandschutzes e.V. (vfdb)). Braunschweig 2002. ISBN 3-8311-3738-2</ref><ref name="Typenbuch">Udo Paulitz: Feuerwehr Typenbuch 1900-1945: Alles über Fahrzeuge - Daten - Technik der Feuerwehrfahrzeuge von Mercedes-Benz, MAN, NSU, Opel, Magirus mit Spritze, Drehleiter und Martinshorn, Mnichov 2011</ref>
9. okres Horn tvořilo 25 místních skupin (Ortsgruppen) - Altenburg, Brunn a. d. Wild, Drosendorf, Eggenburg, Fratting (Vratěnín), Gars am Ramp, Geras, Harmannsdorf, Htitzelsdorf, Horn, Irnfritz, Japons, Kattau, Langau, Messern, Mold, Pernegg, Röhrenbach, Röschitz, Rosenburg, Sallapulka, Sigmundsherberg, Straning, Weitersfeld, Zissersdorf. Místní skupina Fratting (Vratěnín) sestávala z obcí Vratěnín (s Mešovicemi), Uherčice, Korolupy a Lubnice. Na úrovni landrátu stál okresní velitel hasičů „Kreisfeuerwehrführer”, který se od prosince 1939 obracel v požárních záležitostech na starostu obce jako na nejvyšší obecní policejní orgán.
 
== Reorganizace a začleněníZačlenění hasičů pod Technickou pomocnou policii ==
Co se týče hasičské techniky, znamenalo připojení k Třetí říši pro hasiče nejen v Korolupech, ale v celém Rakousku a připojených pohraničních územích, značný pokrok. Podle nových říšských norem následovalo sjednocení celého vozového parku, motorových stříkaček, hadic a spojek. Postupně se dostaly nejmodernější přístroje až do těch nejmenších obcí. I Korolupy tak vlastnily hasičský vůz LF-8 značky Mercedes a motorovou stříkačku na příslušném podvozku.
[[File:Fulda - Deutsches Feuerwehrmuseum - Reichsfeuerwehrehrenzeichen 2. Klasse (ohne Verleihungsurkunde).JPG|náhled|Z nařízení Adolfa Hitlera bylo od ledna 1938 upraveno propůjčování hasičských čestných vyznamenání. Podle § 2 se udělovaly dva stupně čestných vyznamenání a to i cizincům. 1. stupeň se propůjčoval významným hasičům z povolání (Feuerschutzpolizei) nebo dobrovolným hasičům (Freiwilliger Feuerwehren) a dalším osobám, které se obzvláště vyznamenali. Mimo to se první stupeň udělovala za chrabré a odvážné chování během likvidace požáru. 2. stupeň se uděloval hasičům z povolání (Feuerschutzpolizei) nebo dobrovolným hasičům (Freiwilliger Feuerwehren), kteří po prvním květnu 1936 dosáhli 25. služebního roku. Návrh na vyznamenání se podával ve dvojím vyhotovení na předtištěném formuláři na kancelář říšského velitele SS a velitele německé policie říšskému ministru vnitra Wilhelmu Frickovi. Na obrázku - čestné vyznamenání druhého stupně.]]
Hned poPo 21. říjnu 1938 bylo zjišťováno jaké množství peněz či naturálií obdrželi hasiči v posledních osminejprve letech od pojišťovny. Sbor netrpělivě očekávalvyčkávali nová nařízení, změnu uniforem a prováděl pořádekuklízeli ve zbrojnicizbrojnicích, kterákteré mělaměly být vyčištěnavyčištěny od starého harampádí. Nošení pásky se svastikou nebylo hasičům povoleno. Na obcích probíhaly kontroly dokumentů: služební knihy požárů, seznamu členů, inventární knihy hasících přístrojů a vybavení, pokladního deníku, knihy činnosti záchranářské skupiny (Branddienstjournal, Standesliste, Gerätebuch, Kassabuch, Tätigkeitsbuch der Rettungsabteilung) a celkového počtu metrů hadic. Dále se kontrolovalo zajištění zásobování vodou, čistota požárních nádrží a stav přístupových cest. V lednu roku 1939 probíhalo zjištění zadluženosti sborů, zpráva měla obsahovat nejen výši, ale i důvod zadlužení. Pokladní deník i s kasou předali hasiči obci, která byla nadále zodpovědná za finance a korespondenci, takže odpadla funkce pokladníka a zapisovatele.
 
Připojení obce k župě Niederdonau (od 25. března 1939) bylo oznámeno v Říšském věstníu zákonů ze 14. dubna 1939 oznamoval. Od března roku 1940 vyplňovala obec ke každému desátému dni v měsíci statistické formuláře, kam zapisovala zásahy a odesílala je na ''landrát'' do Hornu. V dubnu téhož roku obdržely všechny obce jednotné peněžní deníky. Na začátku července roku 1940 přišli hasiči o kovové hřebeny na hasičských přilbách.
Přes všechny nároky wehrmachtu na odchod hasičů do války se nacházeli v místech protiletadlové ochrany II. a III. řádu, v městech, městysech a obcích stále ještě hasiči, kteří se snažili plnit službu požární ochrany ve starém duchu. Byli to muži, kteří přes den pracovali v zemědělství, ve zbrojním průmyslu či obchodu, a k tomu bez řečí a velkého povyku kolem zasahovali při večerních nebo nočních náletech, napadení nebo jiné katastrofě.
 
Na začátku července roku 1940 padly na oběť války kovové hřebeny na hasičských přilbách. Podle nových předpisů byli všichni hasiči od podzimuhasič povinně úrazově pojištěni u svazuSvazu obecních úrazových pojišťoven (Gemeindeunfallversicherungsverband). SObec obsahemmusela také povinně odebírat jeden výtisk časopisu „Deutscher Feuerschutz“, kterýs obecjehož muselaobsahem hasičůmse platit, sepak mužstvo povinně seznamovalo během nástupů (Appellen) a při večerních školeních. Rokem 1940 započalavstoupil v platnost zákazuzákaz vystoupení z požárníprotipožární služby. VOd prosinciprosince roku 1943 zajišťovala říšská pošta pro hasiče zajišťovala po ohlášení hesla „Brandmeldung“ okamžité telefonické spojení. Taktéž došlo k výrazné změně služebních hodností.
Před koncem druhé světové války přijali hasiči před postupující Rudou armádou příkaz dostat veškeré vybavení a vozový park do bezpečí. S technikou odjížděli jenom muži, jejich rodiny nesměly cestovat v žádném případě na vozech a tak často docházelo v chaosu končící války k dlouhodobému odloučení. Hodně zařízení se také během posledních dní války a po válce rozkradlo. Kradla Rudá armáda, ale i váleční zajatci, nuceně nasazení na práci a vězňové z koncentračních táborů, kteří se snažili všemožně dostat domů.<ref name="Retrospekce">Retrospekce historie hasičů v době druhé světové války je zpracována na základě odborné literatury, dobových hlášení, dotazníků a jiného dochovaného písemného materiálu nadřízených orgánů. Využity byly i kroniky obcí v Dolním Rakousku.</ref><ref name="FINDBUCH">www.findbuch.at, Niederdonau NSDAP und staatliche Verwaltung</ref><ref name="">Brandschutz unter autoritären Regimes, 12. Tagung der Internationalen Arbeitsgemeinschaft für Feuerwehr- und Brandschutzgeschichte mit Sitz in Pribyslav vom 6. bis zum 8. Oktober 2004 in Fulda, Hessen, Deutschland, Schinnerl, A. Feuerwehrliche Dienstbefehle während der NS-Zeit im Reichsgau Salzburg S. 169-199 Salzburg</ref><ref name="LUFTSCHUTZ">Andreas Linhardt, Feuerwehr im Luftschutz 1926-1945. Die Umstrukturierung des öffentlichen Feuerlöschwesens in Deutschland unter Gesichtspunkten des zivilen Luftschutzes (Bericht Nr. 19 der Deutschen Brandschutzgeschichte der Vereinigung zur Förderung des Deutschen Brandschutzes e.V. (vfdb)). Braunschweig 2002. ISBN 3-8311-3738-2</ref><ref name="Typenbuch">Udo Paulitz: Feuerwehr Typenbuch 1900-1945: Alles über Fahrzeuge - Daten - Technik der Feuerwehrfahrzeuge von Mercedes-Benz, MAN, NSU, Opel, Magirus mit Spritze, Drehleiter und Martinshorn, Mnichov 2011</ref>
 
Vedoucí představitelé sborů byli zahlceni řadou dotazníků, průzkumů, formulářů a zpráv, které měly být odesílány co možná nejlépe, nejraději sepsané nebo vyplněné na psacím stroji. Očividně tato nová úřední agenda činila hasičům a obecním představitelům nemalé problémy, jelikož se objevovaly urgence ze strany vyšších orgánů, upomínáníobjevovaly neustálé urgence nedodržených termínů a pohrůžky spojené s osobními konsekvencemi.
== Reorganizace a začlenění hasičů pod Technickou pomocnou policii ==
[[File:Fulda - Deutsches Feuerwehrmuseum - Reichsfeuerwehrehrenzeichen 2. Klasse (ohne Verleihungsurkunde).JPG|náhled|Z nařízení Adolfa Hitlera bylo od ledna 1938 upraveno propůjčování hasičských čestných vyznamenání. Podle § 2 se udělovaly dva stupně čestných vyznamenání a to i cizincům. 1. stupeň se propůjčoval významným hasičům z povolání (Feuerschutzpolizei) nebo dobrovolným hasičům (Freiwilliger Feuerwehren) a dalším osobám, které se obzvláště vyznamenali. Mimo to se první stupeň uděloval za chrabré a odvážné chování během likvidace požáru. 2. stupeň se uděloval hasičům z povolání (Feuerschutzpolizei) nebo dobrovolným hasičům (Freiwilliger Feuerwehren), kteří po prvním květnu 1936 dosáhli 25. služebního roku. Návrh na vyznamenání se podával ve dvojím vyhotovení na předtištěném formuláři na kancelář říšského velitele SS a velitele německé policie říšskému ministru vnitra Wilhelmu Frickovi. Na obrázku - čestné vyznamenání druhého stupně.]]
Hned po 21. říjnu 1938 bylo zjišťováno jaké množství peněz či naturálií obdrželi hasiči v posledních osmi letech od pojišťovny. Sbor netrpělivě očekával nová nařízení, změnu uniforem a prováděl pořádek ve zbrojnici, která měla být vyčištěna od starého harampádí. Nošení pásky se svastikou nebylo hasičům povoleno. Na obcích probíhaly kontroly dokumentů: služební knihy požárů, seznamu členů, inventární knihy hasících přístrojů a vybavení, pokladního deníku, knihy činnosti záchranářské skupiny (Branddienstjournal, Standesliste, Gerätebuch, Kassabuch, Tätigkeitsbuch der Rettungsabteilung) a celkového počtu metrů hadic. Dále se kontrolovalo zajištění zásobování vodou, čistota požárních nádrží a stav přístupových cest.
 
Požární automobily mohli hasiči používat pouze v případě požáru nebo jiné katastrofy. Pokud by však šlo o přepravu stranických formací, na základě žádosti o tom rozhodoval starosta obce. V lednu 1939 probíhalo zjištění dluhů u sborů, zpráva měla obsahovat nejen výši, ale i důvod zadlužení. Pokladní deník i s kasou předali hasiči obci, která byla nadále zodpovědná za finance a korespondenci, takže odpadla funkce pokladníka a zapisovatele. 14. dubna 1939 vyšel věstník zákonů, který oznamoval od 25. března 1939 připojení obce k župě Niederdonau. Od března 1940 vyplňovala obec ke každému 10. v měsíci formuláře, kam zapisovala pro statistické a propagandistické účely své zásahy a odesílala je na ''landrát'' do Hornu. V dubnu téhož roku obdržely všechny obce jednotné peněžní deníky.
 
Na začátku července roku 1940 padly na oběť války kovové hřebeny na hasičských přilbách. Podle nových předpisů byli všichni hasiči od podzimu povinně úrazově pojištěni u svazu obecních úrazových pojišťoven (Gemeindeunfallversicherungsverband). S obsahem časopisu „Deutscher Feuerschutz“, který obec musela hasičům platit, se mužstvo povinně seznamovalo během nástupů (Appellen) a při večerních školeních. Rokem 1940 započala platnost zákazu vystoupení z požární služby. V prosinci 1943 zajišťovala říšská pošta po ohlášení hesla „Brandmeldung“ okamžité telefonické spojení. Taktéž došlo k výrazné změně služebních hodností.
 
Vedoucí představitelé sborů byli zahlceni řadou dotazníků, průzkumů, formulářů a zpráv, které měly být odesílány co možná nejlépe sepsané nebo vyplněné na psacím stroji. Očividně tato nová úřední agenda činila hasičům nemalé problémy, jelikož se objevovaly urgence ze strany vyšších orgánů, upomínání nedodržených termínů a pohrůžky spojené s osobními konsekvencemi.
 
=== Zákon o požární ochraně ===
"Zákon o požární ochraně" (Gesetz über das Feuerlöschwesen) č. 199 ze dne 23. listopadu 1938 vyšel v „Reichsgesetzblatt” číslo 199 na straně 16621 dne662 26. listopadu 1938 a o měsíc později vstoupil v platnost. Zákon samozřejmě počítal i s lhůtou pro postupné začlenění Rakouska a sudetského území. Tímto byl v podstatě dosavadní hasičský svaz „Deutsche Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen” rozpuštěn a s ním i hasičský sbor v Korolupech. V obci na jeho místo nastoupila jednotka technickéhoTechnického pomocného policejní sboru (Hilfspolizeitruppe), jehožkterá organizacispadala mělpod na starost říšskýříšské ministrministerstvo vnitra. Tento zákon byl v prosinci 1938 byl hasičům oznámen oběžníkem a jeho provedení podle platných nařízení měl starosta obce co nejdříveVyhláškou ohlásitč. Vyhláškou1 číslo 1324324 ze dne 19. září roku 1939 vstoupil zákon od 1. října 1939 v platnost i na území Východní marky a Říšské župy Sudetenland.
 
=== Členství ===
Vyhláška říšského velitele SS a šéfa německé policie zez 14. února 1939 zakazovala cizím státním příslušníkům členství ve sborech pomocné policie členství cizím státním příslušníkům. Členy technického pomocného policejní sboru mohli být nadále jen němečtí státní příslušníci. Hasiči, kteří neobdrželi v Korolupech říšské německé občanství nebo optovali k českému (protektorátnímu), museli ze sboru vystoupit. Zpráva o členství měla být obcemi odesílána okamžitě. Podle vyhlášky "Organizace dobrovolných hasičů" z 24. října 1939 se členy mohli stát členy pouze muži od 17 do 55 let. Aktivní služba končila 60.v rokemšedesáti letech a po dosažení této věkové hranice přecházeli hasiči přecházeli do rezervy. Obecní hasičský sbor se skládal minimálně z 18 mužů (1 četa o dvou družstvech), v malých obcích ze 14.<ref name="GESETZ">Brandschutz unter autoritären Regimes, str. 272 - 278</ref>
 
=== Uniforma a hodnosti ===
Řádek 48 ⟶ 43:
[[File:Bundesarchiv Bild 121-0253, Generalmajor Arthur Mülverstedt sammelt.jpg|náhled|Ilustrační fotografie - Sbírka v Den německé policie, Generalmajor Arthur Mülverstedt (Generální inspektor říšské policie v roce 1939) během pouliční sbírky]]
[[File:Bundesarchiv Bild 121-0250, Oberleutnant Blume sammelt.jpg|náhled|Ilustrační fotografie - Sbírka v Den německé policie 1939 (Tag der deutschen Polizei), člen Schutzpolizei s kasičkou]]
KNa oslavě svátku „DenDen německé policie” napolicie 29. ledna v roce 1939 obdržel sbor v oběžníku z 18. ledna 1939 jasné instrukce., Velitelé hasičůvelitelé (starostové) měli zajistit účast celého ''manšaftu'' na oslavě, která sestávala v den svátku z WHWWinterhilfswerk-sbírky (Winterhilfswerk), pro kterou obdrželobdrželi plechové kasičky s odznakyodznakem WHW a z nástupuapelu mužstva před zbrojnicí za, vyvěšení vlajky a pozdravu (Flaggenhissung). Finanční příspěvky hasičů byly brány jako jejich osobní„osobní oběťoběť” a proto měly být z plechovek vyčleněny. Zemské hasičské vedení apelovalo na hasiče apelovalo, aby se v den svátku projevili jako praví nacionalisté a bok po boku s policií vzdalia s celým národem vzdali dík vůdci. V den svátku vsvolal osmstarosta hodinhasiče ránoke odpochodovalo mužstvo s vlajkou k pomníku padlých hrdinů u kostelazbrojnici, kde starostaproběhl obce položil věnecnástup a proneslvyvěšení slavnostnívlajky řeč,a po které se hasiči s pokladničkami rozešli vykonat sbírku po vsi.
 
Dnu německé policie vV roce 1940 předcházelaměli hasiči 8.svojí únorastoprocentní výzva k účastiúčastí na pouliční a domovní sbírce KWHW (Kriegswinterhilfswerk) 8. Hasiči měli svojí stoprocentní účastíúnora přispět ke konečnému vítězství Německa. V oběžníku z 21. ledna roku 1941 se uvádělo, že Den německé policie bude oslaven dvoudenní sbírkou KWHW (Kriegswinterhilfswerk) během dvou dnů 15. a 16. února. Doslova se v něm pravilo: „Očekává se, že každý uniformovaný hasič se aktivně zapojí a přinese i osobní oběť (1 RM na osobu). PočetÚdaje o počtu hasičských dárců a sumaúdaje celkovéhoo celkovém výtěžku musí být uvedeny samostatněodděleně.” V roce 1942 požadovalo ministerstvo vnitra, přestože mnoho členů bylo na frontě, sbírku ještě úspěšnější. Svaz „Kameradschaftsbund Deutscher Polizeibeamten” zřídil v roce 1942 pro rodinné příslušníky hasičů skupiny nazvané „Gruppe Freiwillige Feuerwehren“. Proto byla rodinným příslušníkům účast v těchto skupinách urgentně doporučována.
 
Vzhledem k tomu, žePřestože se v roce 1942 nacházelanacházelo už většinamnoho hasičů na frontě, vyšloministerstvo nařízenívnitra kepožadovalo konánísbírku Dneještě německé policie již na začátku prosinceúspěšnější. Na sbírce se měli podílet nejen hasiči, ale i členové Hitlerjugend. BěhemSbírka probíhala po dobu tří měsíců (prosinec, leden a únor). Od hasičů se předpokládala osobní„osobní oběťoběť” formou tzv. zvláštního daru (Sonderspende), přičemž „suma měla tu z loňského roku překonat”. Velitelé sborů byli také vyzváni k založení zvláštních sbírkových účtů (Sammelkonten). Celá akce končila 20. února 1943. Vedoucí sboruVelitel zasílal na landrát zprávu formou poštovního lístku, na kterém měl uvéstuvedl vybranou sumu a odděleně uvést počet zúčastněných hasičů a HJ.
 
=== Zákazy účasti na církevních slavnostech a obřadech ===
Hasičské tradice spojené s církevními obřady jako byly každoroční oslavy patrona svatého Floriána kolem 4. května anebo účast hasičů na církevních procesích byly nacionalistům od začátku trnem v oku. HnedZpočátku vmuseli počátku sehasiči účast hasičů na oslavětakových oslavách (svátek sv. Floriana, účast na svátkusvátek Božího těla, pohřbupohřby a podobnýchpodobné akcích muselaakce) povinně projednávat se stranickou organizací NSDAP ve Vratěníně a s představiteli obce. Téměř současně obdržel sbor dalšíDalší nařízení, které upřesňovalo, že církevní obřady nejsou hasičskou službou a tedy členům Technické pomocné policie tedy nepřísluší běhemna oslavtěchto nositakcích hasičskounosit uniformu a to ani hasičským kapelám. V lednu roku 1939 se hasičům oběžníkem připomínalo, že nosit prapor hasičského sboru je dovoleno pouze během obřadů k poctě zemřelého kamaráda a že sbor se musí za každé situace chovat tak, aby nepodkopával dobrou pověst sborů pomocné policie. Na začátku května 1939 přišla nová upomínka na výnos říšského velitele SS a šéfa německé policie z 3. června 1938, v které se účast v uniformách na církevních procesích a pohřbech za žádných okolností nepovolovala.
 
=== Deutsches Rotes Kreuz (DRK) ===
Řádek 61 ⟶ 56:
Ve Východní marce se nositelem záchranné služby měl do budoucnu stát Červený kříž (DRK). Záchranné oddíly dobrovolných hasičů tvořily základ jeho výstavby, proto byl vstup do DRK hasičům umožněn zcela volně a mohli také hned po vstupu nosit jeho označení. Zařízení a záchranná výbava zůstávala až do ukončení vybudování celé struktury zatím v majetku záchranných hasičských sborů.
 
Od podzimu 1938 se postupně převáděly záchranné skupiny do DRK. Členské osazení zůstávalo pod sbory dobrovolných hasičů, pouze zdravotnické vybavení se postupně stalo majetkem Červeného kříže. Na jaře roku 1939 obdrželi přední funkcionáři hasičů a starostové obcí z Vídně oběžník od inspektora pořádkové policie plukovníka Meißnera, který vyhláškou z 10. března 1939 nařídil, že pokud je nadále služba hasičů nebo hasičů záchranné služby ve sboru nutná, jejich členství u DRK se zakazuje. V takovém případě vybavení nepřecházelo na DRK a hasičská záchranná služba byla prováděna v původním rozsahu.

V místech, kde došlo přestupem k Červenému kříži a k technickým jednotkám k oslabení nebo narušení pohotovosti, se měli hasiči okamžitě vrátit a zůstat tak dlouho u hasičské záchranné služby, dokud nebude DRK schopen zajistit veškeré požadavky. Na začátku prosince 1939 započal Červený kříž s výstavbou organizací po obcích, proto musely sbory poskytnout jmenné seznamy všech členů, kteří se k DRK hlásili. Nadále platilo, že nesmí být porušena pohotovost hasičských sborů. Kdy došlo k úplnému zavedení DRK není známo.
 
=== Příprava na nadcházející „velký úkol” ===