Wikiknihy

Dějiny Korolup/Hilfspolizeitruppen: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Porovnání se starší verzíPorovnání s novější verzí →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Řádek 57:
 
== Hasiči za druhé světové války ==
VOkresní velitelství v září roku 1939 okresní velitelstvíoběžníkem připomínalo, že mnohov hasičůpřípadě budevelkého odvedenopočtu odvedených na frontu adoplní žehasiči sborysvé musístavy počítatrezervními sročníky tím,a že budou muset do služby povolat hasičedobrovolníky z rezervních ročníků a využít HJ. Samozřejmě nechybělo provolání „für Führer, Volk und Vaterland”. Po odvodech ročníků 1894 následovaly od 5. října 1943 zdravotní prohlídky i u ročníků 1893-1883, takže se dal očekávat další úbytek mužstva. Jména padlých „kamarádů” se nejprve zveřejňovala v novinách „Deutscher Feuerschutz“ a zároveň se dokumentovala v „Čestné knize německé policie” (Ehrenbuch der Deutschen Polizei). Od června roku 1942 se seznamy padlých sice dál posílaly okresnímu velení, ale v tisku se už jména neuváděla. Okresní velitelství hasičům náhradou slibovalo, že padlí kamarádi budou po válce uvedeni vdo čestné knize,knihy kteroudoplněni a vytištěné knihy si budou moci zakoupit a vystavit na čestném místě.
[[File:Bundesarchiv Bild 183-J15960, Düsseldorf, HJ bei Löscharbeiten.jpg|náhled|Ilustrační fotografie - Hitlerjugend - Feuerwehrscharen při protipožárním zásahu. ]]
[[File:Bundesarchiv Bild 146-1974-152-17, Luftschutzhelferin.jpg|náhled|Ilustrační fotografie - pomocnice protiletadlové obrany (Luftschutzhelferin) při cvičení se signálním rohem]]
Řádek 69:
Raději než HJ využívali hasiči starší rezervisty, jelikož sotva chlapce z HJ zacvičili, byli povoláni k předvojenskému výcviku, k RAD a nakonec k wehrmachtu. Ještě na začátku roku 1944 nebyl věkový průměr hasičů tak špatný, ale po odvedení ročníku 1903 se situace v obcích rapidně zhoršila a na řadu přicházela různá „nouzová opatření”. Jedním z nich byl i nástup žen a dívek k protipožární službě.<ref name="Frauenhelferinnen">V obcích, kde hrozila neadekvátní požární ochrana, se přistupovalo k založení ženských pomocných skupin (Frauenhelferinnen-Gruppe). Jednalo se o ženy ve věku od 20 do 23 let, které by byly jinak povolány k jiné válečné službě. Jejich stejnokroj se skládal z tmavě zelené bavlněné kombinézy s flanelovou výplní, na hlavě nosily lodičku ze stejné látky a obuv nosily vlastní. Přilbu dostávaly po odvedených hasičích. Také jich se týkaly strojnické zkoušky, které se skládaly z dopolední teorie a odpoledne z praktického cvičení vedeném ve vojenském drilu. BM Franz Semmler - Die Frauenfeuerwehr Rankweil, str. 285</ref>
 
=== ŠkoleníNové normy a výcvikškolení pro družstva ===
[[File:Feuerwehrmuseum München -22.JPG|náhled|Od 1. ledna 1939 povinné normy AVF - der Löschangriff. Ilustrační fotografie z muzea v Mnichově. Hasiči předpisům říkali „černá knížka”.]]
[[File:LLG Hermeskeil.JPG|náhled|Hasičský vůz LF 8 LLG. V únoru 1940 obdrželi hasiči oběžník říšského ministerstva vnitra, který stanovil výrobu typizovaných hasičských vozů. Nadále mohly být sborům dotovány pouze typizované vozy (pro 1 velitele a 8 mužů). Úprava nebo přestavba starých osobních automobilů byla zakázána. V prosinci roku 1940 ještě přibylo nařízení o vybavení vozů jedním kobaltově modrým světlometem (Bosch-Kennlichtscheinwerfer). Pro vozidla Luftwaffe platila tzv. "Luftwaffengrau matt" (RAL 7021). O nová vozidla žádal „Kreisfeuerwehrführer” za účelem protiletecké obrany.]]
Od 1. lednakvětna 1939 vstoupily v platnost nové jednotné normy AVF (Ausbildungsvorschrift für den Feuerwehrdienst), akteré hasičiza muselinejmenší podstupovatformaci povinnéoznačovaly zkouškydružstvo z protipožárního útoku (Löschangriff), konkrétněsestávající z kapitolyjednoho Bvelitele „Diea Gruppe“osmi (družstvo)mužů. NormyHasiče AVFtak udávaly,čekalo žepovinné nejmenší formací je družstvo, kteréabsolvování sestávázkoušek z jednohoprotipožárního veliteleútoku a(Löschangriff) osmipro mužůdružstva. S malou „černou šestnáctistránkovou knížkou” nastala u hasičských sborů doslova revoluce. VšeV praxi ale nefungovalo vše tak rychle, jak by si velení představovalo,. jelikož vV červenci roku 1941 župní velitelství sbory upomínalo:
 
''„Doporučuji všem velitelům, aby si urychleně obstarali stranu 169 z knihypublikaci „Die Gruppe im Übungs- und Branddienst” od Ing. Schlossera, Feuerschutzverlag Ph. L. Junga, Mnichov VII, Frühlingstrasse 24 za 0,75 RM. Jestližea pokud se budou velitelé všech župních hasičských sborů publikací a normami „Die Gruppe“ během výcvikunácviku protipožárního útoku řídit, tak se snad už konečně dočkáme zlepšení.”''
 
Župní velitelství pravděpodobně ještě v květnu 1942 spokojeno nebylo, jelikož upozorňovalo na porušovánínedodržování cvičební aktivity a nedodržováníporušování pravidel během cvičení. Župní velitel zdůraznil, že školení budou probíhat přesně podle návodu v publikaci a že bude všemi prostředky usilovat o to, aby uniformované hasičské sbory fungovaly jednotně. Od 1. července 1942 velitelství zavedlo poznámkové sešity, do kterých měli starostové zapisovat všechna cvičení nebo zásahy s uvedením data, času, délky trvání a počtem zúčastněných hasičů.
 
=== Výstroj a technika ===
Od konce roku 1942 se začalo uvažovat, že by místní hasičské záchranné sbory přešly rovnou pod okresní velitelství. Na papíře to sice vypadalo pěkně, ale praxe byla poněkud jiná. Vozový park venkovských sborů byl přehlídkou ''mišmaše'' starých vozidel, často ještě s celogumovými pneumatikami. Nákladní automobily, motocykly nebo drážní vozidla chyběla zcela. Palivo neměly ani landráty. Zásahovou výstroj si hasiči obstarávali z vlastních zdrojů a o jednotnosti uniforem se hasičům mohlo jen zdát.
 
Změna nastala až v roce 1942, kdy hasiči konečně obdrželi nové uniformy, obuv, koženou výstroj, hadice a normované spojky. Hned na to následovala úplná mobilizace míst protiletadlové obrany I. řádu. [[w:Reichsluftfahrtministerium|Říšské ministerstvo letectví (Reichsluftfahrtministerium)]] započalo hasičské jednotky postupně vybavovat také novým jednotným vozovým parkem Kz S (LF8), KS 15 (LF15), KS 25 (LF25) v šedé barvě. Regiment sestával ze tří oddílů a oddíl z několika rot. Rotu tvořily čety. Jedna četa měla dvěTěžší družstva, přičemžobdržela se rozlišovalo těžší družstvo s hasícímhasící vozemvůz se zabudovanou motorovou stříkačkou a lehčí družstvodružstva s vůz s motorovou stříkačkou na přívěsu.
 
=== Nedostatek benzínu ===
Palivové hospodářství Třetí říše se dostávalo od roku 1940 do velkých obtíží. V roce 1941 vydal Říšský místodržící pro župu Dolní Podunají Hugo Jury v roce 1941 nařídilrozkaz, aby bylo hasičským sborům palivo nadále přidělováno pouze na nezbytně nutné účely. Rezervy benzínu se mohly použít jen při zásahu a nácvik měl probíhat bez použití paliva. Okresní zemědělský úřad hasičům například sděloval:
 
''„Hasičská cvičení se mohou konat s použitím benzínu pouze v případě, že se jedná o výcvik nového týmu. V takovém případě je třeba, aby si sbor u příslušného okresního úřadu podal žádost o potřebné množství paliva. Rezervní benzín nesmí být v žádném případě použit k jiným účelům. Mohlo by se tak stát, že v případě nutného zásahu nebude benzín k dispozici.”''
Řádek 92 ⟶ 93:
 
=== Rekreace ===
Úsekový inspektorInspektor dobrovolných hasičů pro „Sudetengau”župu Sudety poskytl 20. dubna 1942 Říšskému úřadu pro dobrovolné hasiče v Berlíně pro rekreaci hasičů 270 míst v ozdravovnáchdubnu vroku župě1942 Sudety270 arekreačních tomíst konkrétně napro měsíce červenec, srpen a září. MěsíčněCelkem se jednalo se o 2060 míst v Karlových Varech (celkem 60 míst), o 40120 míst v Teplicích (celkem 120 míst) a 3090 míst ve Františkových Lázních (celkem 90 míst). Říšský úřad prohodlal dobrovolnéhasičům, hasičekteří oznamoval,by žeobdrželi lékařské doporučení, poskytnepřispět paušálnípaušálním příplatekpříplatkem ve výši 200 RM na 28 dní a uhradíuhradit jízdné 3. třídou pro jízdu tam a zpátky každému hasiči, který by byl na základě lékařské prohlídky do těchto lázní doporučen. Možnost poskytnout kapesnéKapesné ve výši 1 RM na den byla ještě v jednání. V červnu téhož roku ale úřad celou akci s okamžitou platností zastavil,z jelikožfinančních úhradadůvodů cesty a pobytu nebyla za současné situace finančně možnázastavil.
 
RekreaceŽupní hasičůvelení se pravděpodobně nadále řešila a vedení se snažilo najít levnější variantu ve vlastní dolnopodunajské župě, jelikož vedoucí Svazu obecních úrazových pojišťoven (Gemeindeunfallversicherungsverbandes) se nakonec rozhodl poskytnout členům dobrovolných hasičských sborů rekreační zařízení pojišťovny „Landesversicherungsanstalt Wien-Niederdonau”. Změna životního stylu s pobytem na čerstvém vzduchu měla přispět k tomu, aby hasiči dosáhli své původní výkonnosti. Každý měsíc mohli být z župy vybráni na čtrnáctidenní rekreaci vybráni tři hasiči.<ref name="Versicherung">Sozialversicherung in der Ostmark[https://www.findbuch.at/de/ostmark-jahrbuch-1941.html - 1941]</ref>
 
=== Svépomocná protiletadlová obrana ===
[[File:Bundesarchiv Bild 146-2005-0014, Luftschutz, Meldefahrer.jpg|náhled|Ilustrační fotografie spojky v civilní protiletadlové obraně (Melder) - HJ ve věku kolem 15 let. Jejich vybavení: plynová maska, pevná pokrývka hlavy - helma se znakem RLB, svítilna, modrá rukávová páska, blok + tužka v látkovém pouzdru, cyklistické kolo, na krku nápis Melder]]
[[File:Feuerwehrmuseum München -01.JPG|náhled|Ilustrační fotografie protiletadlového krytu. Při vyhlášení poplachu spěchali obyvatelé do protiletadlového krytu (Luftschutzraum - LSR) s úkrytovým zavazadlem, které se skládalo z osobních dokladů, důležitých dokumentů, cenností, náhradního oděvu, přikrývky, nádobí, příborů, holení, toaletních potřeb, potravin, vody, případně hraček pro děti... Následně velitel společně s požární hlídkou procházel stavení, kontroloval (plynové) spotřebiče a hasící prostředky. Domovní dveře se pro případné kolemjdoucí nechávaly otevřené. Zástupce velitele měl prozatím na starosti situaci v LSR. V průběhu náletu se nacházela družstva hasičů v pohotovosti.]]
[[File:Volksgasmaske.JPG|náhled|Volksgasmaske„Volksgasmaske VM 4040” v originálním balení a s návodem z období druhé světové války. Maska měla šroubovací filtr a byla určena k maximálnímurychlému použitíúniku ze zamořeného území do maximálně 20 minut, u [[w:Fosgen|Fosgenu však]] pouze do pěti minut. Sloužila hlavně k rychlému útěku ze zamořeného území. Do konce války jich firma Drägerwerke„Drägerwerke” vyrobila 45 mil. kusů. Výdej masek měla na starosti NationalsozialistischeNárodně-socialistická VolkswohlfahrtOrganizace pro blaho národa (NSVNS-Volkswohlfahrt).]]
Protiletecká obrana byla vzhledem kkvůli nedostatku financí a pohonných hmot uspořádána území podle stupně jejich ohrožení na místa I., II. a III. řádu. V místech s protileteckou obranou I. řádu se podařilo bezpečnostní a pomocnou službu prvního řádu, svépomocnou protileteckou obranu, rozšířenou svépomocnou protileteckou obranu a protileteckou obranu podniků zcela vybudovat. Bezpečnostní a pomocná služba (SHD) navíc obdržela dodatečnoui podporu od Luftwaffe. V místech s protileteckou obranou II. řádu měly takovou podporu pouze státní, komunální a podobná zařízení, která nesla označení bezpečnostní a pomocná služba II. řádu. Svépomocná protiletadlová obrana, rozšířená svépomocná protiletadlová obrana a protiletadlová obrana podniků zde byla vybudována tak jako v místech I. řádu (Horn-Waidhofen a. d. Thaya). Všechna ostatní místa spadala pod území s protileteckou obranou III. řádu, na kterých nebyla speciální obranná struktura pro státní, komunální a ostatní podobné civilní objekty vybudována. Tato místa se musela o sestavení svépomocné protiletecké obrany postarat sama.
 
Reichsluftschutzbund (Říšský svaz protiletecké obrany) patřil pod svazy, nad kterými držela dozor NSDAP.
Řádek 106 ⟶ 107:
{| class="wikitable"
|-
! Organizační struktura !! Název oblasti, velení
! Text záhlaví !! Text záhlaví
|-
| RLB-Gruppe XVII Ostmark || Wien III/40, Reisnerstraße 31, Gruppenführer: Generalluftschntzführer Klupp, Stabsleiter: Oberstluftsehntzführer Prütz
Řádek 119 ⟶ 120:
|}
 
NaKorolupy tedy spadaly územído protiletecké obrany III. řádu, va podskupiněsvépomocnou Korolupyprotileteckou velelobranu starostaměl Franzna Baldreich,starosti jehožvelitel úkolemhasičů, bylotedy zajistitstarosta nezbytnou svépomocnou obranuobce. Na vesnicích nebo v místech s malým osídlením zajišťovaly svépomocnou protileteckou ochranuobranu obecní skupiny (Luftschutzgemeinschaften) sestavené z velitele protiletecké obrany, z hasičů, z dobrovolných záchranářů a ze spojek (Meldern). Starosta také zodpovídal za nahlášení škod na osobách a majetku na ''landrát'' do Hornu. Okresní velitel policie předával hlášení štábnímu důstojníkovi ochranné policie na říšském zastupitelství Dolního Podunají ve Vídni.▼
V místech s protileteckou ochranou III. řádu (všechna ostatní místa) sloužily protiletecké obraně (Sicherheits- und Hilfsdienst III. Ordnung) státní, komunální a ostatní podobné civilní objekty a speciální řídící struktura na těchto územích nebyla vytvořena. Tato místa se musela postarat o sestavení svépomocné protiletecké obrany, rozšířené svépomocné protiletecké obrany a protiletecké obrany podniků.
 
Mezi základní svépomocná opatření patřilo v každém případě zatemnění (tmavé závěsy, tmavý papír, žárovky např. typu OSRAM apod.), vyklizená půda kvůli pomalému šíření požáru, uklizený domovní kryt, nářadí a dostatečné množství vody a písku. Ke svépomoci patřil i protiletecký výcvik, rozpoznání signálů leteckého poplachu a rozdělení denní pohotovostní služby. Předpisové protiletadlové kryty se na venkově a v malých obcích nacházely jen zřídka. Selská stavení v Korolupech byla až na faru a obecní úřad nepodsklepená, takže sedláci museli využítvyužívat některý ze sklepů určených k uskladnění zemědělských produktů. Venkovské obyvatelstvo i přes přísné příkazy a neustálé protiletecké výcviky nebralo poplachy vážně a ke konci války, kdy docházelo k četnému bombardování a s tím i k častým poplachům, se po vyhlášení signálu zdržovalo na poli nebo v lese. Nedodržování nařízení dokládají i různé propagandistické dobové plakáty jako třeba: BAUER SCHÜTZ DICH! - WIE...ZEIG DIR DER REICHSLUFTSCHUTZBUND. (Sedláku chraň se! Jak, to ti ukáže Svaz protiletecké ochrany.) <ref name="PROPAGANDA">Plakát - [https://www.dhm.de/lemo/Bestand/objekt/pl004013 zum Luftschutz 1940]</ref>▼
▲Na území protiletecké obrany III. řádu, v podskupině Korolupy velel starosta Franz Baldreich, jehož úkolem bylo zajistit nezbytnou svépomocnou obranu. Na vesnicích nebo v místech s malým osídlením zajišťovaly svépomocnou protileteckou ochranu obecní skupiny (Luftschutzgemeinschaften) sestavené z velitele protiletecké obrany, hasičů, dobrovolných záchranářů a spojek (Meldern). Starosta také zodpovídal za nahlášení škod na osobách a majetku na ''landrát'' do Hornu. Okresní velitel policie předával hlášení štábnímu důstojníkovi ochranné policie na říšském zastupitelství Dolního Podunají ve Vídni.
 
▲Mezi základní svépomocná opatření patřilo v každém případě zatemnění (tmavé závěsy, tmavý papír, žárovky např. typu OSRAM apod.), vyklizená půda kvůli pomalému šíření požáru, uklizený domovní kryt, nářadí a dostatečné množství vody a písku. Ke svépomoci patřil i protiletecký výcvik, rozpoznání signálů leteckého poplachu a rozdělení denní pohotovostní služby. Předpisové protiletadlové kryty se na venkově a v malých obcích nacházely jen zřídka. Selská stavení v Korolupech byla až na faru a obecní úřad nepodsklepená, takže sedláci museli využít některý ze sklepů určených k uskladnění zemědělských produktů. Venkovské obyvatelstvo i přes přísné příkazy a neustálé protiletecké výcviky nebralo poplachy vážně a ke konci války, kdy docházelo k četnému bombardování a s tím i k častým poplachům se po vyhlášení signálu zdržovalo na poli nebo v lese. Nedodržování nařízení dokládají i různé propagandistické dobové plakáty jako třeba: BAUER SCHÜTZ DICH! - WIE...ZEIG DIR DER REICHSLUFTSCHUTZBUND. (Sedláku chraň se! Jak, to ti ukáže Svaz protiletecké ochrany.) <ref name="PROPAGANDA">Plakát - [https://www.dhm.de/lemo/Bestand/objekt/pl004013 zum Luftschutz 1940]</ref>
 
V obcích se varovné sirény umísťovaly většinou na střechu obecního úřadu. Požáry se ohlašovaly radiopřijímačem, telefonem, telegrafem, požárním hlásičem nebo ústně. Kostelní zvony se mohly k církevním účelům používat po dobu 6 minut od 8.00 do 18.00 hodin, jinak byly vyhrazeny pro ohlašování požárů a pro nouzovou signalizaci. Nakonec se stejně používal starý dobrý signální roh „Nebelhorn”. Od prosince roku 1943 říšská pošta zajišťovala pod heslem „Brandmeldung“ okamžité telefonické spojení.<ref name="Bunker">Luftschutzgesetz[http://www.amaot.de/bunker/ls-werkzeug.htm - Luftschutzausrüstung]</ref><ref name="Luftschutzwart">Luftschutz [http://www.bunkermuseum.de/luftschutz/luftschutzwart_gemeinschaft_emden.pdf- Luftschutzwart]</ref>
 
'''Složení obecní skupiny (Luftschutzgemeinschaft)''':
* velitel (starosta obce) prováděl výcvik a školení, kontroloval zatemnění domů, vyklizení půd, nářadí a hasící látky, úpravu sklepního prostoru na LSR a jeho údržbu. Sestavoval rozpis denních pohotovostních hlídek a vyhlašoval poplach. Jeho vybavení se skládalo z plynové masky, pracovního obleku s rukavicemi, signální píšťalky, svítilny, zápisníku s tužkou na hlášení, balíčku obvazů a z prostředků proti chemickým látkám, reagujícímz s pokožkou,rukávové modré pásky na rukávu s bílou hvězdou.
* denní požární hlídka
* družstvo místních hasičů k hašení požárů
Řádek 135 ⟶ 134:
* dobrovolníci - většinou ženy a starší muži, kteří nerukovali do války
 
'''Hasící prostředky (pro jedno stavení i více):'''
 
* 1 ruční stříkačka kbelíková (Luftschutz - handspritzeLuftschutzhandspritze) nebo zahradnická)
* 1 – 2 tlumnice (Feuerpatsche) na udušení plamene (Feuerpatsche)
* 1 trhací hák (Einreißhaken) na strhávání ohořelých trámů (Einreißhaken)
* 1 šňůra na dřevěném navijáku (Leine)
* 1 vodič - drát (Leiter)
* 1 lékárnička (Luftschutz - Hausapotheke)
* 1 žebřík
* 1 – 2 bedny s pískem (Sandkiste) - v každém domě
* 1 malá lopatka (Handschaufel) ke každé bedně s pískem (Handschaufel)
* 1 velká lopata nebo rýč (Schaufe xoder Spaten)
* papírové sáčky s pískem po pěti kg (Löschsand Tüten) - každý á 5kg
* 1 sekyra (Beil)
* 1 – 2 nádoby na vodu (Wassereimer) - v každém domě a sklepě
Citováno z „https://cs.wikibooks.org/wiki/Dějiny_Korolup/Hilfspolizeitruppen“