Dějiny Korolup/Školství: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
+ řadicí klíč
m drobné úpravy
Řádek 1:
První počátky školní výuky v obci jsou spojeny s vysloužilými vojáky, kteří docházeli z [[w:Bítov (okres Znojmo)|Bítova]] nebo [[w:Vratěnín|Vratěnína]] a vyučovali po domech. [[w:Uherčice (okres Znojmo)|Uherčické panství]], jehož součástí bylybyla i ves [[w:Korolupy|Korolupy]], přešlo roku 1563 do rukou rakouského [[W:Luteránství|luteránského]] šlechtice Wolfganga Štrejna ze [[W:Schwarzenau|Švarcenavy]] a roku 1576 odkoupil tentýž od Ludmily z [[W:Bítovští z Lichtenburka|Lichtenburka]] i panství Bítovské. Pod bítovskou farnost spadaly vesnice: [[W:Chvalatice|Chvalatice]], [[W:Oslnovice|Oslnovice]], [[W:Vysočany (okres Znojmo)|Vysočany]], [[W:Zblovice|Zblovice]] a Korolupy (Chrlopy). Od roku 1560 působil v Korolupech bítovský [[W:protestantismus|protestanský]] pastor Jan Konečný a dá se předpokládat, že kázal a vyučoval v domě čp. 71, kterému místní obyvatelstvo říkalo "kainzovna". Jedná se vlastně o zkomoleninu vycházející z německého (a bavorského dialektu) výrazu ''die Kanzel'', který označoval místo pro kázání či přeneseně učitelskou katedru.<ref name="kronika">Kronika obce Korolupy, Státní okresní archiv Znojmo</ref>

Za Fridricha [[W:Jankovští z Vlašimi|Jankovského z Vlašimi]], který v roce (1612 koupilodkoupil panství hradBítov od syna Hanuše Wolfarta Štrejna ze [[W:Schwarzenau|Švarcenavy]]), docházelo sice od roku 1624 na rozkaz kardinála Dietrichštejna k postupnému vyhánění nekatolických kazatelů z Bítovska, ale k výměně faráře v Korolupech vlastně došlo už po smrti pastora Jana Konečného roku 1621. Vzhledem k nedostatku katolických farářů spravovali dosazení [[W:Františkáni|františkáni]] nebo [[W:Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]] i více farností. Na postu správce bítovské a [[W:Štítary|štítarské]] farnosti se připomíná roku 1630 [[W:Katolická církev|katolický]] farář Jan Zagrabinus. Z řad znojemských františkánů pocházel také před rokem 1650 bítovský farář Matouš Bendzik. Řádného katolického faráře [[w:Diecézní kurie|konsistoř]] na Bítově investovala až roku 1653.<ref name="SIXTUS">Sixtus Bolom-Kotari: Hrad Bítov a jeho panství za vlády rodu Jankovských z Vlašimi (1612-1755), Magisterská diplomová práce, Brno 2006</ref>
[[File:Eugene Francois de Block Lehrer mit Schulklasse.jpg|náhled|Eugène-François de Block (1812–1893), olej na dřevě - Lehrer in einer Grundschulklasse (1866).]]
[[File:In der Schulklasse 19Jh.jpg|náhled|Neznámý malíř, olej na plátně - In der Schulklasse (19. století)]]
Řádek 5 ⟶ 7:
[[File:Deutsche Kurrentschrift.jpg|náhled|Německé písmo kurent (Deutsche Kurrentschrift)]]
[[File:Friedberg ABC-Buch.jpg|náhled|Ukázka z německého slabikáře (Friedberg ABC-Buch nebo také Fibel)]]
Ve 2. polovině 17. století, před přijetím tereziánské školské reformy, působiloexistovalo na jihozápadní Moravě devatenáct škol. Ve Vratěníně se farní škola pod patronací premonstrátského kláštera v Gerasu připomíná v roce 1662 a v [[w:Lubnice|Lubnici]] po stavbě nového [[w:Kostel svatého Jiří (Lubnice)|kostela sv. Jiří]] a fary v roce 1726, kdy už byla lubnická farnost od vratěnínské oddělena. Na obou farních školách se vyučovalo německy.<ref name="SIXTUS" /> Také vV Bítově se zpočátku vyučovalo nejprve po domech. Teprvea teprve v roce 1672 připomíná děkanská slavonická matrika v Bítově „zvláštní budovu školní”. K Bítovu byly přiškoleny německé osady Chvalatice a Korolupy a české Oslnovice, Vysočany, Zblovice a Nové Dvory.<ref name="Panské dvory">Šreflová se dvory Novým a Augustiným. Panské dvory a myslivny: Augustin a Nový' Dvůr (Augustenhof a Neuhof) u Chvalatic, Bažantnice (Fasanhof) u Vracovic, Luitgardin Dvůr (Luitgardenhof) u Lančova, Pannin Dvůr (Frauenhof) u Nového Petřína, Helenin Dvůr (Helenenhof) u Štitar, Křeslík (Grossinghof, památka zaniklé osady Křeslíka) u Křtálek, Vranč u Bítova.</ref>

Na škole se až do odfařeníroku Korolup (1858) vyučovalo česky ia výuka náboženství pro německy hovořící žáky probíhala v němčině, pakpo odfaření Korolup zůstala škola jedinou česky vyučující na Vranovsku. Učitel dostával od obce 8 měřic žita, 7 měřic ječmene, 7 mírek prosné kaše, od hradních pánů 11 zlatých a 40 krejcarů, za zpěv o velikonočním týdnu obdržel od faráře 30 krejcarů, za pohřeb 10 grošů, za křest 1 groš., dále Školnéškolné 6 grošů za každé dítě připadlo taktéž učiteli. Bítovský učitel doprovázel kněze při zaopatřování nemocného, v létě zvonil v kostele před blížící se bouří. Na jihozápadní Moravě působily ještě čtyři židovské školy: v Moravských Budějovicích, v Třebíči, [[w:Synagoga v Polici|Polici]] a Jemnici. Od roku 1770 navštěvovaly korolupské děti katolického vyznání nově založenou školu v obci.<ref name="HOSOVÁ">Hosová Iveta: Historie a současnost regionu Bítov ve výuce prvouky na 1. stupni základní školy, diplomová práce, Brno MU 2008</ref>
 
Výuka na farních školách v 1. polovině 17. století sestávala ze základů aritmetiky, hudby, českého nebo německého jazyka, katechismu v českém či v německém jazyce a ze základů latinského jazyka. Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích z 6. prosince roku 1774 stanovil i výuku na triviální škole v Korolupech. Mimo náboženství a hodiny zpěvu se žáci učili triviu – čtení, psaní, počítání a základům hospodaření. Ve větších městech se mohli na hlavních školách naučit mimo trivia, zpěvu a náboženství také základům latiny, psaní dopisů, kreslení, zeměměřictví, vedení domácího hospodářství, dějepisu a zeměpisu. Zimní kurz na venkovských školách se konal od 1. prosince do konce března a letní kurz začínal pondělkem po první neděli velikonoční a trval až do konce září. Návštěva škol nebývala kvůli využívání dětské práce velká a pracující žáci od devíti do dvanácti let byli proto osvobozeni od školní docházky.
 
Ve větších městech se mohli na hlavních školách naučit mimo trivia, zpěvu a náboženství také základům latiny, psaní dopisů, kreslení, zeměměřictví, vedení domácího hospodářství, dějepisu a zeměpisu. Zimní kurz na venkovských školách probíhal od 1. prosince do konce března a letní kurz začínal pondělkem po první neděli velikonoční a trval až do konce září. Návštěva škol nebývala kvůli využívání dětské práce velká a pracující žáci od devíti do dvanácti let byli proto osvobozeni od školní docházky.
 
Povinná školní docházka začínala podle říšského školského zákona z roku 1869 v 6 letech a trvala po dobu 8 let jak pro chlapce tak i pro dívky. Novela říšského zákona z roku 1883 přinesla z povinné školní docházky možnost úlev. Základní školství se dělilo na 2 stupně: školu obecnou a školu občanskou (měšťanskou). Obecné školy navštěvovaly děti v prvních pěti letech školní docházky (6–11 let) a v dalších třech letech děti, které nepokračovaly ve studiu na školách občanských nebo středních. Na obecných školách vyučoval třídu zpravidla jeden učitel. NáboženstvíVýuku náboženství, ručníručních práceprací nebo nepovinnýnepovinného předmětpředmětu (češtinanapř. češtiny) měl na starosti zvláštní učitel. Výuku náboženství zastávali v obcích místní faráři.
 
Vznik čs. státu znamenal osamostatnění i v oblasti školství. K pronikavějším změnám ale hned nedošlo a školní zákonodárství nový stát přejal z dob Rakouska-Uherska.<ref>Zákon ze dne 14. května 1869, č. 62 ř. z., změněný zákonem (novelou) z 2. května 1883, č. 53 ř. z.</ref> V roce 1919 vstoupil v platnost zákon o menšinových školách ze dne 3. 4. 1919<ref>Zákon ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z., změněný zákonem z 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z.</ref>, na jehož základě byly vev smíšenýchněmeckém oblastechpohraničí otvírány státní menšinové školy. Dále platily nové normy o právních poměrech učitelstva a o správě školství.<ref>Stručný informační přehled o školství národním, středním a odborném. In: Věstník ministerstva školství a národní osvěty (MŠANO), ročník VI. (1924), sešit 5, s. 248.</ref>. VlivZnačné církveomezení nave školách zaznamenalzaznamenala značnépo omezenívzniku republiky církev. Učitelé se nemuseli účastnit dozoru při bohoslužbách a jejich náboženské vyznání již neovlivňovalo jejich umístění.<ref>Zákon ze dne 10. dubna 1919, jímž se mění § 48. říšského zákona o školách obecných (Sbírky zákonů a nařízení č. 204) In: Věstník MŠANO, ročník I. (1918-1919), sešit 5, s. 81.</ref> Výjimku tvořili učitelé náboženství. Ženské učitelské povolání bylo s mužským zrovnoprávněno a celibátdošlo učitelekke bylzrušení zrušencelibátu učitelek. Změnu pocítily i dívky, kterým se otevřely lepší studijní možnosti.
Výuka na farních školách v 1. polovině 17. století sestávala ze základů aritmetiky, hudby, českého nebo německého jazyka, katechismu v českém či v německém jazyce a ze základů latinského jazyka. Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích z 6. prosince roku 1774 stanovil i výuku na triviální škole v Korolupech. Mimo náboženství a hodiny zpěvu se žáci učili triviu – čtení, psaní, počítání a základům hospodaření. Ve větších městech se mohli na hlavních školách naučit mimo trivia, zpěvu a náboženství také základům latiny, psaní dopisů, kreslení, zeměměřictví, vedení domácího hospodářství, dějepisu a zeměpisu. Zimní kurz na venkovských školách se konal od 1. prosince do konce března a letní kurz začínal pondělkem po první neděli velikonoční a trval až do konce září. Návštěva škol nebývala kvůli využívání dětské práce velká a pracující žáci od devíti do dvanácti let byli proto osvobozeni od školní docházky.
 
První větší změny přinesl v roce 1922 tzv. malý školský zákon.<ref>7 Zákon ze 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., vyhlášený dne 21. srpna 1922. Zákon částečně upravil zákon ze dne 26. června 1937, č. 176 Sb. z. a n., kterým se měnil zákon ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., o školách obecných a měšťanských. In: Věstník MŠANO, ročník XIX. (1937), sešit 7, s. 185, 230–231.</ref> Zákon zrušil úlevy z povinné školní docházky. Nadále všechny děti od 6 do 11 let navštěvovaly obecnou školu a pokračovaly na vyšší obecné škole, na škole měšťanské (občanské) či na jedné ze středních škol. Obce mohly také při měšťanských školách zřizovat jednoroční kurzy tzv. čtvrté třídy. Mládež ve věku od 14 do 16 let (pokud nestudovala na pokračovacích školách živnostenských, kupeckých, lidových školách hospodářských nebo na jiných školách vyšších a odborných) tak povinně navštěvovala pokračovací školy nebo kurzy při školách obecných či občanských.<ref name="POKRAČOVACÍ ŠKOLY">Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920. Vládní návrh. Zákon jímž se zatímně upravuje organisace hospodářských škol pokračovacích.[http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/T2142_00.htm Poslanecká sněmovna online]</ref> Malý školský zákon zavedl výuku občanské nauky, chlapcům přibyly ruční práce a domácí nauka. Zákon vymezil i počty žáků na školách (do školního roku 1926/27 až 80 žáků v jedné třídě). Studium na pokračovacích školách a kurzech pro mládež od 14 do 16 let, učební osnovy, týdenní počet hodin byl upravován nařízeními ministra školství a národní osvěty nebo výnosem vlády. Na základě zákona o újezdních měšťanských školách z roku 1935 se mohly zřizovat měšťanské školy i ve větších spádových obcích.<ref>Zákon ze dne 20. prosince 1935, kterým se mění a doplňují zákony o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, o docházce do nich a o jejich správě. In: Věstník MŠANO, ročník XVIII. (1936), sešit 1, s. 2–8.</ref>
Povinná školní docházka začínala podle říšského školského zákona z roku 1869 v 6 letech a trvala po dobu 8 let jak pro chlapce tak i pro dívky. Novela říšského zákona z roku 1883 přinesla z povinné školní docházky možnost úlev. Základní školství se dělilo na 2 stupně: školu obecnou a školu občanskou (měšťanskou). Obecné školy navštěvovaly děti v prvních pěti letech školní docházky (6–11 let) a v dalších třech letech děti, které nepokračovaly ve studiu na školách občanských nebo středních. Na obecných školách vyučoval třídu zpravidla jeden učitel. Náboženství, ruční práce nebo nepovinný předmět (čeština) měl na starosti zvláštní učitel. Výuku náboženství zastávali v obcích místní faráři.
 
Malý školský zákon zavedl výuku občanské nauky, chlapcům přibyly ruční práce a domácí nauka. Zákon vymezil i počty žáků na školách (do školního roku 1926/27 až 80 žáků v jedné třídě). Studium na pokračovacích školách a kurzech pro mládež od 14 do 16 let, učební osnovy týdenní počet hodin byl upravován nařízeními ministra školství a národní osvěty nebo výnosem vlády. Na základě zákona o újezdních měšťanských školách z roku 1935 se mohly zřizovat měšťanské školy i ve větších spádových obcích.<ref>Zákon ze dne 20. prosince 1935, kterým se mění a doplňují zákony o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, o docházce do nich a o jejich správě. In: Věstník MŠANO, ročník XVIII. (1936), sešit 1, s. 2–8.</ref>
Vznik čs. státu znamenal osamostatnění i v oblasti školství. K pronikavějším změnám ale hned nedošlo a školní zákonodárství nový stát přejal z dob Rakouska-Uherska.<ref>Zákon ze dne 14. května 1869, č. 62 ř. z., změněný zákonem (novelou) z 2. května 1883, č. 53 ř. z.</ref> V roce 1919 vstoupil v platnost zákon o menšinových školách ze dne 3. 4. 1919<ref>Zákon ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z., změněný zákonem z 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z.</ref>, na jehož základě byly ve smíšených oblastech otvírány státní menšinové školy. Dále platily nové normy o právních poměrech učitelstva a o správě školství.<ref>Stručný informační přehled o školství národním, středním a odborném. In: Věstník ministerstva školství a národní osvěty (MŠANO), ročník VI. (1924), sešit 5, s. 248.</ref>. Vliv církve na školách zaznamenal značné omezení. Učitelé se nemuseli účastnit dozoru při bohoslužbách a jejich náboženské vyznání již neovlivňovalo jejich umístění.<ref>Zákon ze dne 10. dubna 1919, jímž se mění § 48. říšského zákona o školách obecných (Sbírky zákonů a nařízení č. 204) In: Věstník MŠANO, ročník I. (1918-1919), sešit 5, s. 81.</ref> Výjimku tvořili učitelé náboženství. Ženské učitelské povolání bylo s mužským zrovnoprávněno a celibát učitelek byl zrušen. Změnu pocítily i dívky, kterým se otevřely lepší studijní možnosti.
 
Výuka dějepisu a zeměpisu probíhala v českých zemích za Rakouska-Uherska v šestém až osmém ročníku obecné školy a na školách měšťanských (tři hodiny týdně). Československá vláda pozměnila učební osnovy zeměpisu a dějepisu na měšťanských školách nejprve výnosem z roku 1919 („''dějiny státu Československého, znalost dějin vlastního národa a nejdůležitějších událostí všeobecných dějin, zvláště těch, které měly význam pro kulturní vývoj lidstva a vliv na dějiny Československého státu a vlastního národa, ústava a správa republiky Československé, povinnosti a práva státních občanů, vývoj demokratismu a společenských zřízení demokratických''“).<ref>Výnos O změně učebné osnovy zeměpisu a dějepisu na školách měšťanských (Č. 25.256. 7./VII. 1919.). In: Věstník MŠANO, ročník I. (1918–1919), číslo 10, s. 163–165.</ref>
První větší změny přinesl v roce 1922 tzv. malý školský zákon.<ref>7 Zákon ze 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., vyhlášený dne 21. srpna 1922. Zákon částečně upravil zákon ze dne 26. června 1937, č. 176 Sb. z. a n., kterým se měnil zákon ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., o školách
obecných a měšťanských. In: Věstník MŠANO, ročník XIX. (1937), sešit 7, s. 185, 230–231.</ref> Zákon zrušil úlevy z povinné školní docházky. Nadále všechny děti od 6 do 11 let navštěvovaly obecnou školu a pokračovaly na vyšší obecné škole, na škole měšťanské (občanské) či na jedné ze středních škol. Obce mohly také při měšťanských školách zřizovat jednoroční kurzy tzv. čtvrté třídy. Mládež ve věku od 14 do 16 let (pokud nestudovala na pokračovacích školách živnostenských, kupeckých, lidových školách hospodářských nebo na jiných školách vyšších a odborných) tak povinně navštěvovala pokračovací školy nebo kurzy při školách obecných či občanských.<ref name="POKRAČOVACÍ ŠKOLY">Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920. Vládní návrh. Zákon jímž se zatímně upravuje organisace hospodářských škol pokračovacích.[http://www.psp.cz/eknih/1918ns/ps/tisky/T2142_00.htm Poslanecká sněmovna online]</ref> Malý školský zákon zavedl výuku občanské nauky, chlapcům přibyly ruční práce a domácí nauka. Zákon vymezil i počty žáků na školách (do školního roku 1926/27 až 80 žáků v jedné třídě). Studium na pokračovacích školách a kurzech pro mládež od 14 do 16 let, učební osnovy, týdenní počet hodin byl upravován nařízeními ministra školství a národní osvěty nebo výnosem vlády. Na základě zákona o újezdních měšťanských školách z roku 1935 se mohly zřizovat měšťanské školy i ve větších spádových obcích.<ref>Zákon ze dne 20. prosince 1935, kterým se mění a doplňují zákony o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, o docházce do nich a o jejich správě. In: Věstník MŠANO, ročník XVIII. (1936), sešit 1, s. 2–8.</ref>
 
Výuka dějepisu a zeměpisu probíhala za Rakouska-Uherska v českých zemích v šestém až osmém ročníku obecné školy a na školách měšťanských (tři hodiny týdně). Československá vláda pozměnila učební osnovy zeměpisu a dějepisu na měšťanských školách nejprve výnosem z roku 1919 („dějiny státu Československého, znalost dějin vlastního národa a nejdůležitějších událostí všeobecných dějin, zvláště těch, které měly význam pro kulturní vývoj lidstva a vliv na dějiny Československého státu a vlastního národa, ústava a správa republiky Československé, povinnosti a práva státních občanů, vývoj demokratismu a společenských zřízení demokratických“).<ref>Výnos O změně učebné osnovy zeměpisu a dějepisu na školách měšťanských (Č. 25.256. 7./VII. 1919.). In: Věstník MŠANO, ročník I. (1918–1919), číslo 10, s. 163–165.</ref> Další výnos o počtu týdenních vyučovacích hodin pro jednotlivé druhy a stupně škol obecných a pro školy občanské následoval 4. srpna 1923.<ref>Výnos MŠANO ze dne 4. srpna 1923, č. 92.189-I, o počtu týdenních hodin vyučovacích pro jednotlivé druhy a stupně škol obecných a pro školy občanské. In: Věstník MŠANO, ročník IV. (1922–1923), sešit 8, s. 452–457.</ref> Výuku dějepisu na jednoročních učebních kurzech upravoval výnos ministra školství a národní osvěty z 13. června 1924. Dějiny starověku se zaměřovaly na vzdělanostní a ústavní dějiny, dějiny středověku a novověku mířily na jednotlivé stupně vývoje lidstva, politické dějiny se vyučovaly jen v případě, že byly potřeba k pochopení látky kulturních dějin. Samostatnou kapitolou se staly dějiny Československého státu, kteréa novéspeciální osnovy vykládaly v návaznosti na dějiny světové. Speciálnínovou kapitolou se stal výklad lidového hnutí. Podle osnov byla také ponechána jistá benevolence učitelům, kteří mohli učivo dějepisu prohlubovat a pro pochopení mládeže přizpůsobovat.<ref>Výnos MŠANO ze dne 13. června 1924, čís. 65.983-I, jímž se vyhlašují osnovy pro jednoroční učebné kursy, připojené ke školám občanským. In: Věstník MŠANO, ročník VI. (1924), sešit 6, s. 309–313.</ref>
 
Další změny ve vyučování dějepisu zaznamenali učitelé od počátku školního roku 1926/27.<ref>Výnos MŠANO ze dne 4. července 1926, č. 42.023-I, o počtu týdenních hodin vyučovacích na školách občanských. In: Věstník MŠANO, ročník VIII. (1926), sešit 7, s. 220–221. Výnos MŠANO ze dne 28. srpna 1926, č. 97.971-I, o počtu týdenních hodin na občanských školách smíšených. In: Věstník MŠANO, ročník VIII. (1926), sešit 9, s. 230.</ref> Nový přístup k dějinám přinesly osnovy obecné školy z roku 1930, osnovy pro měšťanské školy z roku 1932, osnovy pro jednoroční učební kurzy při měšťanských školách z roku 1932 a definitivní osnovy pro obecné školy z roku 1933.<ref>Výnos MŠANO ze dne 6. května 1930, č. 47.415-I, jímž se upravují normální učebné osnovy pro školy obecné (ľudové). In: Věstník MŠANO, ročník XII. (1930), sešit 5, s. 175–294. Výnos MŠANO ze dne 9. června 1932, č. 69.485-I, jímž se stanoví normální učebné osnovy pro měšťanské školy. In: Věstník MŠANO, ročník XIV. (1932), sešit 6, s. 88–113. Výnos MŠANO ze dne 9. června 1932, č. 71.393/32-I/1, jímž se vyhlašují normální učebné osnovy pro jednoroční učebné kursy připojené k měšťanským školám. In: Věstník MŠANO, ročník XIV. (1932), sešit 6, s. 114–122. Výnos MŠANO ze dne 10. července 1933, č. 67.311-I, jímž se upravují a vyhlašují definitivní normální učebné osnovy pro obecné (ľudové) školy. In: Věstník MŠANO, ročník XV. (1933), sešit 7, s. 144–210.</ref> Čs. vláda nepřijala žádný zákon, který by změnil školský systém rakousko-uherské monarchie. Snažila se, ale po celou dobu se snažila se upravit dějepisný obsah výuky. Pozornost věnovala dějinám Slovanů a značně omezila dějiny rakouské a německé, zejména zkrátka přišel dějinný výklad o habsburské dynastii.
Další změny ve vyučování dějepisu zaznamenali učitelé od počátku školního roku 1926/27.<ref>Výnos MŠANO ze dne 4. července 1926, č. 42.023-I, o počtu týdenních hodin vyučovacích na školách občanských.
In: Věstník MŠANO, ročník VIII. (1926), sešit 7, s. 220–221. Výnos MŠANO ze dne 28. srpna 1926, č. 97.971-I, o počtu týdenních hodin na občanských školách smíšených. In: Věstník MŠANO, ročník VIII. (1926), sešit 9, s. 230.</ref> Nový přístup k dějinám přinesly osnovy obecné školy z roku 1930, osnovy pro měšťanské školy z roku 1932, osnovy pro jednoroční učební kurzy při měšťanských školách z roku 1932 a definitivní osnovy pro obecné školy z roku 1933.<ref>Výnos MŠANO ze dne 6. května 1930, č. 47.415-I, jímž se upravují normální učebné osnovy pro školy obecné (ľudové). In: Věstník MŠANO, ročník XII. (1930), sešit 5, s. 175–294. Výnos MŠANO ze dne 9. června 1932, č. 69.485-I, jímž se stanoví normální učebné osnovy pro měšťanské školy. In: Věstník MŠANO, ročník XIV. (1932), sešit 6, s. 88–113. Výnos MŠANO ze dne 9. června 1932, č. 71.393/32-I/1, jímž se vyhlašují normální učebné osnovy pro jednoroční učebné kursy připojené k měšťanským školám. In: Věstník MŠANO, ročník XIV. (1932), sešit 6, s. 114–122. Výnos MŠANO ze dne 10. července 1933, č. 67.311-I, jímž se upravují a vyhlašují definitivní normální učebné osnovy pro obecné (ľudové) školy. In: Věstník MŠANO, ročník XV. (1933), sešit 7, s. 144–210.</ref> Čs. vláda nepřijala žádný zákon, který by změnil školský systém rakousko-uherské monarchie. Snažila se ale po celou dobu upravit dějepisný obsah výuky. Pozornost věnovala dějinám Slovanů a značně omezila dějiny rakouské a německé, zejména zkrátka přišel dějinný výklad o habsburské dynastii.
 
''„Dějepisné vyučování mělo budit v mládeži smysl pro nejvýznačnější děje československého státu a vlastního národa tak, aby žáci pochopili duch jednotlivých období, jeho životní hodnotu a hlavně působení na nynější útvary společnosti. V popředí měly být stále dějiny lidu a jeho kulturní a sociální vývoj v souvislosti s dějinami práce.”'' a stalo se tak jakýmsi předskokanem dějepisného výkladu v intencích komunistické strany po roce 1945.<ref>Citace: Jireček Miroslav: Vývoj výuky dějepisu na obecných a měšťanských a školách a na jednoročních učebních kurzech připojených ke školám měšťanským v letech 1938–1939 z hlediska vývoje kurikulárních dokumentů. In: Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada společenských věd, roč. 25, 2011, č. 1</ref>
== Reference ==