Dějiny Korolup/Hilfspolizeitruppen: Porovnání verzí

Okresní velitelství vV září roku 1939 okresní velitelství hasičům oběžníkem připomínalo, že v případě velkého počtu odvedených na frontu doplní hasiči své stavy rezervními ročníky a dobrovolníky z HJ. Samozřejmě nechybělo provolání „für Führer, Volk und Vaterland”. PoDalší odvodechúbytek ročníkůmužstva 1894nastal následovaly odpo 5. říjnaříjnu 1943, zdravotníkdy prohlídkybyly uodvedeni ročníkůročníky 1894 a 1893-1883, takže se dal očekávat další úbytek mužstva. Jména padlých „kamarádů” se nejprve zveřejňovala v novinách „Deutscher Feuerschutz“ a zároveň se dokumentovala v „Čestné knize německé policie” (Ehrenbuch der Deutschen Polizei). Od června roku 1942 se seznamy padlých sice dál posílaly okresnímu velení, ale v tisku se už jména neuváděla. Okresní velitelství hasičům náhradou slibovalo, že padlí kamarádi budou po válce do čestné knihy doplněni a vytištěné knihy si budou moci zakoupit a ve sborech vystavit.

V březnu roku 1940 vyzval polní maršál Hermann Göring všechny hasičské sbory ke kovové sbírce pořádané k narozeninám Adolfa Hitlera. Hasiči probírali zbrojnice a shromažďovali přebytečné kovové předměty. Sbírka se netýkala dosud používaných spojek K 52. O kovové hřebeny přišly i hasičské helmy. V prosinci roku 1941 se začalo hovořit o tom, že by se mužstva měla připravit „na těžké úkoly, které se s největší pravděpodobností dostaví” a „jednou až dvakrát měsíčně věnovat několik hodin školení z protipožární ochrany”. V roce 1942 vyhlásil říšský ministr zbraní a střeliva Albert Speer (od roku 1943 ministr pro zbrojní a válečnou výrobu) mobilizaci železných rezerv, takže následovala nová kovová sbírka pro válečné účely. V červnu 1943 odevzdávali hasiči do Hornu odevzdávali nepoužívané ruční a parní stříkačky, spojky a ostatní starou výzbroj.

Už od září roku 1939 se sice mluvilo o tom, že pokud si hasičský sbor nevystačí s povolanými rezervami starších ročníků, bude se mužstvo doplňovat stav dobrovolníky z Hitlerjugend (HJ-Feuerwehrscharen), ale neuvádělouž se neuvádělo, že se chlapci z HJ se nestanou aktivními členy hasičského sboru. BěhemCož cvičeníznamenalo, aže zásahujejich bylipožární pouzevýzbroj uležela hasičůna úrazověbedrech pojištěniobce a jejichpro požárnícvičení výzbroja leželazásah nabyli bedrechu obcehasičů pouze úrazově pojištěni. V červnu 1941 okresní velení zdůrazňovalo:

''„Vzhledem k tomu, že primární úkolem je zajištění nového hasičského dorostu je primárním úkolem, bude se Hitlerjugend účastnit hasičské služby mnohem více jak doposud. Samozřejmě nemusíme zdůrazňovat, že během války má hasičský výcvik, nácvik leteckého poplachu a ostatní nácviky přednost před základní službou v HJ."''

RadějiHasiči než HJraději využívali hasiči starší rezervisty, jelikož sotva chlapce z HJ zacvičili, byli povoláni k předvojenskému výcviku, k RAD a nakonec k wehrmachtu. Od 1. února 1944 musela být z rozkazu říšského ministra vnitra minimálně polovina hasičů nahrazena vyškolenými rezervami.<ref>Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Sa, 4. Dezember 1943, s. 5</ref>. Ještě v prvních měsících roku 1944 nebyl věkový průměr hasičů v obci tak špatný, ale po odvedení ročníku 1903 se situace v obcích rapidně zhoršila a na řadu přicházela různá „nouzová opatření”. Jedním z nich byl i nástup žen a dívek k protipožární službě.<ref name="Frauenhelferinnen">V obcích, kde hrozila neadekvátní požární ochrana, se přistupovalo k založení ženských pomocných skupin (Frauenhelferinnen-Gruppe). Jednalo se o ženy ve věku od 20 do 23 let, které by byly jinak povolány k jiné válečné službě. Jejich stejnokroj se skládal z tmavě zelené bavlněné kombinézy s flanelovou výplní, na hlavě nosily lodičku ze stejné látky a obuv nosily vlastní. Přilbu dostávaly po odvedených hasičích. I ženy musely skládat jednodenní strojnické zkoušky, dopoledne z teorie a odpoledne z praktického cvičení. Franz Semmler: Die Frauenfeuerwehr Rankweil, str. 285</ref>