Dějiny Korolup/Hilfspolizeitruppen: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: kosmetické úpravy |
|||
Řádek 1:
Po připojení obce k Třetí říši se na podkladě zákona z 23. listopadu 1938 stal sbor dobrovolných hasičů součástí Technické pomocné policie (Hilfspolizeitruppen). Německý hasičský svaz „Deutsche Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen” se sídlem v Praze byl zrušen. Činnost hasičů měla nyní probíhat v součinnosti s organizací NSDAP a s představiteli obce. Starosta Korolup Franz Baldreich tímto zastával pozici nejvyššího policejního orgánu v obci. Ve službě a mimo službu hasiči zdravili pozdravem "Heil Hitler", přičemž se tak mělo dít důstojným způsobem s předpaženou rukou. NSDAP dobrovolným hasičům určila povinnost nosit svrchovaný odznak a s tím i související rozety. Rukávovou pásku se svastikou hasiči nosit nesměli.
▲Po připojení obce k Třetí říši se na podkladě zákona z 23. listopadu 1938 stal sbor dobrovolných hasičů součástí Technické pomocné policie (Hilfspolizeitruppen). Německý hasičský svaz „Deutsche Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen” se sídlem v Praze byl zrušen. Činnost hasičů měla nyní probíhat v součinnosti s organizací NSDAP a s představiteli obce. Starosta Korolup Franz Baldreich tímto zastával pozici nejvyššího policejního orgánu v obci. Ve službě a mimo službu hasiči zdravili pozdravem "Heil Hitler", přičemž se tak mělo dít důstojným způsobem s předpaženou rukou. NSDAP dobrovolným hasičům určila povinnost nosit svrchovaný odznak a s tím i související rozety. Rukávovou pásku se svastikou hasiči nosit nesměli.
Co se týče hasičské techniky, znamenalo připojení k Třetí říši značný pokrok. Došlo ke sjednocení celého vozového parku, motorových stříkaček, hadic a spojek a nejmodernější technika se postupně dostala až do těch nejmenších obcí. I přes odchod valné většiny hasičů na frontu se našli v místech protiletadlové obrany II. a III. řádu (v malých městech, městysech a obcích) muži, co se snažili plnit službu požární ochrany ve starém duchu. Přes den pracovali v zemědělství, ve zbrojním průmyslu či obchodu a při večerních nebo nočních náletech, požárech nebo jiné katastrofě zasahovali bez řečí a velkého povyku kolem.
V posledních dnech druhé světové války dostali hasiči rozkaz dostat před postupující Rudou armádou veškeré vybavení a vozový park do bezpečí. S technikou odjížděli jenom muži, jejich rodiny nesměly cestovat v žádném případě na vozech a tak v chaosu končící války docházelo často k dlouhodobému odloučení. Hodně hasičské techniky se také během prvních poválečných dnů rozkradlo. Kradla Rudá armáda, ale i váleční zajatci, nuceně nasazení dělníci na práci a vězňové z koncentračních táborů, kteří se snažili různými způsoby dostat domů.<ref name="Retrospekce">Retrospekce historie hasičů v době druhé světové války je zpracována na základě odborné literatury, dobových hlášení, dotazníků a jiného dochovaného písemného materiálu nadřízených orgánů. Využity byly i kroniky obcí v Dolním Rakousku.</ref><ref name="FINDBUCH">www.findbuch.at, Niederdonau NSDAP und staatliche Verwaltung</ref><ref name="">Brandschutz unter autoritären Regimes, 12. Tagung der Internationalen Arbeitsgemeinschaft für Feuerwehr- und Brandschutzgeschichte mit Sitz in Pribyslav vom 6. bis zum 8. Oktober 2004 in Fulda, Hessen, Deutschland, Schinnerl, A. Feuerwehrliche Dienstbefehle während der NS-Zeit im Reichsgau Salzburg S. 169-199 Salzburg</ref><ref name="LUFTSCHUTZ">Andreas Linhardt, Feuerwehr im Luftschutz 1926-1945. Die Umstrukturierung des öffentlichen Feuerlöschwesens in Deutschland unter Gesichtspunkten des zivilen Luftschutzes (Bericht Nr. 19 der Deutschen Brandschutzgeschichte der Vereinigung zur Förderung des Deutschen Brandschutzes e.V. (vfdb)). Braunschweig 2002. ISBN 3-8311-3738-2</ref><ref name="Typenbuch">Udo Paulitz: Feuerwehr Typenbuch 1900-1945: Alles über Fahrzeuge - Daten - Technik der Feuerwehrfahrzeuge von Mercedes-Benz, MAN, NSU, Opel, Magirus mit Spritze, Drehleiter und Martinshorn, Mnichov 2011</ref>
== Začlenění hasičů pod Technickou pomocnou policii ==
[[
Po odstoupení pohraničí hasiči nejprve vyčkávali nová nařízení, organizační změny a uklízeli ve zbrojnicích, které měly být vyčištěny od starého harampádí. Na obcích probíhaly kontroly dokumentů: služební knihy požárů, seznamu členů, inventární knihy hasících přístrojů a vybavení, pokladního deníku, knihy činnosti záchranářské skupiny (Branddienstjournal, Standesliste, Gerätebuch, Kassabuch, Tätigkeitsbuch der Rettungsabteilung). Zjišťoval se celkový stav metrů hadic, čistota a stav přístupových cest k požárním nádržím. V lednu roku 1939 velitelé hasičů odesílali zprávu o výši a důvodu případného zadlužení. Pokladní deník i s kasou předali hasiči obci, která byla nadále zodpovědná za finance a korespondenci, takže odpadla funkce pokladníka a zapisovatele.
Připojení obce k Říšské župě Dolní Podunají bylo obci oznámeno v Říšském věstníku zákonů (Reichsgesetzblatt) 14. dubna 1939. Na den 2. července 1939 bylo ve Znojmě uspořádáno velké shromáždění více než 1 500 jihomoravských hasičů z 10 okresů (Znojmo, Vranov, Jaroslavice, Mikulovice, Pohořelice, Hustopeče, Slavonice, Moravský Krumlov, Nová Bystřice a Jindřichův Hradec), aby tak slavnostně vstoupili do Zemského hasičského svazu Dolního Podunají/Landesfeuerwehrverband Niederdonau.<ref>Illustrierte Kronen Zeitung, Mi, 5. Juli 1939, s. 9 </ref> Od března roku 1940 obce vyplňovaly jednou měsíčně statistické formuláře o své hasičské aktivitě a v dubnu obdržely nové peněžní deníky. Podle nových předpisů museli být všichni hasič povinně úrazově pojištěni u Svazu obecních úrazových pojišťoven (Gemeindeunfallversicherungsverband).
Další novou povinností obce byl odběr jednoho výtisku časopisu „Deutscher Feuerschutz“, s jehož obsahem se pak mužstvo seznamovalo během nástupů (Appellen) a při večerních školeních. Rokem 1940 vstoupil v platnost také zákaz vystoupení z protipožární služby. Vedoucí představitelé sborů byli zahlceni řadou dotazníků, průzkumů, formulářů a zpráv, které měly být odesílány co možná nejlépe a pokud možno sepsané nebo vyplněné na psacím stroji. Očividně jim tato nová úřední agenda činila nemalé problémy, jelikož se ze strany vyšších orgánů neustále objevovaly urgence nedodržených termínů nebo výhrůžky spojené s osobními konsekvencemi.
Řádek 21 ⟶ 20:
=== Uniforma a hodnosti ===
[[
Uniformy hasičů se přizpůsobily střihu policejních stejnokrojů. Tmavě modrá bunda z vlněné tkaniny měla na hrudi dvě našité kapsy se záševky, dvě vložené kapsy ve spodní části, nárameníky a límec zdobila karmínově červená paspulka. Strojově vyšívaná orlice se nosila na levé paži, kalhoty ze stejné látky byly rovné. Čepice s kšiltem a černou stuhou, lemovala purpurová paspulka. V předu seděl znak říšské orlice a hasičská kokarda. Uniformu od hodnosti ''Zugführer'' zdobila stříbrná šňůra, od 40. roku už od hodnosti ''Meister der Feuerwehr''. V roce 1943 se hodnosti sjednotily s vojenskými (uvedeny v závorce). Čekatelé nenosily 6 měsíců žádné výložky a žádné označení hodnosti na patkách límce.<ref name="Dienstgradabzeichen">Dipl. Ing. Hans Dieter Kandzia, Gemeindebrandmeister von Petershagen/Eggersdorf, Vorsitzender des Kreisfeuerwehrverbandes Märkisch, Oderland e.V.: Dienstgradabzeichen und tragbare Auszeichnungen der Freiwilligen Feuerwehren in Brandenburg von 1901 – 2010, Petershagen 2010</ref>
* Anwärte
* Truppmann (Wachtmeister der Feuerwehr)
* Obertruppmann (Oberwachtmeister der Feuerwehr)
* Haupttruppmann (Hauptwachtmeister der Feuerwehr)
* Truppführer (Meister der Feuerwehr)
* Obertruppführer (Obermeister der Feuerwehr)
* Haupttruppführer (Hauptmeister der Feuerwehr)
* Zugführer (Leutnant der Feuerwehr)
* Oberzugführer (Oberleutnant der Feuerwehr)
* Hauptzugführer (Hauptmann der Feuerwehr)
* Kreisfeuerwehrführer (Major der Feuerwehr)
* Bezirksfeuerwehrführer (Oberstleutnant der Feuerwehr)
* Abschnittsinspekteur (Oberst der Feuerwehr)
=== Sbírky na „Den německé policie” ===
[[
[[
Od roku 1938 se slavil ve Východní marce „Tag der Deutschen Polizei”. Po vypuknutí války se konaly po celé Třetí říši válečné sbírky. V lednu roku 1939 obdržel ke „Dni německé policie” také sbor hasičů jasné instrukce. Velitelé (starostové) se měli postarat, aby se na Winterhilfswerk-sbírce (WHW) zúčastnil celý sbor, který obdržel k tomu účelu i plechové kasičky s odznakem WHW. Před zbrojnicí se měl v den svátku konat nástup mužstva za vyvěšení vlajky a pozdravu (Flaggenhissung). Vzhledem k tomu, že finanční příspěvky hasičů byly brány jako jejich „osobní oběť”, měly být z kasiček vyčleněny. I v roce 1940 zemské velení hasičům připomínalo, že ke konečnému vítězství Německa mohou přispět stoprocentní účastí na domovní sbírce KWHW (Kriegswinterhilfswerk). Od roku 1940 se sbírka konala po dobu dvou dnů (1940 17. a 18. února, 1941 16. a 17. února, 1942 14. a 15. února) a v oběžníku se uvádělo: „Očekává se, že každý uniformovaný hasič se aktivně zapojí a přinese i osobní oběť (1 RM na osobu). Údaje o počtu hasičských dárců a údaje o celkovém výtěžku musí být uvedeny odděleně.”
Přestože se mnoho hasičů už od roku 1942 nacházelo na frontě, v roce 1943 požadovalo ministerstvo vnitra sbírku ještě úspěšnější. Na sbírce se měli podílet nejen hasiči, ale i členové Hitlerjugend. Sbírka probíhala po dobu tří měsíců (prosinec, leden a únor). Od hasičů se předpokládala „osobní oběť” formou tzv. zvláštního daru (Sonderspende), přičemž „suma měla tu z loňského roku překonat”. Velitelé sborů byli také vyzváni k založení zvláštních sbírkových účtů (Sammelkonten). Celá akce končila 20. února 1943. Velitel zasílal na landrát zprávu formou poštovního lístku, na kterém uvedl odděleně vybranou sumu a počet zúčastněných hasičů a HJ.
Řádek 49 ⟶ 48:
=== Deutsches Rotes Kreuz (DRK) ===
[[
Nositelem záchranné služby se měl do budoucna stát Německý červený kříž (DRK) a základ jeho výstavby tvořily záchranné oddíly dobrovolných hasičů. Zpočátku byl hasičům vstup do DRK umožněn zcela volně a hned po vstupu mohli nosit jeho označení. Zařízení a záchranná výbava ale zůstávala až do ukončení vybudování celé struktury v majetku záchranných hasičských sborů. Od podzimu roku 1938 se postupně převáděly záchranné skupiny do DRK. V březnu roku 1939 obdrželi přední funkcionáři hasičstva a starostové obcí oběžník s vyhláškou inspektora pořádkové policie plukovníka Meißnera. Hasičům, kteří byli ve sborech nepostradatelní, se členství u DRK nepovolovalo a v takovém případě vybavení záchranných oddílů na DRK nepřecházelo. V místech, kde došlo přestupem k DRK k oslabení nebo narušení pohotovosti, se měli hasiči okamžitě vrátit a zůstat tak dlouho u hasičské záchranné služby, dokud nebude DRK schopen zajistit veškeré požadavky. Na začátku prosince 1939 započal Německý červený kříž s výstavbou organizací po obcích, ale i tak nadále platilo, že nesmí být porušena pohotovost hasičských sborů.
=== Příprava na válku ===
[[
O přípravě na válku se samozřejmě nehovořilo. Zvýšená cvičební aktivita se hasičům zdůvodňovala jako příprava na „''velký úkol''”, který je v budoucnu čeká. Starostové obcí svolávali na základě přísně tajného dopisu „naléhavou” a povinnou schůzku všech hasičů, na kterou se měli dostavit s vojenskými dokumenty. Velitelům hrozil v případě nesplnění příkazu trest podle platných vojenských zákonů. Dalším přísně tajným dopisem vojenské velení v obci zjišťovalo minimální počet členů pro záchranou a hasičskou službu. Pro hasičskou službu v úvahu nejprve připadali pouze muži starší 45 let. V případě, že by nebylo možné z této věkové skupiny sbor utvořit, měly obce zařazovat také hasiče ve věku od 35 let. Z vojenské služby byli vyjmuti též velitel, jeho zástupce, velitel družstva, velitel záchranné skupiny, strojníci a řidiči. Podle dalšího tajného rozkazu podstupovali hasiči vojenskou lékařskou prohlídku, o které směl být uvědomen pouze lékař.
Řádek 59 ⟶ 58:
== Hasiči za druhé světové války ==
V září roku 1939 okresní velitelství hasičům oběžníkem připomínalo, že v případě velkého počtu odvedených na frontu doplní své stavy rezervními ročníky a dobrovolníky z HJ. Samozřejmě nechybělo provolání „für Führer, Volk und Vaterland”. Další úbytek mužstva nastal po 5. říjnu 1943, kdy byly odvedeni ročníky 1894 a 1893-1883. Jména padlých „kamarádů” se nejprve zveřejňovala v novinách „Deutscher Feuerschutz“ a zároveň se dokumentovala v „Čestné knize německé policie” (Ehrenbuch der Deutschen Polizei). Od června roku 1942 se seznamy padlých sice dál posílaly okresnímu velení, ale v tisku se už jména neuváděla. Okresní velitelství hasičům náhradou slibovalo, že padlí kamarádi budou po válce do čestné knihy doplněni a vytištěné knihy si budou moci zakoupit a ve sborech vystavit.
[[
[[
V březnu roku 1940 vyzval polní maršál Hermann Göring všechny hasičské sbory ke kovové sbírce pořádané k narozeninám Adolfa Hitlera. Hasiči probírali zbrojnice a shromažďovali přebytečné kovové předměty. Sbírka se netýkala dosud používaných spojek K 52. O kovové hřebeny přišly i hasičské helmy. V prosinci roku 1941 se začalo hovořit o tom, že by se mužstva měla připravit „na těžké úkoly, které se s největší pravděpodobností dostaví” a „jednou až dvakrát měsíčně věnovat několik hodin školení z protipožární ochrany”. V roce 1942 vyhlásil říšský ministr zbraní a střeliva Albert Speer (od roku 1943 ministr pro zbrojní a válečnou výrobu) mobilizaci železných rezerv, takže následovala nová kovová sbírka pro válečné účely. V červnu 1943 odevzdávali hasiči do Hornu nepoužívané ruční a parní stříkačky, spojky a ostatní starou výzbroj.
Řádek 72 ⟶ 71:
=== Nové normy a školení pro družstva ===
[[
[[
Od 1. května 1939 vstoupily v platnost nové jednotné normy AVF (Ausbildungsvorschrift für den Feuerwehrdienst), které za nejmenší formaci označovaly družstvo sestávající z jednoho velitele a osmi mužů. Hasiče tak čekalo povinné absolvování zkoušek z protipožárního útoku (Löschangriff) pro družstva. S malou „černou šestnáctistránkovou knížkou” nastala u hasičských sborů doslova revoluce. V praxi ale nefungovalo vše tak rychle, jak by si velení představovalo. V červenci roku 1941 župní velitelství sbory upomínalo:
Řádek 84 ⟶ 83:
=== Nedostatek benzínu ===
Palivové hospodářství Třetí říše se dostávalo od roku 1940 do velkých obtíží. V roce 1941 vydal Říšský místodržící pro župu Dolní Podunají Hugo Jury rozkaz, aby bylo hasičským sborům palivo nadále přidělováno pouze na nezbytně nutné účely. Rezervy benzínu se mohly použít jen při zásahu a nácvik měl probíhat bez použití paliva. Okresní zemědělský úřad hasičům například sděloval:
''„Hasičská cvičení se mohou konat s použitím benzínu pouze v případě, že se jedná o výcvik nového týmu. V takovém případě je třeba, aby si sbor u příslušného okresního úřadu podal žádost o potřebné množství paliva. Rezervní benzín nesmí být v žádném případě použit k jiným účelům. Mohlo by se tak stát, že v případě nutného zásahu nebude benzín k dispozici.”''
Řádek 98 ⟶ 97:
=== Svépomocná protiletadlová obrana ===
[[
[[
[[
Protiletecká obrana byla kvůli nedostatku financí a pohonných hmot uspořádána podle stupně ohrožení na místa I., II. a III. řádu. V místech s protileteckou obranou I. řádu se podařilo protileteckou obranu zcela vybudovat. Bezpečnostní a pomocná služba (SHD) navíc obdržela i podporu od Luftwaffe. V místech s protileteckou obranou II. řádu měly takovou podporu pouze státní, komunální a podobná zařízení. Svépomocná protiletadlová obrana, rozšířená svépomocná protiletadlová obrana a protiletadlová obrana podniků zde byla vybudována tak jako v místech I. řádu (Horn-Waidhofen a. d. Thaya). Všechna ostatní místa spadala pod území s protileteckou obranou III. řádu, na kterých nebyla speciální obranná struktura pro státní, komunální a ostatní podobné civilní objekty vybudována. Tato místa se musela o sestavení svépomocné protiletecké obrany postarat sama.
Reichsluftschutzbund (Říšský svaz protiletecké obrany) patřil pod svazy, nad kterými držela dozor NSDAP.
{| class="wikitable"
Řádek 131 ⟶ 130:
* družstvo místních hasičů k hašení požárů
* 1 sestra (laická pomocnice)
* 1 spojka
* dobrovolníci - většinou ženy a starší muži, kteří nerukovali do války
Řádek 139 ⟶ 138:
* 1 – 2 tlumnice na udušení plamene (Feuerpatsche)
* 1 trhací hák na strhávání ohořelých trámů (Einreißhaken)
* 1 šňůra na dřevěném navijáku (Leine)
* 1 vodič - drát (Leiter)
* 1 lékárnička (Luftschutz - Hausapotheke)
* 1 žebřík
* 1 – 2 bedny s pískem (Sandkiste)
* 1 malá lopatka ke každé bedně s pískem (Handschaufel)
* 1 velká lopata nebo rýč (Schaufe oder Spaten)
* papírové sáčky s pískem po pěti kg (Löschsand Tüten)
* 1 sekyra (Beil)
* 1 – 2 nádoby na vodu (Wassereimer) - v každém domě a sklepě
* 1 zásobník na vodu (jímka, Wasserbehalter) - v každém domě a ve sklepě
Řádek 162 ⟶ 161:
''„Obvazový materiál se musí na každém statku nacházet v dostatečném množství. Povinností každé selky, která funguje v obci zároveň také jako zdravotní dobrovolnice, je pravidelná náhrada spotřebovaného obvazového materiálu v domácích lékárničkách a domácí výroba trojcípích šátků a obvazů. To samé platí i v protiletecké ochraně domácích zvířat, kdy je třeba zajistit velká prostěradla s našitým uvázáním a na široké pruhy nastříhané kusy látek.”''<ref>Niederösterreichischer Grenzbote, So, 10. September 1944, s. 7</ref>
''„Nádoby s vodou musí být neustále naplněné až po okraj. Jen plné nádoby mohou zabránit přístupu kyslíku, který je příčinou reznutí!”''
''„Stávající vrata u stájí nestačí k rychlé záchraně dobytka, proto by se každý sedlák měl postarat o dodatečné vybudování nouzového východu, který však nesmí být zazděn cementovou ale vápennou maltou nebo příčkou z jílu a kamenů.”''
''„Zemědělské vozy s úrodou se nesmí nechávat přes den a v noci stát v ulicích mezi statky, jelikož v případě požáru brání provozu a záchranářským akcím a tvoří mosty pro přeskakující plameny!”
Řádek 171 ⟶ 170:
''„Úložiště hasících přístrojů a nářadí musí být označena bílým nátěrem, zrovna tak kliky a zámky u dveří a vrat!”''<ref>Niederösterreichischer Grenzbote, So, 1. Oktober 1944, s. 6</ref>
''„Sedláci, i když je po sklizni, nesmíme v protiletecké obraně na venkově polevit, což také potvrzují neustále se množící nálety.
== Tisk ==
* '''Deutscher Feuerschutz''' -
* '''Die nationalsozialistische Gemeinde''' - ústřední noviny NSDAP pro politiku obecní správy, Ostmark 1939-1941
* '''Die Landgemeinde''' - úřední orgán pro zemědělskou správu, Ostmark 1939-1941
| |||