Čeština/Psaní i/y: Porovnání verzí

Toto rozdělení má vliv nejen na pravopis, ale i na skloňování a časování. U skloňování proto rozlišujeme měkké a tvrdé vzory. Těmito vzory se řídí psaní ''i/y'' a ''í/ý'' v koncovkách. Pro psaní těchto samohlásek po obojetných souhláskách v kořenech, předponách a příponách existuje seznam [[Čeština/Vyjmenovaná slova|vyjmenovaných slov]], v nichž – a ve slovech od nich odvozených – se píše ''y/ý''. V ostatních případech píšeme ''i/í''.

 

Výjimkou z výše uvedeného pravidla jsou tvrdé souhlásky ''d, t, n'', po nichž je možné psát i „měkké“ ''i/í''. V tom případě se však mění výslovnost a stejně jako před [[Čeština/Písmeno ě|písmenem ě]] se čtou „měkce“. Skupiny vyslovované [ďi, ťi, ňi] a [ďí, ťí, ňí] píšeme ''vždy'' '''di, ti, ni''' a '''dí, tí, ní''':

{{Příklad|

{{Poznámka|V přejatých slovech však respektujeme původní výslovnost skupin ''di, ti, ni'', která je zpravidla tvrdá: '''di'''ktát [dyktát], avia'''ti'''k [avijatyk].}}

 

Příčestí jsou slovesné tvary, které jsou formálně shodné se jmennými tvary [[Čeština/Přídavná jména|přídavných jmen]]. Používají se při tvoření [[Čeština/Minulý čas|minulého času]] (příčestí minulé) a [[Čeština/Trpný rod|trpného rodu]] (příčestí trpné). Příčestí vždy musí mít tvar odpovídající [[Čeština/Jmenný rod|rodu]] podmětu. V jednotném čísle nám obvykle volba náležitého tvaru nečiní potíže (pán še'''l''', paní š'''la''', dítě š'''lo'''). Problémy nastávají v množném čísle, pokud máme rozhodnout, zda napsat ''-li'', nebo ''-ly'', neboť výslovnost je v obou případech stejná. V tomto případě platí:

* Zakončení ''-li'' má rod ''mužský životný'': muži š'''li''', psi štěka'''li'''.

:Skupina dobrovolníků přišla na brigádu, aby pomohl'''i''' (ti dobrovolníci) odklidit následky požáru. ''Nebo:'' Skupina dobrovolníků přišla na brigádu, aby pomohl'''a''' odklidit následky požáru.

 

Je-li ve větě podmět složený z podstatných jmen různých rodů, uplatní se v přísudku shoda podle následující priority:

 

:Přišl'''a/i''' Jana se svým přítelem.

 

Přestože je ''c'' měkká souhláska, existuje v domácích slovech jedna výjimka, kdy se píše ''y'': v množném čísle (1. a 4. pád) převážně hovorových slov zakončených ''-c'', která se skloňují podle vzoru ''hrad'', např. puncy, tácy, kecy, placy.

 

{{Poznámka|Ovšem při skloňování tvarů slov zakončených ''-ca'' (vzor ''předseda'' a ''žena'') a také ''-ča, -ša, -ža, -ja, -ďa, -ťa'' a ''-ňa'' se píše ''i'', např. Ľubici, Nohavici, Máši, Stáni, Vládi, Káji apod.}}

 

Výše uvedená pravidla platí pro slova domácího původu, případně zdomácnělá již v dávné době (např. rytíř). U cizích slov však obvykle respektujeme pravopis původního jazyka, např. h'''i'''stor'''i'''e, arch'''i'''v, k'''i'''lometr, tr'''i'''buna; c'''y'''klist'''i'''ka. Skupiny ''di, ti, ni'' se obvykle čtou tvrdě, [dy, ty, ny] (viz výše).