Valticko/Liechtensteinská panství/Valtice: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: kosmetické úpravy
oprava kódu
Řádek 7:
===== Dějiny nejstarší širšího území =====
:
: Před velmi mnoha lety, jak dosvědčují nálezy v oblasti mezi "Manhartsberge" ''(pohoří s nejvyšší výškou 537 m táhnoucí se na západ až ke Znojmu a sousední Moravou)'', bylo toto území pro výhodnou přírodní polohu osídleno. Obzvláště jsou pro pro nás důležité nálezy z ''(archeologického naleziště u)'' [[w:Stillfried|Stillfried]]u (nad Moravou); většinou v hloubce 12 m se ve spraších nacházejí silné kosti slona podobného mamutu, uloveného lidskými lovci při migraci od severu k jihu. Kosti soba, medvěda a vlka společně s kostmi mamuta se nacházejí v písčitých mělčinách, kde člověk úlovky řezal pazourkem, to nasvědčuje, že máme spojitost s touto nízkou lidskou rasou. V třicátých letech ''(19. století)'' se našly ve [[w:ValticValtic]]ích v knížecí cihelně zbytky dávno vymřelých živočichů a na návrší za Novým dvorem ''(Neuhof)'' nástroje z kamení nebo i z kostí. 10/2
 
: Pokolení, které následovalo, náleželo v každém případě k našemu ''(německému)'' jazyku, používalo zlatavý bronz u zbraní, nástrojů i šperků (výkopy rýh u Lednice). Snad se ještě lovilo divoké prase, bobr, zubr a vydry usilovně chované; ale byla chovaná i domácí zvířata, pěstovalo se proso a len. Tito lidé bydleli v chatách - boudách z hatí, vně i uvnitř pokryté hlínou. Většinou usídlení ležela nahoře v kopcích. (Např. temena [[w:Pálavské vrchy|Pálavských vrch]]ů) 10/3
Řádek 25:
: [[w:Východní marka|Východní marka]] byla divokými [[w:MaďařiMaďar]]y kolem roku 900 dobyta a vypleněna. Pro naši zemi přišly šťastné časy, když německý císař [[w:Otto I.|Otto I.]] ''(Veliký)'' (912-973) u [[w:Augsburg|Augsburg]]u ''(Augšpurk, Aušpurk) (na jihozápadě [[w:Bavorko|Bavork]]a)'' ozbrojenou mocí [[w:Maďaři|Maďa]]ry vyhnal a [[w:Východní marka|Východní mark]]u opět sestavil. Velký císař propůjčil zemi [[w:Bavorsko|bavorsk]]ému rodu [[w:Babenberg|Babenberg]]ů (předchůdců [[w:Habsburg|Habsbur]]ků v [[w:Rakousko|Rakousk]]u) a velký pruh země dostal [[w:Bavorsko|bavor]]ský [[w:šlechtic|šlechtic]], [[w:biskup|biskup]]ové a [[w:klášter|klášter]]y, kteří zaručí, jak zemi pustou s [[w:Němci|něm]]eckými přistěhovalci učiní ornou. To platilo a také země, která je jen jednou čtvrtinu [[w:Vídeňský les|Vídeňského les]]a, zvětšují se stálé sváry proti [[w:Uhry|Uhr]]ám. V tomto úsilí byli [[w:Babenberkové|Babenber]]ští zejména [[w:císař|císař]]em [[w:Jindřich|Jindřich]]em ''(Heinrich)'' III. ''(1017-1056)''a jeho mocnou říší podporováni; [[w:císař|císař]] měl totiž v úmyslu, až vrchnost a [[w:Německá říše|Německá říše]] bude bohatá, podnikne opět válečné tažení proti [[w:Uhry|Uhr]]ám za pomoci [[w:Babenberg|Babenberg]]ů. 10/4
 
:Když také ještě smrtí [[w:Štěpán|Štěpán]]a ''(I.)'' Svatého ''(vládl 977-1038)'' nynější záměr není výhodný, nemůže [[w:Německo|němec]]ký [[w:císař|císař]] žádné stálé úspěchy docílit. Zajisté dokázalo to [[w:rytíř|rytíř]]ské umění [[w:markrabě|markrabě]]te [[w:Adalbert|Adalbert]]a ''(Vojtěcha) ([[w:Babenberg|Babenber]]ského) (vládl 1018-1055)'' [[w:Vítězný|Vítězn]]ého, aby zemské hranice tvořila [[w:řeka|řeka]] [[w:Morava|Morava]] a [[w:Leitha|Leitha]] ''([[w:Litava|Litava]], přítok [[w:Dunaj|Dunaj]]e tvoří [[w:Uhersko|uhersk]]ou hranici)'', čímž náš těsný domov byl součástí [[w:Východní marka|Východní mark]]y (1043). Toto znovu získané území darováno rovněž na [[w:Bavorsko|bavorsk]]é, duchovní a světské, velké a bohaté; krajina v okolí [[w:Valtice|Valtic]] přešla na [[w:hrabě|hrabě]]te [[w:Richwin|Richwin]]a, jeho držba obsahovala pruh země od osady [[w:Kettlasbrunn|Kettlasbrunn]] ''(jižně od [[w:Wilfersdorf|Wilfersdorf]]u)'', [[w:Böhmischkrut|Böhmischkrut]] ''(nyní [[w:Großkrut|Großkrut]])'' a [[w:Herrnbaumgarten|Herrnbaumgarten]] až do [[w:Břeclav|Břeclav]]i. 10/4
 
===== Dějiny 11. století =====
Řádek 41:
:* Pro nějaké majetky ležící v Gnas, nikoliv v Gars, jak ve svém spise nazývá Weikern. 6/
 
: V následujícím roce potvrdil "Staufenkaiser" [[w:Heinrich|Heinrich]] VI. ''(1165-1197)'' na říšském sněmu v [[w:Řezno|Řezn]]ě ''(Regensburg)'', na kterém také vévoda [[w:Heinrich|Heinrich]] ''(II. 1114-1177)'' [[w:Jasomirgott|Jasomirgott]] a následně [[w:Richard|Richard]] Löwenherz ''(I., [[w:Lví srdce|Lví srdce]]) (1157-1199)'' císaři smlouvu ztvrdil. Toto je první listina, ve které je nazýváno naše město (1193). Když vlastnictví Valtic přešlo do jiných rukou, tedy zůstalo přece jen, v církevním vztahu podřízeno biskupství [[w:Pasov|Pasov]]skému; až do roku 1783 téměř celá země [[w:Rakousko|Rakousk]]a byla podřízena nejvyššímu klášteru, jejichž diecéze rozdělil císař [[w:Josef II.|Josef II.]] pod biskupy z Vídně a [[w:St.Pölten|St.Pölten]]. 10/5
 
: Stejně jaký byl duchovní život německých císařů, tak také byl uvážlivý pozemský život šlechticů pocházejících z Rakouska. [[w:Seefeld|Seefeld]]ové patřili k [[w:Bavorskobavorsk]]ým rodům. Můžeme se domnívat, že ve 12. století sídlili na Pulka, a že první z jejich rodu Kadolt zřídil hrad na [[w:Seefeld-Kadolz|Seefeld-Kadolz]]u ''(v okr.Hollabrun)''. 10/5
Řádek 94:
: Hojná kopí propichovala pláň klání, potom odložil [[w:Ulrich|Ulrich]] ''(Oldřich (1200-1274)'' své zbraně a cestoval s panošem do [[w:Vídeň|Víd]]ně, když neměl být poznán. Rytířové ale táhli do [[w:Valtice|Valtic]] a přijímali pohostinnost Kadolta ''([[w:Seefeld|Seefeld]])'' znovu i opakovanou. ''(Následují opět mnou nepřeložitelné verše ze soboty 23 května.'') 10/19
 
: Celá cesta stála [[w:Ulrich|Ulrich]]a ''(Oldřich (1200-1274)'' nesmírnou částku peněz, když měl 271 zlatých prstenů na rozdávání. Když ale paní jeho srdce prstýnek měla, pátrala po něm, poněvadž odhadla jeho nevěru, Ulrich ''(Oldřich)'' jedoucí na koni zarmoucený k jeho manželce, která ho sice měla ráda, ale od jeho dobrodružství neuměla udržet. "Paní" mu však znovu dopřávala jeho umění, předtím ho nechávala stát dva dny jako žebráka mezi malomocnými, až mu povolila, aby k němu byly jiné dámy, které do pokoje se domáhaly, kde mu řekla, že všechna jeho tužba snad je zadarmo. Nyní teprve Ulrich ''(Oldřich)'' nepřipustil jeho zbožňování. Celá jeho básnická tvorba nás uvádí do hlubokého pohledu rytířského života tehdejších časů; to šlo proti úpadku, již obžalovaného Ulricha ''(Oldřicha)''. Jestliže on sám sice nemůže být vzorem šlechtice a rytíře, musí ho doba považovat jako za idealisty, jehož povaha zůstala čistá od neřestí té doby. V mužném věku vykonal pro vlast dobré služby a zemřel jako letitý, kolem roku 1274. 10/20
:
:
Řádek 110:
::: [[w:Agnes|Agnes]] von [[w:Seefeld|Seefeld]]. ''(Manželem se stal)'' Heinrichův starší bratr Lutold von [[w:Kuenring|Kuenring]].
 
::: Elsbeth von [[w:Seefeld|Seefeld]]. Manželem pán von [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]] ''(hred v údolí [[w:Helenthal|Helenthal]] severovýchodně od [[w:Schwechat|Schwechat]]u nyní v části města [[w:Baden|Baden]] u [[w:Vídeň|Víd]]ně)'', druhým manželem byl [[w:Ulrich II.|Ulrich II.]]. von Pilichdorf ''(zřejmě [[w:Pillichsdorf|Pillichsdorf]], obec v okr. [[w:Mistelbach|Mistelbach]] u [[w:Wolkersforf|Wolkersforf]]u)'',
 
::: [[w:Gisela|Gisela]] von [[w:Seefeld|Seefeld]]. Manželem Ortlieb von Winkel.
Řádek 314:
:* 1562
 
: V roce 1562 zemřel Georg ''(Jiří)'' Hartmann ''(I. 1513-1562)'' a byl stejně jako jeho otec pohřben ve farním kostele. Také jeho syn [[w:Hartmann II.|Hartmann II.]] byl horlivý průkopník protestantské víry a [[w:Valtice|Valtice]] pod hradem byly protestantské, tedy nebylo možné, aby katolický farář mohl zůstat ve [[w:Valtice|Valtic]]ích. 10/36
 
:* 1566
Řádek 320:
: Katolický farář oplakával u zástupce [[w:Pasov|pasov]]ského biskupa, kterým byl oficiál Zadesius, jenž sídlil v chrámu “Maria Stiegen" ve [[w:Vídeň|Víd]]ni, že [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] z fary ho 1566 vyhání a prosil o pomoc, ten však pomoci nemohl 10/36
 
: Ve stejném roce nastoupil jako protestantský farář do Valtic, Joachym ''(Johann)'' [[w:Magdeburgius|Magdeburgius]] (+1575), muž, který sehrál významnou roli v době tehdejších náboženských zmatcích. Byl v roce 1525 zavřený jako rodák pruského státu, když vedl jako kazatel neklidný život. Jako protestant musel [[w:Braunschweig|Braunschweig]] ''(město v [[w:Dolní Sasku|Dolním Sasku]] – [[w:Niedersachsen|Niedersachsen]])'' opustit; do [[w:Hamburk|Hamburk]]u ''(město, kde pak působil jako kazatel, byl navzdory jeho pilnosti a věrnosti bez uvedení důvodů propuštěn)''. V roce 1564 doporučil [[w:Magdeburgius|Magdeburgius]]e jako kněze proslulý císařský polní hejtman Hans Ruber, jehož císařský pluk ležel před Raabem. Protože Ruber v [[w:Dolní Rakousko|Dolním Rakousk]]u vlastnil místo Grafenwert ''(nyní [[w:Grafenwört|Grafenwört]], město u [[w:Wagram|Wagram]]u v [[w:Rakousko|Rakousk]]u)'', tak učil [[w:Magdeburgius|Magdeburgius]]e také v tomto místě lokalizovat [[w:Dolní Rakousko|Dolní Rakousko]]. V závěru jeho díla ve [[w:Grafenwert|Grafenwert]]u "Konfese anebo náboženské vyznání víry několika evangelických kazatelů v Rakousku" doporučil nynějšího faráře do [[w:Valtice|Valtic]].
 
:* 1567
Řádek 355:
: Když evangelické zemské stavy sledovali usnesení zemského sněmu z roku 1579, zákon pomohl k oslabení odpůrců a podle něho případně obvinit. Úmyslně sem byl z [[w:Meklenbursko|Meklenbursk]]a povolán učený Lukas [[w:Bakmeister|Bakmeister]], který zasvětil doktora, faráře a profesory k služebníkům náboženství a přísně dohlížel jak se oblékají -- poněvadž když superintendant Dr. [[w:Bakmeister|Bakmeister]] a kontrolor stáli včele. Zjišťováno, že veškeré evangelické faráře mají jen [[w:Valtice|Valtice]] a [[w:Grossenzersdorf|Grossenzersdorf]] a první majitel města [[w:Hartmann|Hartmann]] z [[w:Liechtentein|Liechtentein]]a stál v čele jako ředitel vyšetřovací komise, jakou ve [[w:Valtice|Valtic]]ích během funkce od 12. do 18. září 1580 vyslechli uvědomělost dvaceti evangelických farářů. U této příležitosti byl také farář Niklas Becher von Wolffersdorf dnem 14. září přeložen jako kazatel do kostela ve Valticích k šíření evangelického učení. 6/
 
: Ve čtvrti mezi Manhartsbergskými písčinami, částečně posledním místem vizitací [[w:Valtice|Valtic]], dílem k [[w:Enzersdorf|Enzersdorf]]u ''(místo v [[w:Dolní Rakousko|Dolním Rakousk]]u mezi [[w:Laa|Laa]] a [[w:Hollabrunn|Hollabrunn]]em)'' a údolím u horního [[w:Hollabrunn|Hollabrunn]]u. Jako zástupci stavů při vizitacích byli jmenováni [[w:Hartmann II.|Hartmann II.]] ''(1544-1585)'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u a Wolf Christoph z [[w:Enzersdorf|Enzersdorf]]u. V [[w:Rodaun|Rodaun]] ''(místo je nyní součást [[w:Vídeň|Víd]]ně)'' naznačoval Backmeister Pánu z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u, že kontroloři přijdou do [[w:Valtice|Valtic]] mezi 12. a 13. září a současně poslal kopii pro Pána a zemský lid, ve kterém se sděluje a dávají dispozice, že se kontroly objeví v různých dnech u jednotlivých kazatelů. Wolf Christoph navrhll, aby pro velké vzdálenosti míst od [[w:Valtice|Valtic]] kazatele předvolali do [[w:Enzersdorf|Enzersdorf]]u, kteří jsou blíže a z [[w:Moravské pole|Moravského pole]] zase předvolat do [[w:Valtice|Valtic]]. Backmeister ''(Dr. Lukas-náboženský poradce)'' s tímto návrhem souhlasil. V pondělí 12. září přijel teolog do [[w:Valtice|Valtic]] a druhého dne provedl kontrolu. Potom [[w:Hartmann II.|Hartmann II.]] ''(1544-1585)'' jako první ředitel komise, podrobil kazatele a úředníky vyšetřování a připomněl náležitou skromnost. V první den přišli: Martinus na [[w:Dobermannsdorf|Dobermannsdorf]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u okr. [[w:Gänserndorf|Gänserndorf]])'', Christophorus Merkel z [[w:Lednice|Lednice]], Balthasar Senkenberg z [[w:Hauskirchen|Hauskirchen]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u okr. [[w:Gänserndorf|Gänserndorf]])'', Thomas Diestelmeyer z [[w:Altlichtenwarth|Alt-Lichtenwart]]u ''([[w:Altlichtenwarth|Altlichtenwarth]], ''(obec [[w:Altlichtenwarth|Altlichtenwarth]]u, okr. [[w:Mistelbach|Mistelbach]])'', Othmarus Schilheider na [[w:Bernhardsthal|Bernhardsthal]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u, okr. [[w:Mistelbach|Mistelbach]])'', Nikolaus Becher z [[w:Wilfersdorf|Wilfersdorf]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u, okr. [[w:Ganserndorf|Ganserndorf]])'' a Balthasar Grave, jáhen z [[w:Valtice|Valtic]]. Z jeho údajů vyplývá: narodil se 1551 na [[w:Rohlitz|Rohlitz]] u [[w:Meißen|Meißen]] ''(Míšeň, město v [[w:Sasko|Sask]]u)'', studoval krátkou dobu v [[w:Lipsko|Lipsk]]u ''([[w:LeipzigLeipzig]], město v [[w:Sasko|Sask]]u)'' většinou ale samostudiem. Když ho potom předchozí pastor z [[w:Valtice|Valtic]], Ioann Judice, 1577 povolal k jáhenské službě, ordinoval u Josua Opitia ve [[w:Vídeň|Víd]]ni při protestantském kázání. Jeho boj kvůli pozemskému hříchu nezahájil. V kostele ve [[w:Valtice|Valtic]]ích byla [[w:Rakousko|rakousk]]á agenda (pro protestantskou církev schválena císařem Maxem II. (1527-1576) sbírka církevních potřeb) a byly používané ve všech obřadech. Školomet ''(učitel)'' se jmenoval Paulus Hartvogel a měl při sobě 50 chlapců. Protože jáhen s pastorem jménem Alexio Bresnicerius, který byl členem sboru se v mnohém shodoval, a o druhých věcech se zbytečně neobtěžoval. ''(10/40)'' Všichni předvolaní kazatelé z prvního dne byli ve služebním poměru u Pána z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]u. Když přezkoušení provedli, ke spokojenosti všech, byli napomenuti k svědomitému vedení úřadu. Když byli pastoři přezkoumáni, bylo jim předloženo prohlášení k podpisu, jen Wolffius si vyprosil čas na rozmyšlenou do 21. září, v čemž mu bylo vyhověno. Dne 14. září byl Nikolaus Becher z Wilfersdorfu ve farním kostele ve Valticích od doktora Backmeistera v přítomnosti jiných kazatelů ordinováno kladení rukou a nábožná modlitba ke kazateli, načež mu byl vystaven písemný závazek, kterým se zavazuje k vedení jeho úřadu. 10/41
 
: Dne 15. září objevil se před komisí Jakobus Feuchtinger ze [[w:Stützenhofen|Stützenhofen]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u, okr. [[w:Mistelbach|Mistelbach]])'' , Leonardus Hasenmüller z [[w:Kirchstetten|Kirchstetten]] ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u, okr. [[w:Mistelbach|Mistelbach]])'', Johannes Slezský ''(Schleesisch)'' na [[w:Lanžhot|Lanžhot]]u ''(Landshut)'', následující den Wolfgang Vierecki z [[w:Ober-Sulz|Ober-Sulz]] ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u, [[w:Weinviertel]], okr. [[w:Ganserndorf|Ganserndorf]])'', Rupertus Artzhofer z [[w:Ebenthal|Ebenthal]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. Rakousk]]u, okr. [[w:Ganserndorf|Ganserndorf]], Kilian Meixner na [[w:Katzelsdorf|Katzelsdorf]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol.Rakousk]]u okr.[[w:Mistelbach|Mistelbach]]) a Johannes Weiß z [[w:Herrnbaumgarten|Herrnbaumgarten]]u ''(obec v [[w:Dol.Rakousko|Dol.Rakousk]]u, [[w:Weinviertel|Weinviertel]], okr.[[w:Mistelbach|Mistelbach]])''. Potom ještě 14. září dopoledne byl vyslýchán Martinus Turka z místa a komise navštívila školní vyučování ve Valticích a také přezkoušela chlapce. Málo se učila latinská gramatika, většina byla v četbě a psaní do německého jazyka seznámena. 10/41
Řádek 455:
: Stejně jako jeho otec Karel ''(Karl I. 1569-1627)'' měl také tento kníže veliký význam pro naše město. I když císař [[w:Ferdinand II.|Ferdinand II.]] ''([[w:Habsburg|Habsburg]] Štýrský 1578-1637)'', šestnáctiletý mladík, byl podle jeho otce plnoletý a převzal prozatímně vládu nad [[w:říše|říš]]í, nad [[w:panství|panství]]m jeho strýc [[w:Maxmilián|Maxmilián]] ''(1578-1643)'', mezitím [[w:Karel Eusebius|Karel Eusebius]] ''(1611-1684)'' se vzdělával cestováním. [[w:Maxmilián|Maxmilián]] ''(1578-1643)'', v bojích proti buřičským protestantským stavům a [[w:Turci|Tur]]kům získával zásluhy, byl načichnutý [[w:katolík|katolík]]. Jakkoliv ještě stará [[w:evangelická víra|evangelická víra]] zůstávala nad [[w:Valtice|valtic]]kými, obecní církevní poradní sbor podával písemnou stížnost na faráře Niklase Hartmanna. Uváděli, že žádné kázání nekoná a děti nevyučuje, jeho bohoslužby jsou nedbale konány, neposlouchá svatou církev; naopak nabádá k čilému obchodu se sudovým vínem do [[w:Čechy|Čech]]. Psaná stížnost je uzavřena slovy: "Faráře hněvá nové, ještě slabé katolické křesťanství však stoupající, lituje luteránské svátosti podle [[w:Kristus|Krist]]ova rozkazu, jaké v katolickém učení nejsou." :10/64
 
: [[w:Maxmilián|Maxmilián]] ''(1578-1643)'', koupil početné výtisky knihy [[w:kardinál Dietrichstein|kardinála Dietrichstein]]a ''(Franz 1570-1636)'' "Stručná zpráva některých artikulí katolického učení" ''([[w:Vídeň|Vídeň]], 1628)'', dal je rozdávat, z kazatelny předčítal a potom zkoušel přítomné. Jakmile někdo knihu neznal, musel jít do psí boudy. 10/65
 
: V roce 1632 převzal [[w:kníže|kníže]] [[w:Karel Eusebius|Carolus Eusebius]] ''(1611-1684)'' vládu nad [[w:panství|panství]]m. Jeho snahou bylo pozvednout zářivě dům, jak to poznal na v [[w:Paříž|Paříž]]i na dvoře [[w:Ludvík XIII.|Ludvíka XIII.]] ''([[w:Bourbon|Bourbon]] 1601-1643)''. Tak chtěl napodobit svou [[w:rezidence|rezidenc]]i, za kterou zvolil [[w:Valtice|Valtice]]. Nejprve vytvářel z mohutného městského hradu nádherný [[w:zámek|zámek]] ve stylu vládnoucího [[w:baroko|barok]]a (1640). 10/65
Řádek 484:
:* 1641
 
: V roce 1641 královna Kristýna ''(Christine I. 1626-1689)'' ze Švédska jmenovala nadaného geniálního žáka Gustava Adolfa ''(II. 1594-1632)'', Leonharda Torstensona ''(1603-1651)'', vrchním velitelem švédského vojska. 10/56
 
: Ačkoliv Torstenson trpěl dnou a většinou byl nošen na nosítkách, jeho umění s rychlostí přesunů ve válečných taženích a pohyblivosti v jeho bitevních plánech budili úžas. 10/57
Řádek 512:
: Polní bojiště a vinohrady byly zpustošené, obce vydrancované a vypálené, mnoho lidí si zachránilo holý život útěkem. 10/59
 
: Alt-Lichtenwarth a Hausbrunn ''(v okr. Mistelbach)'' byly obzvláště vypáleny a tvrdě mečem postiženy, v prvním 309 a v druhém 238 osob bylo zavražděno. 10/59
 
: Mezitím Rákóczy ''(Georg I. 1591-1648)'' spolu s Torstensonem v Lednici ''(Eisgrub)'' si vojevůdci vyjasnili své důvody a přiměli císaře uzavřít mír. 10/59
Řádek 574:
:* 1748
 
: Zvláštním ziskem pro naši vlast v této těžké době byl [[w:kníže|kníže]] [[w:Josef Václav|Josef Václav]] ''(Wenzel 1696-1772)'' z [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]a, který v roce 1748 převzal rodové panství ''(Majorát)''. Poté byl poslán působit do [[w:Berlín|Berlín]]a, kde se spřátelil s korunním princem Friedrichem ''(1712-1786)'', svého pozdějšího protivníka získal, se stejným postojem byl vyslán do [[w:Paříž|Paříž]]e. Když se válka proti [[w:Marie Terezie|Marii Terezi]]i ''(Maria Theresia 1717-1780, vládla 1741-1780)'' připravovala, pospíchal k vojskům a získal je proti [[w:Prusko|Prusk]]u a [[w:Francie|Franci]]i jako opěvovaný vojevůdce. Dokázal, že jeho velkým učitelem byl vznešený princ Eugen ''(Savojský 1631-1736)''. 10/78
 
: Jeho velkou zásluhou bylo vytvoření výtečného [[w:Rakousko|rakousk]]ého dělostřelectva, což dosud žijící Friedrich ''(Bedřich 1712-1786)'' Veliký musel ocenit. 10/78
Řádek 631:
* 1809
 
: Roku 1809 šel opět nemocný znovu do války a skvělý výsledek bitvy u Aspern byl z největší části připisován jemu s jeho jezdectvem. Pod jeho tělem pět koní bylo zastřeleno; přesto kníže, odvážný jezdec bojoval mezi přívalem kulí, zůstal nezraněný. Po nešťastných bitvách a porážkách, pak vedl mírová jednání. Když také mírová jednání někdy nebyla podle přání [[w:císař|císař]]e, tak musel uvažovat, že [[w:Napoleon|Napoleon]] ''([[w:Bonaparte|Bonaparte]] 1769-1821)'', který [[w:Jan I.|Janu I.]] ''(Johannu I. 1760-1836)'' nejvyšší úctu prokazoval, mírnil své podmínky. 10/84
 
: Po těchto válečných letech ''(1809)'' vrátil se [[w:kníže|kníže]] na své statky zpět a věnoval se jejich správě s maximální horlivostí. Zejména podporoval stavitelství tím, že na svých državách nechal stavět budovy a sice podle vkusu té doby, dokonalým nadchnutím k [[w:empír|empír]]u ''(druhá fáze klasicismu)''. Sledoval, aby také účel, kvůli zubožení [[w:francouzské války|francouzskými válk]]ami, nabízel výhodné zaměstnání. Po dobu své vlády vytvořil stavby, které okrašlují okolí [[w:Valtice|Valtic]]. 10/84
Řádek 821:
==== Boří dvůr ====
 
:Ku konci století vznikl Boří dvůr, zvaný ''(Genše, Genže)''. 1/
 
==== Hamethský dvůr ====
Řádek 997:
==== Stillfried an der March ====
 
: Stilfried je střediskem pravěkého osídlení oblasti kolem řeky Moravy a zachycuje historii od 30 tisíc let před n. l., je dobou lovců ze starší doby kamenné, přes první zemědělce mladší doby kamenné, starověkých kovářů z doby bronzové, obchodníků, Germánů i Římanů až po stěhování národů a středověk. Ve zdejší výstavě jsou nálezy z pozdní doby bronzové podíl [[w:Jantarová stezka|Jantarové stezky]] ''(obchodní cesty v pravěku a starověku, která spojovala Baltské a Jadranské moře. Nejvíce se využívala od konce 7. století před n. l. do 5. století našeho letopočtu. Pramen: http://niederoesterreich-card.at/)''
 
==== Stützenhofen ====
Řádek 1 003:
==== Ulrichskirchen ====
 
: Místo v Dolním Rakousku ve Weinviertel, kde měl majetky také [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]]'' 10/26
 
==== Walterskirchen ====