BIOS/Přístupové klávesy: Porovnání verzí

Původní IBM PC BIOS byl uložen v paměti [[ROM]] (pouze pro čtení), která byla zasunuta do soketu v [[Základní deska|základní desce]] a oprava BIOSu byla možná pouze výměnou ROM čipu. Protože to bylo nepraktické, začala se používat pro BIOS paměť [[EEPROM]], kterou bylo možné přeprogramovat (změnit její obsah) tak, že byla vyjmuta z patice a přeprogramována ve speciálním zařízení. Kolem roku 1995 se začaly používat [[flash paměť|flash paměti]], které lze přeprogramovat bez vyjmutí ze základní desky. Důvodem změn BIOSu byly zejména změny v hardwaru (nové procesory). S příchodem IBM AT se přidaly hardwarové hodiny, které byly nastavovány přes BIOS. Flash čipy byly připojovány na sběrnici [[ISA (sběrnice)|ISA]],které po nějaké době začaly nahrazovat autobasy [[Low Pin Count|LPC]], měli funkčně nahradit sběrnici ISA, která bylo známá pro nové rozhraní jako "rozbočovač [[firmware]]". V roce 2006 začaly systémy podporovat Serial Peripheral Interface a flashová pamětpaměť BIOSU se znovu stěhovala, dnešní BIOS má velikost až 16MB. Některé moderní základní desky mají ještě větší [[NAND]] flash paměť, s kterou jsou schopné uchovávat celé kompaktní [[Operační systém|operační systémy]], například u některých [[Linux]]ových aplikací. Několik základních desek od firmy [[Asus|ASUS]] mají součástí Splashtop Linux, který je uložen do jejich NAND obvodů. Další typ [[firmware]] čipu byl nalezen v [[IBM Personal Computer|IBM PC]] a brzy se stal kompatibilním a jeho řízení bylo prováděno pomocí mikrokontroloru s vlastní programovatelnou paměti.