Dějiny Korolup/Proslov: Porovnání verzí

[[Soubor:Korolupy celkový pohled před rokem 1945.jpg|náhled|Obec [[w:Korolupy|Korolupy]] (německy ''Kurlupp'') se nachází v okrese Znojmo, kraj Jihomoravský. V roce 2013 zde žilo 168 obyvatel, což je přibližně 11 obyvatel na km². V obci Korolupy poblíž hranice České republiky s Rakouskem žilo na jejím území do roku 1945 německé obyvatelstvo s malou českou menšinou, během různých vývojových etap i židovské obyvatelstvo, ale i jiné národnosti. Přelomové události 20. století ovlivnily nejen život místních obyvatel, ale podepsaly se také na vývoji celého regionu. Korolupy spadají pod poštu Uherčice (671 07). Nejbližším větším městečkem je Jemnice, potom Moravské Budějovice a městys Vranov nad Dyjí, na rakouské straně Horn a směrem do Čech Slavonice. Obec se rozprostírá na náhorní plošině v nadmořské výšce 433 metrů nedaleko vyvýšeniny nazývané Kopka.]]

 

 

Území hrabat z [[w:Pernegg (Dolní Rakousy)|Perneku]], pocházejících z dolního povodí [[w:Inn|Innu]] ve východním Bavorsku, nebylo bezvýznamné a sahalo od [[w:Raabs an der Thaya (hrad)|hradu Rakous]] až po [[w:Bítov (hrad)|Bítov]]. Strategické místo u dyjského brodu na jihozápadní Moravu opanovali páni z Trnavy (Herren von Thürnau) s erbem tří leknínových lupenů, ministeriálové hrabat z Perneku,<ref>Členové rodu erbu tří leknínových lupenů se na zač. 13. století nacházeli v Miroslavi, Myslibořicích (Hartleb a Ekhart), rakouské Trnavě a na Frejštejně. In: Josef Žemlička, Čechy v době knížecí, 1034-1198</ref> jež si na vysokém ostrohu nad soutokem Dyje (u obce Dolní Trnávka / Unter-Thür-nau) a potoka Javorka (Gaberbach) vystavěli hradní sídlo a někdy od 1. poloviny 12. století kolonizovali tuto část rakouského Podyjí. V roce 1157 je doložen ''Ekkihard de Tirnua'' s dvěma bratry, v roce 1175 Oldřich de Tiernahc (''Ulrich de Tiernahc''). Další z členů rodu ''Wernhard de Trnowa'' (r. 1215) vstoupil do služeb moravského markraběte [[w:Vladislav Jindřich|Vladislava Jindřicha]] (1192–1222), za což získal právo kolonizovat moravské příhraničí (jižní Jemnicko, Vratěnín, Lubnice, Kostníky, Slavíkovice, atd.)

Skromný gotický hrad Frejštejn, tehdy spadající do obvodu bítovské kastelanie, byl jako sídlo lapků roku 1286 se souhlasem mladého českého krále [[w:Václav II.|Václava II.]] rakouským vévodou [[w:Albrecht I. Habsburský|Albrechtem I.]] dobyt, pobořen a pravděpodobně navrácen českému králi a moravskému zeměpánovi. Hrad byl později ještě za vlády Václava II. znovu obýván a stavebně značně rozšířen. V roce 1310 se na listině [[w:Rajmund z Lichtenburka|Rajmunda z Lichtenburka]] ve svědeční řadě připomíná Markvart Frej (Marquart Frey),<ref>CDM 6, 1307-1333, s. 31. Rajmund z Lichtenburka zastavuje oslavanskému klášteru plat 10 hřiven pražských grošů na vesnicích Radkovicích, Udeřicích a Bačicích, listinu stvrzují pán Smil z Krumvaldu, jeho bratr Wolfram, Bohuslav z Šakvic, Jaroš z Vydří, Maršík z Knínic a Marquart z Frejštejna.</ref> v roce 1322 a 1323 při obdarování světelského kláštera (Stift Zwettl) svědčí Oldřich Frej (Ulrich Vrey).<ref>Liechtenfels, 13. prosinec 1322, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net. Albrechtsberg, 2. února 1323, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net.</ref><ref>Na řece Světlá (Zwettl) se rozprostíraly pozemky Kueringů, kteří založili r. 1138 klášter Světlou. Potřebné pozemky k tomuto účelu dostal Hadmar z Kueringu od krále Konráda III. a vévody Leopolda Bavorského r. 1139.</ref> Hradní kaple sv. Kateřiny, navazující na reprezentativní trojpodlažní palác, je poprvé zmíněna v roce 1347.

 

 

 

 

== Odkazy ==