Dějiny Korolup/Proslov: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace
meziuložení
Řádek 1:
[[Soubor:Korolupy celkový pohled před rokem 1945.jpg|náhled|Obec [[w:Korolupy|Korolupy]] (německy ''Kurlupp'') se nachází v okresena Znojmo,jihozápadě krajJihomoravského Jihomoravský.kraje Vv roceokrese 2013 zde žilo 168 obyvatel, což je přibližně 11 obyvatel na km²Znojmo. V obcido Korolupyčervna poblížroku hranice1945 Českéve republiky s Rakouskemvsi žilo na jejím území do roku 1945převážně německé obyvatelstvo s malou českou menšinou, během různých vývojových etap i židovské obyvatelstvo, ale i jiné národnosti. Přelomové události 20. století ovlivnily nejen život místních obyvatel, ale podepsaly se také na vývoji celého regionu. Korolupy spadají pod poštu Uherčice (671 07). Nejbližším větším městečkem je Jemnice, potom Moravské Budějovice a městys Vranov nad Dyjí, na rakouské straně Horn a směrem do Čech Slavonice. Obec se rozprostírá na náhorní plošině v nadmořské výšce 433 metrů nedaleko vyvýšeniny nazývané Kopka.]]
 
Po bojích římskoněmeckého krále [[w:Jindřich III. Černý|Jindřicha III.]] (1017-1056) a markrabího [[w:Vojtěch Babenberský|Vojtěcha Babenberského]] (1018–1055) s českým knížetem [[w:Břetislav I.|Břetislavem]] připadlo dobyté území mezi Dunajem, Chubou (Kaja) a Dyjí k [[w:Rakouské markrabství|Východní marce]] a řeka Dyje tvořila vojenskou hranici mezi Moravou a Východní markou. Král Jindřich si z titulu zeměpána ponechal většinu území a některá udělil do přímé správy [[w:Babenberkové|Babenberkům]], kteří pomocí svých ministeriálů (Kuenringové, hrabata z Perneku, hrabata z Plainu, Kadoltové) započali kolonizaci.
 
Území hrabat z [[w:Pernegg (Dolní Rakousy)|Perneku]], pocházejících z dolního povodí [[w:Inn|Innu]] ve východním Bavorsku, nebylo bezvýznamné a sahalo od [[w:Raabs an der Thaya (hrad)|hradu Rakous]] (Raabs an der Thaya) až po [[w:Bítov (hrad)|Bítov]]. Strategické místo u dyjského brodu na jihozápadní Moravu opanovali páni z Trnavy (Herren von Thürnau) s erbem tří leknínových lupenů, ministeriálové hrabat z Perneku,<ref>Členové rodu erbu tří leknínových lupenů se na zač. 13. století nacházeli v Miroslavi, Myslibořicích (Hartleb a Ekhart), rakouské Trnavě a na Frejštejně. In: Josef Žemlička, Čechy v době knížecí, 1034-1198</ref> jež si na vysokém ostrohu nad soutokem Dyje (u obce Dolní Trnávka / Unter-Thür-nauThürnau) a potoka Javorka (Gaberbach) vystavěli hradní sídlo a někdy od 1. poloviny 12. století kolonizovali tuto část rakouského Podyjí. V roce 1157 je doložen ''Ekkihard de Tirnua'' s dvěma bratry, v roce 1175 Oldřich de Tiernahc (''Ulrich de Tiernahc''). Další z členů rodu ''Wernhard de Trnowa'' (r. 1215) vstoupil do služeb moravského markraběte [[w:Vladislav Jindřich|Vladislava Jindřicha]] (1192–1222), za což získal právo kolonizovat moravské příhraničí (jižní Jemnicko, Vratěnín, Lubnice, Kostníky, Slavíkovice, atd.)
 
Po válečných konfliktech (1226–1246) mezi posledními Babenberky a českými Přemyslovci a po nástupu krále a vévody Přemysla Otakara II. (1247–1278) se Podyjí stalo vnitrozemským územím. Sám panovník se očividně snažil nově získané rakouské země propojit se zemí svého původu. V roce 1251 vstoupil do užších vztahů s Moravou také dolnorakouský klášter v Jeruši (Stift Geras). Vikart z Trnavy (Wichard de Thyrnach )<ref>„Die Tirna”. (Jahrbuch für Landeskunde v. N.-Oe. II.; Wien 1869, S. 325) auch F. X. Kießling, „Die drei Thayaburgen Buchenstein, Eibenstein, Unter-Thyrnau nebst der Oertlichkeit Lehstein" (Wien 1895) und „Bote aus dem Waldviertel", XVIII. Jahrg. 1895), Nr. 429</ref> téhož roku daroval se svolením panovníka a též se souhlasem své choti (Wulfhild de Tyrna) a synů (Walther, Wernharb a Ulrich de Tyrna) jerušskému klášteru patronátní právo ke kostelu (sv. Jakuba) ve Vratěníně (Wratingen, Vraetingen). Je zřejmé, že pányPány z Trnavy založená ves Vratěnín tvořila součástí většího Vikartova majetkového celku, který se rozprostíral po obou stranách hranice se správním centrem na hradě Trnava (Oberthürnau v Rakousku).
 
Vikartovi bratranci Wernhart a jeho bratr Oldřich (též erbu tři leknínových lupenů), Vikartovi bratranci, se psali roku 1251 po Budči (1251 Wernhardus de Putsche, Vlricus de Putsche) a Wernhart roku 1259 se psal Wernhart po Loukovicích/Slavíkovicích (Wernhard von Laúkwicz),<ref>CDM III n. 374.Regest: CDB 5/3 n. 1359, [http://monasterium.net/mom/AT-StiAZ/Urkunden/1265.2/charter?q=Wichard Stiftsarchiv Zwettl]</ref> kdy na Vranově svědčil při daru svého příbuzného VikardaVikarta z Trnavy a jeho zetě Jana z Dobřan při obdarování řádu magdalenitek v západočeských Dobřanech. Po smrti Vikartově přijal predikát z Trnavy (1271 Wernhard de Dirna).<ref>Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1271 VII 10, in: monasterium.net, URL <http://monasterium.net/mom/AT-StiAZ/Urkunden/1271_VII_10.1/charter>, accessed at 2018-08-11Z</ref>
 
Někdy kolem poloviny 13. století založili členové z rozrodu pánů z Trnavy (Tyrny, Dírné, Tyrnau ap.), potomci pána ''Wernharda de Trnowa'', hrad [[w:Frejštejn|Frejštejn (Freistein)]]. Páni z Frejštejna (Frei von Freistein) nosili stejný erb jako jejich příbuzný Vikart z Trnavy (''Wichard von Thürnau''). V roce 1251 mu svědčili Oldřich (Ulrich) zvaný Liber (Svobodný, německy Frei) a jeho syn Gaytmar (později s přídomkem ''Vreyensteyn'') při obdarování [[w:Opatství Geras|jerušského kláštera]]. V roce 1286 se Oldřich Frej z Frejštejna (Ulrich Frei von Freistein) vzdal se souhlasem svých dědiců a jeho bratrů Heinricha a Marcharta čtyř plstěných párů bot, kterým ho každoročně obdarovával klášter v Jeruši. Skromný gotický hrad Frejštejn, tehdy spadající do obvodu bítovské kastelanie, byl jako sídlo lapků roku 1286 se souhlasem mladého českého krále [[w:Václav II.|Václava II.]] rakouským vévodou [[w:Albrecht I. Habsburský|Albrechtem I.]] dobyt, pobořen a pravděpodobně navrácen českému králi a moravskému zeměpánovi. Hrad byl později ještě za vlády Václava II. znovu obýván a stavebně značně rozšířen.
 
Skromný gotický hrad Frejštejn, tehdy spadající do obvodu bítovské kastelanie, byl jako sídlo lapků roku 1286 se souhlasem mladého českého krále [[w:Václav II.|Václava II.]] rakouským vévodou [[w:Albrecht I. Habsburský|Albrechtem I.]] dobyt, pobořen a pravděpodobně navrácen českému králi a moravskému zeměpánovi. Hrad byl později ještě za vlády Václava II. znovu obýván a stavebně značně rozšířen. V roce 1310 se na listině [[w:Rajmund z Lichtenburka|Rajmunda z Lichtenburka]] ve svědeční řadě připomíná Markvart Frej (Marquart Frey),<ref>CDM 6, 1307-1333, s. 31. Rajmund z Lichtenburka zastavuje oslavanskému klášteru plat 10 hřiven pražských grošů na vesnicích Radkovicích, Udeřicích a Bačicích, listinu stvrzují pán Smil z Krumvaldu, jeho bratr Wolfram, Bohuslav z Šakvic, Jaroš z Vydří, Maršík z Knínic a Marquart z Frejštejna.</ref> v roce 1322 a 1323 při obdarování světelského kláštera (Stift Zwettl) svědčí Oldřich Frej (Ulrich Vrey).<ref>Liechtenfels, 13. prosinec 1322, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net. Albrechtsberg, 2. února 1323, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net.</ref><ref>Na řece Světlá (Zwettl) se rozprostíraly pozemky Kueringů, kteří založili r. 1138 klášter Světlou. Potřebné pozemky k tomuto účelu dostal Hadmar z Kueringu od krále Konráda III. a vévody Leopolda Bavorského r. 1139.</ref> Hradní kaple sv. Kateřiny, navazující na reprezentativní trojpodlažní palác, je poprvé zmíněna v roce 1347.
 
Část Vikartova majetku se po jeho smrti dostala do držení [[w:Fulštejnové|pánů z Fulštejna]] - v roce 1312 je zboží v [[w:Menhartice|Menharticích]], [[w:Hluboká (Dešná)|Hluboké]], [[w:Bělčovice|Bělčovicích]], [[w:Uherčice (okres Znojmo)|Uherčicích]], Kozojedech, [[w:Stálky|Stálkách]], [[w:Stupešice|Stupešicích]] a [[w:Křepice (okres Znojmo)|Křepicích]] součástí fundace Isoldy, vdovy po Matěji Fulštejnovi (''Mathei de Fullenstein'') oslavanskému klášteru.<ref>Moravský zemský archiv v Brně Cisterčiacki Brno (1225-1748) 1312 VIII 10, in: monasterium.net, URL <http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E09/1312_VIII_10.1/charter>, accessed at 2018-08-11Z, [http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E09/1312_VIII_10.1/charter král Jan potvrzuje darování Isoldy (''Ysaldis abbatissa monasterii de Osla''), choti Matěje z Fulštejna (''ab Izaldi consorte Mathei de Fullenstein'')]</ref> K majetku Fulštejnů (dříve Vikarta z Trnavy) snad patřily i vsi Dešná, Županovice a zaniklé Ocmanice, jež se prodejem nebo postoupením v léno dostaly k majetkům olomouckého biskupství (v roce 1320 v držení pánů z Walsee).<ref>CDM 7 (1334-1349): král Karel IV. propůjčuje Heinrichovi z Waldsee a na Drosendorfu městečko Vratěnín, s. 574/1006, [http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=3&bookid=68&page=578 ]</ref>
 
Druhou část území po Vikartovi z Tyrny získali páni z Klinkenberka. Jan z Klinkenberka (Johann von Klingerberg /Chlingerverch), zástavní majitel hradu [[w:Litschau|Litschau]], držel také hrad Trnavu (Tierna), vsi Rabesreith a Luden nedaleko [[w:Drosendorf-Zissersdorf|Drozdovic (Drosendorf)]], městečko [[w:Vratěnín|Vratěnín]], popluží u Lubence (''die Ecker zu Lubentz'', Lubnice)<ref>Stejný název nesl cisterciácký klášter „Łubnitz/Lubenez” (Łubnice/Lubenec, nyní Velkopolské vojvodství) z první poloviny 13. století. In: Waldemar P. Könighaus: Die Zisterzienserabtei Leubus in Schlesien von ihrer Gründung bis zum Ende des 15. Jahrhunderts, s. 214 a 261</ref> a u Sonovic (zaniklá ves), ves [[w:Rancířov|Rancířov]], v [[w:Mešovice|Mešovicích]] dědiny platné, v [[w:Lubnice|Hafnerluden]] (nyní též Lubnice) poplužní dvůr s dědinami platnými a v [[w:Kostníky|Kostníkách]] dědiny platné. [[w:Mladoňovice (okres Třebíč)|Mladoňovice]] obdržel od [[w:Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] v roce 1319 jako samostatné léno.<ref>Franz Karl Wissgrill: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels vom Herren- und Ritterstande von dem XI.Jahrhundert: Bd.I-V., Band 5, 1804, s. 172 - Klingenberg</ref> V roce 1348 toto území udělil [[w:markrabě Karel|Karel IV.]] Jindřichovi [[w:Páni z Valsy|z Waldsee]] (tak jak je drželi ''Johansen, Albrechten und Heinrichten von Chlingenberg'' a před nimi patřily ''zu dem Huse ze Tyrnach'').<ref>CDM 7 (1334-1349): král Karel IV. propůjčuje Heinrichovi z Waldsee a na Drosendorfu městečko Vratěnín, s. 574/1006, [http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=3&bookid=68&page=578 ]</ref>
 
V roce 1310 se na listině [[w:Rajmund z Lichtenburka|Rajmunda z Lichtenburka]] ve svědeční řadě připomíná Markvart Frej (Marquart Frey),<ref>CDM 6, 1307-1333, s. 31. Rajmund z Lichtenburka zastavuje oslavanskému klášteru plat 10 hřiven pražských grošů na vesnicích Radkovicích, Udeřicích a Bačicích, listinu stvrzují pán Smil z Krumvaldu, jeho bratr Wolfram, Bohuslav z Šakvic, Jaroš z Vydří, Maršík z Knínic a Marquart z Frejštejna.</ref> v roce 1322 a 1323 při obdarování světelského kláštera (Stift Zwettl) Oldřich Frej (Ulrich Vrey).<ref>Liechtenfels, 13. prosinec 1322, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net. Albrechtsberg, 2. února 1323, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net.</ref><ref>Na řece Světlá (Zwettl) se rozprostíraly pozemky Kueringů, kteří založili r. 1138 klášter Světlou. Potřebné pozemky k tomuto účelu dostal Hadmar z Kueringu od krále Konráda III. a vévody Leopolda Bavorského r. 1139.</ref> Od třicátých let 14. století se hrad Frejštejn nacházel ve správě zeměpanských purkrabí: roku 1331 se připomíná purkrabí Konrád z Bítova s chotí Budislavou, roku 1354 a 1371 Petr Hecht z Rosic (též purkrabí na hradě ve Vranově).<ref>Jiří Kacetl - Petr Lazárek - David Molík: [http://www.muzeumznojmo.cz/O-muzeu/Publikace Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí], česky a německy</ref><ref>Stanislav Vohryzek: [https://is.muni.cz/th/w0uzp/?so=nx Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek]</ref> V roce 1348 toto území udělil [[w:markrabě Karel|Karel IV.]] Jindřichovi [[w:Páni z Valsy|z Waldsee]] (tak jak je drželi ''Johansen, Albrechten und Heinrichten von Chlingenberg'' a před nimi patřily ''zu dem Huse ze Tyrnach'').<ref>CDM 7 (1334-1349): král Karel IV. propůjčuje Heinrichovi z Waldsee a na Drosendorfu městečko Vratěnín, s. 574/1006, [http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=3&bookid=68&page=578 ]</ref>
 
== Odkazy ==