Dějiny Korolup/Proslov: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
vladykové ze Slavíkovic, zdroje |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Korolupy celkový pohled před rokem 1945.jpg|náhled|Obec [[w:Korolupy|Korolupy]] (německy ''Kurlupp'') se nachází v na jihozápadě Jihomoravského kraje v okrese Znojmo. Až do června roku 1945 ve vsi žilo převážně německé obyvatelstvo s malou českou menšinou. Přelomové události 20. století ovlivnily nejen život místních obyvatel, ale podepsaly se také na vývoji celého regionu.]]
Po bojích římskoněmeckého krále [[w:Jindřich III. Černý|Jindřicha III.]] a markrabího [[w:Vojtěch Babenberský|Vojtěcha Babenberského]] s českým knížetem [[w:Břetislav I.|Břetislavem]] připadlo dobyté území mezi Dunajem, Chubou (''Kaja'') a Dyjí k [[w:Rakouské markrabství|Východní marce]] a řeka Dyje tvořila vojenskou hranici mezi Moravou a Východní markou. Král Jindřich si z titulu zeměpána ponechal většinu území a některá udělil do přímé správy [[w:Babenberkové|Babenberkům]], kteří pomocí svých ministeriálů hrabat z [[w:Pernegg (Dolní Rakousy)|Perneku]], pocházejících z dolního povodí [[w:Inn|Innu]] ve východním Bavorsku, započali na území sahajícím od [[w:Raabs an der Thaya (hrad)|hradu Rakous]] (''Raabs an der Thaya'') až po [[w:Bítov (hrad)|Bítov]] kolonizaci.
Po válečných konfliktech mezi posledními Babenberky a českými Přemyslovci a po nástupu krále a vévody Přemysla Otakara II. se Podyjí stalo vnitrozemským územím. Sám panovník se očividně snažil nově získané rakouské země propojit se zemí svého původu. V roce 1251 vstoupil do užších vztahů s Moravou také dolnorakouský klášter v Jeruši (''Stift Geras''). Vikart z Trnavy (''Wichard de Thyrnach
Vikartovi bratranci Wernhart a jeho bratr Oldřich (též erbu tři leknínových lupenů) se psali roku 1251 po Budči (1251 ''Wernhardus de Putsche'', ''Vlricus de Putsche'') a Wernhart roku 1259 po Loukovicích / Slavíkovicích (''Wernhard von Laúkwicz''),<ref>CDM III n. 374.Regest: CDB 5/3 n. 1359, [http://monasterium.net/mom/AT-StiAZ/Urkunden/1265.2/charter?q=Wichard Stiftsarchiv Zwettl]</ref> kdy na Vranově svědčil při daru svého příbuzného Vikarta z Trnavy a jeho zetě Jana z Dobřan při obdarování řádu magdalenitek v západočeských Dobřanech. Po smrti Vikartově přijal predikát z Trnavy (1271 Wernhard de Dirna).<ref>Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1271 VII 10, in: monasterium.net, URL <http://monasterium.net/mom/AT-StiAZ/Urkunden/1271_VII_10.1/charter>, accessed at 2018-08-11Z</ref> Oldřich po sobě pravděpodobně zanechal Winharda z Loukovic / Slavíkovic (''Winhardus de Laukwicz'', připomínaného také roku 1265)<ref>[http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=3&bookid=69&page=381 CDM III, s. 377, č. 374]</ref> a z rodu později doložené vladyky ze Slavíkovic.<ref>PLAČEK, M.: Rakouský rod, s. 83, p. 19; PILNÁČEK, J.: Staromoravští rodové, s. 26; s. 83</ref> K nim patřil Bernhard (''Bernhardi de Laucwycz''), jež po sobě zanechal vdovu Jitku (''Jutca de Laucwycz'').<ref>MZD I, s. 11, č. 206; s. 11, č. 208</ref> Budeč se později dostala do držení Ranožírovců, snad sňatkem s nějakou členkou Vikartovy větve.<ref>CDM VII. s. 523-526, č. 708; PLAČEK, M.: Rakouský rod, s. 83</ref>
Někdy kolem poloviny 13. století založili potomci pána ''Wernharda de Trnowa''
Část Vikartova majetku se po jeho smrti dostala do držení [[w:Fulštejnové|pánů z Fulštejna]] - v roce 1312 je zboží v [[w:Menhartice|Menharticích]], [[w:Hluboká (Dešná)|Hluboké]], [[w:Bělčovice|Bělčovicích]], [[w:Uherčice (okres Znojmo)|Uherčicích]], Kozojedech, [[w:Stálky|Stálkách]], [[w:Stupešice|Stupešicích]] a [[w:Křepice (okres Znojmo)|Křepicích]] součástí fundace Isoldy, vdovy po Matěji Fulštejnovi (''Mathei de Fullenstein'') oslavanskému klášteru.<ref>Moravský zemský archiv v Brně Cisterčiacki Brno (1225-1748) 1312 VIII 10, in: monasterium.net, URL <http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E09/1312_VIII_10.1/charter>, accessed at 2018-08-11Z, [http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E09/1312_VIII_10.1/charter král Jan potvrzuje darování Isoldy (''Ysaldis abbatissa monasterii de Osla''), choti Matěje z Fulštejna (''ab Izaldi consorte Mathei de Fullenstein'')]</ref> K majetku Fulštejnů (dříve Vikarta z Trnavy) snad patřily i vsi Dešná, Županovice a zaniklé Ocmanice (v katastru obce Dešná), jež se prodejem nebo postoupením v léno dostaly k majetkům olomouckého biskupství (v roce 1320 v držení pánů z Walsee).<ref>CDM 7 (1334-1349): král Karel IV. propůjčuje Heinrichovi z Waldsee a na Drosendorfu městečko Vratěnín, s. 574/1006, [http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=3&bookid=68&page=578 ]</ref>
Druhou část území po Vikartovi z Trnavy (''Tyrny'') získali páni z Klinkenberka. Jan z Klinkenberka (Johann von Klingerberg /Chlingerverch), zástavní majitel hradu [[w:Litschau|Litschau]], držel také hrad Trnavu (Tierna), vsi Rabesreith a Luden nedaleko [[w:Drosendorf-Zissersdorf|Drozdovic (''Drosendorf'')]], městečko [[w:Vratěnín|Vratěnín]], popluží u Lubence (''die Ecker zu Lubentz'', Lubnice)<ref>Stejný název nesl cisterciácký klášter „Łubnitz/Lubenez” (Łubnice/Lubenec, nyní Velkopolské vojvodství) z první poloviny 13. století. In: Waldemar P. Könighaus: Die Zisterzienserabtei Leubus in Schlesien von ihrer Gründung bis zum Ende des 15. Jahrhunderts, s. 214 a 261</ref> a u Sonovic (zaniklá ves), ves [[w:Rancířov|Rancířov]], v [[w:Mešovice|Mešovicích]] dědiny platné, v [[w:Lubnice|Hafnerluden]] (nyní též Lubnice) poplužní dvůr s dědinami platnými a v [[w:Kostníky|Kostníkách]] dědiny platné. [[w:Mladoňovice (okres Třebíč)|Mladoňovice]] obdržel od [[w:Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] v roce 1319 jako samostatné léno.<ref>Franz Karl Wissgrill: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels vom Herren- und Ritterstande von dem XI.Jahrhundert: Bd.I-V., Band 5, 1804, s. 172 - Klingenberg</ref>
V roce 1310 se na listině [[w:Rajmund z Lichtenburka|Rajmunda z Lichtenburka]] ve svědeční řadě připomíná Markvart Frej (Marquart Frey),<ref>CDM 6, 1307-1333, s. 31. Rajmund z Lichtenburka zastavuje oslavanskému klášteru plat 10 hřiven pražských grošů na vesnicích Radkovicích, Udeřicích a Bačicích, listinu stvrzují pán Smil z Krumvaldu, jeho bratr Wolfram, Bohuslav z Šakvic, Jaroš z Vydří, Maršík z Knínic a Marquart z Frejštejna.</ref> v roce 1322 a 1323 při obdarování světelského kláštera (''Stift Zwettl'') Oldřich Frej (Ulrich Vrey).<ref>Liechtenfels, 13. prosinec 1322, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net. Albrechtsberg, 2. února 1323, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net.</ref><ref>Na řece Světlá (Zwettl) se rozprostíraly pozemky Kueringů, kteří založili r. 1138 klášter Světlou. Potřebné pozemky k tomuto účelu dostal Hadmar z Kueringu od krále Konráda III. a vévody Leopolda Bavorského r. 1139.</ref> Od třicátých let 14. století se hrad Frejštejn nacházel ve správě zeměpanských purkrabí: roku 1331 se připomíná purkrabí Konrád z Bítova s chotí Budislavou, roku 1354 a 1371 Petr Hecht z Rosic (též purkrabí na hradě ve Vranově).<ref>Jiří Kacetl - Petr Lazárek - David Molík: [http://www.muzeumznojmo.cz/O-muzeu/Publikace Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí], česky a německy</ref><ref>Stanislav Vohryzek: [https://is.muni.cz/th/w0uzp/?so=nx Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek]</ref> V roce 1348 toto území,
== Odkazy ==
|