Dějiny Korolup/Proslov: Porovnání verzí

Po bojích římskoněmeckého krále [[w:Jindřich III. Černý|Jindřicha III.]] a markrabího [[w:Vojtěch Babenberský|Vojtěcha Babenberského]] s českým knížetem [[w:Břetislav I.|Břetislavem]] připadlo dobyté území mezi Dunajem, Chubou (''Kaja'') a Dyjí k [[w:Rakouské markrabství|Východní marce]] a řeka Dyje tvořila vojenskou hranici mezi Moravou a Východní markou. Král Jindřich si z titulu zeměpána ponechal většinu území a některá udělil do přímé správy [[w:Babenberkové|Babenberkům]], kteří pomocíod svýchkonce ministeriálů11. hrabatstoletí zsvěřili [[w:Perneggkolonizační (Dolní Rakousy)|Perneku]], pocházejících z dolního povodí [[w:Inn|Innu]] ve východním Bavorsku, započalipůsobnosti na území sahajícím od [[w:Raabs an der Thaya (hrad)|hradu Rakous]] (''Raabs an der Thaya'') až po [[w:Bítov (hrad)|Bítov]] kolonizacisvým ministeriálům z [[w:Pernegg (Dolní Rakousy)|Perneku]], hrabatům původem z dolního povodí [[w:Inn|Innu]] ve východním Bavorsku.

StrategickéNěkdy místood první poloviny 12. století kolonizovali ve službách hrabat z Perneku část rakouského Podyjí u dyjského brodu na jihozápadní Moravu opanovali páni z Trnavy (''Herren von Thürnau'') s erbem tří leknínových lupenů, ve službách hrabat z Perneku,<ref>Členové rodu erbu tří leknínových lupenů se na zač. 13. století nacházeli v Miroslavi, Myslibořicích (Hartleb a Ekhart), rakouské Trnavě a na Frejštejně. In: Josef Žemlička, Čechy v době knížecí, 1034-1198</ref> jež si na vysokém ostrohu nad soutokem Dyje (u obce ''Dolní Trnávka / Unter-Thürnau'') a potoka Javorka (''Gaberbach'') vystavěli hradní sídlo a někdy od 1. poloviny 12. století kolonizovali tuto část rakouského Podyjí. V roce 1157 je doložen ''Ekkihard de Tirnua'' s dvěma bratry, v roce 1175 Oldřich de Tiernahc (''Ulrich de Tiernahc''). Další z členů rodu ''Wernhard de Trnowa'' (r. 1215) vstoupil do služeb moravského markraběte [[w:Vladislav Jindřich|Vladislava Jindřicha]], za což získal právo kolonizovat přilehlé moravské pohraničí.

Po válečných konfliktech mezi posledními Babenberky a českými Přemyslovci a po nástupu krále a vévody [[w:Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]] se Podyjí stalo vnitrozemským územím. Sám panovník se očividně snažil nově získané rakouské země propojit se zemí svého původu. V roce 1251 vstoupil do užších vztahů s Moravou také dolnorakouský klášter v Jeruši (''Stift Geras''). Vikart z Trnavy (''Wichard de Thyrnach'')<ref>„Die Tirna”. (Jahrbuch für Landeskunde v. N.-Oe. II.; Wien 1869, S. 325) auch F. X. Kießling, „Die drei Thayaburgen Buchenstein, Eibenstein, Unter-Thyrnau nebst der Oertlichkeit Lehstein" (Wien 1895) und „Bote aus dem Waldviertel", XVIII. Jahrg. 1895), Nr. 429</ref> téhož roku daroval se svolením panovníka a též své choti (Wulfhild de Tyrna) a synů (Walther, Wernharb a Ulrich de Tyrna) jerušskému klášteru patronátní právo ke kostelu (sv. Jakuba) ve Vratěníně (''Wratingen, Vraetingen''). Pány z Trnavy založená ves Vratěnín tvořila tehdy součástí většího Vikartova majetkového celku, který se rozprostíral po obou stranách hranice se správním centrem na hradě Trnava. <ref>Podle ''Antona von Perger''se od 13. stol. hlavním působištěm pánů z Trnavy stala Vídeň a v pol. 14. stol. byl rod povýšen do rytířského stavu. Anton Franz Ritter von Perger (* 20. Dezember 1809 Wien; † 14. April 1876) rakouský malíř, grafik a spisovatel, syn malíře a mědirytce Sigmunda Ferdinanda von Perger, otec chemika Huga von Perger a hudebníka Richarda von Perger.</ref><ref>[https://books.google.at/books?id=Jd6TjzKZ7IkC&pg=PA329&dq=Die+Tirna&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwjYh4X1_YXdAhWRxIsKHeq5BykQ6AEIMzAC#v=onepage&q=Die%20Tirna&f=false Jahrbuch für Landeskunde von Nieder-Oesterreich, Band 2]</ref><ref>[https://books.google.at/books?id=Srem9TqtjMsC&pg=PA167&dq=Die+Tirna&hl=de&sa=X&ved=0ahUKEwjYh4X1_YXdAhWRxIsKHeq5BykQ6AEIKDAA#v=onepage&q=Die%20Tirna&f=false Berichte und Mitteilungen des Altertums-Vereines zu Wien, Band 15]</ref>

Vikartovi bratranci Wernhart a jeho bratr Oldřich (též erbu tři leknínových lupenů) se psali roku 1251 po Budči (1251 ''Wernhardus de Putsche'', ''Vlricus de Putsche'') a Wernhart roku 1259 po Loukovicích / Slavíkovicích (''Wernhard von Laúkwicz''),<ref>CDM III n. 374.Regest: CDB 5/3 n. 1359, [http://monasterium.net/mom/AT-StiAZ/Urkunden/1265.2/charter?q=Wichard Stiftsarchiv Zwettl]</ref> kdy na Vranově svědčil při daru svého příbuzného Vikarta z Trnavy a jeho zetě Jana z Dobřan při obdarování řádu magdalenitek v západočeských Dobřanech. Po smrti Vikartově přijal predikát z Trnavy (1271 Wernhard de Dirna).<ref>Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1271 VII 10, in: monasterium.net, URL <http://monasterium.net/mom/AT-StiAZ/Urkunden/1271_VII_10.1/charter>, accessed at 2018-08-11Z</ref> OldřichPotomkem poOldřicha soběbyl pravděpodobně zanechal WinhardaWinhard z Loukovic / Slavíkovic (''Winhardus de Laukwicz'', připomínaného také rokur. 1265)<ref>[http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=3&bookid=69&page=381 CDM III, s. 377, č. 374]</ref> a z rodu pozdějidalšími doloženénásledníky vladykyvladykové ze Slavíkovic.<ref>PLAČEK, M.: Rakouský rod, s. 83, p. 19; PILNÁČEK, J.: Staromoravští rodové, s. 26; s. 83</ref> K nim patřil Bernhard (''Bernhardi de Laucwycz''), jež po sobě zanechal vdovu Jitku (''Jutca de Laucwycz'').<ref>MZD I, s. 11, č. 206; s. 11, č. 208</ref> Budeč se později dostala do držení Ranožírovců, snad sňatkem s nějakou členkou Vikartovy větve.<ref>CDM VII. s. 523-526, č. 708; PLAČEK, M.: Rakouský rod, s. 83</ref>

Někdy kolem poloviny 13. století založili potomci pána ''Wernharda de Trnowa'' hrad [[w:Frejštejn|Frejštejn (''Freistein'')]]. Páni z Frejštejna (''Frei von Freistein'') nosili stejný erb jako jejich příbuzný Vikart z Trnavy (''Wichard von Thürnau''). V roce 1251 mu svědčili Oldřich (Ulrich) zvaný Liber (''Svobodný, německy Frei'') a jeho syn Gaytmar (později s přídomkem ''Vreyensteyn'') při obdarování [[w:Opatství Geras|jerušského kláštera]]. V roce 1286 se Oldřich Frej z Frejštejna (''Ulrich Frei von Freistein'') vzdal se souhlasem svých dědiců a jeho bratrů Heinricha a Marcharta čtyř plstěných párů bot, kterýmkaždoročního hodaru každoročně obdarovával klášterkláštera v Jeruši. Skromný gotický hrad Frejštejn, tehdy spadající do obvodu bítovské kastelanie, byl jako sídlo lapků roku 1286 se souhlasem mladého českého krále [[w:Václav II.|Václava II.]] rakouským vévodou [[w:Albrecht I. Habsburský|Albrechtem I.]] dobyt, pobořen a pravděpodobně navrácen českému králi a moravskému zeměpánovi. Hrad byl později ještě za vlády Václava II. znovu obýván a stavebně značně rozšířen.

VDruhou rocečást 1310území sepo na listině [[w:RajmundVikartovi z Lichtenburka|Rajmunda z Lichtenburka]] ve svědeční řadě připomíná Markvart FrejTrnavy (Marquart Frey''Tyrny''),<ref>CDM 6,získali 1307-1333,páni s.z 31Klinkenberka. RajmundJan z LichtenburkaKlinkenberka zastavuje(''Johann oslavanskémuvon klášteruKlingerberg plat/Chlingerverch''), 10zástavní hřivenmajitel pražskýchhradu grošů[[w:Litschau|Litschau]], nadržel vesnicíchtaké Radkovicích,hrad UdeřicíchTrnavu a Bačicích(Tierna), listinuvsi stvrzujíRabesreith pána SmilLuden znedaleko Krumvaldu, jeho bratr[[w:Drosendorf-Zissersdorf|Drozdovic Wolfram(''Drosendorf'')]], Bohuslavměstečko z Šakvic[[w:Vratěnín|Vratěnín]], Jarošpopluží zu Vydří,Lubence Maršík(''die zEcker Kníniczu aLubentz''/ Marquart z Frejštejna.Lubnice)</ref>Stejný vnázev rocenesl 1322cisterciácký aklášter 1323„Łubnitz/Lubenez” při(Łubnice/Lubenec, obdarovánínyní světelskéhoVelkopolské kláštera (''Stift Zwettl''vojvodství) Oldřichz Frejprvní (Ulrichpoloviny Vrey)13.<ref>Liechtenfels, 13století. prosinecIn: 1322,Waldemar Zwettl,P. StiftsarchivKönighaus: UrkundenDie (1055-1742)Zisterzienserabtei 1323 II 02,Leubus in: monasterium.net.Schlesien Albrechtsberg,von 2.ihrer únoraGründung 1323,bis Zwettl,zum StiftsarchivEnde Urkundendes (1055-1742)15. 1323Jahrhunderts, IIs. 02,214 in:a monasterium.net.261</ref><ref>Na řecea Světláu Šonovic (Zwettlzaniklá ves) se rozprostíraly pozemky Kueringů,<ref>Šonovice kteříležely založilisnad r.mezi 1138Hlubokou kláštera Světlou.Vratěnínem, Potřebnékde pozemkyse knachází tomutopolní účelutrať dostalŠanovice, Hadmar z Kueringu od krále KonrádaNEKUDA, IIIV.: aZaniklé vévody Leopolda Bavorskéhoosady, rs. 1139.48;</ref> Odves třicátých[[w:Rancířov|Rancířov]], letv 14.[[w:Mešovice|Mešovicích]] stoletídědiny seplatné, hradv Frejštejn[[w:Lubnice|Hafnerluden]] nacházel(nyní vetéž správěLubnice) zeměpanskýchpoplužní purkrabí:dvůr rokus 1331dědinami seplatnými připomínáa purkrabív Konrád[[w:Kostníky|Kostníkách]] zdědiny Bítovaplatné. s[[w:Mladoňovice chotí(okres Budislavou,Třebíč)|Mladoňovice]] rokuobdržel 1354od a[[w:Jan 1371Lucemburský|Jana PetrLucemburského]] Hechtv zroce Rosic1319 (téžjako purkrabísamostatné na hradě ve Vranově)léno.<ref>JiříFranz KacetlKarl -Wissgrill: PetrSchauplatz Lazárekdes -landsässigen David Molík: [http://www.muzeumznojmo.cz/Onieder-muzeu/Publikaceoesterreichischen HradyAdels avom zámky moravskoHerren-rakouského Podyjí],und českyRitterstande avon německy</ref><ref>Stanislavdem VohryzekXI.Jahrhundert: [https://isBd.muniI-V.cz/th/w0uzp/?so=nx, ŠlechtaBand na5, jihozápadní1804, Moravěs. do172 husitských- válek]Klingenberg</ref> V roce 1348 totoudělil území[[w:markrabě Karel|Karel IV.]] odúmrť po pánech z Klinkenberka, tak jak jeji drželi ''Johansen, Albrechten und Heinrichten von Chlingenberg'' a před tím patřící ''zu dem Huse ze Tyrnach'', udělil [[w:markrabě Karel|Karel IV.]] Jindřichovi [[w:Páni z Valsy|z Waldsee]] na Drosendorfu.<ref>CDM 7 (1334-1349): král Karel IV. propůjčuje Heinrichovi z Waldsee a na Drosendorfu městečko Vratěnín, s. 574/1006, [http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=3&bookid=68&page=578 ]</ref>