Nervové buňky: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: kosmetické úpravy
m Robot: kosmetické úpravy
Řádek 6:
V těle jsou všechny buněčné organely, pod mikroskopem je dobře viditelné jádro. Z "ostnů" vycházejí bohatě rozvětvená tenká vlákna, zvaná dendrity. Slouží k příjmu informací z ostatních neuronů.
 
[[Soubor:Neuron_(cesky)-1.svg|centerstřed|400px]]
 
Z nervové buňky vychází i tzv. axon, též zvaný neurit, nejtlustší a nejdelší vlákno, které vede buňkou zpracovaný signál do dalších buněk. Oproti zbytku buňky je velice dlouhý: Protože je z mozku do zbytku těla informace vedena obvykle jen přes jeden neuron, může mít axon délku přes 1,5 metru. Na konci axonu se musí přenesená informace nějak zprostředkovat mnoha ostatním buňkám. Proto je konec axonu opět silně rozvětvený. Na konci jsou tzv. synapse. Daly by se popsat jako drobné "boule", slouží k přenosu signálu mezi buňkami, obvykle přeměně přijatého elektrochemického impulzu na informaci ve formě k tomu určených chemických látek. Neuron je obvykle spojen s několika jinými, může se jich dotýkat po celém jejich povrchu (tedy nejen na konci dendritů).
Řádek 51:
Přesný proces, který probíhá uvnitř synapse po vstupu vápníku, není úplně znám. Pravděpodobně se vápníkové ionty navážou na membrány některých buněčných organel a především způsobí, že synaptické váčky přilnou k buněčné membráně a tím se molekuly neurotransmiterů vyloučí ven z buňky (tento proces se nazývá ''exocytóza''). Obnovují se opačným postupem, kdy se membrána prohne dovnitř, uzavře se a začnou se v ní vytvářet nové neurotransmitery. Celý tento proces je poměrně náhodný – neurotrasmiter se v malé míře vylučuje i bez významnějších podnětů.
 
[[Soubor:Acetylcholine.svg|100px|rightvpravo|Acetylcholin]]
 
Do úzkého prostoru se tedy uvolní (z chemického hlediska velmi malé) množství neurotransmiterů. Neurotransmiterem je obvykle '''acetylcholin'''. Ty se navážou na receptory na membráně druhé buňky. Některé receptory se potom stanou propustnými pro kationty, některé vyvolají složitější chemické procesy, na kterých se obvykle podílejí tzv. G-proteiny. Obojí vede k tomu, že se změní membránový potenciál, zde označovaný jako postsynaptický potenciál (PSP). Obvykle se v buňce začne hromadit sodík (depolarizace), občas naopak může z buňky unikat ještě víc draslíku (hyperpolarizace). Protože druhá zmíněná změna vzdaluje buňku od napětí, potřebného k vytvoření AP, nazývá se inhibiční postsynaptický potenciál (IPSP). Pokud se za sebou nahromadí velké množství kladných vlivů a málo záporných (IPSP), vyvolá se celý popsaný postup s depolarizací a vznikem AP. Předání signálu z jednoho neuronu na druhý přes synapse trvá od 0,5 do 4 ms.