Praktická elektronika/Lineární součástky: Porovnání verzí

== Rezistor ==

 

 

Hlavní vlastností rezistoru je jeho '''odpor''' neboli '''rezistence''', ('''R'''). Je to vlastnost omezovat proud tekoucí obvodem. Proud protékající rezistorem je přímo úměrný napětí na rezistoru; na rezistoru se vytvoří napětí, které je přímo úměrné protékajícímu proudu.

 

 

 

:<math>I = \frac{U}{R}</math>

kde I je proud v ampérech, U je napětí ve voltech a R je odpor v ohmech. Pokud známe 2 veličiny, snadno dopočítáme třetí.

 

 

Odpor není jedinou vlastností rezistoru:

=== Řazení rezistorů ===

 

Rezistory lze v obvodech [[Praktická elektronika/Nejjednodušší obvody#Řazení součástek|řadit]]:

* sériově

 

=== Odporový dělič ===

 

Nejjednoduššími prakticky použitelnými zapojeními s rezistory jsou '''dělič napětí''' a '''dělič proudu'''. V případě děliče napětí jde o seriové spojení dvou rezistorů, R1 a R2. S pomocí [[Praktická elektronika/Základy|základních fyzikálních znalostí]] můžeme odvodit jeho funkci.

:<math>\frac{R_1}{R_2} = \frac{U_1}{U_2}</math>

 

{{Příklad|Máme žárovku na napětí 2,5 V a 9 V baterii. Pokud by jsme připojili žárovku přímo na baterii tak se přepálí. Proto sestavíme odporový dělič:

:<math>U_2 = 2,5 V,\, U_0 = 9 V \Rightarrow \frac{R_1}{R_2} = 2,6</math>

 

=== Proměnné rezistory ===

 

Jako proměnné se označují rezistory, jejichž odpor lze měnit. Dělí se na potenciometry a trimry. Rozdíl mezi potenciometrem a trimrem je ten, že potenciomter je určený k opakované změně odporu při činnosti obvodu (např. změna hlasitosti rádia), zatímco trimr se jednou nastaví při konstrukci a nechá se už nastavený. Proto také potenciometry mají jezdec opatřený páčkou, kterou lze posouvat či otáčet, zatímco trimry se nastavují nástrojem, nejčastěji šroubovákem. Proměnné rezistory se dále dělí podle závislosti odporu na poloze jezdce na '''lineární''' (označení A nebo N), '''logaritmické''' (B nebo G) a '''exponenciální''' (C nebo E).

== Kondenzátor ==

 

 

Kondenzátor je součástka, která je schopna pojmout '''[[../Základy#elektrický náboj|elektrický náboj]] Q'''. Schopnost ukládat náboj se označuje jako '''kapacita''' C - tedy kolik coulombů nabijeme do kondenzátoru, když je na něm napětí 1 V. Kapacitu udáváme v jednotkách '''farad F'''.

{{Příklad|1=Kondenzátor o kapacitě '''1 F''' pojme při napětí '''1 V''' náboj velikosti '''1 C'''.

Kondenzátor o kapacitě '''1 mF''' se bude na napětí '''10 V''' nabíjet proudem '''1 mA''' po dobu '''10 s'''.

 

Farad je jednotka dost velká a dosahují jí jen drahé elektrolytické kondenzátory na nízké napětí. 1 mF mají běžně elektrolytické kondenzátory (i na síťové napětí), uF běžné svitkové kondenzátory, v řádu nF jsou malé destičkové kondenzátory, pF mají často už např. samotné spoje.

Jak bylo uvedeno výše, tak velikost okamžitého napětí na kondenzátoru je úměrná okamžitému množství náboje v kondenzátoru. Aktuální množství náboje je závislé na počátečním množství náboje a celkovém množství náboje, který do kondenzátoru přitekl popř. odtekl. Viz analogie s kapalinou. Velikost napětí na kondenzátoru je tedy integrálem proudu a podobně proud tekoucí kondenzátorem úměrný změně napětí v čase (čili derivaci). Derivací harmonického průběhu (sinusového) je harmonický průběh posunutý o čtvrt periody doleva (cosinusový). Proud tudiž "předbíhá" napětí.

 

 

 

== Cívka ==

 

 

Elektrický proud v cívce má setrvačnost - proud se v ní "rozjíždí" nebo "brzdí" podle přiloženého napětí. Značí se takto:

 

 

Dlouhodobý stejnosměrný proud tedy cívka bez odporu propouští.

:<math>X_L = 2 \pi f L = \omega L</math>

 

 

:<math>I = \frac{230 V}{314 s^{-1} . 1 H} = '''0,73 A'''</math>}}