Dějiny Korolup/Proslov: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: kosmetické úpravy
Vratěnínské léno v 15. století, zdroje
Řádek 15:
Část Vikartova majetku se po jeho smrti dostala do držení [[w:Fulštejnové|pánů z Fulštejna]] - v roce 1312 je zboží v [[w:Menhartice|Menharticích]], [[w:Hluboká (Dešná)|Hluboké]], [[w:Bělčovice|Bělčovicích]], [[w:Uherčice (okres Znojmo)|Uherčicích]], Kozojedech, [[w:Stálky|Stálkách]], [[w:Stupešice|Stupešicích]] a [[w:Křepice (okres Znojmo)|Křepicích]] součástí fundace Isoldy, vdovy po Matěji Fulštejnovi (''Mathei de Fullenstein'') oslavanskému klášteru.<ref>Moravský zemský archiv v Brně Cisterčiacki Brno (1225-1748) 1312 VIII 10, in: monasterium.net, URL <http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E09/1312_VIII_10.1/charter>, accessed at 2018-08-11Z, [http://monasterium.net/mom/CZ-MZA/E09/1312_VIII_10.1/charter král Jan potvrzuje darování Isoldy (''Ysaldis abbatissa monasterii de Osla''), choti Matěje z Fulštejna (''ab Izaldi consorte Mathei de Fullenstein'')]</ref> K majetku Fulštejnů (dříve Vikarta z Trnavy) snad patřily i vsi [[w:Dešná (okres Jindřichův Hradec)|Dešná]], [[w:Županovice (okres Jindřichův Hradec)|Županovice]] a zaniklé Ocmanice (v katastru obce Dešná), jež se prodejem nebo postoupením v léno dostaly k majetkům [[w:Arcidiecéze olomoucká|olomouckého biskupství]] (v roce 1320 v držení pánů z Walsee).<ref>CDM 7 (1334-1349): král Karel IV. propůjčuje Heinrichovi z Waldsee a na Drosendorfu městečko Vratěnín, s. 574/1006, [http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=3&bookid=68&page=578 ]</ref>
 
Druhou část území po Vikartovi z Trnavy (''Tyrny'') získali páni z Klinkenberka. Jan z Klinkenberka (''Johann von Klingerberg /Chlingerverch''), zástavní majitel dolnorakouského hradu [[w:Litschau|Litschau]], držel také hrad Trnavu (Tierna), vsi Rabesreith a Luden nedaleko [[w:Drosendorf-Zissersdorf|Drozdovic (''Drosendorf'')]], městečko [[w:Vratěnín|Vratěnín]] se clem a rychtou, popluží u Lubence (''die Ecker zu Lubentz''/ Lubnice)<ref>Stejný název nesl cisterciácký klášter „Łubnitz/Lubenez” (Łubnice/Lubenec, nyní Velkopolské vojvodství) z první poloviny 13. století. In: Waldemar P. Könighaus: Die Zisterzienserabtei Leubus in Schlesien von ihrer Gründung bis zum Ende des 15. Jahrhunderts, s. 214 a 261</ref> a u Šonovic (zaniklá ves),<ref>Šonovice ležely snad mezi Hlubokou a Vratěnínem, kde se nachází polní trať Šanovice, NEKUDA, V.: Zaniklé osady, s. 48;</ref> ves [[w:Rancířov|Rancířov]], vs fojtstvím a rychtou, [[w:Mešovice|Mešovicích]] dědinys třemi a půl platnélány, v [[w:Lubnice|Hafnerluden]] (nyní též Lubnice) poplužní dvůr s dědinamitřemi platnýmipodsedky a dva podsedky v [[w:Kostníky|Kostníkách]] dědinya platné.dále dvůr s rychtou a příslušenstvím v [[w:Mladoňovice (okres Třebíč)|MladoňoviceMladoňovicích]], které obdržel snad od [[w:Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] v roce 1319 jako samostatné léno.<ref>Franz Karl Wissgrill: Schauplatz des landsässigen niederoesterreichischen Adels vom Herren- und Ritterstande von dem XI.Jahrhundert: Bd.I-V., Band 5, 1804, s. 172 - Klingenberg</ref> V roce 1323 Jan Lucemburský povýšil Vratěnín na trhové městečko a udělil mu právo trhu, který se konal každoukaždý středutýden vve týdnustředu.

V roce 1348 udělil [[w:markrabě Karel|Karel IV.]] odúmrť po pánech z Klinkenberka, tak jak ji drželi ''Johansen, Albrechten und Heinrichten von Chlingenberg'' a před tím patřící ''zu dem Huse ze Tyrnach'', Jindřichovi [[w:Páni z Valsy|z Waldsee]] naa Drosendorfu.<ref>CDM 7 (1334-1349): král Karel IV. propůjčuje Heinrichovi z Waldsee a na Drosendorfu městečko Vratěnín, s. 574/1006, [http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=3&bookid=68&page=578 ]</ref><ref>Mladoňovice pak získal Jindřich z Hradce a v roce 1349 mu léno potvrdil Karel IV. Snad v této souvislosti pak držel majetky u Mešovic a Korolup. Později ale léno Mladoňovice ve spojení s pány z Hradce zmíněno není. V polovině 14. století vedli také spor o hrad Cornštejn s Lichtenburky z Bítova.</ref> Od Wolfganga a Oldřicha z Wallsee získal vratěnínské léno stejně jako dolnorakouský hrad Trnavu Heinrich z Rauhensteinu. V roce 1379 pak tento majetkový komplex prodal Hansovi z Trnavy. Další listinu na toto léno vydal v roce 1411 Václav IV., z té však není jasné komu. V roce 1423 udělil vratěnínské zboží král Zikmund jako manství Lipoltovi z Krajku, což v roce 1425 svým listem stvrdil moravský
markrabě a rakouský vévoda Albrecht. V roce 1494 toto léno propustil Vladislav Jagellonský Volfgangovi z Krajku. Tehdy k lénu patřilo městečko Vratěnín, Mladoňovice, v Mešovicích pět půllánů a čtyři čtvrti a dále dvůr zvaný Sitznhof, role a louka v Rancířově, pět a
půl lánů a sad v Kostníkách, dvůr s příslušenstvím v Hafnerluden (Lubnici). Zde zmíněnu pustou vsí Stoječice jsou snad Šonovice zmiňované v zápisu z roku 1348.<ref>Stanislav Vohryzek: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek, s. 175: CDM VII, s. 574-575, č. 791; Šonovice zanikly, ležely mezi Hlubokou a Vratěnínem, kde je trať Šanovice, NEKUDA, V.: Zaniklé osady, s. 48; MĚŘÍNSKÝ, Z.: Od připojení Moravy, s. 199; PLESSER, A.: Zur Kirchengeschichte des Waldviertels in der Zeit der Visitation von 1544 und überhaupt vor dem Ueberhandnehmen des Luthertums. Geschichtliche Beilagen zum St. Pöltner Diözesanblatt IX, 1911, s. 273; ZBYTKY REGISTER, s. 89, č. 626; s. 121, č. 854; MZD 2, s. 54-55, č. 178.</ref>
 
== Odkazy ==