Dějiny Korolup/Proslov: Porovnání verzí

Hrad byl ještě za vlády Václava II. znovu obýván a stavebně značně rozšířen. V roce 1310 se na listině [[w:Rajmund z Lichtenburka|Rajmunda z Lichtenburka]] připomíná Markvart Frej (Marquart Frey),<ref>CDM 6, 1307-1333, s. 31. Rajmund z Lichtenburka zastavuje oslavanskému klášteru plat 10 hřiven pražských grošů na vesnicích [[w:Radkovice u Hrotovic|Radkovicích]], [[w:Udeřice|Udeřicích]] a [[w:Bačice|Bačicích]], listinu stvrzují pán Smil z Krumvaldu, jeho bratr Wolfram, Bohuslav z Šakvic, Jaroš z Vydří, Maršík z Knínic a Marquart z Frejštejna,</ref> v roce 1322 a 1323 při obdarování [[w:Klášter Zwettl|Světelského kláštera]] (''Stift Zwettl'') Oldřich Frej (Ulrich Vrey).<ref>Liechtenfels, 13. prosinec 1322, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net. Albrechtsberg, 2. února 1323, Zwettl, Stiftsarchiv Urkunden (1055-1742) 1323 II 02, in: monasterium.net.</ref><ref>Na řece Světlá (Zwettl) se rozprostíraly pozemky Kueringů, kteří založili r. 1138 klášter Světlou. Potřebné pozemky k tomuto účelu dostal Hadmar z Kueringu od krále Konráda III. a vévody Leopolda Bavorského r. 1139.</ref> Od třicátých let 14. století se hrad Frejštejn nacházel ve správě zeměpanských purkrabí: roku 1331 se připomíná purkrabí Konrád z Bítova s chotí Budislavou, roku 1354 a 1371 Petr Hecht z Rosic (též purkrabí na hradě ve Vranově a držitel blíže nespecifikovaného léna u benediktýnského kláštera v Melku)<ref>Niederösterreichisches Landesarchiv Urkundensammlung des Ständischen Archivs StA Urk 2055, in: monasterium.net, URL [http://monasterium.net/mom/AT-NOeLA/StA_Urk/StA_Urk_2055/charter 1420 - Nikolaus, Abt von Melk, belehnt Mert den Fabrukk mit den Melker Lehen, die dieser von Peter dem Hecht gekauft hat.]</ref>, syn Wernharda Hechta z Rosic (erbu stříbrné štiky<ref>Štika - německy der Hecht</ref> ve skoku v červeném poli).<ref>Jiří Kacetl - Petr Lazárek - David Molík: [http://www.muzeumznojmo.cz/O-muzeu/Publikace Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí], česky a německy</ref><ref>Stanislav Vohryzek: [https://is.muni.cz/th/w0uzp/?so=nx Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek]</ref><ref>Wernhard Hecht z Rosic měl v zástavě od krále Jana Omice s tvrzí a ves Bukovany za 80 hř. gr. pražských, jež mu r. 1319 vyplatil královský číšník Oldřich z Khessinga a sám je přijal od krále v zástavu za 200 hř. gr. praž. na tak dlouho, až by se jemu, nebo jeho dědicům, splatily tyto peníze. In: Vlastivĕda Moravská, Musejní spolek v Brně 1904, s. 337</ref> V roce 1377 je na rakouské straně zmíněn ''Niclas der Hecht'', purkrabí na hradě Waidhofenu (''Vetter Niclas der Hecht, die zeit purgraf ze Waydhofen'').<ref>Weitra, Schlossarchiv Urkunden (1339-1606) 1377 06 24, in: monasterium.net, URL [http://monasterium.net/mom/AT-SchlAWei/Urkunden/1377_06_24/charter Siegler: 1. „die erbern mein Vetter Niclas der Hecht, die zeit purgraf ze Waydhofen]</ref><ref>Stanislav Vohryzek: Hechtové z Rosic / Die Hecht von Rossitz</ref>

 

 

Druhou část území po Vikartovi z Trnavy (''Tyrny'') získali páni z Klinkenberka. Jan z Klinkenberka (''Johann von Klingerberg /Chlingerverch''), zástavní majitel dolnorakouského hradu [[w:Litschau|Litschau]], držel také hrad Trnavu (Tierna), vsi Rabesreith a Luden nedaleko [[w:Drosendorf-Zissersdorf|Drozdovic (''Drosendorf'')]], městečko [[w:Vratěnín|Vratěnín]] se clem a rychtou, popluží u Lubence (''die Ecker zu Lubentz''/ Lubnice)<ref>Stejný název nesl cisterciácký klášter „Łubnitz/Lubenez” (Łubnice/Lubenec, nyní Velkopolské vojvodství) z první poloviny 13. století. In: Waldemar P. Könighaus: Die Zisterzienserabtei Leubus in Schlesien von ihrer Gründung bis zum Ende des 15. Jahrhunderts, s. 214 a 261</ref> a u Šonovic (zaniklá ves),<ref>Šonovice ležely snad mezi Hlubokou a Vratěnínem, kde se nachází polní trať Šanovice, NEKUDA, V.: Zaniklé osady, s. 48;</ref> ves [[w:Rancířov|Rancířov]] s fojtstvím a rychtou, [[w:Mešovice]] s třemi a půl lány, v [[w:Lubnice|Hafnerluden]] (nyní též Lubnice) poplužní dvůr s třemi podsedky a dva podsedky v [[w:Kostníky|Kostníkách]] a dále dvůr s rychtou a příslušenstvím v [[w:Mladoňovice (okres Třebíč)|Mladoňovicích]], které obdržel snad od [[w:Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] v roce 1319 jako samostatné léno.<ref>Franz Karl Wissgrill: Schauplatz des landsässigen niederoesterreichischen Adels vom Herren- und Ritterstande von dem XI.Jahrhundert: Bd.I-V., Band 5, 1804, s. 172 - Klingenberg</ref> V roce 1323 Jan Lucemburský povýšil Vratěnín na trhové městečko a udělil mu právo trhu, který se konal každý týden ve středu.