Dějiny Korolup/Proslov: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m dopl. zdroje
mBez shrnutí editace
Řádek 16:
byl i Jan z Klinkenberka, který neznámo kdy klášteru daroval les u Kozojed. Majetky kláštera se v této části území udržely až do roku 1493, kdy abatyše Kateřina prodala 11 a půl lánů v Uherčicích, pusté Kozojedy, již zmíněný les ležící u této vsi a dále jeden a půl lánu ve Stálku Litoltovi z Krajku.<ref> MZD 2, s. 54-55, č. 178; s. 58, č. 200.</ref> Část Uherčic byla zeměpanským lénem.
 
Druhou část území po Vikartovi z Trnavy (''Tyrny'') získali páni z Klinkenberka. Jan z Klinkenberka (''Johann von Klingerberg /Chlingerverch''), zástavní majitel dolnorakouského hradu [[w:Litschau|Litschau]], držel také hrad Trnavu (Tierna), vsi Rabesreith a Luden nedaleko [[w:Drosendorf-Zissersdorf|Drozdovic (''Drosendorf'')]], městečko [[w:Vratěnín|Vratěnín]] se clem a rychtou, popluží u Lubence (''die Ecker zu Lubentz''/ Lubnice)<ref>Stejný název nesl cisterciácký klášter „Łubnitz/Lubenez” (Łubnice/Lubenec, nyní Velkopolské vojvodství) z první poloviny 13. století. In: Waldemar P. Könighaus: Die Zisterzienserabtei Leubus in Schlesien von ihrer Gründung bis zum Ende des 15. Jahrhunderts, s. 214 a 261</ref> a u Šonovic (zaniklá ves),<ref>Šonovice ležely snad mezi Hlubokou a Vratěnínem, kde se nachází polní trať Šanovice, NEKUDA, V.: Zaniklé osady, s. 48;</ref> ves [[w:Rancířov|Rancířov]] s fojtstvím a rychtou, [[w:Mešovice|Mešovice]] s třemi a půl lány, v [[w:Lubnice|Hafnerluden]] (nyní též Lubnice) poplužní dvůr s třemi podsedky a dva podsedky v [[w:Kostníky|Kostníkách]] a dále dvůr s rychtou a příslušenstvím v [[w:Mladoňovice (okres Třebíč)|Mladoňovicích]], které obdržel snad od [[w:Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] v roce 1319 jako samostatné léno.<ref>Franz Karl Wissgrill: Schauplatz des landsässigen niederoesterreichischen Adels vom Herren- und Ritterstande von dem XI.Jahrhundert: Bd.I-V., Band 5, 1804, s. 172 - Klingenberg: Johann Herr von Klingenberg hatte zur Gemahlin Agnes Herrin von Meyssau, und mit ihr den Sohn Heinrich, nebst zwo Töchtern Elisabeth und Agnes erzeugt, von welchen Elisabeth um das Jahr 1362 Reimprecht Herr von Schönberg, Agnes um das Jahr 1370 Johann Herr von Liechtenstein zu Nickolsburg, Herzogs Albert III. Obershofmeister gehabt hat. Der Sohn Heinrich von Klingenberg zoge im Krieg zwischen den Königen Philipp dem VI. von Frankreich und Eduard III. König von England, mit Johann König von Böhmen den Franzosen zu Hilfe, und ist sammt dem König Johann in der blutigen Schlacht bey Creffi oder Creesy, in welcher die Engeländer siegten, am Mittwoch vor Bartholomäi Tag 1346 ungekommen. Er war der lezte Mannssprosse der Klingenberg von der Linie zu Klingenberg und Litschau in Oessterreich. Ausser diessen aber lebten im selbigen Jahrhundert auch von der Schwäbischen Linie in Niederössterreich - Conrad und Albert.</ref> V roce 1323 Jan Lucemburský povýšil Vratěnín na trhové městečko a udělil mu právo trhu, který se konal každý týden ve středu.
 
V roce 1348 udělil [[w:markrabě Karel|Karel IV.]] odúmrť po pánech z Klinkenberka, tak jak ji drželi bratři Jan, Albrecht a Jindřich z Klinkenberka (''Johansen, Albrechten und Heinrichten von Chlingenberg'')<ref> Jan, Albrecht a Jindřich z Klinkenberka byli synové Oldřicha II. z Klinkenberka a synovci Jindřicha II. z Klinkenberka, biskupa v Kostnici: [https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/kindlervonknobloch1898bd2/0303/image Rodokmen Klingenberg]</ref> a před nimi páni z Trnavy (''zu dem Huse ze Tyrnach''), Jindřichovi [[w:Páni z Valsy|z Waldsee]] a Drosendorfu.<ref>CDM 7 (1334-1349): král Karel IV. propůjčuje Heinrichovi z Waldsee a na Drosendorfu městečko Vratěnín, s. 574/1006, [http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=3&bookid=68&page=578 ]</ref><ref>Mladoňovice pak získal Jindřich z Hradce a v roce 1349 mu léno potvrdil Karel IV. Snad v této souvislosti pak držel majetky u Mešovic a Korolup. Později ale léno Mladoňovice ve spojení s pány z Hradce zmíněno není. V polovině 14. století vedli také spor o hrad Cornštejn s Lichtenburky z Bítova.</ref> Od Wolfganga a Oldřicha z Wallsee získal vratěnínské léno stejně jako dolnorakouský hrad Trnavu Heinrich z Rauhensteinu. V roce 1379 pak tento majetkový komplex prodal Hansovi z Trnavy. Další listinu na toto léno vydal v roce 1411 Václav IV., z té však není jasné komu. V roce 1423 udělil vratěnínské zboží král Zikmund jako manství Lipoltovi z Krajku, což v roce 1425 svým listem stvrdil moravský markrabě a rakouský vévoda Albrecht. V roce 1494 toto léno propustil Vladislav Jagellonský Volfgangovi z Krajku. Tehdy k lénu patřilo městečko Vratěnín, Mladoňovice, v Mešovicích pět půllánů a čtyři čtvrti a dále dvůr zvaný Sitznhof, role a louka v Rancířově, pět a
markrabě a rakouský vévoda Albrecht. V roce 1494 toto léno propustil Vladislav Jagellonský Volfgangovi z Krajku. Tehdy k lénu patřilo městečko Vratěnín, Mladoňovice, v Mešovicích pět půllánů a čtyři čtvrti a dále dvůr zvaný Sitznhof, role a louka v Rancířově, pět a
půl lánů a sad v Kostníkách, dvůr s příslušenstvím v Hafnerluden (Lubnici). Zde zmíněnu pustou vsí Stoječice jsou snad Šonovice zmiňované v zápisu z roku 1348.<ref>Stanislav Vohryzek: Šlechta na jihozápadní Moravě do husitských válek, s. 175: CDM VII, s. 574-575, č. 791; Šonovice zanikly, ležely mezi Hlubokou a Vratěnínem, kde je trať Šanovice, NEKUDA, V.: Zaniklé osady, s. 48; MĚŘÍNSKÝ, Z.: Od připojení Moravy, s. 199; PLESSER, A.: Zur Kirchengeschichte des Waldviertels in der Zeit der Visitation von 1544 und überhaupt vor dem Ueberhandnehmen des Luthertums. Geschichtliche Beilagen zum St. Pöltner Diözesanblatt IX, 1911, s. 273; ZBYTKY REGISTER, s. 89, č. 626; s. 121, č. 854; MZD 2, s. 54-55, č. 178.</ref>