Kečuánština/Jmenné flexivní přípony: Porovnání verzí

| '''muže''' || wawqi || pana || churi || ususi || —— || warmi ||rowspan="2"| tayta ||rowspan="2"| mama

| '''ženy''' || tura || ñaña || qhari wawa || warmi wawa || qusa || ——

S termíny pro potomky a sourozence se dále používají termíny ''sullk’asullk’a'' „mladší“ a ''kuraq'' „starší“: ''sullk’asullk’a wawa'' „mladší dítě“, ''payqa kuraqniy'' „je starší než já“ (dosl. „on(a) je můj starší“).

Většinou označuje, že daný předmět je součástí nějakého celku: ''patan'' „vršek (něčeho)“, „patro (domu)“ (''pata'' znamená obecně „okraj“ nebo „vršek“ a používá se také jako postpozice (záložka); stejný tvar, ale s posesivním sufixem, znamená „nad ním/ní/tím“, „na jeho okraji“), ''chawpin'' „prostřední část“, „prostředek“ (''chawpi'' „střed“), ''misk’inmisk’in'' „nektar“, „to sladké (z něčeho)“, ''hatunnin'' „(nej)větší část (něčeho)“, ''kaynin'' „vlastnost“ (od ''kay'' „být“).

Často se vyskytuje ve výrazech označujících časové údaje (použitými jako příslovečné určení času, tj. ne jako podstatné jméno): ''kunan'' „teď“, ''paqarin'' „zítra“, ''ch’isinch’isin'' „večer“ (vedle ''ch’isich’isi''), ''sapa watan'' „každý rok“, ''sapa kutin'' „pokaždé“.

Základní funkcí '''akuzativu''' (<small>AK</small>) '''''&#8209;ta''''' je značení '''předmětu''': ''aychata mikhuni'' „jím maso“. Předmět je značen také na slovese, takže pokud je předmět nějaké osobní nebo ukazovací zájmeno, je slovně vyjádřeno, pouze pokud je nějak zdůrazněné: ''qamta{{Popisek|m|nová informace + přímá evidencialita}} riku{{Popisek|yki|já tebe}}'' „vidím tebe“ × ''rikuyki'' „vidím tě“, ''chayta{{Popisek|qa|téma, o čem mluvíme}} rikuni{{Popisek|m|nová informace + přímá evidencialita}}'' „TO vidím“ („(pokud jde o TO), vidím to“) × ''rikunim'' „vidím to“. Stejně se označuje i předmět tranzitivizovaného slovesa, např. s&nbsp;kauzativem ''&#8209;chi'': ''mamayta rikuchini'' „ukazuji to své matce“ (dosl. „přiměl jsem, donucuji matku vidět to“). Nepřímý předmět (slovesa vyjadřující dávání, předávání informace) je v&nbsp;jižní kečuánštině spíše vyjadřován illativem ''&#8209;man'', avšak i zde je předmět značen na slovese; v&nbsp;jiných dialektech se častěji používá akuzativ, který je s&nbsp;těmito slovesy v&nbsp;jižní kečuánštině poněkud běžnější jen se slovesy typu „říct“ (se slovesy předávání spíše pouze tehdy, pokud přímý předmět není vyjádřen): ''qamta{{Popisek|m|nová informace + přímá evidencialita}} / qamman{{Popisek|mi|nová informace + přímá evidencialita}} ni{{Popisek|yki|já tobě}}'' „říkám to tobě“, ''qamman(mi) quyki'' „dávám ti to“, ''qamta{{Popisek|m|nová informace + přímá evidencialita}} quyki'' „dávám to tobě“, ''qamman(mi) wayt&rsquo;atawayt’ata{{Popisek|qa|téma, o čem mluvíme}} quyki'' „(tu) květinu dávám tobě“ (ale v&nbsp;jižní kečánštině spíše ne ''qamtam wayt&rsquo;ataqawayt’ataqa quyki'', i když například ve středoperuánských variantách je tato forma běžná).

'''Dialektální varianty a rozdíly''': V&nbsp;Ayacuchu se používá delší varianta ''&#8209;pa'' i po samohláskách. V&nbsp;Cuzku a Bolívii se krátká varianta změnila v /q/, tj. genitiv po samohláskách je ''&#8209;q'' (k&nbsp;podobné změně došlo ještě v&nbsp;tázacím zájmenu „kolik“ ''hayk&rsquo;qhayk’q'' a {{Popisek|obviativním subordinátoru|tvoří vedlejší věty příslovečné s podmětem odlišným od hlavní věty}} ''&#8209;qti-''). Při použití sjednoceného pravopisu pro jižní kečuánštinu se však vždy píše jednotně ''&#8209;p'' po samohlásce a ''&#8209;pa'' po souhlásce. Cuzkánská a bolívijská varianta navíc používá zesílené varianty, kde se krátká a dlouhá forma kombinuje: zpravidla ''&#8209;q&#8209;pa'', v&nbsp;Bolívii i ''&#8209;pa&#8209;q'' (tj. stejný tvar jako benefaktiv ''&#8209;paq''), a dále v&nbsp;Bolívii se někdy připojuje akuzativ ''&#8209;ta'', i když to z&nbsp;gramatického hlediska není nutné: ''qanpa/qanpaq/qanpata wasiyki'' „tvůj dům“. V&nbsp;Ekvádoru genitiv splynul s&nbsp;benefaktivem a pro oba sufixy je tvar ''&#8209;pak''; navíc se vzhledem k&nbsp;zániku posesivních sufixů často používá s&nbsp;osobními zájmeny (není povinný se zájmenem ''ñuka'' „já“): ''ñuka(pak) wasi'' „můj dům“, ''kanpak wasi'' „tvůj dům“.

S&nbsp;číslovkami nebo jmény označujícími místo či čas označuje celistvost: ''iskaynintin'' „oba (dva)“, ''tawantin'' „čtveřice“ (jako celek), „všechny/všichni čtyři“, „čtvero“, ''p&rsquo;unchawnintinp’unchawnintin'' „(po) celý den“, ''llaqtantin'' „celé město“. Pokud se takový výraz s&nbsp;číslovkou vztahuje k&nbsp;osobám, lze relativ nahradit posesivním sufixem: ''kimsantiykichik'' „vy (všichni) tři“ (srov. ''kimsaykichik'' „tři z&nbsp;vás“).

'''Distributiv''' (<small>DIS</small>) '''''&#8209;nka''''' (po souhlásce vyžaduje eufonický sufix '''''&#8209;ni''''' (<small>EUF</small>)) vyjadřuje '''podílnost''' a používá se s&nbsp;číslovkami nebo jinými výrazy označujícími nějaké množství, ale pouze se slovesy, které vyjadřují nějaký typ přerozdělování nebo přijímání; lze ho přeložit předložkou „po“: ''{{Popisek|iskay|„dva“}}ninka qun {{Popisek|t&rsquo;antat’anta|„chléb“}}ta{{Popisek|qa|téma, o čem mluvíme}}'' „(ty) chleby/housky dává po dvou“, případně ho lze připojit ke slovu ''sapa'' „každý“: ''{{Popisek|papa|brambora}}tam qun sapanka {{Popisek|runa|„člověk“}}man'' „každému člověku dal brambory“. S&nbsp;jinými slovesy se používá výraz ''sapa{{Popisek|kama|terminativ, zde ale stejná vlastnost pro všechny}}paq'' „pro každého“ a číslovka apod. nemá žádný speciální tvar vzhledem k&nbsp;podílnosti.

| '''haqay''' || ''tamten, tamta, tamto; onen&hellip;onen…''

Osobní zájmena v&nbsp;1.&nbsp;osobě plurálu rozlišují inkluziv (''já + ty (+ on&hellip;on…)'') a exkluziv (''já + on (+ oni), ale ne ty/vy''); tyto tvary jsou poněkud nepravidelné, jinak se plurál tvoří pravidelně příponou ''&#8209;kuna'' (<small>PL</small>). Vztahují se pouze k&nbsp;osobám; pro věci a zvířata se používají ukazovací zájmena, nejčastěji neutrální ''chay'' „to“.

| '''hayk&rsquo;ahayk’a''' ('''imay''') || počet

| '''hayk&rsquo;ahayk’a''' ('''imay''') || ''kolik''

| '''hayk&rsquo;aphayk’ap''' || ''kdy''

Tázací ''pi'', ''ima'' a ''may'' se používají také atributivně, tj. jako přívlastek před nějakým slovem ve významu „jaký“: ''pi runataq payqa?'' „jaký člověk to je?“, ''may llaqtamantataq?'' „z&nbsp;jakého města?“, ''ima wasitataq munanki?'' „jaký dům chceš?“ (odpověď: „velký“), naopak se slovem ''mayqin'' vybíráme z&nbsp;více možností: ''mayqin wasitataq?'' „který dům?“ (odpověď: „tento“). Tvar ''hayk&rsquo;aphayk’ap'' „kolik“ je genitiv, tj. v&nbsp;Cuzku ''hayk&rsquo;aqhayk’aq''. Ke slovu ''hayk&rsquo;ahayk’a'' lze připojit lokativ ''&#8209;pi'' ve významu „za kolik (peněz)“. Slovo ''imay'' „kolik“ se v&nbsp;jižní kečuánštině používá pouze v&nbsp;několika málo kombinacích, např. ''imay pacha'' „kdy“, „v&nbsp;jaký čas“, ''imay urasñataq?'' „kolik je hodin?“ (dosl. „kolik hodin už je?“; ''ura'' je ze šp. ''hora'' „hodina“). Tázací slovo ''may'' dále připojuje nějaký pádový sufix dle požadované funkce, tj. ''maypitaq?'' „kde?“, ''maytataq?'' nebo ''maymantaq?'' „kam?“, ''maymantataq?'' „odkud?“ apod., lze ho však použít i bez sufixu ''&#8209;pi'': ''maymi kanki?'' „kde jsi (byl(a))?“.

Příklady použití: ''ancha hatun'' „velmi velký“, ''as hatun'' „ne moc velký“, ''nisyu hatun'' „příliš velký“, ''sinchi hatun'' „dost velký“, „moc velký“, ''aswan hatun'' „větší“, ''as allin'' „poněkud dobrý“, „trochu dobrý“, „ne moc dobrý“, ''nisyu achkha'' „příliš mnoho“; ''anchata llamk&rsquo;anllamk’an'' „hodně pracuje“, ''nisyuta paramuchkan'' „prší moc, příliš“. Podobně lze použít některá běžná jména: ''allin hatun'' „pěkně velký“ (''allin'' „dobrý“), ''manchay hatun'' „strašně velký“ (''manchay'' „strach“). Slovo '''''aswan''''' „více“ je odvozené instrumentálem ''&#8209;wan'', avšak v jeho druhotné funkci; proto někteří mluvčí připojují sufix akuzativu až za tento tvar, jiní před sufix instrumentálu: ''aswanta'' nebo ''astawan'' (také je možné, že kde by byl tento tvar ve funkci předmětu (např. se slovesem ''chtít''), první by znamenal „více“ a druhý „(ještě) trochu“). Toto slovo se nicméně vyskytuje i v&nbsp;jiných tvarech, např. ''asmanta'', ''as asmanta'', ''asllamanta'' „po troškách“, „občas“.

| 0 || '''(ch&rsquo;usaqch’usaq)'''

Číslovka ''ch&rsquo;usaqch’usaq'' znamená doslova „prázdný“, někdy se však používá ve významu „nula“ (podobně také ''nima'' „nic“ (ze šp. ''ni'' „ani“ + keč. ''ima'' „co“)). Číslovka ''hunu'' „milion“ zřejmě původně označovala počet „10&nbsp;000“, dnes se však používá v&nbsp;uvedeném významu, pokud vůbec: někteří mluvčí používají výraz ''waranqa waranqa'' „tisíc tisíců“, jiní slovo ''lluna'' (ze šp. ''[mi]llón''), většinou však používají španělské číslovky.

Kečuánské číslovky lze skloňovat dle potřeby (pokud jde o pády, nelze však od nich tvořit plurál, snad s&nbsp;výjimkou číslovky ''huk''), s&nbsp;posesivními sufixy (v&nbsp;plurálu) označují počet ze skupiny určené posesivním sufixem: ''iskayninchik'' „dva z&nbsp;nás“, ''chunkaykichik'' „deset z&nbsp;vás“ apod. Číslovka ''huk'' „jeden“ implikuje, že je zde nějaký „druhý“ nebo „jiný“ (na rozdíl od slova ''ch&rsquo;ullach’ulla'' „jediný“, viz např. ''ch&rsquo;ullach’ulla ñawi'' „jednooký“), proto má také význam „jiný“, který lze zdůraznit přidáním relativu: ''huknin''. Další tvary odvozené od číslovek jsou uvedeny níže.

'''Zlomky''' se tvoří přídáním slova ''ch&rsquo;iqtach’iqta'', ''t&rsquo;aqat’aqa'' nebo ''phakmi'' či ''phatmi'' „díl, část“ k&nbsp;číslovce: ''tawa ch&rsquo;iqtach’iqta'' „(jedna) čtvrtina“, ''iskay kimsa t&rsquo;aqat’aqa'' „dvě třetiny“. Pro „polovinu“ se používají slova ''kuskan'' a ''ch&rsquo;iqtanch’iqtan'', oboje odvozené relativem ''&#8209;(ni)n'': ''kuskan wata'' „půl roku“.

'''Podílné číslovky''' vyjadřuje pádový sufix distributiv ''&#8209;(ni)nka'': ''chunkanka'' „po deseti každému“, „deset pro každého“, ''ch&rsquo;iqtankach’iqtanka'' „po půlce“, „půlku každému“ (viz distributiv výše). Podobný význam má i reduplikace číslovky: ''iskay iskayta'' „po dvou“ (předmět).