Valticko/Liechtensteinská panství/Valtice: Porovnání verzí

Před velmi mnoha lety, jak dosvědčují nálezy v oblasti mezi "Manhartsberge" ''(pohoří s nejvyšší výškou 537 m táhnoucí se na západ až ke Znojmu a sousední Moravou)'', bylo toto území pro výhodnou přírodní polohu osídleno. Obzvláště jsou pro pro nás důležité nálezy z ''(archeologického naleziště u)'' [[w:Stillfried|StillfriedStillfriedu]]u (nad Moravou); většinou v hloubce 12 m se ve spraších nacházejí silné kosti slona podobného mamutu, uloveného lidskými lovci při migraci od severu k jihu. Kosti soba, medvěda a vlka společně s kostmi mamuta se nacházejí v písčitých mělčinách, kde člověk úlovky řezal pazourkem, to nasvědčuje, že máme spojitost s touto nízkou lidskou rasou. V třicátých letech ''(19. století)'' se našly ve [[w:ValticValticValtice|Valticích]]ích v knížecí cihelně zbytky dávno vymřelých živočichů a na návrší za Novým dvorem ''(Neuhof)'' nástroje z kamení nebo i z kostí. 10/2

Pokolení, které následovalo, náleželo v každém případě k našemu ''(německému)'' jazyku, používalo zlatavý bronz u zbraní, nástrojů i šperků (výkopy rýh u Lednice). Snad se ještě lovilo divoké prase, bobr, zubr a vydry usilovně chované; ale byla chovaná i domácí zvířata, pěstovalo se proso a len. Tito lidé bydleli v chatách - boudách z hatí, vně i uvnitř pokryté hlínou. Většinou usídlení ležela nahoře v kopcích. (Např. temena [[w:Pálavské vrchy|Pálavských vrchvrchů]]ů) 10/3

V době, ve které byl bronz vytlačován železem, byl zdejší kraj osídlován bojovnými [[w:germániGermáni|germángermánskými]]skými kmeny. První zprávy o tomto obyvatelstvu pocházejí z dob kolem narození [[w:Kristus|KristKrista]]a, když [[w:Římané|Římané]] dobyli [[w:Rakousko|Rakousko]] až k [[w:Dunaj|DunajDunaji]]i a začali boje s [[w:Němeci|němecněmeckými]]kými sousedy. K té době patří mohyly budované u nás; v obcích [[w:Bernhardsthal|Bernhardsthal]], [[w:Bullendorf|Bullendorf]] a [[w:Lichtenwarth|Lichtenwarth]], kde lidé mrtvoly spalovali a popel uchovávali v nádobách a věřili v uzdravení. 10/3

Zřizovaly se silné hradby proti [[w:Římané|ŘímanŘímanům]]ům, také mohutné valy od [[w:Stillfried|StillfriedStillfriedu]]u, náspy a příkopy u [[w:Dürnkrut|Dürnkrut]] ''(Suché Krůty)'' a [[w:Erstbrunn|Erstbrunn]]; opakovaně pronikal tento lid ovládající svět, přes [[w:Dunaj|Dunaj]] a římské tašky, jaké se ve [[w:Stillfried|StillfriedStillfriedu]]u vyskytují na mírných kopcích písku, poukazují na to, že [[w:Římané|Římané]] v naší čtvrti postavili [[w:tvrzTvrz|tvrz]], která ovšem útoku německým kmenů dlouho nemohla klást odpor. [[w:Germáni|GermánGermánské]]ské stavby jsou také kuželovité zemní pahorky (''zvané'' Tumuli) a Hausberge, stupňovitě se zvedající, které jsou nevídané pro své vysoké náspy a také příkopy. Obzvláště zajímavý je Hausberg u [[w:Gaiselberg|Gaiselberg]] v blízkosti [[w:Zistersdorf|ZistersdorfZistersdorfu]]u ''([[w:Čistějov|ČistějovČistějova]]a)'', která má tři kruhové náspy, ten nejvyšší dosahuje až 12 m a ten nejvyšší má rozsah změřený na 800 kroků, jiné podobné stavby uvidíme také u vsí [[w:Gänserndorf|Gänserndorf]], [[w:Staatz|Staatz]] ''(Stožec)'', [[w:Lichtenwarth|Lichtenwarth]], [[w:Spannberg|Spannberg]] a [[w:Ober-Sulz|Ober-Sulz]]. [[w:Kostel|Kostel]] a [[w:hřbitovHřbitov|hřbitov]] se nalézá často nahoře náspů, jako dříve se oběti kladly na místa zvýšená. 10/3

Než začalo [[w:stěhováníStěhování národů|stěhování národů]], byl Quaden kolem roku 500 v našem okolí vytlačen, nato se usadil do jižního [[w:Bavorsko|BavorskBavorska]]a. Lid táhl nahoru, lid dolů táhl naší zemí a pustošil a pustošil místa s pilností, stále víc se ztrácelo obyvatelstvo na sever od [[w:Dunaj|DunajDunaje]]e; jenom se sem porůznu usadily [[w:Slované|slovanslovanské]]ské rodiny, které sem měli přihnat kořistničtí [[w:Avaři|Avaři]].

V polovině 9. století po porážce [[w:Avaři|AvaAvarů]]rů [[w:Karel Veliký|Karlem VelikýVelikým]]m se vytvářela dnešní [[w:Morava|Morava]]. ''(E. Klanicová 1991)''

[[w:Východní marka|Východní marka]] byla divokými [[w:MaďařiMaďarMaďaři|Maďary]]y kolem roku 900 dobyta a vypleněna. Pro naši zemi přišly šťastné časy, když německý císař [[w:Otto I.|Otto I.]] ''(Veliký)'' (912-973) u [[w:Augsburg|AugsburgAugsburgu]]u ''(Augšpurk, Aušpurk) (na jihozápadě [[w:BavorkoBavorsko|BavorkBavorska]]a)'' ozbrojenou mocí [[w:Maďaři|MaďaMaďary]]ry vyhnal a [[w:Východní marka|Východní markmarku]]u opět sestavil. Velký císař propůjčil zemi [[w:Bavorsko|bavorskbavorskému]]ému rodu [[w:Babenberg|BabenbergBabenbergů]]ů (předchůdců [[w:Habsburg|HabsburHabsburků]]ků v [[w:Rakousko|RakouskRakousku]]u) a velký pruh země dostal [[w:Bavorsko|bavorbavorský]]ský [[w:šlechticŠlechtic|šlechtic]], [[w:biskupBiskup|biskupbiskupové]]ové a [[w:klášterKlášter|klášterkláštery]]y, kteří zaručí, jak zemi pustou s [[w:Němci|němněmeckými]]eckými přistěhovalci učiní ornou. To platilo a také země, která je jen jednou čtvrtinu [[w:Vídeňský les|Vídeňského leslesa]]a, zvětšují se stálé sváry proti [[w:Uhry|UhrUhrám]]ám. V tomto úsilí byli [[w:Babenberkové|BabenberBabenberští]]ští zejména [[w:císařCísař|císařcísařem]]em [[w:Jindřich|JindřichJindřichem]]em ''(Heinrich)'' III. ''(1017-1056)''a jeho mocnou říší podporováni; [[w:císařCísař|císař]] měl totiž v úmyslu, až vrchnost a [[w:Německá říše|Německá říše]] bude bohatá, podnikne opět válečné tažení proti [[w:Uhry|UhrUhrám]]ám za pomoci [[w:Babenberg|BabenbergBabenbergů]]ů. 10/4

Když také ještě smrtí [[w:Štěpán|ŠtěpánŠtěpána]]a ''(I.)'' Svatého ''(vládl 977-1038)'' nynější záměr není výhodný, nemůže [[w:Německo|němecněmecký]]ký [[w:císařCísař|císař]] žádné stálé úspěchy docílit. Zajisté dokázalo to [[w:rytířRytíř|rytířrytířské]]ské umění [[w:markraběMarkrabě|markraběmarkraběte]]te [[w:Adalbert|AdalbertAdalberta]]a ''(Vojtěcha) ([[w:Babenberg|BabenberBabenberského]]ského) (vládl 1018-1055)'' [[w:Vítězný|VítěznVítězného]]ého, aby zemské hranice tvořila [[w:řekaŘeka|řeka]] [[w:Morava|Morava]] a [[w:Leitha|Leitha]] ''([[w:Litava|Litava]], přítok [[w:Dunaj|DunajDunaje]]e tvoří [[w:Uhersko|uherskuherskou]]ou hranici)'', čímž náš těsný domov byl součástí [[w:Východní marka|Východní markmarky]]y (1043). Toto znovu získané území darováno rovněž na [[w:Bavorsko|bavorskbavorské]]é, duchovní a světské, velké a bohaté; krajina v okolí [[w:Valtice|Valtic]] přešla na [[w:hraběHrabě|hraběhraběte]]te [[w:Richwin|RichwinRichwina]]a, jeho držba obsahovala pruh země od osady [[w:Kettlasbrunn|Kettlasbrunn]] ''(jižně od [[w:Wilfersdorf|WilfersdorfWilfersdorfu]]u)'', [[w:Böhmischkrut|Böhmischkrut]] ''(nyní [[w:Großkrut|Großkrut]])'' a [[w:Herrnbaumgarten|Herrnbaumgarten]] až do [[w:Břeclav|BřeclavBřeclavi]]i. 10/4

Když se hrabě zúčastnil spiknutí německých knížat proti císaři, byl dán do klatby, v letech 1055 a 1056 Richwinův majetek dán vrchním klášterem [[w:Pasov|Pasov]] ''(Passau)'' lénem. [[w:Bavorsko|BavorskBavorský]]ý nájemný rolník táhl nyní do našeho kraje, kde v každém případě chudobné chatrče vypálil, lesy vymýtil a přeměnil půdu na úrodnou plodnou zem. Vystavěli dřevěný kostelíček, pevné příbytky a fojtství k obraně proti nepřátelským [[w:Morava|moravmoravským]]ským a [[w:uhryUhry|uheruherských]]ských sousedům. Je pravděpodobné, že přistěhovalci nové sídliště pojmenovali podle [[w:Bavorsko|bavorskbavorského]]ého domova. ([[w:Feldsberg|Feldsberg]] je vesnice u [[w:Pasov|PasovPasova]]a.) Brzy se usídlili také řemeslníci a ochranná hradba obklopovala jednoduché příbytky lidí. Osada se jevila jako místo naděje, kterou měl lid ospravedlňovat ve svůj úspěch; snad příliš vysoko stavěli své požadavky na obranu před válkou. 10/5

V roce 1192 směnil biskup [[w:Wolfker|Wolfker]] ''(+1218)'' z [[w:Pasov|PasovPasova]]a ''(Passau)'' zámek a panství [[w:Valtice|Valtice]] ''(Feldsberg)'' na stolníka [[w:Wichard|WichardWicharda]]a ze [[w:Seefeld|SeefeldSeefeldu]]u za jmění v Gnas *), jehož poloha nám není známa. 10/5

V následujícím roce potvrdil "Staufenkaiser" [[w:Heinrich|Heinrich]] VI. ''(1165-1197)'' na říšském sněmu v [[w:Řezno|ŘeznŘezně]]ě ''(Regensburg)'', na kterém také vévoda [[w:Heinrich|Heinrich]] ''(II. 1114-1177)'' [[w:Jasomirgott|Jasomirgott]] a následně [[w:Richard|Richard]] Löwenherz ''(I., [[w:Lví srdce|Lví srdce]]) (1157-1199)'' císaři smlouvu ztvrdil. Toto je první listina, ve které je nazýváno naše město (1193). Když vlastnictví Valtic přešlo do jiných rukou, tedy zůstalo přece jen, v církevním vztahu podřízeno biskupství [[w:Pasov|PasovPasovskému]]skému; až do roku 1783 téměř celá země [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a byla podřízena nejvyššímu klášteru, jejichž diecéze rozdělil císař [[w:Josef II.|Josef II.]] pod biskupy z Vídně a [[w:St.Pölten|St.Pölten]]. 10/5

Stejně jaký byl duchovní život německých císařů, tak také byl uvážlivý pozemský život šlechticů pocházejících z Rakouska. [[w:Seefeld|SeefeldSeefeldové]]ové patřili k [[w:BavorskobavorskBavorsko|bavorským]]ým rodům. Můžeme se domnívat, že ve 12. století sídlili na Pulka, a že první z jejich rodu Kadolt zřídil hrad na [[w:Seefeld-Kadolz|Seefeld-KadolzKadolzu]]u ''(v okr.Hollabrun)''. 10/5

Jeden syn, Wichard ''(+1221)'', zřídil své sídlo na [[w:Valtice|ValticValticích]]ích a nadále vedl rod přídomkem "Páni z Valtic". Protože vykonával vlivný úřad stolníka (jako takový měl řídit hospodárnost domácnosti u dvora vévody), nazývali ho ve středověku latinsky "Dampieri de Veldesperch" (stolník z Valtic). 10/6

Když kolem roku 1221 Wichard skonal, následoval jeho syn Kadolt ''(+1244)'', stejně jako jeho otec oddaný společník slavného babenbergského vévodu [[w:Leopold VI.|Leopolda VI.]] ''(1176-|1280)'' Přece jen když v roce 1230 mladý nezkušený vévoda [[w:Friedrich|Friedrich]] ''(Bedřich)'' svárlivé panování ve [[w:Východní marka|Východní marce]] choval, bylo pro zemskou šlechtu obtížné panovníkovi věrnost zachovat; zatím co markrabě podporoval rozkvět měst poskytoval privilegia, podváděli panovníka a mocné šlechtické rody a tvrdě se bránili, a titíž opakovaně pohledávky neuhrazovali. Takto také Kadolt z [[w:Valtic|Valtic]] opakovaně své názory vůči [[w:Friedrich|FriedrichFriedrichu]]u (Bedřichovi) II. ''(1194-1250)'' změnil, když se 1237 císař [[w:Friedrich|Friedrich]] (Bedřich) II. objevil ve [[w:Vídeň|VídVídni]]ni, vévodu zavrhl a [[w:Vídeň|Vídeň]] povznesl, objevil se také Kadolt u okázalého dvora. Usmířil se opět s tím bojovným [[w:Babenberg|BabenbergBabenbergem]]em a zemřel kolem roku 1244. 10/6

Od nynějška se píše držitel [[w:Valtice|Valtic]] -- bez pochybností, jenom jedna linie rodu [[w:Seefeld|Seefeldů]]ů -- stolníku z [[w:Valtice|Valtic]] ''(Dapieri de Veldsberg)''. -- Bude tedy Wichard, stolník z [[w:Valtice|Valtic]], patrně identický s tím shora zmíněným Wichardem ze Seefeldu, nazývaným v letech 1197-1219. Jeho dva synové byli Kadolt ''(také Katold)'' (1208-1241) a Wichard mladší, ukázali se pouze v letech 1208 a 1209. 6/

V kulturních dějinách té doby budí zájem návštěva rytíře a pěvce lásky [[w:Ulrich|UlrichUlricha]]a ''(Oldřicha (1200-1274)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteina]]a ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích. Tento se narodil kolem přelomu 13. století pravděpodobně na kmenovém hradě jeho urozeného rodu ''(hrad [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] u [[w:Judenburg|JudenburgJudenburgu]]u ve [[w:Štýrsko|ŠtýrskŠtýrsku]]u)''. Svůj životní osud vypravuje ve své básni "Služba Paní". Již jako dvanáctiletý chlapec si zvolil život hezké vysoce urozené paní s nadšením oproti panošské službě, kdy při jídle své bílé ruce ukrýval. Byl pasován na rytíře, věnoval se však službám jeho "Paní" přesto, že láska nebyla opětována. Když mu vysvětlila, že jeho ústa jsou příliš ošklivá, jezdil do [[w:Graz|GrazGrazu]]u ''([[w:Štýrský Hradec|Štýrský HradeHradec]]c'') a nechal si své rty oříznout a po operačním zákroku ležel nemocný po celých 7 týdnů. Ve službě zbožňování táhl od rytířského turnaje k turnaji a posílal "JÍ" po svém panoši vzkazy v písních. 10/6

Kadolt (1227) se denně projevuje jako člověk dobrodružný, než celá nádhera tehdejších rytířských mravů, vytváří obraz rozvinutého průvodu, jak nedostižný hrdina a pěvec [[w:Ulrich|Ulrich]] ''(Oldřich)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u -- zbožňovaná paní jemného srdce s laskavostí; převlečený jako královna Venus ''(Venuše)'', která osladí lásku bohyně, s velkým průvodem do 29 dnů od [[w:Benátky|Benátek]] ''(Venedig)'' ke břehům [[w:Dyje|Dyje]] ''(Thana, Thaya)''; všichni rytíři z Lamparten, Friaul, Korutan, Steiner, Rakouska a Čech jsou spřízněni a zdraví a posílají pozdravy ve službách lásky a vyzývají k veselému zápasu. Který rytíř proti paní Královně kopí ve dví zapíchne, jeho odměnou je nádherný zlatý prstýnek ''(gulden Fingerlein)''. -- Je to zajímavé setkání za okolnosti, že [[w:Oldřich|Oldřich]] ''(Ulrich)'' rytířský proud rovnou zde ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích ukončí, když do jeho domu po staletí potomci jeho rozvinuli v tak bohatou zvyklost. Byl to 28. den Venušiny jízdy, když [[w:Oldřich|Oldřich]] (''Ulrich)'' v doprovodu se dvěma sty rytíři přes [[w:Mistelbach|Mistelbach]] cestou do [[w:Valtice|Valtic]] táhl. Katold z [[w:Valtice|Valtic]] jako jezdec na koni se čtyřiceti rytíři vyjel naproti, přívětivě přijíždějící uvítal a pozval k ubytování. O průběhu sám [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] vyprávěl následující. 6/

"Protože našla dobrou komnatu a ihned přišel na ubytovnu Pán Dietmar z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u v pěkném oděvu s erbem ve světlém zbarvení nastrojený, pokládal tu uschované kopí. Tu přišel můj komoří, Pan Wolfker z Gors k němu, hezky oblečený, a pan Dietmar z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u, rytíř proti němu, kopí zdvižené jako na rytířském turnaji. Poněvadž ještě hodně zkoušejí, pravím: přineste mi mé brnění, chci to více vidět a musím zde také zkoušet." 6/

"Potom jsem měl ještě dvacet jedna kopí. Je škoda že poslední klání bylo pěkné a tak bouřlivé. Vzal jsem ještě jedno silné kopí, protože mě vyzval Pán Ruprecht z [[w:Purstendor|PurstendorPurstendorfu]]fu. Já bodal mu mým kopím do brnění a krku, že proto spadl z koně. Krev z jeho rány smáčela jeho i trávu. Domníval jsem se, že je mrtev a skutečně jsem trpěl, pročež jsem odešel z pole do mého domova. Přece se jen uzdravil a zůstal četným mužem." 6/

Pod záminkou poutníka cestoval do [[w:Řím|ŘímŘíma]]a a města [[w:Benátky|BenátBenátek]]ek, nakoupil tam nádherné ženské oblečení a vzniklo 12 zbrojnošů. Třicet dnů před odjezdem [[w:Ulrich|UlrichUlricha]]a z [[w:Benátky|BenátBenátek]]ek poslal předem jízdního posla oznámit, že rytíři do [[w:Korutany|Korutan]], [[w:Štýrsko|ŠtýrskŠtýrska]]a a [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a i do [[w:Čechy|Čech]] míří, že milenky lásky mohou stoupat a táhnout po uvedení cestě. Každý rytíř, který v Tjoste ovládá kopí, obdrží čarovný kruh, který zaručí, koho má porazit, snad se má žena na počet před kruhem sklonit; jsem ale rytíře Paní Venuše, tak všichni obdrželi koně, které sebou přivezli. Všude bylo poselství posíláno s radostí a nadšením také přijímáno. 10/7

Kolem 25. dubna vyráží [[w:Ulrich|Ulrich]] ''(Oldřich (1200-1274)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u na cestu pod velký sběhem lidí jeho obyvatelstva. Průvod vedl jeho maršál a kuchař, potom následovala sněhobílá korouhev se dvěma trubači na koních, pak tři koně s růžemi, které sbírají tři chlapci, a tři koně se stříbřitě bílými sedly, se štíty bílými a rytíři v přilbicích, doprovázeni třemi panoši. Na to průvod uzavírá jeden flétnista, tři čeledíni, z nichž každý nese tři kopí, dvě děvečky v bílých šatech a dva houslisté, kteří vesele hrají do pochodu. Konečně následuje Paní Venuše sama v bílém sametovém plášti a s bílým, perletí vyzdobeným kloboukem. Dva dlouhé hnědé copy, bohatě propletenými s perlami, sahaly až do opasku. Na rukou měla rukavice z hedvábím pokryté, nikdo nesměl celou cestu vidět na ruce či tváře. Všemi byl průvod slavnostně přijímán a četnými oštěpy povzbuzován. Kolem 21. května se [[w:Ulrich|Ulrich]] ''(Oldřich)'' objevil ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích. Zastávku v tomhle městě popisuje v "Vrouwen Dienest" s následujícími verši: 10/7

Hojná kopí propichovala pláň klání, potom odložil [[w:Ulrich|Ulrich]] ''(Oldřich (1200-1274)'' své zbraně a cestoval s panošem do [[w:Vídeň|VídVídně]]ně, když neměl být poznán. Rytířové ale táhli do [[w:Valtice|Valtic]] a přijímali pohostinnost Kadolta ''([[w:Seefeld|Seefeld]])'' znovu i opakovanou. ''(Následují opět mnou nepřeložitelné verše ze soboty 23 května.'') 10/19

Celá cesta stála [[w:Ulrich|UlrichUlricha]]a ''(Oldřich (1200-1274)'' nesmírnou částku peněz, když měl 271 zlatých prstenů na rozdávání. Když ale paní jeho srdce prstýnek měla, pátrala po něm, poněvadž odhadla jeho nevěru, Ulrich ''(Oldřich)'' jedoucí na koni zarmoucený k jeho manželce, která ho sice měla ráda, ale od jeho dobrodružství neuměla udržet. "Paní" mu však znovu dopřávala jeho umění, předtím ho nechávala stát dva dny jako žebráka mezi malomocnými, až mu povolila, aby k němu byly jiné dámy, které do pokoje se domáhaly, kde mu řekla, že všechna jeho tužba snad je zadarmo. Nyní teprve Ulrich ''(Oldřich)'' nepřipustil jeho zbožňování. Celá jeho básnická tvorba nás uvádí do hlubokého pohledu rytířského života tehdejších časů; to šlo proti úpadku, již obžalovaného Ulricha ''(Oldřicha)''. Jestliže on sám sice nemůže být vzorem šlechtice a rytíře, musí ho doba považovat jako za idealisty, jehož povaha zůstala čistá od neřestí té doby. V mužném věku vykonal pro vlast dobré služby a zemřel jako letitý, kolem roku 1274. 10/20

* Snad z písařského omylu je asi Alexander zapsán namísto [[w:Albero|AlberAlbera]]a. 6/

Posledním stolníkem z [[w:Valtice|Valtic]] byl syn Kadolta, [[w:Albero|Albero]], ozdoba jeho rodu. Stál při mocném českém králi [[w:Otakar|OtakarOtakaru]]u ''(Ottokar)'', ten se zmocnil 1251 [[w:Rakousko|rakouskrakouských]]ých zemí a požíval vysokou vážnost. Při poradenské činnosti v nejdůležitějších záležitostech byl jeho hlas slyšen až do jeho rozhodnutí. 10/20

[[w:Albero|Albero]] nechal 1269 postavit klášter pro dominikány na [[w:Minnebach|Minnebachu]] ''(Imbach)'' ''(severozápadně od [[w:Krems|Kremže]])'' v romantickém kremžském údolí z materiálu bouraného hradu Minnebach. Klášter byl za císaře [[w:Josef II.|Josefa II.]] ''(1741-1790)'' zrušený; z doby Albera pochází Kateřinská kaple, jedna z nejpěknějších gotických staveb v [[w:Rakousko|RakouskRakousku]]u, je ještě zachovaná ''(1912)''. Brzy po založení ''(1270)'' zemřel poslední vládce [[w:Valtice|Valtic]] z rodu [[w:Seefeld|SeefeldSeefeldů]]ů a byl nejspíše pohřben v [[w:Imbach|ImbachImbachu]]u. Zanechal velké dědictví svým šesti dcerám, které se provdaly za syny ze vznešených rodin země, a to:

Elsbeth von [[w:Seefeld|Seefeld]]. Manželem pán von [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]] ''(hred v údolí [[w:Helenthal|Helenthal]] severovýchodně od [[w:Schwechat|SchwechatSchwechatu]]u nyní v části města [[w:Baden|Baden]] u [[w:Vídeň|VídVídně]]ně)'', druhým manželem byl [[w:Ulrich II.|Ulrich II.]]. von Pilichdorf ''(zřejmě [[w:Pillichsdorf|Pillichsdorf]], obec v okr. [[w:Mistelbach|Mistelbach]] u [[w:Wolkersforf|WolkersforfWolkersforfu]]u)'',

[[w:Diemuth|Diemuth]] von [[w:Seefeld|Seefeld]]. ''První manžel byl [[w:Dietrich von Rohrau[[]]|Dietrich von Rohrau]] ''(v rakouské Průmyslové čtvrti jižně od [[w:Petronell|Petronell]])''. Druhý manžel Hertnid von Stadeck ''(snad hrad v okr. Mainz-Bingen v [[w:Porýní-Falcku|Porýní-Falcko]]).

Je pravděpodobné, že celý majetek patřící k [[w:Valtice|ValticValticím]]ím dostaly dcery společně, protože v pozdější době se opět zmíníme o některých šestinách. 10/20

Dnes ''(1840)'' dávno zmizelá ves [[w:Kogelbrunn|Kogelbrunn]], kvůli svému překrásnému výhledu ležela hodně navštěvované "Hermanskogel" u Vídně ležící byla dlouhý čas v jeho vlastnictví a on se proto 1256 přirovnával ke klášteru [[w:Klosterneuburg|KlosterneuburgKlosterneuburgskému]]skému a sám je nazývá: "Dapifer Austriae et Advocatus de Velsperch" *) - 1264 do 1266 jeví se vlastnosti zemských soudců (judex provincialis). 6/

* Všechno léno, jaké stolník z [[w:Valtice|Valtic]] od pasovského biskupství měl, stává se takto pojmenované: "Media villa in Chatzlinsdorf, sita in parochia Velsperch. Media villa in Reibensdorf, sita in parochia Gawatsch. Quarta pars villae in Harantsdorf, in eadem parochia Gavatsch. Item deciman in Geltseins in parochia Veltsperch sita. Item deciman vinj in Veltsperch, fere de centum vineis excepta parte plebani. Item unacum domino Hanrico de Seveld deciman in Ladendorf." Na starém mapování [[w:valticeValtice|valticvaltického]]kého okolí jsou tyto přínosy nezajímavé. 6/

Alheid ''(+1288 z rodu [[w:Seefeld|SeefeldSeefeldů]]ů)'' a Heinrich ''(Jindřich)'' IV. ze starého rodu silných [[w:Kuenring|KuenrinKuenrinů]]ů zvolili [[w:Valtice|Valtice]] za své rodinné sídlo. Kvůli jeho statečnosti současnící na něj žárlili. Kvůli své zbožnosti založili ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích klášter minoritů, který však dávno zmizel. 10/21

Za časů Heinricha ''(Jindřicha)'' došlo k závažné události. Německý král Rudolf ''(I. [[w:Habsburg|HabsburHabsburský]]ský (1218-1291)'' měl od Otakara z Čech ''(1233-1278)'' požadovat rakouskou zemi; pak nemohli se dohodnout a chopili se znovu zbraní. V pátek 26. srpna 1278 došlo k osudnému boji na [[w:Moravské pole|Moravském poli]] mezi Dürnkruty ''(Suché Krůty)'' a [[w:Jedenspeigen|Jedenspeigen]]. Obtížné byly pro Rudolfa válečné prostředky pro spravedlivou válku a velký strach před vítězstvím českého krále; bitva kolísala dlouho sem a tam, stoletá korouhev rakouská Ottovi ''(II. 1269-1270 znám)'' von [[w:Haslau|Haslau]] vypadla, ale rychle se jí zmocnil Heinrich ''(Jindřich)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteina]]a. Sám Rudolf byl s koně sražený, někdo ho znovu na koně vysadil. Konečně vyrazilo těžké německé jezdectvo a zadní voj nemohl ubránit unavené české vojsko, prchali a zlatý král klesl k zemi, probodnutý mečem rakouského rytíře. Heinrich ''(Jindřich)'' z Valtic udatně bojoval po bohu Rudolfově a přivedl lenního pána na zámek [[w:Valtice|Valtice]]. Odtud se datuje zpráva o bitvě od dóžete [[w:Eontarino|Eontarino]] z [[w:Benátky|BenátBenátek]]ek ''(Venedig)''. Po několikadenním odpočinku se Rudolfovo vojsko posunulo na Moravu a podrobilo si zemi. Král takto získal záruku na platbu válečných náhrad. 10/21

[[w:Valtice|Valtice]] ale tuto dobu ochraňují v drahých vzpomínkách. Rudolf [[w:Habsburg|HabsburHabsburský]]ský totiž tábořil před bitvou na Moravském poli, ve které král Otakar ztratil život, a z Valtic podal zprávu (27. srpna 1278), kdy benátský vévoda Jakub [[w:Cantano|Cantano]] zvítězil nad Otakarem. 6/

Jindřich si utvrdil moc nad [[w:Valtice|ValticeValticemi]]mi, dědit měl jeho starší bratr Leutold z [[w:Kuenring|KuenringKuenringu]]u ''(také Chuenring)'', jak bylo řečeno ožení se s Anežkou, dcerou posledního stolníka z Valtic. Také rytířský a bohabojný jako Jindřich, i on založil klášter Klarisek u [[w:Dürnstein|DürnsteinDürnsteinu]]u. Jeho dobročinnost a laskavost -- jedna ctnost jako jeho vrstevník, ne bez narážky, na svou tuto vlastnost takřka již oznámí jméno ''(Leutold)'' jemu velebí -- má uchránit nás podle kroniky [[w:Zwettl|ZwettlZwettlu]]u: Jednou cestoval z neznámého důvodu ze [[w:Štýrsko|ŠtýrskŠtýrska]]a do [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a. S peřím a hedvábím vystrojená Anežka vedle něho v nádherném voze, obklopeni gardou s 30 vojáky. Tu viděl, jak zubožený člověk podpírá v kotlině své dvě malé děti a namáhavě v potu je táhl přes nějakou bažinu. Lutold říká manželce: "Dobře si stojíme a máme bohaté hospodářství v [[w:Rakousko|RakouskRakousku]]u i [[w:Štýrsko|ŠtýrskŠtýrsku]]u. Nechej nás ale v tom vděčném božím spojení kořit se, pýchu nenajdeme v žádném v souboji. Byli bychom snad ještě titíž -- jak ho máme klamat, tak bídné měla by nás Prozřetelnost, jak nízcí tito ubožáci zde jsou!?" -- Přes takové rozjímání mísili se všichni přítomní -- zuboženou táhnoucí se rodinu zámožný obdaroval penězi i šaty, a dále do většího vozu naložil. 6/

V roce 1283 dostali Rakušané v synovi Rudolfa ''(I. +1288)'' [[w:Habsburg|HabsburHabsburského]]ského, Albrechtovi, prvního vévody rodu, který ještě dnes ''(1912)'' vládne v [[w:Rakousko|RakouskRakousku]]u, Heinricha ''(Jindřicha)'' z Valtic, jehož první manželství a Alheidou a druhé s Katharinou ''(Kateřinou)'' z [[w:Neuhaus|Neuhaus]] zůstalo bezdětné, zemřel 1286 a byl pravděpodobně ve [[w:Zwettl|ZwettlZwettlu]]u, k věčnému klidu pochován. Přísnost Heinricha ''(Jindřicha)'' z [[w:Kuenring|KuenringKuenringu]]u-Valtic byla příznačná a měla velký vliv na jeho dvůr, kde dbali na disciplinu i mravy. Ještě dlouho nevzdělaný lid říkal, "snad byl vychován ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích". 10/22

Dne 1. září 1299 zemřela první manželka Anežka ''(Agnes)'' a řešil (před 27. listopadem 1299) od svého švagra Ulricha von Walsee a jeho paní domu Dietmuth, těch podílů na zámku [[w:Valtice|Valtice]] a ostatní jmění s výhradami, že snad má jim tato část po Leutoldově smrti připadnout do Vánoc 1300 v 60. letech svého života pod vlivem K. Albrechta I. S Agnes hraběnkou von [[w:Ahsperg|Ahsperg]], zrozené z královské krve ze Švábska, vévoda von [[w:Meransperwandt|Meransperwandt]], uvést v soulad, ačkoliv chybný, dokonce vydaný i pro hraběnku [[w:Habsburk|HabsburHabsburskou]]skou. Leutold zemřel 18. června 1312 jako dvaasedmdesátiletý kmet. Jen velmi nejistých duelů bylo nad hlavu -- ještě velmi problematické -- spiknutí rakouské zemské šlechty označované proti Albrechtu I. (od 1292), jako poslední jsou kromě jiného zámku také prý [[w:Valtice|Valtice]] značně poničeny. 6/

Adéla ''(Adelheid, Alhaidis)'' měla svému manželu [[w:Chuering|ChueringChueringu]]u Jindřichovi ''(Heinrich)'' dát věnem veliký díl [[w:Valtice|Valtic]]. Jindřich ale řešil budoucí díl jeho švagrové Alžběty ''(Elisabeth)'' a získat moc panování, a psal si později, jak pod jeho tlakem obhajoval slavné rodové jméno jako Jindřich z [[w:Valtice|Valtic]]. Tak bylo panství [[w:Valtice|Valtice]] pro mocnou a váženou větev z [[w:Chuering|ChueringChueringů]]ů získáno, nikoliv ale úřad stolníka z [[w:Valtice|Valtic]], který král Otakar propůjčil 1276 Alberu z [[w:Puchheim|PuchheimPuchheimu]]u i s příslušenstvím a s platností do jeho místa. 6/

Heinrich ''(Jindřich)'' z [[w:Kuenring|KuenringKuenringu]]u ''(Chueringů)'', první držitel [[w:Valtice|Valtic]], z toho rodného domu, exceloval s mnoho osvědčenou chrabrostí (pročež byl také nazýván železný), ne menší než zbožnost a bohabojnost, -- sjednal nadaci snad dávno uzavřenou k [[w:Minoritský klášter|Minoritskému klášterklášteru]]u ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích, byl to důkaz dostatečně přesvědčivý. Lidé vidí, když je někdo nezpůsobný nebo nezbedný, jak tehdy říkal: "buď vychovaný pro blaho [[w:Valtice|Valtic]]!" 6/

Rakouský dům [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinů]]ů, jehož kmenovým hradem je [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] u Mödlingu, nastupuje uprostřed 13. století s Heinrichem ''(Jindřichem)'' I. do historie naší země. Otakar (1233-1278), který si chtěl rakouského šlechtice získat na svou stranu, když se zmocnil [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a a [[w:Štýrsko|ŠtýrskŠtýrska]]a, propůjčil Heinrichovi ''(Jindřichovi)'' panství [[w:Mikulov|Mikulov]], kam si přenesl své sídlo. Jakou hodnotu si [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] u Otakara vyvolil, shledáme z listiny, ve které Český král věrnému a milovanému [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinovi]]ovi, od kterého získal četné zásluhy u jeho rodu, když králi hrozilo nebezpečí života i ztráty majetku. 10/24

Jeho ''(Heinricha)'' synové Friedrich ''(Bedřich)'' a Heinrich ''(Jindřich)'' II. však nastoupili na stranu Rudolfa ''(I. 1218-1291)'' [[w:Habsbursk|HabsburskHabsburského]]ého a bojovali s velkou statečností v bitvě na krutém poli, ve kterém zápolilo vojsko [[w:Habsbursk|HabsburskHabsbursků]]ů o svou vládu. 10/24

Lutold, starší bratr Heinricha ''(Jindřicha)'' přes svou manželku Agnes ''(Anežku)'' měl jednu část [[w:Valtice|Valtic]], nyní ji o další šestinu zvětšil, takže vlastnil polovinu panství [[w:Valtice|Valtice]]. Mnohá vyšší šlechta [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a se bouřila proti novému vévodovi Albrechtovi I. ''(1255-1308) [[w:Habsbursk|HabsburHabsburský]]ský)''. Zbytečně vedli žaloby na to, že zemský kníže práv nedbá, že peníze do svého rodu zasílá a přináší sebou švábskou šlechtu a domorodce upřednostňuje. Stávky se nezdařily, Leutold ''(+1312)'' z [[w:Kuenring|KuenringKuenringu]]u s ozbrojenou mocí byl potlačen, pozbyl své nejlepší statky, také [[w:Valtice|Valtice]] musel zůstavit k pokutě na 5 roků na Albrechta. Letold, který 1312 zemřel a ve [[w:Zwettl|ZwettlZwettlu]]u byl také pochován. 10/22

Leutoldovým odchodem následoval skrytý boj a vnější zmatky. Dobrodružný král Jan z Čech, ve svazku povstal proti svému bratru vévodovi Ottovi, s úsměvem vtrhla jízda s 2300 koňmi do [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a a za [[w:Dunaj|DunajDunajem]]em zůstala jen spoušť. Mimo čtyřiceti opevněných míst také [[w:Valtice|Valtice]] padly do jeho rukou. Ještě však v témže roce, nikoliv však bez nesnází, byla uskutečněna mírová jednání, kdy Jan smluvil podmínky, za jakých by se mohl do [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a vracet. Když se Jan po osmi letech 1336 opět vřítil do[[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a, celou zemi až k [[w:Dunaj|DunajDunaji]]i zpustošil, podruhé vpadl také do [[w:Valtice|Valtic]] a na jeho rukách zůstala jizva. Velevážený rakouský ministr Albero von [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]], vlastník části [[w:Valtice|Valtic]] a také [[w:Břeclav|BřeclavBřeclavi]]i byl v březnu 1336 zajat -- konečně před 9. říjnem téhož roku u [[w:Ens|Ens]] král Jan skončil, s rakouským vévodou sjednal, že věrný Albero von [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]] bude na budoucích Martinských slavnostech v [[w:Břeclav|BřeclavBřeclavi]]i králem zase vydán. -- Podle toho mohlo nepochybně probíhat vyrovnání. 6/

Jeho majetky zdědili synové Johann ''(Jan)'' a Leutold II., který podíl na [[w:Valtice|ValticValticích]]ích 1347 prodal [[w:Potendorf|PotendorfPotendorfům]]ům. Tento rod vlastnil vesnici [[w:Potendorf|Potendorf]] ležící u [[w:Valtice|Valtic]], kterou pravděpodobně 1486 zničili Uhrové.10/22

Jak bylo řečeno několikrát rozdělené vlastnictví [[w:Valtice|Valtic]], měly se po úmrtí Leutolda z [[w:Kuenring|KuenringKuenringu]]u ''(Chuenringu)'' (+1312) rody [[w:Puchheim|PuchheimPuchheimů]]ů a [[w:Pottendorf|PottendorfPottendorfů]]ů dostat do prudkých rozepří spontánně a po těch konečných řešeních velké části dílu Valtic po Leutoldovi jeho synům (Janu a Leutoldu mladšímu) 1347 nepřistoupili na nároky [[w:Pottendorf|PottendorfPottendorfských]]ských. Jedna šestina panství [[w:Valtice|Valtice]] již však z Albera, posledního stolníka z [[w:Valtice|Valtic]], zemřel (1269), převod na mocné [[w:Rauhenstein|RauhensteinRauhensteiny]]y se zdařil, a došlo po smrti Friedricha ''(Bedřicha)'' z [[w:Rauhenstein|RauhensteinRauhensteinu]]u (+1387) dědictvím na Alžbětu ''(Elisabeth)'' z [[w:Puchheim|PuchheimPuchheimu]]u, Janu ''(Johann)'' z [[w:Puchheim|PuchheimPuchheimu]]u a Sophie ''(Žofii)'' z [[w:Kapellen|Kapellen]] dcery Johanna ''(Jana)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteina]]a, Albrecht III. (1349-1395) slavný vrchní správce statku si ji vzal a její část [[w:Valtice|Valtic]] dostal. Na úplné vlastnictví [[w:Valtice|Valtic]] zdála se cesta tehdy ne zcela zavřená, neboť ještě 1395 zastavených Johann ''(Janu)'' von [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] Wulfingu z [[w:Haslau|Haslau]] "Jeho část na místo k Velsperchu a na nejlepší k Velsperchu". Od té doby -- to jsou teď půl století -- zůstal hrad a město [[w:Valtice|ValticValtice]]e v nepřetržité držbě veleváženého mocného rodu [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinů]]ů. 6/

[[w:Rakousko|RakouskRakouský]]ý dům [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinů]]ů, jehož kmenovým hradem je [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] u [[w:Mödling|MödlingMödlingu]]u, nastupuje uprostřed 13. století s Heinrichem ''(Jindřichem)'' I. do historie naší země. Otakar ''(1233-1278)'', který si chtěl [[w:Rakousko|rakouskrakouského]]ého šlechtice získat na svou stranu, když se zmocnil [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a a [[w:Štýrsko|ŠtýrskŠtýrska]]a, propůjčil Heinrichovi ''(Jindřichovi)'' panství [[w:Mikulov|Mikulov]], kam si on přenesl své sídlo. Jakou hodnotu si [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] u Otakara vyvolil, shledáme z listiny, ve které Český král věrnému a milovanému [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinovi]]ovi, od kterého získal četné zásluhy u jeho rodu, když králi hrozilo nebezpečí života i ztráty majetku. 10/24

Jeho ''(Heinricha)'' synové Friedrich ''(Bedřich)'' a Heinrich ''(Jindřich)'' II. však nastoupili na stranu Rudolfa ''(I. 1218-1291)'' [[w:Habsburk|HabsburHabsburského]]ského a bojovali s velkou statečností v bitvě na krutém poli, ve kterém zápolilo vojsko [[w:Habsburk|HabsburkHabsburků]]ů o svou vládu. 10/24

Jan ''(Johann)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u, velmi slavný hofmistr, byl na nejvyšší úrovni jeho vystupování silou moci a v H. Albertově celkové přízni nebyl vedle něho tím druhým. Než také vrtošivý a napůl potřeštěný český král Václav měl protěžovat jeho svou přízní, kterou jinému nikdy nedal. Také poskytl a vzdával jeho čest, majetek a moc, a tak se [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] dostal do povážlivé alternativy, v níž se s nečekaným pádem ze své úrovně, dostal a uviděl velmi rychle svou volbu. Albrecht svou zaujatostí těžce nad ztrátami pyká, dobrovolně se velké části vzdává. Nikoliv méně než dvacet zámků, celé jeho držení u jižního břehu [[w:Dunaj|DunajDunaje]]e, musel také postoupit také sněmovnu vévodů. Zůstalo mu pouze několik zámků u levého břehu [[w:Dunaj|DunajDunaje]]e protože ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích se dostal do tvrdého osudu vnucené směny. Přestárlý kmet, ze tří manželství bezdětný, zemřel (1399). 6/

Jeho třetí manželka, Alžběta ''(Elisabeth)'', která mu přinesla Valtice, přečkala ho a vzala si šlechtice Johanna [[w:Stubenberg|StubenbergStubenberga]]a. Po svatbě však nastaly dlouholeté prudké sváry a souboje mezi rody [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinským]]ským a [[w:Stubenberg|StubenberStubenberským]]ským a nejdříve se řešily intervencemi u zemských knížat. 6/

Podíl Elsbeth ''(roz. [[w:Seefeld|Seefeld]] 1270-známa, 1. manžel Pán z [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]], 2. manžel Ulrich II. von [[w:Pilichsdorf|Pilichsdorf]])'' , dcery Albera z [[w:Valtice|Valtic]] ''(Seefeld +1270-poslední stolník, syn Kadolta)'', převedla podíl na svého manžela z rodu [[w:Rauhenstein|RauhensteinRauhensteinů]]ů ''(hrad v údolí [[w:Helensthal|Helensthal]])'' tím se zvětšil tak, že v této době město bylo v držení dvou rodin, [[w:Kuenring|KuenringKuenringů]]ů a [[w:Potendorf|PotendorfPotendorfů]]ů na jedné straně a [[w:Rauhenstein|RauhensteinRauhensteinů]]ů na straně druhé. Zvláštností v dějinách [[w:Valtice|Valtic]] je, že vnuk zmíněného [[w:Rauhenstein|RauhensteinRauhensteina]]a, Albero II. opakovaně došel k bojům mezi rakouským vévodou Albrechtem II. a výbojným králem Janem z Čech. Beztoho v roce 1331 na [[w:Morava|moravmoravské]]ské hranici stála silná vojska, protože v zimním období bylo válčení nemožné, omezovali se na pustošení vesnic a měst. Znovu propukla válka, když 1335 po smrti posledního vévody z [[w:Korutany|Korutan]] ''(Kärnten)'' německý císař propůjčil zemi [[w:Habsburk|HabsburkHabsburkům]]ům. Dvakrát připadly [[w:Valtice|ValticValtice]]e násilně českému králi. Albero von [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]], který se nedávno zmocnil [[w:Břeclav|BřeclavBřeclavi]]i pro [[w:Rakousko|rakouskrakouského]]ého vévody a byl zajat, mezitím [[w:Valtice|Valtice]] od března až do zimy zůstaly v rukou nepřítele a těžce trpěly loupežemi a drancováním českého vojska. Mír uzavřený v [[w:Enns|Enns]] ''(město v Horním [[w:Rakousko|RakouskRakousku]]u)'' konečně osvobodil zemi ze strašného pustošení, [[w:Břeclav|Břeclav]] byla opět předána králi Janu, a samotný [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]] strádal ještě dlouho v nepřátelském zajetí. Po jeho ''(Alberově)'' smrti ''(1354)'' převzal dědictví jeho syn Heinrich (Jindřich) I. von [[w:Rauhenstein|Rauhenstein]], který zemřel ''(1386)'' jako bezdětný. Své nároky začaly uplatňovat sestřenice Elsbeth a Agnes ''(Anežka)''. První ''(Elsbeth)'' byla provdána za šlechtice z rodu [[w:Puchheim|PuchheimPuchheimu]]u, mocného rodu, kterému byla propůjčena hodnost stolníka z [[w:Valtice|Valtic]]. Anežka ''(Agnes)'' byla manželkou [[w:Potendorf|PotendorfPotendorfa]]a. Na závěr připomínám, že údaje ohledně držitelů [[w:Valtice|Valtic]] v patnácti stoletích jsou tak zamotané, že si nemohu činit nárok na úplnou přesnost ''(Karl Höß, 1912)''. 10/23

Od početných dětí Hartneida z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteina]]a nabyl Johann ''(Jan)'' I. ''(+1398)'' vysokou důležitost. Mezi mírumilovným vévodou a jeho válku milujícím bratrem Leopoldem došlo opakovaně k dělení země, při čemž mocní [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinové]]ové spoluúčinkovali jako smírčí soudci. Ale rozepře i mezi vévodou a jednotlivými šlechtici a rozepře mezi nimi navzájem řešil na vyžádání Johann ''(+1398)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u. S materiálními problémy [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a to tehdy nebylo nejlepší; finanční situace kvůli válkám Leopolda (zejména proti Benátkám), přes velké dluhy usedlým [[w:Židé|ŽidŽidům]]ům, byla žalostná. 10/25

Do finanční komise k regulaci peněžnictví [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a, byl také přizván hofmistr. Tato pětičlenná komise obdržela pravomoc po čtyři roky vybírat všechny daně, na vévodu přidělila ročně 1700 pfundů vídeňských feniků; přebytek byl určen na úhradu zemského dluhu. Často musel Johann ''(Jan)'' ''(+1398)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u vévodovi vypomoci zálohami, proto hofmistru byly převáděny četné statky jako lenní poplatky. Vyrovnávat museli menší početné, které pak vykupoval Johann ''(+1398)'' pro svůj dům. 10/25

1371 propůjčil Johannu ''(+1398)'' z L. Albrecht III. vesnici [[w:Potendorf|Potendorf]] u [[w:Valtice|Valtic]] a v roce 1391 koupil od Friedricha von [[w:Potendorf|Potendorf]] jeho podíl na městě a pevnosti [[w:Valtice|ValticValtice]]e; další různá léna: rozsudky pod šibenicí s desátky, houštiny zvané [[w:Theim|Theim]] ''(dnes Boří les)'', různá práva a podíly v okolí, kolem 11.037 pfundů 60 feniků. 10/25

Prostřednictvím třetí manželky Elisabeth ''(Alžběta)'' von [[w:Puchheim|Puchheim]], přijal Hans ''(Jan)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u zbývající podíl[[w:Valtice|Valtic]]. Tím se stalo město [[w:Valtice|ValticValtice]e] vlastnictvím bohatého [[w:Rakousko|rakouskrakouského]]ého šlechtického rodu a přišel čas, který ještě po více než 500 letech ukazuje nejkrásnější šlechtické sídlo. 10/25

V roce 1394 došlo k pohromě. Hans byl předvolán do [[w:Gmund|GmundGmundu]]u ''(město v Dol. Rakousku)'', mimo většiny členů jeho rodiny uvězněný, mezitím vévoda se zmocnil jeho majetků. [[w:Leichtenstein|Leichtenstein]] se musel podrobit soudu vévody, že utrpěl újmu na nejvýraznějších statcích v [[w:Rakousko|RakouskRakousku]]u; také kmenový zámek [[w:Leichtenstein|Leichtenstein]] ztratil. Ve velkém vlastnictví zůstali jen [[w:Mistelbach|Mistelbach]], [[w:Ulrichskirchen|Ulrichskirchen]], Feldsberg ''([[w:Valtice|Valtice]])'', [[w:Rabensburg|Rabensburg]], [[w:Ringelsdorf|Ringelsdorf]] ''(obce ve [[w:Weinviertel|Weinviertel]])'' a některé další statky. Důkazy viny Johanna ''(Jana)'' nemohli dějepisci uvádět, toliko nepřízeň vévody bude jako důvod uváděn krutý trest. V roce pádu [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteina]]a zemřel vévoda a krátce na to Johann ''(Jan)'' sám ''(+1398)''. 10/26

Několik let před svou smrtí Johann ''(Jan +1398)'' započal přestavovat prastarou kapli sv. Panny na nábřeží ve Vídni na velkolepý gotický kostel [[w:Rakousko|[RakouskRakouský]]ý. Přijal patronát na kostel a rozhodl o pohřebišti zde pro svou rodinu. 10/26

Protože Johann ''(Jan +1398)'' neměl žádného syna, přešlo dědictví na příbuzné. ''(Matthias I., Johann II., Heinrich V. a Hartneid V.)'' Jejich úlohou bylo nejprve zachovat držbu [[w:Valtice|Valtic]], vdova po hofmistrovi se provdala za Johanna von [[w:Stubenberg|Stubenberg]] a učinila mnohé významné požadavky na dům [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinský]]ský. 10/27

Elisabeth ''(Alžběta)'' objasnila, že 800 Pfundů jako její dar na [[w:Stubenberg|StubenbergStubenbergera]]era jako záruku na město [[w:Valtice|Valtice]] a požadovala nejen spoluvlastnictví na vládě a zámku toho místa, ale i podíl na ostatních statcích. Po mnohých zápasech a rozhodování byl konečně boj vyřešen, že [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinové]]ové připravili objasnění, kvůli platbě sumy 1700 Pfundů vídeňských feniků a nároky Elisabeth ''(Alžběty)'' byly uspokojené ''(1406)''. 10/27

Pro občany našeho města to byla truchlivá doba. Začalo to vpádem moravských loupeživých šlechticů do naší země. Pověstný byl Hynek ''Heinrich)'' z Kunštátu ''(Kunstatt)'' zvaný "[[w:Suchý Čert|Suchý Čert]]". Násilně se zmocnil [[w:Znojmo|ZnojmZnojma]]a ''(Znaim)'' a začal plenit [[w:Dolní Rakousko|Dolní Rakousko]] ''(Niederösterreich)''. 10/27

45 šlechticů bylo pověšeno, jakmile padli do rukou vojska; šikovnější uprchlí do [[w:Vídeň|VídVídně]]ně, tam byli pak vhozeni do [[w:DunajDunajDunaj|Dunaje]]e. 10/28

Většinou loupežníci uprchli na [[w:Morava|MoravMoravu]]u, avšak odtud je vraceli eskortou do [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a, nebo je vrátili do [[w:Znojmo|ZnojmZnojma]]a. 10/28

Janova síla byla ve třech synovcích, Matouš ''(Matthäus)'', Jan ''(Johann)'' a Jindřich ''(Heinrich)'' ''(IV. toho jména ve svém rodu)'', dědicích. -- Posledně zmíněný, vévoda Leopold Rakouský, vrchní hofmistr u krále Václava jako nejvyšší, zemřel 1418 v držení ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích. -- Následoval jeho syn Jiří ''(Georg)'' IV. (+1444), který musel zažít roje česko-moravských husitů, když podpálili [[w:Valtice|Valtice]] 1426, zatím co vévoda Albrecht byl zaměstnán marnou ochranou při obléhání Břeclavi. 6/

Vojsko moravského rytíře Sokola, zvaného Scheckel řádilo proti bezbranným rolníkům jako divá zvěř, vesnice byly vydrancovány, vypáleny a obyvatelstvo vsazeno do vězení. Rakouské vojsko se neodvážilo do města [[w:Laa an der Tahya|Laa]], nakonec muselo přivřít oči před loupeživými rytíři a doslova uzavřít mír proti uložení kauce 23.000 dukátů markraběte Jošta ''(Jobst)'' z [[w:Morava|MoravMoravy]]y, který rozhodně lupiče podporoval a město vykoupil. 10/28

[[w:Valtice|Valtice]] mezi husitskými válkami méně trpěly. Rozmanité potíže v kostele měla kázání plamenného kazatele betlémské kaple v [[w:Praha|PraPraze]]ze [[w:Jan Hus|Jana HusHusa]]a ''(1369-1415)'', započalo různé uspořádání v náboženském vyznání. Mířil slovem i písmem proti panování papeže, proti bohatství církve; své stoupence přijímal jeho svatou večeři v podobě chleba a vína, tak Krista vzýval, a bibli považoval za jediný zdroj víry. Koncil v [[w:Kostnice|KostnicKostnici]]i ''(Constanz na jihozápadě Německa u Bodamského jezera)'', na kterém se měl [[w:Jan Hus|Jana Hus]] ''(1369-1415)'' ospravedlnit, odsoudil jeho učení a rozsudek zněl trest upálením (1415). 10/28

Následkem smrti [[w:Jan Hus|Jana HusHusa]]a ''(1369-1415)'', došlo k velkému rozhořčení v [[w:Čechy|ČechČechách]]ách; vzrůstalo ještě větší, když po smrti krále [[w:Václav|VáclavVáclava]]a jehož bratr, císař Zikmund ''(Sigismund) (1368-1437)'' husitům zavinil smrt jejich učitele a v [[w:Čechy|ČechČechách]]ách nastartovaly nepokoje. Se zbraněmi v rukou postavili se mu v nenávisti proti starému náboženství a proti [[w:Němci|NěmcNěmcům]]ům shromážděný dav pod vedením nemilosrdného ''(Jana (1360-1424)'' [[w:Žižka|ŽižkŽižky]]y z Trocnova ''(a Kalicha)'' proti rytířům německého kříže, které Zikmund ''(Sigismund)'' do [[w:Čechy|Čech]] vedl, utrpěl však hanebnou porážku. Vedle nacionálního a náboženského fanatismu vedl [[w:Žižka|Žižka]] svým vojenským uměním. Jeho rolníci měli často jen cepy, část s ručnicemi i s dělem, tehdy jen velmi vzácnou zbraní. Vozová hradba tvořila ochranu vojska při pochodu i v táboře a byla bludištěm, aby mezitím se přetvořila k boji, zmátla nepřítele a žádná záchrana se nenašla. S neslýchanou krutostí postupovali husité proti obyvatelům dobytého města. 10/29

Strašný nepřítel v naší zemi. Přes [[w:Podivín|Podivín]] ''(Kostel)'', [[w:Podivín|Lednici]] ''(Eisgrub)'', [[w:Nejdek|Nejdek]] ''(Neudeck)'', [[w:Bulhary|Bulhary]] ''(Pulgram)'' a [[w:Mikulov|Mikulov]] ''(Nikolsburg)'' táhly české houfy do [[w:Valtice|Valtic]]. Vztek dopadl na husity, když majitel panství [[w:Hartneid V.|Hartneid V.]] z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteina]]a, slavný udatností po boku císaře, stál proti soupeři se statečnou obranou [[w:Špilberk|ŠpilberkŠpilberku]]u v [[w:Brno|BrnBrně]]ě a velkou službu tam prokázal. 10/30

Jen rok se císař těšil z vlády nad zpustošenými [[w:Čechy|ČechČechami]]ami, pak zemřel ''(1437)'' a zanechal [[w:Čechy|Čechy]] a [[w:Uhersko|Uhersko]] [[w:Albrechtovi V.|Albrechtovi V.]] ''([[w:Habsburg|Habsburg]], 1397-1439)'', který byl také korunován německým císařem. 10/30

V [[w:Čechy|ČechČechách]]ách vládl mazaný Jiří ''(Georg) (1458-1471)'' z [[w:Poděbrad|Poděbrad]], v [[w:Uhry|UhrUhrách]]ách se na trůn tlačil velice nadaný Matyáš ''(1443-1490)'' Korvín ''(Matthias Corvinus)'', v [[w:Rakousko|RakouskRakousku]]u ležícím v úhoru, ale mezi ''(vévodou)'' Fridrichem ''(Bedřichem)'' III. ''(1415-1493)'' a jeho ambiciózním bratrem ''(vévodou)'' Albrechtem ''(VI. 1418-1463)'', oba ze štýrské větve [[w:Habsburg|HabsburgHabsburgů]]ů, vznikaly stálé spory a roztrpčené boje kolem majetku této hezké země. 10/30

Tyto sváry byly pro českého krále vítány a opětovně se uchopil rozhodovat; stal se "pomocníkem" a "rozhodčím" v rakouských poměrech. Jeho [[w:Čechy|česko]]-[[w:Morava|moravmoravská]]ská vojska vnikla do země a pustošila ji, peněžní odškodnění válek musel hradit císař. Při zpáteční cestě vojsk do svých zemí byly [[w:Valtice|Valtice]] jejich shromaždištěm, jehož se účastnil i český král, a město lehlo popelem, žádný dům nebyl uchráněn ''(1458)''. 10/30

Johann ''(Jan)'' V. a Heinrich ''(Jindřich)'' VII. z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u shromažďovali rychle vojsko, pronikli na [[w:Morava|MoravMoravu]]u s vojskem čítající 800 vojáků a obléhali a dobyli zámek [[w:Drnholec|Drnholec]] ''(Dürnholz)'' a zmocnili se 300 vozů. 10/30

Když po smrti Alberta VI. se Friedrich stal nepopíratelně držitelem [[w:Dolní Rakousko|Dolního RakouskRakouska]]a, doufalo se, že konečně přišel mír pro tuto zemi. Sám císař neměl energii, aby zemi od lupičů ochránil, propustil žoldnéře a zjednal mír. 10/31

Ještě žalostnější byly poměry kvůli válce panovníka proti [[w:uherskoUhersko|uherskuherskému]]ému králi Matyáši. Nejdříve chtěl uplatnit dědické právo na [[w:Uhry|Uhry]], později toužil po smrti Jiřího ''(1458-1471)'' z [[w:Poděbrad|Poděbrad]] po držení [[w:Čechy|Čech]]. 10/31

[[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinové]]ové, jmenovitě bratři Heinrich VII. a Christoph III., uzavřeli hned s početnými jinými šlechtici [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a společně a obrátili se na krále [[w:Uhry|UhUher]]er, ve kterém očekávali uspořádání poměrů. Marně varovali císaře před paktováním se s Matyášem a s jejich vážným pokračováním, dokonce na papežskou klatbu nic neúčinkovalo. Šlechta poslala císaři zamítavý dopis, že nebude svá vojska zatahovat do pole proti ''(vévodovi)'' Friedrichovi (Bedřichovi) III. ''(1415-1493)'' 10/31

Když byl v roce 1477 uzavřen mír, smířili se také [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinové]]ové s císařem, také v dalších válkách proti [[w:Uhry|UhrUhrám]]ám podporovali vojskem a půjčkou. Když císař válečné náhrady neplatil, pozvedli se proti němu potřetí. 10/31

[[w:Vídeň|Vídeň]] byla po jednoletém hrdinném obléhání proti [[w:Uhry|UhrUhrům]]ům ubráněna, ale nepřátelé se shromažďovali k dobývání [[Ww:Dolní Rakousko|Dolního Rakouska]]. 10/31

[[w:Laa|Laa]] an der Taya ''(Láva)'' vzdorovala nepřátelům delší čas, [[w:Valtice|Valtice]] a [[w:Zistersdorf|Zistersdorf]] ''(Čistějov)'' se podrobili brzy. Snad tato města nebyla obranyschopná. Nyní nezbývalo Christophu ''(Kryštofu)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u nic jiného, než podmanit se. Matyáš ''(1443-1490)'' Korvín ''(Mathias Corvinus)'', nyní pán naší země, propůjčil silnému šlechtici důležitou úctu zemského maršála. 10/31

Když [[w:Uhry|uheruherský]]ský král v pohnuté [[w:Vídeň|VídVídni]]ni zemřel a císař zase do jeho země vytáhl, upadl ovšem Christoph ''(Kryštof)'' v nemilost. Ne na příliš dlouhou dobu se smiřoval a dostal od knížete opět zpět hodnost zemského maršála, proto se Christoph ''(Kryštof)'' III. ukázal být vděčným, což dokázal ozbrojenou mocí [[w:Uhry|uheruherské]]ské loupežníky vojensky zmařil. 10/31

Roku 1506 [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] ''(Kryštof)'' letitý zemřel, byl pochován v [[w:Mikulov|MikulovMikulově]]ě. Již před dvěma lety měli příbuzní dědictví uzavřené. Jeho ''(Kryštofa)'' potomci vytvořili mikulovskou linii, dědicové jeho bratra Jindřicha VII. štýrské větve a děti mladšího bratra Jiřího V., vytvořili valtickou linii, ze které se rod [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinů]]ů po další dobu rozmnožoval. 10/32

Jiřího ''(Georgs)'' stejnojmenný syn Jiří V., stal se zakladatelem valtické linie rodu a praotec dnešních knížat z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u. 6/

Než skončila žhnoucí válka zatahovaná do [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a českým králem Jiřím z [[w:Poděbrad|Poděbrad]] 1458 dlouho dojednávaným mírem, Valtice byly zpustošeny takovým způsobem, že jediný dům nebyl ušetřen -- bratři Jiří ''(Georg)'', Jan ''(Johann)'' a Jindřich ''(Heinrich)'' pustili se do odvážné odvety a krátce na to vpadli na [[w:Morava|MoravMoravu]]u a ohněm a mečem všechno zpustošili a vyrabovali. 6/

Opakovaná kostelní shromáždění nemohla cíleně odstraňovat jisté nabourané nesprávnosti v katolické církvi. To pokleslo ve víře lidí, které touží po reformních stavech také v [[w:Rakousko|RakouskRakousku]]u a padlo to na úrodnou půdu. Lutherovo učení ''(Martin Luther (1483-1546)-německý reformátor)'' našlo přístup do naší země proto, protože to tenkrát umožnil vnější obraz církevní rozháranosti a mimořádná podpora nového církevního učení. Biskupové z [[w:Passau|Passau]] ''([[w:Pasov|PasovPasova]]a, města na jihu [[w:Bavorsko|BavorskBavorska]]a u hranic [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a)'', [[w:Videň|Vidně]], [[w:Salzburg|SalzburgSalzburgu]]u ''(Solnohradu, hlavní město spolkové země [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a)'', [[w:Wiener-Neustadt|Wr.-Neustadt]] ''([[w:Vídeňské Nové Město|Vídeňské Nové Město]])'' a [[w:Raab|RaabRaabu]]u částí jejich diecézí v [[w:Dolní Rakousko|Dolním RakouskRakousku]]u opakovaně rozpory s některými vlastnickými právy mezi nimi neřešili. Nízké duchovenstvo bylo chudé a utlačované a přijímalo mnohdy nové učení; částečně se domnívali, že pojednávají pouze kolem reforem v rámci církve, částečně byli k přestupům i nuceni. Nižší šlechta hleděla plná dychtivosti na majetek církve, vyšší šlechta lpěla, již z opozice k zemskému knížeti, k evangelickému učení. Po vynálezu knihtisku mohli měšťané číst bibli, knihy, a bezděčně porovnávali mezi situací v církvi a v době apoštolů; ale také letmo šíření novátorství a požadovali pád starého učení víry. ''(10/34)'' Rolníci očekávali nejen evangelickou volnost, ale i osvobození od drobné práce pro statkáře. Kromě luteránského učení našly se také sekty habánů, kteří neschvalovali křest dětí a bezpodílové spoluvlastnictví manželů a kázali vstup do velikonoční říše. Zejména učený biskup, [[w:Balthaser Hubmeyer|Balthaser Hubmeyer]] ''(+1528)'' z [[w:Mikulov|MikulovMikulova]]a, tyto sekty na kázáních a písemně staré učení potíral. 10/35

[[w:Leonhard I.|Leonhard I.]] a jeho synovec [[w:Jan VII.|Jan VII.]] ''(Johann VII. ?)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u ochraňovali přívržence toho muže, který z [[w:Morava|MoravMoravy]]y a [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a do [[w:Mikulov|MikulovMikulova]]a táhl. Císař vyžádal jeho vydání a v roce 1528 byl jako kacíř ve [[w:Vídeň|VídVídni]]ni upálený, o několik dnů později jeho žena, která jeho statečnosti napomáhala, v [[w:Dunaj|DunajDunaji]]i utopena. Zveřejněním tohoto procesu byli také občané našeho města s novým učením seznámeni. 10/35

Už [[w:Hartmann I.|Hartmann I.]] z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u se jevil, a také byl přívrženec reformace, jeho syn ''(Georg)'' [[w:Jiří Hartmann I.|Jiří Hartmann I.]], 1540 nastoupil vládu, byl pokládán za prvního z jeho rodu, který veřejně luteránství přiznal a to také u svých tetiček hledal. 10/35

Arcivévoda [[w:Ferdinand I.|Ferdinand I.]] ''(1503-1564 [[w:Habsburg|Habsburg]])'' chtěl udělat katolické náboženství tak odolné, proto o reformu církve, duchovenstva a klášterů usiloval. Kolem panujících poměrů musí se přesně znát a nalézat, nedostatky okamžitě blokovat, zařizuje opět církev vizitaci, od které se dějiny našeho města v roce 1544 jsou odvíjeny. V šesti vozech jeli císařští kontroloři, kanovník od sv. Štěpána ''(chrám ve [[w:Vídeň|VídVídni]]ni)'', Michael Kifringer a Christoph Polt, doprovázeni zapisovateli od kláštera ke klášteru, od fary k faře, pomalu určovali způsobilost úřadu. Měli za úkol ověřit, kteří kněží setrvají, napomenou a určí chování pro další život. Komise měla dále kontrolovat bohoslužby, příjmy a vlastnictví kostelů, zátěž fary a školy a referovat o stavebním stavu kostelů. ''(10/35)'' Věnovali zvláštní pozornost na změny ve všech vztazích trvajících po několika posledních let. Vizionáři vyplnili dva silné fóliové svazky poznámkami. Ohledně fary ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích napsali: "farář a děkan Ulrich Mutzlich měl dříve jen čtyři učitele. Bohoslužby, dříve konány každodenně a zároveň úřad a požehnání, taktéž v týdnu, některé zpívané, přichází vykonávat podle starého způsobu a to pokud je jediným člověk přítomen. Úředník „Corporis Christi“, jehož roční příjem činí 32 Pfundů , každý čtvrtek bylo zpíváno, lenním pánem je ''(Georg)'' [[w:Jiří Hartmann|Jiří Hartmann]] z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u je přistěhovaný. 10/36

Farní kostel je špatnou stavbou. Benefiční právo [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinů]]ů spravuje měšťan jménem Rauscher. Vyšetřování celkové vizitace roku 1544 se projevilo žalostnými výsledky. Mnoho kostelů se rozpadalo, které nebyly obsazeny farářem, které měl přistěhovaný lenní pán ve vlastnictví. Daně byly od kostelů vybrány, ale na stát neodvedeny, takže po smrti faráře často zůstalo na 1000 fl. daňových zbytků váznoucích na kostele. Svátosti byly častokrát udělovány, duchovenstvo bylo zchudlé, mnoho prostorů bylo mnohdy zapůjčeno dětem, příjmy špatné, mezitím farní úřad vedl špatný kaplan, školy byly rovněž špatné atd. Navzdory dobré vůli nemohl arcivévoda [[w:Ferdinand|Ferdinand]] ''(I.)'' ''(1503-1564)'' [[w:Habsburg|Habsburg]] odpomoci. 10/36

Nástupce faráře Muttlicha z [[w:Valtice|Valtic]] byl 1550 instalován farář z Ober-[[w:Wilfersdorf|WilfersdorfWilfersdorfu]]u, Christoph Nusser. 10/36

V roce 1562 zemřel Georg ''(Jiří)'' Hartmann ''(I. 1513-1562)'' a byl stejně jako jeho otec pohřben ve farním kostele. Také jeho syn [[w:Hartmann II.|Hartmann II.]] byl horlivý průkopník protestantské víry a [[w:Valtice|Valtice]] pod hradem byly protestantské, tedy nebylo možné, aby katolický farář mohl zůstat ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích. 10/36

Katolický farář oplakával u zástupce [[w:Pasov|pasovpasovského]]ského biskupa, kterým byl oficiál Zadesius, jenž sídlil v chrámu “Maria Stiegen" ve [[w:Vídeň|VídVídni]]ni, že [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] z fary ho 1566 vyhání a prosil o pomoc, ten však pomoci nemohl 10/36

Ve stejném roce nastoupil jako protestantský farář do Valtic, Joachym ''(Johann)'' [[w:Magdeburgius|Magdeburgius]] (+1575), muž, který sehrál významnou roli v době tehdejších náboženských zmatcích. Byl v roce 1525 zavřený jako rodák pruského státu, když vedl jako kazatel neklidný život. Jako protestant musel [[w:Braunschweig|Braunschweig]] ''(město v [[w:Dolní Sasku|Dolním Sasku]] – [[w:Niedersachsen|Niedersachsen]])'' opustit; do [[w:Hamburk|HamburkHamburku]]u ''(město, kde pak působil jako kazatel, byl navzdory jeho pilnosti a věrnosti bez uvedení důvodů propuštěn)''. V roce 1564 doporučil [[w:Magdeburgius|MagdeburgiusMagdeburgiuse]]e jako kněze proslulý císařský polní hejtman Hans Ruber, jehož císařský pluk ležel před Raabem. Protože Ruber v [[w:Dolní Rakousko|Dolním RakouskRakousku]]u vlastnil místo Grafenwert ''(nyní [[w:Grafenwört|Grafenwört]], město u [[w:Wagram|WagramWagramu]]u v [[w:Rakousko|RakouskRakousku]]u)'', tak učil [[w:Magdeburgius|MagdeburgiusMagdeburgiuse]]e také v tomto místě lokalizovat [[w:Dolní Rakousko|Dolní Rakousko]]. V závěru jeho díla ve [[w:Grafenwert|GrafenwertGrafenwertu]]u "Konfese anebo náboženské vyznání víry několika evangelických kazatelů v Rakousku" doporučil nynějšího faráře do [[w:Valtice|Valtic]].

Magdeburgius rozhodně svůj úřad nezastával dlouho, neboť jeho další kniha se objevila 1567 v [[w:Grafenwert|GrafenwertGrafenwertu]]u, kde již měl delší čas své sídlo; ale i zde byl propuštěn a pokoušel najít své štěstí jinde. [[w:Magdeburgius|Magdeburgius]] byl totiž snaživý stoupenec učitele [[w:Flaccius|FlaccFlaccia]]ia*) a měl ji rozšířit také v [[w:Rakousko|RakouskRakousku]]u, čímž protestantské země byly rozptýleny do všech stran, což působilo obapolně, čímž se připravoval zánik evangelického učení v naší zemi.

* [[w:Flaccius|Flaccius]] byl protestantský bohoslovec. Jakožto profesor ve [[w:Wittenberg|WittenbergWittenbergu]]u ''(německé město v [[w:Sachsen-Anhalt|Sachsen-Anhalt]] / Sasko-Anhaltsko)'' a později v [[w:Jena|JenJeně]]ě zápasí s útrpností s proti reformám [[w:Luther|LutherLuthera]]a, [[w:Melanchthon|MelanchthonMelanchthona]]a ''Philipp Melanchthon (1497-1560)-německý protestantský duchovní'' a zastává se extrémního učení. Když ho propustí, umírá ''([[w:Melanchthon|Magdeburgius]], Johann)'' 1575 v [[w:Glende|Glende]] u [[w:Frankfurt|FrankfurtFrankfurtu]]u nad Mohanem ''(v [[w:Hesensko|HesenskHesensku]]u)'' 10/37

''(Narodil se [[w:Karel|Karel]], budoucí 1. kníže rodu [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinského]]ského.)'' Jako jeho děd [[w:Jan|Jan]] ''(Johann 1517-1559)'', mocný hofmistr, také [[w:Karel|Karel]] ''(Karl 1569-1627)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u pak svou silnou rukou také zasáhl do historie naší bohaté říše. Jeho hlavním smyslem bylo řízení svého domova v našem zájmu, to se sleduje po celý jeho život. [[w:Karel|Karel]] se narodil v roce 1569 a byl vychován v proslulé škole [[w:moravštíMoravští bratři|moravských bratří]] v [[w:Ivančice|IvančicIvančicích]]ích ''(Eibenschits)'' v evangelické víře. Procestoval Švýcarsko a Francii, aby si rozšířil okruh svých vědomostí. 10/43

Přestože [[w:Rakousko|rakouskrakouský]]ý panovník původně protestantské učení nevytvářel, byla přece jen trpěna, protože kvůli neustálým tureckým výpadům se musíme mít na pozoru. Nejdříve v roce 1571 poskytoval císař [[w:Maximilian II.|Maximilian II.]] ''([[w:Habsburg|Habsburg]] (1527-1576)'', který ve své mládí sám k luteránství se skláněl, pány rytíře, jakož i podané volné náboženství podle Augsburského, ale jenom na jejich zámcích v poddaných městech a trzích a na všech patronátech podřízených církvi. 10/38

V těch letech posadil [[w:Hartmann II.|Hartmann II.]] z [[w:Liechtenstin|LiechtenstinLiechtenstinu]]u do [[w:Valtice|Valtic]] Johannese Judera, jako luteránského kazatele, v roce 1577 Balthasara Grave. ''(10/39)''

Když Johannes Juder 1578 zemřel, následoval ho Bresnicer jako protestantský kazatel v našem městě. Byl to velmi zdatný bohoslovec. Pocházel z [[w:Rottbus|Rottbus]] v [[w:Nieder-Laufitz|Nieder-Laufitz]] ''([[w:Dolní Lužice|Dolní Lužice]])'' a byl 1546 jako superintendant přidělen do místa [[w:Altenburg|Altenburg]] v [[w:Sasko|SaskSasku]]u. Protože ale podepsal deklaraci, jako několik sporných bodů prosazoval v evangelické církvi, byl kromě 27 jiných kazatelů propuštěn, a přešel do [[w:Švábsko|ŠvábskŠvábska]]a vykonával dále úřad. Byl sice po nějaký čas znovu docílil svou vážnost, avšak jeho místo opět vesele vysvětluje, jak bludné učení [[w:Flaccius|FlacciFlaccia]]a slovem promlouval a proto na svých pracovištích propadal v rozepřích. Nyní Bresnicer táhl do [[w:Valtice|Valtic]] kdež ve svém stáří měl dokázat, že z bojovného muže se stal také klidný muž, ve všech náboženských hašteřících se může odvrátit. Byl z římské církve "Aucroes Dammnatos promae classis", zařazený jako spisovatel, který byl pro bludné učení zavržený. 10/39

V roce 1580 [[w:Hartmann|Hartmann II.]] z [[w:Liechtenstin|LiechtenstinLiechtenstinu]]u povolal do [[w:Valtice|Valtic]] Alexandra Bresnicera ''(+1581)'' jako jáhna. ''10/39''

Přestože protestantské učení v [[w:Dolním Rakousko|Dolním RakouskRakousku]]u se tak velmi rozšířilo, že na 30 evangelíků připadal jen jeden katolík, nebylo to v žádném případě náboženskými vztahy protestantské víry. Každý statkář, každý pastor se bezmála vymkli k jinému úsudku. Dvorní rada Eder mohl právem metat stánky a návnady do tváře, že oni z Augsburské konfese, z koncese [[w:Max II.|Maxe II.]], jsou odchýleni. Kolem tohoto obvinění vyvracet situaci v nové teorii v zemi k nápravě, pořádány další vizitace protestantských kostelů v [[w:Dolním Rakousko|Dolním RakouskRakousku]]u. Povolán bohoslovec Backmeister z Roztoku ''(v Mecklenbursku - Předním Pomořansku)'' ''(Rostock in [[w:Mecklenburg - Vorpommern|Mecklenburg - Vorpommern]])'', aby přišel do [[w:Dolního Rakousko|[Dolního RakouskRakouska]]a. Když vévoda z Meklenburské ''([[w:Mecklenburg|Mecklenburg]])'' univerzity a také poradní sbor města, dali souhlas, aby jejich nejlepší kazatel mohl být poslán, nastoupil pak učenec svou cestu do [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a. Dne 13. února 1580 nastoupil v [[w:Horn|HornHornu]]u ''(v [[w:Dolním Rakousko|Dolním RakouskRakousku]]u-[[w:Waldviertel|Waldviertel]])''. Bylo rozhodnuto, který kazatel a na kterou část bude povolán, v jeho náboženských věcech, jenž [[w:Backmeister|Backmeister]] z augsburského vyznání, bibli a k tomu měl sestavený luteránský katechismus, nechával podepisovat, a další podpis na tajné prohlášení, jaký nepříjemný spor skrze dědičného hříchu, bludné učení [[w:Flaccius|FlacciFlaccia]]a měl vyvolávat, měl urovnávat a vybízet pastory k příslibu, jejich poslušnosti superintendantovi. Kromě osobních dat, které učení, chování, jaké přání a potíže má kazatel, ale také kontrolovat školní poměry. ''10/39''

Když evangelické zemské stavy sledovali usnesení zemského sněmu z roku 1579, zákon pomohl k oslabení odpůrců a podle něho případně obvinit. Úmyslně sem byl z [[w:Meklenbursko|MeklenburskMeklenburska]]a povolán učený Lukas [[w:Bakmeister|Bakmeister]], který zasvětil doktora, faráře a profesory k služebníkům náboženství a přísně dohlížel jak se oblékají -- poněvadž když superintendant Dr. [[w:Bakmeister|Bakmeister]] a kontrolor stáli včele. Zjišťováno, že veškeré evangelické faráře mají jen [[w:Valtice|Valtice]] a [[w:Grossenzersdorf|Grossenzersdorf]] a první majitel města [[w:Hartmann|Hartmann]] z [[w:Liechtentein|LiechtenteinLiechtenteina]]a stál v čele jako ředitel vyšetřovací komise, jakou ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích během funkce od 12. do 18. září 1580 vyslechli uvědomělost dvaceti evangelických farářů. U této příležitosti byl také farář Niklas Becher von Wolffersdorf dnem 14. září přeložen jako kazatel do kostela ve Valticích k šíření evangelického učení. 6/

Ve čtvrti mezi Manhartsbergskými písčinami, částečně posledním místem vizitací [[w:Valtice|Valtic]], dílem k [[w:Enzersdorf|EnzersdorfEnzersdorfu]]u ''(místo v [[w:Dolní Rakousko|Dolním RakouskRakousku]]u mezi [[w:Laa|Laa]] a [[w:Hollabrunn|HollabrunnHollabrunnem]]em)'' a údolím u horního [[w:Hollabrunn|HollabrunnHollabrunnu]]u. Jako zástupci stavů při vizitacích byli jmenováni [[w:Hartmann II.|Hartmann II.]] ''(1544-1585)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u a Wolf Christoph z [[w:Enzersdorf|EnzersdorfEnzersdorfu]]u. V [[w:Rodaun|Rodaun]] ''(místo je nyní součást [[w:Vídeň|VídVídně]]ně)'' naznačoval Backmeister Pánu z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u, že kontroloři přijdou do [[w:Valtice|Valtic]] mezi 12. a 13. září a současně poslal kopii pro Pána a zemský lid, ve kterém se sděluje a dávají dispozice, že se kontroly objeví v různých dnech u jednotlivých kazatelů. Wolf Christoph navrhll, aby pro velké vzdálenosti míst od [[w:Valtice|Valtic]] kazatele předvolali do [[w:Enzersdorf|EnzersdorfEnzersdorfu]]u, kteří jsou blíže a z [[w:Moravské pole|Moravského pole]] zase předvolat do [[w:Valtice|Valtic]]. Backmeister ''(Dr. Lukas-náboženský poradce)'' s tímto návrhem souhlasil. V pondělí 12. září přijel teolog do [[w:Valtice|Valtic]] a druhého dne provedl kontrolu. Potom [[w:Hartmann II.|Hartmann II.]] ''(1544-1585)'' jako první ředitel komise, podrobil kazatele a úředníky vyšetřování a připomněl náležitou skromnost. V první den přišli: Martinus na [[w:Dobermannsdorf|DobermannsdorfDobermannsdorfu]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. RakouskRakousku]]u okr. [[w:Gänserndorf|Gänserndorf]])'', Christophorus Merkel z [[w:Lednice|Lednice]], Balthasar Senkenberg z [[w:Hauskirchen|HauskirchenHauskirchenu]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. RakouskRakousku]]u okr. [[w:Gänserndorf|Gänserndorf]])'', Thomas Diestelmeyer z [[w:Altlichtenwarth|Alt-LichtenwartLichtenwartu]]u ''([[w:Altlichtenwarth|Altlichtenwarth]], obec [[w:Altlichtenwarth|AltlichtenwarthAltlichtenwarthu]]u, okr. [[w:Mistelbach|Mistelbach]])'', Othmarus Schilheider na [[w:Bernhardsthal|BernhardsthalBernhardsthalu]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. RakouskRakousku]]u, okr. [[w:Mistelbach|Mistelbach]])'', Nikolaus Becher z [[w:Wilfersdorf|WilfersdorfWilfersdorfu]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. RakouskRakousku]]u, okr. [[w:Ganserndorf|Ganserndorf]])'' a Balthasar Grave, jáhen z [[w:Valtice|Valtic]]. Z jeho údajů vyplývá: narodil se 1551 na [[w:Rohlitz|Rohlitz]] u [[w:Meißen|Meißen]] ''(Míšeň, město v [[w:Sasko|SaskSasku]]u)'', studoval krátkou dobu v [[w:Lipsko|LipskLipsku]]u ''([[w:LeipzigLeipzigLeipzig|Leipzig]], město v [[w:Sasko|SaskSasku]]u)'' většinou ale samostudiem. Když ho potom předchozí pastor z [[w:Valtice|Valtic]], Ioann Judice, 1577 povolal k jáhenské službě, ordinoval u Josua Opitia ve [[w:Vídeň|VídVídni]]ni při protestantském kázání. Jeho boj kvůli pozemskému hříchu nezahájil. V kostele ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích byla [[w:Rakousko|rakouskrakouská]]á agenda (pro protestantskou církev schválena císařem Maxem II. (1527-1576) sbírka církevních potřeb) a byly používané ve všech obřadech. Školomet ''(učitel)'' se jmenoval Paulus Hartvogel a měl při sobě 50 chlapců. Protože jáhen s pastorem jménem Alexio Bresnicerius, který byl členem sboru se v mnohém shodoval, a o druhých věcech se zbytečně neobtěžoval. ''(10/40)'' Všichni předvolaní kazatelé z prvního dne byli ve služebním poměru u Pána z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u. Když přezkoušení provedli, ke spokojenosti všech, byli napomenuti k svědomitému vedení úřadu. Když byli pastoři přezkoumáni, bylo jim předloženo prohlášení k podpisu, jen Wolffius si vyprosil čas na rozmyšlenou do 21. září, v čemž mu bylo vyhověno. Dne 14. září byl Nikolaus Becher z Wilfersdorfu ve farním kostele ve Valticích od doktora Backmeistera v přítomnosti jiných kazatelů ordinováno kladení rukou a nábožná modlitba ke kazateli, načež mu byl vystaven písemný závazek, kterým se zavazuje k vedení jeho úřadu. 10/41

Dne 15. září objevil se před komisí Jakobus Feuchtinger ze [[w:Stützenhofen|StützenhofenStützenhofenu]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. RakouskRakousku]]u, okr. [[w:Mistelbach|Mistelbach]])'' , Leonardus Hasenmüller z [[w:Kirchstetten|Kirchstetten]] ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. RakouskRakousku]]u, okr. [[w:Mistelbach|Mistelbach]])'', Johannes Slezský ''(Schleesisch)'' na [[w:Lanžhot|LanžhotLanžhotu]]u ''(Landshut)'', následující den Wolfgang Vierecki z [[w:Ober-Sulz|Ober-Sulz]] ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. RakouskRakousku]]u, [[w:Weinviertel|Weinviertel]], okr. [[w:Ganserndorf|Ganserndorf]])'', Rupertus Artzhofer z [[w:Ebenthal|EbenthalEbenthalu]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol. RakouskRakousku]]u, okr. [[w:Ganserndorf|Ganserndorf]], Kilian Meixner na [[w:Katzelsdorf|KatzelsdorfKatzelsdorfu]]u ''(obec v [[w:Dolní Rakousko|Dol.RakouskRakousku]]u okr.[[w:Mistelbach|Mistelbach]]) a Johannes Weiß z [[w:Herrnbaumgarten|HerrnbaumgartenHerrnbaumgartenu]]u ''(obec v [[w:Dol.Rakousko|Dol.RakouskRakousku]]u, [[w:Weinviertel|Weinviertel]], okr.[[w:Mistelbach|Mistelbach]])''. Potom ještě 14. září dopoledne byl vyslýchán Martinus Turka z místa a komise navštívila školní vyučování ve Valticích a také přezkoušela chlapce. Málo se učila latinská gramatika, většina byla v četbě a psaní do německého jazyka seznámena. 10/41

Druhého dne, v neděli, chtěla komise cestovat do [[w:Enzersdor|EnzersdorEnzersdorfu]]fu (místo v [[w:Dol.Rakousko|Dol.RakouskRakousku]]u mezi [[w:Laa|Laa]] a [[w:Hollabrunn|HollabrunnHollabrunnem]]em) a pokračovat v činnosti. Jelikož ale večer předtím nějaký kazatel přišel před komisi. Wolf z [[w:Enzersdorf|EnzersdorfEnzersdorfu]]u a kazatel Reuter a Stockius odcestovali do [[w:Enzersdorf|EnzersdorfEnzersdorfu]]u, aby pastor, který byl na pondělí objednán, nemusel čekat. Hartmann ''(II. (1544-1585)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u, Bäckermeister a Bresnicer chtěli ještě vyslechnout zbývající. ''(10/41)'' Byl to Kaspar Vietor z [[w:Kagran|KagranKagranu]]u ''(místo je nyní součástí [[w:Vídeň|VídVídně]]ně)'', Johann Hasenzahl z [[w:Ragendorf|RagendorfRagendorfu]]u a Georg Österreich ze Dvora. Nemá žádnou bibli, kterou měl, zapůjčil mu statkář, nejednou z malého luteránského katechismu musel dávat odpověď, proto také napomínaný nebyl, snaživě studoval, aby kvůli hrstce ječmene a chleba je vědění služebníka církve. Hartmann ''(II. (1544-1585)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u k tomu dodal: "Když chcete učit jiné, musíte vědět víc, než co nám říkáte." Tím vyšetřování skončilo. Z toho vyšlo najevo, že protestantské učení v našem kraji je velmi rozšířené; protože děkanát je ve výšinách, ten ale k [[w:Valtice|ValticValticím]]ím patří, olemovány 30 místy a 18 celými protestantskými obcemi. Mnoho lokalit v B. U. M. B. ''(dřívější vyšší správní jednotka v Dolním Rakousku)'' napočítáno, 60 evangelických kazatelů, je sice dost dobré školství a mnoho pastorů vede jejich úřad, jeho vědomosti, často však byl bídný stav kostelů těch kazatelů. Spor o dědičný hřích zde způsobil největší nepořádek, více než 10 „flaccionářů“ bojovalo se vznětlivostí pro jejich názor a vizitace zjišťuje, že kacířství je zničeno. Až stavy schválí, bude pastor Bresnicer z [[w:Valtice|Valtic]] seniorem a kazatelé jeho B. U. M. B. jmenováni a jemu přiděleni čtyři subsenioři. Toto jemu nabídnuté místo odmítne a odcestuje zpět do [[w:Rostok|RostokRostoku]]u. Protestanti uposlechnou jeho rady a měli vhodnou příležitost, jejich učení upevnit a něco nezmeškat. 10/42

Bresnicerovi přálo počasí, Jiří Hirscher z Bistritz v [[w:Sedmihradsko|SedmihradskSedmihradsku]]u ''(Siebenbürgen)'' přišel jako pastor do [[w:Valtice|Valtic]] a po jeho smrti ''(1595)'', Andreas Beringer z [[w:Herrenberg|HerrenbergHerrenbergu]]u ''(město v [[w:Bádensko-Württembersko|Bádensku-WürttemberskWürttembersku]]u)'' odešel do [[w:Württembergsko|WürttembergWürttembergu]]u ''(také Würtemberg, bývalé německé vévodství)''. 10/42

Do své smrti vládl [[w:Hartmann II.|Hartmann II.]] ''(1544-1585)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u, který je pochován v [[w:Lednice|LednicLednici]]i, jeho bratr [[w:Johann Septimius|Johann Septimius]] ''(Jan Septimus 1558-1595)'', který rovněž vyznával evangelickou víru, když nesl léno domu [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinského]]ského ''(1585)''. 10/42

V roce 1597 založil Karel ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích evangelickou zemskou školu, gymnázium, které od stavů dostávalo roční podporu 500 guldenů. Předměty, které se učily: latina, řecký jazyk, bible, hudba, dějiny, potom Němčina a stylistika, které se věnovala zvláštní péče. 10/43

Když se Karel z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u 1599 přiklonil na katolickou víru, byla také škola katolická. Karel pak pořádal stavy, aby též na školu přispívali, toto pečlivě v každém případě sledoval. Ještě v roce 1604 je zemská škola ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích zmiňována, potom se stopy ztrácejí. 10/43

Dědictví převzal Karel ''([[w:Karl I.|Karl I.]] 1569-1627)'', nejstarší syn [[w:Hartmann II.|Hartmanna II.]] ''(1544-1585)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u, který zpočátku rovněž byl oddán luteránství. Jako protestantské stavy i měšťané všeobecně podporovali vyšší školství a zakládali četné školy, stejný vliv měl také Karel. 10/43

Po smrti svého strýce stal se [[w:Karel|Karel]] nositelem léna svého rodu a přešel v roce 1599, i se svými bratry [[w:Maxmilián|MaxmiliánMaxmiliánem]]em ''(Maximilian)'' a [[w:Gundakar|GundakarGundakarem]]em pod vlivem kardinála - [[w:biskupBiskup|biskupbiskupa]]a [[w:Olomouc|olomoucolomouckého]]kého, [[w:František|FrantišFrantiška]]ka ''(Franze 1570-1636)'' z [[w:Dietrichstein|DietrichsteinDietrichsteinu]]u, ke katolické víře. Jako vzácnou událost se projevil úmyslem postavení kostela, čímž docílil děkovné dopisy [[w:papežPapež|papežpapeže]]e [[w:Klement|KlementKlementa]]a VII. ''(Clemens 1378-1394)''. Karlovi za tento skutek. 10/44

V roce 1600 musel Beringer, poslední protestantský kazatel [[w:Valtice|Valtice]], naše město opustila a do příštích let dne 26. září byl instalován jako katolický duchovní ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích Dr. Christoph Andreas Fischer. Protože ale [[w:Karel|Karel]] nepoužil násilná opatření, zůstala tedy větší část [[w:Valtice|valticvaltických]]kých občanů nadále v náboženství evangelickém. 10/43

Podle zásady "Cujus regio, illius religio" ''(Koho země, jeho víra)'' usiluje také [[w:Karel|Karel]] ''(Karl I. 1569-1627)'', z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u, když katolické učení, také své majetky zase vláda přináší. 10/43

Také [[w:císařCísař Rudolf II.|císař Rudolf II.]] ''(Habsburg 1552-1612)'' ocenil [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteina]]a a povolal ho jako plukovníka - hofmistra do [[w:Praha|PrahPrahy]]y. Když získal tak vlivné postavení, přinášelo to také mnohé nepříjemnosti. Karel musel v Praze řídit veliký dvůr a musel pak od císaře snášet také různá podezření. Bylo dobře, že ho panovník jmenoval [[w:místodržitelMístodržitel|místodržitelmístodržitelem]]em [[w:Morava|MoravMoravy]]y v roce 1604, čímž byl zajisté povolán do určitě zodpovědného postavení. V [[w:Uhry|UhrUhrách]]ách byl bohatý a vážený velmož, [[w:Stephan Bocskay|Stephan Bocskay]] ''(Štěpán Bočkaj)'', který zvedal praporec vzpoury proti knížecí zemi. Jeho vojsko pronikalo na [[w:Morava|MoravMoravu]]u a pustošilo strašným způsobem tuto zemi a sousední části [[w:Dolní Rakousko|Dolního RakouskRakouska]]a. Pole byla rozšlapána, vinohrady zpustošeny, některé domy přestály zruinování, mnoho obyvatel uteklo, nebo bylo nepřáteli ubito. 10/44

Také [[w:Valtice|Valtice]] byly v roce 1605 [[w:Bockay|BockayBockayovými]]ovými vojsky obléhány, avšak marně; obyvatelé okolních vesnic však museli snášet kruté útrapy, stovky jich bylo zavražděno, nebo jako zajatci odvezeno. Moravské stavy jmenovaly [[w:Karel|Karla]] ''(1569-1627)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u velitelem branné moci a soustřeďovali vojska a odvážně pronikali do [[w:Uhry|Uher]], kde však nemohli dosáhnout trvalé úspěchy. 10/44

Pro náš malý domov dosáhl Karel ''(I. 1569-1627)'' významu tím, že v roce 1605 povolal do Valtic [[w:milosrdníMilosrdní bratří|milosrdné bratry]]. 10/47

Dalekosáhlý význam pro dům [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinů]]ů měla dědická dohoda, kterou Karel ''(1569-1627)'' v roce 1606 uzavřel se svými bratry. Majetky [[w:Valtice|Valtice]] ''(Feldsberg)'', [[w:Herrnbaumgarten|Baumgarten]], [[w:Rabensburg|Rabensburg]], [[w:Hohenau|Hohenau]], [[w:Mistelbach|Mistelbach]], [[w:Lednice|Lednice]] ''(Eisgrub)'', [[w:Plumlov|Plumlov]] ''(Plumenau)'' a [[w:Prostějov|Prostějov]] ''(Proßnitz)'' stávají se [[w:fideikomisFideikomis|fideikomisfideikomisním]]ním jměním, které, ač oddělené, nelze prodat. Hlavou rodiny neměl být v budoucnu nejstarší, ale prvorozený v linii prvorozeného, který v osmnácti letech by byl dospělý, jinak opatrovnictví mělo být vedeno přes mladší sourozence. Následnictví postupuje od mužského dědice Karla přes Maxmiliána a Gundakara, aby nemohl rod vymřít. 10/45

[[w:Valtice|Valtice]] připadly karolínskému zakladateli [[w:Karel|KarlKarlovi]]ovi pro jeho nádherné neméně velké činy v poli, pro jeho chytrá osvědčená rozhodnutí v říšských záležitostech a 1608 nabyl dům důležitost pro jeho knížecí důstojnost. 6/

''(Dne 25. června 1608 v Libni mezi [[w:Rudolf II.|Rudolfem II.]] a jeho bratrem [[w:arciknížeArcikníže|arciknížearciknížetem]]tem [[w:Matyáš|MatyášMatyášem]]em uzavřen mír. Stalo se tak v zámečku Elišky Hofmannové z Grünbühelu, manželky Ferdinanda Hofmanna, kterého [[w:císařCísař|císař]] propustil z dvorské komory.)''

Uzavřením míru [[w:císařCísař|císař]] [[w:Rudolf II.|Rudolf II.]] odstoupil [[w:Matyáš|MatyášMatyášovi]]ovi [[w:Uhry|Uhry]], [[w:Rakousko|Rakousy]] a [[w:Morava|MoravMoravu]]u. [[w:Karel I.|Karel I.]] z Liechtensteinu, který v těchto těžkých dobách 1608 za věrnost [[w:Matyáš|MatyášMatyášovi]]ovi, kladl požadavek na udělení hodnosti knížete a tím by požíval mezi pány z [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a první postavení. 10/44

[[w:Třicetiletá válka|Třicetiletá válka]] ''(1618-1648)'' začala pro náš domov jako doba těžká. [[w:Gabor Bethlen|Gabor Bethlen]] ''(1580-1629)'' opětovně překročil [[w:Rakousko|rakouskrakouskou]]ou hranici, přišel do [[w:Mikulov|MikulovMikulova]]a a zpustošil obzvláště [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinská]]ská panství. Odbojní [[w:Čechové|Čechové]] a [[w:Moravané|Moravané]] obléhali [[w:Mikulov|Mikulov]]; bylo však mladým a bujným generálem [[w:Dampierre|DampierreDampierrem]]m mezi [[w:Strachotín|StrachotínStrachotínem]]em ''(Tracht)'' a [[w:Věstonice|VěstoniceVěstonicemi]]mi ''(Wisternitz)'' po sedmihodinové bitvě rozhodnuto, načež vítěz táhl k [[w:Břeclav|BřeclavBřeclavi]]i, zmocnil se jí a posádku se 300 muži zničil. Prostředí obou míst od císařského vojska trpělo stejně, jako od nepřátel, byl to srozumitelný důsledek tehdejšího způsobu vedení válek. 10/46

V roce 1619 zemřel císař a zanechal rozháranou zemi svému striktně katolickému dědici [[w:Ferdinand II.|Ferdinandu II.]] ''(Štýrský 1578-1637)'' ze štýrské větve rodu. Evangelické stavy [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a odepřeli hold, které Čechy projevili kurfiřtu [[w:Friedrich von Falz|Friedrichovi von Falz]] ''(Bedřichovi z Falce)'', který se stal králem ''(zvaný: Zimní král, vládl 1619-1620)''. 10/45

''(Na jaře 1619 vtrhl Matyáš z [[w:Thurn|ThurnThurnu]]u na Moravu a když Rakouští protestanti vypověděli poslušnost [[w:Thurn|Thurn]] stanul před [[w:Vídeň|VídVídní]]ní, ale brány se neotevřely, [[w:císař|Císař|Císařský]]ský velitel [[w:Buquay|Buquay]] získal převahu.)''

Do [[w:Dolní Rakousko|Dolního RakouskRakouska]]a vnikla vojska [[w:Sedmihradsko|sedmihradsksedmihradského]]ého Gabora ''(Gabriel 1580-1629)'' [[w:Bethlen|BethlenBethlena]]a, měli se [[w:Rakousko|rakouskrakouské]]é stavy připojit ke [[w:knížeKníže|knížeknížeti]]ti z [[w:Uhry|Uher]] proti [[w:Vídeň|VídVídni]]ni. 10/45

Zatímco nově vyvolený český král po bitvě na [[w:Bílá hora|Bílé hoře]], které se Karel (I. 1569-1627) i [[w:Maxmilián z Liechtensteinu|Maxmilián z LiechtensteinLiechtensteinu]]u úspěšně zúčastnili, byli však přinuceni k útěku. [[w:Ferdinand II.|Ferdinand II.]] ''(Štýrský 1578-1637)'' vítězil na všech stranách; jenom [[w:Gabor Bethlen|Gabor Bethlen]] ''(1580-1629)'' vystačil s jednáním v [[w:Mikulov|MikulovMikulově]]ě. 10/46

Karel ''(I. 1569-1627)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u byl císařem přidělený k vojskům, kvůli vyřizování civilních záležitostí na bojištích; po bitvě na [[w:Bílá hora|Bílé hoře]] vedl věci v [[w:Čechy|ČechČechách]]ách a později byl jmenován [[w:místodržícíMístodržící|místodržícímístodržícím]]m země. Za své zásluhy obdržel [[w:Řád Zlatého rouna|Řád Zlatého rouna]]. 10/46

[[w:Valtice|Valtice]] za jeho vlády 1623 shromažďuje vojsko [[w:Sedmihradsko|sedmihradsksedmihradského]]ého knížete a [[w:Uhersko|uherskuherského]]ého místokrále [[w:Gabriel Bethlen|Gabriela BethlenBethlena]]a k tvrdému zásahu. 6/

Poslední rok svého života byl Karel ''(I. 1569-1627)'' často roztrpčený: císařské vojsko pustošilo také jeho statky, katolíci mu nemohli prominout jeho tolerantní chování vůči evangelíkům, předhazovali sobeckost, poněvadž mnohé statky protestantů na nemocné převáděl, ovšem také kupoval. Četné statky mu také propůjčoval císař, jako [[w:vévodstvíVévodství Krnovské|vévodství Krnovské]] ''(Jägerndorf)'', kde jako dříve v [[w:Opava|OpavOpavě]]ě ''(Troppau)'' ponechával regionální volnost; značné statky získával také prostřednictvím své manželky [[w:Anna Marie z Boskovic|Anny Marie z Boskovic]]. 10/46

Potom Karel ''(I. *1569)'' opakovaně se léčil v [[w:Karlovy Vary|Karlových VarVarech]]ech ''(Karlsbad)'' následky své vyčerpávající práce a zemřel 1627 ve věku 58 let a byl pochován, v hrobce založené jeho bratrem Maxmiliánem, ve [[w:Vranov u Brna|Vranově u Brna]] ležícím poutním místě. 10/47

Karel svému synovi a následníkovi [[w:Karel Eusebius|Karlu EusebiEusebiovi]]ovi ''(Karl Euseb)'', který vedl rod [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinů]]ů.

Stejně jako jeho otec Karel ''(Karl I. 1569-1627)'' měl také tento kníže veliký význam pro naše město. I když císař [[w:Ferdinand II.|Ferdinand II.]] ''([[w:Habsburg|Habsburg]] Štýrský 1578-1637)'', šestnáctiletý mladík, byl podle jeho otce plnoletý a převzal prozatímně vládu nad [[w:říšeŘíše|říšříší]]í, nad [[w:panstvíPanství|panstvípanstvím]]m jeho strýc [[w:Maxmilián|Maxmilián]] ''(1578-1643)'', mezitím [[w:Karel Eusebius|Karel Eusebius]] ''(1611-1684)'' se vzdělával cestováním. [[w:Maxmilián|Maxmilián]] ''(1578-1643)'', v bojích proti buřičským protestantským stavům a [[w:Turci|TurTurkům]]kům získával zásluhy, byl načichnutý [[w:katolíkKatolík|katolík]]. Jakkoliv ještě stará [[w:evangelickáEvangelická víra|evangelická víra]] zůstávala nad [[w:Valtice|valticvaltickými]]kými, obecní církevní poradní sbor podával písemnou stížnost na faráře Niklase Hartmanna. Uváděli, že žádné kázání nekoná a děti nevyučuje, jeho bohoslužby jsou nedbale konány, neposlouchá svatou církev; naopak nabádá k čilému obchodu se sudovým vínem do [[w:Čechy|Čech]]. Psaná stížnost je uzavřena slovy: "Faráře hněvá nové, ještě slabé katolické křesťanství však stoupající, lituje luteránské svátosti podle [[w:Kristus|KristKristova]]ova rozkazu, jaké v katolickém učení nejsou." :10/64

[[w:Maxmilián|Maxmilián]] ''(1578-1643)'', koupil početné výtisky knihy [[w:kardinálKardinál Dietrichstein|kardinála DietrichsteinDietrichsteina]]a ''(Franz 1570-1636)'' "Stručná zpráva některých artikulí katolického učení" ''([[w:Vídeň|Vídeň]], 1628)'', dal je rozdávat, z kazatelny předčítal a potom zkoušel přítomné. Jakmile někdo knihu neznal, musel jít do psí boudy. 10/65

V roce 1632 převzal [[w:knížeKníže|kníže]] [[w:Karel Eusebius|Carolus Eusebius]] ''(1611-1684)'' vládu nad [[w:panstvíPanství|panstvípanstvím]]m. Jeho snahou bylo pozvednout zářivě dům, jak to poznal na v [[w:Paříž|PařížPaříži]]i na dvoře [[w:Ludvík XIII.|Ludvíka XIII.]] ''([[w:Bourbon|Bourbon]] 1601-1643)''. Tak chtěl napodobit svou [[w:rezidenceRezidence|rezidencrezidenci]]i, za kterou zvolil [[w:Valtice|Valtice]]. Nejprve vytvářel z mohutného městského hradu nádherný [[w:zámekZámek|zámek]] ve stylu vládnoucího [[w:barokoBaroko|barokbaroka]]a (1640). 10/65

Šťastný život se rozvinul v době knížete [[w:Karel Eusebius|Caroluse Eusebia]] (1611-1684) ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích; neboť [[w:knížeKníže|kníže]] rozuměl umění, chápal jeho rozmnožování pro rod a bohatství mu bylo prostředkem. Jeho dobro však mělo hrůzu v [[w:třicetiletéTřicetileté války|třicetiletých válkválkách]]ách, které musel snášet; plochy bojišť byly neobdělány, vypalovány vesnice, obyvatelstvo prchalo. S největší pečlivostí se snažil [[w:Karel Eusebius|Karel Eusebius]] škody té doby zahojit. 10/66

Zavedl řádné účetnictví a hospodářské kolegium, jaké k [[w:Valtice|ValticValticím]]ím, jeho sídle se mělo starat za regulované vedení správy celého panství, které rozšířil koupí panství [[w:Břeclav|břeclavbřeclavského]]ského, které již kdysi k domu [[w:Liechenstein|LiechensteinLiechensteinskému]]skému patřilo, za 250.000 zlatých a díky získání menších statků rozmnožil své jmění. 10/67

Vévoda z [[w:Opava|OpavOpavy]]y ''(Troppau)'' a [[w:Krnov|KrnovKrnova]]a ''(Jägerndorf)'' 1639-1641 vrchní hejtman obojího [[w:Slezsko|SlezskSlezska]]a, měl vyhrazeno dovést do života velká a pěkná rozhodnutí svého otce. Měl svou dozajista vyhraněnou zálibu ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích; byl tady častokrát a velmi rád, povzbuzován velkými částmi vystavěného skvostného zámku *) , hezkého farního kostela, zakládal zahrady, překrásné lesy se smrky a jedlovým dřevem, od [[w:Morava|moravskmoravského]]ého panstva sem dal přeložit. /6

* Kolem 1640 stavěný zámek má 1672 zmapovat v [[w:Dolní Rakousko|Dolních RakousRakousích]]ích trudný [[w:Vischer|Vischer]] ve svých ilustracích. Zámek [[w:Valtice|Valtice]] ("Feldspurg") je odborně zobrazený v jeho nynější podobě. Přece jen rukodělná práce v těch dnech je obdivována. Kde dnes je zámecký most, dvě postranní křídla, foyer zámku vytváří dvoupodlažní, ve frontě 14 oken široký palác, ve velkých portálech a dvou čtyřúhelníkových věží. Vzadu ale přečnívá hlavní budovu staré čtvercové kvadratury bez střechy, ještě jeden značný pozůstatek starého hradu Valtice, od čehož nyní i ta poslední stopa zmizela. 6/

Úspěšně přestavěný [[w:františkániFrantiškáni|františkánfrantiškánský]]ský [[w:klášterKlášter|klášter]] ve staroněmeckém architektonickém slohu, samostatný kostel snaživý Placidus [[w:Herzog|Herzog]] ve svém 1740 vydaném "Cosmographia Franziscana" měl vložený jeden snímek. Také zámek [[w:Valtice|Valtice]], jehož hlavní fasáda je prezentována 1718 zveřejněným obrazem. 6/

Tenkrát vládl ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích čilý ruch, jaký se sotva ještě někdy ukáže. Početná šlechta, vévodové a knížata nalezla zde pozemskou radost a veselí, zejména se vyžívali při lovu a rybářství. Již tehdy byl sbor knížecího domu mušketýrů (ze kterého se později vytvořila stráž granátníků) organizován, jako zámecká stráž proti švédským útokům. [[w:Valtický zámek|Valtický zámek]] tenkrát také uchránil velmi bohatou sbírku zbraní. Známé jsou dopisy *) knížete [[w:Karel Eusebius|Karla Eusebia]], jak při přibližujícím se švédském nebezpečí (1644-1645) psal svému chovateli do [[w:Ruda nad Moravou|Rudy nad Moravou]] ''(Eisenberg)'', kterému nastiňuje jeho postup při jednání s nepřítelem a jmenovitě, alespoň dvakrát týdně informuje o záměrech nepřítele, na kterého jsou domácí mušketýři ze všech knížecích zámků připraveni i ke službě císaři, a na umístění pevných a také hustých překážek v průsmycích, aby "ani jediná kočka, tím více člověk mohl přes ně proniknout." 6/

Kníže Antonín Florián ''(+1721) (Anton Florian)'', rytíř [[w:Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]], kníže zu Piombino a Grand ze [[w:Španělsko|ŠpanělskŠpanělska]]a, zdědil držbu karolínského a gundakerského [[w:majorátMajorát|majorátmajorátu]]u. Byl velvyslanec v [[w:Řím|ŘímŘímě]]ě a [[w:Londýn|LondýnLondýně]]ě, tajný rada [[w:Karel VI.|Karla VI.]] a jeho průvodce do [[w:Španělsko|ŠpanělskŠpanělska]]a, který v každé změně osudu vždy setrval věrný svému císařskému pánovi. 6/

Když v roce 1714 řádila na [[w:Morava|MoravMoravě]]ě morová nákaza, uchvátila i ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích početné oběti, choval se k poddaným upřímněji než jeho otec. 6/

Následoval syn Antonína Floriana ''(+1721)'' - kníže Josef Jan Adam ''(+1732)) (Joseph Johann Adam)'', římsko císařský majestátní komoří, ztratil svou druhou manželku Marii Annu, rozenou hraběnku z [[w:Thun|ThunThunu]]u dne 23. února 1716, která teprve po desetidenním manželství ve Valticích zemřela na pravé neštovice. 6/

Když ale [[w:Rakousko|rakouskrakouské]]é vojsko zase proniklo vpřed, museli [[w:PruskoPruPrusko|Prušáci]]šáci dne 28. března [[w:Retz|Retz]] a brzy také [[w:Morava|MoravMoravu]]u vyklidit, jehož obyvatelé nepřátelské držení protivníků soužili, každý tábor byl dobře ukryt a zabezpečen. [[w:Berlínský mír|Berlínským mírmírem]]em ''(1742)'', ve kterém větší části [[w:Slezsko|SlezskSlezska]]a [[w:Prusko|PrusPrusům]]ům se musela odstoupit, ale země byla osvobozena od nebezpečného protivníka. 10/78

Zvláštním ziskem pro naši vlast v této těžké době byl [[w:knížeKníže|kníže]] [[w:Josef Václav|Josef Václav]] ''(Wenzel 1696-1772)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteina]]a, který v roce 1748 převzal rodové panství ''(Majorát)''. Poté byl poslán působit do [[w:Berlín|BerlínBerlína]]a, kde se spřátelil s korunním princem Friedrichem ''(1712-1786)'', svého pozdějšího protivníka získal, se stejným postojem byl vyslán do [[w:Paříž|PařížPaříže]]e. Když se válka proti [[w:Marie Terezie|Marii TereziTerezii]]i ''(Maria Theresia 1717-1780, vládla 1741-1780)'' připravovala, pospíchal k vojskům a získal je proti [[w:Prusko|PruskPrusku]]u a [[w:Francie|FranciFrancii]]i jako opěvovaný vojevůdce. Dokázal, že jeho velkým učitelem byl vznešený princ Eugen ''(Savojský 1631-1736)''. 10/78

Jeho velkou zásluhou bylo vytvoření výtečného [[w:Rakousko|rakouskrakouského]]ého dělostřelectva, což dosud žijící Friedrich ''(Bedřich 1712-1786)'' Veliký musel ocenit. 10/78

Na své vlastní náklady povolal cizí důstojníky, nechal příslušné práce přeložit do němčiny a rozdělil je mezi důstojníky, cvičil mužstvo v jistotě střelby a občasně nejlepší střelce odměňoval prémiemi. Dokázal vytvořit [[w:bohatáBohatá sbírka děl|bohatou sbírku děl]] na [[w:zámekZámek|zámzámku]]ku [[w:Valtice|Valtice]], velmi se kníže zabýval zlepšováním stávajících děl. 10/78

Po smrti [[w:knížeKníže|knížeknížete]]te Václava ''(Wenzel 1696-1772)'' založili jeho oba nástupci, František Josef ''(Franz Josef 1726-1781)'' a Karel ''(1724-1748)'', jehož je ještě dnes kvetoucí linie knížecího domu [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinů]]ů, kteří Františkova ''(Franzische)'' a Karlova či Kroměřížskou (1772). 10/78

[[w:knížeKníže|Kníže]] Franz Josef (Franz Josef 1726-1781) a [[w:knížeKníže|kníže]] Karel ''(1724-1748)'' byli v nejrůznějších bitvách věrni jako odnože svého velkého strýce. První se oženil s Leopoldinou ze Šternberka ''(1733-1809)'', druhý s Eleonorou ''(1764-1812)'' z [[w:knížeKníže|knížeknížecího]]cího rodu [[w:Öttingen|Öttingen]]. Jejich sestra Leopoldine se provdala za [[w:hraběHrabě|hraběhraběte]]te Kaunitz ''(Václav Antonín hrabě z [[w:Kounic|Kounic]] 1711-1794)''. 10/78

[[w:kněžnaKněžnaKněžna|Kněžna]] Leopoldine z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteina]]a ''(1754-1823)'' vedla ve [[w:Vídeň|VídVídni]]ni zářivý pohostinný dům. Oni a obě sestry Eleonora a Leopoldine z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteina]]a, [[w:kněžnaKněžna|kněžna]] Clary a [[w:Kinsky|Kinsky]] vytvořili jednu společnost a druhou manželku císaře Josefa II. ''(1741-1790)'' po jeho smrti, s oblibou navštěvovali. 10/79

Zejména zaujala Eleonora z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteina]]a, dřívější dvorní dáma [[w:Marie Terezie|Marie Terezie]] ''(Maria Theresia 1717-1780)'', v jejím duchu své půvaby na povzbuzení císaře; on uzavřel vroucí přátelství s ní a byl s kněžnou v čilé korespondenci, ačkoli na názory obou na politické a náboženské stránky nebral zřetel. 10/79

V létě byly pak často pořádány veselé slavnosti ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích a [[w:Lednice|LednicLednici]]i a alespoň jedenkrát v roce nezapomenutelný [[w:císařCísař|císař]] navštívil tato místa. 10/79

[[w:Kníže|Kníže]] František Josef I. ''(1726-1781)'' provdal svou dceru Leopoldine s korunním princem Karl ''(1744-1836)'' von [[w:Hessen|Hessen]]; současně byla ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích uspořádána velká nádherná svatební slavnost. 10/79

[[w:Kníže|Kníže]] [[w:Liechtenstein|Liechtenstein]] měl odedávna cit pro umění, přiměl knížete Františka Josefa I. ''(1726-1726)'' k tomu, že od [[w:baronBaron|baronbarona]]a Gundela odkoupil hodnotnou [[w:sbírkaSbírka mědirytin|sbírku mědirytin]] a do [[w:Valtice|Valtic]] ji přinesl. 10/79

Následoval Alois Josef starší syn Josefa Václava ''(+1772)'' , který miloval léto ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích a [[w:Lednice|LednicLednici]]i. Pod jeho vládou slavily [[w:Valtice|Valtice]] znovu novou dobu rozkvětu, třpytu a veselí, jako vznikaly a bývaly za časů knížete Karla Eusebia. Udržoval zde vlastní komorní orchestr s vynikajícími hudebními umělci, a také pro jeho gardu a sbor granátníků *) vytvořil vlastní kapelu. 6/

Roku 1781 [[w:knížeKníže|kníže]] zemřel a zanechal své [[w:panstvíPanství|panství]] velmi vzdělanému, uměnímilovnému a dobrotinci Aloisi I. Josefovi ''(1759-1805)'', příteli zahradních a lesních kultur. 10/79

V době vlády knížete Carolus Eusebia ''(Karel Eusebius 1611-1684)'' život ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích se vzkřísil; hojná návštěvnost se pozdvihla, pěkné hony v [[w:Boří les|Bořím leslese]]e, v částech udržovaných, anebo pořádání koncertů se znamenitou [[w:zámeckáZámecká kapela|zámeckou kapelkapelou]]ou, nebo v [[w:knížecímKnížecím divadlo|knížecím divadldivadle]]e ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích, které Alois I. ''(1759-1805)'' postavil a vybavil kulisami a nádhernou šatnou, ve kterém každoročně po dobu tří měsíců uváděla [[w:vídeňskáVídeňská herecká společnost|vídeňská herecká společnost]] nejrůznější hry. 10/79

V říjnu 1790 následník Josef II. ''(1711-1794))'', [[w:císařCísař|císařcísaře]]e Leopolda II. ''(1747-1792)'' se svým dvorním doprovodem cestou z [[w:Čechy|Čech]] do [[w:Vídeň|VídVídně]]ně přes [[w:Mikulov|Mikulov]] a [[w:Valtice|Valtice]], kde ho panující [[w:knížeKníže|kníže]] pozdravil. [[w:Valtice|ValticValtické]]ké zasáhla pečlivá příprava ohledně svátečního přijetí panstva. Ulice byly vyspravené, náměstí urovnáno, všechno v úzkostlivé čistotě vyšňořené. 10/79

Roku 1790 kníže zde nechal vystavět půvabné divadlo s výbornou garderobou, do kterého zval dobře zaplacenou divadelní společnost. Vstup do divadla byl pro každého bezplatný. Dekorace bývaly mistrně řemeslnicky provedené, orchestr zastávala komorní kapela. -- Také nechyběla štvanice pro radost a veselí. Věhlasný hon a lov u [[w:kapleKaple sv.Huberta|Huberta]] byl hojně navštěvovaný. 6/

[[w:Kníže|Kníže]] Alois I. Josef ''(1759-1805)'' zažil ještě první roky [[w:Francouzské války|Francouzských válválek]]ek a zemřel po bezdětném manželství v nekrásnějším mužném věku (1805). 10/80

[[w:Kníže Alois|Kníže Alois]] zemřel bezdětný. Jeho následníkem se stal jeho bratr [[w:Jan I. Josef|Jan I. Josef]]. Nesmlouvavý usmívající se znamenitý žák ve válečnictví, ve kterém byl nedostižným mistrným jezdcem na koni, pod jehož nohama padlo dvacet tři zastřelených nebo těžce raněných koní -- vysoce oslavovaný bohatýr od [[w:Heiderheim|HeiderheimHeiderheimu]]u, [[w:Würzburg|WürzburgWürzburgu]]u, [[w:Trebio|TrebiTrebia]]a, [[w:Novi|Novi]], u [[w:Aspern|Aspern]] a [[w:Wagram|WagramWagramu]]u -- ale také nezapomenutelný milovník přírody a velkomyslný šlechtitel, podrážděný okolím [[w:Vídeň|VídVídně]]ně. 6/

Protože [[w:knížeKníže Jan I.|kníže Jan I.]] ''(Johann I. Josef 1760-1836)'' má hlavní význam pro válečnou a vojenskou historii [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a, také město [[w:Valtice|Valtice]] mu skládá dík, můžeme z jeho životopisu zde také mnoho uvést. Již jako mladý získal za [[w:tureckéTurecké války|tureckých válválek]]ek pod [[w:císařCísař Josef II.|císařem Josefem II.]] ''(1741-1790)'' za odvahu vyznamenání "Kříž Marie Terezie". Ve válce proti [[w:Napoleon|NapoleonNapoleonovi]]ovi ''([[w:Bonaparte|Bonaparte]] 1769-1821)'' projevil se jako odvážný jezdec a ve vojsku [[w:arcivévodaArcivévoda|arcivévodarcivévody]]y [[w:Karel|KarKarla]]la ''([[w:Habsburg|Habsburg]] 1771-1847)'', opakovaně se svým jezdectvem v bitvách rozhodoval. Z urputných bitev vycházel nezraněný a byl brzy obdivován jako zářivý hrdina. 10/83

I když v době vypuknutí války v roce 1805 byl nemocen a ležel ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích, splnil přece volání k nástupu do zbraně, nemohl však neštěstí u [[w:Slavkov|SlavkovSlavkova]]a zabránit. Za jeho podíl na mírovém jednání z vděčnosti obdržel od [[w:císařCísař|císařcísaře]]e [[w:František II.|Františka II.]] ''(Franz 1768-1835)'' Řád zlaté trubky a byl velitelem Dolního a Horního [[w:Rakousko|RakouskRakouska]]a povýšen do hodnosti generála jezdectva. 10/83

Roku 1809 šel opět nemocný znovu do války a skvělý výsledek bitvy u Aspern byl z největší části připisován jemu s jeho jezdectvem. Pod jeho tělem pět koní bylo zastřeleno; přesto kníže, odvážný jezdec bojoval mezi přívalem kulí, zůstal nezraněný. Po nešťastných bitvách a porážkách, pak vedl mírová jednání. Když také mírová jednání někdy nebyla podle přání [[w:císařCísař|císařcísaře]]e, tak musel uvažovat, že [[w:Napoleon|Napoleon]] ''([[w:Bonaparte|Bonaparte]] 1769-1821)'', který [[w:Jan I.|Janu I.]] ''(Johannu I. 1760-1836)'' nejvyšší úctu prokazoval, mírnil své podmínky. 10/84

Po těchto válečných letech ''(1809)'' vrátil se [[w:knížeKníže|kníže]] na své statky zpět a věnoval se jejich správě s maximální horlivostí. Zejména podporoval stavitelství tím, že na svých državách nechal stavět budovy a sice podle vkusu té doby, dokonalým nadchnutím k [[w:empírEmpír|empírempíru]]u ''(druhá fáze klasicismu)''. Sledoval, aby také účel, kvůli zubožení [[w:francouzskéFrancouzské války|francouzskými válkválkami]]ami, nabízel výhodné zaměstnání. Po dobu své vlády vytvořil stavby, které okrašlují okolí [[w:Valtice|Valtic]]. 10/84

Nedaleko [[w:Tří Grácie|Tří GráciGrácií]]í nechal postavit roku 1809 statek [[w:Nový dvůr|Nový dvůr]]. 10/87

V letech 1810-1812 postaven [[w:Dianin chrám|Dianin chrám]] u [[w:rybníkRybník|rybníkrybníku]]u [[w:Rendez-vous|Rendez-vous]]. 10/86

Na břehu [[w:Prostřední rybník|Prostředního rybníkrybníka]]a byl roku 1816 postaven salet - původně zamýšlená hájenka - [[w:Rybniční zámeček|Rybniční zámeček]]. 10/88

V letech 1817-1823 vznikl vyhlídkový pavilon [[w:Kolonáda|Kolonáda]] na Homoli, podobný [[w:Gloriet|GlorietGloriettu]]tu v [[w:Schönbrun|SchönbrunSchönbrunnu]]nu. 10/84

Ve vesnici osídlené [[w:Chorváti|ChorvátChorváty]]y postavil u [[w:Hlohovec|HlohovecHlohoveckého]]kého [[w:rybníkRybník|rybníkrybníka]]a přesně na hranici mezi katastry [[w:Lednice|Lednice]] a [[w:Hlohovec|Hlohovec]], tedy mezi Moravou a [[w:Dolní Rakousko|Dolním RakouskRakouskem]]em nechal [[w:knížeKníže Jan I. Josef|kníže Jan I. Josef]] postavit v letech 1826-1827 [[w:Hraniční zámeček|Hraniční zámeček]]. 10/88

[[w:knížeKníže Jan I.|Kníže Jan I.]] ''([[w:Johann I. Josef|Johann I. Josef]])'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u, který okolí [[w:Valtice|Valtic]] vyzdobil pěknými stavbami zemřel v roce 1836. 10/89

V roce 1837 kníže Alois II. ''(1796-1858)'' slavnostně přijel do [[w:městoMěsto|městměsta]]a, obyvateli slavnostně vyzdobeného, kteří na jeho počest vyzdobili triumfální [[w:bránaBrána|bránbránu]]u. Zároveň i myslivci radostně vzdali hold [[w:knížeKníže|knížeknížeti]]ti. Rozsáhlý [[w:Boří les|Theimský les]] ''([[w:Boří les|Boří les]])'' hučící ve stromoví, pochválí se [[w:knížeKníže|knížeknížeti]]ti, s [[w:Aloisem I.|Aloisem I.]] ''(Josef 1759-1805)'' něžnou, v [[w:gotikaGotika|gotigotickém]]ckém slohu postavenou Hubertovu kaplí. 10/89

Nyní ''(1840)'' panující kníže Alois Josef, vládce rodu z a k [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinu]]u, toho rodu nezvykle vzácných vlastností, podle příkladu svého ctěného otce, všem [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinům]]ům vrozená velkomyslnost, vznešenost - vlastnosti rodem vypěstovanými, staví a buduje to, co jeho otec stvořil anebo začal. Jeho nové budovy a investice proto nesou razítko velkoleposti, jakékoliv malicherné laškování a pohrdání s vytříbenou příchutí. V rovinné krajině ležící park od [[w:Lednice|Lednice]] poskytuje ve spojení s vybudovanými stavbami a jinými panskými statky těchto knížat toho nezvratné důkazy. 6/

Několik let před svou smrtí založil kníže [[w:Neugebäude|Neugebäude]] [[w:ženskýŽenský klášter|ženský klášter]], neměl však dlouhé trvání. 10/92

Dne 2. prosince 1848 náš [[w:císařCísař|císař]] František Josef I. ''([[w:Franz Josef I.|Franz Josef I.]] [[w:Habsburg|Habsburg]]-Lotrink 1830-1916)'' nasedl na trůn po svém otci jako mladistvý [[w:panovníkPanovník|panovník]], aniž by předvídal změny, jaké během doby své vlády dosavadní poměry celého veřejného života se změní. První reformou v nové době bylo dokončení [[w:zrušeníZrušení roboty|zrušování roboty]], již započal [[w:císařCísař|císař]] [[w:Ferdinand I.|Ferdinand I.]] ''(Dobrotivý, [[w:Habsburg|Habsburg]]-Lotrink 1773-1875)''. 10/92

Občany města [[w:ValticeValticValtice|Valtic]] vzrušovala příhoda týkající se milovaného císařského domu. Když v roce 1853 došlo k nezdařenému hanebnému atentátu na uctívaného [[w:panovníkPanovník|panovníkpanovníka]]a, obecní zastupitelství projevilo na úroveň trůnu nezměrnou oddanost a věrnost, za což místodržící [[w:Jeho Veličenstvo|Jeho VeličenstvVeličenstva]]a projevil poděkování. S radostí uvítali obyvatelé našeho města sňatek [[w:Františka Josefa I.|Františka Josefa I.]] s hezkou princeznou [[w:Bavorsko|BavorskoBavorskou]]u ''([[w:Elizabeth von Bayern|Elizabeth von Bayern]] 1837-1898 zvanou Sisi)'' a narození dědice trůnu. 10/93

U příležitosti stříbrné svatby [[w:císařCísař|císařcísařské]]ské dvojice (1879) a svatby [[w:korunníKorunní princ|korunního princprince]]e (1881) vzdávali občané, dobří vlastenci a [[w:Rakušané|Rakušané]] projev úcty [[w:panovníkPanovník|panovnpanovnickému]]ickému rodu. Brali také i podíl účasti na neštěstí, jaký osud přisoudil velectěnému [[w:mocnářMocnář|mocnářmocnáři]]i: smrt nástupce trůnu v roce 1889 a smutný konec [[w:císařCísařovna|císařovny]]ovny [[w:Elisabeth|Elisabeth]] ''(von [[w:Bavorsko|Bayern]] 1837-1898 zvaná Sisi)'' v roce 1898. Smuteční prapory zavlály na domech měšťanů a provedena zádušní mše pořádaná obyvateli našeho města jako projev bolesti nad skonem [[w:korunníKorunní princ|korunního princprince]]e a nešťastné matky země. 10/95

Snad málo osobností v dějinách našeho městečka si zasluhuje navždy upomínku obyvatel jako současný [[w:knížeKníže|kníže]] [[w:Johann II.|Johann II.]] ''(1840-1929, vládl 1858-1929)'' Není možné v několika řádcích zobrazit tvůrčí činnost toho šlechetného muže, protože nemůžeme najít místo ani pro to nejdůležitější. 10/96

[[w:Kníže|Kníže]] [[w:Johann II.|Johann II.]] se narodil 5. října 1840, převzal jako osmnáctiletý mladík po smrti svého otce vládu nad rozlehlými statky svého rodu. Se zalíbením pokládal [[w:Valtice|Valtice]] a [[w:Lednice|LednicLednici]]i jako perly mezi statky [[w:knížeKníže|knížeknížecího]]cího rodu. 10/96

Všichni podnikající v obecním společenství děkují vládnoucímu [[w:knížeKníže|knížeknížeti]]ti za jeho účinnou pomoc. V roce 1873 byla založena ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích [[w:Rolnicko ovocnářsko vinařská škola|Rolnicko ovocnářsko vinařská škola]] za podpory Ministerstva zemědělství a zemského sněmu [[w:Dolní Rakousko|Dolního RakouskRakouska]]a a zemědělských okresních spolků, podporovala také [[w:Jeho Jasnost|Jeho Jasnost]] výstavbu tohoto ústavu. 10/97

Stejně tak [[w:knížeKníže|kníže]] opakovaně podporoval výstavy v našem [[w:městoMěsto|městměstě]]ě, které zemědělské spolky [[w:okresokresOkres|okresu]]u ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích pořádali, jako sdružení v letošním roce padesátileté výročí jejich trvání nejhezčí výstavou ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích oslavíïli. 10/97

Zvláštní péči [[w:knížeKníže|kníže]] věnoval škole ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích. Když se ukázalo, že v [[w:knížeKníže|knížeknížecí]]cí budově umístěná [[w:školaŠkola|škola]] již zákonům nevyhovuje, usnesla se obecní rada dne 4. května 1875 podat prosbu na [[w:Jeho Jasnost|Jeho Jasnost]], že podle zákona je potřebné zřídit školu pro šestiletou výchovu, zač by se [[w:obecObec|obec]] mohla zavázat, že knížeti na dvacet let ponechá honební právo. Této žádosti bylo vyhověno a v roce 1877 byla nová školní budova slavnostně vysvěcena. 10/97

Roku 1885 otevřena lidová [[w:mateřskáMateřská škola|mateřská školka]], ve které vychovávala naše nejmenší v předškolním věku a užitečně je zaměstnávala, mohlo se to uskutečnit po znamenitém milodaru 10 000 zlatých, který poskytla [[w:Jeho Jasnost|Jeho Jasnost]]. Je samozřejmostí, že [[w:knížeKníže|kníže]] [[w:Johann II.|Johann II.]] ''(1840-1929)'', příznivec umění je jako málokteří v [[w:Rakousko|RakouskRakousku]]u, také zkrášloval svůj majetek a město dozíralo na přistěhovalce. 10/97

Velkým plánem byly domy za [[w:zámekZámek|zámzámkem]]kem v Barvířské ulici, které stejně nebyly ozdobou [[w:Valtice|Valtic]], vykoupit, zbourat a získanou půdu vytěžit a proměnit na [[w:zámeckáZámecká zahrada|zahradzahradu]]u, která se znamenitě hodí pro nynější [[w:zámekZámek|zámek]]. 10/97

Rovněž pěkný háječek se [[w:zámečekZámeček|zámečzámečkem]]kem [[w:Belveder|Belveder]], obsahující [[w:bažantniceBažantnice|bažantnicbažantnici]]i, založenou od cesty v klidném místě a v hezkou procházku se změní pro mladé z [[w:Valtice|Valtic]] a tam zřízené pěkné [[w:hřištěHřiště|hřiště]]. 10/98

Na náklady vládnoucího [[w:knížeKníže|knížeknížete]]te bylo v místě staré studny s rourou na [[w:náměstíNáměstí|náměstí]] postavena nová [[w:kašnaKašna|kašna]] s půvabnou figurou. 10/98

Valtický [[w:farníFarní kostel|farní kostel]] nechala [[w:Jeho Jasnost|Jeho Jasnost]] se značnými náklady v pečlivě slohové čistotě restaurovat. 10/98

Také [[w:Dianin chrám|Dianin chrám]] ''(1810-1812)'' v [[w:Boří les|Bořím leslese]]e byl podroben důkladné renovaci. 10/98

Co vládnoucí kníže udělal pro [[w:řádŘád milosrdných bratří|řád milosrdných bratří]], zmínil jsem se již v předchozích odstavcích, pokud mimo již uvedeného pro vývoj města vykonal, mělo by být v dalším textu kapitol objasněno. 10/98

Když [[w:Jeho Jasnost|Jeho Jasnost]], jehož dobročinnost je bezmezná, v roce 1898 jeho čtyřicáté výročí vládnutí a dva roky nato 60. narozeniny pak oslavil, také městské zastupitelstvo vyslovilo přání, aby [[w:knížeKníže|kníže]] [[w:Johann II.|Johann II.]] ''(1840-1929'' ještě po mnoho let v jeho blahodárné působnosti ještě pokračoval. 10/98

Roku 1570 se do obce přistěhovali [[w:Charváté|Charváté]], uprchlí z vlasti v období [[w:Turecko|tureckturecké]]é expanze. Ti se později počeštili. ''(Adolf Turek 1937)''

Katastrem obce vedla původní [[w:Morava|moravmoravsko]]sko-[[w:Rakousko|rakouskrakouská]]á hranice. K [[w:Valtice|valticvaltickému]]kému panství obec patřila až do zániku patrimoniální správy v roce 1848. Od roku 1850 přináležela k soudnímu okresu [[w:Valtice|valticvaltickému]]kému a politickému okresu [[w:Poysdorf|Poysdorf]] ''(lidově Pušdorf)''. V letech 1855-1868 náležel [[w:Hlohovec|Hlohovec]] k [[w:Valtice|ValticValticím]]ím a v letech 1868-1920 zase k politickému okresu [[w:Mistelbach|Mistelbach]] a soudnímu okresu [[w:Valtice|Valtice]] a od roku 1920 k soudnímu okresu [[w:Břeclav|břeclavbřeclavskému]]skému. Po 8. říjnu 1938 ves přičleněna k [[w:Mikulov|mikulovmikulovskému]]skému landrátu v Dolnodunajské župě. Po osvobození 21. dubna 1945 připadl [[w:Hlohovec|Hlohovec]] opět k politickému okresu [[w:Hodonín|Hodonín]] a soudnímu okresu [[w:Břeclav|Břeclav]] a od vzniku [[w:Břeclav|břeclavbřeclavského]]ského okresu v roce 1949 je jeho součástí dodnes. 3/

V první polovině 16. století byla osazena [[w:Charvátská Nová Ves|Charvátská Nová Ves]] [[w:Charváti|CharvátCharváty]]y, uprchlými z vlasti v období [[w:Turecko|tureckturecké]]é expanze. ''(Adolf Turek 1937)''

Koncem monarchie 1918 bylo pohraničí [[w:Dolní Rakousko|Dolního RakouskRakouska]]a, současně ale i velkým a zalidněným územím spolkové republiky. Nově vzniklé [[w:Československo|Československo]] požadovalo odstoupení [[w:Dolní Rakousko|dolnorakouskdolnorakouské]]é oblasti a podle smlouvy ze [[w:Saint-Germain|Saint-Germain]] je získalo. Město [[w:Valtice|Valtice]] ''(Feldsberg)'', kde se nacházela [[w:Dolní Rakousko|dolnorakouskdolnorakouská]]á vinařsko ovocnická škola, muselo odejít, jakož i obce [[w:Úvaly|Úvaly]] ''(Garschönthal)'', [[w:Charvátská Nová Ves|Charvátská Nová Ves]], [[w:Poštorná|Poštorná]] ''(Ober- Unterthemenau)'' a [[w:Hlohovec|Hlohovec]] ''(Bischofswarth)''. Vyjednávání o konečném průběhu hranic trvalo až do roku 1925. Přitom ztratil [[w:Katzelsdorf|Katzelsdorf]] 268 ha ve [[w:Valtice|ValticValticích]]ích, [[w:Reintal|Reintal]] 607 ha v [[w:Poštorná|PoštornPoštorné]]é ''(část polesí [[w:Boří les|Bořího leslesa]]a)'', [[w:Bernhardsthal|Bernhardsthal]] 539 ha v [[w:Břeclav|BřeclavBřeclavi]]i ''(Lundenburg)'' a 34 ha v [[w:Poštorná|PoštornPoštorné]]é ''(Unterthemenau)''. ''(Výtah z Bezirkblatt Nr.37, 12.9.2007.)''

V první polovině 16. století byla osazena pustá [[w:Poštorná|Poštorná]] [[w:Charváti|CharvátCharváty]]y, uprchlými z vlasti v období [[w:Turecko|tureckturecké]]é expanze. ''(Adolf Turek 1937)''

Připomínám, že v roce 1802 při stavění ohradní zdi [[w:Obora|OborObory]]y nalézaly se hroty kopí, části zbraní, koule a stříbrné peníze, které svědčily o dřívějším osídlení tohoto prostoru. I vesnice [[w:Allach|Allach]] u [[w:Alachův rybník|Alachova rybníkrybníku]]u se stala obětí nepřátel a zanikla. 10/22,25

V 19. století a počátkem 20. století bývaly některé dvory, zejména dvůr [[w:Herrnsbaumgarten|Herrnsbaumgarten]], pronajímány. 1/

Mezi nejnavštěvovanější ''(1840)'' místa mezi [[w:Mikulov|MikulovMikulovem]]em a [[w:Valtice|ValticeValticemi]]mi je také zřícenina hradu [[w:Falkenstein|Falkenstein]]. Ještě zde stojí část okružních zdí věže a další bezvýznamné místnosti. Přece je to pěkný obraz, který v roce 1672 [[w:Vischer|Vischer]] ''(z Erlachu)'' zhotovil a uložil v něm obraz dnes již nevidoucí; 6/

''(Historie [[w:hradHrad|hradhradu]]u [[Ww:Falkenstein|Falkenstein]] začíná v polovině 11. století, kdy [[Ww:hradHrad|hrad]] nechal postavit jako hraniční pevnost [[Ww:císařCísař Heinrich III.|císař Heinrich III.]] (Jindřich)''.

[[w:Valchenstein|ValchensteinValchensteinové]]ové přicházejí sice již ve 12. Století, ale není známo, zda by se v té době ubírali na [[w:Falkenstein|Falkenstein]] ve [[w:Mühlviertel|MühlviertelMühlviertelu]]u. 6/

Jeden [[w:Falkenstein|Falkenstein]] zaznamenán, že na [[w:Moravské pole|Moravském poli]] bojoval 26. srpna 1278 po boku [[w:Heinrich|Heinricha]]a ''(Jindřich)'' z [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteina]]a, kdy [[w:Rudolf|Rudolf]] nad [[w:Otakar|OttokarOttokarem]]em zvítězil. 6/

''([[w:Falkenstein|Falkenstein]] je důležitou vinnou oblastí mezi [[w:Vídeň|VídVídní]]ní a [[w:Brno|BrnBrnem]]em. Vinné právo je známo již z roku 1309.)''

''([[w:Hrad|Hrad]] byl z počátku [[w:lénoLéno|lénlénem]]em a zástavou [[w:panstvíPanství|panství]] a od 1571 přešel do soukromého majetku.)''

V době [[w:třicetiletéTřicetileté války|třicetiletých válek]] v roce 1645 [[w:Švédsko|švédskšvédská]]á vojska, jichž velitelem byl [[w:vojevůdceVojevůdce|vojevůdce]] [[w:generálGenerál|generál]] a [[w:polníPolní maršál|polní maršál]] [[w:Lennart Torstenson|Lennart Torstenson]] ''(1603-1651)'' hrad dobyla a trvale ležela posádkou na [[w:Falkenstein|FalkensteinFalkensteinu]]u. Dne 15. září 1645 byli tam povolání soudce a úředníci panství [[w:Valtice|Valtice]] ''(Feldsberg)'', kvůli vyjednávání kolem vymáhání [[w:kontribuceKontribuce|kontribuckontribucí]]í, které nebyly placeny. 10/59

Stejnojmenný městys, který má ''(r. 1840)'' 186 pravidelně postavených domů s 1000 obyvateli, obsahuje ještě rozsáhlejší stopy většího rozmachu. U vstupu do [[w:kostelKostel|kostelkostela]]a, vystavěného 1760, je [[w:sochaSocha|socha]] Spasitele v životní velikosti a 12 apoštolů vyzdobených, stojí na [[w:hřbitovHřbitov|hřbitovhřbitově]]ě, u jeho vchodu je rodinná hrobka svobodných Pánů z [[w:Bartenstein|BartensteinBartensteinu]]u (vlastně v této obci nejstarší podzemním kostel). 6/

Na návrších kolem [[w:Falkenstein|FalkensteinFalkensteinu]]u na [[w:Rosenberge|Rosenberge]], pěstuje se výtečné víno. [[w:Dornberg|Dornberg]], na jehož vrcholu je pěkná kamenná terasa, z níž jsou krajně malebné vyhlídky zvláště na [[w:Mikulov|Mikulov]] a [[w:Pálavské vrchy|Pálavské vrchy]]. 6/

''(Stepní druh suchých luk [[w:Národního park|Národního parkparku]]u, pochází z [[w:mladšíMladší doba kamenná|mladší doby kamennkamenné]]é a je hospodářsky využit, nejen pro jeho národní ráz a ekologický význam, ale vytváří okouzlující areál zdraví.)''

''Město v Dolním Rakousku, kde se řešil majetkový spor mezi vévodou a [[w:Liechtenstein|LiechtensteinLiechtensteinem]]em.'' 10/26

S [[w:panstvíPanství|panstvípanstvím]]m Falkenstein je spojený blízký [[w:Poysbrunn|Poysbrunn]], upoutá pozornost kolemjdoucím [[w:kostelKostel|kostel]] a [[w:zámekZámek|zámek]]. Jedenáct kostěných [[w:křížKříž|křížkřížů]]ů tamhle zahrnuje u [[w:Tabermakel|Tabermakel]], pak náhrobky [[w:Fünfkircher|FünfkircherFünfkircherských]]ských a [[w:TrausonTrausonTrauson|Trausonských]]ských; ten s nápadně svou vysokou, čtyřúhelníkovou věží obsahuje rodinné obrazy v životní velikosti [[w:TrautsonTrauson|Trautsonských]]ských. 6/

''([[w:Babenberkové|Babenberkové]] by mohli být prvními, kteří tuto oblast systematicky osídlili. Také vybudování [[w:hradHrad|hradhradu]]u spadá do doby kolem 11. a 12. století.)''

''(V roce 1072 byl [[w:Staatz|Staatz]] ''([[w:Stožec|Stožec]])'' či Stoz již znám.)''

''([[w:Rudolf Habsburg|Rudolf HabsburHabsburský]]ský propůjčil Stephanu von [[w:Maissau|Maissau]], tehdejšímu vrchnímu rakouskému hejtmanovi, který se pak nazýval pán ze [[w:Staatz|StaatzStaatzu]]u (Stožec). Jako symbol stál uprostřed tržiště pranýř.)''

''(Velmi stará [[w:faraFara|fara]] byla ve 2. polovině 13. století [[w:děkanátDěkanát|děkanátděkanátem]]em, který měl 162 far a sahal až k [[w:Dunaj|DunajDunaji]]i.)''

''V době třicetiletých válek byl hrad [[w:Staatz|Staatz]] ''(Stožec)'' 24. dubna 1645 lstí dobyt [[w:Švédsko|ŠvédskŠvédskými]]ými vojsky. Také [[w:Wultendorf|WultendorfWultendorfský]]ský [[w:kostelKostel|kostel]], [[w:Staatz|StaatzStaatzerský]]erský [[w:faraFara|farfarní]]ní dvůr a osada [[w:Staatz|Staatz]] (Stožec), [[w:Kautendorf|Kautendorf]], [[w:Enzersdorf|Enzersdorf]], [[wWaltersdorfw:Waltersdorf|Waltersdorf]] a [[w:Ernsdorf|Ernsdorf]] se přeměnili v suť a popel. Pole a vinohrady byly zpustošené.)''

''(Potom [[w:držitelDržitel|držiteldržitelé]]é [[w:Breuner|Breuner]], později [[w:Colloredo|Colloredo]], postavili či přestavěli na úpatí kopce [[w:zámekZámek|zámek]].)''

''(Mezi známými [[w:farářFarář|farářfaráři]]i byl také [[w:hraběHrabě|hrabě]] [[w:Hieronymus Colloredo-Mannsfeld|Hieronymus Colloredo-Mannsfeld]], syn majitele [[w:panstvíPanství|panství]]. Jeho [[w:faraFara|fara]] byla tehdy povýšena na [[w:proboštstvíProboštství|proboštství]]. [[w:Insignie|Insignie]] [[w:proboštProbošt|proboštprobošta]]a, infule (mytra) a hůl, prsten a řetěz byly dlouho nošeny. [[w:Colloredo|Colloredo]] byl 1772 posledním [[w:knížeKníže|knížeknížecím]]cím [[w:biskupBiskup|biskupbiskupem]]em v [[w:Salzburg|SalzburgSalzburgu]]u ([[w:Solnohrad|Solnohrad]]).)''

''(Od 1782 je [[w:Staatz|Staatz]] ([[w:Stožec|Stožec]]) [[w:městysMěstys|městysměstysem]]em.)''

''(Obzvlášť nápadná [[w:kostelKostel|kostelkostelní]]ní věž, původní a mohutná. Varhany gotického [[w:kostelKostel|kostelkostela]]a v roce 1795 postavil [[w:Znojmo|znojznojemský]]emský stavitel varhan [[w:Josef Silbebauer|Josef Silbebauer]]. Ochromující je starobylý sklepní masiv opěvovaný obyvateli i návštěvníky.)''

''(Starý [[w:kostelKostel|kostel]] se zřítil, proto v letech 1907-1908 vybudován [[w:kostelKostel|kostel]] nový, neogotický-novorománský s byzantskými dekory.)''

''([[w:Probošt|ProboštProboštská]]ská věž je nejstarší stavbou ve [[w:Staatz|StaatzStaatzu]]u ([[w:Stožec|Stožec]]).)''

''(Mezi [[w:Staatz|StaatzStaatzem]]em ([[w:Stožec|Stožec]]) a [[w:Ernsdorf|ErnsdorfErnsdorfem]]em je návrší s [[w:křížováKřížová cesta|křížovou cestcestou]]ou "[[w:Kalvárie|Kalvárie]]" nebo "[[w:Svatá hora|Svatá hora]]" a s [[w:křížKříž|křížkřížem]]em na vrcholu.)''

''(Na cestě ke [[w:zříceninaZřícenina|zříceninzřícenině]]ě podél hradební zdi se objevuje mateřídouška a sasanka, botanické rarity, jako žlutý česnek, skalní zelí a pozorujeme ptáky a motýly všeho druhu. Půvabně se ukazuje [[w:Staatz|StaatzStaatzerský]]erský kopec však v době prvního května kvetoucí šeřík a pak před padáním listí na podzim.)''

''(Z vyhlídkového kopce ve [[w:Wultendorf|WultendorfWultendorfu]]u je široký výhled do roviny kolem [[w:Laa an der Taya|Laa]] a dále daleko do jižní [[w:Morava|MoravMoravy]]y.)''

''([[w:Ernsdorf|Ernsdorf]] leží přímo na státní silnici. Odtud se nabízí procházky obzvlášť k "[[w:Hanselburg|HanselburgHanselburgu]]u".)''

''(Z [[w:Auberg|AubergAubergu]]u ve vinném sklepě východně od vesničky [[w:Enzersdorf|Enzersdorf]] si užijeme hezké pohledy k [[w:Staatz|StaatzStaatzerské]]erské ruině [[w:hradHrad|hradhradu]]u. Zde byl [[w:hradHrad|hrad]] [[w:Staatz|Staatz]] zničen [[w:Švédové|ŠvédŠvédy]]y.)''

''([[w:Waltersdorf|Waltersdorf]] - odtud můžeme v překrásné lesní krajině přijít k lesní hospůdce v [[w:Mistelbach|MistelbachMistelbachu]]u.)''

''([[w:Klášter|Klášter]] [[w:Zwettl|Zwettl]] ([[w:SvětláSvětláSvětlá|Světlá]]) - náboženské a kulturní centrum [[w:Lesní čtvrť|Lesní čtvrtčtvrtě]]ě ([[w:Waldviertel|Waldviertel]]).)''

''(1137 [[w:Klášter|klášter]] [[w:Zwettl|Zwettl]] ([[w:SvětláSvětláSvětlá|Světlá]]) založil Hademar II. [[w:Kuenring|Kuenring]]. [[w:Cisterciáni|Cisterciáni]] z [[w:opatstvíOpatství|opatství]] [[w:Heiligenkreuz|Heiligenkreuz]] pod jeho ochranou nově založili [[w:konventKonvent|konvent]]. Velmi rychle se [[w:klášterKlášter|klášter]] stal duchovním a kulturně uměleckým střediskem [[w:Lesní čtvrť|Lesní čtvrčtvrtě]]tě ([[w:Waldviertel|Waldviertel]]). Románský [[w:klášterKlášter|klášter]] se počítá mezi zajímavé impozantní stavby regionu.)''

''(Kdo se v tomto regionu zajímá o dějiny, kulturu a hospodářský rozvoj pochopí, jakou má [[w:klášterKlášter|klášter]] [[w:Zwettl|Zwettl]] ([[w:Světlá|Světlá]]) důležitost.)''

''([[w:Gobelsburg|Gobelsburg]] - vinařský [[w:zámekZámek|zámek]]. Kdysi zde sídlili [[w:Kuenring|KuenringKuenringové]]ové.)''

''(Jejich ([[w:Kuenring|KuenringKuenringů]]ů) předek se jmenoval Azzo von [[w:Gobatsburg|Gobatsburg]]. Jeho potomek založil [[w:klášterKlášter|klášter]] ve [[w:Zwettl|ZwettlZwettlu]]u ([[w:Světlá|Světlá]]) a odkázal mu mezi jinými polnosti a vinohrady kolem [[w:Gobelsberg|GobelsbergGobelsbergu]]u. Tak je zde, od 1138 provozováno vinařství a zemědělství.)''

''(Vinařství má u [[w:Zwettl|ZwettlZwettlerských]]erských mnichů tradici. Již 1138 bylo zde posvěcen základ prvních vinohradů. To je zázračné víno, které vinice [[w:klášterKlášter|klášterkláštera]]a [[w:Zwettl|Zwettl]] ([[w:SvětláSvětláSvětlá|Světlá]]) očekává.)''

''(Dřívější renesanční [[w:zámekZámek|zámek]] [[w:Gobelsberg|Gobelsberg]] 1740 Josef [[w:Munggenast|Munggenast]] barokně přestavěl.)''

''(Kdo za života tento kraj chce objevit, měl by to udělat pěšky. Kolem [[w:zámekZámek|zámzámku]]ku [[w:Gobelsberg|Gobelsberg]] vede první [[w:RakouskorakouskRakousko|rakouská]]á turisticky značená cesta. Tento Marteln z roku 1747, kříž u cesty, symbolický památník může mnoho vyprávět: od velkých i malých tragedií, od podivných příběhů. Dává pohled na lidovou pobožnost a lidovou kulturu, které jsou nám nezvyklé a cizí. Toto putování mnohé objasní.)''

''(Směje se slunce, posaďte se v dojemném [[w:zámekZámek|zámezámeckém]]ckém dvoře. Sestupte dolů k vínu. Ve sklepech z dob [[w:Kuenring|KuenringKuenringů]]ů leží naše víno.)''

''([[w:Zwettl|Zwettl]] ([[w:Světlá|Světlá]]) byl městem rodu [[w:Kuenring|KuenringKuenringů]]ů, kteří město založili a také [[w:Valtice|valtivaltičtí]]čtí [[w:Kuenring|KuenringKuenringové]]ové zde byli pohřbeni.)''

[[w:Kníže|Kníže]] Jan Adam Ondřej ''(Johann Adam Andreas 1657-1712)'' získal [[w:panstvíPanství Vaduz|panství Vaduz]] a ''(hrabství)'' [[w:Schellenberg|Schellenberg]] pro svůj rod, který pod jeho nástupcem, knížetem [[w:Antonín Florián|Antonínem Floriánem]] ''(Anton Florian 1656-1721)'', který s podporou [[w:císařCísař Karel VI.|císaře Karla VI.]] proměnil v [[w:knížectvíKnížectví|knížectví]]. 10/70

[[w:Karel Eusebius|Karla Eusebia]] ''(1611-1684)'' Mimoto plánoval, že ''([[w:hrabstvíHrabství|hrabství]])'' [[w:Schellenberg|Schellenberg]] promění na znamenitou [[w:pevnostPevnost|pevnost]]. Tato záliba stála ho těžké peníze a jeho syn [[w:Jan Adam Ondřej|Jan Adam Ondřej]] ''(Andreas 1657-1712)'', který se na tomto díle s otcem podílel, musel svobodný pán [[w:Schellenberg|Schellenberg]] po smrti [[w:knížeKníže|knížeknížete]]te značně snížit cenu. 10/67