Instalace OS Linux: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Rozdělení disku: Pokračování po víkendu..
Woodcraft (diskuse | příspěvky)
m →‎Rozdělení disku: Přesun nejčastějších otázek na stránku LInux:FAQ
Řádek 48:
Tj. to co u MS Windows vidíte jako disk '''<code>C:\</code>''' je v linuxu diskový oddíl (partition) dostupný např. jako zařízení '''<code>/dev/hda1</code>''' ovšem <u>aby bylo možné přistupovat k souborům na něm uloženým, je třeba nejprve takový diskový oddíl někam připojit</u> .
 
MožnáUživatelé sezvyklí vámna toautomatické připojování externích disků mohou nad tímto manuálním zdápostupem poněkudohrnovat primitivnínos, ale časem poznáte, že vám tento principto dává úžasnou svobodu a volnost při práci s disky. Ostatně, ale i v nainstalovaném linuxu může fungovat automatické připojování (automount) tak jako v jiných OS. OvšemNa tarozdíl svobodaod nich však máte svobodu volby..
 
===Nejčastější začátečnické otázky===
 
''' Kde tedy lze vlastně v linuxu najdu harddisk? '''
 
U starších verzí linuxu než řady 2.6 bylo jednotlivá zařízení potřeba zpočátku vytvářet ručně. Určitá základní sada zařízení byla dostupná hned po instalaci, ale tak jak rostl počet zařízení, které bylo možné do systému připojit, bobtnalo i množství souborů v adresáři <code>/dev</code>. Jako první systém pro automatické vytváření souborů zařízení byl vytvořen [[devfs]] který však byl nahrazen u řady 2.6 systémem [[udev]], který má mnohem lepší návrh a umožňuje lépe dynamicky spravovat jednotlivá zařízení.
 
Při startu systému jsou identifikována připojená zařízení, a podle určitého seznamu pravidel (udev rules) se postupně vytvářejí příslušná zařízení. Jejich název je obvykle odvozen od použitého ovladače a typu zařízení.
 
; Příklad : Pro přístup k disketové mechanice jádro používá modul <code>floppy<code>. Jde o tzv. "blokové zařízení" (data jsou u zařízení zapisována a čtena po blocích) což jsou obvykle disky, nebo disketové mechaniky. CD nebo DVD mechaniky jsou specifická zařízení takže u nich to vždy nemusí platit, ale o ty teď nejde. Název zařízení se tedy vytvoří pomocí písmen "f" (floppy) a "d" (disc) na konci jsou pak čísla příslušného diskového oddílu. Diskety obvykle nemívají více diskových oddílů, takže disketovku můžete v systémovém adresáři <code>/dev</code> najít jako zařízení '''fd0'''.
 
; Disketová mechanika : Jak už bylo zmíněno v příkladu, používá se modul floppy takže z 90% ji najdete jako zařízení <code>/dev/fd0</code>
výjimka může nastat tehdy, pokud máte disketových mechanik ve stroji víc. V dnešní době se však spíš setkáte s tím, že nemáte disketovku žádnou a modul <code>floppy</code> můžete tím pádem při rekompilaci jádra klidně vyhodit.
 
; PATA disky : V současné době ustupují a začínají být nahrazovány SATA disky. Zkratka naznačuje, že jde o disky připojené na tzv. [[IDE rozhraní]] pomocí paralelního IDE kabelu - je to široký, plochý kabel. Vyskytují se dva typy 40-žilový a novější 80-žilový (familiérně označovaný "stovkový" protože umožnil přenos dat rychlostí 100MHz a vyšší). Existuje také kulatá varianta tohoto kabelu,ale IDE konektor je stejný. Protože se obvykle přes ide rozhraní připojovaly pevné disky (harddisky, HDD), ustálila se konvence pro pojmenování zařízení připojených přes ně na prvním písmenu "h" (harddisk). Pevných disků však mohlo být ve stroji více. Na většině základních desek totiž byly 2 IDE konektory, tzv. "primary" a "secondary", z nichž v každém mohl být jeden kabel se dvěma konektory (koncový "master" a prostřední "slave"). S kabelem, který by měl větší počet IDE konektorů jsem se nesetkal. Takže vyvstala potřeba jednotlivé disky od sebe dále odlišit. Do názvu zařízení se proto začalo přidávat postupně podle abecedy další písmeno ''a'', ''b'', ''c'',.. podle toho jak je jádro postupně našlo. Ale teď následuje drobná vsuvka...
 
:; Primární diskové oddíly (Primary partition) : Kapacita pevných disků byla mnohem větší než u disket, a s rozvojem technologií postupně rostla (a zatím ještě roste). Bohužel vývojáři souborových systémů neočekávali tak prudký boom, a první souborové systémy měly mnohé technologické omezení, které tím pádem limitovaly jejich maximální kapacitu. Dočasným řešením bylo zavedení diskových oddílů.
 
:; Logické diskové oddíly (Extended partition) : Poměrně záhy se však opět narazilo na technologický problém v omezení adresování disku, který byl vyřešen zavedením tzv. rozšířeného diskového oddílu (Extended partitions), který je vlastně pouhým kontejnerem pro další diskové oddíly.
 
:...K názvu zařízení tedy ještě přibylo číslo označující pořadí diskového oddílu od začátku disku. Disk připojený přes IDE rozhraní tedy můžete najít v adresáři <code>/dev</code> třeba jako zařízení '''hda''' nebo '''hda0''', ovšem diskové oddíly na takovém zařízení jako '''hda1''', '''hda2''' atd..
 
SCSI disky
externí USB a FLASH disky
SATA disky
 
* Rozdíl mezi hd sd sg sc ub
* Význam poslední číslice v názvu zařízení
* Jak vypsat nalezené diskové oddíly
 
''Donedávna se používalo pro přístup k diskovým zařízením několik ovladačů. V poslední době, od jádra 2.6.20 však dochází k jejich sjednocování pod jednotnou hlavičkou libata, takže vaše disky (a také USB disky a CD mechaniky..) se nejspíš budou v systému jevit jako by byly připojené přes SCSI rozhraní.''
 
 
* Tabulka rozdělení disku a nástroj fdisk
Řádek 86 ⟶ 54:
Dříve než se budu věnovat rozdělení disku a jak na to. Tak jenom poznamenám svůj poslední poznatek. Linux extended partition (85) se od Win95(LBA) (5) liší v jednom, ovšem podstatném, detailu - zůstává neviditelná pro DOS, tzn. diskové oddíly umístěné v takové partition nelze používat v MS Windows, na druhou stranu vám ale z tohoto systému pak nikdo nenabourá linuxové diskové oddíly
 
 
''' Co je lepší? Rozdělit disk na diskové oddíly, nebo vytvořit jeden oddíl přes celý disk? '''
 
Tato otázka dokáže vždy spolehlivě rozohnit na linuxových fórech debatu. Stejně jako ta následující. Přitom na ni neexistuje jednoznačná odpověď. Existuje pouze praktický soubor empirických zkušeností který se u každého liší. Pokusím se tedy vyložit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí všechna pro a proti.
 
* Pokud máte veškerá data na jednom diskovém oddíle nezískáváte žádnou výhodu v rychlosti přístupu na disk. Spíš naopak.
: Při startu systému bude trvat déle kontrola souborového systému
: V případě, že dojde k poškození souborového systému, je větší pravděpodobnost že přijdete také o některá uživatelská data
: Pokud se vám zacyklí nějaký proces, tak se vám snadno může stát, že vám narůstající logovací soubor zaplácne celý souborový systém a ten se vám pak nepodaří spustit.
 
* Máte-li systém nainstalovaný na více diskových oddílů
: Je třeba věnovat větší pozornost při manipulaci s disky, tak abyste omylem nezformátovali systémový disk, atp.
: Zhavaruje-li vám souborový systém na některém z diskových oddílů, neznamená to nutně ztrátu uživatelských dat
: Pokud je do adresáře <code>/var</code> připojen samostatný diskový oddíl, tak v případě jeho "zaplácnutí" logem nedojde ke kolapsu celého systému. Pravděpodobnost havárie souborového systému je také u diskového oddílu s tímto adresářem mnohem vyšší také proto že je do něj obvykle častěji zapisováno.
 
''' Který souborový systém je nejlepší? '''
 
Ani na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď a platí: "Někdo holky, jiný vdolky." V podstatě je úplně jedno který z nativních linuxových souborových systémů použijete. Abyste sami mohli posoudit jejich klady a zápory, máte zde k dispozici [[Přehled souborových systémů]]
 
[[Kategorie:Linux]]