Čeština/Předpony s-, z- a vz-

Předpony s- a z- ve výslovnosti vlivem spodoby znělosti často splývají, např. slova správa i zpráva se obě čtou [správa], sběh i zběh [zbjech]. Psaní se však neřídí výslovností, ale pravidly popsanými níže. Pokud se tyto předpony vyskytují před nepárovými souhláskami (m, n, ň, r, l, j) a před v, ke spodobě znělosti nedochází, např. svolat [s-] a zvolat [z-]. Na patřičnou výslovnost bychom též měli dbát u slabičných varian se- a ze-.

Problematická bývá někdy i předpona vz-, jež s uvedenými dvěma při málo pečlivé výslovnosti často splývá, např. vzduch [zduch] namísto [vzduch].

Předpona vz-

Používá se ve významu směřování vzhůru (i v přenesených významech): vzlétnout, vznést se, vzlínat, vzplanout, ale také vzpomínat ...

**Psaní předpon s(e)‑, z(e)‑ ve slovech domácích**

Předpona s-

Předpona s- vyjadřuje směřování:

dohromady: sbírat, sbíhat se, shromažďovat, sblížit se;
dolů: slétnout, snést se, spadnout, shora;
z povrchu pryč: smést, smýt, spálit.

U mnohých slov je nutné si slova zapamatovat, protože není zřejmý původní význam: slevit, skončit, strávit, stvořit, stýskat si ad.^[1]

Předpona z-

Předpona z- se používá v ostatních případech a pro změnu stavu, zejména pak označuje změnu stavu: zhnědnout, zestárnout, zvadnout.

Obecně lze říct, že předpona z- se tvoří:

u nedokonavých sloves na dokonavá: moknout - zmoknout, potit se - zpotit se, rušit - zrušit;
od substantiv nebo adjektiv vzniklých od slov základových, tj. mající význam ‚učinit nebo stát se tím, co znamená slovo základové‘: ocel - zocelit, totožný - ztotožnit, pochybný - zpochybňovat.

Stejně jako u předpony s- si i u předpony z- musíme některá slova zapamatovat: zkoumat, zkoušet, zpívat, zpověď, způsob, zřídit, ztepilý ad.^[1]

Problematická slova a dvojice slov

U některých slov již není patrný původní význam, a proto je obtížné volbu náležité předpony odvodit. Existuje též celá řada dvojic, kde předpona rozlišuje význam:

sběh × zběh

sběh lidí, koleje se v dálce sbíhají, seběhlo se to velmi rychle
vojenský zběh zběhl (utekl) z bitevního pole

shlédnout × zhlédnout × vzhlédnout

Shlédnout (shlížet) vyjadřuje pohled shora dolů. A to buď doslovně, při pohledu z patra budovy dolů, nebo přeneseně, ve významu přezíravě.

Francie shlíží na Obamu.
Na Brno shlíží bronzový Mozart.
Shlédnout z pátého patra.
Mám dojem, že na mě shlíží spatra.

Zhlédnout (zhlížet) znamená něco vidět. Pokud jste byli v kině a viděli jste film, můžete říct, že jste jej zhlédli. Zhlédnout užijte v kontextu, kdy jste jako diváci, když něco spatříte, vidíte či prohlížíte.

Zhlédl jsem skvělý muzikál. (viděl)
Včera jsme zhlédli skvělý film. (viděli)
Zhlédla ho a šla za ním. (viděla ho)
Tento blog zhlédlo již tisíc návštěvníků. (spatřilo)

Pokud se díváme vzhůru (i v přeneseném významu), je náležitým tvarem vzhlédnout (vzhlížet):

vzhlédnout k obloze
vzhlížet k někomu s obdivem

Sloveso shlédnout se vždy pojí s předmětem předložkovou vazbou (na, do), znamená dívat se směrem dolů. Sloveso zhlédnout (uvidět, spatřit) se pojí s prostým 4. pádem. Proto tedy Zhlédli jsme pražskou zoologickou zahradu z lanovky, ačkoliv jsme na ni shlíželi shora.

stěžovat × ztěžovat

Stěžovat se s- ve smyslu naříkat, bědovat. Kdežto ztěžovat s předponou z- je myšleno ve smyslu dělat si věci těžší, komplikovat.

Je to ztíženo okolními jevy. (okolní jevy dělají činnost složitější.
Pořád si na mě nestěžuj.
Proč si stěžuješ? (na někoho)
Proč si tu práci tak ztěžuješ? Použij kalkulačku. (dělá si ji složitější)
Stěžoval si na ztížené podmínky.

slézt × zlézt

slézt z vrcholu dolů
zlézt horu (= zdolat horu)

správa × zpráva

Správa Pražského hradu, spravovat (opravovat) auto, spravovat cizí jmění
zpráva (novina) z Pražského hradu, zpravovat (informovat) někoho o něčem

Některá slova je možné psát jak s předponou s-, tak i s předponou z-. Patří mezi ně: zcestovat i scestovat, zkrápět i skrápět.^[1]

**Psaní předpon s(e)‑, z(e)‑ ve slovech přejatých**

U sloves zakončených na ‑ovat (aktualizovat, kopírovat, kombinovat, kompletovat, komplikovat, kontaktovat, konstruovat) je podoba s předponou z‑ vždy správná. Jen u některých z nich lze zvolit i předponu s‑ (zestylizovat i sestylizovat, zkontaktovat i skontaktovat, zkompletovat i skompletovat, zmontovat i smontovat). Výjimkou jsou pouze ta slovesa, která mají s‑ už v původním jazyku: skandalizovat (neexistuje samotné *kandalizovat), skandovat, skartovat, skreč –⁠ skrečovat, smeč –⁠ smečovat.^[1]

↑ ^1,0 ^1,1 ^1,2 ^1,3 Internetová jazyková příručka [online] (2008–2024). Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Cit. 2. 10. 2024. <https://prirucka.ujc.cas.cz/>.

[:0-1] 1,0 ^1,1 ^1,2 ^1,3 Internetová jazyková příručka [online] (2008–2024). Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Cit. 2. 10. 2024. <https://prirucka.ujc.cas.cz/>.

[1]