Čeština/Předpony s-, z- a vz-

Předpony s- a z- ve výslovnosti vlivem spodoby znělosti často splývají, např. slova správa i zpráva se obě čtou [správa], sběh i zběh [zbjech]. Psaní se však neřídí výslovností, ale pravidly popsanými níže. Pokud se tyto předpony vyskytují před nepárovými souhláskami (m, n, ň, r, l, j) a před v, ke spodobě znělosti nedochází, např. svolat [s-] a zvolat [z-]. Na patřičnou výslovnost bychom též měli dbát u slabičných varian se- a ze-.

Problematická bývá někdy i předpona vz-, jež s uvedenými dvěma při málo pečlivé výslovnosti často splývá, např. vzduch [zduch] namísto [vzduch].

Předpona vz-

editovat

Používá se ve významu směřování vzhůru (i v přenesených významech): vzlétnout, vznést se, vzlínat, vzplanout, ale také vzpomínat ...

Psaní předpon s(e)‑, z(e)‑ ve slovech domácích

editovat

Předpona s-

editovat

Předpona s- vyjadřuje směřování:

  • dohromady: sbírat, sbíhat se, shromažďovat, sblížit se;
  • dolů: slétnout, snést se, spadnout, shora;
  • z povrchu pryč: smést, smýt, spálit.

U mnohých slov je nutné si slova zapamatovat, protože není zřejmý původní význam: slevit, skončit, strávit, stvořit, stýskat si ad.[1]

Předpona z-

editovat

Předpona z- se používá v ostatních případech a pro změnu stavu, zejména pak označuje změnu stavu: zhnědnout, zestárnout, zvadnout.

Obecně lze říct, že předpona z- se tvoří:

  • u nedokonavých sloves na dokonavá: moknout - zmoknout, potit se - zpotit se, rušit - zrušit;
  • od substantiv nebo adjektiv vzniklých od slov základových, tj. mající význam ‚učinit nebo stát se tím, co znamená slovo základové‘: ocel - zocelit, totožný - ztotožnit, pochybný - zpochybňovat.

Stejně jako u předpony s- si i u předpony z- musíme některá slova zapamatovat: zkoumat, zkoušet, zpívat, zpověď, způsob, zřídit, ztepilý ad.[1]

Problematická slova a dvojice slov

editovat

U některých slov již není patrný původní význam, a proto je obtížné volbu náležité předpony odvodit. Existuje též celá řada dvojic, kde předpona rozlišuje význam:

sběh × zběh

editovat
  • sběh lidí, koleje se v dálce sbíhají, seběhlo se to velmi rychle
  • vojenský zběh zběhl (utekl) z bitevního pole

shlédnout × zhlédnout × vzhlédnout

editovat

Shlédnout (shlížet) vyjadřuje pohled shora dolů. A to buď doslovně, při pohledu z patra budovy dolů, nebo přeneseně, ve významu přezíravě.

  • Francie shlíží na Obamu.
  • Na Brno shlíží bronzový Mozart.
  • Shlédnout z pátého patra.
  • Mám dojem, že na mě shlíží spatra.

Zhlédnout (zhlížet) znamená něco vidět. Pokud jste byli v kině a viděli jste film, můžete říct, že jste jej zhlédli. Zhlédnout užijte v kontextu, kdy jste jako diváci, když něco spatříte, vidíte či prohlížíte.

  • Zhlédl jsem skvělý muzikál. (viděl)
  • Včera jsme zhlédli skvělý film. (viděli)
  • Zhlédla ho a šla za ním. (viděla ho)
  • Tento blog zhlédlo již tisíc návštěvníků. (spatřilo)

Pokud se díváme vzhůru (i v přeneseném významu), je náležitým tvarem vzhlédnout (vzhlížet):

  • vzhlédnout k obloze
  • vzhlížet k někomu s obdivem

Sloveso shlédnout se vždy pojí s předmětem předložkovou vazbou (na, do), znamená dívat se směrem dolů. Sloveso zhlédnout (uvidět, spatřit) se pojí s prostým 4. pádem. Proto tedy Zhlédli jsme pražskou zoologickou zahradu z lanovky, ačkoliv jsme na ni shlíželi shora.

stěžovat × ztěžovat

editovat

Stěžovat se s- ve smyslu naříkat, bědovat. Kdežto ztěžovat s předponou z- je myšleno ve smyslu dělat si věci těžší, komplikovat.

  • Je to ztíženo okolními jevy. (okolní jevy dělají činnost složitější.
  • Pořád si na mě nestěžuj.
  • Proč si stěžuješ? (na někoho)
  • Proč si tu práci tak ztěžuješ? Použij kalkulačku. (dělá si ji složitější)
  • Stěžoval si na ztížené podmínky.

slézt × zlézt

editovat
  • slézt z vrcholu dolů
  • zlézt horu (= zdolat horu)

správa × zpráva

editovat
  • Správa Pražského hradu, spravovat (opravovat) auto, spravovat cizí jmění
  • zpráva (novina) z Pražského hradu, zpravovat (informovat) někoho o něčem


Některá slova je možné psát jak s předponou s-, tak i s předponou z-. Patří mezi ně: zcestovat i scestovat, zkrápět i skrápět.[1]

Psaní předpon s(e)‑, z(e)‑ ve slovech přejatých

editovat

U sloves zakončených na ‑ovat (aktualizovat, kopírovat, kombinovat, kompletovat, komplikovat, kontaktovat, konstruovat) je podoba s předponou z‑ vždy správná. Jen u některých z nich lze zvolit i předponu s‑ (zestylizovat i sestylizovat, zkontaktovat i skontaktovat, zkompletovat i skompletovat, zmontovat i smontovat). Výjimkou jsou pouze ta slovesa, která mají s‑ už v původním jazyku: skandalizovat (neexistuje samotné *kandalizovat), skandovat, skartovat, skreč –⁠ skrečovat, smeč –⁠ smečovat.[1]

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 Internetová jazyková příručka [online] (2008–2024). Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Cit. 2. 10. 2024. <https://prirucka.ujc.cas.cz/>.