Infinitiv (neurčitý způsob) je považován za základní tvar (lemma), pod kterým jsou slovesa uváděna ve slovnících. U většiny švédských sloves končí -a (např. tala, mluvit, göra, dělat), u malé skupiny sloves na jinou samohlásku (např. , jít, tro, věřit, se, vidět).

Ve větách před ním bývá částice att:

  • Här är det skönt att leva. = Zde je krásné žít.
  • Karl tycker om att lesa. = Karel rád čte/má rád čtení.

Částice att se neklade při tvoření složených slovesných časů, po některých slovesech a v některých dalších případech:

  • Jag ska gå till Sverige. = Pojedu do Švédska.
  • Jag kan gå till Sverige. = Mohu jet do Švédska.

Infinitiv bez částice att

editovat

Jak bylo uvedeno výše, infinitiv ve švédské větě obvykle předchází částice att. V určitých případech se však infinitivní částice nepoužívá:

Jag behöver gå dit. = Potřebuji tam jít.
De önskade se kungen. = Přáli si vidět krále.
  • ve vazbě předmětového pádu s infinitvem (do češtiny se překládá vedlejší větou):
Han bad mig inte göra det. = Žádal mě, abych to nedělal.
Hon sade sig veta det. = Řekla, že to ví.
  • podobně též ve vazbě podmětu s infinitivem:
Han hördes inte säga ett enda ord. = Slyšeli, že neřekl ani jediné slovo.
  • v ustálených spojeních a knižní řeči:
Vara eller inte vara, det är frågan. = Být či nebýt, toť otázka.
Tala är silver, tiga är guld. = Mluviti stříbro, mlčeti zlato.

Ale:

Att tänka fritt är stort, att tänka rätt är större. = Myslit svobodně je velkolepé, myslit spravedlivě je velkolepější.

Infinitiv po předložkách

editovat

Zvláštností švédské syntaxe je použití infinitivu po předložkách (např. för, utan). Takovéto vazby se do češtiny překládají vedlejší větou:

  • Vi har kommit för att se kungen. = Přišli jsme, abychom viděli krále.
  • Han kom utan att bli sedd. = Přišel, aniž by byl viděn.

Externí odkazy

editovat
  •   Encyklopedický článek Infinitiv ve Wikipedii