ASŘ zemědělského podniku

Automatizovaný systém řízení (ASŘ) zemědělských podniků (60. - 80. léta)

Od 60-tých let se v ČSSR začali budovat Automatizované systémy řízení. Pouze v rezortu zemědělství se podařilo vybudovat jednotný a jedinečný celostátní systém ASŘ. Reálné počátky využívání počítačů v zemědělství lze datovat do roku 1965, kdy byly do tohoto odvětví dodány první sálové počítače. Ty se nacházely především ve Výzkumném ústavu ekonomiky zemědělství a výživy a na vysokých školách a zemědělských v Praze a Brně. Primárně byly zprvu zaměřeny především na akademické využití v oblasti ekonomicko-matematických modelů využívaných k optimalizaci typů krmných směsí a dávek, využívání vnitropodnikové dopravy a optimalizování struktury a umístění zemědělské výroby. Na toto období navazovaly postupně další projekty s cílem automatizovat a sjednotit určité části informačního systému. I na základě prohlubující se mezinárodní spolupráce v rámci RVHP, vše vyústilo ve vznik jednotného komplexního automatizovaného systému řízení zemědělského podniku a okresu ASŘ. Vzhledem k omezenému množství výpočetního času na sálových počítačích, které byly provozovány v rámci výpočetních středisek PRŘVT, byly nejdříve řešeny sociálně ekonomické agendy (mzdy, plánování apod.). Následovaly provozní agendy a to především z oblasti živočišné výroby, která díky své typovosti a to i v mezinárodním pojetí umožňovala úzkou spolupráci zemí v rámci RVHP. Zaměření těchto systémů bylo soustředěno především na kontrolu užitkovosti, šlechtění včetně kontrol dědičností a veterinárních opatření a to zejména pro skot a prasata. Tempo rozvoje a zavádění ASŘ do jednotlivých zemědělských podniků bylo v 70. letech úctyhodné. V roce 1975 byl tento systém provozován pouze na několika desítkách průkopnických podniků, ale již o 4 roky později jej využívalo více než 800 podniků a v roce 1983 byl již nasazen prakticky na všech zemědělských podnicích v tehdejším ČSSR.

Vývoj nasazení ASŘ na zemědělské podniky v ČSSR:

S nárůstem objemu zpracovávaných informací rostla i potřeba zadávání vstupních dat do systémů, kterou zajišťovali pověření pracovníci ve výpočetních centech. To zvyšovalo tlak na decentralizaci zadávání vstupních informací a k instalaci jednoduchých zařízení přímo na jednotlivé podniky, na kterých uživatelé sami pořizovali vstupní data na děrné štítky a později magnetické pásky. V sedmdesátých letech vznikaly na jednotlivých Okresních zemědělských správách tzv. Aplikační skupiny. Ty zajišťovaly dodávky a servis výpočetní techniky na všechny zemědělské podniky v okrese včetně školení obsluhy. Současně zajišťovali i sběr napořizovaných prvotních dat a distribuci výstupních sestav ze zpracování na centrálních sálových počítačích. Celý komplex ASŘ představoval v této době zhruba 800 programů, které byly rozděleny do jednotlivých subsystémů a veškeré části byly vzájemně propojeny tak, že tvořily integrovaný celek.

ASŘ zemědělského podniku především díky svému plošnému rozšíření umožnil sjednocení informačního systému téměř ve všech zemědělských podnicích a stal se tak dobrým základem jednak pro další vývoj, ale i jako inspirace a vzor pro sjednocování a integrace systémů v dalších odvětvích. Díky jednotnému systému pro celou ČSSR bylo zemědělství jediným rezortem, který měl automatické zpracování výkaznictví. Kromě nejrozšířenějšího ASŘ si i některé zemědělské podniky vyvíjely vlastní systémy jako například JZD Slušovice, Státní statky Šumava či Velkovýkrmny Třeboň. Tyto systémy ovšem byly především díky úzké spolupráci vývojářů velmi podobné ASŘ pouze se zapracováním konkrétních specifik pro dané podniky.

Osobní počítače a ASŘ ZPoK (1985 - 1990)

Další etapa ve vývoji informačních systémů v zemědělství je velice úzce spjata s Doc. Karlem Novotným, CSc., který se jakožto dlouholetý zaměstnanec Agrodatu a metodik řady projektů včetně ASŘ na přelomu 80. a 90. let výrazně zasloužil o změny přístupu a modernizaci v této oblasti. Již v roce 1985 totiž přišel s revoluční myšlenkou zpracovávat celé účetnictví zemědělského podniku na osobním počítači. Ideový projekt byl zpracován pod názvem „ASŘ ZPOK“ (ASŘ Zemědělského potravinářského komplexu) a ihned po představení vzbudil odmítavé reakce především od vedení Agrodatu, ÚRŘP (Ústav racionalizace řízení a práce) a dalších státních složek. Nakonec se však našlo i několik zastánců především Dr. Pavol Kubaš, ředitel slovenského PRR (Podniku racionalizace a řízení) a tak se mohlo na projektu alespoň v ústraní začít pracovat. Vzhledem ke značnému vytížení zaměstnanců Agrodatu, kteří museli i nadále hlavně udržovat a rozvíjet stávající systémy a především ASŘ, a minimální podpoře od vedení, byl celý projekt koncipován tak, aby na něm mohli pracovat i další projektanti z odštěpných závodů Agrodatu a PRR Bratislava. Konkrétně se jednalo především OZ Kladno, Košice, Nový Bor, později Příbram a další. Z teoretického hlediska se velice intenzivně zapojil Ing. Jiří Dušek z Aplikační skupiny ze Žďáru nad Sázavou. Celý systém byl vyvíjen v prostředí PC-FAND a metodicky vycházel z osvědčených principů ASŘ. Jednalo se o otevřený modulární a vzájemně propojený systém, který by se již z dnešního pohledu dal jednoznačně zařadit do kategorie ERP. Obsahoval automatizované výpočty s možnostmi široké analytické evidence (až 6 úrovní) vhodné především pro zemědělské podniky, ale již nic nebránilo tomu využít systém i pro řízení podniků s jiným zaměřením. Základní osu tvořily moduly Účetnictví, Výkazy, Zásoby, Mzdy, Investiční majetek, Zvířata a Prodejna. Navíc systém již plně podporoval práci v síti či sehrávání dat pomocí disket. Celý projekt se nakonec, i když se jednalo o jakési polo-pirátské dílo, především díky značnému nasazení a nadšení všech zúčastněných rychle rozvíjel a relativně brzo bylo vše připraveno k praktickému nasazení. Ani v této době však nepřicházela podpora z vedení a většina předpovídala projektu krach. Velké překvapení způsobila především informace, že od prvního ledna 1990 se tento projekt spustí na všech podnicích jednoho z největších okresů ČSSR, Žďár nad Sázavou. Toto odvážné rozhodnutí, podpořené navíc vypovězením smlouvy o zpracování účetnictví na středním počítači v Agrodatu Brno k 1. 1. 1990, přivedlo Ing. Jiřího Duška, který se za celý projekt v tomto okrese postavil, do velmi svízelné situace. Neměl zatím žádné počítače pro podniky a měl neodzkoušený projekt, o kterém všichni „odborníci“ tvrdili, že musí krachnout. Musel přesvědčit všechny pracovníky zemědělských podniků v okrese, aby nakoupili osobní počítače. Bylo nutné sehnat dodavatele 100 kusů PC pro 40 zemědělských podniků. Ani jeden z nich neměl devizové prostředky. Proto se využila nabídka JZD Syrovice, které skutečně 100 ks PC dovezlo 23. 12. 1989 z Rakouska. Jeden počítač s barevným monitorem včetně široké jehličkové tiskárny přišel na 250 tis. Kč. Ovšem tato investice byla zaplacena za dva roky, protože se již nehradilo zpracování účetních agend na velkém počítači v Brně. Velkým problém tehdy bylo, jak zaškolit 600 účetních na tento nový program a hlavně obsluhu počítače, který do té doby ještě nikdo ani neviděl. Neexistovaly žádné počítačové učebny. Aplikační skupina Žďár nad Sázavou měla za tímto účelem v předstihu připravenou agendu FANESA (FAndovská NESmyslná evidence Aut), kterou sama naprogramovala. Účetní obdrželi dvoustránkový návod. A pomocí této agendy se musely naučit počítač i program ovládat. Zvládli to perfektně a celý smělý a revoluční projekt se i přes řadu drobných problémů povedlo realizovat a stal se tak odrazovým můstkem ke změně přístupu ve zpracování informací v celém odvětví.

Komercializace (1991 – současnost)

Počátek další etapy je opět spojen s Doc. Karlem Novotným, CSc. a jeho týmem. Ten na základě prvního úspěšného projektu s ARŘ ZPoK, kde si definitivně potvrdili směr, kterým se bude toto odvětví dále ubírat, připravil a předložil vedení Agrodatu plán na přebudování odštěpených závodů Agrodatu a výpočetních středisek v malé metodické útvary, které by se zabývaly poradenskou činností, školením zemědělských podniků, zaváděním projektů na osobních počítačích. Bohužel vedení Agrodatu se k této myšlence postavilo odmítavě a celý plán smetli ze stolu. U programátorů se však tato myšlenka začala prosazovat a řada z nich se často i přes nevoli jednotlivých ředitelů začala přihlašovat. Během šesti měsíců vzniklo u odštěpných závodů přes dvacet neoficiálních útvarů tohoto typu, které dostaly pracovní název Organizační kanceláře. Klíčový okamžik nastal v lednu 1991, kdy byla svolána na ministerstvo zemědělství porada všech ředitelů odštěpených závodů Agrodatu a kde se mělo jednat o další budoucnosti Agrodatu. Zde byl ze strany Doc. Karla Novotného, CSc. opět přednesen návrh přebudovat Agrodat na síť Organizačních kanceláří, které by poskytovaly všem zemědělským podnikům služby účetní, daňové a právní, zajišťovaly by jim zavádění programů na personální počítače a pomoc při budoucí restrukturalizaci jejich výroby a organizace. Postoj byl bohužel opět zamítavý s tím, že je dále v plánu rozvíjet centralizované zpracovávání dat. To mělo za následek, že Doc. Karel Novotný, CSc. včetně jeho týmu podali v Agrodatu téměř okamžitě výpověď a obratem založili Organizační kancelář jako privátní sdružení fyzických osob. Tento krok postupně následovaly i další skupiny programátorů a metodiků na jednotlivých odštěpených závodech Agrodatu a vznikla tak po celé zemi řada soukromých firem s podobnými názvy „organizační kancelář“ z nichž většina funguje dodnes. Tyto subjekty se zprvu skutečně zaměřovaly především na poskytování služeb v oblasti účetní, daňového a právní a právního poradenství, dodávky IT techniky a systému ASŘ ZPoK na zemědělské podniky. Avšak vzhledem k tomu, že se jednalo hlavně o bývalé programátory a metodiky, tak velmi brzo začala většina těchto firem projektovat vlastní informační systémy a to již s výrazně širším zaměřením než jen na zemědělskou problematiku. Mezi těmi více zemědělsky zaměřenými lze zmínit systém FAS a následně jeho verzi pro Windows WinFAS, který vyvinula a dále vyvíjí Organizační kancelář s.r.o. ze Žďáru nad Sázavou. Dále pak například systém Sidus, či informační systém IMES. Po transformaci zemědělských podniků a jejich převodu do soukromého vlastnictví, souběžně se zánikem státního Agrodatu a zrušení centrálního zpracovávání dat dochází k obrovské diferenciaci mezi podniky v přístupu k IT. Řada podniků pochopila velice brzy význam a přínos informačních technologií pro další rozvoj a snaží se využívat nejnovějších SW produktů pro svoje podnikání. Bohužel ale vzhledem ke značné konzervativnosti v tomto odvětví existuje stále spousta zemědělských podniků, která ještě dnes využívá zastaralé, skomírající a již zcela nedostatečné DOSovské systémy což snižuje výrazně jejich efektivitu a negativně dopadá na celé odvětví. U těchto podniků lze bohužel konstatovat, že uvízly ještě v dobách socialismu a veškeré porevoluční změny fungování těmto podnikům spíše uškodily. Celé odvětví se v 90. letech značně rozdrobilo a na trhu se postupně se objevily desítky systémů od jednoduchých typizovaných evidencí až po komplexní a robustní ERP systémy pro řízení velkých podniků.

Tyto přehledné informace převzaty z diplomové práce .

Životopis Doc.ing. Karla Novotného, CSc.

Karel Novotný (* 13. března 1933 Písek) je český auditor, člen Komory auditorů České republiky (a též její rady). Jedná se o velkého propagátora výpočetní techniky v zemědělství, který byl i jeho prvním průkopníkem od 60. let 20. století.

Absolvoval gymnázium v Písku. Hlavně se věnoval hudbě a divadlu. Dálkově si vystudoval první ročník konzervatoře na fagot. V roce 1948 byla jeho rodina označena za nepřátele socialismu. Doma jim čeští estébáci všechno zabrali. Jeho otec byl zavřen a odvezen bez soudu neznámo kam. Jemu zakázali dále studovat. Mohl si vybrat jít do hutí, dolů nebo zemědělství. Vybral si zemědělství. Nastoupil na státní statek bývalého švarcenberského panství. Tam dělal účetního pro 35 vesnic. Zde se nejvíce naučil od ekonoma pana Kintnera, který měl tři vysoké školy. Ten jej naučil všem tajům, jak se prakticky vede účetnictví a celá správa panství.

Studium na vysoké škole a umístěnka

V roce 1953 byla založena Vysoká škola ekonomická v Praze. Měla nedostatek studentů a proto mohl jít studovat. Vysokou školu ukončil v roce 1958. V tomto roce se i oženil. Manželka Dagmar. Mají spolu tři děti. Po škole nastoupil na umístěnku na statek Votice, který byl v tu dobu nejhorším ve středočeském kraji. Během pěti let se mu podařilo dát do pořádku účetnictví a statek začal prosperovat a dokonce vykazovat zisk. Na benešovském okrese bylo pět státních statků a on byl jediným ekonomem, který nebyl ve straně. Během těchto pěti let v účetnictví měl neustále závazek vůči těm zemědělcům, kterým byl majetek sebrán. Zjišťoval, jestli existuje nějaký zákon, který by zakazoval jim to vyplatit. Když zjistil, že ne, tak jim to převodem na vkladní knížky vyplatil. Bylo to asi pět milionů korun. Hned si ho předvolala okresní prokurátorka a chtěla vysvětlení, proč jim to vyplatil „těm kulakům a nepřátelům“. On se naproti tomu optal, proč se dluhy nemají platit, kde to je napsáno. Výsledkem bylo, že ze státního statku musel odejít. Hledal si místo. Na všechny zemědělské podniky ve středočeském kraji šlo ale upozornění, že ho nesmí přijmout. Chtěli, abych se stal příživníkem a měli důvod ho zavřít.

Období práce v kancelářských stojích

Jel si tedy hledat místo do Prahy. Zcela náhodou potkal ředitele Kancelářských strojů, který ho přijal. Nastoupil do Kancelářských strojů do oddělení, kde byli samí takoví „nepřátelé socializmu“ a začal se učit a zavádět projekty a účetnictví. Nejprve zaváděl účtovací stroje a fakturovací stroje a dělal projekty pro účetnictví především pro zemědělské podniky. Později byl pověřen, aby připravil techniku a zavádění děrné pásky pro počítače. Posléze patřil do programátorského týmu, když se zaváděly první počítače v Československu. Byl u prvního počítače (Eliot 803 B), který se v zemi instaloval. Práce bylo dost a byla to nejkrásnější léta jeho zaměstnání.

Učitelem na vysoké škole

V roce 1966 když začínalo rašit Pražské jaro, se nechal přesvědčit a šel učit na Vysokou školu zemědělskou v Praze. Odůvodněno to bylo tím, že ho tam studenti potřebují a hlavně, že se tam má instalovat počítač a nevědí si tam moc rady. Nastoupil tam a učil účetnictví, finance, praktikum účetnictví, projektování, a později teorii informací. Vytížen byl na sto procent, ale když přišel za ním jeden známý dobrý ekonom s žádostí, aby pro něj vyprojektoval prvý automatizovaný systém účetnictví pro zemědělství, neodolal. Objednal počítačový čas na celou noc a spolu s dalšími dvěma techniky se o to pokusili. Měli více nadšení než zkušeností, ale šlo to. Počítač Minsk 22 neměl žádný operační systém. Na vstupy si vypůjčili na celní záznam jeden sčítací stroj s děrnou páskou ADDO-X.

Práce se povedla a v roce 1967 mohli zorganizovat veřejný seminář na téma „Automatizovaný systém účetnictví zemědělského podniku“.

Práce v AGRODATu

Pak přišel rok 1968. Věnoval se hlavně skautingu. Při prověrkách byl označen za potencionálního nepřítele socializmu. V roce 1969 ho oslovil náměstek ministra zemědělství JUDr. Chromeček, který obdržel od premiéra Lubomíra Štrougala přidělenou kvótu 30 počítačů Tesla-200 a že nemají ani jednoho programátora, který by se toho ujal. Přistoupil tedy na návrh náměstka Chromečka a přešel do Agrodatu. Propočetl si, že zavádět programy pro každý podnik samostatně by bylo nehospodárné, vymyslel proto projekt Podnik-okres, Praha východ. To znamenalo, že se zaváděl projekt účetnictví vždy pro všechny podniky okresu najednou. Tím zvítězili nad konkurenčními projekty Slušovic, Tachova a Nitry. Zavádění tohoto projektu bylo organizačně náročné, neměli k tomu žádné odborníky. Proto vymyslel spolu s Ing. Amslerem, že na každém okrese zřídí „aplikační skupinu“. Tak úspěšně završili celý projekt pro celý rezort zemědělství v celém Československu.

Práce na minipočítačích

Jenže technika se rychle vyvíjela a střední počítače byly nahrazovány tzv. minipočítači řady SK 3 a SK 4. Na tento typ počítačů vyvinuli soubor programů pro tzv. „Operativní řízení“. S tímto projektem poměrně slušně obstáli nejen v v Československu, ale především v sovětských republikách, v Litvě, Uzbekistanu, v Tadžikistanu, na veletrzích v Dušanbe, v Taškentu, v Moskvě. Tento typ počítačů byl však brzo vystřídán tzv. osobními počítači.

Aby nezůstali pozadu, pustili se do projektování jiného typu projektu a sice pro podnikový účetní systém nazvaný ASŘ-ZPOK. Znamenalo to, že účetnictví si bude zpracovávat každý podnik doma na vlastním počítači. Znamenalo to zrušení Agrodatu a středních počítačů. Ke zdárnému vyřešení projektu přispěl především Ing. Jiří Dušek ze Žďáru nad Sázavou, který neustálými připomínkami vylepšoval projekt. On byl první, kdo měl tu odvahu se svými spolupracovníky v aplikační skupině, celý projekt spustit od 1.1.1990 na celém okrese Žďár nad Sázavou na 40 zemědělských podnicích. Předpovědi ředitelů Agrodatu, že projekt zkrachuje, se nesplnily. Program se úspěšně rozšířil po celém Československu. Na tomto projektu se nemalou měrou podílel kolektiv programátorů z Košic.

Po roce 1989

Už nebyl nepřítel lidu. Odolal nabídkám jít do politiky a na ministerstvo. V roce 1990 obhájil dizertační práci a stal se docentem. V roce 1990 aby se Agrodat přeměnil na účetní a daňové služby, zrušit střední počítače a přeměnit závody a střediska AGRODATu na „Organizační kanceláře“. Neuspěl. Ředitelové Agrodatu nesouhlasili. Dal tedy výpověď a založil první „Organizační kancelář“. V hlavě měl připravený projekt Privatizace státních podniků, tak se nebál, že se neuživí. Začínal jako „podnikatel“ v 57 létech. S kolegy programátory peníze neměli, tak si půjčili. Nejprve je „vypekl“ ministr privatizace pan Tomáš Ježek.Projekt objednal pro celou Českou republiku, ale na poslední chvíli odřekl a náklady, které s tím měli, (asi 600 tis.) jim nikdy neuhradili. Pak přišel slovenský ministr privatizace pan Ivan Mikloš a ten si projekt objednal pro celé Slovensko a zaplatil. Organizační kanceláře se rozrůstaly jako houby po dešti.

Po privatizaci přišla transformace zemědělských družstev. Díky Ing. Holečkovi a jeho pečlivosti byli připraveni i na tento projekt. Projekty transformace a restituce zemědělských podniků se ujaly a rychle rozšiřovaly. Následovala celá řada dalších zakázek včetně projektů pro účetnictví pro začínající podnikatele. (ÚOK, ORGIS, Zakladatelský projekt státních statků, Archivace, Sapard a další). Protože doba se rychle vyvíjela, bylo třeba také zapracovat na sobě. Neměli auditora pro účetnictví. Přihlásil se mezi prvními a přesvědčil další členy Organizační kanceláře Praha, aby si udělali zkoušky. Podobně to bylo i s osvědčením soudních znalců, protože ti také chyběli. Dále bylo potřeba vychovat si nástupce, aby Organizační kancelář Praha mohla pokračovat dále. I to se podařilo. On už jen jako pracující důchodce radí svým nástupcům a spolupracovníkům.

Jeho životní krédo

Jeho morálním krédem co radí i všem žákům a přátelům je to, co sám získal od svých rodičů - mít čistý štít. Odkazuje při tom na úryvek z Edmond Rostand Cyrano z Bergeracu:

"Vše mi berete, můj vavřín i mou růži,

jen berte, jedno přec zůstane tu muži,

co sebou odnesu, co večer vrátím Bohu,

až dvorným pozdravem se vznesu nad oblohu,

co nemá trhliny, ni skvrny v triumf jistý,

na vzdor to odnesu, to je štít svůj čistý."

Jeho vyjádření k problematice sucha

Kde se stala chyba, aneb kdo může za současný stav půdy, která odmítá zadržovat vláhu….

Při každém stěhování vyplavou doklady, které kdysi zapadly a které je dobře si připomenout. Tak tomu bylo v letošním roce, když jsme přestěhovávali sídlo Organizační kanceláře Praha. Našla se složka projektu, kterým jsme se v roce 2000 přihlašovali do soutěže na program dotací pro zemědělství, při vstupu do EÚ. Před tím jsme vyhráli projektem „SAPARD“, který byl úspěšně přijat a zaveden, proto jsme se přihlásili do projektu dotací. Hlavním rozdílem oproti současně zavedeným projektům byl v tom, že se měla vytvořit databáze všech zemědělských subjektů, která se dvakrát ročně aktualizovala a pomocí parametrů, uložených v číselnících se zemědělským subjektům měly nabízet dotace pro daný rok. Jedním z parametrů, které tam byly zabudovány, bylo zatížení dobytčími jednotkami na ha zemědělské půdy. (především hovězího dobytka). Orientačně se předpokládalo cca 0,4 DJ na ha zemědělské půdy. Kdo by měl méně,tomu by dotace byly kráceny a naopak, kdo by měl více, měl by zvýšené dotace. (Samozřejmě, že byly horní a dolní limity.) Důvodem tohoto opatření, nebylo zvyšování produkce živočišné výroby, ale zajištění množství hnoje. Vycházelo se ze zásady, že každá půda, aby si zachovala drobtovitou strukturu, potřebuje každé čtyři roky 50 tun hnoje na zaorání. Jinak bude půda chřadnout, rozpadat se a ztrácet schopnost zadržovat vláhu.

Obával jsem se v našem přístupu toho, aby „podnikavé zemědělce“ nenapadl takzvaný analytický přístup k hospodaření a ve snaze získat co nejrychleji zisk, postavili si ve svých podnicích jednotlivé komodity, vypočítali si jejich rentabilitu, co je ziskové, na to se zaměřit a co je ztrátové vynechat a přestat vyrábět bez ohledu na to jaké to bude mít následky pro budoucnost. Zdůrazňoval jsem tak zvaný „organický přístup“, kdy některé komodity se vyplatí vyrábět prostě proto, že se tím zachová přirozený a léty prověřený přístup k hospodaření. Bohužel, tehdejší pan ministr zemědělství více poslouchal tzv. „loby pseudoodborníků“ a našeptávačů, vypsanou soutěž zrušil a zdůvodnil to tím, že by se nestihlo řešení, přihlášené projekty do soutěže zrušil a vybral si firmu, která odborný přístup zavrhla a prosadila, že dotace budou přidělovány pouze na půdu. Řada podnikatelů to uvítala a pobírala dotace bez ohledu na to, jestli mají živočišnou výrobu, jestli vyrábějí hnůj a jestli něco vracejí do zemědělské půdy. Postupně se tento „způsob hospodaření“ rozšiřoval i do dalších zemědělských podniků a docházelo k tomu, že živočišná výroba je ztrátová a že lze hospodařit bez živočišné výroby, že stačí, když se ponechá na polích rozdrcená sláma a doplní se minerálními hnojivy. Nejhůře dopadly dojnice, protože se neustále argumentovalo tím, že mléko je ztrátové, nerentabilní a že jsou vlastně dojnice přítěží v dosahování zisku. Vůbec se nehledělo na to, že dojnice vyrábějí hnůj a že pro zachování struktury zemědělské půdy je nezbytný. Argumenty, že výroba mléka je ztrátová se ozývaly i u čelných představitelů naší tzv. odborné veřejnosti. Podnikatelé si stěžovali, že se jim půda rozpadá, že není schopna zadržovat vláhu, že by měli obdržet další dotace na sucho a přitom si neuvědomovali, že podstatnou chybou se na tom sami podílejí. Ministerstva to řeší tím, že vypisují dotace na obnovu močálů a zatím žádný ze současných ministrů nepřišel na to, že dokud se neobnoví drobtovitá struktura zemědělské půdy, žádný močál to nespasí.

Všichni si pamatujte, kde jsou Vaše kořeny a chraňte se toho, honit se za rychlým ziskem. To je vždycky podezřelé a v důsledku to přináší jenom škody.

Jeho vyjádření k hřbitovům informací

V současné době je auditor svírán do dvou ramen kleští. Z jedné strany je to zákazník u kterého auditor provádí audit (tím nemyslím tlak zákazníka na výsledek auditu, ale na předávání velkého množství informací které se skutečným auditem ani nemají přímou vazbu) a na druhé straně strach z kontroly dozorčí komise, aby mu nevytýkala něco, co nemají v auditorském spise. A tak, z obav, aby se na něco nezapomnělo, hromadí se ve spise auditora vše možné i nemožné, potřebné či nepotřebné, jen aby se na něco nezapomnělo když přijde kontrola, jen aby se pochlubili, že mají „vycpaný spis“ auditora.

Kdysi platilo a domnívám se, že stále ještě platí, že informace je taková „zpráva“, která snižuje entropii systému při našem rozhodování. To všechno ostatní jsou jen bezcenné zprávy, které nás zahlcují a místo toho, aby nám snižovaly naší nerozhodnost při našem rozhodování, jen zatemňují a zaplevelují naše rozhodování. Naše rozhodování se neubírá k tomu, abychom se dobrali pravdě při zkoumání daného objektu ( v našem případě sledované účetní jednotky), ale strachu, abychom vyhověli příští kontrole. Ve jménu toho pak plníme spis auditora všemi možnými i nemožnými zprávami a tak postupně budujeme „hřbitovy informací“, pokud to vznešené slovo „informace“ můžeme ještě informacemi nazvat. K těm hřbitovům se patrně již nikdy nebudeme vracet. Bohužel, tento jev se u nás stal jevem celonárodním a všechny instituce se živí především tím, že budují „hřbitovy informací“, zaplňují jimi všechny možné prostory a rozvoj informačních technologií tomu dále napomáhá, protože nám umožňuje ještě větší a ještě větší prostory .(elektronické prostory, elektronické hřbitovy informací.

Kdy se nám navrátí doba, kdy informace budeme používat skutečně k tomu, k čemu byly určeny, k snižování entropie systému a ke skutečnému poznávání daného objektu a nikoliv k tomu, abychom jimi plnili všechny možné i nemožné prostory, fyzické i elektronické a zbavili se strachu z kontroly. Touto úvahou nechci snižovat důležitost auditorského spisu, ve kterém skutečně musí být objektivně popsány skutečnosti, kterými danou účetní jednotku charakterizují a upozorňují na nalezené skutečnosti, které nás vedou k objektivnímu výroku auditora. Chci jen upozornit na to, že v argumentaci při sbírání informací jsme vedeni snahou, abychom neměli potíže s kontrolou a plnili auditorský spis zprávami, ke kterým se už nikdy nebudeme vracet. Podobně se s tímto jevem setkávám u dalších společností jako je Zemědělský intervenční fond, PGRLF, stavební úřady, pozemkový fond a další instituce. Ty všechny ve svých prohlášeních už dvacet let slibují, jak zjednoduší a zpřehlední svůj systém, odstraní nepotřebné informace a přitom pravý opak je pravda. Všechny předchozí vlády ve svých nastupujících prohlášeních deklarovaly toto „líbivé prohlášení“ a doposud žádná pro to nic neudělala. Doporučuji všem, aby všichni jejich členové a zaměstnanci navštívili povinně některý z hřbitovů a tam povinně udělali inventuru. Na závěr bych chtěl uvést jeden příklad, který kdysi formuloval jeden americký filozof a který jsem dával svým posluchačům za příklad: ….Byl jeden člověk, jehož hlavním a jediným úkolem bylo vysušit bažinu. Jakmile vstoupil do bažiny, napadli ho žraloci. Člověk musel nejprve odehnat žraloka. Jenže, jakmile odehnal jednoho, napadl jej druhý a on musel odhánět i toho druhého. Když jej odehnal, napadli jej další a tak musel odhánět ty další a další. Ten člověk už nikdy nevysušil bažinu, nesplnil svůj původní záměr, „vysušit bažinu“, jeho činnost se proměnila v „odhánění žraloků“.

Proto se snažte, aby vaše životní náplň byla smysluplná a nestala se „odháněním žraloků“.

Dílo

Projekty pro automatizované zpracování ekonomických agend:

• Projekt ASŘ okresu
• Projekt ASŘ ZPoK
• Projekt privatizace státních podniků
• Projekt transformace a restituce zemědělských podniků

Podílel se na více než 100 publikací, které se týkaly popisu ASŘ a ASŘ ZPOK.

Galerie

• 
  ASŘ ZPOK
• 
  Chozrasčotní odpočty
• 
  Účetnictví ASŘ ZPOK
• 
  Zpravodaj AS

Literatura

• NOVOTNÝ, Karel. Praktikum účetnictví a financování: Určeno pro posl. fak. provozně-ekon. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968.
• NOVOTNÝ, Karel. Praktikum účetnictví: střední mechanizace : určeno pro posluchače provozně ekonomických fakult. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1969. ISBN (Brož.).
• NOVOTNÝ, Karel, Jaroslav PROCHÁZKA a Helena VOLNÁ. Praktikum účetnictví: parametrický systém programování hromadných dat : určeno pro posl. fak. provozně ekon. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. ISBN (Brož.).
• NOVOTNÝ, Karel. Informace v zemědělském podniku a jejich zpracování. PRAHA: VŠZ, 1970.
• NOVOTNÝ, Karel. Půda. PRAHA: PRŘVT MZVž ČSR, 1974.
• NOVOTNÝ, Karel. Projektování ASŘ. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 1978.
• ŠTĚPÁNEK, Jan. Specifika ERP systémů pro zemědělskou prvovýrobu a integrace specializovaných SW nástrojů a datových služeb [online]. Hradec Králové, 2017 [cit. 2018-05-13]. Dostupné z: <https://theses.cz/id/modu33 />. Diplomová práce. Univerzita Hradec Králové, Fakulta informatiky a managementu. Vedoucí práce Ing. Karel Mls, Ph.D., str. 16-22.