Anorganická chemie/Názvosloví

České chemické názvosloví vzniklo v 20. a 30. letech 19. století. Postupně byly pravidla upravována, aby odpovídaly jak českému jazyku, tak požadavkům chemie.

Názvy prvků

V roce 2016 byly schváleny anglické názvy posledních prvků 7. periody. České názvy nejsou dosud potvrzeny.

Následující tabulka ukazuje příklady prvků, jejichž názvy jsou komplikovanější:

Bohrium	Bh	Curium	Cm	Darmstadtium	Ds
Einsteinium	Es	Flerovium	Fl	Hassium	Hs
Kalifornium	Cf	Kopernicium	Cn	Livermorium	Lv
Lutecium	Lu	Meitnerium	Mt	Promethium	Pm
Rhenium	Re	Rhodium	Rh	Roentgenium	Rg
Ruthenium	Ru	Rutherfordium	Rf	Seaborgium	Sg
Tellur	Te	Thallium	Tl	Thulium	Tm
Ytterbium	Yb	Yttrium	Y	Tennessine	Ts

Oxidační čísla

Oxidační číslo je formální náboj, který by atom měl, pokud bychom všechny vazebné elektrony přisoudili elektronegativnějšímu prvku. Pro oxidační čísla platí několik pravidel:

1. Součet oxidačních čísel atomů v molekule je roven nule.
2. Součet oxidačních čísel atomů v iontu je roven jeho náboji.

Vodík se ve sloučeninách nejčastěji vyskytuje v oxidačním stavu I, výjimkou jsou hydridy kovů, kde má oxidační číslo -I. V hydridech kovů má oxidační číslo I:

• P^-IIIH I
  3 
• Ca^IIH -I
  2 

Kyslík se ve sloučeninách vyskytuje ve čtyřech oxidačních číslech:

• Oxidy: K I
  2 O^-II
• Peroxidy: K I
  2 O -I
  2 
• Hyperoxidy: K^IO -½
  2 
• Ozonidy: K^IO -⅓
  3 

Oxidační číslo určuje koncovku kationtu:

Oxidační číslo	Kation	Sůl	Kyselina
I	-ný	-nan	-ná
II	-natý	-natan	-natá
III	-itý	-itan	-itá
IV	-ičitý	-ičitan	-ičitá
V	-ičný/-ečný	-ičnan/-ečnan	-ičná/-ečná
VI	-ový	-an	-ová
VII	-istý	-istan	-istá
VIII	-ičelý	-ičelan	-ičelá

• HN^VO₃ - kyselina dusičná
• H₂S^VIO₄ - kyselina sírová
• H₂S^VI₂O₇ - kyselina disírová

Ionty

Jednoatomové kationty mají název daný oxidačním číslem:

• K⁺ - draselný kation
• Ca²⁺ - vápenatý kation
• Mn⁴⁺ - manganičitý kation

Víceatomové kationty mají koncovku -onium:

• NH +
  4  - ammonium
• [(CH₃)₃NH⁺ - trimethylammonium
• PH +
  4  - fosfonium
• H₂NO +
  3  - nitratacidium

Anionty odvozené od bezkyslíkatých kyselin mají koncovku -id:

• Cl^- - chlorid
• N -
  3  - azid
• C^4- - karbid

Anionty odvozené od kyslíkatých kyselin mají koncovku danou oxidačním číslem centrálního atomu:

• PO 3-
  4  - fosforečnan
• SO 2-
  4  - síran
• ClO -
  4  - chloristan

Atomové skupiny

Názvy atomových skupin končí, nezávisle na jejich oxidačním čísle, koncovkou -yl. Pokud existuje více stejných skupin, které se liší nábojem, rozlišujeme je uvedením náboje nebo oxidačního čísla v závorce:

• OH - hydroxyl
• CO - karbonyl
• COCl₂ - chlorid karbonylu (chlorid kyseliny uhličité)
• SO - thionyl
• SO₂ - sulfuryl
• SeO - seleninyl
• SeO₂ - selenonyl
• ClO - chlorosyl
• ClO₂ - chloryl
• ClO₃ - perchloryl
• UO +
  2  - uranyl(1+) nebo uranyl(V)
• UO 2+
  2  - uranyl(2+) nebo uranyl(VI)

Izo- a heteropolyanionty

Izopolyanionty jsou anionty obsahující dva a více centrálních atomů téhož prvku. Heteropolyanionty obsahují dva a více centralních atomů různých prvků. Centrální atomy jsou propojeny kyslíkovým můstkem. Vznikají kondenzací z monomerních jednotek, např. dimerace chromanu na dichroman v kyselém prostředí:

2 K₂CrO₄ + 2 HCl → K₂Cr₂O₇ + H₂O + 2 KCl

Dalším příkladem jsou polyfosforečné kyseliny, ty vznikají kondenzací kyseliny fosforečné:

2 H₃PO₄ → H₄P₂O₇ + H₂O

Na obrázku je kondenzace dvou molekul kyseliny trihydrogenfosforečné za vzniku kyseliny difosforečné.

Pokud je počet centrálních atomů větší než dva, je nutno rozlišovat mezi lineárními a cyklickými molekulami. Lineární označujeme předponou katena- a cyklický předponou cyklo-. Na obrázku dole je uvedena struktura kyselin katena- a cyklo-trifosforečné.

Kyselina katena-trifosforečná a cyklo-trifosforečná

U heteropolyaniontů se názvy jednotlivých složek řadí v pořádí, ve kterém jsou vázány v molekule a oddělují se pomlčkami. Začínáme prvkem, jehož značka je v abecedním pořadí co nejblíže začátku, např. (O₃POO₂AsOCrO₃)^4- je anion chromano-arseničnano-fosforečnanový(4-).

Koordinační sloučeniny

Koordinační sloučeniny jsou sloučeniny obsahující alespoň jednu donor-akceptorovou vazbu. Název těchto sloučenin se tvoří pojmenováním centrálního atomu a jednotlivých ligandů, např:

• K₃[Fe(H₂O)₃] - hexaaquaželezitan draselný
• [Co(NH₃)₆]Cl₃ - chlorid hexaamminkobaltitý

Ligandy

Ligandy jsou zpravidla Lewisovy baze, jejich pojmenování se liší od pojmenování odpovídajících iontů:

Vzorec	Ion	Ligand
SO 2- 4	Síran	Sulfato-
S2O 2- 3	Thiosíran	Thiosulfato-
PO 3- 4	Fosforečnan	Fosfato-
CH3COO-	Octan	Acetato
F-	Fluorid	Fluoro-
O2-	Oxid	Oxido-
H-	Hydrid	Hydrido-
SCN-	Thiokyanatan	Thiokyanato-

Ligandy mohou být i organické sloučeniny a ionty, viz. obrázek dole:

Příkladem komplexu s organickým ligandem je acetylacetonát železitý, [Fe(acac)₃]:

Odkazy

Externí odkazy

• Anorganické názvosloví