Enzymy, (biokatalyzátory) jsou makromolekulární látky bílkovinné povahy, které řídí většinu biochemických reakcí v těle živočišných i rostlinných organismů, tyto biochemické reakce jsou zodpovědné za veškeré jejich životní projevy. Přestože chemické reakce katalyzované enzymy a katalyzátory probíhají podle stejných přírodních zákonů, liší se v několika významných bodech:

  • rychlosti těchto enzymově katalyzovaných reakcí jsou vždy o několik řádů vyšší, něž rychlosti reakcí probíhajících za přítomnosti chemických katalyzátorů
  • probíhají při teplotách do 100 °C, při konstantním tlaku, bez objemových změn a až na výjimky (trávicí soustava) v téměř neutrálním prostředí
  • oproti chemickým katalyzátorům mají enzymy mnohem vyšší specifitu k substrátům
  • v průběhu reakcí katalyzovaných enzymy většinou nevznikají vedlejší produkty
  • enzymově katalyzované reakce jsou velmi citlivě regulovány a princip regulace není vždy stejný[1]

Dělení enzymů do tříd

editovat
  1. Oxidoreduktasy katalyzují oxidačně redukční procesy. K nejvýznamnějším oxidoreduktasam patří pyridinukleotidové dehydrogenasy a flavinové dehydrogenasy, které přenášejí atomy vodíku, případně elektrony.
  2. Transferasy katalyzují přenos skupin i celých molekul z dárce (donoru) na příjemce (akceptor). Např. fosfotransferasy katalyzují přesun fosfátového zbytku jehož donorem je ATP.
  3. Hydrolasy katalyzují hydrolytické štěpení různých vazeb. K nejvýznamnějším patří glykosidasy, které katalyzují štěpení glykosidů na disacharidy nebo monosacharidy, lipasy katalyzující štěpení triacylglycerolů (tuky) na glycerol a mastné kyseliny a proteasy umožňující štěpení proteinů na aminokyseliny.
  4. Lyasy katalyzují reakce v jejichž průběhu dochází ke štěpení vazeb jiným způsobem než hydrolýzou. Do této skupiny patří např. dekaroboxylasy aminokyselin.
  5. Isomerasy katalyzují změny v rámci jedné molekuly. Přesouvají atomy nebo celé skupiny z jednoho atomu uhlíku na jiný, mění polohu skupin na chirálním centru apod.
  6. Ligasy katalyzují syntézu molekul organických sloučenin za současné spotřeby ATP.[1]

Kódové označení enzymů

editovat

Výše uvedené třídy se staly základem pro vytvoření čtyřmístných kódů, předznamenaných písmeny EC (z angl. Enzyme Commision) s jejichž pomocí lze určit a charakterizovat každý enzym. První číslo kódu značí třídu, druhé značí skupinu chemické vazby, třetí značí podskupinu, čtvrté značí pořadové číslo enzymu v podskupině. Jako příklad si uvedeme NAD+-oxidoreduktasu (EC 1.1.1.1.). První dvě čísla informují o tom, že tento enzym patří mezi oxidoreduktasy působící na -CH2OH skupinu. Třetí číslo označuje akceptor elektronu (konkrétně NAD+ nebo NADP+). Čtvrtá číslice udává pořadové č. enzymu v příslušné podskupině.[1]

Reference

editovat
  1. 1,0 1,1 1,2 MAREČEK, Aleš; HONZA, Jaroslav. Chemie pro čtyřletá gymnázia 3. díl. Příprava vydání Dataprint Brno; redakce Aleš Mareček a Jaroslav Honza; ilustrace Dataprint Brno. druhé opravné vydání. vyd. Brno : Nakladatelství Proton, c2014. 255 s. ISBN 978-80-902402-6-1.