Chov koní/Ustájení

Koně jako prapůvodní obyvatele stepí a lesostepí byli od středověku ustájeni ve stájích, většinou v boxech nebo stáních. Box je nejvhodnější ze stájových typů ustájení. Každý kůň má svůj vyhrazený prostor, v boxu by mělo být místo pro lehání a volný pohyb. Umístění ve stáních není tak pohodlné jako v boxech, ale z etologického hlediska šetří psychické zdraví koní, protože jsou blíž u sebe, vidí na sebe a slyší se (to je ale možné i u boxového typu). Frekvence stájových zlozvyků (např. okusování žlabu) je však ve vazném ustájení větší než v ustájení boxovém. Koně jsou po většinu času jsou přivázáni hlavou ke zdi. Stání není tak prostorově náročné jako boxy a ušetří se práce a podestýlka, ale trpí tu zdraví koně díky nedostatku pohybu. Podestýlkou je většinou sláma, hobliny, výjimečně i rašelina, krouhaný papír, piliny či jen gumová podložka.

Hříbě na nejčastější podestýlce – slámě

Při venkovním ustájení se kůň pohybuje celý den volně po výběhu. Mnoho lidí se bojí, že koně nastydnou, ale kůň uvyklý pobytu venku podle potřeby mění srst (v opačném případě mu majitel pořídí venkovní pokrývku). Protože kůň je zvíře žijící ve stepích, za normálních životních podmínek by musel každý den nachodit mnoho kilometrů (za vodou, potravou, závětřím…). Proto se koně alespoň několikrát týdně pouštějí do výběhu s přístřeškem, nejlépe se zpevněnou podlahou, kde se kůň může ukrýt před nepříznivým počasím.