Dějiny Korolup/Říšská dráha a pošta

Pro poštovní styk s obsazenými sudetoněmeckými kraji zavedla Německá říšská pošta s okamžitou platností tuzemské poštovné pro dopisy, pohlednice a telegramy. Ředitelství říšské pošty ve Vídni zahájilo částečný provoz na poštovních úřadech Znojmo 1 a Znojmo 2, Břeclav 1 a Břeclav 2, Mikulov, Valtice, Dolní Dunajovice, Šatov, Hustopeče, Lechovice, Vranov, Pohořelice, Lednice, Sedlec, Slavonice, Nová Bystřice a Petržalka už od 13. října 1938 a od 18. října na připojeném jihomoravském území omezený provoz poštovní dopravy na linkách Vídeň-Holabrunn-Znojmo s přípojkami do Vranova. Stejně rychle zavedly Říšské dráhy železniční spojení Vídeň-Stockerau-Znojmo-Šumvald.

Výnos o začlenění Rakouské poštovní a telegrafní společnosti pod Německou říšskou poštu

V listopadu probíhalo dokončování telefonní sítě od Slavonic směrem na Znojmo.

Doprava 1938-1942

Jednání mezi Československem a Německou říší

Jednání mezi Československem a Německou říší o vzájemném železničním a poštovním styku byla dokončena 30. října 1938. Na více jak 50 československo-německých pohraničních stanicích mohlo být obnoveno od 31. října železniční spojení. Osobní a nákladní železniční doprava mezi Slezskem a Východní markou (od února 1942 Alpen- und Donau-Reichsgaue) probíhala na dvou železničních tratích: Annaberg-Břeclav a Mittelwalde-Břeclav. Doprava byla osvobozena od celní, pasové a devizové kontroly. V sobotu 5. listopadu 1938 došlo k zahájení provozu z Annabergu, Bohumína, Přerova, Břeclavi a Mittelwalde, České Třebové a Brna přes Břeclav.

Říšské dráhy plánovaly, že železniční doprava mezi Německem a Československem se bude odehrávat na stejné úrovni jako mezi Německem a Východním Pruskem. Tento styk neměl být podroben pasové, celní a devizové kontrole. Dozor ve vlacích měli dle potřeby vykonávat zvláštní němečtí úředníci, německé vlaky a německý personál dopravu na průjezdních tratích (z Prahy do Brna a Olomouce, z Brna do Břeclavi a z Přerova do Moravské Ostravy). Říšské dráhy obdržely podle zásad o provádění předání odstoupeného území také značný počet lokomotiv, motorových vozů, osobních a nákladních vagonů (21. listopadu 1938 vrátilo Československo do sudetské oblasti 838 lokomotiv, z toho 117 rychlíkových, dále 2 160 osobních a služebních vozů a 23 000 vozů nákladních).

Výměna zboží mezi odstoupeným územím a Československem se děla od 1. listopadu 1938 na základě sjednaného platebního styku. Dovoz československých výrobků do odstoupeného území a obráceně výrobků z odstoupeného území do Československa byl prozatím bezcelní. Dále došlo k zahájení pravidelného poštovního, telefonního a telegrafního styku. V sobotu 29. října vedla jednání mezi říšskou poštou a čs. poštovní správou k podepsání úmluvy o sporných otázkách. Na nových hranicích došlo ke zřízení zvláštních výměnných poštovních úřadů, které začaly působit se zahájením železničního styku. Jednání o přenosu pohledávek obyvatel z odstoupeného území u poštovní spořitelny se ještě projednávala.

Železniční spojení s Československem

Zpočátku se muselo při jízdě z Vídně do Bratislavy v Marcheggu přestupovat. Odjezd a příjezd vlaků z vídeňského Východního (Jižního) nádraží: 6.27 h a 19.00 h; z Marcheggu: 7.59 h, 20.36 h. Do Bratislavy přijely vlaky v 8.48 h, 21.25 h. Z Bratislavy přes Marchegg byly vypravovány vlaky: 6.25 h, 18.11 h s příjezdem do Marchegu v 7.15 h a v 18.58 h; příjezdem do Vídně na Východní nádraží v 8.48 h a 20.48 h.

Do Prahy vyjížděly denně z vídeňského nádraží Františka Josefa (Wien Franz-Josefs-Bahnhof) rychlíky v 7.35 h. Cestující ještě podléhali dosud platným pohraničním a celním předpisům. Tento vlak odjížděl z Gmündu na Prahu v 10.18 h a na tamní Wilsonovo nádraží přijel ve 13.43 h. Z Prahy vyjížděl denně rychlík z Wilsonova nádraží v 6.30 h; do Gmündu přijel v 9.55 h a na nádraží Františka Josefa ve Vídni ve 12.32 h. Mimo to byly z Vídně vypravovány také osobní vlaky přes Gmünd do Veselí-Mezimostí: odjezd z nádraží Františka Josefa v 6.30 h a 13.06 h. V opačném směru z Veselí-Mezimostí přes Gmünd do Vídně v 6.07 h a 15.23 h. Do Vídně přijížděly tyto vlaky ve 12.58 h a ve 22.48 h.

Ještě na konci října 1938 bylo spojení mezi Vídní a Brnem obtížné a to vlaky z Břeclavi přes Přerov. Vyjednávání osobní dopravy přes Břeclav, Lanžhot, Bratislavu byla ukončena 8. listopadu. O dopravě na ostatních železničních tratích (Vídeň-Vratislav) se stále jednalo. Dne 20. listopad vyjely poprvé z Berlína rychlíkové D-vlaky s lůžkovými vagony na trati Berlín-Vratislav-Bohumín-Vídeň, dne 21. listopadu z Vídně do Berlína. Ve vlaku odpadla pasová, celní a devizová kontrola. Říšská dráha vypravovala dva rychlíky ráno a dva v noci. Přímé rychlíkové spojení Vídeň-Berlín (přes Jihlavu, Kolín, Liberec, Žitavu) se nepodařilo vyjednat, to zavedly říšské dráhy až 4. května 1942. Osobní vlaky z Vídně do Znojma vyjížděly ze Severního nádraží ve Vídni (Wien Nordbahnhof, Praterstern).

Slevy jízdného

Od 13. října 1938 byla na říšských autobusech zavedena stoprocentní sleva pro rodiny s větším počtem dětí (nejméně čtyřmi svobodnými do 21 let) bydlících u rodičů ve společné domácnosti. Nejnižší jízdné činilo 20 feniků, děti do čtyř let byly od jízdného osvobozeny. Autobusy Říšské pošty se rozjely na 187 linkách Dolního Podunají až od května 1939. Pro sudetské Němce zavedly říšské dráhy od 1. prosince 1938 60% slevu na jízdné po celém německém území (mimo oblast Sudet).

Počáteční euforie

Do Podyjí a zejména Vranova začalo proudit tolik turistů, že nestačily hostinské pokoje. Všude se to hemžilo turisty a autobusy NS-organizace „Radostí k síle” (NS.-Gemeinschaft Kraft durch Freude). Na začátku roku 1939 „Landesfremdenverkehrsverband Niederdonau” (Zemský svaz pro cestovní ruch) dokonce uvažoval o výstavbě železní dráhy Znojmo-Slavonice-Nová Bystřice (Bahnprojekt Znaim-Zlabings-Neubistritz) a taktéž o železniční přípojce ze Šumvaldu do Vranova, která měla vzniknout na místě zrušené stavební vlečky k přehradě a zajistit přímé napojení výletních vlaků z Vídně.

Omezení autobusové dopravy (1940)

První omezení na autobusových linkách ROB (Reichsomnibuslinien), Říšských drah a Autobusové dopravní společnosti se objevila od 9. června 1940. Říšské ministerstvo dopravy zrušilo všechny spoje o nedělích a svátcích na linkách:

• B Znojmo-Nová Bystřice / Znaim-Neubistritz,
• H Znojmo-Vranov-Frejštejn-Vratěnín / Znaim-Frain-Freistein-Fratting,
• C Znojmo-Hardegg / Znaim-Hardegg,
• D Znojmo-Waldsee / Znaim—Waldsee (1938-1945 spojené obce Chvalatice a Šreflová),
• M Znojmo-Hevlín / Znaim—Höflein,
• N Znojmo-Pohořelice / Znaim—Pohrlitz

K mírným omezením došlo o nedělích a svátcích na linkách N Znojmo-Moravský Krumlov / Znaim-Mähr. Kromau, P Znojmo-Oleksovice / Znaim—Groß Olkowitz, X Znojmo-Brno / Znaim—Brünn:

• N Moravský Krumlov-Znojmo: 5.35 a 16.20 h, Znojmo-Moravský Krumlov: 10.40 a 18.30 h
• P Oleksovice-Znojmo: 17.00 h, Znojmo-Oleksovice: 18.20 h
• X Znojmo-Brno: 16.00 h, Brno-Znojmo: 17.05 h

V pracovní dnech se omezení objevila jen v malé míře. Na lince N končily a začínaly vozy Wn8, Wn9 a Wnl4 v Miroslavi. Obyvatelstvo bylo ale upozorňováno, aby cestovalo pouze ve velmi nutném případě.

V roce 1942 ukončila provoz lodní doprava na Vranovské přehradě. Nad hrází přibyla záchranná síť na mohutných sloupech jako ochrana před bombardováním spojeneckých vojsk. Také fasáda zámku obdržela maskovací nátěr.

Říšské dráhy - nový jízdní řád (1942/1943)

Dne 4. května 1942 vstoupil v platnost nový jízdní řád. Obzvlášť s nadšením to kvitovali obyvatelé z kraje Znojmo/Landkreis Znaim. Po vzniku Československa bylo přímé spojení mezi Vídní ze Severního nádraží a Znojmem zrušeno. Znojmo uvítalo zavedení rychlíku Vídeň-Znojmo-Jihlava-Berlín a přímého spěšného vlaku do Jihlavy s radostí.

• Na trati Znojmo-Břeclav vyjížděl osobní vlak (P) 4735 ze Znojma v 9.15 h (místo v 8.25 h) jako přípoj na rychlík Vídeň-Berlín. Vlak P 4753 vyjížděl ze Znojma ve 23.05 h (dříve 22.35 h) a měl přípoj na vlak z Vídně. V neděli byl zrušen vlak P 4751, který nahradil vlak P 4739 s odjezdem ve 12.30 h.

• Na trati Znojmo-Vídeň a Znojmo-Šumvald/Vranov se odjezdy a příjezdy vlaků lišily jen v minutách. Znovu obnoveny byly osobní P-vlaky (Personenzug) P 1745 a P 1746 mezi Znojmem a Šumvaldem, odjezd Znojmo 17.20 h, příjezd Vranov 18.31 h.

• Spěšný E-vlak 33 (Eilzug) vyjížděl z Jihlavy v 5.55 h, ze Znojma v 8.11 h, do Vídně přijížděl v 10.09 h (zástávka: Retz, Zellerndorf, Hollabrunn a Stockerau). V protisměru vyjížděl vlak E 34 z Vídně v 19.06 h, ze Znojma ve 21.17 h a do Jihlavy přijížděl ve 23.33 h.

• Rychlík D 94 (Diesel-Zug) Vídeň-Berlín (přes Znojmo, Jihlavu, Kolín, Liberec, Žitavu) vyjížděl z Vídně v 7.01 h, přijížděl do Znojma v 9.03 h, vyjížděl ze Znojma v 9.08 h (Jihlava 11.52 h, Kolín 13.56 h, Liberec/Reichenberg 16.53 h) a přes Žitavu do Berlína (Görl.-Bf.) dorazil ve 21.58 h. Rychlík D 93 Berlín-Vídeň vyjížděl z Berlína přes Žitavu v 7.38 h (Liberec/Reichenberg 13.08 h, Kolín 16.05 h, Jihlava 18.08 h), ve Znojmě byl ve 20.31 h a na Vídeň vyjížděl ve 20.36 h, kam dorazil ve 22.32 h (zastávka: Zellerndorf). D-Rychlíky vedly po území protektorátu zvláštní uzavřené vozy (Sperrwagen). Všechny vlaky měly vagóny 1., 2. a 3. třídy.

Válečná omezení v autobusové dopravě (1942)

Od 23. listopadu 1942 byl na všech autobusových linkách (ROB-Reichsomnibuslinien) zaveden válečný provoz.

• Cestování autobusem muselo být věrohodně doloženo a to z důvodu pracovního, válečného nebo jinak životně důležitého.
• V zóně do 3 km došlo s okamžitou platností ke zrušení všech slev na jízdné. Výjimku tvořily jen slevy pro osoby tělesně postižené.
• Cestující z míst se železničním spojením (např. Šumvald-Vranov nebo Drosendorf) byli nadále odkázáni na využívání spojů Říšských drah (obnoveny osobní vlakové spoje Znojmo-Vranov P 1745 a P 1746).
• Na frekventovaných autobusových linkách pro pracující a studenty se nadále povoloval jen omezený počet cestujících s jednorázovou jízdenkou.

Doprava a pošta 1943-1945

V únoru 1943 zavřelo Říšské ministerstvo hospodářství všechny podniky z odvětví obchodu, řemesel a veřejného stravování, které přímo nesouvisely se zásobováním obyvatelstva. Vyhláška se netýkala obchodu s potravinami, uhlím, osivem, hnojivem, krmivem a se zemědělskými stroji. Na pekaře, řezníky a mlynáře se vztahovala výjimka. V oblasti cestovního ruchu ministerstvo uzavřelo všechny zábavné podniky, bary, noční podniky a nebo hotely, které k provozu potřebovaly velký počet zaměstnanců. Z vyhlášky vyloučilo provozy sloužící wehrmachtu, zařízení KLV-táborů a všechny ubytovací i stravovací podniky podobného účelu.

Nábor maturantů k Říšské poště

Dne 9. března 1943 započal u Říšské pošty nábor mužských maturantů (do 23 let, maximálně 40 let) tzv. „kandidátů na poštovního inspektora”. Žádosti s přiloženým maturitním vysvědčením, dvěma fotografiemi (přední a boční pohled), životopisem a označením pošty v místě bydliště se zasílaly na říšské ředitelství pošt do Vídně. Vybraní kandidáti, kteří z důvodu absolvování říšské pracovní nebo vojenské služby (Reichsarbeits- oder Wehrdienstes) nemohli nastoupit službu u Říšské pošty, byli sice přijati, ale vedeni jako nasazení s celým nebo částečným platem dle dané vyhlášky.

Zdražení pohonné nafty

S účinností od 1. října 1943 se zdražovala pohonná nafta pro privátní spotřebitele. Nařízení se zatím netýkalo wehrmachtu, Říšských drah, Říšské pošty a velkých dopravních společností. Cena pro velkoodběratele při nákupu do kanystrů (lahví) byla nově stanovena na 45 RM/100 kilogramů do 1034 kg, při větším odběru cena adekvátně klesala. Pro privátní odběratele byl stanoven příplatek ve výši 1 RM na 100 kilogramů.

Vzhledem k tomu, že ve Vídni probíhaly od roku 1943 deportace vídeňských židů ze Severního nádraží, vyjížděly vlaky na Znojmo od 1. listopadu 1943 ze Severozápadního nádraží (Wien Nordwestbahnhof, Brigittenau). Změna neplatila v pracovní dny pro osobní vlaky P 1001, P 1777, P 1756 a P 1024.

Omezení vánoční pošty na frontu

Doručování dopisů do 20 gramů, dopisy do 100 gramů a noviny a časopisy až do 100 gramů hmotnosti zůstaly během vánočního doručování pošty bez omezení. Soukromé balíkové zásilky a balíčky na frontu do 100 gramů musely být v období od 10. do 30. listopadu 1943 označovány frontovým číslem (Feldpostnummer ) a frontovou známkou. Známky pro zasílání balíčků na frontu (Zulassungsmarken) obdrželo obyvatelstvo pro měsíc listopad a prosinec už v říjnu. Vánoční balíkové zásilky musely být na poště odevzdány nejpozději do 30. listopadu 1943. Balíčky do hmotnosti jednoho kilogramu se označovaly frontovou známkou (Zulassungsmarke) a poštovní známkou v hodnotě 20 feniků, do hmotnosti dva kilogramy dvěma frontovými známkami a poštovní známkou 40 feniků. Vojáci bez příbuzných odevzdávali frontové známky velitelům svých místních skupin NSDAP. Od 1. do 28. prosince 1943 pošta balíkové zásilky na frontu nepřijímala. Pokud se nejednalo o zásilky na frontu, přijímala pošta od října i větší privátní balíky do velikosti 2,50 m (namísto 1,30 m).

Poštovní směrovací čísla (leden 1944)

V lednu 1944 Říšská pošta zavedla poštovní směrovací čísla, která se připisovala k adrese zleva do kroužku. Území Třetí říše bylo rozděleno do 24 oblastí. Župa Vídeň, Dolní Podunají a Štýrsko měly číslo „12 a”.

Směrovací číslo	Župa	Z župy vybrané správní území
1.	Gau Berlin
2.	Gau Mark Brandenburg
	Gau Pommern / Pomořansko	Schneidemühl / Piła (město), kraje Arnswalde / Choszczno, Friedeberg (Neumark), Netzekreis
3.	Gau Mecklenburg / Meklenbursko
4.	Gau Pommern
5. a	Gau Danzig-Westpreußen / Gdaňsk-Západní Prusko
5. b	Gau Ostpreußen / Východní Prusko
5. c	Reichskommissariat Ostland / Řišský komisariát Východní země
6.	Gau Wartheland / Povartí
7. a	Generalgouvernement / Generální gouvernement
7. b	Reichskommissariat Ukraine
8.	Gau Niederschlesien
	Gau Sudetenland (Ost)	kraj Grulich
9. a	Gau Oberschlesien
9. b	Gau Sudetenland (Ost)
10.	Gau Sachsen
	Gau Halle-Merseburg
	Gau Thüringen	kraj I Altenburg
11. a	Gau Sudetenland (West)
11. b	Protektorat Böhmen und Mahren
12. a	Gau Wien
	Gan Niederdonau / Dolní Podunají
	Gau Steiermark / Štýrsko
12. b	Gau Kärnten / Korutany
	Gau Oberdonau
	Gau Salzburg
	Gau Tirol-Vorarlberg
13. a	Gau Bayreuth
	Gau Franken
	Gau Mainfranken
13. b	Gau Munchen-Oberbayern
	Gau Schwaben
	Gau Bayreuth	okres Niederbayern
14.	Gau Württemberg-Hohenzollern
15.	Gau Thüringen
16.	Gau Hessen-Nassau
	Gau Kurhessen
17. a	Gau Baden
17. b	Gau Baden	Elsaß
18.	Gau Westmark
19.	Gau Magdeburg-Anhalt
20.	Gau Ost-Hannover
	Gau Süd-Hannover-Braunschweig
21.	Gau Westfalen-Nord
	Gau Westfalen-Süd
22.	Gau Düsseldorf
	Gau Essen
	Gau Köln-Aachen
	Gau Moselland
23.	Gau Weser-Ems
	Gau Ost-Hannover	kraje Bremervörde, Wesermunde, Verden (Aller), Rotenburg (Hannover) und Osterholz-Scharmbeck
	Gau Süd-Hannover-Braunschweig	kraje Grafschaft Hoya und Diepholz
24.	Gau Hamburg
	Gau Schleswig-Holstein
	Gau Ost-Hannover	kraje Land Hadeln, Stade, Lüneburg, Harburg a město Cuxhaven

Přesídlovací akce matek s dětmi na venkov (únor 1944)

Od pondělí 7. února 1944 začaly z Vídně vyjíždět první přesídlovací vlaky (Umquartierungszug) s matkami a dětmi do bezpečnějších oblastí Dolního Podunají. Celou akci měla na starost organizace NSV. Vagóny nesly názvy určeného místa pobytu, na nádraží vypomáhala HJ a BDM mládež, cestující ve vlaku doprovázeli: jeden lékař, NSV-zdravotní sestry a NSV-pomocnice a NSV-vedoucí politického oddělení. Přesídlené rodiny byly ubytovány u rodin, v hostincích nebo pensionech. Valná část zavazadel se posílala napřed. Po příjezdu do cílové železniční stanice byly matky s dětmi rozváženy autobusy do jejich místa pobytu, kde je měli na starost: NSDAP Ortsgruppenleiter, NS- Frauenschaft, NSV a obec.

Totální nasazení pro zaměstnance pošty a dráhy (červenec 1944)

Dne 26. července 1944 vyhlásil Adolf Hitler totální válečné nasazení také pro všechny státní úředníky, včetně Říšských drah (Reichsbahn) a Říšské pošty (Reichspost), pro všechny úředníky veřejných institucí, zařízení a podniků. Nepotřebné pracovní síly měly být okamžitě využity pro válečnou výrobu nebo narukovat k wehrmachtu. Také veřejný život měl být přizpůsoben požadavkům totální války. Dne 14. srpna 1944 vyšla nařízení k totálnímu válečnému nasazení Říšské pošty. Příjem balíků byl omezen na doručování válečně důležitých balíků. Pro balíky byly zavedeny jen dvě poštovní zóny: blízká do 75 km a dálková nad 75 km. Nadále fungovalo jen doručování listovních zásilek v pracovních dnech a vybírání poštovních schránek muselo být omezeno na nejnižší míru. Polní a služební pošty se nařízení netýkala. Zrušení se týkalo:

• doručování balíčků
• poštovních poplatků a spěšných balíků
• poplatku za doručení balíku
• poštovních cestovních šeků
• doručování novin, reklam, letáků a obchodních papírů
• doručování spěšných listovních zásilek
• doručování listovních zásilek v neděli
• doručování listovních zásilek tam, kde listonoš docházel jen jednou o pracovním dnu
• telefonních linek, které nesloužily válečným účelům a životně důležitým úkolům

Další dopravní omezení

V červenci 1944 přišlo další zpřísnění. Bez zvláštního povolení se mohlo cestovat pouze rychlíky a osobními vlaky do vzdálenosti 100 km, s povolením na síťovou okresní průkazku, na jízdenky wehrmachtu, ze zahraničí a do zahraničí jen při souvisejícím vyřízeném povoleném průjezdu na propustku (Durchlaßschein) do Protektorátu, Generálního gouvernementu a Bělostoku. Za účelem zotavení byla povolena pouze jedna cesta ročně a to v případě, že dotyčný vlastnil úředně orazítkovanou čtvrtou šatenku (Reichskleiderkarte).

Leden 1945 přinesl další úspornou reorganizaci Říšských drah:

• Rychlíky (D) a spěšné vlaky (E) byly zcela zrušeny. K dispozici zůstalo z vojenských, služebních a hospodářských důvodů jen několik spojů vyhrazených pro cestování na povolenku od ředitelství železnic.

• Do 25. ledna byly ještě povoleny velmi nutné služební cesty, ale od 26. ledna vstoupila v platnost i omezení pro služební a obchodní cesty, které mohly být absolvovány jen v případě, že se jednalo o důležitou cestu v zájmu obrany říše, tedy v rámci válečného zbrojního průmyslu.

• Všechna dosavadní povolení ztratila od 26. ledna svoji platnost. Bez povolenky bylo možné cestovat na jízdenky wehrmachtu, povolávací rozkazy wehrmachtu, RAD a HJ nebo s platnou průjezdnou jízdenkou do a ze zahraničí. Zrušeny byly také všechny síťové a okresní jízdenky do 75 km. Bez povolení se mohlo nadále cestovat pouze osobními vlaky do vzdálenosti 75 km z místa bydliště do místa pracoviště a za tímto účelem na měsíční a týdenní jízdenky.

Prameny

• Amtlicher Taschenfahrplan der Reichsbahndirektion Wien - Jahresfahrplan 1943. Gültig vom 17. Mai 1943 - Reichsbahndirektion Wien (Historische Fahrpläne der Deutschen Reichsbahn)