Wikiknihy

Dějiny Korolup/Školství

< Dějiny Korolup

První počátky školní výuky v obci jsou spojeny s vysloužilými vojáky, kteří docházeli z Bítova nebo Vratěnína a vyučovali po domech. Uherčické panství, jehož součástí byla i ves Korolupy, přešlo roku 1563 do rukou rakouského luteránského šlechtice Wolfganga Štrejna ze Švarcenavy a roku 1576 odkoupil tentýž od Ludmily z Lichtenburka i panství Bítovské. Pod bítovskou farnost spadaly vesnice: Chvalatice, Oslnovice, Vysočany, Zblovice a Korolupy (Chrlopy). Od roku 1560 působil v Korolupech bítovský protestantský pastor Jednoty bratrské Jan Konečný,[1] který vyučoval a kázal v tzv. "kainzovně" (čp. 71). Jedná se vlastně o zkomolený a počeštěný německý výraz die Kanzel, který označoval místo pro kázání či přeneseně učitelskou katedru.[2]

Za Fridricha Jankovského z Vlašimi, který v roce 1612 odkoupil panství Bítov od syna Hanuše Wolfarta Štrejna ze Švarcenavy, docházelo sice od roku 1624 na rozkaz kardinála Dietrichštejna k postupnému vyhánění nekatolických kazatelů z Bítovska, ale k výměně faráře v Korolupech vlastně došlo už po smrti pastora Jana Konečného roku 1621. Vzhledem k nedostatku katolických farářů spravovali dosazení františkáni nebo jezuité i více farností. Na postu správce bítovské a štítarské farnosti se připomíná roku 1630 katolický farář Jan Zagrabinus. Z řad znojemských františkánů pocházel také před rokem 1650 bítovský farář Matouš Bendzik. Řádného katolického faráře konsistoř na Bítově investovala až roku 1653.[3]

Eugène-François de Block (1812–1893), olej na dřevě - Lehrer in einer Grundschulklasse (1866).
Neznámý malíř, olej na plátně - In der Schulklasse (19. století)
Rakouský malíř Eduard Ritter, olej na plátně - Brave Mädchen, schlimme Buben, Schulklasse in Tirol, v pozadí portrét císaře Ferdinand I. a jeho manželky Marie Anny.
Německé písmo kurent (Deutsche Kurrentschrift)
Ukázka z německého slabikáře (Friedberg ABC-Buch nebo také Fibel)

Ve 2. polovině 17. století, před přijetím tereziánské školské reformy, existovalo na jihozápadní Moravě devatenáct škol. Ve Vratěníně se farní škola pod patronací premonstrátského kláštera v Gerasu připomíná v roce 1662 a v Lubnici po stavbě nového kostela sv. Jiří a fary v roce 1726, kdy už byla lubnická farnost od vratěnínské oddělena. Na obou farních školách se vyučovalo německy.[3] V Bítově se zpočátku vyučovalo po domech a teprve v roce 1672 připomíná děkanská slavonická matrika v Bítově „zvláštní budovu školní”. K Bítovu byly přiškoleny německé osady Chvalatice a Korolupy a české Oslnovice, Vysočany, Zblovice a Nové Dvory.[4]

Na škole se až do roku 1858 vyučovalo česky s jednou třídou v německém jazyce, po odfaření Korolup zůstala škola jedinou česky vyučující na Vranovsku. Učitel dostával od obce 8 měřic žita, 7 měřic ječmene, 7 mírek prosné kaše, od hradních pánů 11 zlatých a 40 krejcarů, za zpěv o velikonočním týdnu obdržel od faráře 30 krejcarů, za pohřeb 10 grošů, za křest 1 groš, dále školné 6 grošů za každé dítě. Bítovský učitel doprovázel kněze při zaopatřování nemocného, v létě zvonil v kostele před blížící se bouří. Na jihozápadní Moravě působily ještě čtyři židovské školy: v Moravských Budějovicích, v Třebíči, Polici a Jemnici. Od roku 1770 navštěvovaly korolupské děti katolického vyznání nově založenou školu v obci.[5]

Výuka na farních školách v 1. polovině 17. století sestávala ze základů aritmetiky, hudby, českého nebo německého jazyka, katechismu v českém či v německém jazyce a ze základů latinského jazyka. Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích z 6. prosince roku 1774 stanovil i výuku na triviální škole v Korolupech. Mimo náboženství a hodiny zpěvu se žáci učili triviu – čtení, psaní, počítání a základům hospodaření.

Ve větších městech se mohli na hlavních školách naučit mimo trivia, zpěvu a náboženství také základům latiny, psaní dopisů, kreslení, zeměměřictví, vedení domácího hospodářství, dějepisu a zeměpisu. Zimní kurz na venkovských školách probíhal od 1. prosince do konce března a letní kurz začínal pondělkem po první neděli velikonoční a trval až do konce září. Návštěva škol nebývala kvůli využívání dětské práce velká a pracující žáci od devíti do dvanácti let byli proto osvobozeni od školní docházky.

Povinná školní docházka začínala podle říšského školského zákona z roku 1869 v 6 letech a trvala po dobu 8 let jak pro chlapce tak i pro dívky. Novela říšského zákona z roku 1883 přinesla z povinné školní docházky možnost úlev. Základní školství se dělilo na 2 stupně: školu obecnou a školu občanskou (měšťanskou). Obecné školy navštěvovaly děti v prvních pěti letech školní docházky (6–11 let) a v dalších třech letech děti, které nepokračovaly ve studiu na školách občanských nebo středních. Na obecných školách vyučoval třídu zpravidla jeden učitel. Výuku náboženství, ručních prací nebo nepovinného předmětu (např. češtiny) měl na starosti zvláštní učitel. Výuku náboženství zastávali v obcích místní faráři.

Vznik čs. státu znamenal osamostatnění i v oblasti školství. K pronikavějším změnám ale hned nedošlo a školní zákonodárství nový stát přejal z dob Rakouska-Uherska.[6] V roce 1919 vstoupil v platnost zákon o menšinových školách ze dne 3. 4. 1919[7], na jehož základě byly v německém pohraničí otvírány státní menšinové školy. Dále platily nové normy o právních poměrech učitelstva a o správě školství.[8]. Značné omezení ve školách zaznamenala po vzniku republiky církev. Učitelé se nemuseli účastnit dozoru při bohoslužbách a jejich náboženské vyznání již neovlivňovalo jejich umístění.[9] Výjimku tvořili učitelé náboženství. Ženské učitelské povolání bylo s mužským zrovnoprávněno a došlo ke zrušení celibátu učitelek. Změnu pocítily i dívky, kterým se otevřely lepší studijní možnosti.

První větší změny přinesl v roce 1922 tzv. malý školský zákon.[10] Zákon zrušil úlevy z povinné školní docházky. Nadále všechny děti od 6 do 11 let navštěvovaly obecnou školu a pokračovaly na vyšší obecné škole, na škole měšťanské (občanské) či na jedné ze středních škol. Obce mohly také při měšťanských školách zřizovat jednoroční kurzy tzv. čtvrté třídy. Mládež ve věku od 14 do 16 let (pokud nestudovala na pokračovacích školách živnostenských, kupeckých, lidových školách hospodářských nebo na jiných školách vyšších a odborných) tak povinně navštěvovala pokračovací školy nebo kurzy při školách obecných či občanských.[11]

Malý školský zákon zavedl výuku občanské nauky, chlapcům přibyly ruční práce a domácí nauka. Zákon vymezil i počty žáků na školách (do školního roku 1926/27 až 80 žáků v jedné třídě). Studium na pokračovacích školách a kurzech pro mládež od 14 do 16 let, učební osnovy týdenní počet hodin byl upravován nařízeními ministra školství a národní osvěty nebo výnosem vlády. Na základě zákona o újezdních měšťanských školách z roku 1935 se mohly zřizovat měšťanské školy i ve větších spádových obcích.[12]

Výuka dějepisu a zeměpisu probíhala v českých zemích za Rakouska-Uherska v šestém až osmém ročníku obecné školy a na školách měšťanských (tři hodiny týdně). Československá vláda pozměnila učební osnovy zeměpisu a dějepisu na měšťanských školách nejprve výnosem z roku 1919 („dějiny státu Československého, znalost dějin vlastního národa a nejdůležitějších událostí všeobecných dějin, zvláště těch, které měly význam pro kulturní vývoj lidstva a vliv na dějiny Československého státu a vlastního národa, ústava a správa republiky Československé, povinnosti a práva státních občanů, vývoj demokratismu a společenských zřízení demokratických“).[13]

Další výnos o počtu týdenních vyučovacích hodin pro jednotlivé druhy a stupně škol obecných a pro školy občanské následoval 4. srpna 1923.[14] Výuku dějepisu na jednoročních učebních kurzech upravoval výnos ministra školství a národní osvěty z 13. června 1924. Dějiny starověku se zaměřovaly na vzdělanostní a ústavní dějiny, dějiny středověku a novověku mířily na jednotlivé stupně vývoje lidstva, politické dějiny se vyučovaly jen v případě, že byly potřeba k pochopení látky kulturních dějin. Samostatnou kapitolou se staly dějiny Československého státu a speciální novou kapitolou se stal výklad lidového hnutí.[15]

Další změny ve vyučování dějepisu zaznamenali učitelé od počátku školního roku 1926/27.[16] Nový přístup k dějinám přinesly osnovy obecné školy z roku 1930, osnovy pro měšťanské školy z roku 1932, osnovy pro jednoroční učební kurzy při měšťanských školách z roku 1932 a definitivní osnovy pro obecné školy z roku 1933.[17] Čsl. vláda sice nepřijala žádný zákon, který by změnil školský systém rakousko-uherské monarchie, ale po celou dobu se snažila upravit dějepisnou výuku. Pozornost věnovala zejména dějinám Slovanů a značně omezila dějiny rakouské a německé, obzvláště zkrátka přišel dějinný výklad o habsburské dynastii.

„Dějepisné vyučování mělo budit v mládeži smysl pro nejvýznačnější děje československého státu a vlastního národa. V popředí měly být stále dějiny lidu a jeho kulturní a sociální vývoj v souvislosti s dějinami práce.” Dějepisné vyučování se tak stalo jakýmsi předskokanem dějepisného výkladu v intencích komunistické strany po roce 1945.[18]


Reference

editovat
  1. ↑ Böhmische Brüder; Johann Konecny, ordinirt 1560, gest. 1621. In: Jahrbuch der Gesellschaft für die Geschichte des Protestantismus in Österreich 1888, s. 157
  2. ↑ Kronika obce Korolupy, Státní okresní archiv Znojmo
  3. ↑ 3,0 3,1 Sixtus Bolom-Kotari: Hrad Bítov a jeho panství za vlády rodu Jankovských z Vlašimi (1612-1755), Magisterská diplomová práce, Brno 2006
  4. ↑ Šreflová se dvory Novým a Augustiným. Panské dvory a myslivny: Augustin a Nový' Dvůr (Augustenhof a Neuhof) u Chvalatic, Bažantnice (Fasanhof) u Vracovic, Luitgardin Dvůr (Luitgardenhof) u Lančova, Pannin Dvůr (Frauenhof) u Nového Petřína, Helenin Dvůr (Helenenhof) u Štitar, Křeslík (Grossinghof, památka zaniklé osady Křeslíka) u Křtálek, Vranč u Bítova.
  5. ↑ Hosová Iveta: Historie a současnost regionu Bítov ve výuce prvouky na 1. stupni základní školy, diplomová práce, Brno MU 2008
  6. ↑ Zákon ze dne 14. května 1869, č. 62 ř. z., změněný zákonem (novelou) z 2. května 1883, č. 53 ř. z.
  7. ↑ Zákon ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z., změněný zákonem z 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z.
  8. ↑ Stručný informační přehled o školství národním, středním a odborném. In: Věstník ministerstva školství a národní osvěty (MŠANO), ročník VI. (1924), sešit 5, s. 248.
  9. ↑ Zákon ze dne 10. dubna 1919, jímž se mění § 48. říšského zákona o školách obecných (Sbírky zákonů a nařízení č. 204) In: Věstník MŠANO, ročník I. (1918-1919), sešit 5, s. 81.
  10. ↑ 7 Zákon ze 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., vyhlášený dne 21. srpna 1922. Zákon částečně upravil zákon ze dne 26. června 1937, č. 176 Sb. z. a n., kterým se měnil zákon ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., o školách obecných a měšťanských. In: Věstník MŠANO, ročník XIX. (1937), sešit 7, s. 185, 230–231.
  11. ↑ Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920. Vládní návrh. Zákon jímž se zatímně upravuje organisace hospodářských škol pokračovacích.Poslanecká sněmovna online
  12. ↑ Zákon ze dne 20. prosince 1935, kterým se mění a doplňují zákony o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, o docházce do nich a o jejich správě. In: Věstník MŠANO, ročník XVIII. (1936), sešit 1, s. 2–8.
  13. ↑ Výnos O změně učebné osnovy zeměpisu a dějepisu na školách měšťanských (Č. 25.256. 7./VII. 1919.). In: Věstník MŠANO, ročník I. (1918–1919), číslo 10, s. 163–165.
  14. ↑ Výnos MŠANO ze dne 4. srpna 1923, č. 92.189-I, o počtu týdenních hodin vyučovacích pro jednotlivé druhy a stupně škol obecných a pro školy občanské. In: Věstník MŠANO, ročník IV. (1922–1923), sešit 8, s. 452–457.
  15. ↑ Výnos MŠANO ze dne 13. června 1924, čís. 65.983-I, jímž se vyhlašují osnovy pro jednoroční učebné kursy, připojené ke školám občanským. In: Věstník MŠANO, ročník VI. (1924), sešit 6, s. 309–313.
  16. ↑ Výnos MŠANO ze dne 4. července 1926, č. 42.023-I, o počtu týdenních hodin vyučovacích na školách občanských. In: Věstník MŠANO, ročník VIII. (1926), sešit 7, s. 220–221. Výnos MŠANO ze dne 28. srpna 1926, č. 97.971-I, o počtu týdenních hodin na občanských školách smíšených. In: Věstník MŠANO, ročník VIII. (1926), sešit 9, s. 230.
  17. ↑ Výnos MŠANO ze dne 6. května 1930, č. 47.415-I, jímž se upravují normální učebné osnovy pro školy obecné (ľudové). In: Věstník MŠANO, ročník XII. (1930), sešit 5, s. 175–294. Výnos MŠANO ze dne 9. června 1932, č. 69.485-I, jímž se stanoví normální učebné osnovy pro měšťanské školy. In: Věstník MŠANO, ročník XIV. (1932), sešit 6, s. 88–113. Výnos MŠANO ze dne 9. června 1932, č. 71.393/32-I/1, jímž se vyhlašují normální učebné osnovy pro jednoroční učebné kursy připojené k měšťanským školám. In: Věstník MŠANO, ročník XIV. (1932), sešit 6, s. 114–122. Výnos MŠANO ze dne 10. července 1933, č. 67.311-I, jímž se upravují a vyhlašují definitivní normální učebné osnovy pro obecné (ľudové) školy. In: Věstník MŠANO, ročník XV. (1933), sešit 7, s. 144–210.
  18. ↑ Citace: Jireček Miroslav: Vývoj výuky dějepisu na obecných a měšťanských a školách a na jednoročních učebních kurzech připojených ke školám měšťanským v letech 1938–1939 z hlediska vývoje kurikulárních dokumentů. In: Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada společenských věd, roč. 25, 2011, č. 1

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikibooks.org/w/index.php?title=Dějiny_Korolup/Školství&oldid=49028“