Wikiknihy

Dějiny Korolup/Živnostníci a obchodníci

< Dějiny Korolup

Dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů se stal stát vlastníkem mnoha menších průmyslových závodů, živností a obchodů. Do těchto závodů byly dosazováni národní správci.[1]

Úprava prodejní doby

editovat

Prodejní dobu upravovalo nařízení zemského národního výboru v Brně ze dne 9. října 1945, č. j. 7470-III/12-45, o úpravě prodejní doby v prodejních místnostech maloobchodních živností a v příbuzných podnicích v zemi Moravskoslezské a později vyhláška zemského národního výboru v Brně ze dne 2. prosince 1947 o úpravě prodejní doby v prodejních místnostech maloobchodních živností a v příbuzných obchodních podnicích dne 21. a 27. prosince 1947.[2][3]

OBCHODY PONDĚLÍ - PÁTEK SOBOTA
Obchody s potravinami, lahůdkami a maloobchodní podniky 8—12.00, 14—18 hod 7—14 hod
Odborné obchody s mlékem 7—11.00, 15—18 hod 7—11 hod
Prodejní místnosti podniků pekařských 7—12.00, 15—18 hod 7—14 hod
Prodejní místnosti podniků cukrářských 9—13.00, 15—18 hod 9—14 hod
Obchody, které neprodávají potraviny 8—12.30, 15—18 hod 8—14 hod
Odborné obchody s cukrovinkami 8—12.30, 15—18 hod 8—14 hod
Odborné obchody s lihovinami 8—12.30, 15—18 hod 8—14 hod
Obchody podniků výrobních a řemeslných 8—12.30, 15—18 hod 8—14 hod
Obchodní domy, prodejní domy a domy s jednotkovými cenami 8—12.30, 15—18 hod 8—14 hod
Obchody, ve kterých nepřevládá obchod s potravinami 8—12.30, 15—18 hod 8—14 hod
ŽIVNOSTI PONDĚLÍ ÚTERÝ - ČTVRTEK PÁTEK SOBOTA
Živnosti řeznické a uzenářské zavřeno 7.00—12.30, 15.30—18.00 7.00—12.30, 15.30—19.00 7.00—14.00
Živnosti pouze řeznické zavřeno 7.00—12.30, 15.30—18.00 7.00—12.30, 15.30—19.00 7.00—14.00
Živnosti pouze uzenářské (§ 38 živ. řádu) 15.00—18.00 7.00—12.30, 15.30—18.00 7.00—12.30, 15.30—18.00 7.00—15.00

Národní správa konfiskovaných živnostenských podniků

editovat

Vratěnín fungoval již před válkou jako živnostenské centrum a v roce 1928 bylo v obci založeno Řemeslnické družstvo pro Vratěnín a okolí („Genossenschaft der handwerksmäßigen Gewerbe in Fratting und Umgebung”), zastřešené německým Ústředním svazem živnostenských výdělkových a hospodářských družstev se sídlem v Brně („Zentralverband der gewerblichen Erwerbs- und Wirschaftsgenossenschaften mit deutscher Geschäftssprache in Mähren, Schlesien, der Slovakei u. d. Podkarpatská Rus”). V roce 1946 proběhlo v pohraničí přidělování drobných živnostenských podniků národním správcům.

Dne 1. října 1946 konala se 35. schůze rady zem. nár. výboru a z našeho kraje projednala předně konfiskaci nepřátel. majetku firmy Karö, továrna na poživatiny v Jemnici,[4][5] firmy Ant. Hrubý, mlýn v Šimkově-Bačkovicích u Jemnice, tesařského závodu a parní pily Eduarda Pragera v Uherčicích, továrny na kovové zboží Alois Rychlý v Jihlavě, dále schválila změny obvodů společenstva cukrářů, mlynářů, klempířů, lakýrníků a natěračů v Jihlavě, změnu obvodu společenstva lakýrníků a natěračů v Třebíči. (Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 06.10.1946, strana 2)

Tajemník MNV ve Vratěníně Antonín Široký (předseda odbočky Svazu brannosti, jednatel Svazu přátel SSSR) měl na starosti zásobovací úřad a vystavoval potravinové odběrní listy i živnostníkům z okolních osídlovaných obcí.[6]

Na konci března 1948 byl odvolán dosavadní správce firmy Karö, továrna na poživatiny v Jemnici Alois Anděl a novým správcem byl jmenován František Jelínek, rolník z Jemnice. Ministerstvo vnitřního obchodu jmenovalo také novou národní správu firmy Jan Pokorný, velkoobchod obilím v Jemnici. Národními správci jmenovalo ministerstvo 3 odborníky z Prahy a z Brna.[7]

Převádění živnostenských podniků do vlastnictví

editovat

Dne 17.03.1947 vstoupil v platnost zákon o některých zásadách při rozdělování nepřátelského majetku, konfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, jež v § 5 řešil příděl drobných živnostenských podniků a rodinných domků v pohraničním území. Po přijetí vládního nařízení č. 106/1947 Sb. o přídělu drobných konfiskovaných živnostenských podniků, jež vstoupil v platnost 01.07.1947, započal osidlovací úřad s převáděním živnostenských podniků do trvalého vlastnictví. Rozhodným dnem se pro uchazeče drobných živností, jež byli ustanoveni jejich národními správci před 1. říjnem 1946, stal 31. prosinec 1946 (případně konec hospodářského roku po tomto datu); pro uchazeče živnostenských podniků, jež byli ustanoveni jejich národními správci v době po 30. září 1946, se stal rozhodným dnem vždy konec měsíce, v němž uplynula tříměsíční doba od ustanovení národním správcem.

Jen ve výjimečných případech mohl Osidlovací úřad povolit posunutí rozhodného dne a to nejdéle do 31. prosince 1947. К takto stanovenému rozhodnému dni pak národní správcové sestavovali na podkladě směrnic Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy závěrečné vyúčtování národní správy. Po rozhodném dni již hospodařili ve svůj vlastní prospěch, a to i přesto, že nebylo provedeno formální převedení do vlastnictví.[8]

Ministerstvo financí sice u konfiskovaného majetku svým výnosem z 16. července 1947 upustilo od vymáhaní a zajištění daní za berní rok 1946 (a roky předchozí), avšak upozorňovalo národní správce, že daně za berní rok 1947 musí včas zaplatit. Berní úřad ve Znojmě tak na konci října 1947 rozesílal upomínky a vyzýval národní správce k zaplacení prošlých čtvrtletních splátek a běžného IV. čtvrtletí 1947 (stanovených podle předpisu na berní rok 1946, popřípadě podle očekávaných předpisů na berní rok 1947). Osidlovací úřad zahájil přídělové řízení nejdříve v pohraničí. Správní okres Znojmo, v němž se započalo s přídělem v listopadu 1947 patřil mezi 20 prvních přídělových okresů.

Uchazeč musí prokázati, že je

a) československým státním občanem, nebo že je za něho považován podle §§ 1 nebo 2 ústavního zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti,

b) české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti,

c) národně a státně spolehlivý,

d) soudně bezúhonný,

e) způsobilý podle živnostensko-právních předpisů k provozování podniku, o který se uchází, a že

f) tento podnik jako národní správce řádně spravuje po dobu nejméně tří měsíců.

(2) Ustanovení o národnosti [odstavec 1, písm. b)] neplatí pro uchazeče uvedené v §§ 1 a 6 zák. č. 255/1946 Sb. Uchazeči uvedení v § 84, odst. 1 zák. č. 164/1946 Sb. musí však prokázati, že nejsou národnosti německé nebo maďarské.

(3) Výjimky a úlevy od povinnosti předložiti plný průkaz způsobilosti lze povoliti jen podle platných živnostensko-právních předpisů.

§ 23.

Zvláštní podmínky pro národní správce-uchazeče v pohraničním území. (1) Pro uchazeče o podnik v pohraničním území platí tyto další podmínky:

a) že nemá jinde vlastního bytu nebo že se ho vzdá pro případ přidělení podniku,

b) že jeho rodinní příslušníci, žijící s ním ve společné domácnosti, nejsou národnosti německé nebo maďarské a že jsou soudně bezúhonní a státně spolehliví. Výjimku, pokud jde o národnost rodinných příslušníků, lze povoliti jen tehdy, nejde-li o manželství uzavřená po 21. květnu 1938.

(2) Uchazeč, který je národním správcem v pohraničním území (§ 5, odst. 1, č. 3 zákona), musí mimo všeobecné podmínky (§ 22, odst. 1) prokázati, že jsou u něho splněny ještě tyto další podmínky:

a) že nejpozději ode dne nabytí účinnosti zákona má bydliště v místě, kde je podnik jím spravovaný, nebo v jeho nejbližším okolí,

b) že podnik osobně spravuje, a to nejpozději od 1. května 1946; tato podmínka však neplatí pro přednostní uchazeče.

(3) Za rodinného příslušníka podle odstavce 1, písm. b) se považuje manželka nebo manžel, děti manželské, nemanželské a osvojené, rodiče a prarodiče a družka nebo druh za předpokladu, že žijí s uchazečem ve společné domácnosti. U dětí do 18 let se předpokládá, že splňují podmínky § 22, odst. 1, písm. a) až c) stejně jako uchazeč. Soudní bezúhonnost nutno však prokazovati vždy po dovršení 14 roků.

(4) Děti, které nežijí s uchazečem ve společné domácnosti, se považují za rodinné příslušníky, pokud uchazeč na ně pobírá výchovné podle platných předpisů.

§ 24.

Příděl právnické osobě. (1) Právnické osobě lze přiděliti podnik přede všemi uchazeči, jsou-li pro to dány závažné důvody (odstavec 2) a prokáže-li, že jsou splněny tyto podmínky:

a) národní správce byl v tomto podniku ustanoven před účinností zákona za šetření zákonných předpisů, zejména zákona č. 255/1946 Sb.,

b) národní správce byl ustanoven z pověření právnické osoby,

c) právnická osoba je oprávněna k provozu spravovaného podniku.

(2) Za závažné důvody podle § 10, odst. 2 zákona, pro které může býti právnické osobě dána přednost přede všemi uchazeči, považují se zejména významné důvody hospodářské, zvláště podpora výrobnosti a zlevňování cen, důvody sociální a kulturní, úkoly budovatelského plánu a skutečnost, že podnikání právnické osoby je v zájmu veřejném důležitější než podnikání jednotlivce; při tom musí býti zkoumáno, zda takové podniky bývají obvykle provozovány také právnickými osobami. O tom, zda jde o závažné důvody a zda takové podniky bývají obvykle provozovány také právnickými osobami, rozhodne osidlovací úřad po slyšení příslušných hospodářských svazů.

(3) Jinak se mohou právnické osoby ucházeti o příděl po uspokojení osob uvedených v § 7, odst. 3 konfiskačního dekretu, jsou-li ustaveny podle § 25, odst. 2, nebo prokáží-li, že podnik, o jehož příděl se ucházejí, je řádně spravován národním správcem, ustanoveným z jejich pověření po dobu nejméně tří měsíců.[9]

Bylo by záhodno, aby národní správci konfiskovaných živností plnili daňové povinnosti řádně a včas a nenechávali si narůsti daně do značných částek, jejichž úhrada by je v budoucnu značně zatěžovala. Současně upozorňujeme na řádné a včasné odvádění obratové daně a daně ze mzdy, které ani za léta 1946 a předchozí nebyly uvedeným výnosem ministerstva financí dotčeny.[10]

Obchodní družstvo pro Jemnici a okolí

editovat

V březnu roku 1947 došlo k ustanovení Obchodního družstva pro soudní okres Jemnice a přilehlé obce sousedních okresů. Na ustavující schůzi, kterou svolali a řídili František Dolák a Stanislav Řehák, se sešlo 46 obchodníků a živnostníků z Jemnice a okolí. Obchodní družstvo převzalo úkoly dosavadních velkoobchodníků „Ferdinanda Fučíka” (obchod se smíšeným zbožím čp. 308, r. 1947 místopředseda Sokola) a národního správce velkoobchodu „Ignác Kreuter” (arizovaný majetek Karla Mayera)[11][12] Obě firmy se vzdaly funkcí velkoobchodů a po vysvětlení významu družstva proběhla volba:

  • Dozorčí rada: František Moravec, František Dolák, Jan Pokorný mladší, Adolf Krobauer, Max Augusta, všichni z Jemnice, Stanislav Jelínek z Dešné,
  • náhradníci DR: Jaroslav Moos a Rudolf Váka z Jemnice,
  • předsednictvo: předseda Roman Ferdan z Jemnice, náměstek J. Novák z Uherčic,
  • členové předsednictva: Antonín Pejčoch, M. Kasárník, Stanislav Svojsík, všichni z Jemnice,
  • náhradníci: Leopold Bastl z Třebětice a Josef Benda.[13]

Podpora pro řemeslníky poškozených válkou

editovat

V květnu roku 1947 vyhlásilo ministerstvo průmyslu podporu na obnovu dílenského zařízení zničeného válkou nebo odvlečeného okupanty. Na rozšíření podniku se podpora nevztahovala. Žádosti na předepsaných tiskopisech a potvrzené úřadovnou Ústředního svazu čsl. řemesla a MNV se dokládaly: 1. vysvědčením o majetkových poměrech, 2. potvrzení o tom, že škoda byla přihlášena a jak byla oceněna, popřípadě zda byla vyplacena nějaká záloha. Žádosti se podávaly ministerstvu průmyslu prostřednictvím Ústředního svazu čsl. řemesla na adrese Haštalská ul. čp. 27, Praha I. do konce května 1947. Na žádosti neúplné nebo pozdě došlé se nebral zřetel. Tiskopisy žádosti si zájemci mohli vyžádat v úřadovnách Ústředního svazu čsl. řemesla (ve Znojmě Leninova ul. čp. 16).[14]

Upozornění. Majitelé elektrických spotřebičů (t. j. vařičů, sporáků atd.) jakož i živnostníci s motorovým pohonem se upozorňují, že až do odvolání nesmějí používati svých spotřebičů a motorů v době ranní a večerní proudové špičky, t. j. od 6.00 hod. do 8.30 hod. ráno a od 16.30 do 20.00 hod. več. V sobotu a v neděli toto omezení neplatí. El. vytápění místností je zakázáno vůbec. (07.11.1947)[15]

Přidělování živností přednostním uchazečům

editovat

Při konečném přidělování konfiskovaných drobných živnostenských podniků do rukou nových českých majitelů bylo ze zákona pamatováno také na umístění existenčně nezajištěných osob, které se účastnily národního boje za osvobození. Lhůta pro podání takovýchto žádostí byla stanovena vyhláškou Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy na dobu od 1. října do 31. prosince 1947. Žádosti přednostní uchazeči podávali na tiskopisech Osidlovacího úřadu, jež jim vydávalo ústředí jejich odbojové organisace, invalidním žadatelům ministerstvo sociální péče a Státní úřad pro válečné poškozence.

V podaných žádostech musí pak přednostní uchazeči prokázati, že splňují zákonem stanovené podmínky pro příděl, t. j., že jsou československými státními občany, nebo za ně jsou považováni, že jsou národně a státně spolehliví, soudně bezúhonní a že také členové jejich domácnosti jsou národně a státně spolehliví, soudně bezúhonní a nejsou národnosti německé, nebo maďarské. Povolilo-li v tomto bodě ministerstvo vnitra výjimku, je nutno tuto skutečnost rovněž doložiti. Všichni žadatelé musí pak ještě předložiti doklad o svém přednostním právu a invalidé také doklad, že nejsou národnosti německé, nebo maďarské. Pokud by snad žadatel nemohl ve stanovené lhůtě předložiti spolu se žádostí všechny požadované doklady, může chybějící listiny předložiti dodatečně, nejpozději však do 28. února 1948. Nepředloží-li je však ani v této lhůtě, bude žádost považována za nepodanou.

Uchazeče, kteří splňují požadované podmínky pro získání konfiskovaného živnostenského podniku, umístí pak osidlovací úřad na národních správách těch drobných živností, jejichž národní správci nesplnili podmínky pro příděl, a kteří proto byli odvoláni. Kdyby se však nepodařilo všechny přednostní uchazeče o příděl živností takovýmto způsobem umístiti, může Osidlovací úřad zaříditi, aby byli odvoláni někteří národní správcové v pohraničí, kteří nemají přednostní právo a byli tam ustanoveni teprve po 1. květnu 1946, nebo, aby byli odvoláni někteří národní správcové konfiskovaných živností bez přednostního práva ve vnitrozemí, a to bez ohledu na to, kdy byli ustanoveni.[16]

Přednostní uchazeči, kteří byli dosazeni na uprázdněná místa jako národní správcové živnostenských podniků, po uplynutí tří měsíců po převzetí národní správy podávali přihlášku o přidělení spravovaného podniku do trvalého vlastnictví. Tímto způsobem získávali příděl živnostenských podniků přednostní uchazeči, kteří až dosud nebyli umístěni a existenčně zajištěni.[17]

Inzerce živnostníků na Vratěnínsku a blízkém okolí v roce 1947

editovat
Jméno Živnost Obec[18][19]
BARTOŠ Karel Pekařství Police[20]
BOBEK František Pokrývač Uherčice[21]
BOUDA Jaroslav Autodoprava Vratěnín čp. 9
BLAHOUDEK Josef Hostinec a obchod Korolupy (otec Blahoudek Jakub, řezník a hospodský ve Velkém Dešově)[22]
FIC Eduard Hostinec, řeznictví, prodej kuřiva Vratěnín čp. 10[23]
HABR Josef Strojní kovářství a podkovářství Vratěnín čp. 4[24]
HAVLÍK František Holičství Vratěnín čp. 72[25]
HOTAŘ Rostislav Auto- a strojní zámečnictví Vratěnín čp. 61
JELÍNEK Rudolf, po něm AMPAPA Alois národní správce pily „Eduard Prager” Uherčice[26]
MÁCOVI rodina Hostinec Police (František Máca)
KUBA Jan Strojní kolařství Vratěnín čp. 85
PAŘÍZEK Bohumír BP - obchodní dům Bohumír Pařízek, prodej uzenin „K. Táborský - Jemnice” Vratěnín čp. 6[27]
PEJŘIL Karel Sedlářství a řemenářství Vratěnín čp. 8
PŘIDAL Antonín Strojní kovářství a podkovářství, výroba zemědělských strojů Vratěnín čp. 17
ŘEZÁČ Jan, po něm DOHNAL Stanislav Hostinec a řeznictví Uherčice[28]
SIMANDL Karel Pekárna Vratěnín
SVOBODA Josef Mlýn a pila, obstarává veškeré mletí Vysočany, pošta Velký Dešov[29]
ŠTĚPÁNEK Bohuslav Oprava elektromotorů, přestavba na kul. ložiska Korolupy čp. 20
ŠVÉDA František Truhlářství, stolařství - nábytkové a stavební Vratěnín čp. 64
ŠLÁPOTA Josef Obchod a hostinec Vysočany (i před válkou)[30]
TESAŘ Ladislav Výroba veškerého pečiva a žitného chleba Korolupy čp. 20
TŘÍLETÝ Josef Řeznictví a uzenářství Police

Obnova cihelen a vápenek

editovat

Cihelny a vápenky, důležité pro stavební průmysl, se v moravsko-budějovickém okrese nedařilo obnovit až do poloviny roku 1947. Hlavním důvodem byl nedostatek uhlí, nedostatek pracovních sil, hlavně odborného personálu (mistrů), a chybějící náhradní díly pro opravu strojního zařízení. Průmyslový referát ZNV v Brně sice v srpnu 1946 nařídil, aby vápenka v Uherčicích byla zařazena do přednostní skupiny A2, obdržela státní příděl 300 q uhlí a zahájila okamžitě provoz, ale pravděpodobně se nedařilo zajistit její pravidelnou výrobu („v našem správním okrese mohly býti cihelny uvedeny v chod až hodně pozdě a jediná vápenka nepracovala téměř po celý rok”).[31] [32] Obdobná situace panovala u cihelen.

Všechny cihelny na Jemnicku a Moravskobudějovicku nebyly ještě na konci roku 1946 v činnosti. Jako první byla uvedena do provozu ruční kruhová cihelna Karla Svobody v Moravských Budějovicích. Na její provoz ale město doplácelo neúměrně vysokými částkami, jelikož jako cihelna s ruční výrobou neměla nárok na státní příděl uhlí.[33] Také jemnická cihelna Antonína Pokorného disponovala pouze ruční výrobou, takže se MNV v Jemnici snažil o převedení strojového zařízení z okolních cihelen, aby mohla být cihelna přeřazena do kategorie, která by zaručovala přednostní zásobování uhlím.[34][35]

Do operační plánu ZNV v Brně nakonec dodatečně zařadil parní cihelnu v Lhoticích (cihelna a cementárna Josefa Schlegelhofera),[36][37] jejíž strojová výroba byla zastavena za okupace a nyní se nacházela pod národní správou MNV v Jemnici. Zahájení provozu a slavnostní ukrojení první cihly proběhlo 5. května 1947. Do lhotické cihelny byla z Jemnice přenesena část zařízení a zásoba nevypálených cihel. Státní úřad plánovací potvrdil, že cihelna bude dodatečně zařazena do výrobního programu a následně obdržela na měsíc duben příděl 50 tun uhlí. Výrobní program pro zbytek roku 1947 měl činit 390 tisíc kusů cihel a 190 tisíc kusů tašek. V cihelně se nacházela hlína z období před zastavením provozu, s jejímž množstvím by vystačila po celý rok. Během národní správy bylo v cihelně dodatečně nakopáno kolem 600 m³ hlíny, což odpovídalo množství 170 tisíc cihel. Cihelna zaměstnávala jednoho mistra a 11 dělníků, po zahájení pálení se počítalo s navýšením počtu na 20 dělníků.[38]

Podle operativních plánů ve stavebnictví na rok 1947 jeví se potřeba cihel v soudním okrese jemnickém 2 mil. kusů a tašek 200 tisíce kusů. Zařízení lhotické cihelny, kterou má MNV v Jemnici v národní správě a která jediná je schopna krýti větší část této spotřeby do operativních plánů, je podmínkou výstavby jemnicka. Zařazení cihelny do operativního plánu a přidělení potřebného uhlí pro výpal, je zajištěno. V cihelně se provádí nutné opravy a strojní zařízení se doplňuje. Při výkopu hlíny je zaměstnáno 9 dělníků. ONV v Mor. Budějovicích byl požádán, aby v dohodě s Fondem národní obnovy provedl, pokud možno nejdříve, revisi národní správy cihelny a cementárny firmy Josef Schlegelhofer od května 1945 do jejího převzetí MNV v Jemnici dne 31. XII. 1946. (Stráž na Dyji, 28.03.1947)[39]

V listopadu 1947 navrhl Okresní sbor předsedů místních národních výborů soudního okresu jemnického zařadit do 1. pětiletého hospodářského plánu:

  1. zprovoznění cihelny v Uherčicích
  2. zprovoznění cihelny v Mladoňovicích
  3. zřízení sušárny brambor v Oponešicích
  4. zprovoznění mlékárny ve Vratěníně a upozornil rovněž na možnost zřízení holičských živností po obvodech (např. Budkov s okolím).[40]

Většina produkce lhotické cihelny šla na výstavbu města Jemnice. Vzhledem k tomu, že dosavadní výkonnost v roce 1948 už nestačila, objednal MNV v brněnských Gottwaldových závodech nové stroje a začal se zajímat o přidělení cementárny z konfiskátu Josefa Schlegelhofera.[41] Na rok 1949 počítal MNV v rozpočtu ve lhotické kruhové cihelně se stavbou Kellerových sušáren za 520 000 Kčs, se zprovozněním jemnické cihelny za 100 000 Kčs a s doplněním strojního zařízení lhotické cementárny za 50 000 Kčs.[42]

Výroční trhy

editovat

První zmínka o konání poválečného výročního trhu ve Vratěníně v úterý 3. září 1946 pochází z Volného Slova, listu československé strany národně socialistické z 01.09.1946.[43] Kalendář Národní obrody mezi místy trhu na rok 1948 v zemi Moravskoslezské Vratěnín už neuvádí.[44]

Odkazy

editovat

Reference a poznámky

editovat
  1. ↑ Dekret presidenta republiky o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů
  2. ↑ Nové zákony a nařízení Československé republiky, Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1945-1949
  3. ↑ Slovo národa, 14.10.1945
  4. ↑ Karo-Franck Kaffee Ersatz, pravá Franckova přísada do kávy, krátce “Franckovka”, která se prodávala v oválných červených balíčcích nebo hnědých krabičkách a pod názvem “Karo-Franck” byla k dostání ve formě kostek.
  5. ↑ 1944: KARO, potravinářská společnost s.r.o. v Jemnici (KARO mouka, KARO krupice), továrna s ruční balírnou v dřevěných barácích, od r. 1958 národní podnik Balírny obchodu, který měl monopol na pražení a rozvoz kávy po celém Československu a v Jemnici zřídil závod na balení čajů.
  6. ↑ Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 14.02.1947, 2(7). s. 2.
  7. ↑ Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 26.03.1948, 3(13). s. 5.
  8. ↑ Naše Demokracie, 10.10.1947, s. 3
  9. ↑ Nařízení vlády č. 106/1947 Sb., Vládní nařízení o přídělu drobných konfiskovaných živnostenských podniků (přídělové nařízení pro živnostenské podniky)
  10. ↑ Naše Demokracie, 31.10.1947, s. 4
  11. ↑ Arizace v Jemnici: vnuceným správcem na jemnickém velkostatku a lihovaru se stal Ferdinand Vyhnálek, správcem zabaveného velkoobchodu Karla Mayera se stal Ignatz Kreuter, Němec E. Zofal z Moravských Budějovic správcem obchodu Rudolfa Mayera a později také železářského obchodu Mayer, krátce působil jako správce velkoobchodu Karla Mayera, uzavřeny byly živnosti Lea Konstreichera (zabývajícího se nákupem a prodejem kůžek, drůbeže, másla a vajec), cukrářství Arnošta Konstreichera a obchod s drůbeží Eduarda Konstreichera.
  12. ↑ Z. IV/S JV. Igl. 413/43 Sbö/Z byl odvolán dosavadní správce (Treuhänder) Ignatz Kreuter, Jemnice 61 a novým správcem s účinností od 1. února 1943 ustanoven Leo Falb, Komotau, Grillparzerstraße 39. Krajský soud v Třebíči, odd. V., dne 5. února 1943. (Úřední list Československé republiky, Ministerstvo vnitra, 1943, s. 3370).
  13. ↑ Stráž na Dyji krajinský týdeník československé sociální demokracie, 21.03.1947, s. 5.
  14. ↑ Naše Demokracie, 23.05.1947, s. 4
  15. ↑ Naše Demokracie, 07.11.1947, s. 6
  16. ↑ Stráž na Dyji, 17.10.1947, titulní strana
  17. ↑ Stráž na Dyji, 17.10.1947, titulní strana
  18. ↑ Stráž na Dyji, 1947
  19. ↑ Moravská orlice, 7.4.1940, s. 15
  20. ↑ Živnostníci v Polici z roku 1939: Lékaři — MUDr. Bohuslav Meduna; MUDr. Karel Votoček. Autodoprava — František Nevrkla. Cement. zboží — Josef Boudný. Holiči — Jan Finda; Jaroslav Horník. Hostince — František Máca; František Nevrkla. Koláři — Antonín Pokorný. Kominíci — Jan Samek. Pobočka dělnického konzumu „Vzájemnost - Včela“. Kováři — Jan Smejkal. Krejčí — Bartoloměj Bajgl; Alois Ondrák; Karel Pavlík; Jan Svoboda. Lihovary — Družstevní lihovar - Alfred Wražda. Mlýnské výrobky — Karel Bartoš. Mlýny — František Čurda (nový mlýn v Polici Karel Čurda); Petr Dvořák. Obuvníci — František Brychta; Antonín Nehyba; Matouš Rainhart; František Řídký; Bartoloměj Švanda. Pekaři — Bartoloměj Bartoš. Pojišťovací jednatel — Karel Kornalský; Jan Matějka, Lambert Svoboda. Řezníci — Josef Tříletý. Sedláři — František Raab. Smíšené zboží — František Chlum; Jaroslav Mráz; František Nevrkla. Spořitelní a záloženský spolek v Polici. Trafiky — Hedvika Gebauerová; Karel Krpoun. Truhláři — Leopold Matějka; František Raab; Ignác Wallner. Velkostatkáři — Alfred Wražda (náj. Leopold Stein a Richard Kohn). Zámečnici — František Fišl: Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, 1939
  21. ↑ Schválila rada ONV v M. Budějovicích v listopadu 1947: Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 28.11.1947, 2(47). s. 2.
  22. ↑ Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, Praha 1939
  23. ↑ Jindřich Fic, řezník v obci Bobrůvka, okr. Nové Město na Moravě, Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, s. 1392
  24. ↑ Habr Ludvík, hostinec a obchod v obci Bezkov, okr. M. Budějovice, Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, s. 1386
  25. ↑ Havlík Ferdinand, rolník z obce Bezkov, Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, s. 1392
  26. ↑ Veškeré práce tesařské - obytné budovy - chaty - novodobé konstrukce - montované stavby - veškeré řezivo - vzorné kurníky, provede a dodá Alois Ampapa, tesařský mistr, nár. spr. firmy Ed. Prager (Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 23.10.1947, s. 8). Jaroslav Ampapa vlastnil od 40. let pilu v Okříškách / Klein-Wartenberg (r. 1943: Zimmerei, Holzhandlung und Dampf-Sägewerk JAR. AMPAPA, Klein-Wartenberg, Volksdeutsche Zeitung, Tagblatt der deutschen Volksgruppe in der Tschecho-Slowakei, Do 14. Oktober 1943, s. 7). Obě pily byly znárodněny na základě vyhlášky ministra průmyslu o znárodnění podniků podle zákona č. 114/1948 Sb.
  27. ↑ Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 17.10.1947, 2(41), s. 3.: „Vratěnínský občan v Mexiku. Národní podnik Baťa vyslal jednoho ze svých spolupracovníků, Gustava Pařízka do Mexika, kde má založiti sesterskou společnost, jejíž spolupráce s mateřským závodem ve Zlíně má nám nejen umožniti dostat se na mexické trhy s našimi výrobky, ale opatřovati pro nás nám scházející druhy zboží a suroviny. Gustav Pařízek jest rodákem z Nových Sadů u Písečná n. Dyjí s domovskou příslušností do Vratěnína, kdež jest jeho rodina usazena od r. 1910. Otec jeho vlastnil ve Vratěníně obchod. Obchodní tradici rodiny obnovil po několikaleté přestávce v obci v r. 1945 Bohumír Parízek, bratr jmenovaného. Gustav Pařízek slíbil nám zasílati reportáže z jeho cesty do Mexika, jakož i o životě této země.”
  28. ↑ Jan Řezáč, bývalý předseda MNV v Jaroměřicích nad Rokytnou, po únoru 1948 se MNV v Uherčicích (složené z komunistů a sociálních demokratů) useneslo, že bude vyměněn za Stanislava Dohnala (Jiskra, 29.2.1948, 4(9). s. 2).
  29. ↑ Původní majitel i před rokem 1938.
  30. ↑ Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství 1939, s. 1920
  31. ↑ Naše Demokracie: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě. Mor. Budějovice: Čs. strana lidová na okrese mor.-budějovickém, 23.08.1946, 2(33). s. [5].
  32. ↑ Naše Demokracie: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě. Mor. Budějovice: Čs. strana lidová na okrese mor.-budějovickém, 21.12.1947, 3(49-50). s. [1].
  33. ↑ Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 05.09.1947, 2(35). s. 5.
  34. ↑ Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 29.09.1946, 1(3). s. 6.
  35. ↑ Cihelny Jemnice: Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, Svazek II Morava, 1939.
  36. ↑ Josef Schlegelhofer, vládní komisař Jemnice, byl r. 1945 vzat v Jemnici do vazby a převezen do internačního tábora ve Znojmě. In: Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 15.09.1946, 1(1). s. 2.
  37. ↑ O konfiskaci cihelny a cementárny Josefa Schlegelhofera rozhodla rada ZNV v Brně 22. října 1946. In: Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 25.10.1946, 1(7). s. 1.
  38. ↑ Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 09.05.1947, 2(19). s. 5.
  39. ↑ Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 28.03.1947, 2(13). s. 2.
  40. ↑ Stráž na Dyji, 28.11.1947, s. 3.
  41. ↑ Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 05.03.1948, 3(10). s. 6.
  42. ↑ Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 07.05.1948, 3(19). s. 3.
  43. ↑ Volné Slovo, 01.09.1946, č. 200, s. 4: Termíny výročních trhů na Moravě
  44. ↑ Trhy na rok 1948 v zemi Moravskoslezské

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikibooks.org/w/index.php?title=Dějiny_Korolup/Živnostníci_a_obchodníci&oldid=49031“