Dějiny Korolup/Korolupy po únoru 1948

V roce 1948 žilo ve Vratěníně 437 obyvatel, Mešovicích 182, Uherčicích 469, Korolupech 341 a Lubnici 256 obyvatel. Poštovní úřad se nacházel ve Vratěníně (též pro Mešovice) a v Uherčicích (též pro Korolupy), stanice Sboru národní bezpečnosti byla zřízena ve Vratěníně (další v Polici a v Dešné).[1]

Zakládání akčních výborů NFEditovat

V neděli 22. února 1948 se rozběhlo zakládání akčních výborů NF napříč republikou a s infiltrovanými aktivovanými komunisty tak mohla započít komunisty proklamovaná „očista národa”. Po zřízení Ústředního akčního výboru tzv. „obrozené” Národní fronty se od 26. února 1948 zřizovaly akční výbory také po celém okrese Moravské Budějovice.[2]

Okresní akční výbor NF v Mor. BudějovicíchEditovat

Okresní akční výbor NF v Mor. Budějovicích byl ustanoven 26. února 1948:

  • předseda: okresní osvětový inspektor Josef Popelínský (za Svaz osvobozených politických vězňů, SOPV), místopředseda okresního Svazu brannosti,
  • místopředseda: odborný učitel s. František Smolka (za Čs. soc. dem.), vzdělavatel Sokola Jemnice, člen MNV Jemnice, předseda Okresní péče o mládež v Jemnici,[3][4][5][6],
  • zapisovatel a jednatel: Jan Pokorný (Ústřední rada odborů, ÚRO).

Členy výboru:

  • za KSČ Rostislav Kračmar (předseda nově ustanoveného ONV Moravské Budějovice), Jaroslav Chalupa a jedno místo zůstalo vyhrazeno - v březnu jej obsadil s. Boh. Coufal z Jemnice,
  • za ČSSD s. František Havlík a s. Bohumil Pařízek z Vratěnína,
  • za Československou stranu národně socialistickou (ČSNS) Vlastimil Pelikán,
  • za Československou stranu lidovou (ČSL) Ing. Jaroslav Čech,
  • za Ústřední radu odborů (ÚRO) s. Jan Láník a Jakub Urbánek,
  • za Jednotný svaz českých zemědělců (JSČZ) s. Karel Římovský (rolník Moravské Budějovice)[7], Josef Rychtecký (komunista, okresní tajemník JSČZ)[8] a Josef Burian,
  • za Svaz české mládeže (SČM) Vlad. Vedra (Moravské Budějovice) a Ant. Šindler,
  • za Svaz národní revoluce (SNR) J. Zerrich a Jar. Slavík,
  • za Svaz osvobozených politických vězňů (SOPV) s. Vilém Strnad,
  • za Čsl. obec legionářskou (ČsOL) por. Pitour (okresní velitel SNB) a Otakar Prchal, nahrazen v březnu Vladimírem Javůrkem.[9]

Akční výbor obrozené Národní fronty v JemniciEditovat

Akční výbor obrozené Národní fronty v Jemnici měl složení:

  • předseda František Bělík (KSČ, předseda MNV Jemnice),
  • místopředseda Antonín Hofman (Čs. soc. dem.),
  • členové: František Jelínek (KSČ), Emil Křivánek (SČM), Radislav Nečada (Svaz národní revoluce), Antonín Simandl (Čs. soc. dem.), Karel Hotař (Svaz osvobozených politických vězňů), Marie Nečadová (KSČ), Alois Zacharník (Čs. soc. pomoc), František Kadrnožka (Čs. soc. dem.), Jan Kratochvíl (Svaz přátel SSSR), Boh. Coufal st. (ROH), Leopold Hunger (KSČ), František Kubáček (KSČ).[10]

Ministr vnitra vydal vyhlášku, kterou na přechodnou dobu upravil odvolávání členů národních výborů nadřízenými orgány. Podle této vyhlášky mohl být člen národního výboru nebo člen jeho složky odvolán z členství nadřízeným orgánem také tehdy, navrhl-li to tomuto orgánu akční výbor Národní fronty, ustavený pro obvod působnosti národního výboru. Vyhláška byla uveřejněna v Úředním listu.

Akční výbory jsou a budou hybnou silou našeho budování a proto musí býti přísné a nekompromisní. Skutečnými vykonavateli vůle lidu budou jen tehdy, budou-li v nich lidé pokrokoví — skuteční socialisté. Nyní, kdy se poměry již značně uklidnily a každé město a víska se věnují poctivé práci a budování, je třeba myslet také na to, zdali se do akčních výborů nevloudily přes všechnu opatrnost zejména na vesnici lidé, kteří socialismus jen předstírají. Takoví nejsou hodni práce v AV a musí býti odstraněni. Stráž na Dyji, 23.04.1948[11]

Předvolební investice do pohraničíEditovat

Sanitní autoEditovat

Po válce se nacházelo zdravotnictví v pohraničí v tristní situaci. Teprve rok 1947 přinesl částečné změny a dařilo se konečně obsadit bývalé posty obvodních lékařů. Největší potíže však činil převoz nemocných do znojemské nemocnice, jelikož pro celý soudní okres Jemnice bylo k dispozici jediné sanitní auto. K tomu celou situaci ztěžoval nedostatek pohonných hmot. Po únoru 1948 obdrželo město Jemnice od ministerstva zemědělství darem sanitní auto.

Nové sanitní auto darovalo městu Jemnici ministerstvo zemědělství v rámci příspěvkové akce k 28. říjnu 1947. Činnost sanitního vozu, který musí býti podle podmínek ministerstva zemědělství viditelně označen jako dar ministerstva, bude kontrolovat zvláštní komise. (Stráž na Dyji, 05.03.1948)

Pracovní příležitostiEditovat

Na začátku března 1948 započaly stavební práce k otevření státního kamenolomu u Police: prováděla se odkrývka lomu, byl postaven přejezd přes Želetavku, vytyčena příjezdní silnice v délce 1,2 km, vystavěny tři dřevěné baráky pro nouzové ubytování dělnictva, dopravován stavební materiál pro stavbu stálých ubikací pro dělníky, kterých zde bylo již 40 zaměstnáno a další přijímáni. Do kamenolomu byl dovezen nejmodernější kompresor o třech kladivech belgické výroby a z iniciativy inž. Zdeňka Kubity ze Správy státních silnic ve Znojmě měly dorazit další stroje. Počítalo se s regulací Želetavky a se zřízením koupaliště pro osazenstvo kamenolomu.[12]

Na konci roku 1947 projevila firma Antonín Malec z Trutnova zájem o získání objektu bývalé Pánkovy továrny na hospodářské stroje v Jemnici, která hodlala do továrny přenést výrobu koberců a nábytkových látek. Na konci ledna 1948 dal MNV přednost fa Malec před dvěma místními nabídkami. Na začátku března 1948 firma Malec zahájila adaptační práce v továrních halách, po kterých mělo dojít ihned k stěhování a montáži strojů a dopravovány výrobní suroviny.[13][14]

Na schůzi plena MNV v Jemnici dne 29. ledna 1948 bylo rozhodnuto o závažném přenesení průmyslu do Jemnice. Město Jemnice usilovalo již od osvobození o získání průmyslu, pro který je v Jemnici neobyčejně vhodný objekt bývalé Pánkovy továrny. Na možnost umístění průmyslu v Jemnici bylo upozorněno ministerstvo průmyslu, ZNV, státní plánovací úřad a jiní příslušní činitelé. Došlo též k řadě jednání s různými zájemci, která až do konce r. 1947 nevedla k cíli pro potíže komunikační, pro nemožnost okamžitého uvolnění objektu a konečně i proto, že těžký průmysl je vzhledem k poloze Jemnice předem vyloučen. Vedle cizích zájemců, ucházeli se v poslední době o tovární objekt také zájemci místní, zejména truhlářská firma F. Juránek a firma St. Finda, která hodlá rozšířiti svoji obvodovou sběrnu drůbeže a vajec o konservárnu, chladírnu, výkrm drůbeže atd. Koncem r. 1947 projevila zájem o objekt také firma Ant. Malec, výroba koberců a nábytkových látek v Trutnově. Zástupci firmy jednali několikrát v Jemnici, prohlédli si objekt a rozhodli se na přemístění podniku do Jemnice.

Schůze plena měla rozhodnouti o tom, bude-li dána přednost firmě Ant. Malec, či oběma jemnickým žadatelům. Před konečným rozhodnutím vyslal MNV svoje zástupce do Trutnova, kteří podali zevrubnou zprávu o výsledku své cesty také v Národní frontě. Bylo zjištěno, že firma Malec se těší na Trutnovsku nejlepší pověsti a že odchází z Trutnova jednak proto, že jí tam byly přiděleny nevhodné objekty, v nichž nemůže umístit své těžké textilní stroje a též proto, že průmyslem přesycené Trutnovsko nezaručovalo firmě dostatek pracovních sil. Firma hodlá v Jemnici postupně zaměstnat přes 200 pracovních sil, převážně ženských, které si sama zacvičí. Tyto a řada jiných důvodů rozhodly, že plenum bez ohledu na místní, osobní, stavovské a stranické zájmy dalo přednost firmě Malec, která byla ihned vyrozuměna a v nejbližších dnech zahájí převoz strojů a zásob surovin, které má uskladněny většinou na nádraží v Trutnově. Rozhodnutím plena byl učiněn jeden z posledních kroků, vedoucích k získání průmyslu pro Jemnici v hodině již vskutku dvanácté. (Stráž na Dyji, 06.02.1948, s. 2)

Volby do Národního shromáždění, jednotná kandidátka NF a soutěž o Vlasteneckou obecEditovat

Voleb do Národního shromáždění 30. května 1948 se v kraji Jihlavském zúčastnilo 204 785 voličů, kteří 193 538 hlasy zvolili jednotnou kandidátku Národní fronty (95%). Nesouhlas s jednotnou kandidátkou NF vyjádřili voliči vhozením 11 247 bílých lístků (5%). V samotném okrese Moravské Budějovice volilo celkem 21 754 voličů, z toho 19 689 jednotnou kandidátku NF a 2 065 voličů vhodilo bílý lístek.[15]

Soutěž o «Vlasteneckou obec» v okrese Moravské Budějovice vyhrály obce: Dolní Lažany, Lesůňky, Vacenovice, Bělčovice, Hluboká, Lubnice, Mešovice, Rácovice, Uherčice a Vratěnín (tedy 6 pohraničních obcí). Nejblíže k získání titulu vlastenecká obec měly obce: Jiřice, Lesonice, Chvalkovice a Županovice, kde bylo vhozeno po jednom bílém lístku. Obec Korolupy, jako jedna z mála dosídlených pohraničních obcí, titul vlastenecké obce nezískala a ani se k tzv. „vítězství” nepřiblížila a voliči vhazovali do volební urny bílé lístky.[16]

Kulturně-osvětová práceEditovat

Osvětová činnost po únoru 1948 byla označována kulturně-osvětovou prací a měla KSČ sloužit jako propagační nástroj pro změny v kulturní politice. Od počátku byla směřována na venkov a hlavně do pohraničních oblastí (budování místních kin, kulturních domů a knihoven, kulturních družstev a působením patronátů). V srpnu 1948 se konal III. celostátní sjezd lidovýchovných pracovníků v Kroměříži, na němž ministr informací a osvěty Václav Kopecký přednesl referát o novém poslání osvětové práce. Jejím hlavním úkolem definoval dokončení třídního boje a vybudování socialismu.

Na moravskobudějovickém okrese byly ve všech obcích ustaveny Místní osvětové rady (MOR), které se zapojily do všech stranických akcí a oslav a přispěly k propagaci jednotné kandidátky. V létě 1948 provedly akci o zvýšení dodávky mléka, ochotnická divadla sehrála celkem 119 divadelních her. Ve větších místech okresu účinkovala oblastní scéna Horáckého divadla. V únoru a březnu 1948 byl v Jemnici pořádán divadelní kurz pro zvýšení úrovně ochotnického divadla. V září a v říjnu roku 1948 hrálo v 17 obcích Vesnické divadlo. V Dešné a v Korolupech Okresní rada osvětová[17] v Moravských Budějovicích uspořádala pro divadelní ochotníky rozmluvy o divadle. Do obcí bez kina zajíždělo putovní kino ministerstva zemědělství (ve spolupráci s Čs. státním filmem). V roce 1948 bylo otevřeno státní kino v Dešné a v Budkově. Okresní rada osvětová (ORO) pořádala do obcí zájezdy s kulturními večery, které doplňovala promítáním úzkých němých i zvukovými filmů. Pro první 3 měsíce v roce 1949 plánovala 40 zájezdů, na nichž mělo být venkovské obyvatelstvo seznámeno s aktuálními otázkami a vhodnými filmy, v 5 obcích se mělo pokračovat s agitací pro divadelní ochotníky v tématických rozhovorech o divadle, u 3 obcí se plánovalo zapojení do putovní osvětové školy. Od jara 1949 se počítalo s tím, že ORO obdrží pro svou kulturně-osvětovou práci do vzdálených a menších obcí vlastní autobus.[18]

Již v průběhu roku 1949 začala Kulturní rada ÚV KSČ uvažovat o centrálně plánovaných kulturně-osvětových aktivitách a na podzim roku 1949 proběhla konference osvětových pracovníků. V červenci roce 1950 přednesl ministr informací a osvěty Václav Kopecký na sjezdu osvětových pracovníků v Soběslavi programový projev, ve kterém vytyčil hlavní úkoly osvětové činnosti na další období. Téhož roku vydala vláda nařízení o zrušení osvětových rad a přenesení jejich působnosti na národní výbory.[19][20] K socializaci nového člověka mělo sloužit divadlo a film, hudební a pěvecké soubory, kniha a přednášky, od roku 1958 se již před IV. sjezdem JZD hovořilo o celkové proměně kulturního života na venkově.

Komunistický týdeník Jiskra uváděl: „Nyní jde o to, kulturou a osvětovou prací lidi změnit, převychovat, ovlivnit jejich práci, dát družstevníkovi pevnou politickou páteř, zvýšit jeho odborné vzdělání. A zde se musí sejít družstevní škola práce s pokusnickým kroužkem, odborný film s družstevní laboratoří, plány hudební a výtvarné výchovy s plány odborného růstu členů každého JZD, každého kulturního klubu a celé nové družstevní vesnice.”

Lidové knihovny - střediska výchovy nového socialistického člověkaEditovat

Knihovnická úderka. Komunistům však nešlo jen o zákaz určitého titulu, ale také o výchovu čtenáře. Kam až se dalo jít ve snaze ovlivnit, co lidé mají večer na nočním stolku, dokládá tzv. tuchlovické hnutí. Na konci roku 1948 v Tuchlovicích u Slaného usoudili tamní pionýři, že do knihovny chodí málo obyvatel jejich obce. A tak obcházeli dům od domu a knihy nosili čtenářům až pod nos. Měli mapu, kde si zaznamenávali, který dům se již do akce zapojil a který ne. V atmosféře politických procesů, zavádění družstev a strachu to byl ideální mechanismus, jak kontrolovat občany i za prahem jejich domů. Noviny přinášely informace o tom, jak se hnutí tuchlovických pionýrů po vlasti rozmáhá a kde všude už jsou knihovnické úderky. (Martin Groman, Respekt, Soustružníci lidských duší, 6. 9. 2009)

V duchu státní ideologie měla po komunistickém puči probíhat také výchova čtenáře. Tento úkol byl svěřen knihovnám a knihovníkům (odstranění nežádoucích skrze tzv. „očistu knižního fondu“, sestavení knihovních katalogů, v regálech volného výběru umístění žádoucí literatury - socialistické beletrie, budovatelských děl, aktuální četby, státně politické literatury, propagace tuchlovického hnutí, Fučíkův odznak ČSM a čtenářské kroužky, knihovnická soutěž „Budujeme vzornou knihovnu”, pojízdné knihovny).

Tuchlovické hnutí[21] na Moravskobudějovicku bylo odstartováno na konci února 1949, kdy se zde na instrukční poradě sešli skupina tzv. nejvýkonnějších knihovníků z okresu. Mnozí knihovníci se ihned přihlásili o zapojení do akce a s pomocí Svazu české mládeže a Sokola se rozhodli roznášet knihy po rodinách, které dosud neprojevily o veřejnou obecní knihovnu zájem. S roznáškou se mělo započít na podzim.[22]

Ještě v květnu roku 1951 konstatoval komunistický týdeník Jiskra, že venkovské lidové knihovny Jihlavského kraje vykazují závažná pochybení, zejména v nabídce volného výběru a tzv. braková literatura nebyla obzvláště na venkově zcela odstraněna. Proto už na konci dubna roku 1951 propůjčilo ministerstvo informací a osvěty IV. referátu KNV v Jihlavě pokusnou pojízdnou knihovnu (bibliobus). Oficiální předání provedl náměstek ministra Ing. Miroslav Kouřil na ústředním aktivu referentů KNV pro školství, osvětu a tělovýchovu a krajských osvětových inspektorů (obdobná akce proběhla též v severním pohraničí pro kraje Liberec a Ústí nad Labem).

Pojízdná knihovna (autobus typu Praga-RND) byla vybavena asi 1300 svazky (české, slovenské, klasické a sovětské beletrie, politické a populárně naučné, zvláště v oboru agrobiologie a zootechniky), projekčním filmovým aparátem, rozhlasovou aparaturou s gramorádiem a souborem maňáskových loutek. Vybavení vozu mělo umožnit širokou agitační práci na venkově. Podle předem vypracovaného plánu zajížděla pojízdná knihovna do obcí s JZD vyšších typů, do středisek traktorových brigád, do újezdních i některých jiných obcí. Podle stranických pokynů měla pomáhat „šíření pokrokových knih a prostředictvím promítání poulárně naučných filmů, výstupy agitačních skupin, soubory lidové tvořivosti a besedami se čtenáři vytvářet střediska nového kulturního a společenského života.[23]

Lidové knihovny zaměřují svou činnost na podporu pětiletého plánu, na převýchovu lidu k novému poměru k práci a snaží se o to, aby kniha se stala mocným nástrojem při budování socialismu, aby pomáhala našemu lidu řešit životně důležité otázky, aby usnadňovala politické školení, aby šířila a prohlubovala přátelství k SSSR a podporovala boj za trvalý mír. (Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje, 6.2.1953)[24]

Okresním a krajským knihovnám Jihlavského kraje tak v roce 1953 připadl též úkol „osvětový” - zřizování samostatných oddělení půjčoven pro dospělé, půjčoven pro mládež, čítáren pro dospělé se skříněmi studijní literatury, čítáren pro mládež, doplňovacích oddělení knižních souborů pro místní lidové knihovny v okrese, dokumentačních oddělení s argumentačním materiálem ke studiu RSŠ (Rok stranického školení) a lektorským sborům, poraden pro lidovou tvořivost a při krajské lidové knihovně využití pojízdné knihovna na pomoc kulturně politické práci v obcích. Ve všech jejich odděleních měl být zaveden volný výběr knih a pro zvyšování politické úrovně čtenářů pořádány besedy se čtenáři. Všechny lidové knihov se pak zapojovaly do celostátních anket o knihách a stranickou linii propagovaly nástěnkami, plakáty, fotografiemi a hesly.[25]

Dobrovolné organizaceEditovat

Na základě zákona č. 68 o dobrovolných organisacích a shromážděních ze dne 12. července 1951 se mohli občané sdružovat pouze v jednotné odborové organizaci (Revoluční odborové hnutí), v jednotné organizaci žen (Československý svaz žen), v jednotné organizaci mládeže (Československý svaz mládeže), v jednotné lidové tělovýchovné a sportovní organizaci (Československá obec sokolská|), ve Svazu československo-sovětského přátelství, Jednotném svazu českých zemědělců, Červeném kříži a v jednotných kulturních, technických a vědeckých sdruženích. Za pomoci tohota zákona se ostatní spolky likvidovaly nebo byly do těchto jednotných organizací zglajšaltovány.[26][27]

Vratěnín - vzorová socialistická obecEditovat

Osvětovou vlajkovou lodí v budování socialismu na Moravskobudějovicku se měla stát obec Vratěnín. V regionálním tisku se neustále objevovaly články vykreslující Vratěnín jako vzornou socialistickou obec, která jako jedna z prvních začala budovat nejen Jednotné zemědělské družstvo, ale dala se i na cestu budování socialistické vesnice. Oběma obcím bylo také bez zdůvodnění zamítnuto již dříve odsouhlasené přežazení k okresu Dačice.[28]

Kulturní družstvoEditovat

Dne 19.2.1949 přinesl týdeník Jiskra zprávu o tom, že obec Vratěnín společně s obcí Mešovice založily 4. února společné Kulturní družstvo se sídlem ve Vratěníně. Na ustavující valné hromadě bylo zvoleno 12 členů předsednictva, jehož předsedou se stal František Vlach, předseda JSČZ ve Vratěníně, místopředsedou Jenda Miroslav, předseda MNV v Mešovicích, jednatelem Bohumír Pařízek, předseda odbočky Svazu čs. sovětského přátelství ve vratěníně a pokladníkem zasloužilý zemědělec Antonín Vala z Vratěnína, předsedou osmičlenné dozorčí rady zemědělec František Chloupek z Mešovic, místopředsedou zemědělec Jakub Bartůšek z Vratěnína a zapisovatelem Karel Niederhafner, správce národní školy ve Vratěníně.

Kulturní družstvo, které bylo založeno za podpory JSČZ v Praze a Ústřední rady družstev, převzalo další plnění programu, který vytýčil přípravný výbor pro zřízení kulturního domu a založení Kulturního družstva ve Vratěníně s činností i pro obec Mešovice. Úkolem Kulturního družstva jest koordinovat veškerý kulturní život v obci a ve spolcích, vybudovati kulturní dům, zříditi koupaliště a lázně, rozšířiti již zřízenou družstevní prádelnu a zříditi v ní sušárnu, zříditi konservační kuchyň, rozšířiti a řád- ně vybaviti knihovnu, zříditi čítárnu a dát do provozu opět hřiště, které jest již celý rok mimo činnost. Toto jsou úkoly, které si vytýčilo družstvo pro obec Vratěnín.

Pro obec Mešovice má pak v programu zřízení družstevní prádelny a sušárny, rozšíření knihovny a úpravu sportovního hřiště. Pro kulturní dům, který bude sloužit oběma obcím, je vyhlédnuta budova MNV, kde by byl umístěn kinosál, tělocvična, poradna pro matky a děti, kanceláře MNV, KSČ a klubovna pro spolky a korporace, jakož i byty, čímž by se budova plně využila a byl by i odstraněn nedostatek bytů, který Vratěnín velmi tísní a dělá potíže při umísťování zaměstnanců státních úřadů. (Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje, 19.2.1949)[29]

Prvomájový závazek obce Mešovice (1950)Editovat

Místní sdružení JSČZ v Mešovicích se zavázalo, že přesvědčí drobné a střední rolníky o výhodách JZD a že do 10. dubna 1950 založí v obci JZD. Dále se zavázalo, že provedou společné sázení brambor, hubení plevele a kontrolu osevních ploch a že vypracují řádný plán pro společnou práci ve žních.[30]

Sokolské jednoty a sokolské kroužky Československého svazu mládežeEditovat

Na konci roku 1950 se Statní úřad pro tělesnou výchovu a sport se rozhodl podpořit tělesnou výchovu v těch obcích, v nichž hospodařila nejlepší JZD. Průzkum prováděly Krajské národní výbory prostřednictvím tělovýchovných referentů, které pak navrhly udělení odměny v hodnotě 40.000 Kčs padesáti sokolským jednotám nebo sokolským kroužkům ČSM. V této cenně obdržely obce tělocvičné nářadí: švédské lavičky, švédské bedny, ribstoly, žíněnky, zvyšovací kladiny, lana na přetah, švihadla, disky, oštěpy, koule, míče. V Jihlavské kraji obdržely tuto podporu obce: Střítěž, Slavonice a Vratěnín.[31]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Seznam obcí v Republice Československé, Díl 1, Státní úřad statistický (Czechoslovakia), Práce, 1948: Obec Korolupy, poštovní úřad Uherčice, stanice SNB Vratěnín, 341 obyvatel, Lubnice 256 obyvatel, Mešovice poštovní úřad ve Vratěníně, SNB ve Vratěníně, počet obyvatel 182, Vratěnín 473 obyvatel, Uherčice 469 obyvatel. Další poštovníúřad a stanice SNB se nacházely v Polici (539 obyvatel) - stanice SNB v Dešné, Jemnici, Budkově.
  2. Okresní výbor Národní fronty Moravské Budějovice, Státní okresní archiv Třebíč, datace 1948 - 1959.
  3. Naše Demokracie, 13.02.1948, s. 5. Stráž na Dyji, 19.03.1948, s. 6.
  4. Čestném občanství Klementa Gottwalda v knize Dějiny Jemnice, Horácké noviny, 12. Ledna 2019
  5. Stráž na Dyji, 05.03.1948, s. 5: Okresní péče o mládež.
  6. V letech 1934-39 vyučoval František Smolka na menšinové škole v Lubnici.
  7. Karel Římovský, rolník Moravské Budějovice, před válkou člen Republikánské strany. In: Venkov, orgán České strany agrární, 1. listopadu 1932, s. 6.
  8. Josef Rychtecký, v roce 1946 člen ONV Moravské Budějovice, odbor družstevnictví, osidlování a Fond národní obnovy, okresní tajemník JSČZ. In: Naše Demokracie, 21.07.1946, s. 7.
  9. Stráž na Dyji, 05.03.1948, s. 2; 26.03.1948, s. 5.
  10. Stráž na Dyji, 19.03.1948, s. 6.
  11. Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 23.04.1948, s. 1.
  12. Stráž na Dyji, 05.03.1948, s. 5.
  13. Stráž na Dyji, 16.01.1948, s. 6 a 05.03.1948, s. 5.
  14. Po znárodnění textilního průmyslu tam byla umístěna pobočka národního podniku Slavona ze Slavonic, kde se vyráběly pracovní obleky. Slavonu později nahradil n. p. Otavan (pobočka národního podniku z Třeboně), který sídlil v nově postaveném objektu u dnešního Motorpalu. Do opět uvolněného objektu staré Pánkovy továrny byl nastěhován dřevařský národní podnik Dřevona, který se v roce 1959 spojil do jednoho národního podniku s Jizerskými dřevařskými závody a Krušnohorskými dřevařskými závody, později Jihlavských dřevařských závodů, které fungovaly až do r. 1989. Dnes po několikaleté pauze objekt vlastní (od r. 2012) pan Pokorný a provozuje v něm kromě dřevovýroby také sklenářství. Jemnické listy / říjen 2016: 120. výročí založení nejstaršího průmyslového podniku v Jemnici – Pánkovy továrny.
  15. Rovnost, list sociálních demokratů českých, 1.6.1948, strana 1-2: výsledky voleb
  16. Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 04.06.1948, s. 3: Kolik bylo vlasteneckých obcí.
  17. Okresní osvětová rada, ustavená dne 7. března 1946, jejímž prvním předsedou byl člen ONV dr. Boleslav Kvapil, sestávala z osmi různých komisí kulturních a uměleckých. Zdroj: Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 31.3.1946, 2(13). s. 4.
  18. Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 6.1.1949, [5](1). s. 8.
  19. http://ftp.aspi.cz/opispdf/1945/055-1945.pdf
  20. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1950-101
  21. https://www.svkkl.cz/en/ctenar/clanek/2577
  22. Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 26.2.1949, [5](8). s. 4.
  23. Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 5.5.1951, [7](18). s. 9.
  24. Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 6.2.1953, [9](11). s. 5.
  25. Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 6.2.1953, [9](11). s. 5.
  26. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1951-68
  27. Jiří Knapík: V zajetí moci: kulturní politika, její systém a aktéři 1948-1956, Libri, 2006
  28. Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 19.2.1949, [5](7). s. 6.
  29. Jiskra: týdeník komunistické strany třebíčského kraje. Třebíč: KV KSČ, 19.2.1949, [5](7). s. [4].
  30. Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 7.4.1950, 30 - 31(83). s. [1].
  31. Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 27.12.1950, 30 - 31(305). s. [4].