Wikiknihy

Dějiny Korolup/Korolupy ve Třetí říši

< Dějiny Korolup

Československá vláda odstoupila pohraničí Německu 21. září 1938.[1][2][3] To byl také důvod proč ze sudetských obcí odcházely rodiny státních úředníků do vnitrozemí již před Mnichovem, čímž značně poklesl počet žáků na českých školách. Státní úředníci a zaměstnanci měli přikázáno zůstat na svých postech, takže po Mnichovu odcházeli velmi narychlo. Do vnitrozemí se stěhovaly nejen české rodiny, ale i rodiny židovské a protinacistických sudetských Němců, a to již od československé mobilizace v květnu 1938. To dokládá nařízení zemského prezidenta v Praze z 9. října 1938 „o hlášení osob, které se po 20. květnu 1938 přistěhovaly z československého státního území obsazeného říšskoněmeckým nebo polským vojskem“.[4] Stejné nařízení vydal 8. října 1938 i zemský prezident v Brně.[5] Jednalo se o povinnost hlásit se u příslušných úřadů, které pak povolovaly cestu a vydaly průkaz k volné jízdě po železnici do místa dřívějšího bydliště nebo na demarkační čáru.[6][7]

Novou hranici na úseku od Bratislavy tvořila řeka Dunaj, Petržalka byla oddělena a hranice zůstala stejná jako dosud podél řeky Moravy. Na moravském území spadala do okupačního území města: Poštorná, Břeclav, Lednice, Zaječí, Pavlov, Hustopeče, Popovice a Pohořelice, Hrušovany u Brna ležely mimo demarkační čáru na čs. území, tak jako v tomto úseku Bratislava, na Moravě pak Kostice, Hrušky, Podivín, Lanštorf, Velké Pavlovice, Šakvice, Horní Bojanovice, Nikolčice, Boleradice, Uherčice, Vranovice a Iván. V dalším úseku vedla hraniční čára tak, že k Německé říši připadly obce: Madlov, Olbramovice, Moravský Krumlov, Karlov, Chlupice, Želetice, Znojmo, Lukov, Vracovice, Štítary, Chvalatice, Lubnice, Staré Hobzí, Slavonice, Lidéřovice, Lipovec, Dolní Radíkov až k zemské hranici Moravy. Na československém území zůstaly: Dolní Kounice, Budkovice, jižně Ivančice, Dolní Dubňany západně od Moravského Krumlova, Tulešice, Rybníky, Bohutice, Petrovice, Trstěnice, Výrovice, Višňové, Žerotice, Únanov, Přímětice, Mašovice, Deskov, Žerůtky, Olbramkostel, Grešlové Mýto u Blížkovic, Ctidružice, Velký Dešov, Bítov, Vysočany, Bačkovice jižně a Pálovice jihozápadně od Jemnice, Dvory, Chlumec, Dačice, Volfýřov a Valtýnov na zemské hra hranici. ­

Připojení k Třetí říši

editovat
 
Hranice předválečného Československa lemovaly hraniční sloupy ve tvaru vlajky se státním znakem. Po okupaci pohraničí byly hraniční sloupy ihned odstraňovány jako symbol nenáviděné republiky. Za sudetskými muži, pravděpodobně členy SFK, je již vidět cedule pro jízdu vpravo. [8]

Dne 8. října 1938 vpochodovaly německé oddíly do Vratěnína, který den před tím opustily české rodiny státních zaměstnanců (četníků, financů, poštmistrů, úředníků z lesní správy a velkostatku). Do Korolup vjela vojenská auta 9. října 1938 o půl druhé hodině odpoledne[9] a vojsko, které bylo ubytováno po usedlostech, po týdnu zase odjelo. Začátek školního roku stanovený na 12. října byl nařízením přesunut na 17. října. V Uherčicích bylo 13. října ústně vypovězeno 40 českých rodin s lhůtou 24 hodin. Veškerý jejich nábytek jim byl naložen na selské povozy a dovezen k demarkační čáře na silnici Lubnice-Police, kde jim byl složen.[10]

Nová veřejná správa se zabydlovala a hledala vhodné domy pro své úřady, do 11. října obce nahlašovaly židovský majetek nebo židovské živnosti, které byly následně přebírány do komisařské správy. V úterý 18. října 1938 navštívil župní vůdce dr. Jury Znojmo, kde po poradě se šéfem civilní správy vrchního vládního rady Kummera, zemským vládním ředitelem dr. Mayerem a okresními hejtmany Znojma, ­Mikulova, Moravského Krumlova, Hustopeče a Nové Bystřice, nařídil převedení správy jihomoravských okresů do župy dolnodunajské. Hlášení o stavu budování hospodářství v jihomoravské oblasti, zejména o provedení arisace průmyslu, obchodu, živností a banka podali zprávu spolupracovníci dr. Jurz a zemský místodržitel Birťhelmer.

Dne 1. listopadu 1938 byl Konrád Henlein pověřen převedením Sudetoněmecké strany (SdP) do NSDAP, sídlem župy Sudetenland se stal Liberec a vůdcem župy Konrád Henlein, nástupcem K. H. Frank. Župa zabírala sudetoněmecká území severně od průsmyku u Brodu nad Lesy až po okresy Opava - Nový Jičín včetně; župa Bavorská: Východní marku, části okresů Tachov, Nová Kdyně, Nýrsko, Hartmanice, sušické Kašperské Hory, Vimperk, Volary; župa Horní Dunaj: části okresů Horní Planá, Český Krumlov, Vyšší Brod, Kaplice; župa Dolní Dunaj: části okresů Nové Hrady, Třeboňsko, Jindřichohradecko, Nová Bystřice, Znojmo, Moravský Krumlov, Pohořelice, Mikulov, Břeclav a Petržalka; župa Slezsko: Hlučínsko. Slavnostní symbolické začlenění Sudetoněmecké strany (SdP) do NSDAP se konalo v Liberci v sobotu 5. listopadu 1938 za účasti vůdcova náměstka Rudolfa Hesse.

Obce Vratěnín, Uherčice, Mešovice, Lubnice a Korolupy byly přiřazeny zpočátku k landrátu ve Waidhofenu an der Thaya, ale stranicky spadaly pod okresní vedení NSDAP v Hornu / NSDAP Kreisleitung Horn. V únoru roku 1939 nařídil župní vedoucí (Gauleiter) Dr. Jury přiřazení těchto obcí k okresu Horn / Landkreis Horn, kde byl jmenován do čela úřadu Johann Streb.[11][12] Dne 1. května 1939 byl ve Vratěníně zřízen oddací úřad s činností pro obce: Vratěnín, Mešovice, Uherčice, Korolupy a Lubnice. V listopadu 1939 došlo k ukončení českých mší konaných v Uherčicích. Na základě dohody mezi Československem a Německou říší z 6. února 1939 předal okresní soud v Jemnici katastrální mapy obcí Vratěnín, Mešovice, Uherčice, Korolupy a Lubnice okresnímu soudu do Vranova, kde byly od 2. listopadu 1939 k dispozici.[13]

GAU NIEDERDONAU
GEMEINDE 15 – Obec Korolupy (Dorf Kurlupp) LANDKREIS HORN
Obvodní soud / Amtsgericht Frain – Vranov nad Dyjí
Pošta Ungarschitz – Uherčice
Matriční úřad Fratting – Vratěnín
Četnická stanice Fratting – Vratěnín (1876-1945)[14]
Úřad práce Znaim - Znojmo
Plocha 1 587 km²
Počet domů 85 (1942)
Celkem obyvatelstva 407 z toho 202 mužů (1942)
Počet zemědělských závodů 76 (1942)

Vzhledem k tomu, že německé vojsko již provedlo obsazení sudetoněmeckých oblastí a slavnosti k utvoření Velké Vídně byly ukončeny, nařídil říšský komisař župní vůdce Bürckel po dnech bujarého veselí od 18. října 1938 ukončení okrášlení domů a bytů prapory. Zpočátku v obsazeném pohraničí fungovala vojenská správa (do 21. října), ale už od 20. listopadu 1938 bylo zavedeno německé obecní zřízení a vůdcovský princip – do čela obce byl jmenován starosta, musel být nejen členem NSDAP – Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, ale i německé národnosti. K témuž dni byly zavedeny místo okresního hejtmanství tzv. venkovské okresy „Landkreis“ v čele s landráty. Všechny obce byly přejmenovány, změnily se názvy ulic a náměstí ve městech (nejčastěji podle Hitlera, Göringa a Henleina), zmizely všechny nápisy, symboly a pomníky, které připomínaly ČSR.

Zapojení nového území do říšského hospodářství

editovat

Zmocněnec pro pětiletku, generální polní maršálek Göring, vydal k zavedení měny říšských marek v sudetoněmeckém území 10. října 1938 toto nařízení: „Zákonitým platidlem v sudetoněmeckých krajích jest vedle československé koruny říšská marka. Československá koruna se rovná 12 říšským pfenikům. Říšský ministr hospodářství vydá na doplnění a provedení tohoto nařízení potřebné předpisy. Nařízení toto nabývá účinnosti 11. října 1938. V dalším se uveřejňuje v říšském zákoníku nařízení zmocněnce pro čtyřletku generálního polního maršálka Göringa o provádění čtyřletky v sudetoněmeckých krajích. Podle toho jest užíti nařízení k provádění čtyřletého plánu z 18. října.”

Také se konala sbírka osvobození, jejíž výtěžek šel na zimní pomocné práce. Znaimer Blatt přinášel denně zprávy o národně socialistických názorech a apelech.

Dohledem nad zvláštním opatřením pro hospodářství v okupovaném jihomoravském území byly po dohodě s velitelem skupiny armád 5/Heeresgruppenkommando 5 pověřeny organizace „NS-Volkswohlfahrt“ a „Reichsnährstand“. Zvláštní opatření se týkalo okamžitého zákazu hospodářského provozu mezu říší a okupovaným jihomoravským územím. Každý nákup a prodej vyžadoval souhlas organizace Reichsnährstand, Landesbauernschaft „Donauland" (Wien, 1. Löwelstraße 16) nebo říšského vedení NSDAP/Reichsleitung der NSDAP, Hlavního úřadu pro sociální péči/Hauptamt für Volkswohlfahrt (služebna Ostmark, Wien, 1. Am Hof 6) a SS-Standartenführera Janowsky II.[15] Od 11. října se mohla Československá koruna směňovat v protihodnotě 12 feniků (Pfennig) a až do 1. listopadu se mohla československá měna používat. Od 1. listopadu 1938 se již platilo v říšských markách (RM). Banky a jiné peněžní ústavy měly mnoho práce, zrovna tak i Raiffeisenkasse v Korolupech.

Nábor k policii

editovat

Sudetští Němci se mohli hlásit ke vstupu k říšské policii/Schutzpolize“ (SCHUPO), hodnost „Polizeiwachtmeister“, popřípadě jako důstojnický kandidát (Offiziersanwärter). Žádost ke službě se podávala ústně nebo písemně u náborového oddělení policejní stanice ve Znojmě, Mikulově a Slavonicích či u nejbližšího policejního nebo četnického oddělení. Žadatel musel splňovat tato hlavní kritéria:

  • německá krev nebo příslušnost k příbuzné rase
  • bez brýlí
  • minimální velikost 1,63 m (nejlépe 1,66 metrů)
  • absolvování minimálně dvouleté vojenské prezenční služby
  • svobodný ve věku 22 až 30 let (není-li nejméně 25 let)
  • členství v SdP nebo podobných německých obranných organizacích
  • kandidáti na důstojníka museli doložit vysvědčení o absolvování Vyšší odborné školy (opravňující ke studiu na Univerzitě)[16]

Sjednocení mezd a pracovního práva

editovat

Od 1. října vstoupilo v platnost sjednocení mezd a pracovního práva pro pracovníky a zaměstnance státní služby na území Ostmarky. Nová nařízení vyšla 15. října 1938 v Reichsarbeitsblatt č. 29.[17]

Prokazování německé krve a státní příslušnost

editovat

Připojením sudetských oblastí k Třetí říši začaly brzy platit zákony Národně socialistické německé strany práce (Nationalsozialistischen Deutschen Arbeitpartei, zkratka NSDAP) i v Korolupech. Příslušníci německého národa ve státních službách, ve straně nebo do jejích služeb vstupující, ale i k ní připojených spolků, museli prokazovat „německou krev” a svůj původ. Farní úřady neustále vydávaly křestní nebo oddací listy a jiné potřebné doklady o předcích.

Dne 20. listopadu 1938 byla mezi Německem a Československem podepsána smlouva o otázkách státní příslušnosti a opce. Všichni českoslovenští státní příslušníci, kteří bydleli na území připojeném k Německu k 10. říjnu 1938 a narodili se na něm do 1. ledna 1910, dále jejich děti a vnuci a manželky těchto osob, dětí a vnuků, ztratili automaticky československou a získali německou státní příslušnost. Osoby „neněmecké národnosti“, mohly do 29. března 1939 optovat pro československou státní příslušnost (opční lhůta byla později prodloužena do 30. června 1939).[18]

Češi, kteří zůstali na zabraném území obce Korolupy, se dělili na osoby,

  • A) kterým zůstala československá (později protektorátní) státní příslušnost,
  • B) jež získaly automaticky německou státní příslušnost.

Češi B se zase dělili na ty,

  • a) kteří se přihlásili k německé národnosti (a stali se tak plně Němci),
  • b) kteří neoptovali pro československou (protektorátní) státní příslušnost a zůstala jim tedy nabytá německá,
  • c) kteří optovali pro československou (protektorátní) příslušnost a pokud jejich opce byla úspěšná, nabyli postavení lidí ze skupiny A.

Po sčítání lidu v květnu 1939 se ve Vratěníně nacházelo: 423 Němců, 28 Čechů, 2 Slováci, v Uherčicích: 266 Němců, 232 Čechů, 1 Slovák, v Mešovicích: 149 Němců, 27 Čechů a 29 Slováků.[19][20]

V československém rozhlase bylo učiněno sdělení o státní příslušnosti těch osob, které měly dosud domovskou příslušnost v obcích, které teď připadly Německu nebo Polsku. Úřední oznámení znělo:

Až do další zvláštní úpravy mohou býti za československé státní občany považovány jen osoby, které měly 29. září 1938, a pokud jde o území obsazené Polskem, 1. října 1938 domovské právo v některé obci na území, jež po obsazení okupačního pásma Německem a Polskem zůstalo u Československa. Z toho vysvítá, že počínaje uvedenými dny nemůže býti domovské právo na území Československa přiznáno osobám, které měly dříve domovskou příslušnost v některé obci obsazeného území. Až na další nemůže také žádná obec na československém státním území přislíbiti nebo uděliti domovskou příslušnost osobám, které příslušely do obcí obsazeného území. (Vídenské Noviny, Po, 7. listopad 1938, s. 3)

Na základě čsl. vládního usnesením z 21. prosince 1938 byla zahájena stěhovací akce, jejímž prováděním bylo pověřeno ministerstvo dopravy, které za tímto účelem zřídilo samostatné oddělení (se zkratkou STAS). STAS bezplatně zabezpečoval odvoz movitého majetku lidem, kteří si to nezařídili nebo nemohli zařídit do konce roku 1938. Týkalo se to především státních zaměstnanců. Pro československé fyzické a právnické osoby, které byly „v poměru k území obsazenému cizí mocí“ platila vyhláška ministra financí z 22. listopadu 1938, kterou byl nařízen soupis jejich nemovitostí a pohledávek. Soupis se měl provést do 10. prosince 1938.[21]

V únoru 1939 vydala československá vláda nouzové nařízení, jímž zavedla přezkoumávání státního občanství pro určité okruhy lidí. Přezkoumání prováděla u osob, které 1. získaly státní občanství po 1. listopadu 1918; 2 . měly od 1. ledna 1938 své bydliště na území, jež bylo 1. října odstoupeno; 3. získaly po 1. listopadu 1918 státní občanství sňatkem a jejichž manželství bylo rozvedeno; 4. odvozovaly státní občanství od osob, jejichž státní příslušnost podléhala přezkoumání. Těmto osobám mohlo být na základě přezkoumání státní občanství odepřeno. Odepření se předpokládalo u osob židovského původu a u osob, které uzavřely svůj sňatek jen za účelem získání československého státního občanství.[22]

Druhé únorové nařízení o emigraci, které mělo v Československu vyřešit židovskou otázku, obsahovalo doplňovací ustanovení o pobytu cizinců, kteří měli na území Československa statut emigranta. Podle tohoto nařízení byly osoby, které neměly československé státní občanství a nemohly prokázat, že jsou Cechy, Slováky, karpatskými Ukrajinci, dále, které se zdržovaly na území Československa, aby ušly následkům opatření, jež by je stihla při návratu do jejich domoviny, povinny Česko-Slovensko z nařízení zemského úřadu opustit. Lhůta k opuštění činila jeden až šest měsíců. Opatření se vztahovalo na emigranty z Velkého Německa, Maďarska a Polska, dále na všecky emigranty židovské. Tato ustanovení se netýkala příslušníků německé národní skupiny, usazené v Česko-Slovensku.[23]

NSDAP

editovat

Převod SdP do NSDA probíhal až do prosince 1938. Konrad Henlein vyzval hlavní představitele strany v okrese Horn k budování NSDAP. Ve stejné době probíhaly práce na doplňovacích volbách do Velkoněmeckého říšského sněmu (Gross-deutschen Reichstag, 4. prosince 1938). V prosinci se také konal první služební apel politických vedoucích v okrese Horn, dne 30. ledna 1939 se zástupci sudetských Němců poprvé účastnili Velkoněmeckého sněmu, který byl místními skupinami NSDAP společně poslouchán v rozhlase. Velké služební apely se konaly na začátku února 1939 a velitelé (Sturmbannführern) úderných svazků SA, SS, NSDAP, NSFK předkládali nástin úloh členění.

Od 15. dubna dostávali političtí vedoucí uniformy. Od té doby se již nesměly nosit odznaky SdP. V předvečer narozenin Adolfa Hitlera (19. 4. 1939) skládali političtí vedoucí přísahu. Krajské školení NSDAP se konalo v červnu 1939. Dne 4. prosince 1938 se otvíraly volební kanceláře doplňovacích voleb do sněmu (Grossdeutschen Reichstag). Volební shromáždění spojená s funkcionářskými apely se konala již několik dní před tím. Zrovna tak v předvečer voleb 3. prosince už byla obec dokonale vyzdobena - všude vlály prapory, obrazy Adolfa Hitlera a Konrada Henleina zdobily okna veřejných institucí. Večer SA, SS a NSDAP pořádaly pochodňový průvod obcí a ráno s budíčkem táhly obcí stranické průvody s hudbou. Výsledkem bylo téměř stoprocentní ANO.[24]

NSDAP Reichsgau Niederdonau
GAULEITUNG
Sídlo župní správy NSDAP Dolní Podunají Vídeň IX / 66, Wassagasse 10, telefon 1 95 50
26 okresů 794 místních skupin
Vedoucí župní správy NSDAP / Gauleiter Dr. Hugo Jury
Zástupce župního vedoucího / Stellvertretender Gauleiter Karl Gerland
KREISLEITUNG
Sídlo okresní správy NSDAP Horn, Puechbaimgasse 12, telefon 1 41
Vedoucí okresní správy / Kreisleiter Hanz Heinz Dum
Okres 9 Horn – 25 místních skupin
Místní skupina NSDAP Vratěnín

Hned po starostovi byli určeni další dva nejdůležitější muži v obci. Ortsbauerführer[25] – označení pro vedoucího nejmenší nebo nejspodnější jednotky ve stavbě říšského zásobovacího řetězce. Zastupoval místní zemědělce, zpravidla vesnici, ve které bydlel. Nespadal pod něj žádný úřednický aparát, ale musel spolupracovat se starostou a místním vedoucím NSDAP – Ortsgruppenleiterem. [26] To byla hlavní trojka v obci. [27]

Říšský svaz protiletecké obrany

editovat

Válečnou realitou se staly pro obyvatelstvo zejména od roku 1942 i letecké útoky. Během roku 1943 toto nebezpečí značně vzrostlo. Pořádková policie (Ordnungspolizei) proto nařídila, aby se v každém domě nacházela nádoba s pískem, lopaty, plácačky na hašení ohně, konve anebo nádrže naplněné vodou. Na povinnosti, které se vázaly s protileteckou ochranou, byli občané upozorňováni na zvláštních schůzích. V srpnu roku 1944 intenzita leteckých náletů nabyla na síle. Podle kronik okolních obcí zaznívaly poplašné signály každý den. V Dačicích se vyhlašoval signál k leteckému poplachu údery na zvon farního kostela, v malých obcích plnil tuto funkkci hasičský trubač a též rozhlas, který zůstával v domácnostech zejména poslední rok stále zapnutý. Samotné Korolupy pravděpodobně bombardovány nebyly, ale v okolí došlo k několika střetům mezi německými stíhačkami a americkými letadly. Protileteckou stráž (Luftschutz) v obci měl na starost velitel - starosta obce, stráž se skládala z pozorovatelů letecké situace a družstev civilní (protiletecké) obrany. Svépomoc tvořili obyvatelé jednotlivých domů, jejichž úkolem bylo upravit domy pro případ náletu. Členy této služby se stávali vždy místní představitelé NSDAP, zvláště na venkově.

 
Cedule označení služebny Reichsluftschutzbund - tato pro Hamburg
Organiace pod správou NSDAP - Der Reichsluftschutzbund Ostmark
Říšský svaz protiletecké obrany Gruppe XVII Ostmark, Bezirksgruppe Niederdonau
RLB Gruppe XVII Ostmark Wien III/40, Reisnerstraße 31, Gruppenführer - Generalluftschutzführer Klupp
Místní skupina (Ortsgruppe) Horn, Puechheimgasse 12 (1942 - Horn-Waidhofen a. d. Thaya: Horn, Schloß, tel. 66)
Obecní skupina (Gemeindegruppe) Fratting – Vratěnín
podskupina Kurlupp – Korolupy

Reichserbhofgesetz

editovat

V platnost vstoupil také Reichserbhofgesetz – zákon o dědičných dvorech. Vybrané půdy byly prohlášeny za dědičné. K dělení statků docházelo, pokud rodiče nemohli z nedostatku peněz nebo zadlužení dědice vyplatit a v naturáliích je odměnili pozemky. Zákon o dědičném statku přikazoval odkázat statek jen jednomu synovi (" tomu, který ho je hoden" ). Ostatní dědice bylo možno vyplácet jen do takové výše, která byla pro statek únosná. Statek a zemědělská půda měla být dostatečně velká, aby rolnickou rodinu uživila (7, 5 ha - 125 ha). Dědičný statek tak tvořil nejmenší základní jednotku zemědělské nacionalistické ideologie Blut und Boden. [28] Zákon o dědičnosti statku (1933) měl posílit rasovou politiku. Vzhledem k tomu, že zákon svým obsahem oslaboval ostatní dědice a také ženy, vzbuzoval u sedláků nelibost. Zákon formuloval dědičné statky jako nezcizitelné, což způsobovalo nemalé těžkosti při hypotékách. Statut dědičného statku byl udělen na žádost vlastníka nebo Kreisbauernführera (okresního vedoucího zásobovacího řetězce). Oddlužovací program (Entschuldungsprogramm) zvýhodňoval dědičné statky, ale nedostatky v zákoně se objevovaly právě při zřizování nových kreditů, které byly součástí programu. [29]

Za vstup do NSDAP bylo sedlákům nabízeno tzv. „oddlužení“ statků a zemědělských usedlostí. Za vstup do strany jim byly okamžitě zrušeny malé dluhy u doktorů, v hospodách nebo v obchodech. Velké dluhy – třeba u banky, byly "předluženy" na 51 let. Říšský právní systém v zemědělství zavedl „Bezugsschein Pflicht“ – potravinové lístky. Tímto systémem byli sedláci povinováni dávkami. Všechno, co převyšovalo osobní spotřebu, bylo majetkem státu. Majetek a podrobný popis statku – hospodářství byl zaznamenán na tzv. Hofkarte a tzv. Hofbegehungen, kde byla stanovena kapacita hospodářství a schopnost výnosu. [30] [31]

Desatero Úřadu pro hospodářství a výživu

editovat
Desatero Úřadu pro hospodářství a výživu
PĚSTEBNÍ KAMPAŇ
1. Využívej svou půdu intenzivně. Německo chudé na prostor si extensivnost nemůže dovolit.
2. Hnoj více a hnoj správně! Tam, kde se očekává, že poroste více, je větší spotřeba.
3. Vždy používej jen nezávadnou sadbu.
4. Hospodař všestranně a vyhni se jednostrannosti; protože všestrannost je jistota, jednostrannost znamená nejisté příjmy pro tebe a německý národ.
5. Hospodař všestranně, ale vyhni se rozšiřování zemědělské plochy. To německý národ nepotřebuje a pro tebe to znamená nejistou úrodu.
6. Pěstuj zelené krmivo jako meziplodinu. Ušetříš jiná krmiva a německému národu devize.
7. Rekultivuj a přetvářej pustinu v úrodnou půdu.
8. Chovej jen tolik dobytka, kolik můžeš z vlastního zeleného krmení uživit.
9. Chovej jen výkonný dobytek a ne nevýkonné žrouty.
10. Chovej ovce! I ty necháváš zpustnout na okrajích cest, strništích a polních cestách krmivo pro sebe a Německo. Snaž se dostat ze své půdy co nejvíce, pak teprve budeš, německý sedláku, sloužit svému národu a své budoucnosti. Zase jde o bytí či nebytí tvého národa a o tebe. Proto neváhej, a konej! [32]

Všední život v říšské obci Kurlupp

editovat
 
Wochenspruch - Citát týdne k narozeninám Vůdce od Fridricha Velikého
 
Sonnenwendfeier - oslavy letního slunovratu, starý germánský obyčej udržovaný také Kelty a Slovany. V době NS znovu oživená tradice (na obrázku HJ)
 
20. dubna 1939 - A. Hitler má 50. narozeniny. Vůdcovy padesáté narozeniny. Kdo mohl, odjížděl rychlíkem (KdF-Fahrt) do Berlína. Ostatní se zúčastnili narozeninových slavností ve svých obcích nebo u rádia. Vůdcovy narozeniny se staly národním Velkoněmeckým svátkem. Ve školách se slavily již den předtím. Každý dům byl ozdoben, i ten nejchudší, některé domy zdobily jedlovým chvojím orámované obrazy A. Hitlera, jiným vlály vlajky a vlaječky v oknech. Již v předvečer svátku hořelo v každém okně červené světlo.[33]
 
Zlatý kříž německé matky "Čestný kříž německé matky - Ehrenkreuz der deutschen Mutter"

Bylo asi jen málo těch, které by v obci připojení k Říši netěšilo. Po dnech plných pozdvižení a radostného neklidu se život v obci pomalu vrátil do normálu. Některé věci se změnily. Německé obyvatelstvo mělo konečně pocit, že jsou pány ve vlastním domě. Ve vsi nebylo slyšet žádné cizojazyčné a hlavně české hlasy, nikomu nechyběla zelená barva neoblíbených českých uniforem. Nahradila ji polní šeď wehrmachtu, jehož vojáci byli obyvatelům připojených obcí sympatičtí nejen jako vítaní osvoboditelé, nýbrž imponovala jim i jejich důrazně vojenská disciplína.[34]

Rechts fahren

editovat

Hned 9. října 1938 byly na všech důležitých křižovatkách rozmístěny cedule „Rechts fahren!“ - „Jezděte vpravo!“. Před školami u rušných vozovek se budovaly ochranné řetězy, zrovna tak u kolejišť tramvají ve městech, kde měly bránit jejich nebezpečnému přecházení. Neustále vzrůstající provoz v ulicích měst řešily jednosměrné cedule "Einbahn". Nejvíce bylo od začátku investováno do infrastruktury. Poštovní omnibusy se rozjely hned prvním dnem. Na silnicích mizely české dvojjazyčné silniční cedule, které nahrazovaly ukazatele směru s uváděním kilometrů do následující obce nebo k hlavní silnici. Po 31. lednu 1939 se na automobilu ředitele korolupské školy objevila nová poznávací značka. Pro Dolní Podunají nesla označení "R".[35]

Úřad pro cizinecký ruch

editovat

Ze Staré říše proudilo tolik turistů, že ve Vranově nestačily hostinské pokoje. Všude bylo vidět automobily „Kraft durch Freude Fahrten“ - „Síla radostné jízdy“ s cílovou stanicí Frain. O plavbu parníkem byl nebývalý zájem. Po připojení k Třetí říši udržovalo městečko Vranov partnerství s bavorským městem Starnberg[36] ležícím na břehu Starnberského jezera (Starnbergersee). Majitelé soukromé autobusové a lodní dopravy firmy Anna a Hans Walka nechali přivést loď (největší motorovou loď na přehradě) se jménem "MS Starnberg". [37]Někdy v září 1939 spustili nově opravenou loď Starnberg na hladinu. Loď byla až do roku 1942 v provozu, kdy Hitler lodní plavbu zastavil. Vytažená na břeh zde i s ostatními loděmi postupně chátrala. [38]

Wintersonnenwende, Sonnenwendfeier a civilní sňatky

editovat

Znovu se započalo pečovat o staré německé tradice. 21. prosince 1938 slavila místní NSDAP a HJ na vyvýšenině u hřbitova slavnost zimního slunovratu se zapálenou obětní mísou, která hořela až do 24. prosince. Na návsi u kostela byl vztyčen „vánoční strom pro všechny“ a Hitlerova mládež u něj držela stráž (Hitlerjugend). Dne 23. prosince proběhla na sále požární zbrojnice první národně socialistická vánoční oslava. Po oslavě byly obdarováni organizací NSV (Nationalsozialistische Volkswohlfahrt) chudí soudruzi (Volksgenossen). Slavnosti letního slunovratu (Sonnenwendfeier) se slavily obzvláště radostně.[39]

Ještě v posledních prosincových měsících se započalo s úpravou svatební obřadní síně na obecní radnici ve Vratěníně (Fratting). Svatebním úředníkem se stal školní ředitel. Zároveň byl zvolen jeho zástupce (Standesbeamten Stellvertreter). Pro obřadní síni koupila obec pěkný obraz Vůdce i s rámem. Se vstupem do Třetí říše se staly civilní sňatky povinností, teprve pak mohlo věřící obyvatelstvo uzavřít sňatek církevní (za poplatek). Svatebčany obdarovával Vůdce přirozeně "malým dárkem" - Mein Kampf, který měl vytlačit z polic sedláků bibli. Ředitel korolupské školy byl vyslán na školení NSDAP do školícího střediska (Jaidhof, Gauschulungsburg Niederdonau) a do konce ledna 1939 byl zastupován. Byla objednána malá školní knihovna a 30. ledna 1939 se konala školní oslava k uctění převzetí moci NSDAP podle nařízení z 15. 1. „Heldengedenkenfeier“ - oslavu hrdinů oslavili žáci společně se stranickými představiteli NSDAP 13. března.

Stavění májového stromu

editovat

Májky se stavěly v Korolupech i před připojením k Třetí říši, ale 1. května 1939 byl postaven velký, pestrými stuhami ozdobený lesní strom, na jehož kmeni bylo ve vodorovné poloze zavěšeno jedno menší a jedno větší kolo s řemeslnickými nástroji zastupující řemesla v obci. Strom pomáhala zdobit mládež z HJ a BdM. Ve svatvečer (Feierabend) 30. dubna se konal slavnostní průvod. Průvod zdobila hlavně krojovaná mládež BDM a HJ, opentlená stužkami, květinami, májovými věnečky a májkami. Odpoledne vystoupila se svými nacvičenými scénkami a písněmi. 1. květen se ve všech obcích slavil jako národní svátek - sváteční den národní pospolitosti „ Volksgemeinschaft“. Ve Vranově se konalo shromáždění. Náměstí bylo vyzdobeno prapory a národně socialistickými svastikami. Se zanícením se poslouchal Vůdcův projev na berlínské májové slavnosti. Obzvláště se vštípila Vůdcova slova: „Wir haben den Spaten neben das Gewehr gesetzt.“ (Vedle zbraní jsme pozvedli lopaty). Odpoledne se všude konaly lidové slavnosti. Večer se všichni mladí dostavili k májovému tanci na sál do hasičské zbrojnice. Někteří vedoucí zemědělských podniků (sedláci) zaplatili společnou hostinu, což se později neslo v duchu kamarádské tradice. 17. a 19. května 1939 měli žáci opět volno, jelikož vyučující byli plně zaměstnáni sčítáním lidu, povolání a zemědělských závodů. [40] [41] [42]

Svátek německé rodiny a letní slavnost

editovat

Dne 21. května se slavil Svátek německé rodiny. Vystřídal Den matek, slavený v německých rodinách již dříve. Nepořádaly se žádné slavnosti a každý se věnoval své rodině. Matkám se 4 a více dětmi byl na sále hasičské zbrojnice propůjčen Vůdcem zlatý, stříbrný a bronzový Ehrenkreuz (Čestný kříž německé matky). Děti se postaraly o program a ženy z NS ženského spolku (Frauenschaft) připravily pohoštění. 25. června 1939 se uskutečnil v Hornu první okresní den NSDAP. Bylo skutečně horké letní počasí. Členové NSDAP se zúčastnili v hojném počtu, taktéž HJ a samozřejmě všichni vyučující. Proslov měl Gauleiter Dr. Jury. Konala se mše za Říšskou dělnickou službu a nechyběla ani vojenská přehlídka před Dr. Jury, představení KdF (Kraft durch Freude – Síla skrze Radost) a hlavně pro mládež vydařený ohňostroj. Poprvé se ženy předvedly v hojném počtu oděné do „Südmahren Dirndlu“ (Jihomoravského německého kroje) ze starých dobrých časů, aby uctily lidový kroj své domoviny. Zejména jim slušely ve vlasech věnečky z chrp a vlčího máku. Konec školního roku 1938/1939 byl ukončen školní slavností, ke které byla pozvána strana (NSDAP), starosta a rodičovská rada. Podle nařízení z Hornu mělo přijít ke sklizni do vsí 800 000 chlapců a dívek.

Katolická víra a kostel

editovat
 
Mold und Maria Dreieichen - poutní místo německých obyvatel obce

Už s připojením Rakouska k Třetí říši se objevovaly těžkosti ze strany nacionalistických fanatiků. Německé obyvatelstvo z jižní Moravy se proto v roce 1938 nemohlo zúčastnit o Svatodušních svátcích pořádaných procesí. Po připojení k Říši v roce 1938, kdy bylo náboženství ze škol vyloučeno, byly školní mše celebrovány v kostele sv. Vavřince. Samozřejmě mše musela být zakončena písněmi Deutschlandlied a Horst-Wessel-Lied. Nacionalisté i nadále znemožňovali poutě různými proticírkevními nařízeními, tak třeba v dubnu 1939 nařídilo Gestapo nahlašování poutí a procesí u místního vedení NSDAP ve Vratěníně, takže od roku 1939 do roku 1945 takové konání bylo téměř nemožné.

Osobní železniční doprava byla po vypuknutí války drasticky omezena. Hned od začátku na 20. dubna (narozenin A. Hitlera) musela viset vlajka na faře (svastika Třetí říše) i kostele a to za řádného vyzvánění zvonů. V létě 1940 se uskutečnilo v Dolním Podunají jen 17 skupinových procesí. Od roku 1941 se poutníci dostavovali jen osamoceně a to o církevních svátcích, které ze strany NSDAP byly vyhlášeny dny pracovními. Rokem 1941 se objevuje ve vsi větší semknutí a návrat obyvatel ke kostelu. Modlí se hlavně za návrat svých rodinných příslušníků z fronty nebo již za padlé. Obyvatelstvo Korolup se s pláčem loučilo v roce 1942 se svými kostelními zvony, které farář nechal naposled všechny rozeznít. Od roku 1944 jsou na nádražích (Franz-Josephs-Bahn) zakázány skupinové lístky s cílovou stanicí pro procesí „Maria Dreieichen – Kleinmeiseldorf“. Aby NSDAP obyvatele trochu uklidnila, povolila skupinové lístky pro skupiny, které nesou vlajky se svastikou Třetí říše. Na faře sloužil až do odsunu farář Julius Apeltauer.[43] [44]

Heldenehrungsfeiern

editovat

Oslavu na počest padlých hrdinů obce Korolupy vybubnovávala obecní "Gemeindedienerin" (pro nedostatek mužů v obci zastávaly ženy i pozice obecního slouhy). Procházela obcí s bubínkem a vyhlašovala obecní vyhlášky či jiná důležitá upozornění za zvědavého vykukování sedláků z oken. Oslavy se konaly v neděli ve 14. hodin u památníku padlých hrdinů z 1. světové války. Zde se pokaždé sešla celá vesnice, pak přijelo nákladní vojenské auto, z něho vyskákali dva vojáci a uniformovaní členové NSDAP. Před pomníkem umístili pult a židle pro pozůstalé. V první řadě seděla rodina padlého vojáka hned za nimi ostatní obyvatelé vesnice. Oba vojáci zaujali postavení po obou stranách pomníku a za řečnickým pultem členové NSDAP pronesli oslavnou řeč na počest "našeho mladého muže, který položil svůj život za vítězství, Vaterland a obětoval se pro našeho Vůdce." Oslavy podle pamětníků byly velmi dojemné a doprovázené pláčem zejména rodin sedících v čele shromážděných. NSDAP zavedla loučení s padlými vojáky podle vzoru oslav 9. listopadu s počátkem druhé světové války a to se vší parádou, vlajkami a bubnováním. Franz Baldreich byl posledním starostou Korolup německého obyvatelstva, až nakonec i on musel na pět měsíců do války. Už se nikdy nevrátil. Druhá světová válka si vyžádala 19 místních obětí.[45] [46]

Konec války a nálety

editovat
 
Kopání zákopů v lese - dělníci RAD

Školní rok 1944/45 začal malou ranní slavností 28. srpna 1944. 17.1.1945 pokračovalo nouzové vyučování. Za účelem šetření uhlí se nadále vyučovalo podle nařízení z 15.12.1944. 8. dubna 1945 dorazilo do obce německé vojsko. Ubytovalo se i ve škole. Zbytek vojáků byl ubytován v požární zbrojnici a v soukromí. Ve škole neprobíhalo vyučování. Po celou dobu nad obcí přelétávaly „Tieffenflieger“. Hlavně večer, kdy se wehrmacht [47] přesouval domů, spouštěla letadla světlice, které se na padáku pomalu snášely k zemi a osvětlovaly potřebný prostor pro střelbu z letadla.

Všude se kopaly zákopy a díry pro odstřelovače, sundavaly se cedule a stavěly se protitankové zátarasy.Sedláci na poli se už ani neschovávali. Hrozná rána ohlušila celé okolí po bombardování Stálek. Bomba dopadla asi 1,5 km od vesnice. Rozmlátila drenážní trubky, takže všude tekla voda. Lesy po bombardování byly pořádně zničené. Po každé bombě to zapraskalo a střepiny ulámaly špičky stromů. Tak vypadalo hodně lesů v okolí Korolup. Vojsko zůstalo ubytováno do 7. května, kdy v noci nastal přesun všech vojáků wehrmachtu. Odhazovali všechno nepotřebné. Zahazovali psací stroje, kostkový cukr, ale zůstávali po nich na loukách i koně. Mlynář Eltenfellner se zastřelil, někteří muži a ženy i se správcem školy uprchli do Horního Rakouska, aby se dostali k Američanům. Někteří vojáci utekli již dříve. [48] [49]

Osvobození nebo okupace?

editovat

Rudá armáda osvobozovala území Moravy ze tří stran - 2. ukrajinský front pod velením generála Malinovského[50] útočil na Brno a pokračoval na Vyškov, Prostějov a Olomouc, ze severní strany 4. ukrajinský front generála Jeremenka sváděl boje o Ostravu a Olomouc. 6. gardová armáda dorazila pod velením Kravčenka od Vídně. [51] Vojska 1. a 4. rumunské armády zaútočila v oblasti kolem řeky Moravy, v okolí Veselí nad Moravou a Kyjova. 7. května se 2. ukrajinský front jižně od Brna probojovával ke směru Moravský Krumlov, Třebíč, Jihlava, Znojmo a Dačice. 8. května 1945 přišla zpráva, že Německo kapitulovalo. Nad krajem se vznášel kouř po častých výbuších střeliva (nádraží v Olbramkostelu, munice u Citonic). Olbramkostelské nádraží bylo úplně zničeno. Očekával se příchod Rusů. Po domech vlály bílé vlajky, pouze Češi vítali červeno-bílo-modrou trikolorou. Děti a ženy se schovávaly do lesa a zbytek mužů se snažilo ukrýt cennosti a koně. 8. května dorazili Rusové.

Po přechodu fronty se do obcí v německém pohraničí dostávaly různé partyzánské skupiny (oblast Korolup - z Moravských Budějovic) z vnitrozemí. Většina původního obyvatelstva si pamatuje na jejich represe vůči německému obyvatelstvu. Partyzáni prováděli na jejich statcích domovní prohlídky a rabovali. Na zvýšenou aktivitu partyzánských oddílů upozorňuje ve svém hlášení také stanice NBS ve Vranově nad Dyjí: „…činnost četnictva byla rušena různými partyzánskými skupinami, které se zde zejména v prvních dnech naší služby přímo rojily." [52]

Rozpad Třetí říše v roce 1945 je na území jihozápadní Moravy (Korolup, Uherčic, Lubnice, Mešovic a Vratěnína), ale také východního Dolního Rakouska, spojen především s bombardováním, válečným vyjednáváním, ničením, drancováním a znásilňováním. Samotné Dolní Rakousko se dostalo pod moc sovětských armádních sil, které značně zpomalily poválečný vývoj dolnorakouského území. Teprve po roce 1955 (odchod sovětských okupantů) se mohlo svobodně rozvíjet. Na české straně trvala okupace Sovětského svazu až do roku 1989. [53] [54] [55]

Literatura

editovat
  • HAAF, Hermann-Josef: Kreditgenossenschaften im "Dritten Reich": Bankwirtschaftliche Selbsthilfe und demokratische Selbstverwaltung in der Diktatur, 2011, německy
  • KORF, Jan F. : Von der Konsumgenossenschaftsbewegung zum Gemeinschaftswerk der Deutschen Arbeitsfront: Zwischen Gleichschaltung, Widerstand und Anpassung an die Diktatur, Books on Demand (11. März 2008), německy
  • Ländliche Genossenschaften: Beiträge zur 5. Tagung zur Genossenschaftsgeschichte am 05. und 06. November 2010 im Warburg-Haus in Hamburg, Books on Demand, 2012, německy
  • RATHKOLB, Oliver: Die "Reichsforste" in Österreich 1938-1945: Arisierung, Restitution ..., 2010, německy
  • Wochenblatt der Landesbauernschaft Donauland - Amtliches Organ des Reichsnährstandes - Linz, 26. August 1939 - Folge 34 / 2. Jahrgang, Published by Reichsnährstand Verlags-Ges.m.b.H, Linz, 1939, německy
  • Zwangsarbeit an der „Volkstumsgrenze“. Zivile ausländische Arbeitskräfte, Kriegsgefangene und „ungarische Juden“ in Südmähren
  • Stefan Eminger: Ausländische Zwangsarbeit in Niederdonau

Odkazy

editovat

Poznámky a reference

editovat
  1. ↑ Dne 21. 9. 1938 v 18.00 hodin ohlásil čs. rozhlas přijetí podmínek (anglo-franc. ultimata s územními ústupky) Československou Hodžovou vládou, která se tak vzdala některých pohraničních oblastí.
  2. ↑ KRYSTLÍK, Tomáš. Srovnávání Krymu s odstoupením československého pohraničí v roce 1938 neobstojí. Parlamentní listy [online].  [cit. 2014-06-26]. Citace: „...souhlas s odstoupením okresů s více 50 % německého obyvatelstva oznámil prezident Beneš a ministr zahraničí Kamil Krofta Francii a Velké Británii nótami 21. 9. 1938, nová československá vláda sice 25. 9. protestovala proti rozšířenému znění požadavků z jednání v Bad Godesbergu, ale původní souhlas s odstoupením území s více než 50 % německého obyvatelstva neodvolala, nýbrž znova potvrdila, takže účast zástupců ČSR na mnichovské konferenci (29. – 30. 9. 1938), která stanovila organizační rámec předávání území, byla zbytná. Chamberlain ji sice dvakrát navrhl, ale delegáti ostatních zúčastněných zemí ji zamítli.“. Dostupné online.
  3. ↑ Sbírka zákonů a nařízení státu československého, 1938, částka 77, č. 220
  4. ↑ Sbírka zákonů a nařízení státu československého, 1938, částka 77, č. 220
  5. ↑ Sbírka zákonů a nařízení státu československého, 1938, částka 82, č. 243
  6. ↑ Sbírka zákonů a nařízení státu československého, 1938, částka 101, č. 305
  7. ↑ Sbírka zákonů a nařízení státu československého, 1938, částka 82, č. 243, Sbírka zákonů a nařízení státu česko-slovenského, 1938, částka 100, č. 300
  8. ↑ Hraniční orientační sloupy
  9. ↑ Götte, Franz: Die 29. Falke-Division 1936 - 1945, Dörfler Velag, 2004. Citace: "Die 29. Falke-Division überschritt nördlich von Wien am 08.10.1938 die Grenze in den südmährischen Raum. Rückmarsch am 15.10.1938 über die Autobahn Salzburg-München-Nürnberg. Am 15.03.-14.04.1939 war die Division wieder in der ehem. Tschechoslowakei und zwar über Landshut /Neuhammer im schlesichen Raum, bei Königinhof wurde die Grenze überschritten und man kam über Pardubitz bis nach Deutsch-Brod. Rückmarsch über Prag-Karlsbad-Eger-Hof-Saalfeld in die thüringischen und hessischen Standorte."
  10. ↑ AMZV, f. VI. sekce, k. 75, sl. Situační zprávy. Zpráva Státního policejního úřadu Jemnice, č. j. 149447 z 21. října 1938. In: Benda, Jan - Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939: Migrace z okupovaného pohraničí ve druhé republice, 2003, s. 94.
  11. ↑ Vergrößerung des Landkreises Horn. Gauleiter Dr. Jury hat als Landeshauptmann angeordnet, daß die bisher dem Landkreis Waidhofen a. d. Thaya angehörenden Gemeinden Fratting, Ungarschitz, Nespitz, Hafnerluden und Kurlup, die parteimäsog bereits von der Kreisleitung Horn betreut wurden, zur Vereinheitlichung der Verwaltung nunmehr auch vom Landrat in Horn betreut werden. In: Das kleine Volksblatt, Di, 21. Februar 1939, s. 8
  12. ↑ Landrat Horn: Johann Streb (1892-1945), zarytý národní socialista, spáchal se svou ženou a dvěma mladšími dětmi 9. května 1945 sebevraždu, starší dvacetiletý syn Walter se po té zastřelil. In: Der Bezirk Horn von Erich Rabl, strana 24
  13. ↑ Znaimer Tagblatt, Do, 9. November 1939, Seite 6
  14. ↑ Státní okresní archiv Znojmo, Četnická stanice Vratěnín (1876-1939, 1946-1950), Památník četnické stanice.
  15. ↑ Kleine Volks-Zeitung, Sa, 15. Oktober 1938, s. 4
  16. ↑ Kleine Volks-Zeitung, Sa, 15. Oktober 1938, s. 4
  17. ↑ Kleine Volks-Zeitung, Sa, 15. Oktober 1938, s. 4
  18. ↑ Sbírka zákonů a nařízení státu česko-slovenského, 1938, částka 100, č. 300
  19. ↑ Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 06.10.1946, č. 4, s. 2
  20. ↑ Bartoš, Josef: Okupované pohraničí a české obyvatelstvo 1938–1945, Praha 1978, s. 25
  21. ↑ Sbírka zákonů a nařízení státu československého, 1938, částka 101, č. 305
  22. ↑ Vídeňské Noviny, 2. února 1939, titulní strana
  23. ↑ Vídeňské Noviny, 2. února 1939, titulní strana
  24. ↑ Struktura NSDAP [online]. de.wikipedia.org, [cit. 2013-11-27]. Dostupné online. (německy)
  25. ↑ Ortsbauernführer
  26. ↑ Struktura NSDAP [online]. de.wikipedia.org, [cit. 2013-11-27]. Dostupné online. (německy)
  27. ↑ "Der NSDAP-Ortsgruppenleiter, der Bürgermeister und der Ortsbauernführer waren die über alles entscheidende Instanzen in den Gemeinden. Sie bestimmten nicht nur die Gemeindepolitik, sondern entschieden über das Leben jedes einzelnen.“ Mulley, Klaus-Dieter. Spurensicherung – Hollabrunn 1918 bis 1945. S. 196.
  28. ↑ Der Ernst des Lebens beginnt, příběh z Korolup [online]. www.menschenschreibengeschichte.at, Rosa Schoen, [cit. 2009-11-27]. Dostupné online. (německy)
  29. ↑ PFISTER, Ulrich: Agrarpolitik und landwirtschaftlicheInteressenvertretung, 2011
  30. ↑ Langthaler, Ernst: „Entschuldung“ und „Aufbau“ im „Agrarbau“, Nationalsozialistische Agrarkreditpolitik in Niederdonau, Forschung zur NS-Zeit in Niederösterreich, 1938 – 1945, Studien und Forschungen aus dem Niederösterreichischen Institut für Landeskunde, Band 43. Hrsg.: Willibald Rosner und Reinelde Motz-Linhart. St. Pölten, 2007, německy
  31. ↑ Citace: "Die Hofkarte beinhaltete in über 150 Punkten Informationen über den Betrieb und lag einerseits bei der zuständigen Kreisbauernschaft auf und andererseits verfügte jeder Hof über eine eigene Karte zur Eigenkontrolle. Hofbegehungen wurden durchgeführt um die Leistungsfähigkeit des Betriebes klarzustellen."
  32. ↑ Münkel,Daniela: Nationalsozialistische Agrarpolitik und Bauernalltag, Frankfurt a. M., 1996, S. 110
  33. ↑ Rykl, Jan: Ústí nad Labem (Aussig an der Elbe) v letech 1938/39, 2002, česky
  34. ↑ Kronika obce Korolupy, kapitola Třetí říše, 2013
  35. ↑ Ostmark, A -Wien F = Kärnten, R = Niederdonau, H = Steierrnark, C = Oberdonau, K = Graz, W = Voradlberg, M = Burgenland, D = Salzburg, L = Linz, E = Tirol
  36. ↑ https://de.wikipedia.org/wiki/Starnberg
  37. ↑ https://de.wikipedia.org/wiki/Starnberg_(Schiff)
  38. ↑ Günther Z
  39. ↑ Rykl, Jan: Ústí nad Labem (Aussig an der Elbe) v letech 1938/39, 2002, česky
  40. ↑ Kronika obce Korolupy
  41. ↑ ANDERLE, Willy – SCHMIDT, Walter: Frain, einst die Perle im Thayatal, Band I., Band II., 2002.
  42. ↑ RYKL, Jan: Ústí nad Labem v letech 1938/39, 2012
  43. ↑ Časopis: Der Südmährer, rok 1983 str. 113
  44. ↑ TSCHUDEN, Friedrich, Mag.: Hab ein gar kostbar Gut erfläht, Die Entstehung und Geschichte von bedeutenden Wallfahrtsorten des Waldviertels, 2008, německy
  45. ↑ REGEN, Franz: Kommen und Gehen, Die Erinnerungen der Gemeinde Schwarzenau in Form von Interviews, projekt Das virtuelle Museum, německy
  46. ↑ Časopis: Der Südmährer, rok 1983 str. 113
  47. ↑ Tento oddíl patřil k pancéřového sboru Feldherrnhalle, jehož velitelem byl generál Ulrich Kleemann. Po urputných bojích v Maďarsku o znovudobytí Budapešti utrpěl pancéřový sbor značné ztráty a ustoupil na Moravu do prostoru jižně od Brna.
  48. ↑ Historie.cz, 21. 2. 2012, Proč nás spojenci bombardovali?
  49. ↑ Franz Regen: Projekt "Kommen und Gehen in Schwarzenau von Herrn Neureither durchgeführt."
  50. ↑ Šlo o příslušníky 2. ukrajinského frontu maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského – 1. gardovou jezdecko-mechanizovanou skupinu genpor. Issy Alexandroviče Plijeva a o 53. armádu genpor. Ivana Mefodjeviče Managarova. Tyto vojenské útvary se probíjely na západ přes Maďarsko a po dobytí Budapešti (13. 2. 1945) zamířily přes jižní Slovensko na Moravu.
  51. ↑ Z Rakouska tam byla přesunuta 6. gardová tanková armáda genplk. Andreje Grigorjeviče Kravčenka, která se v rámci 3. ukrajinského frontu podílela na obsazení Vídně.
  52. ↑ Koc Karel: Obnovení a činnost orgánů bezpečnosti v pohraničí znojemského okresu (květen 1945–leden 1946), sborník 10, 2012
  53. ↑ Kronika obce Korolupy
  54. ↑ http://www.bezkov.cz/kronika/1941_50/1945.htm
  55. ↑ http://milan.i-line.cz/gymnazium100let/Bombardovani.html

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikibooks.org/w/index.php?title=Dějiny_Korolup/Korolupy_ve_Třetí_říši&oldid=53923“