Dějiny Korolup/Korolupy za první republiky

Na vznik Československa reagovalo české obyvatelstvo jásotem. V německých obcích bychom veselí těžko hledali. Představitelé německých obcí se 3. listopadu 1918 na krajském shromáždění ve Znojmě rozhodli vytvořit samostatnou autonomní provincii Deutschsüdmähren (Německá jižní Morava). Po vojenském obsazení Německé jižní Moravy se situace zásadně změnila. Úprava zemské hranice v mezistátní posílila váhu českého obyvatelstva. Obyvatelstvo německé národnosti nejenže pokleslo přesunem státní moci do českých rukou a změnou politického zřízení do postavení národnostní menšiny, ale bylo také odtrženo od svých letitých rakouských hospodářských odbytišť.

Prohlášení císaře Karla I. rakouského, krále českého, apoštolského krále uherského, markraběte moravského z 11. listopadu 1918 o „jakékoli účasti na státních záležitostech“ a zproštění c. k. rakouské vlády úřadu

Mapa republiky Deutschösterreich (Německé Rakousko) z 22. 11. 1918

Mnoho písemných pramenů o reakcích a smýšlení německého venkovského obyvatelstva na jihozápadě Moravy se nedochovalo. Záznamy z obecních kronik a z denního tisku dokládají nelibé postoje německého obyvatelstva ke zřizování menšinových českých škol a k otázce jazykového zákona. Nové sociální a politické kroky ze strany vlády dozajista otřásly zejména po staletí zavedenými vesnickými pořádky a tradicemi prastarých sedláckých rodů. V každém případě vnímalo německé obyvatelstvo začlenění do Československa jako křivdu a znevážení principu práva národů na sebeurčení vyřčených prezidentem Wilsonem. Tato křivda a následná politika Československé vlády se také staly o dvacet let později živnou půdou pro volání německého obyvatelstva po "návratu do Říše".

Převzetí státní správy na Moravě

Představitelé moravského Národního výboru v Brně nezareagovali na Andrássyho nótu jako v Praze a zdráhali se převrat zahájit. Zprávu o tom, že se Národní výbor v Praze ujal 28. října v poledních hodinách vlády, předal Národnímu výboru v Brně kolem půl šesté večer redaktor Lidových novin Otakar Klusáček. Až do půlnoci se Brno snažilo marně navázat spojení s Prahou, ale ani po té Praha pro Národní výbor v Brně nevydala žádné rozkazy. Brno mělo svou situaci vyřešit podle vlastního uvážení. Ještě v noci převzal komisař František Barvič kontrolu nad poštou, vrchní inspektor Bohumil Hák se členem Národního výboru Janem Pelikánem kontrolu nad nádražím a čeští úředníci ovládli telefonní ústřednu. Členové Národního výboru v Brně se 29. října prohlásili Národním výborem pro Moravu a Slezsko a začali úřadovat v Zemském domě na Joštově třídě v kanceláři zemského přísedícího Kuneše Sonntaga.

Pro vyřizování správní agendy zřídil Národní výbor zprvu čtyři odbory: správní (Hynek Bulín, Kuneš Sonntag, Jan Šrámek, Karel Vaněk), hospodářský (Otakar Klusáček, Jaroslav Marcha, Jan Máša, Jan Rozkošný, Valentin Skurský, Jan Šamalík, Vilém Votruba), železniční (Josef Dolanský, Jan Pelikán, Josef Zamostil) a vojenský (Arnošt Heinrich, Valentin Skurský, Jaroslav Stránský, Václav Šlesinger, Vilém Votruba). Oslavy nového čs. státu propukly v Brně až na druhý den, kdy také Baron Heinold předal po celodenním jednání správu země místodržitelskému radovi Černému (30. října jmenován Vídní dvorním radou). Veřejnou správu nadále vykonávalo místodržitelství ve spolupráci se správní komisí, složené ze zástupců Národního výboru (státoprávní demokrat Hynek Bulín, agrárník Kuneš Sonntag, lidovec Jan Šrámek a sociální demokrat Karel Vaněk). Dvě místa zástupců německých politických stran zůstala neobsazena. Dne 4. listopadu přibyl Národnímu výboru odbor finanční (Josef Mašek, Ladislav Pluhař, Antonín Sotolář, Adolf Stránský, Simeon Vacula) a uhelní (Ludvík Janoš, J. Klimeš, Jan Máša, Josef Peters, Švarc, Simon Vacula) a již 9. listopadu 1918 vydal Národní výbor prohlášení, ve kterém oficiálně ukončil oslavy a vybídl lid k návratu do práce. Zcela jiná situace panovala v německém pohraničí na jihu Moravy.

Konstituce kraje Německá jižní Morava a přičlenění k zemi Německé Rakousko

Národní výbor v Praze sice převzal 28. října od rakouských úřadů vládní moc, ale neměl pod kontrolou veškeré území státu. Také nebylo vůbec jasné, jak se zachovají Němci v okrajových oblastech Čech a Moravy. Ve Znojmě (a už vůbec ne na jihomoravském venkově) se o převratu v Praze z 28. října nevědělo. Večer se zpráva dostala do Brna, takže české obce na Moravě vyhlašovaly samostatnost o den později. Znojemský vůdce české menšiny dr. Vilém Veleba obdržel zprávu od NV z Brna až navečer 29. října, takže představitelé znojemské české politické obce se v Besedě sešli až večer 30. října. Předsedou NV byl zvolen dr. Vilém Veleba, 1. místopředsedou dr. Josef Stavěl, 2. místopředsedou Josef Rudolecký, 1. jednatelem dr. Joža Koliáš, 2. jednatelem dr. Josef Mareš, 3. jednatelem řídící učitel Jaroslav Rauš, hospodářem Rudolf Stloukal a pokladníkem Ladislav Šána. V rámci Národního výboru byly utvořeny odbory: politický, zásobovací, školský, úřednický, železniční, vojenský, finanční a novinářský. Vzhledem k tomu, že neexistovaly žádné centrální instrukce, objevily se obavy z přehmatů i u členů NV ve Znojmě. Vyslaná tříčlenná deputace NV (Dr. Koliáš, řed. Fárský a poručík Szafrán) se z Brna vrátila na druhý den večer s nepořízenou. Brno mělo svých starostí dost a o situaci na jižní Moravě v podstatě nic nevědělo.

Prozatímní Národní shromáždění pro Německé Rakousko v zasedacím sále zemského sněmu Dolního Rakouska. Dne 21. října 1918 němečtí poslanci říšské rady vytvořili tzv. Prozatímní národní shromáždění Německého Rakouska (Provisorische Nationalversammlung Deutsch Österreich). Přípravným výkonným orgánem byl zvolen dvacetičlenný Výkonný výbor (Vollzugsausschuss) a 3 delegovaní prezidenti. V prohlášení Prozatímního národního shromáždění z 21. října 1918 se tak poprvé objevuje nárok Německého Rakouska na německé oblasti v českých zemích, v této době ještě vztažený k uspořádání uvnitř federalizované Monarchie.

Situace na německé straně

Znojemské městské zastupitelstvo se na podpoře poslance Oskara Teufla a nově proklamovaném samostatném státě „Deutsch-Österreich“ (Německé Rakousko) jednomyslně dohodlo už na mimořádné schůzi 20. října 1918. Den po té byl ve Vídni v dolnorakouském zemském sněmu vznik státu „Deutsch-Österreich“ také vyhlášen (viz obrázek) a o týden později v neděli 27. října v deset hodin dopoledne se konala další mimořádná schůze, na které se městské zastupitelstvo se svým okresem k novému státu přihlásilo.

V některých větších obcích vznikaly jako reakce na české národní výbory německé okresní výbory, které plnily úlohu organizační, informační a agitační. V Mikulově došlo k utvoření německého okresního zastupitelstva a k přihlášení k zemi „Deutsch-Österreich“ 29. října a ve čtvrtek 31. října 1918 se pro „Deutsch-Österreich“ vyslovili zástupci německých obcí dačického politického okresu a soudního okresu Jemnice ve Slavonicích.

Ve stejný den se ve Vranově na radnici pod vedením starosty Karla Fuchse sešli za účelem sestavení okresního výboru všech obcí soudního okresu Vranova zástupci všech obcí soudního okresu Vranov. Zastupováním německých občanů bylo pověřeno celé dosavadní zastupitelstvo a další tři nově zvolení přísedící, kteří se dohodli nejen na přihlášení německých obcí k „Deutsch-Österreich“, na odvodech potravin a aprovizační službě, ale také na krocích k zajištění ochrany obyvatelstva.

Důležitým státoprávním aktem pro kraj Deutschsüdmähren se stala schůzka 6 poslanců říšského a zemského sněmu O. Teufela ze Znojma, J. Luksche z Lodenic, J. Brunnera z Hevlína, E. Kafky z Břeclavi, F. Wagnera z Lechovic a A. Wintera z Mikulova (poslanec C. Zeissel z Damic se pro nemoc nedostavil), kteří se sešli dopoledne v neděli 3. listopadu v zasedacím sále znojemské radnice. Právě na ní došlo k vytvoření krajského sněmu a k prohlášení o přistoupení nového kraje k zemi Dolní Rakousy jako součásti Německého Rakouska. Na ustavujícím zasedání krajského sněmu byl zvolen tříčlenný krajský výbor (Josef Brunner, O. Teufel a Josef Luksch, ) v čele s krajským hejtmanem Oskarem Teufelem (ten byl 20. listopadu 1918 vystřídán hrabětem Hieronymem Oldofredim, dosavadním okresním hejtmanem).

Odpoledne se konalo ve velkém sále Německého domu obrovské shromáždění, kterého se zúčastnilo na 1 200 zástupců jihomoravských německých, židovských obcí a spousty dalších hostů a kde se starostové zastupovaných obcí oficiálně přihlásili k Německému Rakousku (Deutsch-Österreich). Krajský výbor na to požádal c. k. orgány o převedení veškerých úřadů na zemi dolnorakouskou. Přísahu věrnosti státních úředníků přijal zemský sněm Dolních Rakous 5. listopadu 1918 a na zasedání Prozatímního národního shromáždění 12. listopadu se pak kraj Deutschsüdmähren stal oficiálně součástí Německého Rakouska.

Protokol o usneseních krajského shromáždění byl vyvěšen ve všech obcích kraje.

Německému lidu na jižní Moravě! V neděli dne 3. listopadu shromáždili se říšští a zemští poslanci německé jižní Moravy ke krajskému shromáždění ve Znojmě a dohodli se na něm na tomto usnesení: My, německo-rakouským lidem našeho území podle všeobecného, rovného a přímého hlasovacího práva zvolení poslanci, v této době jediní oprávnění zástupci našeho lidu, shromáždili jsme se v době všeobecné tísně našeho domova a našeho lidu, když druhý národ, obývající dosavadní korunní zem markrabství moravské, přerušil s námi veškeré politické a především hospodářské soužití, k tomuto prozatímnímu krajskému shromáždění, abychom na podkladě uznaného principu o sebeurčení národů zřídili v našem kraji uspořádanou správu a tak sebe, svoje rodiny a svoje potomky ochránili před cizí nadvládou, před hospodářským zničením a sociálním rozkladem. Prozatímní krajské shromáždění ustavilo se v neděli 3. listopadu 1918 v radnici města Znojma a dohodlo se na těchto usneseních: I. 1. Ve jménu lidu a území prohlašuje ustavující krajské shromáždění souhrn obcí, které zastupuje politický okres Hustopeče: Hustopeče, Starovice, Kurdějov, Ledce, Nové Mlýny, Popice, Přítluky, Zaječí, Strachotín, Vojkovice; politický okres Dačice: Staré Hobzí, Český Rudolec, Holešice, Hostkovice, Vlastkovec, Lidéřovice, Lipolec, Maříž, Marketa, Modletice, Mutná, Mutišov, Nové Sady, Peč, Písečná křesť., Písečná žid., Chvaletín, Cizkrajov, Slavětín, Stálkov, Stoječín, Dolní Radíkov, Vnorovice, Urbaneč, Václavov, Bolíkov, Slavonice; politický okres Hodonín: Břeclav křesť., Břeclav žid.; politický okres Moravské Budějovice: Danšovice, Dešná, Vratěnín, Flandorf, Lubnice, Korolupy, Lovčovice, Mešovice, Plavčovice, Chvalkovice, Rancířov, Hluboká, Uherčice, Bělčovice, Županovice; politický okres Moravský Krumlov: Našiměřice, Babice, Damnice, Chlupice, Kubšice, Hostěradice, Kašenec, Jiřice, Želovice, Kadov, Lidměřice, Miroslav křesť., Miroslav žid., Míšovice, Skalice, Suchohrdly, Dolenice, Olbramovice; politický okres Mikulov: Perná, Prátlsbrun, Trnové Pole, Lednice křesť., Lednice žid., Drnholec, Branišovice, Frélichov, Kolenfurt, Dobré Pole, Němčičky, Klentnice, Kupařovice, Litobratřice, Loděnice, Malešovice, Nová Ves, Milovice, Medlov, Smolín, Mušov, Nejdek, Nový Přerov, Novosedly, Mikulov, Mikulov žid., Horní Věstonice, Odrovice, Bavory, Pouzdřany, Pohořelice křesť., Pohořelice žid., Pavlov, Pravlov, Pulgary, Šumice, Troskotovice, Dolní Dunajovice, Dolní Věstonice, Cvrčovice, Sedlec, Pasohlávky, Vlasatice; politický okres Znojmo: soudní okres Vranov - Starý Petřín, Chvalatice, Vracovice, Vranov, Frejštejn, Jazovice, Lančov, Liliendorf, Lukov, Milíčovice, Nový Petřín, Horní Břečkov, Podmýče, Šafov křesť., Šafov žid., Štítary, Onšov, Stálky, Čížov; soudní okres Jaroslavice - Hrádek, Fryšava, Hrabětice, Velké Křídlovice, Dyjákovice, Hrušovany, Hevlín, Jaroslavice, Křídlůvky, Oleksovičky, Micmanice, Mackovice, Božice, Pravice, Šanov, Valtrovice, Čule; soudní okres Znojmo - Starý Šaldorf, Podmolí, Bohunice, Borotice, Německé Konice, Derflice, Sedlešovice, Nesachleby, Vranovská Ves, Kyjovice, Ječmeniště, Hnánice, Oleksovice, Krhovice, Heřmanov, Hodonice, Havraníky, Chvalovice, Dyjákovičky, Dobšice, Lechovice, Mansberk, Milfroň, Načeratice, Nový Šaldorf, Oblekovice, Bantice, Hradiště Svatého Hypolita, Popovice, Práče, Prosiměřice, Bohumilice, Strachotice, Želetice, Šakvice, Šatov, Tasovice, Stošíkovice, Těšetice, Vrbovec, Vítonice, Suchohrdly; a městská obec Znojmo pod jménem „Německý kraj jihomoravský (Deutschsüdmährischer Kreis) za oddělené správní území státu Německé Rakousko, provádí tím přistoupení k německorakouskému státu, uznává ústavodárné národní shromáždění Německého Rakouska konané v pondělí dne 21. října v zemském domě ve Vídni, za svou nejvyšší zákonodárnou korporaci a jí ustanovené úřady jako úřady nadřízené a prohlašuje usnesení této korporace, jakož i nařízení těchto úřadů pro sebe, jakož i pro celý tímto krajským shromážděním zastoupený lid a kraj za závazná bez jakýchkoli výhrad. 2. Německý kraj jihomoravský provádí své připojení na korunní zem Dolní Rakousy, slibuje sdíleti její osudy v nezlomném soužití a bratrské solidaritě a očekává, že její zákonité zastoupení tento slib přijme a že jej bude ve stejném duchu opětovati. II. Krajské shromáždění určí ze svého středu tříčlenný krajský výbor a ten volí krajského hejtmana. ti povedou až do převzetí území kraje zeměpanskou autonomní správou země dolnorakouské jeho vnitřní správu, jakož i jeho zastoupení navenek. Na podkladě uvedených usnesení přikročilo krajské shromáždění ihned k volbě činovníků a zvolilo jednomyslně: ke krajským výborům pány poslance: Josefa Brunnera, statkáře v Hevlíně, státního radu Josefa Luksche, statkáře v Loděnicích, státního radu Oskara Teufela, továrníka ve Znojmě. Ti zvolili ze svého středu pana státního radu Oskara Teufela za krajského hejtmana. Německý kraj jihomoravský je tím stanoven jako samostatné správní území. Po jeho ustavení přijalo krajské shromáždění tato usnesení: 1. Krajský výbor se vyzývá, aby vhodně spravil národní shromáždění Německého Rakouska o tomto ustavení a požádal jej o potvrzení provedené volby a o postavení nově zřízeného kraje a jeho prozatímních zařízení pod ochranu celého národu. 2. Dále se krajský výbor vyzývá, aby o této hotové události zpravil C. a k.vládu a vymohl převedení úřadů a úředních orgánů tohoto území do služeb země dolnorakouské. 3. Kdyby C. a k.vláda neprovedla ihned tento návrh, zakročí se u německorakouské státní rady, aby uskutečnila mocí svého úřadu toto převedení. 4. Protokol o usneseních krajského shromáždění bude uveřejněn vyvěšením ve všech obcích kraje. Tato usnesení, na která přistoupili i přítomní zemští poslanci dotčených volebních krajů, se tímto podle příkazu krajského shromáždění vyhlašují. Za prozatímní krajské shromáždění Německého kraje jihomoravského krajský výbor: státní rada poslanec Oskar Teufel, krajský hejtman, Josef Brunner a Josef Luksch Znojmo, 3. listopadu 1918

Vytvoření správních orgánů pro kraj Deutschsüdmähren

Politickým a úředním představitelem kraje Deutschsüdmähren se stal krajský hejtman O. Teufel. Jemu podléhali okresní hejtmani ve Znojmě (H. Oldofredi, po 26. listopadu V. Mayer), Hustopečích a v Mikulově (P. Kretschmer). Znojemské hejtmanství začalo v německých obcích okresu ihned vykonávat svoji působnost. Národní výbor v Příměticích uzavřel s městskou radou Znojma dohodu o zásobování obyvatelstva. Oba úřady se také dohodly na tom, že národní prapory nebudou prozatím vyvěšovány a že k udržení obecného klidu podniknou všechny možné kroky. Rada města vyzvala český národní výbor ke jmenování svých zástupců do všech státních úřadů ve městě. Pod nátlakem české strany a pod podmínkou, že se český národní výbor zasadí o to, aby Znojmo nebylo obsazeno českým vojskem, uzavřeli němečtí představitelé města Znojma dohodu o vytvoření české strážní jednotky ve městě.

Přerazítkovaná bankovka Rakousko-Uherské banky, Zwanzig Kronen (dvacet korun)

Celý soudní obvod Německé jižní Moravy s krajským soudem ve Znojmě spadal pod Nejvyšší soud ve Vídni. Ze začátku krajský i okresní soud ve Znojmě úřadovaly pro německé obyvatelstvo „jménem Německého Rakouska“ a pro české obyvatelstvo „jménem zákona“. Po jmenování nového předsedy krajského soudu Ferdinanda Proksche, soudního rady Nejvyššího zemského soudu, úřadoval krajský i okresní soud už jen pro německé oblasti (pro české obce okresní soud v Příměticích). Krajský soudní obvod Deutschsüdmähren byl 26. listopadu 1918 rozdělen na osm soudních okresů: 1. Hustopeče, 2. Vranov, 3. Jaroslavice, 4. Břeclav, 5. Mikulov, 6. Pohořelice, 7. Slavonice, 8. Znojmo. Obce Vratěnín, Uherčice, Lubnice a Korolupy připadly pod soudní okres Vranov, z kterého byly vyděleny české obce Bítov, Vysočany, Oslnovice a Zblovice. Vzhledem k tomu, že po vyhlášení Československa a zrovna tak kraje Deutschsüdmähren nedošlo v obcích k výměně samosprávy, stál v čele Korolup starosta Andreas Schwarz. Starostové německých obcí obdrželi dvojjazyčný leták, který obyvatelstvo seznamoval se zavedením německo-rakouské vlády a sděloval, že až do konečného vyjasnění situace bude vláda prováděna v součinnosti s českým Národním výborem ve Znojmě. Proto také nedošlo k vyvěšování národních praporů. Ke změnám ve vedení obcí docházelo až po obsazení oblasti československou armádou, kdy správu obcí převzaly správní komise složené z Němců, Čechů a popřípadě Židů.

Krajským velitelem četnictva (Gendarmerie Deutsch-Südmähren) byl 10. listopadu jmenován četnický rytmistr Petrowitsch, který podléhal zemskému velitelství ve Vídni. Německé obce soudního okresu Moravský Krumlov, které ležely na západ od žel. dráhy, spadaly pod okresní hejtmanství ve Znojmě, obce ležící na východ a obce ze soudního okresu Hustopeče pod okresní hejtmanství v Mikulově. Německé obce ze soudního okresu Slavonice připadly okresnímu hejtmanství ve Waidhofenu a. d. Thaya a obce ležící od soudního okresu Slavonice na východ (Vratěnín, Uherčice, Korolupy a Lubnice) připadly pod okresní hejtmanství ve Znojmě. Nejblíže obci Korolupy byly četnické stanice ve Vranově a ve Vratěníně. Pro větší bezpečnost obyvatelstva zřídilo krajské velitelství další nové četnické stanice v obcích Strachotice/Rausenbruck (velitelem rotmistr Johann Wacht), Dešná/Döschen (velitelem rotmistr Adolf Henschl), Lechovice/Lechwitz (velitelem rotmistr Richard Morbitzer), Štítary/Schillern (velitelem rotmistr I. Michalik z Vranova/Frain) a v obci Dyje/Mühlfraun byla zřízena četnická expozitura (rotný Bauer). Každá četnická stanice byla navíc posílena asistenčním oddílem. Další četnické expozitury pak vznikly v obcích Hrádek/Erdberg, Fryšava/Frischau, Hevlín/Höflein a Lukov/Luggau.

Poštovní a telegrafní úřady v šedesáti jedna německých obcích Německé jižní Moravy (také z okresu Nová Bystřice a jazykového ostrova Jihlavy) spadaly od 14. listopadu 1918 pod ředitelství pošt a telegrafů ve Vídni. Telegramy a dopisy z Německého Rakouska zasílané politickým orgánům do Liberce a Opavy nebo z Liberce a Opavy politickým orgánům do země byly na příkaz Národního výboru v Praze poštovním ředitelstvím zadržovány. Zrovna tak se česká strana snažila kontrolovat a cenzurovat telefonní hovory mezi Vídní a Berlínem, takže dosavadní telefonní linka přes Znojmo a Jihlavu byla nyní vedena přes Brno. Telegramy z Opavy do Suchdola nad Odrou (Zauchtel), Budišova (Bautsch), Uničova (Mährisch Neustadt), Moravské Třebové (Mährisch-Trübau), Jihlavy (Iglau) a Vídně podléhaly v Brně cenzuře. Na obranu národních a hospodářských zájmů byl zřízen německý železničářský byl výbor: Josef Sachers, J. Sprinz ze Šumvaldu (Šumná); Richard Adler ze Šatova; Johann Miksche, Rudolf Prinz, Adalbert Skerle, Josef Mergonthal, Franz Grondinger, Franz Kratschmann, Hans Henritsch, Leo Zaschke, Franz Kreuzwieser, Karl Böhm). Kancelář výboru sídlila ve znojemské nádražní budově v hostinském pokoji (Fremdenzimmer) č. 1 ve druhém poschodí.

Zásobování a hospodářské blokády

S vyhlášením nového čs. státu převzal Národní výbor v Praze také správu nad lidovým zásobováním a své důvěrníky dosadil také do správní komise při válečném obilním ústavu v Praze. V Brně došlo ke zvolení samosprávné zemské hospodářské rady a k ustanovení ředitelství lidové výživy (za Čechy redaktor Klusáček, tajemník Marcha, tajemník čes. odb. zeměděl. rady Máša, president čes. odboru zeměd. rady Rozkošný, tajemník dělnických odborových organisací Skurský a posl. Samalík; za Němce dr. Czech, náměstek brněnského starosty Jelínek a přísedící dr. Freisler) o den později 29. října 1918. Jedním z hlavních úkolů lidové zásobovací správy na Moravě a ve Slezsku byl dohled nad vývozem zásob obilí a brambor. František Staněk, říšský poslanec a předseda samosprávné zemské hospodářské rady, Jaroslav Marek, říšský poslanec, Valentin Skurský, tajemník českoslovanského odborového sdružení a člen lidové výživy na Moravě a Jan Pelikán, tajemník Jednoty zřízenců drah a železniční zpravodaj pro Moravu vyzvali železniční zaměstnance k urychlenému a poctivému dopravování zásilek potravin a plodin (zejména brambor) a k ochraně potravin před vývozem bez povolení zemského vyživovacího úřadu. Zemský Obilní ústav vyzýval moravské rolníky k bezodkladnému odvádění brambor a venkovské kněžstvo v celé diecézi brněnské mělo v českých obcích působit ve smyslu zásobovací akce.

Už 30. října 1918 zakročil Národní výbor ve Znojmě proti dodavatelům mouky, obilí a mléka v Jevišovicích a v Plavči. Národní výbor v Brně odpověděl na vyhlášení kraje Německé jižní Moravy 3. listopadu 1918 dopravní blokádou jižní Moravy, takže veškeré zásilky pro okres Znojmo byly zadržovány v železničních stanicích Moravské Budějovice a Moravský Krumlov. Od 5. listopadu 1918 si ONV v Příměticích vymohl, aby vlaky vypravované rakouskou stranou končily na znojemském nádraží: „Výbor shledával nepřípustným, aby vídeňský vlakový personál jezdil dále než do Znojma, neboť již příští stanice byla úplně česká.” Břeclav se nacházela od převratu pod československou vojenskou kontrolou, dráhu na německém území Brno–Vranovice–Břeclav zajistila čs. armáda kolem 10. listopadu 1918. Okresní národní výbor v Moravských Budějovicích spolupracoval se starosty obcí na jazykové hranici a občanské stráže sestávající převážně ze Sokolstva prováděly kontroly také na silnicích.

Hospodářská situace na německé straně

Na základě nařízení státního úřadu pro Lidovou výživu spadaly obce kraje Německé jižní Moravy pod správu Válečného obilního úřadu ve Vídni

Hospodářská zvířata a maso

V oblasti chovu dobytka a zásobování masem nebyly na začátku války ze strany vlády podniknuty žádné kroky. V říjnu 1914 zakázala rakouská vláda porážku telat (Kälberschlachtungsverbot), na konci prosince 1914 rozšířila zákaz o porážku březích krav, prasnic a s výjimkami o porážku dojnic a mladého skotu. Od začátku roku 1915 začaly rapidně narůstat ceny hospodářských zvířat, které navyšovaly cenu masa. V květnu 1915 vstoupila v platnost tři základní nařízení, která platila po celou dobu války:

• Nařízení o zabezpečení zásobování masem (Sicherstellung der Fleischversorgung)
• Nařízení o omezení porážky skotu a prasat (Einschränkungen der Schlachtung von Rindern und Schweinen)
• Nařízení o obchodu s hospodářskými zvířaty (Handel mit Vieh)

Od května 1915 došlo k omezení prodeje skotu, telat a prasat na dva dny v týdnu a od června 1916 byl vyhláška rozšířena i na konzumování masa a masných jídel v domácnostech. V pohostinství se spotřeba masa upravila maximální hmotností masitých pokrmů. V září 1916 už se jednalo o tři bezmasé dny v týdnu, které byly ale v zimě 1917/18 kvůli nedostatku mouky a moučných výrobků zmírněny a v srpnu 1918 kvůli zhoršení dovozu masa platily vyhlášky v původního znění. Na jaře 1917 přistoupily politické zemské úřady k přídělovému systému. Maximální dávka masa na den a osobu činila 15 bis 18 dkg.

Ve jménu Jeho Veličenstva císaře. C. k. Krajský soud ve Znojmě jako odvolací soud za předsednictví c. k. zemského soudního rady Kubiczka a za přítomnosti c. k nejvyššího zemského soudního rady barona z Buhlu, c. k. zemského soudního rady Dr. Schwaba a c. k. okresního soudce Vilímka jako soudce a c. k. auskulanta Dr. Wotitzky jako písaře vyhověl návrhu veřejného žalobce a uznal 11. září 1916 na základě odvolání veřejného žalobce c. k. státního prokurátora Dr. Skřiwana ve věci proti rozsudku c. k. Okresního soudu v Jemnici z 12. srpna 1916, jímž byl Josef Beigel obviněný z přestupku proti předražování podle § 14/1 císařského dekretu ze dne 7. srpna 1915 č. 228 RGBl podle § 259/3 StPO prvoinstančním soudem zproštěn vinny, obžalovaného v jeho nepřítomnosti a dosud na svobodě se nacházejícího Josefa Beigla vinným z toho, že na konci 19. března 1916 koupil jalovici za 600 korun, kterou 4. června 1916 v Korolupech prodal za 1 600 korun a předražením tak zneužil situaci způsobenou válečnými podmínkami. Na základě §§ 261 a 266 StG mu byla uložena pokuta 600 korun a v případě nezaplacení uložen trest odnětím svobody na 6 dní. Na základě §§ 389 a 390 StPO je Josef Beigel povinován úhradou nákladů trestního řízení prvního a druhého stupně a podle § 19 císařského nařízení bude rozsudek na jeho náklady zveřejněn v listě „Znaimer Wochenblatt”. C. k. Krajský soud ve Znojmě 18. září 1916

Na základě vyhlášky c. k. moravského místodržitelství z 15. října 1918 byl každý chovatel dobytka povinen zaznamenávat počet chovaných zvířat, jeho úbytek a přírůstek do zvláštního průkazu. Na základě nařízení z 15. listopadu 1918 se tyto průkazy o stavu dobytka nacházely u majitele (část A) a na obci (část B). Sčítání prováděla aprovizační komise. Nařízením z 21. října 1918 se kvůli výrobě sádla vyhláška rozšířila o zvláštní průkazy pro zaznamenávání údajů o počtu chovaných prasat. Dne 24. prosince 1918 byla vydána ve Znojmě další vyhláška, která tato nařízení nadále potvrzovala.

Mléko a mléčné výrobky

Před válkou bylo v Sudetech a Alpských zemích zásobování mlékem díky chovatelům mléčného skotu, mlékárnám, mlékárenským družstvům a také obchodu na vysoké úrovni. V listopadu 1915 se přistoupilo k prvnímu omezování spotřeby mléka (zákaz výroby a používání smetany, zákaz zkrmování mléka u prasat a telat, zákaz produkce výrobků s využitím mléka jako mražené výrobky, čokoláda, cukrovinky atd., omezování výroby mléčných sýrů, omezení přípravy a podávání nápojů z mléka v hostincích na určité hodiny atd.) a od léta 1916 k řízenému mléčnému hospodářství. Ve větších městech byly zřízeny mléčné výdejny (Milchversorgungsstellen) a v nákupu mléka na mléčné lístky (Milchkarten) upřednostněni děti, kojící matky a nemocní (děti do jednoho roku 1 L mléka/den, děti do dvou let ¾ L mléka/den, děti do šesti let ¼ L mléka/den, těžce nemocní 1 L mléka/den). Zbytek obyvatelstva si mohl sice na lístky koupit ⅛ L mléka/den, ale k takovým případům docházelo jen výjimečně. Mléko se prostě nedostávalo. Z Německa, Holandska, Dánska a Švýcarska se dováželo konzervované mléko a také sýry (z Ukrajiny, Polska a Srbska). Kozího mléka se řízené hospodaření netýkalo, takže došlo jak na venkově tak i ve městech k navýšení chovu koz.

Rakouské válečné hospodářství se zpočátku vrhlo na zajištění dostatečného přísunu masa a výrobu mléka podcenilo, čímž ubylo mléčného skotu (na Moravě až o 13 %) na úkor počtu telat (zákaz porážky telat). Vzhledem k tomu, že jetel a obilí putovaly ke zpracování do jiné oblasti válečného hospodářství, začaly problémy s krmivem pro dobytek. Producenti mléka byli odkázáni na vlastní výrobu na pozemcích dosud ležících ladem, různé náhražky jako seno z mladých výhonků listnatých stromů (Laubheu), jehličnanů (Waldheu) a sušené oddénky pýru. Na Moravě se nedostávalo především ječmene (šrot), luštěnin, jetele, brambor, sena, slámy a zcela chyběly vedlejší produkty jiných výrobních procesů jako granule po lisování rostlinného oleje (Ölkuchen), mláto, melasa, slad. V průběhu války tak docházelo k neustálému úbytku mléka. Do roku 1917 poklesly v Rakousku povinné odvody mléka v průměru o 30 %.

Nejvíce znevýhodněna byla mlékárenská družstva, která musela za státem stanovené maximální ceny odvádět veškeré mléko (r. 1917 27 h/L), máslo a tvaroh a která za takové výkupní ceny nestačila pokrýt často ani cenu výroby. Předsedové jihomoravských družstev, kteří se snažili při odvozu konví s mlékem do Vídně cenu navýšit alespoň o cenu cestovného byli popotahováni před soudem. Prodejem na černém trhu si mohly vylepšit finanční situaci pouze větší družstevní rodiny, které nabízely za vyšší ceny z vlastní potřeby vyšetřené mléko (50-60 h/L) a doma utlučené máslo.

Mlékárenská družstva jižní Moravy	Dodávky mléka v roce 1914	Dodávky mléka v roce 1916	%
Slup (Zulb), okres Znojmo	166 532 L	125 954 L	76
Pavlov (Pollau), okres Mikulov	273 920 L	193 476 L	70
Korolupy (Kurlupp), okres Moravské Budějovice	74 826 L	55 032 L	73
Celkem	515 278 L	374 462 L	72

Mlékárenská družstva jižní Moravy	Dodávky mléka leden 1914	Dodávky mléka leden 1917	%
Slup (Zulb), okres Znojmo	20 982 L	7 744 L	37
Pavlov (Pollau), okres Mikulov	17 515 L	15 414 L	88
Korolupy (Kurlupp), okres Moravské Budějovice	7 165 L	3 028 L	42
Celkem	45 662 L	26 186 L	57

Krmná řepa a mrkev

Vyhláška Úřadu pro lidovou výživu (Volksernährungsamt) z 19. září 1918 č. 342 se týkala hospodářství všech druhů krmné řepy, krmné mrkve a krmné cukrové řepy v čerstvém i sušeném stavu. Zkrmovat nebo zpracovávat mohli zemědělci pouze vlastní výpěstky. Prodej zprostředkovával Úřad pro lidovou výživu a odvod dávek stanovovala Centrála pro krmivo (Futtermittelzentrale). Cena výkupu byla stanovena na 6 popřípadě 10 korun za 100 kg čerstvé řepy nebo na 85 korun za 100 kg sušené řepy.

Prodej luštěnin

Pro maloprodej luštěnin platila od 16. září 1918 vyhláška zemského moravského místodržitelství, která musela být v prodejnách na viditelném místě vyvěšena. Prodejní ceny luštěnin byly stanoveny u 1 kg fazolí na 30 haléřů, 1 kg hrachu na 50 haléřů a 1 kg čočky na 80 haléřů. Porušení těchto nařízení se trestalo pokutou 2 000 korun nebo vězením do tří měsíců, závažnější provinění pokutou 5 000 korun nebo vězením až do šesti měsíců.

Omezení v čepování piva

V hostincích, výčepech, restauracích a kavárnách se smělo čepovat pivo (v lokále i přes ulici) ve všední dny od 7 hodin dopoledne do 10 hodin večer, o neděli a svátcích jen od 4 hodin odpoledne do 10 hodin večer a zákazníkovi mohlo být prodán pouze 1 l piva. Porušení vyhlášky se trestalo pokutou do 5 000 korun nebo vězením do 6 měsíců. Pokud by živnostník porušil také § 133 b živnostenského zákona, hrozilo mu odnětí živnostenské koncese.

Reakce na vyhlášenou blokádu

Němečtí sedláci z Německé jižní Moravy! Zvolením německých poslanců jižní Moravy na základě všeobecného, rovnoceného a přímého volebního práva bylo dnes 3. Listopadu 1918 zřízení kraje Německá jižní Morava a jeho přihlášení k Německému Rakousku a k zemi Dolní Rakousko dokončeno. Československý Národní výbor v Brně přikročil k zákazu dovozu veškerých potravin z československého území do kraje Německá jižní Morava ještě před jeho vyhlášením. Nově zvolený krajský výbor se proto obrací na vás, německé sedláky Německé jižní Moravy, aby jste vyhladovění ze strany Čechů nedopustili a aby jste k výživě Německé jižní Moravy přispěli nejen odvodem předepsaných dávek obilí a brambor, ale i dobrovolným zásobováním. Odvod potravin může být prováděn jen skrze válečné obilní komisaře z území Německé jižní Moravy a krajské hejtmanství si až do převzetí obchodu dolnorakouskými úřady vyhrazuje právo disponovat dovezenými zásobami. Komisaři Válečného obilního ústavu jsou nadále každé pondělí povinni hlásit krajskému hejtmanství ve Znojmě veškeré zásoby. Jeden za všechny, všichni za jednoho musí platit víc jak kdy jindy! Heil Deutsch-Österreich! Heil Deutsch-Südmähren ! Krajský výbor: krajský hejtman Oskar Teufel, Joses Brunner a Joses Luksch Dne 3. listopadu 1918

Dne 8. listopadu 1918 zastupitelstvo města Znojma rozhodlo o uzavření veškerých zásob obilí a mouky, které měly podle prohlášení starosty Hommy stačit pro město tak na dva měsíce. Zároveň vyzvalo zemědělce v německých obcích, aby nepřestávali v dodávkách předepsaných potravin a nadále brali na vědomí pouze vyhlášky a objednávky ze strany dolnorakouské pobočky Válečného obilního ústavu ve Vídni (Taborstraße čp. 1) nebo krajského hejtmanství ve Znojmě. Představitelé Znojma vyjednali s hospodářských odborem ONV uvolnění několika vagónů mouky z Löwensteinova mlýna ve Starém Šaldorfu (Altschallersdorf) a obilí z českých zásob v silu spolku Zádruhy ve Wüllersdorfergasse (dříve Teltscher & Haas). Pro obstarání brambor, mléka a dalších nutných potravin byl ze strany českého ONV německému obyvatelstvu umožněn „tzv. nákup do batohu” (Rucksackverkehr) v okolních českých obcích. Zrovna tak hospodářský odbor v Příměticích povolil z okolních obcí dovoz dřeva, slámy a sena.

Také dodávky mléka, které byly původně určeny pro zásobování Vídně a které po blokádě mělo obdržet pouze znojemské české obyvatelstvo, bylo nyní vyjednáno v předepsaném množství i pro německé obyvatelstvo. Dostatečné zásoby brambor umožnily obnovit lístkový prodej ve znojemských prodejních stanicích na Jezuitském náměstí a na náměstí Císaře Františka Josefa (10 kg brambor na osobu pro pět týdnů). Držitelé dopravní povolenky pro zásobování skrze české venkovské producenty (Transportschein) si mohli na týden nakoupit 2 kg brambor na osobu. Povolenky se objednávaly u hospodářské komise města Znojma, která je obstarala u hospodářské komise českého ONV. Cena za 1 kg normálních brambor byla stanovena na 40 haléřů a u 1 kg rohlíčků na 1 korunu.

Dodávky masa nadále závisely od dodavatelů z německých obcí, kousek 15 dkg masa sestávajícího z polovičky z kostí musel stačit jedné osobě na týden, ale i tak nebylo maso k dostání. Na černém trhu se za maso platilo: za 1 kg hovězího 20 korun a za 1 kg vepřového 40 korun. Cukrovar v Hrušovanech drželo v rukou krajské hejtmanství a zástupci města Znojma vyjednávali dodávky u Cukerné centrály (Zuckerzentrale) ve Vídni. Bohužel kvůli nedostatku uhlí nemohl být cukrovar po železnici dostatečně zásobován cukrovou řepou. Vzhledem k tomu, že české obce na Moravě a ve Slezsku nyní nepatřily k Německému Rakousku, měly solné doly v Ebensee zásobovat pouze obce Německé jižní Moravy. Nedostatek uhlí však dovoz zatím neumožňoval. I když město Znojmo muselo přistoupit také k uzavření volného prodeje soli, přesto zásoby soli byly na delší dobu dostačující a 1 kg soli stál 52 haléřů. Také zápalky podléhaly prodeji na rodinné lístky a to v množství pěti krabiček pro domácnost. Cena jedné krabičky činila 10 haléřů. Největší problémy nastaly v dodávkách tuku, uhlí a petroleje. Současné zásoby vepřového sádla stačily na jeden týden (2 dkg na osobu/týden za 80 haléřů). Do města dorazila v polovině listopadu malá zásilka špeku z Ukrajiny, vajíček a másla z Haliče.

S nečekaným příchodem mrazů nastal další problém s topivem. Naštěstí se po dlouhých jednáních s českou stranou podařilo krajskému hejtmanství 20. listopadu 1918 docílit zrušení všech dopravních blokád na české i německé straně a v bývalém politickém okrese Znojmo nadále platila pouze hospodářská omezení ze strany státu. Zrovna tak došlo ke zrušení blokády povozů a mlýnů.

Vojenské obsazení Deutschsüdmähren

Přerazítkovaná poštovní známka, r. 1918

České vojsko na jižní Moravě

Poručík A. Szafran a nadporučík F. Coufal zřídili ve Znojmě 1. listopadu 1918 české posádkové velitelství, které započalo rekrutovat české pořádkové jednotky. Vzhledem k tomu, že od poloviny listopadu 1918 začalo otevřeně verbovat do československé armády a zemské vojenské velitelství pro Moravu a Slezsko v Brně rozesílalo mobilizační vyhlášky (ročníky 1896 - 1898, ročníky 1882 - 1895 a 1899 - 1900 do obecních hlídek, ročníky 1873 - 1881 velitelství poslalo na neurčitou dobu na dovolenou) poštovní cestou nebo skrze československé agitátory také do německých obcí, krajské hejtmanství českou občanskou stráž 22. listopadu 1918 zrušilo a připomínalo, že mobilizace do čs. armády je na území Německého Rakouska neplatná a že se muži nemají nechat zastrašit trestem za dezerci.

České posádkové velitelství ve Znojmě odevzdání zbraní zdržovalo, takže stráž zůstala v podstatě ozbrojená až do prosince 1918. Vojenská stráž národního výboru v Příměticích čítala 2 důstojníky, 1 šikovatele, 5 poddůstojníků a 50 mužů s 30 puškami s bodáky. Na jižní Moravě bylo připraveno také několik českých vojenských jednotek: v Jihlavě 81. pěší pluk, v Jindřichově Hradci 75. pěší pluk, v Brně 8. pěší pluk a 14. střelecký pluk s 6. dragounským plukem, prapor Národní stráže v Židlochovicích, strážní oddíl v Břeclavi a Slovácké brigády (3 v prostoru Břeclav – Hustopeče a 1 v Uherském Brodu). Celkově čítaly tyto síly 30 setnin pěchoty, 2 eskadrony jezdectva, 1,5 baterie dělostřelectva, asi 200 příslušníků občanské stráže ve Znojmě a Moravských Budějovicích (6 000 mužů, 40 kulometů a 6 děl).

Branná moc Deutschsüdmähren

Německou brannou moc na jižní Moravě organizovali hlavně major E. Hanák (pozdější vojenský velitel ve Znojmě) a major V. Radda (pozdější vojenský velitel v Mikulově). Zbraní mělo německé vojsko díky vojenskému skladišti ve Znojmě dostatek. Samotné Znojmo disponovalo od 11. listopadu 1918 300 muži Volkswehru s několika kulomety, asi 100 muži Bürgerwehru a 100 muži studentského Jugendwehru. Slavonice sestavily Volkswehr o 150 mužích s několika kulomety (velitelem nadporučík Ferdinand Strommer) a Mikulov se 150 muži. Německý venkov dal dohromady 50 starších a 300 výpomocných četníků. Do řad domobrany byli verbováni také z fronty se vracející profesionální vojáci, takže po 20. listopadu už čítal Volkswehr ve Znojmě na 500 mužů a k tomu asi 300 vídeňských námořníků, obce Hrušovany/Grussbach, Drnoholec/Dürnholz, Dolní Dunajovice/Untertannowitz a Dolní Věstonice/Unterwisternitz oddíly Volkswehru o síle 20 – 30 mužů a Vídeň poslala ještě do Znojma a do Mikulova požadovaný prapor Volkswehru (350 mužů s devíti důstojníky). V polovině prosince 1918 se na území Deutschsüdmähren nacházelo přibližně 1 500 mužů pěchoty, jeden automobil a 30 kulometů, přičemž dorazily ještě 3 baterie děl.

Obsazení obcí jihozápadní Moravy a Korolup

Velikost rakouské armády byla oproti československé armádě z důvodu poraženého vojska omezena. Jednání o poskytnutí vojenské pomoci ze strany Německé říše ztroskotala, takže většina členů Státní rady Prozatímního shromáždění se přiklonila k demonstrativnímu gestu a aktivní vojenský odpor propagovali hlavně poslanci Rudolf Lodgman von Auen, Oskar Teufel a Karl Hermann Wolf. To je také jeden z hlavních důvodů, proč se odpor proti obsazujícímu čs. vojsku na jižní Moravě omezil jen na několik ozbrojených střetů. Ještě na počátku listopadu 1918 prováděly obsazování německých obcí místní dobrovolnické sbory sestavené z řad českých frontových vojáků a příslušníků Sokola. V prosinci 1918 se již jednalo o československou armádu, která byla doplněna legionářskými důstojníky.

Ilustrační fotografie: Čs. vojáci během obsazování pohraničí, zde v Krásné Lípě

Nejprve obsadil jihlavský pěší pluk č. 81 (s 80 muži a 3 kulomety) pod vedením npor. Novotného 13. listopadu 1918 Český Rudolec, kde bylo uloženo kolem šedesáti vagónů brambor a zásoby obilí. Odtud začal pluk 14. listopadu ofenzívu soudního slavonického okresu. Slavonice s významnou hraniční železniční stanicí přišly na řadu v noci ze 17. - 18. listopadu, kdy české vojsko započalo s ostřelováním města. Po dobytí a krátké přestřelce čekalo členy Volkswehru odzbrojení a uvězněni na velitelství v Jihlavě a slavoničtí občané museli odevzdat všechny střelné i bodné zbraně, které obdrželi až po intervencích německého poslance Emmericha Rady v poslanecké sněmovně v létě 1921.

Obsazení německých obcí na Jemnicku

V pondělí 2. prosince 1918 vyslal hrabě Oldofredi na Vratěnínsko 3. rotu 1. praporu znojemské národní obrany pod velením nadporučíka Karla Schwarze, jež měla obilí ze zdejších plných sýpek převést do Znojma a zejména do Mikulova. Kázeň vojáků, kteří místo po kasárnách spali doma, nebyla při nástupu zrovna vzorná: 16 ze 100 příslušníků roty výpravu na západ kraje nakonec „opomnělo“ nastoupit.

Dešnou a Rancířov obsazoval 75. jindřichohradecký pěší pluk 8. prosince. Vojenský oddíl z Jihlavy přišel směrem od Mešovic. Vratěnínská kronika udává, že zpráva o blížícím se čsl. vojsku do obce dorazila 8. prosince a že německá domobrana ještě ten den ustupovala v rychlosti do Rakouska. Menší čsl. oddíl o 22 mužích měl do Vratěnína přijít přes Mešovice až 12. prosince večer, načež obsadil všechny východy z obce a ubytoval se ve škole. Dne 13. prosince dorazil oddíl 75. pěšího pluku z Jindř. Hradce a obsadil horní část obce. Dne 10. ledna 1919 se k obsazení německých obcí Jemnicka vyjádřil katolický týdeník „Stráž”, jež uváděl, že obce Vratěnín, Lubnice, Uherčice a Korolupy (Chrlopy) měly být obsazeny 9. a 10. prosince. Až na Dešnou se nikde nestřílelo:

Na konci listopadu poslán do Dešné ze Znojma četnický strážmistr a několik vojáků z okolních německých osad k udržení pořádku. Zapotřebí jich však nikde nebylo. V německých těch osadách slouží česká čeládka, žije několik českých rodin. Čechové i Němci žili tu ve svornosti. Když českým vojskem obsazeny byly Slavonice, posláno německé vojsko do německých výše jmenovaných osad ku malé radosti německých osadníků. I sami Němci uznali, že je to provokace, že Čechové toho nestrpí. Několik německých mladíků z Dešné přidalo se k německému vojsku, ale hned na prvé obchůzce byli z nich tři ve Chvalkovicích českoslováckým vojskem z Písečného zajati. V Dešné se vyprávělo, že návodem majitele cihelny ve Chvalkovicích, p. Procházky, německá občanská stráž byla zajata. Byl proto p. Procházka i jeho paní a p. správce dvoru chvalkovského, rovněž Čech, zatčen a přiveden 7. prosince do Dešné a z Dešné přes Drozdovice odvezeni do Znojma. Cestou byli německými vojáky týráni. Jakmile ve Slavonicích českoslovácké vojsko o zajetí chvalkovských Čechů se dovědělo, žádali posilu. Ta přišla 7. do Písečné a 8. prosince do Dešné. Němečtí vojáci z Dešné šli ráno 8. prosince na hon. Po 6. hodině blížilo se českoslovácké vojsko k Dešné. Byla rozšířena pověst, že v Dešné na kostelní věži umístěna je strojní puška, ale pověst tato byla nepravdivá. Aby české vojsko nebylo překvapeno, připravili si strojní pušky proti Dešné. Ráno toho dne bylo mlhavo. Němečtí vojáci vystřelili proti českoslováckému vojsku asi 15 ran, po té utíkali do vesnice, sebrali své šaty a pušky i strojovou pušku a utíkali ke Vratěnínu a k Rancířovu a ještě téhož dne německé vojsko odešlo z Jemnicka do Drozdovic v Dol. Rakousích. Někteří z Drozdovic odejeli do Znojma, většina však německých vojáků zanechala bojování a vrátila se do svých domovů. O 10. hod. šlo se z ranních služeb Božích v Dešné, dva byli postřeleni vojskem českoslováckým, jeden pak, přes 50 roků starý rolník, raněn lehce do hlavy. Osmnáctiletá dívka, dcera rolníka Exlera, oblékala se na služby Boží a byla raněna střelou, jež proletěla oknem. Raněna byla do levé ruky a kost jí roztříštěna. V pondělí ráno pak odvezena do nemocnice do Znojma, kdež se jí již daří lépe. Oběma raněným první pomoc poskytl obvodní lékař z Police, dr. Votoček. Na Jemnicku se vyprávělo, že poraněná dívka Vilemína Exlerová střelila z revolveru po českých vojínech, což není pravdou. Okno bylo zavřeno a v něm jest jen jedna dírka způsobena střelou ze strojní pušky. Německá děvčata v Dešné a v jiných osadách jsou mírumilovná a z pušek anebo z revolverů nestřílí. Vinen je též posl. Teufel, který starosty německé z jižní Moravy do Znojma povolal a je vyzýval, aby se přidali k Deutsch Oesterreich. Starostové uposlechli, obilí a dobytek odvádět nechtěli, chtěli čekati, až jak bude vše na mírovém jednání ujednáno. Teufel ze Znojma odešel a jím poštvaní starostové a obce mají trpěti. Českoslovácké vojsko zůstalo v Dešné 12 dní. Chvalkovští Čechové, p. Procházka se svou chotí a p. správec, byli 10. prosince zase na svobodu propuštěni. Pan Procházka tvrdí, že německou občanskou hlídku, jež ve Chvalkovicích českým vojskem byla zajata, nezradil.

Hrabě Hieronymus Oldofredi, sekční rada za rakousko-uherské monarchie a v době převratu zástupce hejtmana pro kraj Německá jižní Morava, sepsal v roce 1925 své vzpomínky na pohnuté listopadové a prosincové dny roku 1918, jež vyšly pod názvem „Zwischen Krieg und Frieden” (česky Mezi válkou a mírem) ve vídeňském nakladatelství Amalthea. V příloze týdeníku Znaimer Wochenblatt ze 17. března 1926 pak Oldofredi uveřejnil článek „Wie Südmähren an die Tschechoslowak. Republik fiel“ / Jak připadla Jižní Morava Československu, kde se krátce vyjádřil také k obsazování Vratěnínska. Na jeho článek ostře zareagoval v příloze z 24. března 1926 Karl Czech, praporčík rakousko-uherského pěšího regimentu č. 99 a účastník tehdejší akce. Zejména se ohradil proti tvrzení, že se znojemský vojenský oddíl, zaslaný do Vratěnína na obranu zde se nacházejících velkých zásob obilí, dal místo do boje na útěk a zbraně nechal zahálet.

„Útok české armády na Dešnou začal v neděli kolem půl desáté. Ten den byla taková mlha, že nebylo vidět ani na sto kroků, takže než si v Dešné obranná posádka vůbec všimla, že se něco děje, byla už vesnice obklíčená. Jakmile ale posádka, umístěná na severozápadním konci vesnice, před sebou spatřila první roj českého vojska, vypálila varovný výstřel. Na ten Češi na silnici u kostela zareagovali palbou ze dvou kulometů. Do toho se ozvala další palba od hřbitova...a posádka o jednom praporčíkovi, jednom seržantovi a 17 mužích byla zajata. Já (praporčík Karl Czech) jsem se zrovna nacházel na cestě k rotě do Vratěnína, kam jsem hodlal předat šest mužů k raportu za rabování, lov a střelbu po okolí. Muži k raportu nebyli ozbrojeni. Kousek za Dešnou po nás začali Češi střílet, takže nám nezbylo nic jiného než se vrátit zpátky do Dešné. Což se nám už bohužel nepodařilo, jelikož od hřbitova po nás byla zahájena palba. Neměli jsme na vybranou, buďto rychle přejít ulici nebo se nechat zajmout. V té chvíli se k nám přidali další dva členové z posádky s jedním kulometem, kterým se podařilo uniknout zadními vraty ze statku. Zajímalo by mě, jak by se asi autor (Oldofredi) za těchto okolností zachoval? Asi by šel beze zbraně do boje proti ozbrojeným Čechům a ti by se pak dali na útěk! Když autorovi tolik záleželo na zásobách obilí, proč se o ně nepostaral dříve? I kdyby posádka z Vratěnína, Rancířova a Dešné svoje postavení opustila, měla by k tomu plné právo, jelikož v pátek jsme obdrželi od velitele rozkaz, že v žádném případě nesmíme po české armádě střílet a to ani v případě, že by česká strana zahájila palbu. Možné bylo pouze vyjednávání. Jak jsme to tedy měli vyřešit? Po dvou a půl hodinovém bloudění v mlze jsme se dostali konečně do Vratěnína. Hned na to jsem dostal rozkaz k odsunu do Drosendorfu, stejně jako posádka z Rancířova, která dorazila do vsi před mým příchodem. Chtěl bych vidět, jak by se asi pisatel článku zachoval, kdyby měl k dispozici jen 28 mužů a proti němu zaútočily dva až tři pluky, proti kterým by nemohl použít zbraně? Asi by svou hrdinskou hruď nastavil českým kulkám. Což ostatně mohl před osmi lety za války učinit. Místo toho dnes očerňuje ty, co se ctí nastokrát nasazovali své životy a válku přečkali.” Karl Czech, praporčík rezervista V příloze týdeníku Znaimer Wochenblatt z 2. dubna 1926 Oldofredi mimo jiného odpověděl: „...Czech ve svém prohlášení tvrdí, že útok Čechoslováků začal v neděli 8. prosince dopoledne v půl desáté s tím, že první varovný výstřel vyšel od posádky na severozápadním konci obce a teprve pak následovala palba ze dvou kulometů ze strany Čechoslováků. Já ale tvrdím, že k útoku došlo ve čtvrt na jedenáct a že první výstřel vyšel ze strany Čechoslováků, kteří začali pálit z jednoho kulometu po naší hlídce na severozápadním konci vesnice. Na čem se mé tvrzení zakládá? Na výpovědi samotného Czecha, který na krajské hejtmanství dorazil 9. prosince. O tom, že vojáci z Czechova oddílu dorazili do Znojma beze zbraní kvůli tomu, že je před odchodem k raportu zanechali v Dešné a že po návratu do Dešné už je našli v rukou Čechoslováků, slyším a čtu zcela poprvé. Stejně tak slyším poprvé, že velitel z Vratěnína vydal v pátek, tedy 6. prosince, svým lidem zákaz pustit se do boje s Čechoslováky. K tomu musím dodat, že rozkaz neklást Čechoslovákům odpor, přišel z armádního velitelství do Znojma 7. prosince, tedy v sobotu...” Hieronymus Oldofredi, sekční rada

Obsazení soudního okresu Vranov

Okresní soudní městečko Vranov se vzdalo bez odporu 11. prosince a 12. prosince 1918 podepsali zástupci města poručíku jihlavského pluku Miroslavu Gebertovi kapitulaci. Ve stejný den přišly na řadu obce Šumvald se železniční stanicí, Olbramkostel, Štítary, Bítov, Šreflová, Citonice, Lukov, Podmolí, Horní Břečkov, Milíčovice, Šatov, Křtálek (Stálky) a Podmyče. Rakouské jednotky a 3 dělostřelecké baterie ustoupily ze Znojma 15. prosince do Recu a 16. prosince 1918 kapitulovali ve Znojmě představitelé kraje Německé jižní Moravy. Vojsko se ubytovalo v posádkových kasárnách, zajistilo jižní předměstí a všechny úřady ve městě. Na obsazeném pohraničí prohledávalo všechny domy, zabavovalo zbraně a potraviny. Jednotky jihlavského pluku se usadily v Moravských Budějovicích, Telči a Třebíči, ale také v obcích s německou většinou, kde operovaly po celý rok 1919. Ve Vranově platil zákaz shromažďování, po deváté večer zákaz vycházení a pro hostince zavírací hodina v osm večer. Další jihlavská posádka se usadila (až do března roku 1920) na zámku Alexandra Pallaviciniho ve Starém Hobzí/Althart.

Konsolidace státní moci

Na území jihozápadní Moravy probíhaly policejní akce až do února 1919 a ve Starém Hobzí (Althart) na zámku Alexandra Pallaviciniho sídlila vojenská posádka ještě v březnu roku 1920, zrovna tak tomu bylo ve Vranově. Obec byla ustanovením Národního výboru začleněna pod československou správu, na četnické stanici ve Vratěníně došlo k výměně personálu, který byl nahrazen českými četníky. K tomu přibyly nové čs. celní budovy finanční stráže na silnici mezi Šafovem a Langau, ve Stálkách, na silnici mezi Vratěnínem a Unter-Thürnau a dále v Hluboké. Finanční stráž, která spadala pod ministerstvo financí, střežila státní hranici, měla zabraňovat celním a důchodkovým trestním činům a v případě nutnosti mohla spolupůsobit při vojenské ochraně státních hranic.

Do tohoto konsolidačního období můžeme zařadit i incident z Korolup. Na udání dvou korolupských občanů, českého faráře Antona Pošváře a německého hospodského Apeltauera byl čs. jednotkami doma zatčen nadporučík rakousko-uherského pěšího pluku č. 99 (Oberleutnant des Infanterie-Regiments Nr. 99) a následně eskortován na posádkové velitelství do Jihlavy, kde se měl zodpovídat z "vehementní agitace pro Německé Rakousko". Deník Znaimer Tagblatt přinesl tuto zprávu 1. ledna 1919 a rozebíral chování obou udavačů ("Daß der Pharrer sich an der Denunziation beteiligte, mag er vor seinem priesterlichen Gewissen verantworten, daß aber ein deutscher Bauer einen deutschen Landssmann verriet, muss für alle kommenden Zeiten gebrandmarkt werden"). Podle výpovědi zatčeného nadporučíka ze strachu před čs. vojskem v obci udávali i jiní "tzv. Němci" (einige solcher sogenannten Deutschen).

Korolupy zůstávaly nadále obcí ryze německou a zemědělskou. Na podkladě jazykového zákona a pozemkové reformy se v obci rozvinula česká menšina. Novou sociální vrstvou se stali čeští státní zaměstnanci, kteří nahradili své německé předchůdce. Většinu českého obyvatelstva v obci ale tvořili nádeníci, čeledíni a domkáři. Na zbytkovém statku hraběte Collalta přibyl v obci jeden český sedlák František Tříletý. Po sčítání lidu z února 1921 měly Korolupy 462 obyvatel, z toho 299 Němců, 143 Čechů a 20 cizinců (což byli z velké části bývalí rakouští úředníci nebo Židé).

Soudní okres Jemnice

Soudní okres Jemnice tvořily obce: Bačkovice, Báňovice, Bělčovice, Budkov, Dančovice, Dešná, Flandorf, Hluboká, Chvalkovice, Jemnice, Jiratice, Kdousov, Korolupy, Kostníky, Lhotice, Lomy, Louka, Lovčovice, Lubnice, Menhartice, Mešovice, Mladoňovice, Oponešice, Ostojkovice, Pálovice, Plačovice, Police, Rácovice, Radotice, Rancířov, Slavíkovice, Třebelovice, Třebětice, Uherčice, Vratěnín, Županovice.

Odkazy