Dějiny Korolup/Svaz československého hasičstva

Sbory dobrovolných hasičů v pohraničí v podstatě zanikly s odsunem německého obyvatelstva. Nově sestavované sbory přebíraly strojírny po německých dobrovolných hasičích a mužstvo často tvořili hasiči, kteří dosud u hasičstva nepůsobili. V srpnu 1946 započala Okresní hasičská jednota ve Znojmě (OHJ Znojmo), která sídlila ve strojírně na Slepičím trhu, s prvními hasičskými školeními pro velitele, podvelitele a strojmistry (ve Znojmě, v Hrádku, ve Vranově a v Mašůvkách). Školení prováděl znojemský sbor, sestávající z velitele br. Nováka a devítičlenného mužstva. Účelem školení mělo být seznámit účastníky se stroji a s poskytováním prvé pomoci při požárech. Vzhledem k tomu, že Okresní sbor bojoval s nedostatkem členů, žádal zejména mládež a muže, aby se přihlásili do sboru a pomohli vybudovat nový Okresní hasičský sbor OHJ, který by odpovídal současné potřebě města a okresu.

Zvláště pak svolával bratry hasiče, kteří se přistěhovali do pohraničí. K mobilizaci pohraničních hasičských sborů od léta 1946 docházelo také na jihozápadní Moravě. Jeden z nejsilnějších venkovských sborů v pohraničí se utvořil ve Vratěníně (starosta Bohumil Pařízek, náčelník František Vlach) a v Korolupech. Vzhledem k tomu, že oproti hasičskému sboru v Korolupech postrádal Vratěnín hasičskou stříkačku, uspořádali tamní hasiči v obcích jemnického pohraničí svépomocnou veřejnou sbírku na zakoupení motorové stříkačky. Na sbírce se podílely obce Vratěnín částkou 7 330 Kčs, Rancířov 610 Kčs, Hluboká 1 680 Kčs, Lubnice 2 200 Kčs, Mešovice 1 720 Kčs, Dančovice 1 150 Kčs, Dešná 1 239 Kčs a Plačovice 410 Kčs. Zbytek obnosu 1 634 Kčs z celkové částky 16 339 Kčs věnovali vratěnínští po zakoupení stříkačky české sociální pomoci.

Podle sdělení ZHJ zůstal hasičský stejnokroj až na malé výjimky nezměněn: na služebním modrém stejnokroji se již nenosil na rameni státní znak a označení župy, odznak na vycházkové čepici měl být nahrazen novým znakem se státním lvíčkem. Nové uniformy pro pohraničí se vydávaly po vyplnění tiskopisu, který se odevzdával veliteli OHJ k potvrzení. Školení velitelů sborů OHJ se začalo provádět po jednotlivých obvodech a po skončení tohoto nácviku v jednotlivých okrscích vyslal každý sbor jedno mužstvo na celodenní školení. Ve všech pohraničních obvodech mělo také dojít ke zřízení samaritské školy. ZHJ apeloval na novoosídlence v pohraničí, aby se dobrovolně hlásili do řad hasičů, aby tak mohly být přebrány všechny hasičské sbory po Němcích. Hasičstvo se stalo součástí Svazu brannosti, kde mu byla vyhraněna služba ženijní a samaritská, z toho důvodu byl ve sborech volen branný referent.

Po únoru 1948 považovalo Ministerstvo vnitra sbory dobrovolných hasičů za jednu z posledních bašt, kde si tzv. vesničtí kulaci (sedláci) uchovávali své vedoucí funkce a kteří v případě potřeby poskytovali koňské potahy nebo traktory. V roce 1951 na konferenci Československého hasičstva, kterého se účastnila KSČ a členové akčních výborů Národní fronty, byl proveden přísný kádrový výběr aktivistů pro okresní a krajské orgány požární ochrany. V roce 1952 následovala „očista” od kulaků v místních hasičských jednotách.

Služba civilní ochrany

Podle výnosu ministerstva vnitra ze dne 12. 10. 1948 došlo s účinností od 1. 11. 1948 k reorganisaci požární bezpečnosti. Byla zřízena služba civilní ochrany (CO). V každém správním okrese vznikl okresní inspektorát CO, který byl součástí ONV v rámci bezpečnostního referátu. Za součinnosti požárního inspektora oblastního velitelství SNB se v prvním pololetí roku 1948 započalo s prohlídkami hasičských zbrojnic. Hasičské zbrojnice vykazovaly značné nedostatky, zejména pokud šlo o vybavení a udržování hasičského nářadí. Následně proběhly za účelem vyzkoušení pohotovosti sboru a zjištění výkonnosti strojů po okrese pohotovostní srazy všech sborů dobrovolných hasičů.