Dějiny litoměřické diecéze/Seznam zemřelých kněží litoměřické diecéze od roku 2016

Seznam zemřelých kněží (biskupů, kněží a jáhnů) litoměřické diecéze od roku 2016

Jedná se o římskokatolické kněze diecézní nebo kněze řeholní, kteří působili alespoň krátký čas v litoměřické diecézi a zemřeli po 1. lednu 2016.

Údaje v letech 1886–2015

Období od roku 1886 zachycuje: Diptychon sacerdotum Dioecesis Litomericensis inde ab anno 1886 pie in Domino defunctorum in eorundem memoriam,^[1] od Augustina Volkeryho, který podává ucelený seznam zemřelých kněží litoměřické diecéze od roku 1886 do roku 1937 (jedná se o údaje v časovém rozmezí 50 let). Na tento seznam navazuje seznam zemřelých kněží litoměřické diecéze 1937–1944, který vypracoval Jaroslav Macek a dále seznam zemřelých kněží litoměřické diecéze 1945–2015. Dostupný je také seznam kněží litoměřické diecéze hlásících se k německé národnosti zemřelých v cizině do roku 2010 pocházející od benediktinů z kláštera v bavorském Rohru.

Údaje od roku 2016

příjmení a jméno kněze	datum narození	datum svěcení	datum úmrtí	věk	jiné údaje
Sporer Antonín, ThDr.	1940-05-077. května 1940	1965-12-2121. prosince 1965	2016-03-1212. března 2016	75	Narodil 7. května 1940 v Malackách na Slovensku, kněžské svěcení přijal 21. prosince 1965 v Praze. Kněžskou službu vykonával v Moravských Budějovicích, Žďáru nad Sázavou, Radostíně nad Oslavou, Horních Borech, Rokytnici nad Rokytnou, Kloboukách u Brna, Brně – Komárově, Ústí nad Labem, Zvoli nad Pernštejnem, Rozsochách a Vysokém nad Jizerou. Seminaristy vyučoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích vyučoval seminari. Byl jmenován osobním arciděkanem. Zemřel posílen svátostí nemocných v sobotu 12. března 2016 v jilemnické Masarykově nemocnici. Pohřební mše svatá se konala v kostele sv. Kateřiny ve Vysokém nad Jizerou v pátek 18. března 2016 ve 14.00 hodin a po obřadech byl uložen do kněžského hrobu na místním hřbitově.^[2]
Bečička Stanislav, OP	1926-02-044. února 1926	1972-06-2424. června 1972	2016-07-088. července 2016	90	Dominikán, osobní děkan, emeritní farář v Kamenickém Šenově a emeritní kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích^[3]
Kara Vladislav	1935-04-055. dubna 1935	1975-11-011. listopadu 1975	2016-10-099. října 2016	81	čestný kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích
Baláž Alexej	1943-06-1111. června 1943	1972-06-2424. června 1972	2016-11-033. listopadu 2016	73	Pocházel ze Slovenska z Humenného, kde se narodil 11. června 1943. Jeho matka pracovala jako dělnice, otec sloužil jako důstojník československé armády. Po maturitě na zemědělské škole v Michalovcích roku 1963 nastoupil na Vysokou školu zemědělskou v Brně. Po ročním studiu se ucházel o studium bohoslovectví, nebyl však přijat. Od roku 1967 studoval teologii na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. V roce 1972 jej tehdejší litoměřický biskup Štěpán Trochta vysvětil na kněze a ustanovil jako kaplana do Liberce. Odtud přešel po dvou letech Alexej Baláž jako administrátor do Krásné Lípy u Rumburka. Zde působil sedm let. V roce 1975 zahájil přes nesouhlas státních orgánů opravy kostela v ex currendo spravované farnosti Doubice, kde nechal na vlastní náklady opravit střechu. V roce 1981 se stal duchovním správcem ve Varnsdorfu, kterým zůstal až do své smrti. V letech 1986–1989 byl jako prověřovaná osoba sledován Státní bezpečností. V roce 1995 byl Alexej Baláž jmenován sídelním kanovníken Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích s kanonikátem Svatoštěpánským I., téhož roku byl také jmenován okrskovým vikářem děčínského vikariátu. Ve funkci okrskového vikáře jej v roce 2014 nahradil Vojtěch Suchý. Zemřel 3. listopadu 2016 v nemocnici v Děčíně.
Petřina Pavel Bohumil, O.Praem.	1926-01-022. ledna 1926	1968-01-077. ledna 1968	2016-12-2222. prosince 2016	90	Strahovský premonstrát, v letech 1969–1970 kaplan v Žatci, poté administrátor v Blšanech. V letech 1986–1987 administrátor strahovské premonstrátské kanonie (formální hlava kanonie, vzhledem k politickým poměrům bez reálné pravomoci). V letech 1987–2003 převor v Praze na Strahově.^[4] Řadu let také obětavě sloužil řeholním sestrám a pacientům v pražské Nemocnici pod Petřínem. Na odpočinku žil ve Strahovském klášteře, v závěru života trpělivě snášel stupňující se zdravotní obtíže a jimi zapříčiněné dlouhodobé hospitalizace v nemocnici. Zemřel ve svém domovském klášteře a dne 29. prosince 2016 pak byl pohřben na řádovém hřbitově strahovských premonstrátů v Praze-Nebušicích.
Václav Teplý, SDB	1928-12-088. prosince 1928	1952-04-1313. dubna 1952	2016-12-2727. prosince 2016	88	Narodil se 18. 12. 1928 v Horní Rovni nedaleko Holic na Pardubicku. Měl tři bratry. Rodiče vlastnili statek, o který za komunismu přišli. Do obecné a měšťanské školy chodil v Rovni, v Hradci Králové pak vystudoval vyšší průmyslo-vou školu stavební. Se salesiány se setkal jako člen Orla při otvírání salesiánského ústavu v Pardubicích. Následovala Vysoká škola stavební v Praze, přičemž v letech 1947–1949 dojížděl na reálné gymnázium do Hradce Králové, aby složil maturitu. Od září 1947 byl ubytován v kobyliském salesiánském ústavu. Čilý ruch v oratoři, kterou denně navštěvovalo přes 100 kluků, život mezi 120 kluky v internátě, kobyliská dechovka a jmenování Štěpána Trochty litoměřickým biskupem – to vše se nezapomenutelně vrylo do Václavovy paměti a ovlivnilo jeho pozdější rozhodnutí stát se salesiánem. V Kobylisích také 14. dubna 1950 zažil likvidaci řeholních komunit. „Internisté“ mohli v domě zůstat do prázdnin. Asi 20 chlapcům potom salesiánští spolupracovníci zajistili bydlení v podnájmu. Již během roku 1950 se také podařilo zorganizovat a zahájit tajné studium teologie pro zájemce o kněžství a salesiánský život, do kterého se Teplý zapojil. 18. července 1954 složil soukromý slib věrnosti Donu Boskovi. Po ukončení studia na stavební fakultě vroce 1952 nastoupil do Centroprojektu ve Zlíně a po půl roce na vojenskou službu k ženistům v Litoměřicích. Už na vojně se jen tak tak vyhnul vězení. Po návratu byl hlídán a zatčen 15. března 1955. Po třech měsících vyšetřování s tvrdým psychickým a fyzickým týráním byl odsouzen pro velezradu a jako náboženský terorista na 12 let, ze kterých mu po půl roce pro nejasnost důkazů dva roky odpustili. Dobu vyšetřování i výkonu trestu prožil ve věznicích v Pardubicích, na Ruzyni a Pankráci, ve Valdicích-Kartouzích, v Borech u Plzně a v Příbrami-Bytízi. Jeho otec zemřel v roce 1956. V únoru 1960 Teplému na Pankráci zjistili tuberkulózu, ale nijak ji neléčili. Po propuštění na amnestii mu bylo povoleno pouze domácí léčení, nemocenskou dostával jen rok, pak byl odkázán na pomoc bratra, který se také po šesti letech vrátil z vězení. V listopadu 1961 nastoupil jako dělník v Praze. Zde také pokračoval v tajném studiu teologie. 4. září 1962 složil první řeholní slib a 31. května 1965 slib trvalý. Na jáhna byl tajně vysvěcen biskupem Schaffranem 6. ledna 1968 v kryptě katedrály ve východoněmeckém Görlitz spolu s Václavem Komárkem. O den později přijali svěcení kněžské. Od Velikonoc 1969 začal vedle svého zaměstnání v OPBH vPraze působit jako výpomocný duchovní v Ústí nad Labem – v Trmicích a Předlicích. Primici v rodišti v Horní Rovni měl teprve 5. října 1969, kdy se maminka dověděla, že je knězem. Od konce září 1974 do roku 1996 působil jako farář a vikář ve Šluknově a spravoval kostely Království, Rožany, Císařství, Hraběcí, Panský a Kunratice, sloužil v šluknovském domově důchodců a denně u sester satmarek. V roce 1993 obdržel čestné občanství města Šluknov. Kromě toho jezdil na salesiánské prázdninové chaloupky s Járou Lankem a představeného Domina Františka Míšu vozil na návštěvy spolubratří po celém Československu. Při jedné takové cestě 24. dubna 1996 u Zlatých Moravců havaroval. Po autonehodě už zůstal v komunitě v Praze-Kobylisích a od března 2016 byl v Charitním domově ve Staré Boleslavi. Několikrát byl hospitalizován v Nemocnici pod Petřínem. V Boleslavi oslavil 88. narozeniny a Vánoce. V úterý 27. prosince 2016 musel být kvůli vážným problémům s dýcháním odvezen na JIP do nemocnice v Brandýse nad Labem, kde téhož dne večer, po odpoledním udělení svátosti nemocných, zemřel. Poslední rozloučení s ním se konalo při mši svaté ve čtvrtek 5. ledna 2017 v 11 hodin v kostele sv. Terezičky v Praze-Kobylisích a poté byly jeho tělesné ostatky uloženy mezi spolubratry salesiány na ďáblickém hřbitově.^[5]
Kulhavý Bartoloměj Josef, OP	1921-03-066. března 1921	1945-07-055. července 1945	2016-12-3030. prosince 2016	95	Dominikán, v letech 1968–1989 působil ve farní duchovní správě v královéhradecké diecézi (farnosti Knířov, Vraclav, Vysoké Mýto, Choceň, Běstovice a Zámrsk), v letech 1989–1990 působil jako kaplan sester dominikánek v Kadani, v letech 1990–2001 byl členem dominikánské komunity v Ústí nad Labem a vyučoval na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně.^[6]
Alexander Hanisko	1932-03-099. března 1932	1994-09-2424. září 1994 (jáhenské)	2017-04-3030. dubna 2017	85	Narodil se 9. března 1932 ve Fiľakově, jáhenské svěcení přijal dne 24. září 1994, působil ve farním obvodu Turnov, kam byl ustanovený. Zemřel v noci z 29. na 30. dubna 2017 jako trvalý jáhen na odpočinku. Pohřeb se konal 11. května ve 14 hodin v kostele Narození Panny Marie v Turnově.^[7]
Karl Kindermann	1930-12-2323. prosince 1930	1958-12-088. prosince 1958	2017-08-2929. srpna 2017	86	Pocházel z Libouchce. Po roce 1945 byl vysídlen do Německa. Na kněze byl vysvěcen 8. prosince 1958. Žil ve Wiesbadenu a působil v diecézi Limburg. Měl rodové kořeny z ústeckého kraje a často přijížděl do litoměřické diecéze, aby podporoval komunistickým režimem pronásledovanou církev. Proto jej 28. listopadu 2001 spolu s dalšími knězem podobného osudu Vladislavem Karou jmenoval litoměřický biskup Josef Koukl čestným kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích.
Jan Rob, SDB	1914-12-1717. prosince 1914	1948-06-2020. června 1948	2018-01-3030. ledna 2018	103	Narodil se 17. prosince 1914 v Příbrami. Jeho otec byl učitelem. Se svými rodiči a sestrou prožil mládí v Bratislavě. Po maturitě na gymnáziu odešel do Prahy. Zde studoval na Vysoké škole elektrotechnické, kterou ukončil v roce 1938 jako inženýr. Pak působil jako vyučující na průmyslové škole v Bratislavě a v Brně. Tam poznal v roce 1939 salesiány. Zamiloval si práci s mládeží a rozhodl se jít cestou Dona Boska. Noviciát prožil v Ořechově, věčné sliby složil v roce 1944. Teologické studium ukončil v Oseku u Duchcova, kde také přijal 20. června 1948 svátost kněžství z rukou litoměřického biskupa Štěpána Trochty. Nastoupil jako katecheta do salesiánské oratoře v Brně – Žabovřeskách, ale v dubnu roku 1950 byl v rámci Akce K eskortován spolu s ostatním salesiány do soustřeďovacího kláštera v Oseku. Odtud byl odvelen na vojnu do pomocných technických praporů (PTP). Od roku 1954 pracoval u elektromontážních závodů, přitom ale tajně vedl mladé salesiány. Státní bezpečnost jeho mimopracovní aktivity odhalila, otec Jan byl zatčen a odsouzen ke třem letům vězení. Strávil je ve věznicích v Opavě a na Pankráci. Po odpykání trestu nastoupil jako dělník do výrobny léků v Roztokách u Prahy. Když se v důsledku Pražského jara 1968 uvolnily politické poměry, dostal státní souhlas a nastoupil do duchovní správy na faře v Teplicích. Zde budoval společně s dalšími spolubratry salesiánskou komunitu. V nastupujícím období politické normalizace se však řeholní komunita musela rozejít a každý salesián byl poslán na jinou faru. Rob odchází do České Kamenice, kde působil v letech 1973–1991. Po nabytí svobody odešel do Teplic, kde byla v roce 1990 založena nová salesiánská komunita. Zde žil a do své smrti ve středu 3. ledna 2018. Pohřební mši svatou sloužil litoměřický biskup Jan Baxant v neděli 7. ledna 2018 od 15 hodin v děkanském kostele sv. Jana Křtitele v Teplicích. Po mši svaté v Teplicích byly jeho ostatky uloženy v úterý 9. ledna 2018 v 11 hodin do salesiánského hrobu na hřbitově v Praze – Ďáblicích.^[8]
Jan Hurník, SDB	1952-05-1111. května 1952	1984	2018-12-1919. prosince 2018	66	Narodil se 11. května 1952 Ostravě-Vítkovicích jako mladší ze dvou bratří. Pokřtěn byl v Ostravě-Vítkovicích, dětství prožil s rodiči v Polance nad Odrou. Jeho otec Arnošt Hurník pracoval jako elektromontér ve Vítkovických železárnách, matka Marie byla mnoho let v domácnosti a pracovala v zemědělství. Základní školu navštěvoval v Polance nad Odrou. Záhy začal se svým starším bratrem Václavem ministrovat v kostele sv. Anny v Polance. Vyučil se stolařem pro Vítkovické Železárny Klementa Gottvalda v Ostravě. Po vyučení požádal o odklad vojenské služby a studoval pětiletou večerní školu stavební v Ostravě Přívoze. Na vojně byl v Havlíčkově Brodě a v Liberci. Do konce totality pracoval jako stavební technik. V mládí se zapojil do skautského hnutí, přes bratrance Aloise Hurníka se seznámil se salesiánem P. Václavem Filipcem. S bratrem Václavem se účastnili víkendových a prázdninových setkání mládeže v Dobré u Frýdku. Se salesiánem Pavlem Kuchařem a dalšími vrstevníky navštěvovali na Ostravici P. Josefa Novosada. V době normalizace absolvoval spolu s dalšími salesiány tajná kněžská studia. Významnou událostí salesiánské formace byly tzv. federály, které se konaly na horách a scházelo se na nich i více než stovka salesiánů a zájemců o spiritualitu Dona Boska. Noviciát zahájil v roce 1974 pod vedením Václava Filipce. První sliby složil roku 1975 ve Velkých Karlovicích. Na kněze byl vysvěcen roku 1984 v Berlíně pomocným biskupem Wolfgangem Weiderem. V roce 1986 zakoupili s bratrem a dalšími salesiány dům poblíž poutního místa Maria Talhof u vesnice Filipovice na Opavsku, kde pořádali akce pro mládež, po roce 1989 rozjeli akce pro mládež na Orlím hnízdě nad vesnicí Čeladná. Později přibylo rekreační zařízení Vítkovických železáren Hadinka mezi vesnicemi Budišovice nad Budišovkou a osadou Klokočůvek u poutního místa Panna Maria ve skále. V devadesátých letech se podílel na rekonstrukci kostela a salesiánského domu Don Bosko v Ostravě, který postupně přebírali od krajské vojenské správy. V roce 1995 odešel z Ostravy do Prostějova, kde spravoval farnosti Smržice a Olšany. V roce 1997 se přestěhoval do Vřesovic u Prostějova jako vychovatel na učiliště Don Bosko. Až do roku 2005 se s Jindřichem Hoňkem st. podílel na rozvoji díla střediska a kostela a kaple v Havířově. V roce 2007 odešel do místa svého posledního působiště v Teplicích v Čechách, kde se stal členem tamní salesiánské komunity. Zemřel v ostravském hospici sv. Lukáše 19. prosince 2018 ve věku 66. let. Poslední rozloučení s ním se konalo v pátek 28. prosince 2018 ve 12 hodin v kostele sv. Josefa (Don Bosco) v Moravské Ostravě, poté jeho tělo bylo uloženo do kněžského hrobu v Polance nad Odrou. V Teplicích se zádušní mše svatá za něho konala 2. ledna 2019 v 11 hodin v kostele sv. Jana Křtitele.^[9]
Stanislav Prokop	1946-07-099. července 1946	1971-06-2626. června 1971	2019-01-2525. ledna 2019	72	Narodil se 9. července 1946 v Praze. Na kněze byl vysvěcen za pražskou arcidiecézi 26. června 1971. Působil jako administrátor ve farnostech Slaný, Hloubětín a od roku 1979 až do smrti ve farnosti Praha-Prosek. V letech 1983 až 2004 byl odborným asistentem nejprve na CMBF v Litoměřicích a později na KTF UK v Praze. Od roku 1993 byl členem liturgické komise. Zemřel po krátké nemoci na svátek Obrácení sv. Pavla 25. ledna 2019 ve věku 72 let a ve 48. roce kněžské služby. Byl členem CCC. Poslední rozloučení s ním se konalo 5. února 2019 ve 12 hodin při mši svaté v bazilice sv. Václava na Proseku. Poté byly jeho ostatky uloženy do rodinného hrobu na proseckém hřbitově.^[10]
prof. ThDr. Václav Wolf	1937-03-011. března 1937	1960-06-2626. června 1960	2019-04-2525. dubna 2019	82	Narodil se 1. března 1937 v Praze, na kněze byl vysvěcen 26. června 1960 v Litoměřicích jako kněz pražské arcidiecéze. Poté krátce působil jako administrátor v Řevnicích, dále jako kaplan v Praze na Žižkově, ve Vysočanech a jako výpomocný duchovní na Smíchově. V téže době absolvoval na CMBF v Litoměřicích doktorské studium, kde poté působil jako odborný asistent a docent. V 70. letech 20. století se staly jeho dalším působištěm pražské farnosti Strašnice, Malešice a Hostivař. V roce 1987 byl instalován sídelním kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých. V letech 1990 –1997 působil jako děkan KTF UK, kde byl současně až do roku 2003 řádným profesorem dogmatiky. Poté byl převeden rektorem Ivanem Wilhelmem do Ústavu dějin UK. V roce 2004 se vrátil do žižkovské farnosti, kde vypomáhal až do své smrti. V roce 2012 byl jmenován čestným kanovníkem Kolegiátní kapituly Karlštejn. Poslední rozloučení s ním se konalo ve čtvrtek 2. května 2019 v 11.30 hodin v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech. V 13.40 hodin bylo jeho tělo uloženo do hrobu na Olšanských hřbitovech.^[11]
Jaroslav Vyterna	1927-07-2828. července 1927	1954-08-044. srpna 1954	2019-06-044. června 2019	91	Byl emeritním proboštem mělnickým a jedním bývalých blízkých spolupracovníků kardinála Štěpána Trochty. Narodil se 28. července1927 v Běchovicích, kněžské svěcení přijal 4. srpna 1954 v Kladně-Rozdělově. Zemřel zaopatřen svatými svátostmi v Charitním domově ve Staré Boleslavi dne 4. června 2019. Svou kněžskou službu vykonával v Litoměřicích, Velkém Šenově, Mikulášovicích, Lipové u Šluknova, Mělníku, Mělníku-Pšovce, Byšicích, Nebuželích a Záboří. V závěru život kněžsky vypomáhal v Praze Uhříněvsi, Kolodějích a dalších pražských farnostech. Poslední rozloučení s ním se konalo při pohřební mši svaté v proboštském chrámu sv. Petra a Pavla na Mělníce ve čtvrtek 13. června 2019 v 15 hodin. Poté byly jeho ostatky uloženy do hrobky mělnických proboštů na mělnickém hřbitově sv. Václava na Pražské ul.^[12]
František Kocman	1936-12-2222. prosince 1936	1961-06-2525. června 1961	2019-11-2828. listopadu 2019	82	Narodil se 22. prosince 1936. Na kněze byl vysvěcen 25. června 1961 v Litoměřicích. Od 1. srpna 1961 byl kaplanem u Všech svatých v Litoměřicích. Od 1. října 1963 byl administrátorem v Hoštce a excurrendo administrátorem ve farnostech Hrušovany, Vetlá, Robeč a Chcebuz. Od 1. dubna 1977 mu byl odňat státní souhlas. Od 1. června 1980 byl vikaristou v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích a vypomáhal v Litoměřicích u Všech svatých. od 1. listopadu 1981 byl administrátorem ve farnosti Krásná Lípa a excurrendo administroval farnosti Doubice a Sněžná Hora. Dále vypomáhal v duchovní správě ve Varnsdorfu. Od 1. srpna 1982 se stal administrátorem v Rovensku pod Troskami, kde se stal 1. února 1999 farářem. Zároveň spravoval farnost Hrubá Skála. Od 7. listopadu 1984 administroval excurrendo farnosti Vyskeř, Přepeře a Všeň. Od 1. března 1996 k tomu excurrendo přibyly i farnsoti Libuň, Újezd pod Troskami a Mladějov. 1. března 2019 byl uvolněn z úřadu a odešel na odpočinek. Zemřel 28. listopadu 2019 ve 14 hodin ve věku nedožitých 83 let. Zádušní mše se konala 6. prosince 2019 od 11 hodin v kostele sv. Vavřince v Tatobitech. Odtud byly jeho ostatky převezeny ke kostelu sv. Václava v Rovensku pod Troskami a ve 12.30 smuteční průvod jej doprovodil na místní hřbitov, kde byl pochován.^[13]
Tomáš Pavel Genrt, OFM	1932-07-033. července 1932	1963-12-2626. prosince 1963	2019-12-022. prosince 2019	87	Narodil se 3. července 1932 ve Žďárkách, které patřily pod farnost Hronov nad Metují. Měl čtyři sourozence, tři sestry, z nichž nejstarší zemřela už v dětství, a jednoho bratra. Blízko maturity na gymnáziu vstoupil do 3. řádu sv. Františka. S františkány měl kontakt také díky bratru Titovi Hanušovi pocházejícímu z téhož kraje, který se po zrušení klášterů a internaci na delší dobu vrátil do rodiště. V roce 1957 Pavel Genrt spolu s bratrancem Pavlem Kejdanou odešel do Roztok u Prahy, kde pracovali na stavbě řeholníci včetně bratra Aleše Zlámala a dalších františkánů. Tam u obou dozrálo povolání ke kněžství i k františkánství. Při tajné obláčce, kterou měli společně 9. června 1959 v kostele na Levém Hradci, přijal františkánský hábita řeholní jméno Tomáš. První sliby složil 6. září 1960, věčné sliby 26. prosince 1963, kněžské svěcení přijal tajně v červnu 1968. Na začátku roku 1969 se stal členem první obnovené františkánské komunity vzniklé na faře ve Vrchlabí pod vedením Jana Baptisty Bárty. Po jejím zrušení za nastupující normalizace od roku 1970 do roku 2013 působil v litoměřické diecézi ve farnostech Hrádek nad Nisou, Chrastavě a okolí. Poslední roky strávil v pražském konventu Panny Marie Sněžné, kde kvůli nemocnému zraku s radostí vypomáhal alespoň ve zpovědní službě. Od závěru června 2019 pobýval v kněžském domově ve Staré Boleslavi v péči sester sv. Vincence. Zemřel v pondělí 2. prosince 2019 v pražské nemocnici na Bulovceve věku 87 let, v 59. roce řeholního života a v 51. roce kněžství. Poslední rozloučení s ním se konalo při zádušní mši svaté v kostele Panny Marie Sněžné v Praze v úterý 10. prosince 2019 v 10 hod. Poté byly jeho ostatky uloženy do hrobu bratří na olšanském hřbitově.^[14]^[15]
Bernard Petr Slaboch, O.Praem.	1971-03-2020. března 1971	2000-06-2929. června 2000	2020-01-077. ledna 2020	48	Narodil se 20. března 1971 v Praze a celé dětství prožil v Úhonicích u Kladna. Koncem dospívání prožil vnitřní konverzi a během studia ekonomie dospěl k závěru, že každý produkt je zacílen jen na někoho, zatímco Pán Bůh se týká všech. Koncem září 1994 vstoupil do noviciátu Strahovského kláštera, k němuž se posléze slavnými sliby natrvalo přičlenil 1. května 1999. Po vysvěcení na kněze 29. června 2000 nastoupil jako kaplan v Jihlavě. V letech 2002–2004 působil v litoměřické diecézi ve farnosti Doksany a excurrendo ve farnostech Brozany a Dolánky. V roce 2005 pak odešel na poutní místo Svatý Kopeček u Olomouce, jemuž zasvětil celý zbytek života. O čtyři roky později přebral vedení farnosti a věnoval se jí až do své hospitalizace v květnu 2019. Jeho péče měla rozmanitou podobu – zkrášlova poutní místo i jeho okolí, podporoval setkávání lidí, vedl k eucharistické zbožnosti a vypomáhal v okolní duchovní správě. Zemřel po dlouhé těžké nemoci v úterý po slavnosti Zjevení Páně 7. ledna 2020 ve věku 48 let v 26. roce svého řeholního a 20. roce kněžského života. Poslední rozloučení s ním se konalo 12. ledna v 15 hodin v poutní bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce a v úterý 14. ledna v 10 hodin v opatské bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově. Následně pak ve 12 hodin byly jeho ostatky uloženy na hřbitově v Úhonicích.^[16]
Karel Jordán Červený, III.OP	1943-03-1616. března 1943	1998	2020-06-099. června 2020	77	Narodil se 16. března 1943 v Praze. Vyučil se knihtiskařem, později absolvoval střední průmyslovou školu grafickou. Od roku 1968 spolupracoval s Tovaryšstvem Ježíšovým, usiloval o kněžství, z politických důvodů však musel teologii vystudovat tajně. Po roce 1989 se přihlásil litoměřickému biskupovi Josefu Kouklovi ke kněžské formaci. Byl nejdříve ustanoven jako pastorační pomocník v Turnově, v Čestlicích u Prahy a v Loukově u Semil. Kněžské svěcení přijal v roce 1998 v Jablonném v Podještědí z rukou biskupa Koukla. Od roku 1999 byl v České Kamenici ustanoven administrátorem farnosti a od roku 2006 děkanem. 26. prosince 2010 byl litoměřickým biskupem Janem Baxantem jmenován a 12. února 2011 instalován čestným kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích. Zemřel 9. června 2020 jako děkan v České Kamenici, čestný kanovník litoměřické kapituly a dominikánský terciář. Zádušní mši za něho sloužil litoměřický biskup Jan Baxant v sobotu 13. června 2020 v 10 hodin v děkanském kostele sv. Jakuba Většího v České Kamenici. Téhož dne v 15 hodin byly jeho ostatky uloženy do hrobky katedrální kapituly na litoměřickém městském hřbitově.^[17]
Pavel Uličný, SVD	1931-06-077. června 1931	1975-06-2828. června 1975	2020-08-044. srpna 2020	89	Narodil se 7. června 1931 v Kluknavě. První řeholní sliby u verbistů složil 8. září 1950 v Kluknavě. Po likvidaci klášterů musel přerušit formaci v řeholní společnosti a do roku 1970 pracoval v civilním zaměstnání. Při práci ukončil středoškolské vzdělání s maturitou a přihlásil se na studium teologie v Litoměřicích, kde byl 28. června 1975 vysvěcen na kněze. Doživotní sliby složil 8. prosince 1980 v Libáni v Čechách. Od 15. září 1976 do 1. srpna 1982 byl duchovním správcem ve farnosti Rovensko pod Troskami a excurrendo spravoval také farnost Hrubá Skála. Od roku 1982 působil na Slovensku – ve farnosti Uloža, Vyšné Repaše a ve Spišské Belé. V letech 1997–2019 působil jako duchovní správce v Charitním domově v Dolnom Smokovci. Od roku 2019 byl na odpočinku v misijním domě v Nitře na Kalvárii. Zemřel 4. srpna 2020. Zádušní mše se konala ve čtvrtek 6. srpna 2020 v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Nitře na Kalvárii. Poté byl pohřben na hřbitově sv. Cyrila a Metoděje na Cabajskej cestě v Nitre.^[18]
Ignác Petr Bürgl, OP	1966-06-1515. června 1966	1998-06-2020. června 1998	2020-09-011. září 2020	54	Narodil se 15. června 1966 v Olomouci. Na kněze byl vysvěcen 20. června 1998 v Olomouci. Od 14. září 2009 byl jmenován děkanem (farářem) farnosti-děkanství Jablonné v Podještědí ve vikariátu českolipském, rektorem baziliky minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí, strážcem hrobu sv. Paní Zdislavy, a dále excurendo administrátorem in spiritualibus farnosti Jitrava a Rynoltice ve vikariátu libereckém a farnosti Žibřidice ve vikariátu českolipském.^[19] Zemřel 1. září 2020. Poslední rozloučení s ním se konalo v sobotu 5. září 2020 v 15 hodin v kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů v Hodolanech. Poté bylo jeho tělo uloženo do řádové hrobky na Ústředním hřbitově v Neředíně.^[20]
Bohuslav Jozef Šprlák, O.Praem.	1951-08-1717. srpna 1951	1976-06-2525. června 1976	2020-09-033. září 2020	69	Narodil se 17. srpna 1951 v obci Kysucký Lieskovec na Slovensku. Na kněze byl vysvěcen 25. června 1976 v Litoměřicích. Od roku 1976 byl kaplanem v Liberci a od roku 1981 byl kaplanem v Chomutově.^[21] V letech 1984–1990 byl duchovním správcem v Klášterci nad Ohří. Jako strahovský premonstrát přijal řeholní jméno Bohuslav. Později působil ve farní správě na Slovensku ve Vrbovém, dále jako farář v Novém Meste nad Váhom a v Holíči. V letech 2003–2007 byl převorem v Praze na Strahově. Poté se vrátil na Slovensko a po zbytek života od roku 2007 působil jako spirituál Školských sester de Notre Dame v Beckově. Zemřel ve čtvrtek 3. září 2020 ve věku 69 let, ve 48. roce řeholního života a v 45. roce kněžství. Zádušní mše svatá a pohřební obřady se konaly v kostele sv. Štěpána Uherského v Beckově v pondělí 7. září 2020 od 14 hodin. Poté bylo jeho tělo uloženo do hrobu na místním hřbitově v Beckově, podle jeho přání.^[22]
Evžen Jan Policer	1941-05-011. května 1941	2000-11-1919. listopadu 2000 (jáhenské)	2020-10-011. října 2020	79	Narodil se na Slovensku v Martině 1. května 1941. V jeho křestním listě z 28. května 1941 je uvedeno jméno Eugen Ján Richard Policer. Po druhé světové válce se s rodiči a sourozenci přestěhoval ze Slovenska do České Lípy. Od dětských let zde ministroval v českolipských kostelích. Každodenním ministrováním si u svých kamarádů vysloužil přezdívku „kostelník“. V letech studií byl aktivním členem folklorního tanečního souboru Student. V roce 1958 odmaturoval na jedenáctileté střední škole. Toutéž školou a ve stejném roce mu bylo zamítnuto další studium na vysoké škole. Začal pracovat jako pekař v novoborské pekárně. Protože nemohl studovat vysokou školu zapsal se na večerní studium Střední ekonomické školy a v roce 1962 složil další maturitu. Tato druhá maturita přinesla změnu zaměstnání. Nastoupil do kanceláře v ZZN Česká Lípa a zemědělství, především rostlinné výrobě, zůstal věrný až do svého odchodu do penze. V devadesátých letech po privatizaci českolipského podniku pracoval pro Státní hmotné rezervy Praha. Nejprve z Loun a později Hradce Králové objížděl obilná sila a měl na starosti nákup, prodej, uskladnění a kvalitu státních zásob obilí. V porevolučním roce 1990 byl jmenován do funkce na tehdejším Městském národním výboru, do pozice Výboru lidové kontroly. Jednou z jeho povinností, ale i radostí na radnici, bylo vítání občánků a oddávání snoubenců. V roce 1989 završil své vzdělání pomaturitním studiem na Střední průmyslové škole potravinářství a služeb. Po roce 1990 začal studoval na biskupství v Hradci Králové u arcibiskupa Karla Otčenáška k trvalému jáhenství spolu s několika dalšími kandidáty. 19. listopadu 2000 jej vysvětil litoměřický biskupa Josef Koukl a za přítomnosti arcibiskupa Otčenáška, farníků a celé své rodiny v Bazilice Všech svatých v České Lípě na jáhna. Od té doby vykonával jáhenskou službu: vykonával přípravy na křest a křtil, dělal přípravy na biřmování, první svaté přijímání, oddával snoubence nebo pohřbíval zemřelé. K jeho úkolům patřilo na Českolipsku také navštěvovat nemocné, přinášet jim svaté přijímání a žehnat. V rámci jáhenské služby byl zapisovatelem vikariátních konferencí českolipského vikariátu a organizoval vzdělávací semináře pro trvalé jáhny. Zemřel 1. října 2020. Pohřben byl na hřbitově v Horní Polici u České Lípy.^[23]
Otakar Richter	1924-05-2727. května 1924	1954-12-088. prosince 1954 (jáhenské)	2020-10-011. října 2020	96	Narodil se 27. května 1924 ve Velkých Hamrech a žil zde bytem Velké Hamry 147 až do své smrti. Na počátku 50. let studoval v pražském semináři za litoměřickou diecézi. Údaje z roku 1953, kdy se seminář přestěhoval do Litoměřic jej zachycují. Podle knihy „Catalogus ordinandorum I“, která je dochována mezi písemnostmi semináře, je uvedeno, že „Otacarus Richter“ přijal 5. 12. 1954 podjáhenské a 8. 12. 1954 jáhenské svěcení. Světitelem byl v obou případech pražský pomocný biskup Eltschkner. Jeho spoluseminaristé v červnu 1955 přijali kněžské svěcení, ale Richter již ne. Působil jako varhaník ve Velkých Hamrech, ale jáhenskou službu po svém vysvěcení v době komunistické totality ani po ní nevykonával. Poslední rozloužení s ním se konalo v pátek 9. října 2020 v 10 hodin v kostele sv. Václava ve Velkých Hamrech, poté byl pohřben na hřbitově v Kryštofově Údolí do rodinného hrobu
Ing. Josef Rousek	1945-02-2020. února 1945	1974-06-2929. června 1974	2020-10-099. října 2020	75	Rodák ze Šonova (dnešní Provodov-Šonov, farnost Nové Město nad Metují v královéhradecké diecézi). V mládí byl velmi ovlivněn osobností svého gymnaziálního profesora a později také kněze, Jaroslava Knittla. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, kde získal titul inženýr. V roce 1968 začal studovat teologii. Nesměl studovat za královéhradeckou diecézi, byl přijat za arcidiecézi pražskou. Kněžské svěcení přijal vzkládáním rukou pozdějšího kardinála Františka Tomáška v pražské katedrále v roce 1974. První Mši svatou slavil v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, domácí primice mu nebyla umožněna. První rok byl bez státního souhlasu. Důvodem byly jeho "podezřelé kontakty" s tepelskými premonstráty, jejichž činnost byla tehdy považována za nezákonnou. Pracoval jako poštovní doručovatel v Bratislavě. Po získání státního souhlasu v roce 1975 působil ve farnostech Obříství a Mrtník, později ve Strážišti a Plasích. V 90. letech 20. století prožil nějaký čas v cisterciáckém opatství v Oseku u Duchcova. Kolem roku 2000 krátce působil v jižních Čechách. Od roku 2001 administrátor ve farnosti Jestřebí u České Lípy a ex currendo administrátor v Kravařích, Holanech, Pavlovicích, Stvolínkách a Blíževedlech. Od r. 2011 také ex currendo in spiritualibus v Dubé, Deštné a Tuhani. K 1. lednu 2019 jmenován v Jestřebí farářem. V Jestřebí inicioval vznik oblastní charity, která se především snažila pomáhat lidem "na okraji společnosti". V závěru života rovněž vedle ostatních svých povinností obětavě vypomáhal ve farnosti Česká Lípa jako zastupující kněz při bohoslužbách a jako "cizí zpovědník". Zemřel na jestřebské faře během ranní modlitby breviáře dne 9. října 2020.^[24] Byl členem kněžského společenství Sodalitas trecentorum (CCC). Dne 16. října 2020 dopoledne se konalo rozloučení se Mší svatou ve farním kostele sv. Ondřeje v Jestřebí, odpoledne téhož dne byl po druhé zádušní Mši svaté v kostele na Václavicích u Náchoda pohřben do rodinného hrobu na místním hřbitově. Pohřební obřady na Václavicích vedl jeho rodný bratr, rovněž kněz, Mons. Pavel Rousek.
František Pospíšil SDB	1930-07-1818. července 1930	1962-11-044. listopadu 1962	2020-10-1818. října 2020	90	Narodil se 18. července 1930. Na kněze byl vysvěcen 4. listopadu 1962. V litoměřické diecézi působil na mnoha místech. Například v 70. letech 20. století žil v Mostě, kam jej poslal kard. Štěpán Trochta a kde mimo jiné dohlížel na depozitář přesouvaného děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Od začátku 21. století sídlil v salesiánské komunitě v Teplicích a teplickém vikariátu byl okrskovým vikářem. V roce 2015 se z Teplic přesunul na odpočinek k sestrám boromejkám do Moravských Budějovic, kde také 18. října 2020 ve věku 90 let zemřel.^[25] Pohřben v hrobě kongregace salesiánů ve Fryštáku u Holešova.
Benno Beneš SDB	1938-04-1919. dubna 1938	1972	2020-12-011. prosince 2020	82	Salesián, rodák z Oseku u Duchcova. Bývalý provinciál české salesiánské provincie. Podílel se na vzniku salesiánské misie v Bulharsku. Někdejší výpomocný duchovní v Teplicích. Ještě v pokročilém věku se alespoň zčásti účastnil pěších poutí s mládeží litoměřické diecéze. V závěru života žil u sester boromejek v Praze-Řepích, kde také zemřel.^[26] Pohřben v hrobě kongregace salesiánů na hřbitově v Praze-Ďáblicích.
Antonín Pavel Kejdana OFM	1932-01-033. ledna 1932	1968-10-2121. října 1968	2020-12-088. prosince 2020	88	Narodil se 3. ledna 1932 v Nízkém Dřevíči (dnes Velký Dřevíč) u Hronova. Měl čtyři sourozence, z nichž jeden zemřel v útlém věku. V roce 1945 nastoupil na gymnázium v Broumově, ale po pár měsících přešel do Náchoda, kde dokončil studia maturitou v roce 1951. Už tehdy měl v sobě touhu studovat teologii, ale nastoupil do gumárenského podniku Rubena Náchod, poté pracoval na stavbách v Hronově a Harrachově. V roce 1953 nastoupil dvouletou vojenskou službu, pro svůj nevhodný kádrový profil u Technických praporů, nástupců PTP. Díky P. Titovi Hanušovi s bratrancem Pavlem Genrtem (br. Tomášem) poznali františkány. V roce 1957 spolu odešli do Roztok u Prahy, kde pracovali někteří františkáni na stavbě. Po tajné obláčce 9. června 1959 v kostele na Levém Hradci, kde přĳal jméno Antonín, po roce složili první sliby 6. září 1960. Pak se načas cesty bratranců rozdělily. Antonína v roce 1961 zatkla StB, po šesti měsících vazby ho soud odsoudil ke třem letům vězení, po odvolání byl trest snížen na dva roky. Na svobodu se dostal na Novotného amnestii 9. května 1962. Věčné sliby složil 28. srpna 1963. Kněžské svěcení přĳal tajně opět s br. Tomášem v červnu 1968. Roku 1969 se oba stali členy první obnovené františkánské komunity vzniklé na faře ve Vrchlabí pod vedením P. Jana Baptisty Bárty. Po zrušení komunity za nastupující normalizace roku 1970 ještě nedlouho působil v blízkém Dolním Lánově, než musel roku 1971 opustit hradeckou diecézi. Odešel do litoměřické diecéze opět za br. Tomášem, který dostal na starosti farnosti v Hrádku nad Nisou a okolí. Antonín řadu let oficiálně pracoval jako údržbář u řeholních sester Panny Marie Jeruzalémské v Chrastavě, kterým tak mohl sloužit i jako kněz. Později spravoval farnosti v Raspenavě (1986) a ve Vysokém nad Jizerou a okolí (1987–1989). Na jaře roku 1989 se po dalším odebrání státního souhlasu stal představeným tajné komunity františkánů v Liberci, kde také prožil návrat svobody. Františkáni následně dostali do správy farnosti na kraji Liberce (Vratislavice, Rochlice a později obnovenou farnost Ruprechtice). Tento kraj se s výjimkou let 1997—2003, kdy byl představeným konventu v Uherském Hradišti, stal jeho plodným doživotním působištěm. V duchu františkánské spirituality měl vždy otevřené srdce pro lidi bez domova a ostatní potřebné. Zemřel 8. prosince 2020 v domě bratří v Liberci.^[27]
Viktor Maretta	1943-12-099. prosince 1943	1973-06-3030. června 1973	2021-02-011. února 2021	78	V období 1. srpna 1973 až 31. března 1992 působil v Litoměřické diecézi, mj. ve farnosti Mojžíř. Následně byl inkardinovaný do Spišské diecéze (Slovensko) a stal se farářem v Podbieli a následně kaplanem a výpomocným duchovním v Dolnom Kubíne. Poslední rozloučení s ním se konalo ve čtvrtek 4. února 2021 v 10 hodin ve farním kostele v Dolnom Kubíně. Jeho tělesné ostatky byly pochovány na místním hřbitově.^[28]
František Pevný, SJ	1921-02-1616. února 1921	1947-07-055. července 1947	2021-03-2626. března 2021	100	Jezuita. V roce 1969 krátce působil v duchovní správě v Bohosudově. Později působil v olomoucké arcidiecézi na Velehradě a v letech 1971–1993 jako farář ve Vítkově u Opavy. Následně byl po čtyři roky novicmistrem jezuitského noviciátu v Kolíně. Od r. 1997 působil v brněnské jezuitské komunitě, přičemž pečoval o duchovní správu v Masarykově onkologickém ústavu na Žlutém kopci. Poslední léta života prožil v Domově sv. Alžběty v Žernůvce u Tišnova. Pohřben v kryptě brněnského jezuitského kostela.^[29]
ThLic. Filip Maria Antonín Stajner, III.OP	1964-07-2929. července 1964	1991-06-2929. června 1991	2021-05-011. května 2021	56	Rodák z Karlových Varů, původně kněz dominikánského řádu. V litoměřické diecézi působil v Ústí nad Labem a v Mladé Boleslavi. Později z dominikánského řádu odešel, působil pak krátce ve farní duchovní správě v Římově v jižních Čechách. V roce 2000 mu bylo diagnostikováno závažné neurodegenerativní onemocnění (ALS), které jej postupně fyzicky zcela paralyzovalo. Nějaký čas žil v českobudějovickém kněžském domově, později v péči přátel, kteří o něj pečovali celkem 19 let. Inkardinován byl do královéhradecké diecéze, s dominikánským řádem zůstával spojen jako terciář. Pomocí vlastního systému nonverbální komunikace (založeného na mrkání očí) se věnoval překládání náboženské literatury. Pohřben v Poděbradech.^[30]
Vladimír Jedlička CSsR.	1932-08-3131. srpna 1932	1972-06-2424. června 1972	2021-10-055. října 2021	89	Narodil se 31. srpna 1932 na Slovensku v obci Cífer, jako čtvrtý z osmi dětí. V roce 1945 vstoupil do juvenátu redemptoristů v Podolínci. Gymnaziální studia absolvoval v Rožňavě a v Trnavě, kde v roce 1953 odmaturoval. V letech 1953–1957 studoval na Vysoké škole pedagogické v Bratislavě. Následně působil do roku 1959 jako profesor na Pedagogickém gymnáziu v Lučenci, v letech 1959–1962 působil jako profesor na Slovenském gymnáziu v Jablonce Orawské v Polsku, v letech 1962–1963 jako odborný asistent na Pedagogickém institutu v Martině, v letech 1963–1969 jako odborný asistent na Pedagogické fakultě v Banskej Bystrici a v roce 1969 jako vychovatel v Čsl. st. lázních v Nimnici. Noviciát absolvoval tajně u P. Jozefa Bednárika CSsR. První řeholní sliby složil tajně 9. června 1967. V roce 1969 začal studovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Doživotní sliby v Kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele složil 9. června 1972. Na kněze byl vysvěcen 24. června 1972 v Litoměřicích kardinálem Štěpánem Trochtou. V letech 1972–1975 působil jako kaplan v Jablonném v Podještědí. Od roku 1975 do roku 1986 působil jako administrátor v Mimoni, od roku 1986 do roku 1990 byl administrátorem v Bohušovicích nad Ohří. V letech 1990–1993 byl administrátorem v Podbořanech. Od 1. ledna 1994 do 31. prosince 1999 působil v klášteře redemptoristů na Králíkách, kde vedl Poutní dům. Od roku 2000 do roku 2006 byl administrátorem klášterního kostela v Července, kde dva roky spravoval také farnost v Pňovicích. Od května 2006 do dubna 2007 byl členem komunity kláštera redemptoristů v Tasovicích. Od května 2007 do května 2014 byl kaplanem u sester trapistek v Poličanech u Neveklova, v okrese Benešov. Od června 2014 byl na odpočinku v klášteře na Svaté Hoře. Zemřel posílen svátostmi v úterý 5. října 2021 ve věku 89 let ve 49. roce svého kněžství. Poslední rozloučení s ním bylo 13. října 2021 v 15 hodin v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře. Po zádušní mši svaté a obřadech posledního rozloučení byl uložen do hrobu redemptoristů v Příbrami.^[31]
Mgr. Jiří Čunát	1965-08-1111. srpna 1965	2002-10-2727. října 2002 (jáhenské)	2021-10-1818. října 2021	56	Narodil se 11. srpna 1965 ve Dvoře Králové nad Labem. Vystudoval KTF UK v Praze a Pedagogickou fakultu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Učil na Základní škole ve Velkém Šenově, na Zvláštní škole v České Kamenici, v letech 1998–2001 byl ředitelem Školy v přírodě v Horním Prysku. V letech 2004–2012 je ředitelem Biskupského gymnázia Varnsdorf. Jako trvalý jáhen byl inkardinován v Litoměřické diecézi. Vydal několik knih, pravidelně publikoval v tisku a vystupoval v rozhlasových pořadech. Režisér Milan Kučera o něm natočil filmový dokument „Správce farnosti“. Je spoluzakladatelem Akademie příslibu (2010), podnětného prostředí pro mládež a Schrödingerova institutu–střediska volného času pro Šluknovský výběžek (2011), který pomáhá řešit sociální znevýhodnění regionu. Zemřel 18. října 2021.^[32]^[33]
J.M. can. František Opletal	1930-05-033. května 1930	1963-06-2323. června 1963	2021-12-1515. prosince 2021	91	V důsledku okolností nemohl studovat bohosloví za rodnou olomouckou arcidiecézi, do semináře byl přijat s podmínkou, že bude studovat za diecézi litoměřickou. Po kněžském svěcení působil jako kaplan v Liberci, následně v l. 1974-1975 ve farnosti u Vech svatých v Litoměřicích. Poté byl až do roku 1982 spirituálem litoměřického kněžského semináře. V letech 1982–1990 duchovní správce v Dolní Poustevně. V letech 1990-2010 arciděkan v Liberci. Kanovník katedrální kapituly v Litoměřicích. Od r. 2010 žil na penzi v rodišti na Moravě, od téhož roku emeritní kanovník. V roce 2011 byl na vlastní žádost z litoměřické diecéze exkardinován a následně inkardinován do arcidiecéze olomoucké.^[34]
Latislav Tichý	1948-03-2727. března 1948	1973-06-3030. června 1973	2022-03-011. března 2022	73	V letech 1980–1990 učil na CMBF v Litoměřicích.^[35]
Jacek Roman Zyzak, MS	1966-09-1111. září 1966	1993-05-1515. května 1993	2022-12-1010. prosince 2022	56	Saletin. Absolvoval Papežskou teologickou akademii v Krakově. Od roku 1998 působil v Čechách, nejprve v Železném Brodě, později v Mladé Vožici. Od roku 2009 administrátor proboštství na Mělníku a ex currendo administrátor v Mělníku-Pšovce, Medonosech, Šemánovicích, Vysoké u Mělníka a Záboří u Mělníka. Pohřben v Dębowci v Polsku.^[36]
František Segeťa	1930-10-011. října 1930	1973-06-3030. června 1973	2023-05-077. května 2023	92	Narodil se v Loučce u Nového Jičína, farnost Starý Jičín, kněžské svěcení přijal 30. června 1973 z rukou kardinála Františka Tomáška v Litoměřicích. Svoji kněžskou službu započal jako kaplan v Mělníku v roce 1973. Od roku 1981 byl ustanoven administrátorem v Lysé nad Labem. V roce 1984 nastoupil do Rožďalovic, odkud spravoval Křinec, Bošín, Hrubý Jeseník a Žitovlice. Dne 1. října 2005, ve svých pětasedmdesáti letech, byl ustanoven administrátorem in spiritualibus v Srbské Kamenici, odkud obětavě spravoval také farnosti Horní Habartice, Horní Prysk, Jedlka, Jetřichovice, Kerhartice, Malá Bukovina, Markvartice u Děčína, Merboltice, Růžová, Rychnov u Děčína, Valkeřice a Verneřice. Spolu se svým spolupracovníkem Marcelem Hrubým, administrátorem in materialibus, spravovali velký farní obvod a otec František zůstával činným knězem do svého pokročilého věku. 1. února 2011 byl za svoji věrnou kněžskou službu jmenován osobním arciděkanem. Zemřel posilněn svátostmi církve v Srbské Kamenici. Poslední rozloučení s ním se konalo v sobotu 13. května 2023 ve 13 hodin v kostele sv. Václava v Srbské Kamenici a poté byly jeho ostatky uloženy do kněžského hrobu na místním hřbitově.^[37]
Zdeněk Maryška	1932-04-1212. dubna 1932	1955-06-2626. června 1955	2023-07-011. července 2023	91	Narozen v Praze, na kněze vysvěcen v Litoměřicích. Jako kaplan působil v Březně u Mladé Boleslavi, později administrátor v Bečově u Mostu a následně farář v Tanvaldu. Poté v Jiříkově a Filipově. V letech 1990–2017 děkan v Sobotce a ex currendo administrátor v Libošovicích, Dolním Bousově a Řitonicích. Osobní arciděkan. Pohřben v Železném Brodě.^[38]
Antonín Doležal	1936-06-1818. června 1936	1964-06-2727. června 1964	2023-11-1919. listopadu 2023	87	V roce 1947 začal studovat Arcibiskupské gymnázium, v roce 1949 mu z kádrových důvodů další studium střední školy umožněno nebylo. Vyučil se nástrojařem a až do nástupu základní vojenské služby v roce 1957 pracoval v dělnických profesích. Střední školu vystudoval večerně při zaměstnání. Po návratu z výkonu základní vojenské služby byl přijat v roce 1959 ke studiu na CMBF v Litoměřicích a dne 27. června 1964 přijal kněžské svěcení. Po vysvěcení působil v Křivoklátě, Mrtníku a na Zbraslavi. V roce 1979 se stal okrskovým vikářem II. vikariátu v Praze, v roce 1992 se stal vikářem III. pražského vikariátu. V roce 1981 byl ustanoven administrátorem farního úřadu na Vyšehradě, kde probíhala rozsáhlá rekonstrukce baziliky sv. Petra a Pavla. Ve stejném roce ho jmenoval arcibiskup František kardinál Tomášek sídelním kanovníkem Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. V letech 1992–2011 byl proboštem vyšehradské kapituly. V letech 1982–1986 působil jako rektor kněžského semináře v Litoměřicích. V roce 1986 byl jmenován farářem na Vyšehradě, kde působil po zbytek aktivního života. ^[39]