Formát DjVu byl uvolněn pod licencí GPL2 v březnu 2001. Nejprve verze 2.0 a posléze i verze 3.5. Na jejím základě začal Léon Bottou vyvíjet, jakožto odvozené dílo, opensource knihovnu DjVulibre.

Dvě důležité části DjVu enkodéru - ZP-kodér a technika maskování pozadí která se používá u iw44 enkodéru, však chrání několik patentů z nichž většinu vlastní AT&T. Firma Lizardtech proto získala na tyto patenty rozsáhlá práva a veřejným prohlášením poskytla pro tento formát a s ním spojené patenty pro použití v rámci GPL software trvalou volnou licenci.

Text několika odstavců tohoto prohlášení však nebyl zcela jednoznačný a mohl bránit dalšímu vývoji opensource DjVu knihovny, proto dopisem z 19. června 2002 Lizardech změnil text omezujících odstavců tak, aby bylo zřejmé že se omezení vztahuje pouze na jeho originální kód. Tím, že Lizardtech výslovně zmínil, že se omezení vztahuje pouze na původní část kódu, umožnil další vývoj knihovny DjVulibre pod GPL2, který je zárukou, že kromě těchto původních patentově chráněných technologií knihovna již žádný jiný patentově chráněný kód neobsahuje.