Ergonomie městské komunikace pro pěší

Ergonomie městské komunikace pro pěší spočívá v optimalizaci všech fyzických i psychických faktorů interakce lidského těla a prostředí, které jsou aktuální při pěší chůzi městem. Jde zejména o rovinnost nebo kluzkost povrchu chodníku, promyšlené rozmístění laviček a obslužné drobné architektury, směrování trasy, bezpečnostní a psychickou vazbu ke komunikaci pro motorová vozidla, vztah k pohybu cyklistů v případě společné komunikace, řešení přechodů přes komunikace s motorovými vozidly, řešení překážek typu schodišť a kvalitu orientačních systémů.

Mezinárodní příkazová značka vymezuje komunikace určené pouze pěším.

Je-li podporován komfort chodce, snižuje se jeho psychické napětí, které vede zejména v kontaktu s další dopravou k rizikovému jednání.

Mnohé kvality vstřícné chodcům nejsou dodrženy při upřednostňování komfortu řidičů motorových vozidel. Komfort pěší chůze je proto závislý na celkové filosofii přátelskosti města chodcům.

Ergonomické specifikum chůze

Chůze patří k nejpřirozenějším, a tedy nejzdravějším aktivitám člověka. Chůze po rovině s průběžným vnímáním prostoru člověka relaxuje, chůze do kopce navíc posiluje fyzickou kondici. Stání je oproti chůzi koordinačně komplikovanějším stavem těla, proto patří ke komfortu pěších komunikací rozmístění laviček umožňujících se po chůzi posadit.

Nepříjemné napětí při chůzi je vytvářeno např. častým zdoláváním stupňovitých prvků terénu, přičemž pravidelné stoupání po schodišti vytváří menší stres než občasné vystupování na nízké překážky. Negativním příkladem je chůze přes vozovku s vyvýšeným bezpečnostním ostrůvkem, kdy člověk musí s přestávkami překonat čtyři schody. Příliš dlouhé schodiště je naopak vhodné přerušovat občasnou rovinou (podesty). Dalším negativním příkladem jsou schodovitě i plynule snižované úrovně chodníků před vjezdy do garáží.

Pro stoupání do kopce je pro tělo příznivější nakloněná rovina (rampa) než schody. Je při tom ale třeba řešit problém kluzkého chodníku v zimní sezóně, kdy schody jsou bezpečnější než nakloněná rovina.

Specifickou problematiku tvoří chůze spojená s nesením nebo tažením zavazadla, dětského kočárku nebo invalidního vozíku či nesením dítěte, kdy změny úrovně chodníku vadí ještě více než při samostatné chůzi.

Další specifikum tvoří společný provoz chodců a cyklistů. Pokud nejsou dodržována pravidla o směru a rychlosti pohybu nebo varování chodců cyklisty zvonkem při míjení odzadu, vytváří to v chodcích nepříjemný stres.

Jednotlivé faktory vztahující se ke komfortu

Schéma ukazuje, že rovná plocha chodníku by měla být narušena z kraje max. 40 cm.

Rovinnost povrchu chodníku

Rovinnost povrchu chodníku patří k základním prvkům komfortu chůze. Časté sestupování a vystupování při změně úrovně plochy chodníku unavuje nejen fyzicky, ale i psychicky. Pro seniory používající hůlku nebo se sníženou funkcí rovnováhy je častá změna úrovně chodníků přímo kritická, a to nejen při kluzkém povrchu. Důvod snižování úrovně chodníku před vjezdy do vrat je při tom nepodstatný. Pro kola aut stačí lomit nájezdní hranu chodníku do ostrého úhlu. Snižování chodníku v celé ploše je doznívajícím přežitkem z dob, kdy se ještě neuvažovalo o městech přátelských chodcům.

Možnosti sezení a městský mobiliář

Lavičky mají být rozmístěny promyšleně a průběžně. Jejich komfort spočívání nejen v pohodlném tvarování sedací a opěrné části, ale také v tepelně málo vodivém materiálu, který v zimě nechladí. Doplnění laviček o pomocné stolky, stojany na jízdní kola nebo na relaxačních místech o lehátka zásadně posiluje kvalitu veřejného prostoru. Stejně tak speciální mobiliář umístěný na vhodných místech pro teenagery nebo bezdomovce, kteří jsou svébytnými uživateli veřejného prostoru.

Přirozené potřeby komfortu chodců lze také uspokojit stojánky s pitnou vodou stejně jako veřejnými toaletami.

Fotografie studentského modelu (UMPRUM) drobné architektury sloužící v městském prostoru k tichému soustředění.

Veřejný prostor byl v minulosti vnímán také jako místo k připomínce duchovního přesahu člověka. Historické křesťanské křížky a sochy světců je proto vhodné doplnit podobnými moderními, ale univerzálnějšími symbolickými objekty, které alespoň částečně vyváží reklamní smog. Oblíbené jsou též malé meditační kapličky umožňující chvíli tichého spočinutí v ruchu všedního dne.

Směrování trasy

Komfortní přechod pro chodce nemá být odsunut do boční ulice za uliční čáru (zobrazena tečkovaně).

Člověk má pro chůzi velkou kapacitu a dlouhá chůze během každého dne mu svědčí. Pokud však musí dlouze obcházet místa bez jednoduše logického důvodu, vytváří to v něm napětí, které sníží komfort chůze. Jde například o „nutnost“ obejít pravoúhlou plochu trávníku, který by se dal přejít rychleji po úhlopříčce. Proto dobří projektanti vytvářejí síť cest spojujících např. různé body náměstí nejkratším způsobem. Podobný problém nastává při upřednostnění motorových vozidel odsunem přechodů na křižovatkách tak, že chodci v delší ulici musejí často vybočovat z přímého směru svého pohybu. S výjimkou hlavních komunikací s velkým provozem je ve městě vždy optimální křižovatka s malým poloměrem ohybu chodníku, která donutí řidiče přiměřeně zpomalit a chodci umožní nevybočovat ze směru chůze. Jiný přístup si vyžadují bezpečně upravené přechody přes hlavní velmi frekventované komunikace.

Bezpečnější typ šikmého přechodu přes vozovku

Řešení přechodů přes frekventované komunikace s motorovými vozidly

Zábradlí středového ostrůvku donutí chodce směřovat pohled k přijíždějícím autům.

Rozhodující je podpora bezpečnosti chodců podnícením směru jeho chůze tak, že ve chvíli vstupu na vozovku lépe vnímá přijíždějící vozidla. U užších komunikací se namísto kolmého proto vytvoří šikmý přechod nakloněný osou směrem doleva k přijíždějícím vozidlům. U širších komunikací se vytváří širší středový ostrůvek s regulujícím zábradlím, které donutí chodce změnit směr pohybu čelem k přijíždějícím vozidlům ve druhé polovině vozovky. Obě metody lze kombinovat. Existuje řada dalších faktorů podpory bezpečnosti přechodů pro chodce ze strany řidičů, organizační faktory a posílení viditelnosti zejména nočním osvětlením přechodů.

Komfort přechodů ovlivňuje také udržení středových ostrůvků ve stejné rovině, jako je vozovka a krátké nájezdní šikmé roviny u chodníků, které nenaruší rovinu pohybu po větší šíři chodníku. Tyto šikmé roviny nesmí být kluzkého povrchu, ale ani příliš plasticky strukturovaného, což komplikuje jak chůzi v městské obuvi, tak jízdu kočárků s menšími koly.

Fotografie dokládá vysokým leskem nebezpečně kluzký povrch značení přechodu pro chodce.

Pro fyzické bezpečí a psychický pocit jsou přínosné betonové prvky chránící chodce před případným nárazem neovládaného vozidla.

Častým nedostatkem přechodů je tvorba bílých pruhů na vozovce z příliš kluzkého materiálu, který zvyšuje možnost uklouznutí v rizikovém místě provozu již při základní vlhkosti, nejvíce pak za vlhkého mrazu.

Problematika úprav přechodů pro jedince se sníženou vizuálním vnímavostí (slepci) je speciálním tématem pro samostatný článek.

Bezpečnostní a psychická vazba chodce ke komunikaci pro motorová vozidla

Pro zvýšení bezpečnosti a snížení stresu je vhodné, když je pás chodníku oddělen od vozovky s motorovými vozidly travnatým pásem, případně osázeným zelení snižující prašnost. Je také vhodné, když je rovina chodníku výše, nebo dokonce podstatně výše než rovina vozovky. V místech, kde není dostatek prostoru, pomáhá zábradlí oddělující chodník od vozovky, nebo i betonové či kovové svodidlo.

Zobrazení popsaných podmínek bezbariérového schodiště

Řešení překážek typu schodišť

Schodiště na pěších komunikacích představují překážku, která snižuje komfort pohybu, případně v některých situacích dalšímu pohybu zcela brání. Kromě obchvatových chodníků s kontinuální šikmou plochou existují vhodné úpravy samotných schodišť, které umožní, případně usnadní pohyb kočárkům, vozíčkářům, lidem se zavazadly na kolečkách nebo chodcům vedoucím vedle sebe jízdní kolo. Úpravy musí respektovat vhodnou univerzálně použitelnou šíři šikmých pásů, bezpečnou šíři schodů mezi nimi, mají mít v jednom z pásů vodící žlábek nebo kolejnici a musí být z obou stran pohybu opatřeny speciálním zábradlím s různými výškami úchopu. To představuje nezbytný základ bezbariérovosti, která může být dále vylepšena např. motorovými plošinami. U frekventovaných městských podchodů včetně nádražních je součástí komfortu např. také transportní gumový pás pro zavazadla.

Zatímco do konce 80. let 20. stol. bylo užití zvonku cyklisty samozřejmostí, po roce 2000 k němu musí nabádat dopravní značení.

Vztah k pohybu cyklistů v případě společné komunikace

Ke komfortu pohybu chodců na kombinovaných komunikacích pro pěší a cyklisty, kde nejsou vymezeny samostatné pruhy pohybu, přispívá také regulace vzájemné vazby obou typů uživatelů komunikace. Základem je logická přednost pohybu chodců před cyklisty, kteří svou rychlostí a jízdními koly jsou ohrožením pro chodce. Z ní vyplývá povinnost cyklistů míjet chodce s dostatečným odstupem (podobně jako povinnost řidičů míjet na vozovce cyklisty s odstupem) a při snížené rychlosti, takové, jež v případě nečekaného střetu není rizikem poranění chodce. Nezbytným pravidlem je také povinnost cyklisty při míjení chodců zezadu včas použít výstražný zvonek. Hlasová výstraha není dostatečně funkční.

Kvalita orientačních systémů

Přes všechny navigační programy v mobilních telefonech zůstává základem orientace chodců ve městech funkční orientační systém vnímatelný přirozenou cestou a nezávislý na vlastnictví či poruchovosti techniky. Skládá se ze směrovek, informačních tabulí a map.

Barevný orientační kód. Nejrozšířenější funkční užití barev pro odlišení směrovek a tabulí.

Navazuje na orientační základ obcí spočívající ve značení ulic názvy a objektů orientačními čísly (popisná čísla slouží jen v několika málo státech světa pouze k evidenci nemovitostí, nedá se podle nich hledat).

Kvalita orientačního systému je dána jeho systematickým logickým strukturováním, které při navrhování vyžaduje specializovanou kvalifikaci a dále jeho srozumitelností a čitelností.

Srozumitelnost je závislá na kvalitě grafických symbolů, kdy optimálně fungují ty mezinárodně sjednocené podle norem International Standard Organisation (ISO) a na komunikační kvalitě užitého textu. Systémy mohou být doplněny přehlednými mapami. Srozumitelnost také podporuje respektování mezinárodně užívaného barevného orientačního kódu, který sice není dán normou, ale jeho nejrozšířenější forma je běžně známou a respektovanou konvencí.

Čitelnost je dána formální strukturou grafických symbolů i písmových znaků a jejich kontrastní vazbou k barevné ploše tabule. Nelze ji hodnotit subjektivní zkušeností grafika, ale jen objektivním laboratorním testem.

Literatura

• Fassati, Tomáš: Laboratoř ergonomie, ČVUT, Praha, 2022, 422 s.
• Kotas, Patrik: Dopravní systémy a stavby, ČVUT, Praha, 2007, 352 s.
• Kolektiv: Dopravně-inženýrská opatření BESIP v obcích, Státní fond dopravní infrastruktury, Praha, 2001
• Kolektiv: Uživatel v dopravním systému a hodnota dopravních služeb, Univerzita Pardubice, 2010, 180 s.
• Kočárková, Kocourek, Jacura: Základy dopravního inženýrství, ČVUT, Praha, 2009, 140 s.
• Salvendy, Gavriel (ed.): Handbook od Human Factors and Ergonomics, John Villey, Hoboken, USA, 2012, 1689 s.
• Šmíd, Miroslav: Ergonomické parametry, Státní nakladatelství technické literatury, Praha, 1977, 195 s.
• Štikar; Hoskovec; Stríženec: Inženýrská psychologie, Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1982, 250 s.