Ergonomie počítačového pracoviště

Ergonomie počítačového pracoviště je dílčí oblast ergonomie zabývající se stanovováním parametrů počítačového pracoviště tak, aby odpovídalo potřebám pracujícího, a aby byla minimalizována zdravotní rizika. Mezi řešená témata patří například organizace pracovního místa s počítačem, jeho vztah k dalším pracovním prvkům místnosti, mikroklima interiéru včetně řešení oken, počet pracovníků v místnosti a možnosti relaxace.

Potřeba dynamiky poloh při práci s počítačem

Charakteristika práce s počítačem

Tři polohy práce umožní prostorově úsporný jediný kus mobiliáře (vizualizace podle návrhu designéra Petra Háka)

Práce s počítačem je podle českého vysokoškolského pedagoga Tomáše Fassatiho mentální prací různého stupně náročnosti na soustředění. K nejnáročnějším patří činnosti vědecké a umělecké (spisovatelé, hudební skladatelé, projektanti…), pro které je dle Fassatiho optimální samota, dále činnosti manažerské. K nejméně náročným patří jednoduché mechanické administrativní činnosti. Neklid při mentální práci je zásadní příčinou chybování, malého pracovního výkonu a podpory stresu přecházejícího do různých civilizačních onemocnění, jež mohou být kvalifikována jako nemoci z povolání. Fyzicky jde o činnost značně pasívní, s malým výdejem energie, z hlediska celku lidského těla a jeho předpokladů o činnost jednostrannou.

Požadavky na ergonomii interiéru

K základním požadavkům patří nejen akustický, ale i vizuální klid umožňující soustředění a možnost střídat primární fyzickou polohu těla v sedě s dalšími pracovními, případně vyrovnávacími polohami a pohyby. V organizační ergonomii jde o zamezení častého vyrušování, zejména při nejnáročnějších typech mentální činnosti, kdy se na nové soustředění po vyrušení čeká i 30 minut.

Jednotlivé ergonomické kvality prostoru

Klid na práci

Dostatečně tiché prostředí je možné zajistit propojením několika opatření. Optimální počet pracovníků v interiéru je jeden, dva nebo větší množství než pět. Dva kolegové se mohou dobře domluvit na vzájemně nerušícím režimu. Při počtu pracovníků šest a zejména vyšším dochází již zániku srozumitelnosti jednotlivých rozhovorů, jež přecházejí do celkového ruchu, který, pokud není příliš hlasitý, příliš nevyrušuje.

Z hlediska organizační ergonomie je pak vhodné různě regulovat vstupy pracovníků nebo veřejnosti do místnosti včetně užívání chodby nebo návštěvní místnosti k hlasitým rozhovorům i telefonním.

Mikroklima

Pro práci v sedě platí norma z vládního nařízení 24,5°C. V letním horku norma doporučuje, zejména pro časté střídání prostorů i teplotu vyšší, ve vazbě na venkovní teplotu o 3 – 5°C nižší. Větší rozdíl oproti venkovní teplotě se doporučuje pouze postupným snížením v případě dlouhodobého pobytu v jedné místnosti.

Z hlediska Syndromu nemocných budov (SBS) je třeba hlídat nižší teploty při proudění vzduchu rychlejším než 0,2 m/s. Nepříjemné zdravotní příznaky syndromu také podporují plísně a bakterie ve vzduchu, vytvářené zejména vinou chladící klimatizace, vypařování či únik chemikálií z prvků interiéru, nepříjemné zápachy (odér) ale i umělé vůně, nedostatek záporných iontů ve vzduchu, různé typy prašnosti, vysoká či nízká relativní vlhkost, nevhodné míšení denního a teplého umělého světla, zvukový smog způsobený kancelářskou technikou a vzduchotechnikou, oslnění sluncem či svítidly, vyloučení zrakového kontaktu s exteriérem ad. technologické jevy.

Dynamické sezení představuje střídání poloh v horizontální i vertikální rovině, na obrázku: zadní, střední a přední sezení

Pracovní nábytek a jeho užití

Důležitým prvkem mobiliáře je pracovní židle. Je důležité mít na židli nastavitelné mnohé prvky, které je třeba vyladit postupným zkoušením. Diskutovaným konceptem v ergonomii je dynamické sezení, kdy na jedné židli průběžně podle subjektivních pocitů střídáme různé polohy. Dynamické sezení může podpořit ohebný sedák fungující podobně jako sedací míč. Je však třeba mít občas možnost pohyblivost také zafixovat a sedět s pevnou oporou. Dále dynamické sezení podpoří rotační polštář, který umožňuje kroutivé pohyby pánví.

Koncept dynamického sezení vychází ze snahy o potlačení bolesti spodní části zad (případně jiných pocitů nepohodlí v této části těla) během sezení. Touto bolestí podle některých studií trpí zejména lidé, jejichž způsob sezení je více statický. Podle přehledového článku Kierana O'Sullivana a dalších z roku 2012 ale v době vydání pravděpodobně neexistovaly žádné důkazy pro to, že by dynamické sezení samo o sobě bylo dostačující pro zamýšlenou minimalizaci bolesti.

Optimální dynamika pracovní polohy spočívá ve střídání židle, klekačky a stoje při práci. Nejdelší periodu má užití židle, kratší (podle subjektivního stavu kolen) klekačky a nejkratší užití pultíku s počítačem pro stojícího pracovníka. Používáme-li pracovní stůl s měnitelnou výškou desky, je možné mít mechanické ovládání, které rovněž přispěje k motorické svěžesti. (Většina servomotorů škodí kondici a přináší kromě vyšších nákladů a spotřeby energie také riziko poruchovosti.)

Dostupnost pracovních prvků a poloh

Potřebnou dynamiku také podporuje rozmístění pracovních prvků, což vede jednak k častým předklonům, záklonům ale i rotacím těla. Nejlépe dynamiku podpoří umístění pracovních prvků na jiných místech interiéru, střídavě i v nízkých a vyšších polohách, což vede k potřebným pravidelným „cvikům“ během práce. Jednou z možností je také umístění pracovních prvků v jiných místnostech, nebo dokonce v jiných podlažích (se zákazem užívání výtahu). Rozhodující pro řešení této organizační roviny ergonomie je frekvence užití prvků. Ty, které jsou používány několikrát za minutu, mají být v nejbližším dosahu i bez pohybu páteře. Řidčeji používané s většími pohyby, občas používané s nutností opuštění židle nebo i místnosti. Řešení podle Fassatiho nevyplývá z formálních tabulek, ale každý si je může prakticky vyzkoušet s tím, že některé verze mají být upravitelné podle aktuální kondice (únavy, zdravotních potíží…).

Harmonizující kvality prostředí

K harmonizujícím prvkům patří barevnost interiéru a jeho vybavení, přítomnost přírodních materiálů (zejména dřeva a textilu), akvária, interiérové rostliny, zejména speciálně doporučené odborníky.

Barevnost interiéru je možné volit podle typu práce a subjektivních preferencí pracovníků teplou, chladnou, podněcující či uklidňující.

Podle Veroniky Kotradiové ze Slovenské technické univerzity Bratislava patří hudba k harmonizujícím prvkům pouze u některých prací,Šablona:Upřesnit je velmi individuální a ve skupině je nutné ji poslouchat jen přes sluchátka.

Různé možnosti užití relaxační desky pro kanceláře

Možnost harmonizace těla při jednostranné pracovní zátěži

V některých institucích existují relaxační centra umožňující přirozenou i přístrojovou relaxaci, pohybové cvičení a užití masážních strojů včetně vibračních plošin. Jinde nebo v malých kancelářích je možné pořídit jednoduché harmonizační pomůcky nenáročné na prostor. K nim patří například univerzální relaxační deska umožňující protažení ztuhlých vaziv, reflexní harmonizující prohnutí páteře nebo mírnou trakci páteře, sedací míč nebo audiovizuální přístroj psychowalkman.

Specifikum velkoprostorových kanceláří

Velkoprostorové kanceláře (open-space) mají mnohé výhody a současně i nevýhody. Proto je důležité o nich rozhodovat jednotlivě, podle povahy práce a převažující charakteristice pracovní skupiny. Velký otevřený prostor je v zásadě příznivější pro demokratické mechanismy než prostory malé, oddělené, uzavřené.

Potřeby a povinnosti instituce

Pro instituci je výhodná přehlednost prostoru, variabilita jeho uspořádání a užití, skutečnost, že pracovníci mohou střídavě navzájem snadno komunikovat. Instituce je však ve prospěch kvality a kvantity pracovního procesu povinna zajistit tvorbu a kontrolu dodržování pravidel podporujících soustředění na práci, zvláštní prostor pro návštěvy, případně další hlasitá jednání a alespoň v minimalizované podobě relaxcentrum.^[zdroj?] Optimální je, když je prostor přehledný pro stojícího pracovníka a lokálně izolovaný pro sedícího.

Ve velkém prostoru je také důležitější než v malém se postarat o eliminaci negativních faktorů způsobujících syndrom nemocných budov, zejména o proudění chladného vzduchu z klimatizace v místech sedících pracovníků vyšší než 0,15 m/s a míchání denního a umělého osvětlení.

Výhodnost open-space

Velkoprostorové kanceláře jsou výhodné tím, že při velkém množství lidí se vzájemná nehlasitá komunikace slévá do nesrozumitelného ruchu a požadavky na soukromí jedince se dají uspokojit členěním prostoru a tvarováním mobiliáře více než v místnosti s 2 - 5 pracovníky. Permanentní možnost zrakového dohledu kolegů nebo vedoucích pracovníků nevadí každému. Člověk si může na počátku, nebo podle typu organizace každý den vybrat místo, které mu vyhovuje.

Nevýhodnost open-space

Nevýhodné jsou velké prostory například pro jedince se specifickými požadavky na soukromí. Při neschopnosti dodržení kvality mikroklimatu jsou open-space nevýhodné pro zdravotně méně odolné pracovníky, resp. jedince, jejichž požadavky na pohodu mikroklimatu se více odchylují od většinového chování.

Odkazy

Literatura

• ZEMANOVÁ, Petra; RUČKOVÁ, Zuzana. Jak si zachovat zdraví u počítače. Praha : Computer Press. 114 s. ISBN 80-7226-546-6.
• NEŠPOR, Karel. Jak přežít počítač. Kralice na Hané : Computer Media. 128 s. ISBN 978-80-7402-069-8.

Externí odkazy

• Rizika při práci na počítači. Psychika, světlo, monitor a syndrom RSI. BezpečnostPráce.info [online]. Magazín BezpečnostPráce.info, z.s., 2017-10-03 [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. (cs)
• Šablona:Citace periodika
• Šablona:Citace periodika