Ergonomie záchodové mísy
Ergonomie záchodové mísy je pojem z oblasti ergonomie. Spočívá ve splnění podmínek komfortu nejen rozměrového a tvarového, ale zejména zdravotního, včetně hygienického. Komerční nabídky povrchního typu komfortu často odvádějí pozornost od požadavků vyplývajících z medicínských výzkumů, proto se ergonomicky komfortní produkty na trhu nesnadno prosazují.[1][2]
Ergonomie problematiky vyměšování
editovatVyměšování představuje pravidelný proces lidského těla spojený s řadou doprovodných emocí. Náš organismus se mu dlouhodobě přizpůsobil v době kamenné, kdy byl vykonáván v podřepu (resp. močení mužů ve stoje). Poloha skrčeného těla vyměšování z konečníku aktivně podporovala. Při kvalitním zažívání nebylo nutné po skončení konečník čistit.
Moderní zvýšená poloha WC mísy u části pozemské populace odpovídá častému užívání židlí a omezení práce v dřepu, což způsobuje ochabnutí pro dřep potřebných svalů. Část populace však z důvodů nezbytné podpory hygieny v některých částech světa užívá bezkontaktní tzv. turecké typy záchodů. Ve Švýcarsku bylo zvykem tyto záchody opatřovat svislým úchytem pro ruce, které odlehčil napětí svalů na nohách. Zhoršená podpora vyměšování sevřeným úhlem těla je nově řešena nabídkou podložek pod nohy k mísám WC. Moderní sedátka na mísách však nesplňují dostatečně hygienické požadavky, zejména u veřejných záchodů nebo záchodů domácích používaných současně ženami i muži. Proto splnění požadavků na ergonomické WC není snadné.[3][4][1]
Mylné požadavky povrchního komfortu
editovatPovrchní komfort, který komerční marketink pomáhá prosazovat v mnoha rovinách hmotné kultury, vedl k tomu, že na trhu dnes převažují WC mísy bez plošinky, kde výkaly padají přímo do vody, aby se minimalizoval zápach a nejsou pak již ani dobře zrakem sledovatelné. Každodenní kontrola vzhledu i zápachu stolice však patří k nezbytným procesům, které nás informují o stavu těla. Sedátka se pak vyrábějí s mechanismem, který tlumí jejich náraz při sklopení, namísto aby obsahovaly pružinu, která je drží průběžně ve zvednuté poloze.[2]
Požadavky na nepovrchní komfort
editovatPodpora přirozené polohy těla
editovatI v prostoru západní kultury obsahuje nabídka produktů hygienické potřeby turecké typy záchodů, které lze doplnit opěrnými madly nebo závěsnou šňůrou pro úchyt. Azijské zvýšené keramické mísy s ploškami pro chodidla jsou vzhledem k horšímu udržení rovnováhy těla vhodné jen tam, kde nelze technicky provést vodoinstalaci do hloubky. U mís odpovídajících nové západní kultuře je možné vyměšování podpořit hlubším předklonem nebo zakoupením podložky pod nohy.[5][1]
Poloha těla při močení
editovatPokud si sociální vývoj zejména z důvodu podpory hygieny vyžádá výrobu dámských pisoárů, je nezbytné je tvarově přizpůsobit komfortu stání.[5]
Výška mísy WC
editovatMísa WC západní kultury má výšku 40 – 43 cm, pro seniory se přidává pro snadnější usednutí a vstávání nástavec zvyšující úroveň přibližně o 15 – 20 cm. Běžná výška je použitelná i pro děti, pro něž se na sedátko vkládá speciální vložka. Vstávání z mísy lze pro oslabené jedince podpořit blízkými madly. Taková madla mohou také podpořit stabilitu při užití tureckého záchodu v dřepu.[6]
Mikrobiologická hygiena
editovatHygiena vztahující se k infekcím je aktuální zejména v cestovním ruchu. Zcela nezbytná je pro oslabený organismus pacientů v nemocnicích, mj. na jednotkách intenzívní péče, kde musí splňovat všechny požadavky zde uvedené.
Hygienu, která představuje riziko zejména v kontaktu s močovými cestami a pohlavními orgány, podporuje kombinovaně několik opatření.
Základem hygieny je vyloučení možnosti padání stolice přímo o vodní hladiny, což způsobuje vystřikování znečistěné vody směrem k pohlavním orgánům. Nezabrání tomu podle fyzikálních zákonů ani použití mísy ve stoje. Voda může obsahovat škodlivé bakterie i po dvojím pročištění protékající vodou. Mísy bez plošinky jsou nevhodné i z dalších důvodů, proto je nelze doporučit ani pro bytové záchody, kde riziko přenosu infekcí není tak vysoké, jako u veřejných WC.
Pružina drží sedátko na záchodech společných pro ženy a muže ve zvednuté poloze, čím je zabráněno znečištění. Spoléhat na povinnost zvedání sedátka muži před močením je velmi málo účinné.
Sedátko je v přední části, kde je možný dotyk s pohlavními orgány, přerušené, čím e velmi odstraňuje riziko přenosu infekce. Tato inteligentní inovace byla během 80. let 20. století škodlivě téměř zapomenuta.
Sedátko má tvarování a povrchovou úpravu, které neumožní ulpění kapek na jejich povrchu. Tvarování spočívá ve vyloučení vodorovné plochy průřezu sedátka, povrchová úprava ve vodoodpudivém řešení, které znemožní přilnutí kapky na hmotu a ta padá ze sedátka dolů.
Doplňkem může být antibakteriální charakter povrchu sedátka, který však nemůže mít sám o sobě dostatečnou účinnost.
Na veřejných záchodech, např. v komfortnějších dopravních prostředcích jsou někdy nabízeny papírové kryty sedátka, které nejsou zcela praktické, a proto také spolehlivé. Luxusní záchody mívají na sedátku folii, která se vždy po použití automaticky posune. Jde však o zbytečně komplikovanou technologii závislou na spotřebě energie, materiálu a obsluhy personálem, což není ekonomické ani ekologické.[7][1]
Potřeba kontroly zažívání
editovatPodle barvy, konzistence a zápachu stolice lze kontrolovat narušení zdravého zažívání, což je v době stresu, chemizované stravy a nedostatečné znalosti vhodné kombinace potravin nesmírně potřebné. Kontrolu umožní jen WC mísy vč. tureckých s plošinkou, na které stolice ulpí, případně je vidět i barva moči.[2]
Vyhřívání sedátka
editovatJe pro zdravou část populace zbytečným luxusem, pro nemocné a starší jedince však představuje prevenci proti prochlazení např. močových cest. Záchody bývají mnohdy umístěny v chladnějších částech domu, norma pro ně předepisuje nižší teplotu vytápění a pobyt některých lidí na nich se může i značně prodloužit.
Literatura
editovat- Dylevský, Ivan: Funkční anatomie, Grada, Praha, 2009
- Dylevský, Ivan: Kineziologie, Triton, Praha, 2009
- Fassati, Tomáš: Laboratoř ergonomie, ČVUT, Praha, 2022
- Kotradyová, Veronika a kol.: Dizajn s ohladom na člověka, STU, Bratislava, 2015
- Neufert: Navrhování staveb, Consult Invest, Praha, 2012
- Salvendy, Gavriel (ed.): Human factors, Hohoken, New Jersey, 2015
- Svatoš, Jindřich: FAQ architektury, ČVUT, Praha, 2016, s. 9
Reference
editovat- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 Kotradyová, Veronika a kol.: Dizajn s ohladom na člověka, STU, Bratislava, 2015, s. 74, 78, 188
- ↑ 2,0 2,1 2,2 Fassati, Tomáš: Laboratoř ergonomie, ČVUT, Praha, 2022, s. 51
- ↑ Dylevský, Ivan: Funkční anatomie, Grada, Praha, 2009
- ↑ Dylevský, Ivan: Kineziologie, Triton, Praha, 2009, s. 48, 156
- ↑ 5,0 5,1 Salvendy, Gavriel (ed.): Human factors, Hohoken, New Jersey, 2015, s. 1574
- ↑ Neufert: Navrhování staveb, Consult Invest, Praha, 2012, s. 223
- ↑ Fassati, Tomáš: Laboratoř ergonomie, ČVUT, Praha, 2022, s. 380-387