Geometrie/B–spline křivka

B-spline křivky editovat

B-spline křivky poprvé zavádí N. Lobachevský již v 19. století. V roce 1946 I. J. Schoenberg použil B-spline pro vyhlazování statistických dat a dává tím základy pro moderní teorii spline aproximací. M. Cox a C. de Boor objevili nezávisle na sobě v roce 1972 rekurentní vztah pro výpočet B-spline. Tato teorie byla poté použita pro výpočet parametrických B-spline křivek.

Obecná B-spline křivka stupně   je určena rovnicí:

 ,

kde

  jsou polohové vektory vrcholů řídícího polygonu (de Boor body),
  jsou normalizované bázové funkce stupně   (někdy se nazývají de Boor funkce).

Analytické vlastnosti de Boor bázových funkcí editovat

Pro de Boor bázové funkce platí tyto analytické vlastnosti ([PIE 85]; [HOS 89]):

Rekurentní vztah:

 ,

kde

 , pro  ,
 , pro  ,

Hodnoty parametrů   se obvykle nazývají uzly. Pak hovoříme o tzv. uzlovém vektoru parametrů:

 ,

kde

 .

Uzlový vektor se nazývá neperiodický (neuniformní), jestliže platí:

  a  .

Pokud pro dva sousední parametry platí:

  pro  ,

pak hovoříme o uniformní parametrizaci. Pokud nebude řečeno jinak, budeme dále uvažovat neperiodickou (neuniformní) parametrizaci.

Pro uzavřenou B-spline křivku bude pro uzlový vektor   platit:

 ,

kde

 .

Nezáporná hodnota

  pro všechny hodnoty  .

(Nerovnost lze dokázat matematickou indukcí z uvedeného rekurentního vztahu.)

Jednotkový součet

  pro  

Lokální vlastnost

  pro  

Okrajový uzlový vektor

Pro uzlový vektor  , tzv. okrajový uzlový vektor, platí:

 .

Geometrické vlastnosti B-spline křivek editovat

Z definice B-spline křivky a z analytických vlastností bázových funkcí vyplývají tyto základní geometrické vlastnosti B-spline křivek ([BÖH 77]; [COH 77]; [PIE 85]; [HOS 89]):

Koncové podmínky editovat

Pro neperiodický uzlový vektor platí, že B-spline křivka prochází počátečním a koncovým vrcholem řídícího polygonu a dotýká se počáteční a koncové hrany řídícího polygonu:

 ,  
 ,  .

Konvexní obal

Všechny body B-spline křivky leží v konvexním obalu množiny, která je určena de Boor body   Přesněji řečeno, oblouk křivky   pro   leží v konvexním obalu vrcholů  .

De Boor algoritmus editovat

Viz Algoritmus de Boor

Volba stupně B-spline křivky editovat

Stupeň Bézierovy křivky je pevně určen počtem vrcholů řídícího polygonu, zatímco obecná B-spline křivka umožňuje volbu stupně výsledné křivky. Na obrázku je zobrazeno několik B-spline křivek, které jsou určeny stejným řídícím polygonem.

Je zvolena uniformní neperiodická parametrizace a pro   platí:

pro   dostáváme pouze body řídícího polygonu,
pro   dostáváme právě řídící polygon,
pro zvyšující se stupeň se B-spline křivka vzdaluje od řídícího polygonu,
pro   dostaneme křivku stejného tvaru jako Bézierova křivka pro daný polygon.

Význam uzlového vektoru editovat

Výsledná křivka je pro   polynomem stupně  . Má tedy na tomto intervalu spojité všechny derivace. V uzlech   se mění reprezentace B-spline křivky -– vystupuje z ní jeden bázový spline a vstupuje jiný; uzly tedy působí jako "přepínač".

Lokální změna tvaru editovat

Lokální vlastnost je zajištěna tím, že bázové funkce   nabývají nenulových hodnot jen na intervalu  . To znamená, že změníme-li polohu jednoho de Boor bodu  , pak se změní pouze ta část B-spline křivky, pro kterou  . Tato změna ovlivní   segmentů křivky. Čím je tedy stupeň B-spline křivky vyšší, tím se změní při změně jednoho bodu řídícího polygonu větší část křivky, přičemž pro   dojde ke změně celé křivky.

Výpočet Bézierových bodů z de Boor polygonu editovat

Mějme dánu kubickou B-spline křivku de Boor polygonem  . Pak pomocí podmínek   spojitosti lze velice jednoduše z daných de Boor bodů určit Bézierovy body  .

Vícenásobné body editovat

Tvar B-spline křivky ovlivňují tzv. vícenásobné body řídícího polygonu.

Invariance editovat

Mezi důležité vlastnosti B-spline křivek patří invariance vůči otáčení, posunutí a změně měřítka. Afinní transformaci křivky pak můžeme provést tak, že této transformaci podrobíme vrcholy řídícího polygonu a k nim pak sestrojíme novou křivku.

Algoritmizace editovat

ComputeKnotVector(int n, int k) editovat

Spočítá uzlový vektor.

Parametry:

  • n - počet kontrolních bodů mínus 1
  • k - stupeň de Boor bázové funkce
void ComputeKnotVector(int n, int k)
 {
  parametrization = new ParameterCollection();
  for(int i=0; i<=n+k+1; i++)
  {
   if(i<=k) parametrization.Insert(i,0);
   else
    if(i>n) parametrization.Insert(i,n-k+1);
   else
    parametrization.Insert(i,i-k);
  }
 }

BasisFunction(int k, int i, ParameterCollection u, double t) editovat

Spočítá a vrátí hodnotu normalizované bázové funkce stupně k.

Parametry:

  • k - stupeň de Boor bázové funkce
  • i - index polohového vektoru vrcholu řídícího polygonu
  • u - uzlový vektor
  • t - parametr
private double BasisFunction(int k, int i, ParameterCollection u, double t)
 {
  if(k==0)
  {
   if((u[i]<=t) && (t<=u[i+1]))
    return 1;
   else
    return 0;
  }
  else
  {
   double memb1, memb2;
   if(u[i+k]==u[i])
    memb1 = 0;
   else
    memb1 = ((t-u[i])/(u[i+k]-u[i]))*BasisFunction(k-1, i, u, t);
   if(u[i+k+1]==u[i+1])
    memb2 = 0;
   else
    memb2 = ((u[i+k+1]-t)/(u[i+k+1]-u[i+1]))*BasisFunction(k-1, i+1, u, t);
   return memb1+memb2;
  }
 }

Vector GetPoint(double t) editovat

Přetížená metoda třídy Curve. Spočítá a vrátí bod na křivce.

Parametry:

  • t - parametr výpočtu
public override Vector GetPoint(double t)
 {
  Vector ret = new Vector();
  for (int i = 0;i<ctrlPoly.Count;i++)
  {
   ret+=BasisFunction(Degree,i, parametrization,t)*((RichPoint)ctrlPoly[i]).Locate;
  }
  return ret;
 }