Hornolužická srbština/Podstatná jména ženského rodu

Skloňování v ženském roděEditovat

Následuje příklad skloňování „základního“ slova žona (tzn. žena). Ponecháváme pro Čecha přirozené „české“ pořadí pádů včetně zahrnutí vokativu.

singulár duál plurál
nominativ žona žonje žony
genitiv žony žonow žonow
dativ žonje žonomaj žonam
akuzativ žonu žonje žony
vokativ žona žonje žony
lokál žonje žonomaj žonach
instrumentál žonu žonomaj žonami

Skloňování v jednotném a množném čísle je tedy velmi podobné českému vzoru žena. Mírná odlišnost je v jednotném čísle v dativu a lokálu, kde čeština píše -ně místo -nje, v instrumentálu, kde má čeština -ou místo -u, a vokativu, který v hornolužické srbštině odpovídá prvnímu pádu. Pomineme-li chybějící délku samohlásek, pak se v množném čísle liší jen genitiv.

Přímo stejně jako žena se skloňuje většina podstatných jmen ženského rodu končících na -a. A řada dalších se skloňuje skoro stejně, jen s malými obměnami. Například slova končící na -tra místo koncovky -je v dativu a lokálu singuláru a nominativu, akuzativu a vokativu duálu používají zakončení -tře. Příkladem takového slova je sotra (česky sestra). To odpovídá češtině, kdy také máme první pád sestra a třetí pád sestře. Ovšem zatímco v češtině přechází r v ř ve všech slovech končících -ra, v hornolužické srbštině je to právě jen u -tra, tedy zatímco třetí pád českého slova díra je díře, v hornolužické srbštině má slovo dźěra se stejným významem třetí pád dźěrje.

Stejně jako žena se skloňují dále například slova končící -ba (například swójbarodina), -ma (například korčmahospoda), -pa (například połkupapoloostrov), -wa (například šudrawavalcha).

Řada jiných slov se skloňuje jen s malými obměnami. Ty se nejčastěji týkají těch tvarů, kdy má žena koncovku -nje, dále pak také těch tvarů, které končí písmenem y. Kromě slov typu sotra nebo dźěra se s malou obměnou skloňují slova končící -da, která na místo -je mají -źe (například wodavoda, srovnej český tvar vodě), slova končící -ga a -ha, která na místě -je mění -ga/-ha na -ze a místo koncového y píší na konci i (například přisahapřísaha, srovnej český tvar přísaze, obdobně synagoga), slova končící -cha, která na místě -je mění -cha na -še a místo koncového y píší na konci i (například muchamoucha, srovnej český tvar mouše), slova končící -ka, která na místě -je mění -ka na -ce a také píší na konci i (například rěčkaříčka, srovnej český tvar říčce), slova končící -ta, která na místě -je mění -ta na -će (například drasta - oděv), slova končící na -ca, -sa a -za, která na místě -je mají jen -y (například jałojca znamenající jalovice, šansa znamenající šance a brěza znamenající bříza).


Trochu jinak vypadá skloňování ženských přídavných jmen končících na měkkou souhlásku, například smjerćsmrt:

singulár duál plurál
nominativ smerć smjerći smjerće
genitiv smjerće smjerćow smjerćow
dativ smjerći smjerćomaj smjerćam
akuzativ smjerć smjerći smjerće
vokativ smjerć smjerći smjerćach
lokál smjerći smjerćomaj smjerćach
instrumentál smjerću smjerćomaj smjerćemi