Hornolužická srbština/Podstatná jména ženského rodu

Skloňování v ženském rodě

Následuje příklad skloňování „základního“ slova žona (tzn. žena). Ponecháváme pro Čecha přirozené „české“ pořadí pádů včetně zahrnutí vokativu.

	singulár	duál	plurál
nominativ	žona	žonje	žony
genitiv	žony	žonow	žonow
dativ	žonje	žonomaj	žonam
akuzativ	žonu	žonje	žony
vokativ	žona	žonje	žony
lokál	žonje	žonomaj	žonach
instrumentál	žonu	žonomaj	žonami

Skloňování v jednotném a množném čísle je tedy velmi podobné českému vzoru žena. Mírná odlišnost je v jednotném čísle v dativu a lokálu, kde čeština píše -ně místo -nje, v instrumentálu, kde má čeština -ou místo -u, a vokativu, který v hornolužické srbštině odpovídá prvnímu pádu. Pomineme-li chybějící délku samohlásek, pak se v množném čísle liší jen genitiv.

Přímo stejně jako žena se skloňuje většina podstatných jmen ženského rodu končících na -a. A řada dalších se skloňuje skoro stejně, jen s malými obměnami. Například slova končící na -tra místo koncovky -je v dativu a lokálu singuláru a nominativu, akuzativu a vokativu duálu používají zakončení -tře. Příkladem takového slova je sotra (česky sestra). To odpovídá češtině, kdy také máme první pád sestra a třetí pád sestře. Ovšem zatímco v češtině přechází r v ř ve všech slovech končících -ra, v hornolužické srbštině je to právě jen u -tra, tedy zatímco třetí pád českého slova díra je díře, v hornolužické srbštině má slovo dźěra se stejným významem třetí pád dźěrje.

Stejně jako žena se skloňují dále například slova končící -ba (například swójba – rodina), -ma (například korčma – hospoda), -pa (například połkupa – poloostrov), -wa (například šudrawa – valcha).

Řada jiných slov se skloňuje jen s malými obměnami. Ty se nejčastěji týkají těch tvarů, kdy má žena koncovku -nje, dále pak také těch tvarů, které končí písmenem y. Kromě slov typu sotra nebo dźěra se s malou obměnou skloňují slova končící -da, která na místo -je mají -źe (například woda – voda, srovnej český tvar vodě), slova končící -ga a -ha, která na místě -je mění -ga/-ha na -ze a místo koncového y píší na konci i (například přisaha – přísaha, srovnej český tvar přísaze, obdobně synagoga), slova končící -cha, která na místě -je mění -cha na -še a místo koncového y píší na konci i (například mucha – moucha, srovnej český tvar mouše), slova končící -ka, která na místě -je mění -ka na -ce a také píší na konci i (například rěčka – říčka, srovnej český tvar říčce), slova končící -ta, která na místě -je mění -ta na -će (například drasta - oděv), slova končící na -ca, -sa a -za, která na místě -je mají jen -y (například jałojca znamenající jalovice, šansa znamenající šance a brěza znamenající bříza).

Trochu jinak vypadá skloňování ženských přídavných jmen končících na měkkou souhlásku, například smjerć – smrt:

	singulár	duál	plurál
nominativ	smerć	smjerći	smjerće
genitiv	smjerće	smjerćow	smjerćow
dativ	smjerći	smjerćomaj	smjerćam
akuzativ	smjerć	smjerći	smjerće
vokativ	smjerć	smjerći	smjerćach
lokál	smjerći	smjerćomaj	smjerćach
instrumentál	smjerću	smjerćomaj	smjerćemi