Jak na zahradu/Pokojové rostliny/Kaktusy

Kaktusy a jiné sukulenty patří mezi oblíbené pokojové či skleníkové rostliny.

☁

Sukulenty jsou rostliny, které umí hromadit v rostlinných pletivech (především v listech) vodu, aby přežily nepříznivá, suchá období roku. Proto jsou typické pro pouštní a polopouštní oblasti. V tropických vlhkých lesích však rostou v korunách stromů také epifytické kaktusy. Kaktusy jsou specifickou skupinou sukulentů, hromadící vodu zejména ve stonku (těle). Dalším typickým znakem kaktusů jsou areoly - drobné výčnělky na těle, z nichž vyrůstají trny i květy. Představují zakrnělé postranní větévky, zatímco trny jsou přeměněnými listy.

Vodu, která je potřebná k přežití, získávají sukulenty během krátkého období dešťů. V této době také rostou a kvetou. Následuje dlouhé klidové období sucha. Původní oblastí výskytu kaktusovitých je Severní a Jižní Amerika, ve světě jsou ale hojně rozšířené početné druhy jiných sukulentů, ve střední Evropě například rozchodníky nebo netřesky.

Péče o kaktusy

Zvláštní vzhled i způsob života kaktusů fascinoval generace pěstitelů, zabývajících se pouze těmito druhy rostlin. Kaktusy mají specifické nároky, ale některé druhy lze úspěšně pěstovat i ve střední Evropě jako pokojové rostliny. Vzhledem k jejich potřebě slunečního svitu by měly stát na jižním či západním okně, v létě jim navíc prospěje venkovní umístění na přímém slunci. Kaktusy pěstované na okně je vhodné průběžně otáčet, aby měly všechny části stejný přístup ke světlu. Pokud dostatečné osvětlení není možné, pak je lepší pěstovat kaktusy z tropických lesů, které jsou stínomilné (např. velikonoční či vánoční kaktus).

Kaktusy kvetou jen tehdy, mohou-li být v době zimního klidu v chladném a suchém prostředí. Proto musí být v topné sezóně umístěny v nevyhřívané místnosti s teplotou asi 5-10 °C. Při přezimování pak ani nevyžadují tolik světla.

Rostliny by rovněž neměl pokrýt prach, proto je třeba druhy s hladkým tělem občas otřít vlhkým hadříkem .

Zálivka a hnojení

Kaktusy je třeba pravidelně zalévat zejména v období růstu, zatímco v době vegetačního klidu (zhruba od listopadu do března) mohou být téměř bez vody. Výjimkou jsou lesní kaktusy, které je třeba zalévat i v zimě. Nadměrné množství vody může způsobit uhnívání kořenů, proto by měl mezi jednotlivými zálivkami substrát zcela proschnout.

V době vrcholného růstu (květen, červen) je vhodné dodávání živin tekutým hnojivem zhruba jednou za 14 dní.

Přesazování

Kaktusy se přesazují dle potřeby, když již vyčerpaly všechny živiny z půdy nebo jakmile kořeny zcela vyplnily květináč. Nejvhodnější dobou na přesazování je jaro. Při přesazování je zároveň dobré zkontrolovat kořeny, zda je nenapadly kořenové mšice.

Postup:

• Poklepat květináčem, aby se uvolnila zemina a kaktus vyjmout ze stávajícího obalu (pokud pevně drží, lze substrát nadzdvihnout vsunutím tužky či klacíku do drenážního otvoru)
• Kořeny očistit od staré zeminy (nesmí dojít k poškození kořenů)
• Pečlivě vymýt původní nebo nový květináč k odstranění choroboplodných zárodků
• Nové keramické květináče namočit alespoň na 12 hodin do vody, aby nesály vlhkost ze substrátu
• Větší drenážní otvor květníku překrýt plochým střepem, který zabraňuje vyplavování zeminy, ale umožní odtok vody; menší otvory není třeba překrývat
• Květináč naplnit při dně substrátem
• Na substrát postavit kaktus do středu květináče
• Jednou rukou přidržovat kaktus a současně jej druhou rukou či lžičkou obsypávat substrátem
• Květníkem poklepat o podložku, aby zemina dobře slehla, případně substrát dosypat
• Nově přesazený kaktus nejméně týden nezalévat, aby kořeny nenapadla hniloba

Neduhy kaktusů

Potíže	Příčina	Řešení
Světle hnědé skvrnky	Poškození kořenovými mšicemi a sviluškami nebo nepravidelná zálivka	Neexistuje; nepoškozené části lze odříznout a znovu zasadit
Výrazné soustředné zóny růstu, užší u vrcholku rostliny	Nedostatek vláhy a živin	Přesadit, během období růstu zalévat a hnojit
Vadnutí, slábnutí rostliny, pomalý či zastavený růst	Nedostatek vláhy (může být i hniloba kořenů)	Pravidelně zalévat
Bledé, zeslabené výhonky, růst do „špičky“	Nedostatek světla a vysoká teplota	Zlepšit osvětlení, udržovat nízkou teplotu při přezimování
Měkká, zavlhlá spodní část rostliny, „propadání“ do substrátu	Hniloba báze těla	Neexistuje; zdravé části lze odříznout a znovu zasadit

Množení kaktusů

Semenáčky rodu Astrofytum

Výsev semen

Výsev semen se obvykle provádí od března do května.

Postup:

• Vhodnou nádobu pečlivě vymýt, naplnit při dně vrstvou štěrku a překrýt výsevním substrátem
• Do připravené nádoby vysít semena, pouze na povrch substrátu (nepřikrývat zeminou)
• Nádobu postavit do vody a nechat dobře nasáknout vodou, až povrch zeminy zvlhne
• Nádobu se semeny uzavřít plastovým či skleněným víčkem a nechat klíčit na teplém světlém místě (cca 15-27 °C). Přímé slunce může semena i sazeničky zničit.
• Po vyklíčení lze překrytí nádoby odstranit nebo nahradit prodyšným víkem s otvory
• Sazenice s průměrem asi 5 mm lze přesadit do samostatných květináčů

Množení řízky

Části lodyhy z mateřské rostliny lze odříznout, ať už mají kulovitý, zploštělý nebo válcovitý tvar. U ostatních sukulentů lze často odebrat jednotlivé listy. Místo řezu je třeba nechat řádně zaschnout. Poté se řízky zapíchnou do suchého písčitého substrátu, postaví se na teplé místo mimo přímé slunce a často se rosí (zemina nesmí být příliš mokrá, aby nedošlo k hnilobě).

Některé kaktusy i sukulenty také často tvoří odnože či větvě. Mnohé mají na odnožích i vlastní kořeny. Takové odnože lze oddělit od mateřské rostliny a zasadit do suchého substrátu. Rovněž odnože bez kořínků lze odříznout a nechat zakořenit podobně jako řízky.

Roubování

Roubování je specifická technika, která umožňuje spojení dvou druhů kaktusů v jediný živý celek. Cílem nemusí být nutně jen množení kaktusů, tedy získání většího počtu jedinců. Na podnož z odolného, dobře rostoucího kaktusu se roubuje choulostivý druh, který při běžném pěstování špatně vegetuje na vlastních kořenech. Roubováním tak lze bez problémů pěstovat i druhy, které jinak velmi obtížně rostou, rostliny však ztrácí svůj přirozený vzhled a charakter.

Nejvhodnější dobou k roubování je období od května do června. Roubování lze uplatnit i jindy, ovšem srůstání může být pro rostlinu obtížnější. Úspěšný srůst komplikuje nejen deštivé chladné počasí, ale i silná vedra.

Podnož musí pocházet z rostliny, která je nenáročná na pěstování i množení. Velmi oblíbené jsou podnože z rostlin rodu Trichocereus, Echinopsis či Eriocereus. Ideální je, pokud má podnož podobnou velikost (průměr) jako roub.

Postup:

• Čistým ostrým nožem odříznout vrcholovou část budoucí podnože kolmo ke směru růstu
• Šikmo seříznout hrany podnože, aby se odstranily trny a aby roub nepropadl do těla podnože
• Seříznout roub do rovné hladké plochy
• Obě rostliny k sobě dobře přiložit, opatrně přitlačit a lehce pootočit, aby se odstranily případné vzduchové bubliny mezi řeznými plochami
• Roub zafixovat dvěma zkříženými gumičkami, které se přetáhnou přes roub a zachytí pod květináčem. Vrcholek roubu lze před poškozením chránit malým smotkem vaty. Gumičky nesmí vytvářet příliš silný tlak, aby nedocházelo k poškození pletiv.
• Naroubovanou rostlinu nechat na teplém stinném místě srůstat, nevystavovat přímému slunečnímu svitu
• Rostliny by měly být dobře srostlé asi po dvou týdnech, poté je možné gumičky odstranit