Maďarština/Abeceda a výslovnost

Výslovnost v maďarštině je v mnoha rysech podobná výslovnosti v češtině. Na tomto místě upozorníme na hlavní společné rysy a zaměříme se především na hlavní rozdíly.

Přízvuk je v maďarštině pevný, umístěný na první slabice. Přízvuk nemá vliv na výslovnost samohlásek, které mohou být krátké i dlouhé bez ohledu na to, zda je slabika přízvučná, či nikoliv. Rovněž nedochází k redukované výslovnosti samohlásek v nepřízvučných slabikách.

Maďarský pravopis je v zásadě fonetický. Platí zásada, že všechny hlásky, které jsou zapsány (s přihlédnutím ke spřežkám) je potřeba přečíst.

Samohlásky

Maďarština má tyto samohlásky:

krátké: a, e, i, o, u, ö, ü

dlouhé: á, é, í, ó, ú, ő, ű

Oproti češtině navíc se zde vyskytují přední zaokrouhlené samohlásky ö / ő a také ü / ű. Vyslovují se stejně jako v němčině:

ö vyslovíme jako e se zaokrouhlenými rty

ü vyslovíme jako i se zaokrouhlenými rty

Rozdílně od češtiny se vyslovuje krátké a – jako zadní a zní skoro jakoby o. Dlouhé á je přední a zní jako české á.

Hláska é je sice blízká k e, ale vyslovuje se skoro jako í.

Hláska i neměkčí předcházející souhlásku ve slabikách di, ti, ni. Tyto slabiky se v maďarštině čtou jako české dy, ty, ny. Tedy ne ďi, ťi, ňi !

Písmeno y v maďarských slovech neslouží jako samohláska. Maďarština má jen jedno i. Používá se ve spřežkách, kde měkčí předchozí souhlásku.

V maďarštině se nevyskytují dvojhlásky. Pokud se vyskytne více samohlásek vedle sebe, je potřeba vyslovit každou zvlášť: fiai (jeho / její synové).

Souhlásky

Maďarština má tyto souhlásky: c, cs, d, dz, dzs, f, g, gy, h, j, k, l, ly, m, n, ny, p, r, s, sz, t, ty, v, z, zs

Maďarské h má oslabenou výslovnost. Na rozdíl od českého je neznělé na konci slov: rüh (prašivina), düh (zlost), méh (včela). Jestli tato slova mají koncovku, je h už vyslovované: rühes (prašivý), dühös (zlostný), méhek (včely). Hláska h na konci jiných slov je plně vyslovována.

V maďarštině nejsou souhlásky ch, ř, q, w a x.

Zdánlivé ch v složených slovech jako lánchegység (pásmové pohoří), nebo harminchét (třicetsedm) jsou vlastně písmena c a h dohromady. Takto jednotlivě je i vyslovujeme. Takových složených slov ale není víc než deset.

Spřežky

V maďarštině k vyznačení měkkosti hlásky neslouží háček, ale namísto toho se používají spřežky:

cs = č

dz = dz

dzs = dž

gy = ď

ly = j (původně se četlo jako slovenské měkké ľ)

ny = ň

sz = s (!)

ty = ť

zs = ž

Pozor! České s se v maďarštině zapisuje jako sz. Naopak s se čte jako š. Tedy je to obráceně než v polštině.

Dlouhé souhlásky

Kromě dlouhých samohlásek, které známe z češtiny, jsou v maďarštině i dlouhé souhlásky. V písmu se vyznačují zdvojením. Například: Lappföld – Laponsko, állat – zvíře, moccan – muknout...

V případě spřežek se zdvojuje pouze první písmeno: ssz čteme jako dlouhé sz (vissza – nazpět), ggy čteme jako dlouhé gy (higgyél – věř), tty čteme jako dlouhé ty (pettyes – tečkovaný)...

Pozor ale na:

složená slova jako: versszak (strofa) = vers + szak, leveszöldség (polévková zelenina) = leves + zöldség, ideggyógyász (neurolog) = ideg + gyógyász, narancssárga (pomerančovo žlutý) = narancs + sárga...

slovesa s předponou meg-: meggyújt (zapálit) = meg + gyújt

Jiná slova, ve kterých jsou za sebou dvě souhlásky, je potřebné poznat. Příklady: egészség [sz - s] – zdraví, igazság [z - s] – pravda, nyolcszor [c - sz] – osmkrát, szokásszerű [s - sz] – obvyklý, vízszintes [z - sz] – vodorovný

Starší pravopis

U vlastních jmen se můžeme setkat se starším pravopisem:

aa, aá = á

cz = c

ch, ts = cs

oo, oó = ó

eo, ew = ö, ő

th = t

w = v

y = i