Maďarština/Rozkazovací způsob
Přání nebo příkaz se v maďarštině vyjadřuje pomocí tzv. spojovacího způsobu (konjunktivu). Nejedná se čistě jen o rozkazovací způsob, i když pro zjednodušení to můžeme takto nazývat. Na rozdíl od češtiny má tvary pro všechny osoby (určitém i neurčitém časování – viz kapitolu Slovesa) a použití je širší. Charakeristickým gramatickým znakem je koncovka -j-, která se vkládá mezi kmen a osobní koncovku:
- vár-j-atok! = čekejte!
Neurčité časování
editovatPravidelná slovesa přijímají tyto koncovky:
| Osoba | Zadní samohlásky | Přední samohlásky |
|---|---|---|
| én (já) | -ak | -ek |
| te (ty) | (-ál) | (-él) |
| ő (on, ona, ono) | -on | -en / -ön |
| mi (my) | -unk | -ünk |
| ti (vy) | -atok | -etek |
| ők (oni, ony, ona) | -anak | -enek |
Ve 2. osobě jednotného čísla existují kratší a delší tvary. Delší tvar spíše než rozkaz vyjadřuje přání.
Příklady
editovat| Osoba | várni čekat |
beszélni mluvit |
ülni sedět |
|---|---|---|---|
| én (já) | várjak | beszéljek | üljek |
| te (ty) | várj / várjál | beszélj / beszéljél | ülj / üljél |
| ő (on, ona, ono) | várjon | beszéljen | üljön |
| mi (my) | várjunk | beszéljünk | üljünk |
| ti (vy) | várjatok | beszéljetek | üljetek |
| ők (oni, ony, ona) | várjanak | beszéljenek | üljenek |
Určité časování
editovatPravidelná slovesa přijímají tyto osobní koncovky:
| Osoba | Zadní samohlásky | Přední samohlásky |
|---|---|---|
| én (já) | -am | -em |
| te (ty) | -ad / -d | -ed / -d |
| ő (on, ona, ono) | -a | -e |
| mi (my) | -uk | -ük |
| ti (vy) | -átok | -étek |
| ők (oni, ony, ona) | -ák | -ék |
Pozor!
editovatKratší tvary v 2. osobě jednotného čísla se tvoří bez vloženého -j-:
- várd! = čekej!
- kérd! = pros!
Příklady
editovat| Osoba | várni čekat |
kérni prosit |
|---|---|---|
| én (já) | várjam | kérjem |
| te (ty) | várjad / várd | kérjed / kérd |
| ő (on, ona, ono) | várja | kérjed |
| mi (my) | várjuk | kérjük |
| ti (vy) | várjátok | kérjétek |
| ők (oni, ony, ona) | várják | kérjék |
Asimilace
editovatVkládané -j- často splývá s předcházející souhláskou. Děje se tak v těchto případech:
Slovesa končící sykavkou
editovat- s + j = ss: olvas —> olvass! = čti!
- sz + j = ssz: úszik —> ússz! = plavej!
- z + j = zz: néz —> nézz! = podívej!
- dz + j = ddz: edz —> eddz! = cvič!
Slovesa končící -t
editovat- t + j = ss: feléget —> égess fel! = spal!
- st +j = ss: fest —> fess! = maluj!
- szt + j: választ —> válass! = zvol!
Slovesa končící -d, -l, -n
editovatSkupiny dj, lj, nj se sice v pravopise zachovávají, jejich výslovnost však splývá: [ďď, jj, ňň]
- adj! [aďď] = dej!
- ülj! [üjj] = seď!
- menj! [meňň] = jdi!
Použití
editovatKonjunktivní tvary ve 2. osobě a v 1. osobě množného čísla stejně jako v češtině znamenají rozkaz či žádost:
- írj! írjál! = piš!
- írjatok! = pište! (tykání více osobám)
- írjunk! = pišme!
Tvary 3. osoby se používají při vykání:
- írjon! = pište! (vykání jedné osobě)
- írjanak! = pište (vykání více osobám)
Kromě rozkazu však stejným způsobem můžeme vyjádřit i přání:
- írjon = ať píše
- írjunk = ať píšeme
Tvary první osoby pak zejména v otázce mohou mít význam mám(e) něco udělat?
- Mit csináljak? = Co mám dělat?
- Elmondjuk / Mondjuk el, mi történt? = Máme říct, co se stalo?
Ve vedlejších větách se spojkou hogy se konjunktiv překládá do češtiny podmiňovacím způsobem se spojkou aby:
- Kérte, hogy menjek. = Prosil, abych odešel.
- Azt ajánlom, hogy ebédeljünk együtt. = Navrhuji, abychom spolu poobědvali.